č. j. 65 A 47/2020-25

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D., ve věci žalobkyně: L. P., s. r. o., IČO X sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Martinem Blaškem, LL.M. sídlem Olbrachtova 1334/27, 710 00 Ostrava proti žalovanému: Celní úřad Olomouckého kraje sídlem Blanická 19, 772 71 Olomouc o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 3. 2020, č. j. 18840-9/2020-580000-12, ze dne 24. 3. 2020, č. j. 18833-10/2020-580000-12, a ze dne 17. 3. 2020, č. j. 22329-14/2020- 580000-12 a č. j. 20265-15/2020-580000-12 takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A) Vymezení věci 1. Ve dnech 20. 2. 2020 a 4. 3. 2020 provedla kontrolní skupina žalovaného dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“) ve čtyřech žalobkyní užívaných provozovnách v Š. (,,B. D.‘‘, „B. B. s.“, „B. B.“ a „E. P.“), kontrolu dodržování zákona o hazardních hrách, při nichž po provedených kontrolních nákupech pojala důvodné podezření, že žalobkyně prostřednictvím technických hracích zařízení (dále jen „THZ“) typu ,,Explorer‘‘, „Voyager“ a „Futura“ provozuje technické hry ve smyslu § 42 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o hazardních hrách“), jež naplňují znaky hazardní hry podle § 3 odst. 1 a 2 písm. e) téhož zákona, aniž disponuje potřebným povolením. Na základě uvedených zjištění žalovaný předmětná THZ zadržel a jelikož v provozovnách přítomné osoby na výzvu k vydání věci vždy odmítly předmětná THZ vydat, žalovaný je také ihned odňal. O obojím, tj. zadržení i odnětí vždy v den provedení kontroly sepsal úřední záznamy, které žalobkyni doručil.

2. Žalobkyně podala ve všech čtyřech případech proti uvedeným úředním záznamům námitky, které ředitel žalovaného podle § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách žalobou napadenými rozhodnutími, specifikovanými v záhlaví, zamítl. B) Žaloba a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně se čtyřmi samostatnými žalobami domáhala zrušení všech čtyř rozhodnutí žalovaného. Jelikož všechny žaloby směřovaly proti rozhodnutím ve skutkově souvisejících věcech, žalovaný všechna rozhodnutí shodně odůvodnil a žalobkyně proti nim uplatnila tytéž žalobní body, soud věci usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. 65 A 47/2020-22 spojil ke společnému projednání. Konkrétní žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) žalovaný se nevypořádal s námitkami, pouze zopakoval předchozí závěry a úvahy o tom, že prostřednictvím předmětných THZ došlo v rozporu se zákonem o hazardních hrách k provozování technické hry ve smyslu § 3 a § 42 tohoto zákona bez povolení, a to bez odkazu na konkrétní důkazy; b) žalovaný nesprávně identifikoval žalobkyni jako kontrolovanou osobu, kterou může být pouze osoba, jíž ze zákona o hazardních hrách vyplývají práva a povinnosti; c) žalovaný porušil § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť rozhodnutí záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, tudíž bylo nutné ustanovit znalce, který by po posouzení softwaru předmětných THZ posoudil, zda v nich provozované hry používají ke svému fungování prvek náhody či nikoli. Rozhodnutí jsou však založena jen na laickém posouzení her pracovníků žalovaného; d) algoritmus použitý v zadržených THZ neposkytuje náhodný výsledek, o dalším průběhu rozhoduje hráč, nejedná se tedy o hazardní hru ve smyslu § 3 zákona o HH. Vztah závislosti výhry či prohry na náhodě nelze v případě těchto THZ shledat. Nelze akceptovat výklad, že za hazardní hru se považuje hra, u které je na náhodě závislá pouze výše výhry, a nikoliv výhra či prohra jako taková. Žalovaný v době kontroly nedisponoval právním rozborem nebo technickou zprávou, dle které by zdůvodnil založení herních zařízení na prvku náhody. V případě THZ je to akreditovaným subjektem schopným posouzení algoritmu TZH a vyvození závěru, zda naplňují požadavky zákona o HH, Elektrotechnický zkušební ústav; e) není zřejmé, jakým způsobem probíhala kontrolní hra (kolik kontrolních her bylo realizováno, kolik bylo vsazeno, kolik otázek bylo zodpovězeno, kolik z toho správně a kolik nesprávně, jaká byla výše vkladu a výše výhry u správně zodpovězených otázek atd.), což žalobkyni znemožnilo napadnout správnost závěrů konkrétními argumenty v návaznosti na popis realizovaných kontrolních her, které pracovník žalovaného jen nepřezkoumatelně konstatuje; f) v odůvodnění závěru o náhodnosti výhry jsou uvedeny neurčité pojmy a není z něho zřejmé kdo, kde a jak měl nastavit „náhled“ a jak takové nastavení vede k náhodnému výsledku v konkrétní hře a celkově je toto zdůvodnění nepochopitelné a zcela nedostatečné; g) pojem provozování je objektivní kategorií a jeho znaky musí být naplněny kumulativně bez ohledu na to, zda se jedná o legální či nelegální provozování. Výklad žalovaného, že u legální loterie je provozovatelem držitel povolení, kdežto v případě nelegální loterie je jako provozovatel určen pronajímatel provozovny, je projevem libovůle. h) žalovaný porušil pravidla o dvojím výkladu veřejnoprávní normy, principu in dubio libertate a doktríny materiálního právního státu - viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 14/07.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žalob. Ve vyjádřeních odkázal na judikaturu, jíž byly řešeny v podstatných rysech shodné žalobní námitky. K zadržení THZ dle žalovaného stačilo důvodné podezdění, že jejich prostřednictvím byly neoprávněně provozovány hazardní hry. Toto podezření vyplynulo z provedených kontrolních her, což je výslovně v napadených rozhodnutích uvedeno včetně popisu, jak se hry jevily z pohledu hráče. Dále žalovaný podrobně popsal základní průběh her na všech třech typech zadržených THZ a dovodil, že tento probíhá v základních rysech shodně jako u klasických válcových her. Prvotní zjištění dle žalovaného nasvědčují tomu, že z pohledu hráče je prohra nebo výhra je všech těchto typů TZH věcí náhody, neboť pomocí funkce náhled nelze zjistit následující dílčí herní výsledky protočení válců a rozhodovat se o dalším průběhu hry na základě takových zjištění, jelikož hráč v průběhu hry neví, jaká je jeho aktuální pozice v pevné posloupnosti dílčích výsledků. Po každém protočení válců hráči se symboly uspořádají do jiné vzájemné kombinace, přičemž některé z těchto kombinací jsou považovány za výherní a zbylé za nevýherní. Hra je podmíněná vkladem, přičemž hráč nemůže budoucí postavení symbolů předvídat, jejich vzájemné postavení po jednotlivém protočení válců a i výsledek celé hry. Potvrzení či vyvrácení uvedeného podezření je dle žalovaného předmětem až navazujícího správního řízení a nemůže být předmětem prováděné kontroly, tím méně zajišťovacího úkonu. Žalobkyně klade na institut zadržení příliš velké nároky, neboť dává na stejnou úroveň důvodné podezření a pravděpodobnost hraničící s jistotou, když vyžaduje, aby žalovaný před zahájením správního řízení měl postaveno na jisto, zda THZ naplňují všechny znaky hazardní hry. Znalce nebylo nutné ustanovit, neboť prvek náhody se posuzuje z pohledu hráče a na fungování softwaru nezáleží (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2018, č. j. 10 As 171/2018-55), tudíž nebylo třeba vyžadovat ani posouzení Elektrotechnického zkušebního ústavu, s. p. Námitku nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 označil žalovaný za neurčitou.

5. Námitka nesprávné identifikace kontrolované osoby dle žalovaného postrádá bližší argumentaci. Posoudí-li ji však žalovaný optikou obsahu námitek proti zadržení, kdy žalobkyně uvedla, že není provozovatelem ani vlastníkem THZ a prostory, ve kterých byla herní zařízení umístěna, přenechává k umístění společnosti C. C. M., s. r. o., pak je třeba uvést, že povinnost podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách porušuje každá osoba, která bez povolení i jen vykonává dílčí činnosti ve smyslu § 5 téhož zákona. Takových osob ve vztahu k stejnému THZ může být současně několik. Neoprávněným provozovatelem hazardní hry tak může být dle žalovaného každá osoba splňující podmínky provozování hazardní hry ve smyslu § 5, nikoli jen držitel povolení ve smyslu § 6 zákona o hazardních hrách, který se u nelegálního provozování nevyskytuje. Žalobkyně byla určena jako kontrolovaná osoba s ohledem na to, že THZ byla umístěna v prostorách jejích provozoven. V kombinaci s vlastnostmi THZ je to pak právě žalobkyně, kdo přinejmenším vykonává dílčí činnosti organizačního, finančního nebo technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a ze zajištěním vlastního provozu ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách. Žalovaný souhlasí se žalobkyní, že provozování je objektivní kategorie a hazardní hru tak provozuje každý, kdo naplní pojem provozování hazardní hry. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

7. Na úvod vlastního posouzení krajský soud uvádí, že žalobkyně kromě konkrétních žalobních bodů v úvodu žalob uvedla, že napadená rozhodnutí ředitele žalovaného i úřední záznamy jsou nezákonné, resp. trpí závažnými vadami, jelikož žalovaný nezjistil řádně skutkový stav, nesprávně skutky právně posoudil, v rámci posouzení překročil meze správního uvážení, rozhodl v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, z výroků rozhodnutí není dle žalobkyně zřejmé, jakými podklady se žalovaný řídil, neboť skutkové závěry jsou převážně spekulativní, tudíž jsou rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.

8. Řízení o žalobě je ovládáno dispoziční zásadou, a je tedy na žalobci, aby vymezil rozsah soudního přezkumu a uvedl žalobní body. Jak konstatoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS: „Smyslem uvedení žalobních bodů [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným a jednoznačným – vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat.“ Konkretizace faktů dostatečně substancovanými žalobními body je dle rozšířeného senátu „důležitá nejen z hlediska soudu, tj. pro stanovení programu sporu a vytýčení mezí, v nichž se soud může v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného. Stěžejní procesní zásadou je rovnost účastníků před soudem vyjadřovaná někdy jako rovnost zbraní. Každá procesní strana by měla mít přiměřenou možnost uplatnit své argumenty za podmínek, které ji citelně neznevýhodňují v porovnání s protistranou. Provedením této zásady je potom též požadavek náležité substanciace přednesů stran: jedině tím, že strana svůj přednes dostatečně konkretizuje, umožní druhé straně k tomuto přednesů učinit vyjádření.“ 9. V dalším z rozsudků rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl: „[l]íčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem.“ 10. Výše uvedené úvodní shrnutí v žalobách však krajský soud považuje právě za pouhý výčet typových nesprávností (některých nadto zjevně zcela neodpovídajících obsahu rozhodnutí – viz překročení mezí správního uvážení, po které žalovanému nebyl dán právní úpravou žádný prostor), nikoli skutkově a právně individualizovaná tvrzení o nezákonnostech či procesních vadách. Je na žalobci, aby nalezl konkrétní důvody nezákonnosti v jeho věci, nikoliv na soudu, aby na základě zcela obecných výtek provedl všeobsahující přezkum a sám dohledal konkrétní okolnosti zakládající nezákonnost rozhodnutí – takový přístup by byl v rozporu s dispoziční zásadou, která ovládá řízení ve věcech správního soudnictví. Krajský soud se proto níže vypořádává toliko s žalobními body, které žalobkyně alespoň částečně konkretizovala.

11. Prvním z těchto žalobních bodů je nevypořádání odvolacích námitek a pouhé zopakování závěrů o provozování hazardní hry bez odkazu na konkrétní důkazy. Krajský soud uvádí, že dle konstantní judikatury správních soudů lze rozhodnutí odvolacího správního orgánu v souvislosti s vypořádáváním odvolacích námitek označit za nepřezkoumatelné tehdy, opomene- li správní orgán na námitku účastníka zcela (i implicitně) reagovat.

12. Z obsahu předložených správních spisů krajský soud zjistil, že v úředních záznamech o zadržení předmětných THZ žalovaný uvedl, že „existuje důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním technického herního zařízení založeného na náhodném principu (…), naplňujícího znaky podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 písm. e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“) a věcí spojených s provozováním hazardních her, viz tabulka (…) dochází k porušování zákona o hazardních hrách tím, že kontrolovaná osoba provozuje hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení dle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách.“ Žalobkyně v námitkách proti předmětným úředním záznamům uvedla: „Pokud teoreticky připustíme, že správní orgán kontroloval plnění povinností dle zákona o hazardních hrách, i když konkrétní technická zařízení pod literu tohoto zákona nespadají, společnost L. P., s. r. o. není provozovatelem ani vlastníkem těchto zařízení, předmětný prostor, kde byla zařízení umístěna, přenechává k umístění technického zařízení jinému subjektu dle zajištěné smlouvy o spolupráci (popř. smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání) a tento subjekt, společnost C. C. M., s. r. o. je tedy provozovatelem zařízení.“ Obsahem stručných námitek žalobkyně tedy bylo především tvrzení, že žalobkyně je neoprávněně označována za provozovatele předmětných her, ačkoli jím je ve skutečnosti společnost C. C. M., s. r. o. Z uvedené citace lze za námitku vůči závěru o hazardní povaze her označit toliko pasáž „i když konkrétní technická zařízení pod literu tohoto zákona nespadají“, v níž však nejsou obsaženy žádné konkrétní argumenty proti závěru žalovaného o hazardní povaze předmětných her, tj. proti závěru, že se jedná o hry, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o HH. V druhé části námitek (odst. III.) pak žalobkyně vytkla žalovanému, že neměl dostatek informací, aby mohl rozhodnout na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Ani v této části však žalobkyně neuvedla, které skutečnosti měl žalovaný pominout, či které skutečnosti stran znaků předmětných her měly kontrolní skupině uniknout a vyvracet závěr o jejich hazardní povaze. Ředitel žalovaného naopak ve všech čtyřech rozhodnutích stručně, ale jasně popsal průběh her tak, jak byl zachycen při kontrolních hrách členů kontrolní skupiny a srozumitelně vyjádřil, v jaké okolnosti spatřuje prvek náhody: „Dílčí výhra či prohra po jednotlivém protočení „válců“ závisí na vzájemné kombinaci zobrazených symbolů. Vzájemné postavení symbolů po jednotlivém kole protočení „válců“ nemůže sám hráč nijak ovlivnit, z jeho pohledu jde o postavení náhodné. U THZ Explorer přes tvrzení uvedená v návodech ke hře, v praxi nelze pomocí funkce „náhled“ zjistit následující dílčí herní „výsledky“ protočení „válců“ a rozhodovat se o dalším průběhu hry na základě takových zjištění, jelikož hráč v průběhu hry neví, jaká je jeho aktuální pozice v pevné posloupnosti dílčích „výsledků“. Nalezení aktuální pozice je při tom prakticky nereálné, resp. je věcí náhody s velmi nízkou pravděpodobností, a to s ohledem na stotisícový až mnohamilionový celkový počet dílčích „výsledků“ a zobrazení pouhých devíti či deseti dílčích „výsledků“ v jednom kroku. Prvotní zjištění celního úřadu tedy nasvědčují tomu, že z pohledu hráče je prohra nebo výhra na THZ Explorer a THZ Voyager alespoň zčásti věcí náhody.“ Toto zdůvodnění existence důvodných pochybností o hazardní povaze předmětných her, příkladem citované z viz rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 16. 3. 2020, č. j. 18840-9/2020-580000-12 považuje krajský soud s ohledem na uvedenou vágnost námitek žalobkyně za zcela dostatečné.

13. Současně obsah všech rozhodnutí vyvrací žalobní námitku žalobkyně, že by žalovaný své závěry učinil bez odkazu na konkrétní důkazy, neboť žalovaný ve všech přezkoumávaných rozhodnutích výslovně odkázal na zachycení průběhu kontrolních her členy kontrolní skupiny. Součástí všech správních spisů jsou pak nejen audiovizuální nahrávky průběhu těchto kontrolních her, ale také písemné záznamy, kde je průběh jednotlivých kontrolních her podrobně popsán. Rozsah i obsah vypořádání se žalovaného s námitkami žalobkyně tak v posuzovaných případech dle závěru krajského soudu plně odpovídá rozsahu a obsahu uplatněných námitek, a tudíž nelze považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Žalobní bod a) je tak nedůvodný.

14. Krajský soud rovněž nesouhlasí s žalobkyní, že by žalovaný porušil § 56 správního řádu neustanovením znalce pro posouzení přítomnosti prvku náhody v posuzovaných hrách. Jak žalovaný poznamenal ve vyjádřeních k žalobám, obdobnou námitkou se již zabýval Nejvyšší správní soud, který v odst. 17 rozsudku ze dne 14. 11. 2019, č. j. 10 As 171/2018-55 uvedl: „NSS nesouhlasí se stěžovatelkou, že si žalovaný měl vyžádat zpracování znaleckého posudku. Jednak by to ve fázi vyřizování námitek proti opatření o zadržení věci bylo neúčelné a v rozporu s účelem předběžného opatření o zadržení věci, především však ustanovení znalce zpravidla není nutné ani k posouzení sporné otázky ve správním řízení. Pro posouzení přítomnosti prvku náhody je totiž rozhodující, jaký je průběh hry z pohledu hráče a jak se technická zařízení projevují „navenek“, nikoli fungování hardwarového či softwarového vybavení herních zařízení (srov. odst. 22-25 rozsudku NSS ze dne 17. 10. 2018, čj. 1 As 136/2018-32).“ S uvedeným závěrem se zdejší soud zcela ztotožňuje a žalobní bod c) tudíž hodnotí jako mylný. Současně názor Nejvyššího správního soudu odpovídá i na námitku žalobkyně, že nemůže být pro posouzení věci relevantní, jak se hra jeví hráči. Právě tato skutečnost je totiž zcela rozhodující. Ze stejného důvodu je lichá i námitka absence odborného podkladu pocházejícího od Elektrotechnického zkušebního ústavu.

15. V žalobním bodu d) žalobkyně popsala důvody, pro které dle jejího názoru neumožňovala zadržená THZ hraní hazardních her ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o HH. Jak soud uvedl výše, žádná z uvedených tvrzení žalobkyně neuvedla v námitkách proti úředním záznamům o zadržení předmětných her a jedná se o tvrzení zcela nová a ničím nepodložená. Žalobkyně také nevysvětlila, jak dospěla k závěru, že by v posuzovaných případech byly na náhodě závislé pouze výše výher, a nikoliv výhry či prohry jako takové. Krajský soud se seznámil se všemi audiovizuálními záznamy z předmětných kontrolních her i písemnými záznamy, obsahujícími jejich popis, které jsou součástí správních spisů, z nichž zjistil, že všechna zařízení, na nichž byly kontrolní hry realizovány, umožňovaly hraní typické válcové hry, při níž dílčí zisk či ztráta následuje po protočení symbolů. Krajský soud tudíž uzavírá, že žalovaný učinil věcně správný závěr o tom, že v posuzovaných případech zde byly pro účely zadržení věci dle § 121 zákona o HH přítomen dostatek zjištění zavdávající důvodnou pochybnost o tom, že se o hazardní hry může jednat. Zadržené THZ se na první pohled chovaly jako běžné výherní hrací automaty a videozáznamy z kontrolních her demonstrují, že lze na nich i stejným způsobem hrát. Žalobní bod d) je tudíž také nedůvodný.

16. Krajský soud souhlasí se závěrem vysloveným v odst. 20 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020, č. j. 43 Af 11/2019-40, o tom, že zadržení zboží ani rozhodnutí o námitkách nepředjímá meritorní vyřešení otázky, zda je v souvislosti s užíváním zadrženého zboží porušován zákon o hazardních hrách, přičemž soudní přezkum rozhodnutí o námitkách proti zadržení věci má bránit případným excesům spočívajícím v zadržení věci, u níž neexistuje důvodné podezření z porušování zákona o hazardních hrách. Takový exces v posuzovaných případech nenastal. Komplexní posouzení otázky hazardní povahy hry, jak správně zdůraznil žalovaný v napadených rozhodnutích, přesahuje rámec samotného zadržení věci i rozhodnutí o námitkách a bude předmětem až dalších navazujících procesů.

17. K další námitce žalobkyně, že jí bylo znemožněno napadnout správnost závěrů žalovaného konkrétními argumenty, neboť v napadených rozhodnutích schází popis kontrolních her, uvádí krajský soud, že důvodnost námitky je obsahem napadených rozhodnutí vyvrácena. Byť ředitel žalovaného do rozhodnutí o námitkách nepřepsal celý obsah záznamů o provedených kontrolních hrách, které jsou součástí správních spisů, podstatné skutečnosti vycházející právě z průběhu těchto her, jsou v napadených rozhodnutích uvedeny. Krajskému soudu pak není zřejmé, jaký vliv by na správnost závěrů žalovaného mohla mít skutečnost, že v rozhodnutí není uveden přesný počet provedených kontrolních her, výše vsazených částek atp.

18. Namítá-li dále žalobkyně, že v odůvodnění závěru o náhodnosti výhry jsou uvedeny neurčité pojmy a není z něho zřejmé kdo, kde a jak měl nastavit „náhled“ a jak takové nastavení vede k náhodnému výsledku v konkrétní hře, neshledává krajský soud ani tuto námitku důvodnou. Krajský soud uvedenému popisu porozuměl. Ředitel žalovaného vycházel ze záznamů, v nichž kontrolní skupina popsala průběh kontrolních her na předmětných THZ a podrobně vysvětlovala, že ačkoli měly hry nabízet možnost náhledu na další průběh hry, kde měla být aktuální kombinace symbolů červeně označena v náhledu, kontrolní skupině se nepodařilo ani při projití značného počtu nabízených náhledů aktuální pozici nalézt, a proto dospěli kontroloři k závěru o nereálnosti nalezení aktuální pozice. Žalobní bod f) je tudíž také nedůvodný.

19. Odkaz žalobkyně na nález ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07, a tvrzení o postupu žalovaného v rozporu s jeho závěry byl v žalobách učiněn zcela obecně. Krajskému soudu není z obsahu žalob zřejmé, jak konkrétně měl žalovaný v obsahu žalobou napadených rozhodnutí postupovat proti závěrům Ústavního soudu o dvojím možném výkladu veřejnoprávní normy, principu in dubio libertate či doktríny materiálního prvního státu. Žalobkyně neobjasnila, která z vykládaných právních norem měla skýtat dvojí možnost výkladu. Žalobní bod je tak zcela lichý.

20. Závěrem krajský soud uvádí, že námitka nesprávné identifikace žalobkyně jakožto kontrolované osoby (žalobní bod b), nebyla v žalobách skutečně nijak zdůvodněna. Žalobkyně neuvedla konkrétní skutková ani právní tvrzení, jimiž by zpochybnila správnost postupu žalovaného, který s ní ve všech čtyřech případech zacházel jako s tzv. dozorovanou osobou. Jedná se tedy o nedostatečně konkrétní a soudnímu přezkumu nezpůsobilý žalobní bod. Stejně jako žalovaný se však i soud pro úplnost vyjádří k argumentům, které k této otázce snesla žalobkyně v námitkách proti úředním záznamům.

21. Obdobně vedenou argumentací se soudy rozhodující ve správním soudnictví již opakovaně v řízeních o žalobách týkajících se THZ zabývaly. Krajský soud v Ostravě v rozsudcích sp. zn. 25 Af 26/2019 a 25 A 207/2019, které jsou stejně jako rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz), podrobně vyložil § 121 zákona o hazardních hrách a odlišil, jaká práva přiznává tento zákon tzv. dozorované osobě a jaká tzv. osobě, která má věc v době zadržení u sebe. Uvedený soud dovodil, že zatímco dozorovaná osoba může podat námitky proti opatření o zadržení věci, osobě, která má věc v době zadržení pouze u sebe, toto právo nesvědčí. Tvrzením, že žalobkyně neměla být považována za dozorovanou osobu, tak paradoxně podrývá vlastní aktivní legitimaci, neboť jestliže žalobkyni nenáleželo dle jejího závěru postavení kontrolované, resp. dozorované osoby, nemohlo se jejích veřejných subjektivních práv dotknout ani rozhodnutí ředitele žalovaného o námitkách, jelikož v takovém případě by o nich ředitel rozhodoval zcela nadbytečně.

22. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 12. 2020 č. j. 5 As 3/2019-63, uvedl:

34. Žalovaný vykonává ve smyslu § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o hazardních hrách; v této souvislosti je mimo jiné oprávněn zadržet věc, pokud nabude důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování tohoto zákona, přičemž při zadržení věci a v souvislosti s ním jedná s osobou, která má věc v době zadržení u sebe. Dozorované osobě následně doručí úřední záznam o zadržení věci. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2020, č. j. 1 As 347/2019 – 38 [mj. se stejným stěžovatelem b) a v zásadě v obdobném kontextu], k výkladu zmíněných ustanovení konstatoval, že „z toho je patrné jednak to, že se vždy nemusí jednat o stejnou osobu, a jednak to, že dozorovaná osoba nemusí být přítomna výkonu dozoru ve fázi zadržení, resp. odnětí věci. Obě tyto osoby jsou povinny zadrženou věc dozorujícímu orgánu vydat, přičemž teprve při odmítnutí vydání vzniká oprávnění věc odejmout. Jen dozorovaná osoba je však povinna hradit náklady skladování zadržené věci a jen dozorovaná osoba má právo podat námitky proti uloženému opatření o zadržení věci.“

35. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl: „Zákon o hazardních hrách nestanoví výslovně, koho lze považovat za dozorovanou osobu.“ Odkázal proto na kontrolní řád, který je obecnou úpravou výkonu kontroly (dozoru) orgány moci výkonné, jejíž zvláštní podmínky jsou zakotveny v zákoně o hazardních hrách: „Kontrolní řád pak rozlišuje jednak postavení kontrolované osoby a jednak povinné osoby. Povinnou osobou je podle jeho § 5 odst. 2 písm. a) osoba, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela.“ Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „ten, kdo provozuje hazardní hru, tj. vlastním jménem vykonává činnost uvedenou v § 5 zákona o hazardních hrách, například i tím, že k tomu využívá věc, kterou je oprávněn držet, ať už na základě vlastnického práva, či práva odvozeného, je dozorovanou (kontrolovanou) osobou.“

36. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dozorovanou osobou ve smyslu § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách je osoba provozující hazardní hru ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách, podle kterého se provozováním hazardní hry rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry. Tato osoba je jakožto dozorovaná osoba oprávněna podat námitky podle § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách.

37. V nyní posuzované věci není sporu o tom, že osobou, která měla herní zařízení v době jeho zadržení u sebe, fyzicky se u něj nacházela, a tedy dle pojmosloví kontrolního řádu byla dozorovanou osobou, je stěžovatel a), byť tento fakticky pronajímal prostor pro provozování technických zařízení stěžovateli b). Obdobně jako v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 347/2019 – 38, lze proto uzavřít, že jestliže stěžovatel b) tvrdí, že je provozovatelem herních zařízení, svědčí mu právo podat námitky podle § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách; proti rozhodnutí o nich by pak stěžovatel b) byl oprávněn domáhat se ochrany ve správním soudnictví žalobou proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s.“ 23. Nejvyšší správní soud tedy dovodil, že dozorovanou osobou je osoba již na základě samotné skutečnosti, že má věc v době zadržení u sebe, tj. že se fyzicky nachází v její provozovně. Krajský soud s tímto závěrem ztotožňuje. Dozorovanou osobou dle zákona o hazardních hrách, resp. dle pojmosloví kontrolního řádu kontrolovanou osobou, je bezesporu osoba, u níž se celní úřad v mezích své působnosti rozhodl provádět kontrolu a která má v jejím průběhu u sebe věc, na niž je kontrola zaměřena. Takové osobě dle krajského soudu nelze upřít právo podat námitky proti zadržení věci. Krajský soud souhlasí s žalovaným také v tom, že určit míru zapojení majitele provozovny do provozování hry nemusí být snadné a že tedy ve fázi zadržování THZ plně postačuje důvodná pochybnost o tom, že osoba, v jejíchž prostorách se THZ nachází, může být provozovatelem THZ ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách. Žalovaný tudíž dle krajského soudu nepochybil, pokud s žalobkyní jako s dozorovanou osobou jednal.

24. Krajský soud aprobuje také žalobkyní napadanou úvahu žalovaného o tom, jaké pojmové znaky odlišují „legálního“ provozovatele hazardní hry (držitel příslušného povolení) od „nelegálního“ provozovatele, jímž je každý, kdo naplní pojmové znaky § 5 zákona o HH. D) Závěr a náklady řízení 25. Jelikož soud shledal všechny žalobní body nedůvodnými, žaloby podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v řízení žádné náklady jdoucí nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.