č. j. 65 A 7/2021- 106

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda v obci Vícov zastoupen zmocněncem F. V., bytem X za účasti: obec Vícov, se sídlem Vícov 46, 798 03 Plumlov o návrhu na vyhlášení místního referenda na území obce Vícov takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Přípravný výbor pro konání místního referenda v obci Vícov (dále jen „Přípravný výbor“) podal dne 14. 6. 2021 návrh na konání místního referenda podle § 9 odst. 2 písm. a) zák. č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoMR“) v obci Vícov na téma výstavby nové hasičské zbrojnice, které se mělo dle návrhu konat ve dnech 15. 7. a 16. 7. 2021. Otázka uvedená v návrhu zní: „Chcete v obci Vícov výstavbu nové hasičské zbrojnice, která naši obec zatíží dluhem cca 11 miliónů korun?“ Zastupitelstvo obce Vícov na 20. veřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2021 rozhodlo usnesením č. j. X o neschválení místního referenda k výstavbě nové hasičské zbrojnice podle § 13 odst. 1 písm. a) ZoMR.

II. Stanoviska účastníků řízení

2. Navrhovatel se návrhem na soudní ochranu podaným dne 27. 8. 2021 domáhá vyhlášení místního referenda na území obce Vícov týkajícího se otázky výstavby nové hasičské zbrojnice. Ke svému podání připojil navrhovatel další dokumenty týkající se místního referenda včetně kopií listin s podpisovými archy a e-mailové komunikace s Ministerstvem vnitra.

3. Obec Vícov ve svém vyjádření ze dne 6. 9. 2021 navrhuje, aby soud žalobu odmítnul. K tomu dále uvádí, že z návrhu navrhovatele není vůbec zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá ve smyslu § 9 odst. 2 ve spojení s § 57 ZoMR, přičemž dodává, že předmětem řízení u krajského soudu nemůže být posouzení samotného návrhu na vyhlášení místního referenda, proto je návrh nepřípustný podle § 46 odst. 1 písm. d) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; (dále jen „s. ř. s.“). Dále se ve svém vyjádření věnuje čtyřem důvodům, které jí bránily ve vyhlášení místního referenda. Obec Vícov nemohla vyhlásit místní referendu v souladu s návrhem přípravného výboru ve dnech 15. 7. a 16. 7. 2021, neboť jí přípravný výbor řádný návrh na vyhlášení referenda doručil až 13. 7. 2021, s ohledem na lhůty uvedené v ZoMR již proto nemohlo dojít k vyhlášení referenda v navrhovaném termínu. Druhým důvodem, proč nedošlo k vyhlášení referenda, je skutečnost, že přípravný výbor navrhoval vyhlášení referenda trvajícího po dobu dvou dní, podle § 5 odst. 1 ZoMR se však referendum může konat pouze v jednom dni, pokud není konáno současně s volbami. Dále obec vyhlášení referenda neschválila, protože o otázce výstavby hasičské zbrojnice rozhodla sama ještě před doručením návrhu na vyhlášení referenda. V této souvislosti obec podotýká, že proběhlo řádné výběrové řízení na dodavatele stavby, byl vybrán zhotovitel, byla uzavřena smlouva o dílo. Pokud by došlo k zastavení realizace hasičské zbrojnice, došlo by ke ztrátě již vynaložených nákladů, vzniku škody v řádu milionů Kč a nebyla by využita dotace Ministerstva vnitra ve výši 4 300 000 Kč. Dle obce ukončení již uzavřených smluv vylučuje občanský zákoník. V neposlední řadě pak obec referendum nevyhlásila, jelikož považuje položenou otázku za sugestivní, neobjektivní a nepravdivou. Výstavba hasičské zbrojnice totiž obec dluhem cca 11 miliónů nezatíží. Ve svém druhém vyjádření ze dne 10. 9. 2021 obec Vícov rekapituluje své argumenty z předcházejícího vyjádření a dodává, že má u svého bankovního ústavu předběžně domluvený úvěr ve výši cca 8 000 000 Kč. Realizace výstavby hasičské zbrojnice pak má být financována souběžně z tohoto úvěru, z vlastních zdrojů obce a z přislíbené dotace Ministerstva vnitra, obec tedy nebude zatížena dluhem cca 11 000 000 Kč, ale dluhem pouze cca 8 000 000 Kč.

III. Posouzení věci krajským soudem

4. Krajský soud v Brně shledal, že návrh byl podán včas (§ 57 odst. 2 ZoMR), osobou oprávněnou (§ 57 odst. 1 ZoMr), a to ze zákonem předvídaných důvodů [§ 57 odst. 1 písm. b) ZoMR a § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s]. V souladu s § 91a odst. 3 s. ř. s. soud rozhodoval bez nařízení jednání a po zhodnocení okolností případu dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

5. Předně soud poznamenává, že mu v dané fázi sporu ve věci místního referenda nepřísluší přezkoumávat formální náležitosti návrhu (kam ovšem nespadá zákonnost navržené otázky – viz rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2012, č. j. Ars 2/2012-43; všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). V návaznosti na podání návrhu na vyhlášení referenda rozhodlo zastupitelstvo obce Vícov o tom, že referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b) ZoMR. Tomuto rozhodnutí zákonitě předcházela kontrola návrhu na vyhlášení místního referenda Obecním úřadem ve Vícově, který podle dopisu ze dne 28. 7. 2021 na předloženém návrhu neshledal žádné nedostatky. K nevyhlášení referenda tedy v dané fázi ani nemohlo dojít kvůli formálním nedostatkům návrhu.

6. Soud dále nepřisvědčil námitce nepřípustnosti návrhu na soudní ochranu ze dne 27. 8. 2021, kterou ve svém vyjádření vznesla obec Vícov a kterou zdůvodnila tím, že dle jejího názoru z podání není zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá.

7. Podle § 37 odst. 3 s. ř. s musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje a musí být podepsáno a datováno. Návrh na soudní ochranu, který byl v této věci podán, je nadepsán slovy: „Věc: podání návrhu na vyhlášení místního referenda na území obce Vícov, 798 03, Plumov, k výstavbě nové hasičské zbrojnice.“ Z tohoto označení jasně vyplývá, že se navrhovatel podaným návrhem domáhal vyhlášení místního referenda, což mu § 91a odst. 1 s. ř. s. umožňuje. Z návrhu je tedy zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá.

8. Soud proto přistoupil k věcnému posouzení, zda jsou splněny zákonné podmínky pro vyhlášení místního referenda. Ve svých vyjádřeních uvedla obec celkem tři argumenty, na základě kterých k vyhlášení referenda nepřistoupila: a) nezákonný způsob zvolení termínu referenda, b) existence závazků obce a třetí osoby, které by vyhlášení referenda měly bránit a c) nezákonná formulace navržené otázky. a) Nezákonný způsob zvolení termínu referenda 9. Podle § 13 odst. 1 písm. a) ZoMR má zastupitelstvo obce po podání řádného návrhu na vyhlášení referenda na svém nejbližším zasedání usnesením rozhodnout o vyhlášení referenda v případě, že o navržené otázce je možné referendum konat, současně má stanovit také den konání referenda. Podle § 15 odst. 1 věty první ZoMR se místní referendum koná nejpozději do 90 dnů po dni jeho vyhlášení, není-li v návrhu přípravného výboru uvedena doba pozdější. Dále z § 10 ZoMR vyplývá, že určení dne konání referenda není nutnou náležitostí návrhu na jeho vyhlášení. Pokud se tedy přípravný výbor rozhodne den konání referenda do návrhu uvést, může mít takové určení termínu konání referenda nějaké právní důsledky pouze v případě, že navrhovaný termín překračuje období 90 dnů od rozhodnutí zastupitelstva o vyhlášení místního referenda. V opačném případě není zastupitelstvo termínem nijak vázáno, a nelze-li místní referendum v takto navrženém termínu realizovat, není to na překážku k tomu, aby bylo vyhlášeno v jiném termínu. Určení tohoto termínu je v pravomoci zastupitelstva obce, které není (s výše uvedenou výjimkou) v tomto směru návrhem jakkoliv vázáno.

10. V posuzovaném případě uvedl přípravný výbor v návrhu na vyhlášení referenda, že by se mělo konat ve dnech 15. a 16. 7. 2021, přičemž řádný návrh na vyhlášení referenda (tj. po odstranění dříve vytýkaných formálních nedostatků) byl obci doručen až 13. 7. 2021. Ačkoliv lze s obcí souhlasit v tom, že by objektivně s ohledem na lhůty určené v ZoMR nestihla místní referendum v uvedených dnech vyhlásit, je z výše uvedeného zřejmé, že tato skutečnost nebyla na překážku vyhlášení místního referenda v jiném termínu.

11. Stejnou úvahu lze vyslovit i ve vztahu k obraně obce, že navrhovatel nepřípustně požadoval konání referenda v rozmezí dvou dní. Podle § 5 odst. 1 ZoMR se místní referendum koná pouze v jednom dni, pokud se nekoná současně s volbami do zastupitelstev obcí nebo krajů, do některé z komor Parlamentu České republiky, do Evropského parlamentu nebo s volbou prezidenta republiky. Přípravný výbor v návrhu na vyhlášení referenda určil, že by se referendum mělo konat ve dnech 15. a 16. 7. 2021, aniž by se současně konaly některé z výše uvedených voleb. Takto určený termín konání referenda je proto v rozporu s ust. § 5 odst. 1 ZoMR. Opět je však nutno zopakovat, že určení termínu konání místního referenda je plně v kompetenci zastupitelstva, které není termínem konání místního referenda určeným v návrhu na jeho vyhlášení nikterak vázáno. Mělo tedy přistoupit k vyhlášení referenda pouze v jediný den podle ust. § 13 odst. 1 písm. a) ZoMR.

12. Soud tedy neshledal ani jednu z námitek obce týkajících se určení termínu konání referenda v návrhu na jeho vyhlášení důvodnou. b) Existence závazků obce vůči třetí osobě 13. Problematikou vlivu soukromoprávních závazků mezi obcí a třetí osobou na možnost vyhlášení referenda ohledně otázky s těmito závazky spjaté se již věnoval Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 269/09 ze dne 9. 2. 2012. Ústavní soud v tomto nálezu uvádí následující: „Dle názoru Ústavního soudu však nelze žádným smluvním ujednáním mezi obcí a třetí osobou předem vyloučit občany z přímého podílu na správě věcí veřejných. Pouhým poukazem na existenci předchozího soukromoprávního závazku nelze zabránit občanům obce, aby k určité otázce veřejného zájmu zaujali postoj demokratickým aktem místního referenda. Referendum nelze prohlásit za nepřípustné ani s odkazem na obavy obce z eventuálních soukromoprávních sankcí, které by po ní v návaznosti na výsledek místního referenda mohl eventuálně požadovat smluvní partner. Neobstojí ani argument právní jistoty, neboť právní řád žádnému právnímu subjektu nezakazuje usilovat o zánik či změnu jeho smluvního závazku, k nimž může dojít mimo jiné i dohodou stran. Ze stejných důvodů je irelevantní také argumentace krajského soudu týkající se možnosti či nemožnosti města od smlouvy o budoucí kupní smlouvě jednostranně odstoupit. Krajský soud přehlíží, že místní referendum je v daném případě nástrojem občanů, kterým lze přimět orgány města, aby se uvedenou občanskoprávní otázkou vůbec zabývaly, případně usilovaly o její rozřešení v občanskoprávním řízení (podobně jako rozřešení otázky platnosti samotné smlouvy).“ Závěry Ústavního soudu lze použít také v posuzované otázce.

14. Existence smlouvy o dílo ze dne 30. 6. 2021 uzavřené mezi obcí Vícov a společností POZEMSTAV Prostějov, a.s., jejíž předmětem je zhotovení novostavby požární zbrojnice ve Vícově, tedy žádným způsobem neznemožňuje konání místního referenda, ve kterém by občané obce Vícov mohli vyjádřit svůj názor ohledně této plánované výstavby. Stejně tak konání referenda nebrání ani skutečnost, že by obec Vícov mohla čelit soukromoprávním sankcím ze strany společnosti POZEMSTAV Prostějov a.s., pokud by se občané v místním referendu vyslovili proti stavbě nové požární zbrojnice, jak se obec Vícov ve svém vyjádření obávala. Vyhlášení referenda také nebrání domnělá nemožnost ukončení výše popsaných smluvních závazků. Pokud občané obce Vícov neprojeví souhlas s výstavbou nové hasičské zbrojnice, zavazují tím obec k tomu, aby učinila veškeré v úvahu přicházející kroky k tomu, aby došlo k ukončení smluvního závazku, bez ohledu na to, že aktuálně obec například nemůže využít jednostranného právního jednání, které by měla čistě ve své dispozici. Obec vždy může usilovat o ukončení závazku dohodou s druhou smluvní stranou. Na základě závěrů Ústavního soudu z nálezu sp. zn. III. ÚS 269/09 ze dne 9. 2. 2012 dospěl krajský soud k tomu, že soukromoprávní závazky mezi obcí Vícov a společností POZEMSTAV Prostějov, a.s. nebránily vyhlášení referenda o výstavbě hasičské zbrojnice. c) Nezákonná formulace navržené otázky 15. Návrh na vyhlášení referenda obsahoval otázku formulovanou v následující podobě: „Chcete v obci Vícov výstavbu nové hasičské zbrojnice, která naši obec zatíží dluhem cca 11 miliónů korun?“ Soud dospěl k závěru, že tato otázka je nejednoznačná.

16. Základ zákonných požadavků na formulaci otázky položené v místním referendu je obsažen v ust. § 8 odst. 3 ZoMR, který říká, že otázka navržená pro místní referendum musí být jednoznačně položena tak, aby na ni mohlo být možno odpovědět slovem „ano“ nebo slovem „ne“.

17. Toto poměrně obecné pravidlo bylo dále konkretizováno judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Z tohoto pohledu se jako nejdůležitější jeví rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2012, č. j. Ars 2/2012-43, ve kterém NSS dospěl k následujícím závěrům: „Požadavek jednoznačnosti otázek upravuje § 8 odst. 3 ZMR, který předepisuje, že otázka položená v referendu musí být jednoznačně formulována tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem „ano“ nebo slovem „ne“. Pro hlasování jsou tedy logicky vyloučeny otázky doplňovací, problematika místního referenda musí být uvozena režimem otázky zjišťovací. Další podmínkou je jednoznačnost položené otázky, otázka musí mít v příslušném kontextu relativně přesný význam, který neumožňuje konkurující výklad. Položená otázka tedy zjevně nesmí být matoucí, vnitřně rozporná, dezinformační, sugestivní či kapciózní, nekonkrétní či neurčitá.“ V tomto rozsudku se NSS zabýval, mimo výše uvedenou konkretizaci vlastností navržené otázky, také způsobem přezkumu otázky položené v referendu: „Při rozhodování o jednoznačnosti zvolených otázek je třeba poměřovat předloženou otázku nikoli rigorózním právnickým okem, které i v jednoduché větě typu „Tak nám zabili Ferdinanda“ najde mnohovýznamnost, ale reflektovat pohled běžného občana, jenž hlasuje v referendu. Tento koncept je v anglosaském common law známý jako reasonable person a je určitým standardem fiktivní osoby, s níž soudy při poměřování operují. Stručně řečeno: běžný volič musí vědět, o čem rozhoduje, čeho se otázka týká, měl by i rozumět důsledkům svého souhlasu či nesouhlasu v místním referendu. Z nastíněného rámce tedy plyne, že případná nejednoznačnost otázky musí dosahovat určité intenzity a navozovat matoucí a víceznačné interpretace běžnému adresátovi již při prvním čtení. Striktní interpretace by totiž nutně vedla k tomu, že by se zastupitelstva obcí snažila řadu nepohodlných otázek vetovat s poukazem na jejich nejednoznačnost.“ 18. V rozsudku ze dne 31. 8. 2017, č. j. Ars 2/2017-60, NSS uvedl, že: „při posuzování určitosti otázky položené v referendu se přihlíží k místním reáliím, a tedy srozumitelnosti otázky pro konkrétní osoby oprávněné hlasovat v referendu. Lze při tom přihlížet i k veřejné diskusi o tématu a kampani v souvislosti s referendem, jakož i dalším místním reáliím (viz např. bod [57] rozsudku Radnice městské části Praha 7, rozsudek Návštěvnické centrum Malenovice, nebo bod [30] rozsudku Plavecký bazén Brušperk). Stejně formulovaná otázka tak v jednom případě s ohledem na konkrétní místní poměry může být nejednoznačná, zatímco v jiném případě tomu tak nebude.“ 19. Před vlastním přezkumem navržené otázky považuje soud za důležité se s ohledem na výše zmíněné závěry judikatury NSS věnovat kontextu podání návrhu na vyhlášení referenda. Z vyjádření obce Vícov ze dne 10. 9. 2021 vyplývá, že obec dlouhodobě usilovala o získání dotace na výstavbu nové hasičské zbrojnice. V roce 2019 byla obci přislíbena dotace ve výši 4 300 000 Kč z Ministerstva vnitra, v roce 2020 byl na veřejném zasedání Zastupitelstva obce Vícov vybrán projektant. Obec měla v plánu projekt výstavby nové hasičské zbrojnice financovat mimo jiné také úvěrem ve výši cca 8 000 000 Kč.

20. Soud předně uvádí, že nepovažoval za potřebné provádět dokazování k otázce výše plánovaného zadlužení obce v důsledku stavby hasičské zbrojnice. Za zcela zásadní totiž považuje už tu skutečnost, že výše možného zadlužení je v tuto chvíli zjevně nejistá. Z vyjádření obce je patrné, že disponuje vlastními zdroji v rozsahu cca 4 000 000 Kč, a může tedy kdykoliv vlastním rozhodnutím výrazně ovlivnit výši úvěru, který sjedná za účelem výstavby. Stejně tak je patrné, že ani výše přislíbené dotace není otázkou, která by byla v tuto chvíli postavena na jisto. Tyto skutečnosti soud považuje za významné proto, že by občané obce zjevně v rámci místního referenda disponovali přinejmenším dvěma různými informacemi o tom, k jakému zadlužení obce v důsledku výstavby dojde. Tato skutečnost by sama o sobě nebyla podstatná (v zásadě lze považovat za běžné a legitimní, argumentují-li v „kampani“ pro místní referendum strany protichůdnými informacemi o možném zadlužení obce), pokud by ovšem výše zadlužení tvrzená jednou ze stran nebyla přímo součástí otázky. Skutečnost, že je v navržené otázce konkretizován záměr tvrzenou výší budoucího zadlužení obce, činí navrhovanou otázku nejednoznačnou hned ze dvou důvodů. Jednak pro část občanů obce může být otázka objektivně matoucí, jednak není vůbec zřejmé, k čemu by odpověď občanů (ať již kladná či záporná) obec zavazovala.

21. Otázka se skládá ze dvou prvků, prvkem A je výstavba hasičské zbrojnice jako konkrétního projektu, prvkem B je zadlužení obce, které výstavbou vznikne. Problematickou je již samotná skutečnost, že někteří občané mohou vnímat referendum jako hlasování o prvku A, jiní jako hlasování o prvku B. Každý občan přitom může souhlasit buď s oběma, s jedním nebo s žádným prvkem. Zatímco z pohledu některých by mohlo být hlasování jednoduché a srozumitelné, zejména pro občany, kteří souhlasí s prvkem A, avšak nikoliv již s prvkem B, by bylo hlasování zcela matoucí.

22. Pro odpůrce výstavby nové hasičské zbrojnice je rozhodování v referendu jednoduché, jelikož nesouhlasí se samotným projektem (prvek A), tudíž zjevně nesouhlasí ani s následným zadlužením obce (prvek B). Z jejich pohledu tedy nebude ve formulaci otázky žádný problém a odpoví negativně. Stejně tak nebudou mít problém s odpovědí ti, kdo výstavbu podporují, a nevnímají žádný problém v tom, že by se obec z toho důvodu zadlužila částkou 11 000 000 Kč. Objektivně však může existovat velmi početná skupina, která podporuje výstavbu hasičské zbrojnice podle plánu, který prezentuje obec. Tato skupina může mít problém se správným interpretováním otázky kvůli rozdílů ve výši zadlužení, které prezentuje obec a které je naopak uvedeno v navržené otázce. Pro ně by nebylo zřejmé, zda hlasují o stávajícím projektu, který ovšem má vést podle jejich informací k nižšímu zadlužení, nebo zda hlasují o nějaké hypotetické variantě, anebo hlasují výlučně o výši možného zadlužení. Pro tyto občany je stejně tak odůvodnitelná odpověď pozitivní (hlasuji pro výstavbu, protože vím, že zadlužení obce bude nižší a s tímto nižším zadlužením souhlasím) jako odpověď negativní [nesouhlasím s vyšším zadlužením, a) protože mám informace, že jde hasičskou zbrojnici postavit s nižším zadlužením, b) protože zadlužení 11 000 000 Kč už mi přijde jako vysoké]. Pokud však odpoví negativně, mohli by se tím paradoxně zařadit mezi odpůrce výstavby hasičské zbrojnice. Ani tento důsledek ovšem není samozřejmý, neboť je sporná i samotná interpretace možného výsledku hlasování (viz dále).

23. Soud proto uzavírá, že navržená otázka je nejednoznačná už z důvodu, že nedává jedné z hlavních názorových skupin občanů možnost volby vhodné odpovědi. Proto nesplňuje požadavek uvedený v ust. § 8 odst. 3 ZoMR, aby se na otázku v referendu položenou dalo snadným způsobem odpovědět „ano“ či „ne“.

24. Nejednoznačnost je pak výrazným způsobem umocněna tím, že není vůbec zřejmé, k čemu by výsledek referenda (ať již kladná či záporná odpověď) obec zavazoval.

25. Podle § 49 ZoMR je rozhodnutí v místním referendu závazné pro zastupitelstvo obce, zastupitelstvo statutárního města a orgány obce a statutárního města. Skutečnost, že výsledek referenda musí být pro orgány obce srozumitelný, vyplývá z rozsudku NSS ze dne 12. 2. 2014, č. j. Ars 1/2014-34. NSS v tomto rozsudku uvádí následující: „Potřeba této jednoznačnosti je zcela přirozená a logická a je třeba ji nazírat i v souvislosti s ustanovením § 49 cit. zákona, z něhož vyplývá, že rozhodnutí o místním referendu je pro zastupitelstvo obce, zastupitelstvo statutárního města, orgány obce a statutárního města závazné. To v praxi znamená, že orgány obce jsou povinny jednat podle toho, jak bylo v místním referendu o konkrétní otázce rozhodnuto. Je tedy rozhodně potřeba vyloučit situaci, kdy by otázka položená v místním referendu nebo samotné přijaté rozhodnutí vedlo k nejednoznačnému výkladu. Pokud by totiž dotčené zastupitelstvo zřetelně nevědělo a ani vědět nemohlo, co vlastně je smyslem referenda a co znamená jeho výsledek, resp. tento výsledek by bylo možné vykládat různými způsoby, přičemž tyto výklady by byly racionální a logicky obhajitelné, nedávalo by takové referendum vůbec žádný smysl, jelikož by nebylo způsobilé zastupitelstvo jakkoliv smysluplně a především konkrétně zavazovat.“ 26. Pokud by se v posuzovaném případě občané obce Vícov v referendu vyslovili negativně, přicházely by v úvahu dvě možnosti interpretace odpovědi. Buď by musela obec od stavby hasičské zbrojnice bez dalšího zcela upustit (tj. pokud by otázka byla interpretována jako referendum výlučně o prvku A), anebo by od stavby musela upustit pouze v případě, že by obci realizací projektu vznikl dluh ve výši cca 11 000 000 Kč. Obě tyto možnosti jsou racionálně obhajitelné, ať už ze znění samotné otázky nebo z kontextu podání návrhu na vyhlášení referenda. V druhém případě by navíc bylo problematické určení přípustného zadlužení. Soud by sice teoreticky mohl v rámci rozhodnutí o vyhlášení místního referenda interpretovat konkrétní posuzovanou situaci a dospět například k závěru, že obcí tvrzené zadlužení 8 000 000 Kč ještě spadá pod označení cca 11 000 000 Kč, ani tím by ale problematičnost interpretace odpovědi zcela neodstranil. Nebylo by totiž zřejmé, zda by negativní odpověď občanů znemožňovala obci změnit způsob financování tak, aby bylo zadlužení nižší například o 1 000 000 Kč či 2 000 000 Kč. Nižšího zadlužení lze dosáhnout jak navýšením financování z vlastních zdrojů, tak získáním vyšší, potažmo další dotace.

27. Pokud by se naopak občané obce vyslovili pozitivně, nebylo by zřejmé ani to, zda je tento výsledek pro obec v něčem závazný. Za formalistickou by bylo možné označit interpretaci, že občané výslovně požadují výstavbu hasičské zbrojnice a zadlužení obce částkou cca 11 000 000 Kč. Zbývající dvě interpretace však již soud považuje za zcela legitimní. Jednou z nich je uložení povinnosti obce realizovat výstavbu s maximálním zadlužením cca 11 000 000 Kč. Druhou z nich je toliko oprávnění obce (nikoliv povinnost) realizovat výstavbu pouze v případě, že zadlužení nepřesáhne částku cca 11 000 000 Kč (pro takový výsledek by bylo ovšem vhodné otázku formulovat odlišně, jako tomu bylo ve věci posuzované NSS v rozsudku ze dne 31. 10. 2012, č. j. Ars 2/2012-43).

IV. Shrnutí a náklady řízení

28. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal návrh důvodným, a proto jej zamítl. S ohledem na to, že soud rozhodl ve věci samé, nečinil již kroky k rozhodnutí o procesním návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření, který byl doručen soudu dne 17. 9. 2021.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 93 odst. 4 s. ř. s., podle kterého na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.