č. j. 72 Ad 50/2019-34

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: L. K. bytem H. 359, X H. adresa pro doručování: P. O. B. 19, X M. T. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2019, č. j. MPSV-2019/19485-924/5, ve věci příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně (dále jen „úřad práce“) z 8. 1. 2019, č. j. 7760/19/VS, o zamítnutí žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo.

2. Žalobce v žalobě namítal, že ve věci nesprávně rozhodovala Okresní správa sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) Kroměříž. Vadou bylo, že správní orgány nepřihlédly k posudku o skutečném zdravotním stavu žalobce ze 4. 5. 2018, jako podkladu rozhodnutí žalovaného z 28. 5. 2018, č. j. MPSV-2017/152141-924/5, kterým žalovaný změnil rozhodnutí úřadu práce z 11. 7. 2017, č. j. 179401/17/VS, o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ od 1. 6. 2017 trvale, tak, že mu přiznal průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ od 1. 6. 2017 trvale. Tyto listiny prokazují, že žalobce je osobou s těžkým funkčním postižením hybnosti a orientace, osobou s poruchou autistického spektra a žalobce tak splňuje podmínky přiznání příspěvku na motorové vozidlo. Podle čl. II instrukce náměstka pro řízení sekce 4 č. 19/2017 z 8. 11. 2017 se přizná příspěvek na motorové vozidlo osobě, které motorové vozidlo umožní sebeobsluhu, získávání informací a styk s okolím. Žalobce byl celý život akční, cestoval na návštěvy rodiny a chce ještě plnohodnotně žít.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že posudek v prvním stupni správního řízení vypracovala OSSZ Vsetín, nikoli Kroměříž. Šlo o písařskou chybu v rozhodnutí o odvolání, popsán je správně posudek OSSZ Vsetín a žalovaný vycházel při rozhodování z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“).

4. Zákonná kritéria pro přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením a pro přiznání příspěvku na motorové vozidlo jsou rozdílná. Žalovanému nepřísluší činit medicínské závěry, avšak dbal na to, aby posudek o zdravotním stavu žalobce při posouzení nároku na příspěvek na motorové vozidlo vyhověl kritériím úplnosti a přesvědčivosti. Žalobce nesplnil podmínky přiznání příspěvku na motorové vozidlo, tj. neměl těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí o odvolání (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“).

5. Žalobce v replice dodal, že těžké funkční postižení hybnosti u něj potvrdilo ergometrické vyšetření provedené po posudku z 18. 5. 2018. Žalobce má větší rodinu a cestování hromadnou dopravou mu činí velké potíže, jeho kontakt s rodinou je tak omezen.

6. Žalobce v dalším vyjádření z 14. 10. 2020 již netrval na jednání a namítl další zhoršení zdravotního stavu, které doložil lékařskou zprávou.

7. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

8. Ze správního spisu ve vztahu k souzené věci soud zjistil, že jeho obsah odpovídá vyjádření žalovaného.

9. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání poukázal na to, že objektivní lékařské nálezy neodůvodnily hodnocení zdravotního stavu žalobce tak, že by žalobce trpěl těžkou vadou nosného pohybového aparátu nebo těžkou či hlubokou mentální retardací. Ani lékařské zprávy dodané v průběhu odvolacího řízení nepřinesly nové posudkově významné skutečnosti. Řízení o průkazu osoby zdravotně postižené se řídí jinými kritérii a nemělo na posouzení ve věci vliv. I žalobcem uváděná instrukce požaduje pro přiznání dávky splnění zákonných podmínek.

10. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Námitka, že ve věci v prvním stupni správního řízení vydala posudek OSSZ Kroměříž, je nedůvodná. Jednalo se o chybu v psaní v rozhodnutí o odvolání, v rozhodnutí úřadu práce je citovaná OSSZ Vsetín, která podle správního spisu skutečně posudek 13. 12. 2018 vydala.

12. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.

13. Podle § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.

14. Podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., části I bodu 1 se za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí považuje a) anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše, b) funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, c) anatomická ztráta podstatných částí jedné horní a jedné dolní končetiny v předloktí a výše a v bérci a výše, d) funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, e) ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí, f) ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin, g) těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina, h) disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm, i) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu, j) anatomická nebo funkční ztráta končetiny, k) anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin, l) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování.

15. Při rozhodování nároku na příspěvek na pořízení motorového vozidla je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek, který prokazuje či vylučuje těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí. Na tento posudek je podle konstantní judikatury třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se sice jedná o tzv. „povinný důkaz“, nikoliv však o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku však správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-59; či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104). Při hodnocení posudku je proto podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, stěžejní, že „posudková komise MPSV je při posuzování stupně závislosti… povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na takový posudek jako svou podstatou rozhodující důkaz je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. To v posuzované věci platí především pro řízení před žalovaným správním orgánem, jako orgánem odvolacím, pro jehož řízení a rozhodnutí byl posudek vyžádán. Obdobně je pak třeba posuzovat požadavky na tento posudek kladené v případném soudním přezkumném řízení.“ Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Posudková komise se nadto musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména těmi, které posuzovaný namítá, a své posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 Ads 77/2013-22).

16. Žalovaný odvolání zamítl s odůvodněním, že žalobce nesplňuje podmínky nároku na poskytnutí příspěvku, tedy že u žalobce nebyla zjištěna těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí, jak se toho žalobce domáhal. Onemocnění žalobce, která jsou popsána v jeho zdravotnické dokumentaci, podle posudkové komise a žalovaného uvedeným kritériím neodpovídají.

17. Posouzení povahy zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na dávku osobám se zdravotním postižením je věcí odborně medicínskou, k níž správní orgán ani soud nemají potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obracejí k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely odvolacího správního řízení o přiznání takové dávky posuzuje zdravotní stav občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z § 4 odst. 2 a § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí o odvolání (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb“.).

18. V nyní projednávané věci tak byl pro žalovaného stěžejním důkazem posudek posudkové komise ze 7. 8. 2019, podle jehož závěru nebyl žalobce v rozhodné době osobou, která má ve smyslu § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. U žalobce nešlo o těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí uvedenou v písm. a), b), d) až i) a l) bodu 1 části I přílohy k citovanému zákonu ani o těžké mentální postižení uvedené v písm. b) bodu 4 části I téže přílohy. Při vypracování posudku vycházela posudková komise z posudkového spisu OSSZ Vsetín, zdravotnické dokumentace praktického ošetřujícího lékaře a z nálezů vypsaných v posudku, včetně těch, které žalobce přiložil k odvolání. Posudková komise po posouzení těchto podkladů nenalezla u žalobce takové zdravotní postižení, které by splňovalo kritéria pro poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla, a po takto provedeném přezkumu potvrdila posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín z 13. 12. 2018, na základě něhož nebyla žalobci tato dávka přiznána.

19. Posudek posudkové komise se vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédl k veškerým zdravotním potížím žalobce a své posudkové závěry posudková komise jednoznačně a konkrétně zdůvodnila. Přitom náležitě vysvětlila, proč není možné zdravotní postižení žalobce považovat za některou z těžkých vad nosného nebo pohybového ústrojí uvedených v části I bodu 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., ačkoliv má žalobce řadu interních onemocnění a jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Rovněž tak se posudková komise dostatečně vypořádala s lékařskými zprávami a objasnila, z jakých důvodů nelze ani na základě jejich obsahu žalobci přiznat příspěvek na pořízení motorového vozidla. Na základě těchto skutečností je možné posudek posudkové komise ze 7. 8. 2019 považovat za úplný, přesvědčivý a náležitě odůvodněný, takže o jeho správnosti nemá soud shodně s žalovaným žádné pochybnosti. Navíc ke stejnému posudkovému závěru dospěla i OSSZ Vsetín. Ostatně, žalobce ani v žalobě netvrdil konkrétně a nepředložil žádný důkaz, že by měl některé zdravotní postižení uvedené v příslušných ustanoveních přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., ani k prokázání svých tvrzení nenavrhl žádný relevantní důkaz. Proto je možné spolehlivě vycházet z toho, že žalobce netrpěl do jednání posudkové komise žádným onemocněním, vypsaným v bodě 14 tohoto rozsudku.

20. Za této situace se soud zabýval otázkou, zdali v posuzované věci měl být žalobci přiznán příspěvek na pořízení motorového vozidla na základě jeho zdravotních obtíží, které uvádí žalovaný ve svém rozhodnutí (s odkazem zejména na onemocnění srdce a plic) a které přitom nejsou uvedeny ve výčtu zdravotních postižení v části I bodu 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb.

21. Podle již zmíněného § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. se příspěvek na zvláštní pomůcku - pořízení motorového vozidla poskytuje též osobě, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jejíž zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pak považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok, jak vyplývá z třetího odstavce téhož ustanovení.

22. Zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou podle § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. uvedeny v příloze k tomuto zákonu.

23. Z tohoto ustanovení proto nepochybně vyplývá, že nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku pořízení motorového vozidla nemá každá osoba s těžkou poruchou nosného nebo pohybového ústrojí, která podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než rok, nýbrž jen taková osoba, která trpí zdravotním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeným v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb. a u níž přiznání příspěvku nevylučuje zdravotní stav charakterizovaný v téže příloze.

24. Tomu odpovídá i znění části I bodu 4 písm. a) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., v němž se výslovně uvádí, že za zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla se považují zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b) d) až i) a l). Jejich výčet je přitom formulován uzavřeně a ani ze znění § 9 zákona č. 329/2011 Sb. či jiných ustanovení jeho přílohy není možné usuzovat, že by okruh těžkých vad nosného a pohybového ústrojí, pro něž lze tuto dávku přiznat, byl stanoven pouze demonstrativně. Podmínky nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla totiž nejsou v zákoně č. 329/2011 Sb. uvedeny slovy „zejména“, „například“ či „v dalších obdobných zdravotních postiženích“. Je tedy zřejmé, že v příloze k tomuto zákonu je obsažen taxativní výčet zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla.

25. Nelze přijmout závěr, že nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla má podle jazykového výkladu zákona č. 329/2011 Sb. i osoba trpící nemocemi stejného typu, rázu či povahy jako u zdravotních postižení uvedených v části I bodu 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k témuž zákonu.

26. Naopak, znění § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. a bodu 4 písm. a) jeho přílohy výslovně stanoví, že za zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku pořízení motorového vozidla se považují jen v příloze vyjmenované nemoci.

27. Proto tato dávka nemůže být poskytnuta osobě s jinou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, i kdyby byla lékařsky diagnostikována jako těžká porucha. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, u kterého podle lékařských zpráv existují poruchy pohyblivosti neuvedené v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb., tedy neodůvodňuje přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla ani na základě nejširšího možného jazykového významu právních norem obsažených v tomto právním předpise.

28. Tuto dávku pak nelze žalobci poskytnout ani za pomoci analogie, jež je obecně myslitelná i při taxativním výčtu (srov. Melzer, F.: Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2011, str. 249).

29. Shora vyjmenovaný okruh zdravotních postižení uvedených v části I bodu 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. totiž obsahuje jen nejzávažnější vady nosného nebo pohybového ústrojí, takže úmyslem zákonodárce bylo poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla pouze takto nejpostiženějším osobám.

30. Skutečnost, že žalobce mezi ně nepatří, vyplývá i z již zmíněného dokazování, lékařských zpráv a citovaných posudků. V uvedeném taxativním výčtu zdravotních postižení, pro která lze osobě poskytnout příspěvek na pořízení motorového vozidla, tedy nelze shledat žádnou neúplnost, nedostatek či nedokonalost právní úpravy, kterou by bylo možné označit jako mezeru v zákoně vyžadující její vyplnění za užití analogie.

31. Těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí, která odůvodňuje přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku - motorové vozidlo, je tedy výlučně vada vyjmenovaná v části 1 bodu 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Musí se proto jednat o zdravotní postižení shodné a přirovnávání postižení jiných není přípustné. K témuž závěru ostatně dospěl také Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 4. 6. 2013, č. j. 2 Ad 14/2013-20, přičemž kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 55/2013-29, a Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 16. 6. 2016, č. j. 4 Ads 51/2016-29. Jiné zdravotní postižení, které by zakládalo nárok na požadovaný příspěvek, žalobce netvrdil, ani neprokázal.

32. Žalobní námitku, podle níž namítaná zdravotní postižení žalobce zakládají nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla, tedy soud neshledal důvodnou.

33. Nedůvodná je námitka, že nárok na příspěvek na vozidlo osvědčuje posudek posudkové komise ze 4. 5. 2018 a přiznání průkazu „ZTP“. Posudková komise v posuzovaném případě měla tento posudek k dispozici a do svého posouzení nároku na příspěvek na motorové vozidlo ho zahrnula. Průkaz „ZTP“ byl žalobci přiznán na základě jiných kritérií, a to podle přílohy č. 4 (Zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením) k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a to podle bodu 2 písm. i) - těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již při lehkém zatížení při interních a onkologických postiženích. Toto ustanovení se nevztahuje na řízení o nároku na příspěvek na motorové vozidlo.

34. Žalobce sice tvrdil, že ergometrické vyšetření po 28. 5. 2018 potvrdilo těžké postižení hybnosti žalobce, ale tento lékařský nález soudu nedoložil a není obsažen ani ve správních spisech, které soudu zaslal žalovaný. Podle přílohy zákona č. 329/2011 Sb. bodu 4 až s účinností od 1. 3. 2020 má nárok na příspěvek na motorové vozidlo i osoba se zdravotním postižením interní povahy způsobující těžké omezení pohyblivosti, za které se považují např. g) implantace dlouhodobých podpor oběhu, h) srdeční selhání s klidovými formami dušnosti ve funkční třídě NYHA IV, i) srdeční selhání ve funkční třídě NYHA III, pro které došlo v posledních 12 měsících alespoň dvakrát k hospitalizaci, kdy i po hospitalizacích zůstává funkční třída NYHA III, j) srdeční selhání nejméně ve funkční třídě nejméně NYHA III, je-li objektivně doloženo omezení funkční výkonnosti, za něž je považován výsledek spiroergometrického vyšetření s dokumentovaným VO2max 14 ml/kg/min, nebo u dítěte < 50 % předpokládaných hodnot pro daný věk dítěte, k) těžká vleklá plicní nemoc vedoucí k respirační insuficienci, pro kterou je poskytována dlouhodobá domácí oxygenoterapie (DDOT), l) těžká vleklá plicní nemoc vedoucí k respirační insuficienci s hyperkapnií, pro kterou je poskytována domácí neinvazivní ventilační podpora (NIV). Tato právní úprava se však s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. na posuzovanou věc ještě nevztahovala. Navíc u žalobce podle posudku posudkové komise byla zjištěna jen lehká obstrukce plic a hodnoty VO2max nebyly v posudku citovány a žalobce je nesdělil.

35. Lékařskou zprávu z 8. 10. 2020 o onkologickém onemocnění nemohl soud provést jako důkaz, protože v souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Pokud by se stav žalobce podle lékařských zpráv zhoršil a odpovídal by některé podmínce přiznání dávky, může podat novou žádost.

36. Lichá je žalobní námitka, že správní orgány měly přiznat žalobci příspěvek na základě instrukce. Instrukce náměstka pro řízení sekce 4 č. 19/2017 z 8. 11. 2017 o sjednocení postupu při aplikování zákona č. 301/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „instrukce“).

37. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy (zákon č. 1/1993 Sb.) státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. Správní orgány mohly postupovat pouze podle zákonných ustanovení a nemohly se od nich odchýlit. Ostatně sama instrukce v čl. II jako Podmínky nároku uvádí: „V souladu s § 9 odst. 2 zákona má nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla osoba: - s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardací charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a to za podmínky, že tento zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku (viz část I, bod 4 přílohy k zákonu); za dlouhodobě nepříznivý stav se považuje zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, - starší 3 let [§ 9 odst. 5 písm. a) bod 1. zákona], - které motorové vozidlo umožní sebeobsluhu nebo ho potřebuje k realizaci pracovního uplatnění nebo přípravě na budoucí povolání, získávání informací, vzdělání anebo ke styku s okolím [viz § 9 odst. 5 písm. b) zákona]; rovněž v případě této pomůcky přihlíží krajská pobočka i k dalším pomůckám, zdravotnickým prostředkům, úpravám a předmětům, které osoba využívá; - která může motorové vozidlo využívat, opakovaně se v kalendářním měsíci dopravuje a buď je schopna motorové vozidlo řídit, nebo je schopna převozu motorovým vozidlem jinou osobou; splnění podmínky opakovaného dopravování prokazuje žadatel čestným prohlášením, - která je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona. Žalobce již první zákonnou podmínku zdravotního stavu potřebného pro přiznání dávky, vyjmenovanou v příloze zákona č. 329/2011 Sb. neprokázal.

38. Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily skutkový stav tak, že o něm nebyly důvodné pochybnosti, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil, a proto žalobu zamítl. Ve skutečnosti žalobce brojí spíše proti znění zákona, jehož smysl a záměr zákonodárce vysvětlil soud výše.

39. Soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II).