č. j. 73 A 3/2020-67

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Jany Volkové ve věci navrhovatelky: Ing. M. S., narozena dne X bytem X zastoupena advokátkou Mgr. Pavlínou Plačkovou sídlem Poštovní 1794/17, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava proti odpůrkyni: obec Jablůnka, IČO 00303852 sídlem Jablůnka 365, 756 23 Jablůnka zastoupena advokátem JUDr. Františkem Novosadem sídlem Smetanova 1101, 755 01 Vsetín o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - Změny č. 1 územního plánu Jablůnka takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 614 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Františka Novosada, sídlem Smetanova 1101, 755 01 Vsetín.

Odůvodnění

A) Vymezení věci 1. Navrhovatelka se návrhem podaným k soudu dne 19. 6. 2020 domáhala zrušení Změny č. 1 územního plánu Jablůnka, která byla jako opatření obecné povahy č. 1/2019 vydána Zastupitelstvem obce Jablůnka dne 22. 5. 2019 a nabyla účinnosti dne 22. 6. 2019 (dále jen „Změna č. 1“). Navrhovatelka je vlastníkem pozemku parc. č. X, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. X, a pozemku parc. č. X (zahrada), zapsaných na LV č. X pro k. ú. a obec X, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Vsetín (veškerá dále zmiňovaná parcelní čísla pozemků se nacházejí v k. ú. X). Napadenou Změnou č. 1 došlo dle navrhovatelky ke změně funkčního využití části jejího pozemku parc. č. X, takže tato byla zařazena do plochy veřejného prostranství, konkrétně plochy pro silniční dopravu. B) Obsah návrhu a stanovisko odpůrkyně 2. Navrhovatelka uvedla, že změnou dotčený pozemek parc. č. X byl vždy využíván jako zahrada náležící k domu č. p. X, s nímž tvoří funkční celek, a nadto navazuje na pozemky patřící rodičům žalobkyně (pozemek parc. č. X, na němž stojí rodinný dům č. p. X, a pozemky parc. č. X a X), s nimiž má navrhovatelka úzký vztah a o nemovitosti pečují společně.

3. O Změně č. 1 se navrhovatelka dle svého tvrzení dozvěděla teprve v současnosti v souvislosti s řešením svých záležitostí týkajících se jiných pozemků v k. ú. X. Projednávání Změny č. 1 nemohla věnovat větší pozornost z důvodu tíživé rodinné situace. Jednak sama trpěla problémy spojenými s těhotenstvím a šestinedělím (dítě se jí narodilo v dubnu 2019), současně však trpěl vážnými zdravotními problémy její otec, a tudíž navrhovatelka musela pomáhat své matce s péčí o něj i o svou zdravotně postiženou sestru. Navrhovatelka věděla pouze to, že se v obci připravuje změna umístění fotbalového hřiště a změna dopravní infrastruktury s ohledem na změnu koridoru silniční dopravy mezi okolními obcemi, tzn. změny, které se neměly dotýkat jejích pozemků. Bezprostředně po zjištění, že se Změna č. 1 jejích pozemků dotýká, vyzvala podáním ze dne 5. 6. 2020 odpůrkyni k opravě.

4. Na pozemku parc. č. X dle navrhovatelky nikdy nebyla umístěna žádná veřejná stavba a nikdy nebyl užíván ze strany třetích osob jako veřejná cesta ani chodník. Realizací změny funkčního využití části pozemku parc. č. X by došlo ke znemožnění nakládání s předmětnou částí tohoto pozemku navrhovatelkou, k narušení jeho funkčního celku s domem, k narušení spoluužívání rodinných nemovitostí, k narušení „klidové zóny“ nacházející se na předmětné části pozemku, k obklopení nemovitostí navrhovatelky komunikacemi a tím k podstatnému znehodnocení jejich užívání, k vyvolání nutnosti přemístit oplocení zahrady, část zcela odstranit, provést změny zeleně na zahradě a stavební úpravy související s vybudováním cesty a vynaložit finanční prostředky na jejich realizaci, měnit využívání jednotlivých částí nemovitostí s ohledem na průjezd vozidel kolem domu, jelikož má nezletilé děti, k nerespektování ochrany zemědělského půdního fondu, k podstatnému snížení tržní hodnoty nemovitostí navrhovatelky bez finanční náhrady, jakož i ke vzniku obav z možnosti budoucího vyvlastnění bez veřejného zájmu.

5. Změna č. 1 dle navrhovatelky podstatným způsobem zasahuje do jejího vlastnického práva, aniž by bylo odůvodněno, jaký legitimní cíl změna sleduje. Odpůrkyně překročila svou pravomoc, neboť nebyla oprávněna zasáhnout uvedeným způsobem do práv navrhovatelky bez existence veřejného zájmu na takovém zásahu. Změna využití části pozemku parc. č. X není dle navrhovatelky výslovně popsána v textové části Změny č. 1 a schází jakékoli odůvodnění, je tedy nepřezkoumatelná. V textu jsou uvedena pouze obecná sdělení, a tudíž nelze přezkoumat, zda má zásah do vlastnického práva navrhovatelky ústavně legitimní a zákonné cíle, zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, jak vyžaduje judikatura. Odpůrkyně provedla změnu bez souhlasu navrhovatelky skrytě, nejednoznačně a nesrozumitelně, neboť změnu lze dohledat pouze v grafické části Změny č. 1 a nikoliv v části textové.

6. Odpůrkyně zasáhla do základních práv a svobod navrhovatelky zakotvených v čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahu. Neměla oprávnění omezit práva navrhovatelky natolik, aby popřela podstatu a smysl vlastnického práva, aniž by to bylo zapotřebí ve veřejném zájmu.

7. Zařazení části pozemku parc. č. X do plochy veřejného prostranství (plochy pro silniční dopravu) je v rozporu s faktickým stavem, neboť se o nejedná o pozemek užívaný veřejností a nejedná se o silniční plochu, nýbrž zahradu, která je součástí zemědělského půdního fondu (ZPF), tudíž by muselo dojít k jejímu vynětí ze ZPF. Plánovaná komunikace na dotčeném pozemku navrhovatelky také není zahrnuta mezi vybudování veřejně prospěšných staveb (výkres I.B3), tudíž je změna využití předmětné části pozemku parc. č. X nelegitimní.

8. Obecné tvrzení odpůrkyně, že změna funkčního využití části pozemku parc. č. X má vycházet ze změny umístění fotbalového hřiště a zajištění jeho dopravní obslužnosti je dle navrhovatelky absurdní, jelikož hřiště má být vybudováno ve vzdálenosti cca 470 m od pozemku parc. č. X a jelikož mezi plánovanou stavbou hřiště (OS 16) a nemovitostmi navrhovatelky jsou v současné době vybudovány pozemní komunikace plně zajišťující jeho dopravní obslužnost.

9. Ve skutečnosti je dle navrhovatelky změna využití části jejího pozemku parc. č. X činěna pouze pro zajištění dalšího přístupu k nemovitostem jejích sousedů, manželů D. a J. G., jejichž pozemek parc. č. X se Změnou č. 1 mění nově na BI 5 (bydlení individuální). Tento pozemek má však již zajištěn přístup po obecní komunikaci nacházející se na pozemcích parc. č. X a X, která byla v loňském roce nově opravena. Na rozdíl od dotčeného pozemku navrhovatelky zůstal při zajišťování přístupu k pozemkům manželů G. navazující pás pozemku parc. č. X těchto vlastníků Změnou č. 1 nedotčen, čímž dochází k diskriminaci. Podstatný zásah do vlastnického práva navrhovatelky Změnou č. 1 z důvodu výlučně soukromoprávního není legitimní. Zákon to neumožňuje ani v případě řešení soukromoprávních vztahů. Odpůrkyně tak nezákonným způsobem znehodnocuje část pozemku navrhovatelky pouze ku prospěchu jiného soukromého subjektu, jehož majetek naopak podstatně zhodnocuje.

10. Závěrem navrhovatelka uvedla, že v textové části Změny č. 1 je uvedeno u pozemku parc. č. X také zahrnutí pod „OX“, tj. plochu občanského vybavení specifických forem (zvonička, kaple, vyhlídka, rozhledna apod.), což rovněž faktickému stavu neodpovídá.

11. Navrhovatelka požadovala zrušení Změny č. 1 jako celku, neboť dle jejího závěru nelze části Změny ÚP oddělit.

12. Odpůrkyně navrhla zamítnutí návrhu. Ve vyjádření k návrhu zdůraznila, že se Změna č. 1 pozemků navrhovatelky netýká. Část pozemku navrhovatelky parc. č. X byla dle odpůrkyně zahrnuta do plochy zajišťující přístup k rozšířeným plochám pro individuální bydlení již při tvorbě nového územního plánu Jablůnka v roce 2012, Změna č. 1, pořízená v květnu 2019 se však již tohoto pozemku nedotkla. V době pořizování samotného územního plánu Jablůnka navrhovatelka nijak proti začlenění části pozemku parc. č. X do konkrétní funkční plochy nebrojila, ačkoli vlastnické právo k tomuto pozemku nabyla již 28. 6. 2010, následně při pořizování Změny č. 1 nežádala změnu funkčního využití tohoto pozemku, ani jinak přijetí Změny č. 1 nepřipomínkovala. Své zájmy navrhovatelka uplatnila až při koncipování připravovaného návrhu Změny č. 2 územního plánu Jablůnka. Dále se odpůrkyně ohradila vůči námitkám navrhovatelky. Zdůraznila, že Změna č. 1 byla projednána a přijata zcela v souladu se zákonem. Návrh na zrušení celé Změny č. 1 označila odpůrkyně za zmatečný a neodůvodněný. C) Posouzení věci krajským soudem 13. Krajský soud v souladu s § 101d s. ř. s. v rozsahu a v mezích návrhových bodů přezkoumal napadené opatření obecné povahy, přičemž dle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházel při přezkoumání opatření obecné povahy ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání.

14. S ohledem na stanovisko odpůrkyně k návrhu provedl soud při jednání dne 15. 9. 2020 důkaz původním územním plánem Jablůnka, který byl vydán Zastupitelstvem obce Jablůnka dne 12. 12. 2012 jako opatření obecné povahy č. 1/2012 a nabyl účinnosti dne 25. 1. 2013. Z odůvodnění územního plánu Jablůnka soud zjistil, že při zpracování jeho návrhu byly prověřeny jednotlivé požadavky na změnu využití území a mezi nimi i návrh na zařazení pozemků parc. č. X a X (pozemek parc. č. X je ve společném jmění manželů D. a J. G. a sousedí s pozemkem navrhovatelky parc. č. X) do plochy pro individuální bydlení (BI). Návrhu bylo vyhověno částečně (viz str. 11 odůvodnění územního plánu Jablůnka) a část uvedených pozemků byla jako plocha BI ID 5 pod označením „Soutěsky III“ začleněna mezi rozvojové zastavitelné plochy pro individuální bydlení v rodinných domech se zdůvodněním „urbanistická kompozice (optické zapojení sídla solitéru k sídlu z dálkových pohledů)“ (viz str. 15 a 16 odůvodnění územního plánu Jablůnka). Tomuto vymezení odpovídá grafická část územního plánu Jablůnka (výkres č. B/II.2 – výřez z koordinačního výkresu – střed obce), v němž je předmětná plocha vyznačena v souladu s legendou výkresu bílou barvou s červeným lemováním hranic plochy. Z uvedené grafické části však současně vyplývá, že většina navrhovatelčina pozemku parc. č. X je začleněna do plochy BI (stabilizovaná plocha individuálního bydlení), zatímco část pozemku parc. č. X trojúhelníkového tvaru (která je předmětem tohoto návrhu) společně s částí pozemku parc. č. X rovněž trojúhelníkového tvaru vytvářející průchod mezi pozemky parc. č. X a X (směrem z pozemku parc. č. X k pozemku parc. č. X) je začleněna do plochy PV - plochy veřejných prostranství s převahou zpevněné plochy (bledá narůžovělá barva na výkresu č. B/II.2), a to dokonce nikoli jako plocha nově zřizovaná, nýbrž jako plocha stabilizovaná. V textové části územního plánu Jablůnka (Část A – Návrh) je v kapitole A/I.4d - Koncepce veřejného prostranství na str. 10 uvedeno: „Stávající plochy veřejných prostranství jsou stabilizovány ve svých polohách. Tyto jsou označeny PV a PZ (veřejná prostranství s převahou zpevněných ploch, resp. zeleně) a jsou určeny především pro zajištění prostupnosti území pro pěší, plochy dopravní infrastrukturu, inženýrské sítě a pro sídelní zeleň.“ 15. Pro lepší představivost soud doplňuje výřezy ze zmíněného koordinačního výkresu a z katastrální mapy (zdroj: nahlizenidokn.cuzk.cz, © 2004 - 2020 Český úřad zeměměřický a katastrální) s barevným vyznačením pozemku p. č. X. [obrázek anonymizován]

16. Z uvedeného zjištění tedy vyplývá, že část navrhovatelčina pozemku parc. č. X, která je předmětem návrhu, byla do plochy veřejného prostranství včleněna již (nejpozději) územním plánem Jablůnka s účinností od 25. 1. 2013.

17. Z návrhem napadené Změny č. 1 naopak soud zjistil, že se Změna č. 1 pozemku parc. č. X a plochy PV, do níž byla jeho část začleněna již územním plánem Jablůnka v roce 2012, nijak nedotkla. Z grafické části Změny č. 1 (výkresy I. B1 – Výkres základního členění území, I. B2 – Hlavní výkres, jakož i A.II.2 – Hlavní výkres návrh ÚZ) jednoznačně vyplývá, že většina navrhovatelčina pozemku parc. č. X je i nadále začleněna do plochy BI a cíp tohoto pozemku do plochy PV. Krajský soud tudíž uvádí, že se navrhovatelka mýlí, pokud v návrhu uvádí, že byla část pozemku parc. č. X začleněna do plochy dopravy, či také do plochy OX. Začlenění do těchto ploch soud z grafické části Změny č. 1 nezjistil. Z výkresů tvořících grafickou část Změny č. 1 sice vyplývá, že se Změna č. 1 dotkla zastavitelné plochy BI ID 5, avšak nikoli v části, která by jakkoli souvisela (sousedila) s pozemkem navrhovatelky. Plocha BI ID 5 byla označena jako lokalita změny s tím, že změna spočívala v tom, že se část zastavitelné plochy (jižní část této plochy – konkrétně část pozemku parc. č. X a pozemek parc. č. X) začlenila do stabilizované plochy BI, tj. do již zastavěného území (neboť již na těchto pozemcích byla plánovaná výstavba realizována), čímž došlo k redukci plochy BI ID 5.

18. Při jednání dne 26. 3. 2019 soud tato zjištění při provádění dokazování územním plánem Jablůnka navrhovatelce sdělil. Navrhovatelka potvrdila, že změna funkčního využití dotčené části pozemku parc. č. X byla provedena již územním plánem Jablůnka z roku 2012, avšak namítla, že změna byla provedena pouze v grafické části a nebyla nijak zdůvodněna v části textové. Jelikož se zamýšlené využití předmětné části jejího pozemku nerealizovalo, měla být tato nesprávnost dle navrhovatelky odstraněna jako chyba při přijímání Změny č. 1 v roce 2019. Navrhovatelka potvrdila, že se provedení uvedené změny nedomáhala, avšak namítla, že jí v aktivní účasti na pořizování Změny č. 1 zabránily v návrhu popsané osobní důvody. Dále uvedla, že návrh na vynětí předmětné části pozemku parc. č. X z plochy veřejného prostranství učinila v rámci nyní probíhajícího pořizování Změny č. 2 územního plánu Jablůnka. I přes uvedené skutečnosti setrvala navrhovatelka na návrhu na zrušení Změny č. 1, neboť odpůrkyně dle jejího závěru při zpracování Změny č. 1 bezdůvodně zasáhla do jejího vlastnického práva, tento zásah nezdůvodnila, jedná se o zásah v rozporu se zásadou proporcionality a o zásah diskriminační.

19. Lze tedy shrnout, že mezi účastníky není sporné, že vymezená část navrhovatelčina pozemku parc. č. X byla zařazena do plochy PV již územním plánem Jablůnka přijatým v roce 2012.

20. Krajský soud uvádí, že obdobným případem se v nedávné době zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2020, č. j. 6 As 141/2019-64, v němž uvedl následující: „Pokud jde o otázku, zda se může navrhovatele nějak dotknout na právech regulace, kterou odpůrce pouze přebral z předchozího opatření obecné povahy, naprostá většina judikatury Nejvyššího správního soudu má za to, že k dotčení na právech v takovém případě dojít nemůže (srov. usnesení ze dne 17. června 2010 č. j. 3 Ao 3/2010 - 48 ve věci VI. změna územního plánu města Pardubice a rozsudky ze dne 20. června 2011 č. j. 2 Ao 4/2011 - 100 ve věci Územní plán velkého územního celku Trutnovsko-Náchodsko, ze dne 8. února 2012 č. j. 6 Ao 7/2011 - 74 ve věci Územní plán Týnce nad Sázavou, ze dne 27. července 2017 č. j. 1 As 15/2016 - 85 ve věci 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a ze dne 15. listopadu 2018 č. j. 1 As 161/2018 - 44 ve věci I. změna Územního plánu Prostějova).“ 21. Následně Nejvyšší správní soud rozlišil dvě situace. Na jedné straně případ, kdy odpůrce přebere regulaci z původního územního plánu do územního plánu nově vydaného a kdy je třeba přiznat navrhovateli plnou soudní ochranu proto, že odpůrce dosavadní regulaci novým opatřením obecné povahy odstraňuje a do práv dotčených subjektů tak zasahuje v celém rozsahu nově. Na straně druhé případ, kdy odpůrce vydá pouze změnu územního plánu, přičemž ten původní zůstává stále v platnosti, pouze je v příslušném rozsahu novelizován. V takovém případě, jak uvedl Nejvyšší správní soud v odst. 20 zmíněného rozsudku, „dosavadní judikatura stojí na tom, že změna územního plánu do práv navrhovatele (typicky vlastníka pozemku) nově nezasahuje, neboť k příslušnému omezení došlo již původním územním plánem, tudíž – a to je podstatné – správní soudy nemohou navrhovatele před jeho dopady ochránit, a to proto, že zrušením změny územního plánu by se aktivoval územní plán ve své původní podobě před změnou (srov. KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 1104 s., str. 905, a tam citovanou judikaturu).“ S těmito závěry se krajský soud zcela ztotožňuje.

22. V posuzované věci jde právě o druhý z popsaných případů. Navrhovatelkou napadané omezení jejího vlastnického práva začleněním části pozemku parc. č. 917 do plochy veřejného prostranství již bylo zakotveno v územním plánu Jablůnka z roku 2012, a tudíž by se zrušením Změny č. 1 na jejím právním postavení nic nezměnilo. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku pro úplnost uvedl, že jedinou výjimkou by mohla být situace, kdy by v době napadení změny již ležel před soudem též návrh na zrušení původního územního plánu, resp. omezení v něm obsaženého. To se však v posuzované věci nestalo, neboť navrhovatelka původní územní plán Jablůnka nenapadla. Návrhem na zrušení jeho Změny č. 1 nemůže toto své opomenutí dohnat a obejít tak zákonné lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy v jeho původní podobě (před přijatou změnou).

23. Krajský soud tudíž konstatuje, že není splněna podmínka obsažená v § 2 s. ř. s., tedy že navrhovatelka není napadeným opatřením obecné povahy, Změnou č. 1, dotčena na svých veřejných subjektivních právech. S ohledem na výše uvedené totiž nelze dospět k jinému závěru, než že navrhovatelčina subjektivní práva nemohou být dotčena, jestliže napadá změnu územního plánu v situaci, kdy odpůrkyně napadenou regulaci převzala z územního plánu původního, přičemž navrhovatelka před správními soudy tento územní plán nenapadla.

24. Osobní důvody, které navrhovatelce dle jejích tvrzení zabránily brojit proti Změně č. 1, resp. při jejím pořizování požadovat zrušení plochy veřejného prostranství na části jejího pozemku parc. č. X, nemohl soud nijak zohlednit, neboť jejich existence nemohla mít žádný vliv na běh lhůt k napadení původního územního plánu Jablůnka.

25. S ohledem na výše uvedené krajský soud návrh jako nedůvodný podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první, podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel krajský soud z usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 - 47, podle něhož žalované správní orgány mají, v případě že se nechají právně zastupovat, právo pouze „na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení.“ Jelikož odpůrkyně je malou obcí (cca 2 000 obyvatel) bez příslušného odborného personálu, přiznal jí soud právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Zástupce odpůrkyně učinil v řízení tři úkony právní služby, spočívající v převzetí zastoupení, vyjádření k návrhu a účasti u jednání soudu [§ 11 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za něž mu náleží mimosmluvní odměna dle § 7 bodu 5. a § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve výši 3 x 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč, tj. celkem 10 200 Kč. Dále zástupci odpůrkyně náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání soudu (Vsetín – Olomouc a zpět), při ujetí celkem 186 km automobilem tov. zn. Mercedes-Benz, reg. zn. X, jehož průměrná spotřeba dle TP činí 8,4 l nafty na 100 km a částka základní náhrady za opotřebení vozidla činí 4,20 Kč/km dle vyhlášky MPSV č. 358/2019 Sb., tudíž částka za spotřebované pohonné hmoty při ceně nafty 31,80 Kč/l dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. činila 496,80 Kč (186 x 8,4/100 x 31,80 a částka základní náhrady za opotřebení vozidla 781,20 Kč (186 x 4,20), tj. celkem na cestovném 1 278 Kč, a dále náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) AT, tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu strávenou cestou k jednání soudu. Jelikož je zástupce odpůrce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba zvýšit přiznanou odměnu o částku 2 536 Kč, která odpovídá 21% sazbě této daně z částky 12 078 Kč (10 200 + 1278 + 600). Částku ve výši 14 614 Kč je navrhovatelka povinna zaplatit odpůrkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta JUDr. Františka Novosada.