č. j. 73 A 4/2019-226

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci navrhovatelů: a) S. J. s. r. o., IČO X sídlem X b) Ing. J. G., narozený dne X bytem X c) O. J., IČO X sídlem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Luďkem Šikolou sídlem Mezibranská 579/7, 110 00 Praha 1 proti odpůrci: Olomoucký kraj, IČO 606 09 460 sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc zastoupený advokátem JUDr. Martinem Bohuslavem sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha 2 za účasti osob na řízení zúčastněných: I. L. Š. bytem X II. S. N. J. sídlem X o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy „Aktualizace č. 2a Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje“, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A) Vymezení věci a podmínky řízení 1. Navrhovatelé se návrhem podaným k soudu dne 20. 12. 2019 domáhali zrušení části Aktualizace č. 2a Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje ze dne 23. 9. 2019 (dále jen „Aktualizace č. 2a ZÚR OK“).

2. Podmínka existence předmětu řízení byla splněna, neboť Aktualizace č. 2a ZÚR OK, schválená usnesením Zastupitelstva Olomouckého kraje č. UZ/17/60/2019 dne 23. 9. 2019 jako opatření obecné povahy pod č. j. KUOK 104377/2017, představuje opatření obecné povahy v souladu s § 36 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) ve smyslu ustanovení § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

3. Účinnost Aktualizace č. 2a ZÚR OK nastala dle § 173 odst. 1 správního řádu 15. dnem po dni jeho vyvěšení na úřední desce, a to dne 15. 11. 2019. Podmínka včasnosti návrhu byla splněna, neboť návrh byl podán ve lhůtě 1 roku v souladu s § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

4. K aktivní procesní legitimaci navrhovatelů bylo zjištěno následující: K navrhovatelce a) krajský soud z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, zjistil, že dle LV č. X je navrhovatelka a) vlastníkem pozemků par. č. X a X, oba v k. ú. J. Dále bylo z rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 11. 11. 2019, č. j. MEST 154937/2019 ve znění opravného rozhodnutí ze dne 20. 11. 2019 zjištěno, že navrhovatelce a) bylo tímto rozhodnutím povoleno umístění dočasné stavby Větrného parku J. (dále jen „VPJ“) na parcelách p. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, a další stavební objekty jako příjezdové komunikace a zemní kabelové vedení VN 35 kV. Jelikož navrhovatelka a) dále tvrdí, že je stavebníkem a zamýšleným provozovatelem VPJ, přičemž Aktualizace č. 2a ZÚR OK výrazně omezila, resp. vyloučila možnost využití pozemků pro výstavbu a provoz VPJ, čímž došlo k omezení výkonu jejích práv a rovněž k jejich podstatnému znehodnocení, je dle § 101a odst. 1 s. ř. s. aktivně procesně legitimována k podání návrhu na zrušení Aktualizace č. 2a ZÚR OK.

5. K navrhovateli b) krajský soud z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, zjistil, že dle LV č. X navrhovateli b) patří v k. ú. J. mj. pozemek p. č. X, X, X, X a X, na nichž měl být umístěn záměr navrhovatelky a). Jelikož navrhovatel b) tvrdil, že je jedním z beneficientů z provozu záměru navrhovatelky a) a vydáním Aktualizace č. 2a ZÚR OK je jeho realizace zmařena, čímž došlo k podstatnému zásahu do jeho vlastnického práva a k znehodnocení předmětu jeho vlastnictví, je dle § 101a odst. 1 s. ř. s. aktivně procesně legitimován k podání návrhu na zrušení Aktualizace č. 2a ZÚR OK.

6. Aktivní procesní legitimace navrhovatelky c) vyplývá z ustanovení § 101a odst. 2 s. ř. s., dle něhož návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí, vydaného krajem, může podat též obec. Krajský soud konstatuje, že katastrální území obce J. je součástí Olomouckého kraje. Osoba zúčastněná na řízení I. namítla, že v případě navrhovatelky c) nejsou splněny zákonné požadavky, neboť obce J., která prostřednictvím starosty obce Mgr. J. P. k zastupování ve věci zplnomocnila společnost D. Š. a. s. r. o., tak učinila bez projednání zastupitelstvem obce, čímž došlo k porušení § 84 a § 85 zákona o obcích. Vzhledem k tomu, že plná moc udělená starostou obce bez usnesení zastupitelstva obce je neplatná, je neplatná i plná moc, která byla součástí návrhu. Svá tvrzení opřela o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 21 Cso 224/2002 (pozn. soudu: pravděpodobně sp. zn. 21 Cdo 224/2002), v němž dle jejího tvrzení byla mimo jiné řešena otázka, který orgán je oprávněn jménem obce rozhodovat o právních úkonech, a o dokument ze dne 29. 1. 2020 pod zn. 44/2020 zveřejněný na úřední desce obce jako „Poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů“, ve kterém starosta obce potvrzuje, že zastupitelstvo obce společný návrh neprojednalo a ve věci žádné usnesení nepřijalo. Tento dokument na důkaz svého tvrzení předložila soudu v kopii.

7. Krajský soud v souladu s vyjádřením navrhovatele c) k této námitce konstatuje, že otázkou oprávněnosti starosty podat jménem obce žalobu (zde návrh) se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22. 12. 2010, č. j. 25 Cdo 2158/2009-211, jenž dospěl k závěru, že žaloba je úkonem procesním, „k němuž není potřeba rozhodnutí orgánů obce, a nejde ani o žádný jiný z případů, kdy je rozhodování svěřeno zákonem orgánům obce. Žaloba byla podána jménem obce a obec zastoupená starostou má právo podat žalobu. Starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a tedy ve věcech, v nichž obec zastupuje, je oprávněn činit právní úkony, které se vztahují k zastupování obce jako právnické osoby v soudním řízení (§ 20 odst. 1 o. z., § 21b o. s. ř.).“ Jelikož starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a tedy ve věcech, v nichž obec zastupuje, je oprávněn činit právní úkony, které se vztahují k zastupování obce jako právnické osoby v soudním řízení, byl oprávněn udělit plnou moc advokátovi k zastupování obce v soudním řízení. S ohledem na ustanovení § 64 s. ř. s., dle něhož se ustanovení prvé a třetí části o. s. ř. přiměřeně použije pro řízení ve správním soudnictví, tak za situace, kdy návrh na zrušení části opatření obecné povahy podal prostřednictvím právního zástupce starosta obce, shledal krajský soud tuto námitku nedůvodnou. Rozsudek, na nějž poukazovala osoba zúčastněná na řízení I., se týká udělení plné moci starostou k úkonům, které spadají do pravomoci obecního zastupitelstva, a proto Nejvyšší soud uzavřel, že i rozhodnutí o udělení plné moci v tomto rozsahu tak nepochybně spadá do pravomoci obecního zastupitelstva. Jak vyplývá z výše citovaného rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2158/2009, žaloba je procesním úkonem, k němuž není potřeba rozhodnutí orgánů obce. Tato námitka osoby zúčastněné na řízení I. je nedůvodná.

8. Zda k dotčení navrhovatelů a v jakém rozsahu skutečně došlo, a je-li zde tedy i legitimace věcná, bylo předmětem meritorního přezkumu.

9. Odpůrcem v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. o zrušení části územního plánu je kraj, jehož zastupitelstvo zásady územního rozvoje vydalo, tudíž je dle § 101a odst. 3 s. ř. s. ve sporu pasivně procesně legitimován Olomoucký kraj.

10. Soud konečně shledal jako splněnou také podmínku existence projednatelného závěrečného návrhu (petitu) dle § 101a odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé požadovali, aby soud zrušil: 1) Aktualizaci č. 2a ZÚR OK v části, kterými se vymezuje kulturní krajinná oblast Svahy Nízkého Jeseníku (KKO9), tj.: a) bod 172 výroku textové části Aktualizace č. 2a ZÚR OK, kterým se vymezuje bod 77.9 – KKO9, b) KKO9 vymezená ve výkresu B.6 Plochy a koridory nadmístního významu grafické části výroku Aktualizace č. 2a ZÚR OK 2) ve výkresu B.7 Územní systém ekologické stability nadmístního významu grafické části výroku Aktualizace č. 2a ZÚR OK vymezení migračního koridoru v rozsahu dotčených pozemků par. č. X, X, X v k. ú. J. 3) body 220. a 221. Aktualizace č. 2a ZÚR OK, kterými se vymezují body 92.8.2. a 92.8.3. ve výroku textové části ZÚR OK. B) Podstata návrhu 11. Navrhovatelé společným návrhem namítali, že v důsledku Aktualizace č. 2a ZÚR OK, jíž byla vymezena nová plocha tzv. kulturní krajinná oblast Svahy Nízkého Jeseníku (dále též „KKO9“), došlo k zablokování realizace větrného parku v lokalitě J., kdy KKO9 zahrnuje nesporně VTE01, 02, 03, VTE04 patrně přímo protíná, VTE05 stojí mimo plochu. Pro záměr VPJ bylo dne 11. 11. 2019 vydáno společné rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení, které dosud nenabylo právní moci, avšak v mezidobí nabyla účinnosti Aktualizace č. 2a ZÚR OK a nepravomocně povolený záměr VPJ se dostal do rozporu se ZÚR OK. Záměr VPJ má pravomocné povolení na přípojku do distribuční soustavy.

12. Navrhovatelé jsou toho názoru, že regulace VE v ZÚR OK provedená Aktualizací č. 2a ZÚR OK, nemůže obstát ve světle ustálené judikatury, přičemž vymezili principy regulace, o nichž tvrdí, že je Aktualizace č. 2a ZÚR OK porušuje: a) ČR je unitární stát, na jehož území musí platit zásadně jednotná pravidla; územní samospráva může regulovat odlišně pouze unikátní místní specifika (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, ze dne 13. 12. 2018, č. j. 6 As 113/2018-55); b) politické rozhodnutí o veřejném zájmu na výrobě elektřiny z větrné energie učinil zákonodárce na úrovni zákona č. 165/2012 Sb., a plní se jím závazek ČR vůči EU (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, ze dne 13. 1. 2017, č. j. 2 As 207/2016-46); c) ZÚR nemohou omezit autonomii jednotlivce plošným zákazem větrných elektráren v podmínkách, v jakých jsou jinde v ČR běžně provozovány (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127); d) ZÚR v zásadě mohou omezit větrné elektrárny přísnější ochranou krajinného rázu, než jakou stanoví zákon, avšak musí to být v ZÚR přesvědčivě zdůvodněno ochranou konkrétních unikátních a cenných hodnot daného území (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2017, č. j. 9 Ao 6/2011-261, ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, ze dne 30. 3. 2012, č. j. 8 Ao 7/2011-138); e) hodnoty území, které mohou v ZÚR ospravedlnit kategorický zákaz větrných elektráren, musí být unikátní a cenné v měřítku ČR a střední Evropy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, 13. 12. 2018, č. j. 6 As 113/2018-55); f) zákaz větrných elektráren v ZÚR nemůže být kategorický a bezvýjimečný, nemůže paušálně absolutizovat ochranu krajinného rázu, musí v konkrétních případech umožňovat vážit protichůdné hodnoty a zájmy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, ze dne 30. 3. 2012, č. j. 8 Ao 7/2011-138); g) regulace větrných elektráren v ZÚR nemůže mít diskriminační charakter v porovnání s regulací jiných aktivit s vlivem na krajinný ráz (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261, ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127); h) je proporcionální, pokud plošný zákaz větrných elektráren v ZÚR respektuje záměr větrných elektráren, které jsou již vymezeny v územních plánech (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261); i) zákaz větrných elektráren v ZÚR z důvodu ochrany krajinného rázu je ve střetu s protichůdným zájmem vlastníků pozemků v lokalitách, kde by jinak byla větrná elektrárna z technického hlediska vhodná (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127).

13. Navrhovatelé Aktualizaci č. 2a ZÚR OK konkrétně vytýkají: a) Nezákonnost vymezení KKO9 Svahy Nízkého Jeseníku a její nedostatečné odůvodnění 14. Kulturní krajinná oblast je autonomní regulační nástroj ZÚR OK nad rámec § 12 z. č. 114/1992 Sb., jehož účelem je ochrana krajinného rázu a dalších hodnot krajiny. V těchto kategoriích je vymezen celoplošný, paušální, kategorický, bezvýjimečný zákaz umisťování větrných elektráren (viz prostorové vymezení plochy KKO9 v bodě 77 a ve výkresu B.6 Plochy a koridory nadmístního významu a textová část viz 74.7, 77, 78.3.1 a 92.8.2 ZÚR OK), což navrhovatelé považují za nezákonnou regulaci VE, neboť neumožňuje vážit protichůdné zájmy a hodnoty, jak bylo opakovaně judikováno Nejvyšším správním soudem (rozsudky č. j. 7 Ao 2/2011-127, 8 Ao 7/2011-138, bod 107). Takový autonomní institut klade zvýšené nároky na odůvodnění zavádění takové regulace.

15. KKO mají v rámci ZÚR OK pouze společné regulativy shodné pro všechny KKO, následně dochází pouze k prostorovému vymezení nové plochy KKO v textové a grafické části. KKO9 dle navrhovatelů nevykazuje žádné významné krajinné hodnoty, které by takovou absolutní regulaci mohly odůvodnit, viz podkladová „Územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1-KKO12“ z r. 2014, která je výslovným podkladem Aktualizace č. 2a ZÚR OK (str. 424), jde o zcela běžnou krajinu. Vymezení je tak nezákonné, neboť striktní regulace VE zde není řádně odůvodněna, jedná se o čistě krajinářský popis, a ani objektivně neexistují důvody pro takovou regulaci. Není zde nijak vyhodnocen střet VTE s krajinnými hodnotami, odůvodnění vymezení takové regulace mělo vysvětlovat, jaké konkrétní unikátní cenné krajinné hodnoty výjimečné v měřítku ČR a střední Evropy mají v lokalitě J. převažovat nad omezením využívání pozemků provozování VE. Nelze tedy seznat, proč VPJ byl zahrnut do KKO9 a bezvýjimečně zakázán.

16. ZÚR nemohou omezit autonomii jednotlivce plošným zákazem VE v podmínkách, v jakých jsou jinde v ČR běžně provozovány. Dle judikatury mohou ZÚR omezit VE pouze kvůli ochraně jedinečných konkrétních hodnot daného území výjimečných a cenných v republikovém či evropském měřítku. V lokalitě J. žádné takové hodnoty nebyly nikdy objektivně zjištěny, naopak se jedná o jednu z nejvhodnějších lokalit v celorepublikovém měřítku pro realizaci VTE. K tomu blíže viz metodický návod MŽP ze září 2018 „Aktualizace metodického návodu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k Vyhodnocení možností umístění větrných a FVE z hlediska ochrany přírody a krajiny – preventivní hodnocení území kraje nebo obcí“, jehož výsledky byly promítnuty do veřejného mapového portálu CENIA, a který lokalitu VPJ vyhodnotil jako území obecně vhodné pro výstavbu VTE (hodnocena jako rentabilní krajina, 6-7 m/s). Zařazení lokality do plochy KKO9 s bezvýjimečným zákazem VE je tak nepochopitelné. Aktualizace č. 2a ZÚR OK navíc tuto metodiku nereflektuje.

17. Aktualizace č. 2a ZÚR OK na str. 424 uvádí jako podklad „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“ – jedná se o veřejně nedostupný dokument, nejedná se o oficiální studii.

18. Z odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK nelze seznat důvody vymezení konkrétních hranic nové plochy KKO9, zřejmě převzato z Územní studie KKO OK, ale tato se VTE vůbec nezabývala ani jinými záměry, zabývá se pouze krajinným rázem, nevyhodnocuje střety v území. Vzhledem k tomu, že KKO9 zahrnuje nesporně VTE01, 02, 03, VTE04 patrně přímo protíná, VTE05 stojí mimo plochu, je tak zřejmé, že vymezení je nahodilé, nikde není odůvodněno, proč je hranice takto vedena. Z toho je evidentní, že se při vymezování hranice nikdo záměrem VPJ nezabýval. Záměr VPJ je však na krajské úrovni několik let znám, proto navrhovatelé považují jeho zahrnutí do KKO9 za libovůli. Pro stejné důvody považuje grafickou podobu vymezení plochy KKO9 za neurčitou, nesrozumitelnou a vnitřně rozpornou, neboť vymezením plochy KKO9 vznikl v prostoru nepravomocně umístěného záměru VPJ zcela nepředvídatelný právní režim.

19. Vliv VPJ byl opakovaně, vždy s kladným výsledkem, posouzen správními orgány (záměr má platné a účinné souhlasné závazné stanovisko EIA, platné do 19. 8. 2021) i znaleckými posudky, byl posouzen i soulad záměru VPJ s Územní studií, přičemž se jedná o tutéž studii, podle které byla nyní v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK vymezena plocha KKO9. Tyto závěry byly přímo vypořádány v odůvodnění Změny č. 3 ÚP J. a toto odůvodnění Změny č. 3 ÚP J. obstálo v přezkumném řízení KUOK, včetně soudního přezkumu. Ochrana krajinného rázu byla velmi podrobně vyhodnocena v rámci pořizování platné a účinné změny č. 3 Územního plánu obce J. (viz bod 2.2 kapitoly a/, zejm. bod 2.21 a 2.29). Vedle tohoto konkrétního vyhodnocení nemohou obstát obecné stručné paušální důvody vymezení plochy KKO9. Nepravomocné povolení VPJ podrobně rekapituluje veškeré dosavadní posouzení VPJ jak z procesního, tak věcného hlediska s kladným závěrem.

20. Stejně tak byla ochrana krajinného rázu u záměru VPJ podrobně a komplexně vyhodnocena souhlasným závazným stanoviskem podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. ze dne 23. 3. 2011, které bylo potvrzeno v rámci odvolacího řízení opatřením ze dne 20. 4. 2019, a je podkladem pro povolení VPJ. V závazném stanovisku ani v jeho četných podkladech nebyla identifikována žádná významná hodnota v dotčeném území, která by bránila realizaci VPJ.

21. Stejný závěr, že se jedná o běžnou kopcovitou krajinu, je obsažen ve znaleckém posudku č. 2/09 soudního znalce Ing. Pavla Marťana ze dne 31. 1. 2009. Posudek obsahuje i pohledové studie. Uzavřel, že dopad na krajinný ráz je významný, avšak současně posoudil estetickou hodnotu zdejšího krajinného rázu jako sníženou a neidentifikoval zde žádnou významnější hodnotu, která by bránila realizaci VPJ.

22. Územní studie větrných elektráren na území OK byla zaevidována 23. 2. 2009, její aktuálnost ověřena dne 14. 11. 2018, která výslovně uvádí VPJ jako plánovaný záměr VP s počtem 5 VE, byla podkladem napadené Aktualizace č. 2a ZÚR OK. Ani tato studie v lokalitě J. a jejím okolí neidentifikovala žádnou významnou hodnotu, kromě kostela sv. Bartoloměje v J., kterého však nehodnotí jako významnou dominantu (srov. povolení VPJ str. 96), krajinu v okolí J. klasifikovala jako přechod mezi harmonickou a antropogenizovanou krajinou. Naopak lokalita J. je zařazena mezi podmíněně přípustné plochy pro umístění VP, vyhodnotila interakci VPJ a významné hodnoty kraje se závěrem podmíněné přípustnosti.

23. Aktualizovaná Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje je samostatnou studií, byla vložena do evidence 14. 1. 2019 a není uvedena jako podklad vymezení plochy KKO9 v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK. Tato územní studie výslovně počítá s realizací záměru VPJ, je uveden v textové i grafické části včetně polohy jednotlivých pěti VE. Studie zaměřuje VPJ do skupiny III. mezi „omezeně rozvojové lokality“ a nikoli mezi nevhodné lokality. Za problém označuje zásah záměru VPJ do KKO Svahy Nízkého Jeseníku, tj. pracuje s vymezením plochy KKO9 jako by již byla v ZÚR OK vymezena, avšak žádné materiální důvody vymezení plochy KKO9 neobsahuje. V této studii byla identifikována významná viditelnost záměru VPJ a vizuální zásah do oblasti KKO9, v té době ještě nevymezené, avšak ani zde není identifikována žádná konkrétní významná krajinná hodnota. Nejkonkrétnější vyjádření o zvýšených krajinných hodnotách lze nalézt na str. 116 studie a týká se celého obrovského území Nízkého Jeseníku, kde se možná nacházejí některé výjimečné krajinné hodnoty, nikoli v lokalitě J. Tato studie se staví k záměru kriticky, nikoli však kategoricky zamítavě.

24. Navrhovatelé nezákonnost spatřují i v tom, že regulace VE v ploše KKO9 je v rozporu s § 18 a 19 stavebního zákona a v rozporu s posláním ZÚR (§ 36 stavebního zákona), v rozporu s čl. 11 LZPS ochranou vlastnictví a čl. 8 a 100 Ústavy ČR – garance práva na samosprávu obcí.

25. Regulace VE v ploše KKO9 má diskriminační charakter v porovnání s regulací jiných ekonomických aktivit s vlivem na krajinný ráz, což je zapovězeno ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261, ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127). Regulace VE je bezvýjimečná, regulace jiných záměrů ZÚR OK výjimky připouštějí a nestanoví pro ně tak přísnou regulaci (viz bod 78.4., 78.5., ZÚR OK). Navíc tento odlišný přístup není nijak zdůvodněn. V případě staveb dle 78.3. je stanoveno další hodnoticí hledisko, to v případě VE stanoveno není. Obdobně v případě umisťování výškových staveb (bod 74.

8. ZÚR OK) zakotvuje možnost podmínečného umístění do plochy KKO9, stejně tak fotovoltaické elektrárny mají zakotven mechanismus výjimky (74.

7. ZÚR OK). b) Nevypořádání připomínek proti vymezení plochy KKO9 26. Navrhovatelka a) uplatnila toliko připomínky, neboť k uplatnění námitek nebyla oprávněna.

27. V odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK je na str. 341 pouze uvedeno: Připomínka ze dne 1. 4. 2016: Žádá, aby při pořizování Akt. č. 2a ZÚR OK byl brán zřetel na fakt, že změna č. 3 ÚP J. je v souladu s podmínkami ochrany kulturní krajiny oblasti Svahy Nízkého Jeseníku a navrhuje, aby ZÚR OK v podobě po aktualizaci obsahovaly úpravu v souladu s vymezením ploch pro větrné elektrárny v obci J., jak je obsaženo ve změně č. 3 ÚP J. Vyhodnocení: Nebude akceptováno. Požadavek, aby ZÚR OK obsahovaly úpravu v souladu s vymezením ploch pro větrné elektrárny v obci J., jak je obsaženo ve změně č. 3 ÚP J., je podrobnost, kterou dle ust. § 36 odst. 3 stavebního zákona zásady územního rozvoje nesmí obsahovat.

28. Takové vypořádání je nedostatečné, povrchní, bagatelizující, nepodložené a ryze formální. Je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, viz rozsudky ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261, 30. 3. 2012, č. j. 8 Ao 7/2011-138, rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 10. 2018, č. j. 73 A 1/2018-183. Měřítko ZÚR nebrání tomu, aby respektovaly stávající záměry VE, které již vymezeny ve stávajících ÚP. VE představují nadmístní prvek (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ao 1/2009-186). Nejedná se tak o podrobnost náležející svým obsahem územnímu plánu ve smyslu § 36 odst. 3 stavebního zákona, bylo možné jej v ZÚR zohlednit, a to např. v textové části jako např. v ZÚR Ústeckého kraje (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Ao 6/2011, body 11, 73 a 74) či jednodušeji v grafické části, kdy se plocha KKO9 mohla lokalitě J. snadno přizpůsobit. Stačilo nepřebírat mechanicky hranice z Územní studie. Připomínka nepožadovala, aby byla do ZÚR přenesena úprava v podrobnostech ÚP, ale požadovala „souladnou úpravu“, tj. zohlednění vymezených ploch v měřítku ZÚR, což se nestalo. Střet v území měl být přezkoumatelně vyhodnocen a zdůvodněn, což se nestalo. Plošně paušalizován absolutní zájem na ochraně krajinného rázu a protichůdný zájem VPJ byl vědomě zcela ignorován. Nadto připomínka byla mnohem obsáhlejší a komplexnější, byla doložena přílohami, že VPJ již posouzen na krajské úrovni. V této souvislosti opětovně navrhovatelka poukazuje na skutečnosti, že její záměr VPJ byl opakovaně posouzen různými orgány státní správy. c) Nezohlednění zájmu na realizaci záměru VTP 29. Zájem na realizaci záměru VPJ nebyl při vymezení KKO9 zohledněn, přitom prokazatelně existuje. A to jako politické rozhodnutí na úrovni zákonodárce o veřejném zájmu a podpoře na výrobě elektřiny z větrné energie (zákon č. 165/2012 Sb.) a plní se jím závazek ČR vůči EU, která stanovila pro ČR minimální podíl ve výši 13 %, takže kraj nemůže větrnou energii libovolně blokovat či diskriminovat (srov. viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2017, č. j. 2 As 207/2016-46, bod 19, v němž je využívání výroby energie z obnovitelných zdrojů označen za veřejný zájem, stejně jako úvod metodického návodu MŽP - viz výše).

30. A dále jako oprávněné zájmy navrhovatelů viz výše - navrhovatelka a) měla být provozovatelem, investovala již nemalé prostředky k povolení záměru v době platnosti a účinnosti Změny č. 3 ÚP J. a svědčí jí v tomto směru legitimní očekávání (k tomu srov. rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 27. 5. 2015, str. 9 a 10).

31. Navrhovatel b) je jedním ze smluvních beneficientů záměru VPJ, k projektu vyčlenil své pozemky a možnost jejich svobodného využití tvoří složku jeho vlastnického práva (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127 – stavba VE je z pohledu konkrétního jedince za stávajících politicky nastavených rámcových podmínek ekonomicky racionálním způsobem využití pozemků v jeho vlastnictví).

32. Navrhovatelka c) obdobně jako navrhovatel b) je jedním ze smluvních beneficientů záměru VPJ. Zájem na realizaci VPJ je zhmotněn v platné a účinné Změně č. 3 ÚP J., která pro něj vymezila potřebné funkční plochy, tím se stal záměr VPJ do značné míry veřejným zájmem, chráněným právem navrhovatelky c) na samosprávu, jehož podstatnou složkou je možnost samosprávného rozhodování o rozvoji svého území.

33. Dále velmi pokročilé stádium přípravy – VPJ se nachází ve stádiu nepravomocného společného územního a stavebního povolení.

34. Dále udělení státní autorizace projektu VPJ dne 24. 5. 2013, čímž byl VPJ zařazen mezi projekty, jejichž realizace je podporovaná státem.

35. Výjimečná vhodnost lokality J. pro VE (viz oficiální podklady MŽP).

36. Snížená hodnota krajinného rázu v oblasti J. - opakovaně bylo konstatováno, že v této oblasti již došlo ke snížení hodnoty krajinného rázu vlivem stávajících VP Horní Loděnice a Hraničné Petrovice (viz znalecký posudek Ing. M. a závazné stanovisko KÚOK k ochraně krajinného rázu podle § 12 zákona 114/1992 Sb.).

37. Dočasný charakter staveb VE – nejde o trvalý zásah do krajiny, což snižuje případná krajinářská negativa. d) Nezákonné vymezení nového migračního koridoru v prostoru VTE01 38. Koridor je vymezen nově v bodu 74.11, ve výkresu B.7. (+ bod 92.8.2.1), přičemž zásady vymezení koridoru nejsou řádně odůvodněny (str. 14 Aktualizace č. 2a ZÚR OK, v bodě 74.11. jsou stanoveny pouze obecné zásady společné všem migračním koridorům) a není nijak zdůvodněno, proč byl migrační koridor veden v prostoru velkých zemědělských pozemků par. č. X, X a X, v místě VTE01. Nebyla tak řádně vypořádána příslušná námitka navrhovatelky a) na respektování ploch pro VPJ vymezených ve Změně č. 3 ÚP J. Vymezení migračního koridoru je s požadavkem navrhovatelky a) v kolizi. Požadavek na zachování šířky migračního koridoru je rovněž příliš kategorický, neboť neumožňuje u konkrétního záměru vážit střet protichůdných zájmů a zvolit proporcionální řešení, což by bylo adekvátní právě u záměru VPJ, který je ve velmi pokročilém stádiu přípravy, dlouhodobě znám na krajské úrovni a byly podány připomínky k jeho respektování. Dále navrhovatelé analogicky odkázali na námitky proti vymezení plochy KKO9.

39. Navrhovatelé mají, vzhledem k odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK na str. 292 a na str. 294, kde je uvedeno, že vedení VVN nebrání migraci, za to, že migrační koridor nebrání realizaci VTE01, neboť se nejedná o stavební bariéru na povrchu země, vyjma zanedbatelné plochy tubusu. Z opatrnosti vzhledem ke kategorické bezvýjimečnosti 74.11 ZÚR OK však navrhují i zrušení příslušné části migračního koridoru. e) Nezákonné požadavky na regulaci VE v územních plánech 40. Aktualizace zavedla nové požadavky pro zpracování územních plánů v bodě 92, přičemž taková úprava zasahuje do práv zejména navrhovatelky c) jako samosprávné obce, neboť zásady stanovené v odst. 74.7 a 74.11.1, na které odkazuje bod 92.8.2.1, představují bezvýjimečný zákaz realizace VTE na úrovni ZÚR.

41. Obdobným zásahem je nový bod 92.8.3 ZÚR OK, který není tak kategorický, ale všudypřítomný odkaz na „vizuální vliv“ na krajinný ráz jako absolutní kritérium posuzování ve výsledku znamená faktické znemožnění umístění VE, neboť ty budou mít vždy nějaký „vizuální vliv“. Taková regulace nesplňuje požadavky zákona a ustálené judikatury (viz výše).

42. Námitky jsou obdobné jako proti vymezení plochy KKO9. Nové restriktivní požadavky na regulaci VE v ÚP nejsou řádně odůvodněny, nebyla vypořádána příslušná námitka navrhovatelky a) na respektování ploch pro VTE J. vymezených ve Změně č. 3 ÚP J. Nové požadavky jsou příliš kategorické a diskriminační, neboť pouze pro VE zavádějí bezvýjimečný režim odkazem na body 74.7. a 74.11.1 ZÚR OK. Jedině přístup, který umožní vážit střet protichůdných hodnot a zájmů a zvolit proporcionální řešení, je adekvátní. Takové zablokování územního plánu, který byl mnohokrát prověřován, je hrubě neproporcionální a svévolné. C) Stanovisko odpůrce 43. Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu. Ve vyjádření ze dne 21. 1. 2020 úvodem shrnul proces pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK a uvedl, že ze strany navrhovatelů nebyla ve veřejném projednání k danému řešení uplatněna žádná připomínka či námitka.

44. K důvodům vymezení KKO v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK a regulaci KKO a k požadavku na zrušení KKO9 uvedl, že za účelem naplnění požadavků stavebního zákona a vyhl. č. 500/2006 Sb. je v ZÚR OK obsažena kapitola A.5.

3. Koncepce ochrany kulturních a civilizačních hodnot, která v odstavci 77 vymezuje cenná kulturně historicky významná území – kulturní krajinné oblasti KKO, která sice nejsou chráněná zákony a ochraně přírody a krajiny, nicméně vzhledem k jejich působení či celkové harmonii jsou z pohledu odpůrce považována za hodnotná, proto je prostřednictvím Aktualizace č. 2a požadována jejich ochranu. Zákaz výškových staveb stanovily již ZÚR OK ze dne 22. 2. 2008 vymezující 8 dosavadních KKO, kdy dle odst. 78.3 bylo „nepřípustné umísťovat stavby a zařízení obnovitelných zdrojů energie uplatňujících se v krajině (větrné turbíny, větrné parky,…)“. Za účelem prověření potřeby ochrany těchto území byla v roce 2010 pořízena územní studie, která obsahovala návrh na odborné prověření dalších území vymezených jako KKO9-KKO12. Tyto KKO pak spolu s předchozími byly sdruženy do jedné „Územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1 – KKO12“ vložené dne 4. 9. 2014 do evidence územně plánovací činnosti. Pro posouzení KKO ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území pak bylo v roce 2014 pořízeno „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“. Právě tyto dokumenty se staly podkladem pro zahrnutí KKO9-KKO12 do řešení a projednání Aktualizace č. 2a ZÚR OK, přičemž zásady pro provádění změn v těchto územích stanovené v odst. 78 se až na výjimku upřesňující regulaci slunečných parkových elektráren, nezměnily, na důkaz čehož odpůrce odkázal na ZÚR OK ze dne 22. 2. 2008, Územní studii kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1- KKO12 a úplné znění ZÚR OK, vše dostupné online. Potřeba řešit území komplexně, v širších souvislostech, systematicky a koncepčně, kdy pro zachování komplexního co nejkvalitnějšího obrazu krajiny nestačí řešit jednotlivé VE či větrné parky ve vztahu k jednotlivým konkrétním dílčím hodnotám, vyplývá rovněž z Metodického pokynu MŽP „Aktualizace metodického návodu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k Vyhodnocení možností umístění větrných a fotovoltaických elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny – preventivní hodnocení území kraje nebo obcí“, čemuž odpovídá právě řešení ZÚR OK včetně vymezení KKO (viz věstník MŽP ročník XXVIII – září 2018). Navíc již ze „Zprávy o uplatňování Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje v uplynulém období (07/2011 – 05/2014)“ a z vložení dat o Územní studii kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1 – KKO12 do evidence územně plánovací činnosti v roce 2014 bylo zřejmé, že řešení ve vztahu k zákazu výstavby větrných elektráren v lokalitě J., spadající do KKO9, bude v rámci Aktualizace č. 2a ZÚR OK prověřováno (viz Zpráva o uplatňování Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje v uplynulém období 07/2011 – 05/2014 a Územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1 – KKO12 dostupná online). K námitce navrhovatelů, že zákaz VE v KKO obsažený v ZÚR OK je odůvodněn právě shora uvedenou územní studií, ačkoliv tento v ní výslovně zmíněn není, citoval odpůrce část této studie, dle které se k dosažení těchto cílů navrhuje: V zóně 4 – temena skrytých svahů těsně za obzorem nestavět žádné stavby, které by se mohly projevovat nad horizontem hlavních temen svahů v zóně 3, respektovat současný typ využívání a jeho matrici (v daném území především lesní), při jakýchkoliv změnách respektovat typickou liniovou strukturu cest a pozemků, a dodal, že 4 VE se nacházejí právě v zóně 4, 1 pak mimo KKO9 (viz mapa ÚS KKO se zákresem větrného parku J.).

45. Odpůrce nesouhlasil s tvrzením navrhovatelů, že v „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověřování zapracování závěrů do Aktualizace č. 2a ZÚR OK včetně odůvodnění“ není uvedeno nic o problematice VE, když dle tohoto odborného podkladu hlavním předmětem ochrany kulturní krajinné oblasti Svahy Nízkého Jeseníku je mimo jiné uchování: dálkové pohledy na čelní, převážně lesnaté svahy Nízkého Jeseníku, které na severovýchodě rámují zemědělskou krajinu Hané a spoluvytvářejí tak její krajinný obraz; zvýšená ochrana stávajících krajinných ohraničení jednotlivých oblastí krajinného rázu s důrazem na hlavní kompoziční póly – dominanty. Dle požadavku na zapracování do ZÚR uvedeného v závěru posouzení je pak dle bodu 78.3 ve všech KKO nepřípustné umísťovat velké stavby a zařízení obnovitelných zdrojů energie uplatňujících se v krajině (VVE na 35 m výšky a parky slunečních elektráren na vlastních nosičích). Ačkoliv zásada pro KKO o nepřípustném umísťování staveb a zařízení obnovitelných zdrojů energie uplatňujících se v krajině byla obsažena již v ZÚR z 22. 2. 2008 a snaha o zařazení KKO9 do Aktualizace č. 2a ZÚR OK byla zřejmá již ze shora uvedené Zprávy o uplatňování Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje, tedy od roku 2014, v procesu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK k dané problematice byla uplatněna pouze 1 připomínka, a to navrhovatelkou a). Ze strany navrhovatelky c) pak nebyla uplatněna ani připomínka ani námitka, přičemž s jejím tvrzením, že vše podstatné bylo uvedeno v připomínce navrhovatelky č. 1, s níž se plně ztotožňuje, a nebylo nutné informovat pořizovatele o tomtéž…, souhlasit nelze, když námitka uplatněná do veřejného jednání obcí má jinou váhu než připomínka, o čemž svědčí i skutečnost, že o námitce rozhoduje Zastupitelstvo OK a jejím uplatněním do procesu pořizování se „neinformuje“, nýbrž pouze vyjadřuje nesouhlas s navrženým řešením. Vzhledem k tomu, že navrhovatel b) do žádné fáze procesu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK neuplatnil připomínku a navrhovatelka a) upravený návrh rovněž nepřipomínkovala, ačkoliv bylo patrné, že její připomínce uplatněné do veřejného projednání vyhověno nebylo, když to navrhovatelka a) ani nerozporovala, odpůrce neměl jasné indicie, zda záměr již byl povolen, resp. zda zájem navrhovatelů na daném záměru stále trvá. Vzhledem k pasivitě navrhovatelů se proto ani etapizací ve vztahu k větrnému parku J. dle bodu 133 návrhu ani nezabýval. K otázce pasivity v procesu pořizování pak odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 As 257/2016-49 a dále pak na rozsudek ze dne 18. 1. 2017, č. j. 6 As 237/2016-33, dle kterého soudům proporcionalitu řešení přijatého územním plánem v první linii hodnotit nepřísluší.

46. S odkazem na str. 338 Odůvodnění odpůrce nesouhlasil s tvrzením navrhovatelů, že připomínka uplatněná navrhovatelkou a) ve společném jednání vypořádána nebyla. K námitce navrhovatelů, že připomínka byla obsáhlejší, uvedl, že ačkoliv obsahovala přílohy, tyto se vztahovaly ke změně č. 3 ÚP J. a neobsahovaly žádné požadavky ve vztahu na KKO ZÚR OK. Připomněl, že s ohledem na zákonné zmocnění k obsahu řešení ZÚR se není možné zabývat jednotlivými řešeními územního plánu, když zásady územního rozvoje na rozdíl od územního plánu stanovují plochy nebo koridory nadmístního významu a požadavky na jejich využití a koordinují územně plánovací činnost obcí. Ačkoliv navrhovatelé měli řadu možností se v procesu pořizování k dané problematice vyjádřit, zejména navrhovatelka c) tak neučinila. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018-39 dodal, že v případě procesní aktivity navrhovatelů v procesu pořizování by se odůvodněním vymezení KKO9 v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK zabýval daleko podrobněji. Námitku, že vydáním Aktualizace č. 2a ZÚR OK došlo k nezákonnému zásahu do práv navrhovatelky c) na samosprávu, pak označil jako neoprávněnou, neboť hierarchie územního plánování je základním principem územního plánování v ČR a zásady územního rozvoje jsou dle stavebního zákona nadřazenou dokumentací pro územní plán. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka c) nepodala v procesu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK žádnou připomínku ani námitku, odpůrci zájem obce na řešení VE na území obce nebyl znám (viz Aktualizace č. 2a ZÚR OK vč. odůvodnění dostupné online).

47. Odpůrce zásadně odmítl tvrzení, že na svém území – území kraje nemůže výstavbu větrných elektráren regulovat, neboť to by odporovalo nejen právu kraje na samosprávu a zákonu č. 129/2000 Sb., o krajích, ale i stavebnímu zákonu. Uvedl, že Aktualizace č. 2a ZÚR OK zákaz VE nevymezuje plošně, pouze reguluje umisťování VE, a to i vymezením KKO, kdy na základě krajinných charakteristik a vlastností území vymezuje jejich hranice. Skutečnost, že hranice KKO (vč. KKO9) není vymezena nahodile, nýbrž vychází z přírodních skutečností, vysvětluje i možnost umístění části VE J. uvnitř KKO a části vně. Vzhledem k tomu, že KKO tvoří 21,71 % území kraje (viz mapa KKO OK), nejedná se o plošný zákaz výstavby VE, nýbrž o zákaz na takových částech území, které odpůrce považuje za hodné ochrany. K argumentu, že k zablokování VE J. by musela být v území identifikována hodnota výjimečná v republikovém či evropském měřítku, dodal, že takové hodnoty by musely být hájeny republikovými či evropskými předpisy. ZÚR jsou však nástrojem pro řešení území na krajské úrovni. K námitce, že záměr větrného parku J. není v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK nikde zmíněn, ačkoliv byl již znám, uvedl, že i když ZÚR s ohledem na měřítko zpracování jednotlivé stavby VE ani vazby na jednotlivé konkrétní dílčí hodnoty v území neřeší, s ohledem na charakter VE stanoví zásady pro jejich umisťování, kdy stávající VE byly v koordinačním výkrese vyznačeny pouze jako limity v území. Návrh konkrétního záměru VE do ZÚR by byl kontraproduktivní, neboť s ohledem na proporcionalitu by do nich musely být zahrnuty veškeré záměry, přičemž jakýkoli další záměr, který by v této dokumentaci zahrnut nebyl, by bez aktualizace ZÚR možný nebyl. Z tohoto důvodu bylo proto situování VE řešeno negativním způsobem, tedy vymezením nepřípustných lokalit. K připomínce, že ZÚR takto striktně neregulují např. stožáry vysokého napětí, stanice mobilních operátorů apod., dodal, že VE se z hlediska vnímání a ovlivnění území v dálkových pohledech vymykají měřítku krajiny, kdy navíc vzhledem k závazku ČR k navýšení výroby elektrické energie z alternativních zdrojů a z toho plynoucího očekávaného zvýšeného zájmu na realizaci VE by bez regulace jejich situování mohlo dojít k celkovému znehodnocení území OK. Skutečnost, že se jedná o stavby dočasné, pak na přístup k řešení VE v ZÚR OK vliv mít nemůže. Pozitivní přístup k problematice VE byl dle odpůrce deklarován pořízením Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje a Aktualizace Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje, jejichž cílem bylo pro situování VE nalézt co nejvhodnější území. Na tuto problematiku nelze nahlížet jen z pohledu vlastníků pozemků nebo vhodnosti větrné elektrárny z technického pohledu, vhodnost území je třeba vyhodnotit komplexně z širších hledisek, přičemž výskyt vhodných větrných podmínek pro rentabilní provoz VE je pouze jedním z mnoha předpokladů jejich realizace. Jako důkaz odpůrce v této souvislosti navrhl mimo jiné Územní studii větrné elektrárny na území Olomouckého kraje a Aktualizaci Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje.

48. K otázce posouzení větrného parku J. ve vztahu ke Změně č. 3 ÚP J. odpůrce uvedl, že posouzení krajského úřadu jako nadřízeného orgánu územního plánování bylo prováděno ve vztahu k územní studii, která nemá takovou právní váhu jako územně plánovací dokumentace, neboť je pouze územně plánovacím podkladem. Vzhledem k tomu však, že Aktualizace Územní studie větrné elektrárny na území OK byla zaevidována dne 14. 1. 2019, s ohledem na pokročilost pořizování ani jako podklad pro Aktualizaci č. 2a ZÚR OK využita být nemohla. Navíc tato studie se k VE staví kriticky, tvrzení, že výslovně počítá s realizací VE J. je proto zavádějící. Správnost řešení regulace VE na území OK potvrzuje rovněž metodika MŽP ze září 2018, která samostatně stojící VE nebo menší skupiny považuje za umělou krajinnou dominantu a soustředěný vyšší počet VE stejně jako menší skupiny VE za zcela novou plošnou (prostorovou) dominantu měnící charakter území. Metodika také definuje kritická místa pohledu, odkud jsou VE nejvíce viditelné a představují tak závažný zásah do krajinného rázu, přičemž rovinu pod svahy Nízkého Jeseníku lze právě za takového kritické místo považovat.

49. K tvrzenému „nezákonnému“ požadavku na regulaci VE v územních plánech dle bodu 92.8.3 ZÚR OK odpůrce uvedl, že tento bod nestanoví konkrétní požadavky, ale pouze požadavky na koordinaci územně plánovací činnosti obcí, kdy obsahuje zásady, kterými je třeba se v následných stupních plánování zabývat.

50. K tvrzenému „nezákonnému“ vymezení nového migračního koridoru v prostoru VET01 odpůrce uvedl, že odborným podkladem pro řešení migračních koridorů v Aktualizace č. 2a ZÚR OK byla Strategická migrační studie pro OK z prosince 2015 s cílem zajistit prostupnost krajiny. ZÚR zákaz výstavby VE v migračním koridoru nestanoví, odborným posouzením však bude nutné prokázat, že funkčnost migračního koridoru nebude daným záměrem omezena.

51. Požadují-li navrhovatelé zrušení migračního koridoru v rozsahu dotčení pozemků par. č. X, X, X v k. ú. J., je podle odpůrce návrh v této části nerealizovatelný, neboť ZÚR OK se dle § 6 odst. 2 vyhl. č. 500/2006 Sb. vydávají v měřítku 1:100 000 nebo v odůvodněných případech 1:50 000. Jednotlivé pozemky jsou proto v daném měřítku nezobrazitelné a rovněž ani vyloučení pozemků v textové části ZÚR s odkazem na § 36 odst. 3 stavebního zákona možné není. D) Replika, duplika a triplika navrhovatelů a odpůrce 52. Ve své replice k vyjádření odpůrce ze dne 12. 2. 2020 navrhovatelé uvedli, že pokud odpůrce nyní poukazuje ve vztahu k odůvodnění vymezení plochy KKO9 na dva podklady, a to „Územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1-KKO12“, a „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“, které nyní rozvádí, mají navrhovatelé za to, že se jedná o nepřípustné dodatečné odůvodňování, které v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK chybí. Avšak ani tyto dokumenty neobsahují žádné adekvátní odůvodnění absolutního zákazu VE v ploše KKO9. Upozornili na skutečnost, že tyto dokumenty byly naposledy aktualizovány v r. 2014, na rozdíl např. od Územní studie Větrné elektrárny Olomouckého kraje, jejíž aktuálnost byla ověřena v r. 2018, která připouští realizaci VPJ, a odpůrce ji z neznámých důvodů jako podklad pro vymezení plochy KKO9 nepoužil. Pokud odpůrce uvedl, že již v roce 2014 bylo zřejmé, že bude prověřováno řešení ve vztahu na zákaz výstavby VE v lokalitě J., navrhovatelé uvedli, že ani z Aktualizace č. 2a ZÚR OK ani z podkladů nic takového nevyplývá. Pouhý popis krajiny a viditelnosti VE nelze za prověřování považovat. Naopak velmi podrobné posouzení dopadů VPJ na krajinný ráz včetně posouzení podmínek Územní studii větrné elektrárny na území Olomouckého kraje bylo provedeno v odůvodnění Změny č. 3 ÚP J. Totéž bylo komplexně provedeno v pravomocném rozhodnutí KÚOK ze dne 3. 9. 2018 č. j. KUOK 89108/2018, kterým bylo zrušeno předchozí povolení VPJ a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. V rozhodnutí je uvedeno, že realizací záměru sice dojde k určitému narušení krajinného rázu, avšak i přesto je možné realizaci záměru za stanovených podmínek povolit (blíže viz str. 33 a 34). Aktualizace č. 2a ZÚR OK však dospěla k opačnému závěru.

53. K dokumentu „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“, doplnili, že se nejedná o územní studii a že tento podklad nebyl vůbec použit při zpracování Aktualizace č. 2a, resp. tato Aktualizace se o něm vůbec nezmiňuje. Samotná materie tohoto podkladu nijak nereflektuje judikaturu NSS k regulaci větrných elektráren v ZÚR. To, že VE mají dopad na krajinný ráz, nikdo nerozporuje, ale nemůže to být důvodem pro absolutní plošný zákaz VE. Tento podklad nebyl zveřejněn v rámci Aktualizace č. 2a ZÚR OK způsobem umožňujícím dálkový přístup.

54. Odpůrce ani ve svém vyjádření neuvedl žádnou konkrétní krajinnou hodnotu ve smyslu judikatury, která by mohla obstát jako důvod absolutního zákazu VE v KKO9. Ochrana pohledů na lesnaté svahy rámující zemědělskou krajinu nemůže jako důvod pro takový zákaz obstát. Pohledové aspekty byly již dříve vyhodnoceny (viz příloha č. 06c návrhu, srov. bod 2.1 odůvodnění změny č. 3 ÚP).

55. Tvrzení odpůrce o tom, že nemohl vědět o přípravě záměru VPJ, je nepřesvědčivé. VPJ se prověřuje min. od r. 2009.

56. K pasivitě navrhovatelů b) a c) poukazuje (str. 9-11) na složitý a nepřehledný vývoj přijímání změn a aktualizací ZÚR OK, mnohaleté časové prodlevy, což ve spojení se složitostí průběhu kladlo přemrštěné nároky na procesní bdělost účastníků. Má tak za to, že jejich procesní pasivita by jim neměla jít k tíži.

57. K nevypořádání námitek navrhovatelky a) uvedli, že zůstal nevypořádaný rozpor v dosavadním hodnocení téhož podkladu na krajské úrovni. Dále nevysvětluje, proč nebyla jako podklad použita Územní studie VE na území OK, která se zaměřuje výslovně na VE a výslovně reflektuje záměr VPJ a lokalitu J. řadí mezi podmíněně přípustné plochy pro umístění VE.

58. Navrhovatelé shrnuli, že odpůrce zavedl v ploše KKO9 plošný absolutní bezvýjimečný zákaz VE, aniž pro to uvedl přesvědčivé přezkoumatelné důvody a aniž pro takový zákaz nějaké konkrétní důvody v území objektivně existují a postupoval při tom bez ohledu na celou řadu podkladů připouštějících realizaci VPJ s ohledem na krajinný ráz, jako je Územní studie „Větrné elektrárny Olomouckého kraje“, metodika MMR územní plán obce J., pravomocné povolení kabelové přípojky VP, bez ohledu na připomínky navrhovatelky a).

59. Odpůrce tvrdí, že nevymezuje zákaz VE plošně, neboť KKO9 tvoří jen 21 % území kraje. Navrhovatelé odkázali na judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127), ze které vyplývá, že absolutní zákaz VE nemusí být celoplošný, aby byl hodnocen jak nezákonný.

60. Navrhovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198, zejm. bod 88 a 287, z něhož plyne, že pořizovatel při pořizování aktualizace měl vyhodnotit i záměr VPJ v rámci řádného zjišťování skutkového stavu v území. To se nestalo.

61. Ani tvrzení o odpůrce o diskriminačním přístupu k VE odůvodněné jejich vizuálním uplatněním neodůvodňuje absolutní bezvýjimečný zákaz (nadto se opět jedná o nepřípustné dodatečné odůvodnění).

62. ZÚR má stanovit pouze principy, nikoli absolutní zákazy a mělo by být připuštěno individuální posouzení konkrétních záměrů (viz metodika MMR). Pro realizaci VPJ byla stanovena řada podmínek s ohledem na snížení jeho vizuálního uplatnění, takže pouhé vizuální uplatnění v krajině nemůže automaticky odůvodňovat absolutní zákaz VE. Navíc odpůrce nevysvětlil, jak to, že dvě z VPJ se ocitly mimo plochu KKO9, když se pohledově uplatní obdobně zbývající tři. Odpůrce rovněž bagatelizuje dočasnost stavby, tento faktor však dle navrhovatelů nelze přehlížet. Platné stanovisko KUOK přitom faktor dočasnosti zohledňuje. VPJ má fungovat pouze 25 let, poté bude odstraněn a krajina rekultivována.

63. Pokud odpůrce deklaruje svoji podporu větrné energie na úrovni ZÚR a cituje bod 5.4.1.

2. ZÚR Aktualizace, navrhovatelé uvádějí, že jde o deklaraci formální nebo vnitřně rozpornou, neboť tuto podporuje jen mimo plochy zákonné plošné ochrany přírody a krajiny, není uvedeno nic o KKO. Vymezení plochy KKO9 v ZÚR prakticky znemožňuje využívání VE na území kraje. Navrhovatelé mají za to, že i kdyby nebyly podány žádné připomínky dotčených subjektů, odpůrce věděl, že vymezením obrovské plochy KKO9 vymezuje paušální zákaz VE do míst, kde jsou vhodné povětrnostní podmínky a kde přitom není vyhlášena žádná zákonná forma plošné ochrany přírody a krajiny. Přesto tomu nevěnoval pozornost.

64. Odpůrce tvrdí, že metodika MŽP ze září 2018 potvrzuje správnost postupu odpůrce. Tato argumentace odpůrce se dle navrhovatelů míjí s podstatou sporu, kterou je skutečnost, že odpůrce přezkoumatelně neidentifikoval žádné konkrétní hodnoty, které by byly natolik cenné, aby byly samy o sobě důvodem pro samosprávný absolutní plošný zákaz VE.

65. Pokud odpůrce odkázal na ochranu kritických míst pohledu dle metodiky uvedl, že „právě takovým kritickým místem se jeví rovina pod svahy Nízkého Jeseníku“, odkud by byly VE viditelné a uplatňuje se zde stávající VP Horní Loděnice, navrhovatelé namítají, že se jedná o nepřípustné dodatečné odůvodnění, a dále odkazují na dosavadní četná oficiální hodnocení pohledového vlivu VPJ na „rovinu pod svahy Nízkého Jeseníku“ (např. ÚP J.). Na VP Horní Loděnice lze nahlížet i tak, že jejich přítomností je krajinný ráz už zasažen a přítomnost dalších elektráren na tom mnoho nezmění nebo že není vhodné zvyšovat jejich počet. Takovou úvahu však odpůrce neprovedl. Naopak v pokladech dosavadního hodnocení vlivu VPJ na krajinný ráz je tato úvaha přezkoumatelně provedena opakovaně s výsledkem, že krajinný ráz je již zasažen (viz stále platné stanovisko KÚOK k ochraně krajinného rázu se stanovenými podmínkami). Dále namítli, že ochrana kritických míst pohledu má být dle metodiky MŽP součástí analýzy viditelnosti, odůvodnění vymezení plochy KKO9 v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK však žádnou analýzu viditelnosti neobsahuje. Pokud tedy nyní přichází odpůrce s argumentem, že „rovina pod svahy Nízkého Jeseníku“ je chráněným kritickým místem pohledu ve smyslu metodiky, jde do značné míry o nové svévolné nepodložené tvrzení. Tato studie naopak byla provedena v rámci pořizování změny ÚP J., což potvrdil a schválil KÚOK, avšak odpůrce ji nevzal v potaz. Analýza viditelnosti byla rovněž provedena v územní studii Aktualizace Územní studie VE na území OK (pro VP J. a Hraničné Petrovice I a II), avšak ta nebyla použita jako podklad. Dle této studie takto posuzovaná skupina VE viditelná pouze z bezprostřední blízkosti cca na polovině území silné viditelnosti, zatímco v zóně zřetelné viditelnosti by nebyla viditelná téměř vůbec. Je zřejmé, že vliv na krajinný ráz by nebyl zásadní. Metodika MŽP obsahuje charakteristiku zón viditelnosti. Je tak zřejmé, že odpůrce metodiku nedodržel, neboť podkladem absolutního zákazu VE nebyla analýza viditelnosti. Ani metodika nepočítá na úrovni ZÚR s absolutním plošným zákazem VE bez možnosti individuálního posouzení.

66. K bodu 92.8.3. odpůrce uvedl, že se nejedná o absolutní zákaz, ale pouze o zásady pro další stupně rozhodování. Navrhovatelé uvedli, že se sice nejedná přímo o absolutní zákaz VE, ale fakticky jejich realizaci znemožňuje příliš přísnými podmínkami, které absolutizují krajinný ráz. Jde dle nich tak o tzv. relativní regulaci, kterou judikatura staví na roveň absolutní regulace (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127).

67. Dále navrhovatelé setrvali z opatrnosti na svém návrhu na zrušení vymezeného migračního koridoru pro jeho nejednoznačnost, zda se jedná o absolutní zákaz VE. Z textu ZÚR OK je možné dovozovat absolutní zákaz, byť odpůrce tvrdí opak. Mají za to, že lze zrušit pouze část koridoru s využitím hranic pozemků v katastrální mapě, takový postup odmítá odpůrce.

68. V duplice na repliku navrhovatelů ze dne 13. 3. 2020 setrval odpůrce na svém procesním stanovisku. K jednotlivým bodům vyjádření navrhovatelů ze dne 12. 2. 2020 uvedl, že:

69. K bodu 8 a dalším) nelze souhlasit s navrhovateli, že VPJ s počtem 5 VE byl v Územní studii větrné elektrárny na území Olomouckého kraje výslovně hodnocen. Ačkoliv Aktualizace Územní studie větrné elektrárny na území OK z roku 2018 hodnotí záměr 5 VE J. jako známý, poukazuje na jeho problematičnost.

70. K bodu 14 a dalším) není rovněž pravdivé tvrzení, že kritické hodnocení VE J. v Aktualizaci Územní studie větrné elektrárny na území OK vyplývá z faktu, že tato studie pracuje s plochou KKO9, jako by již byla platně vymezena v ZÚR OK. Tato územní studie odkazuje na územní plánování v OK, a to na dokumenty, které řeší problematiku vymezených KKO vč. KKO9 a jsou podkladem pro územně plánovací činnost či rozhodování v území.

71. K bodu 17 a dalším) z důvodů potřeby prověřit daná území a odůvodnit ve vztahu k VE bylo pořizovatelem zadáno „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“, kde důvody, podmínky a potřeby příslušné ochrany v daných územích byly řešeny. Zapracování všech faktů a odůvodnění ze všech ÚS, pořízených OSR KÚOK, reálné není, odůvodním řešení ZÚR slouží ze své podstaty právě tyto územní studie.

72. K bodu 22) metodika MŽP z r. 2018 se zabývá regulací VTE a FVE pouze ve vztahu k ochraně přírody a krajiny vyplývající z celostátně platných právních předpisů a právo samosprávných celků na stanovení si ochrany svého území nezohledňuje. S případným zákazem VE však i tato metodika počítá, když uvádí, že v případě území nevhodného pro výstavbu VTE, resp. FVE lze předpokládat, že výstavba VTE, resp. FVE nebude pravděpodobně v rámci povolovacího procesu z titulu chráněných zájmů povolena.

73. K bodu 45) i v případě, že by se občané v procesu pořizování Akt. č. 2a ZÚR OK vzhledem k jeho zdlouhavému průběhu neorientovali, obdržela obec vyhlášku k vyvěšení na úřední desce s poučením o možnosti podat připomínky či námitky, která byla odpůrci s potvrzením o vyvěšení v případě konání společného jednání doručena dne 13. 5. 2016, v případě konání veřejného projednání dne 10. 1. 2019.

74. K bodu 46) součástí Odůvodnění byl text s vyznačením změn, kdy v úplném znění výroku Akt. č. 2a ZÚR OK byly měněné části odlišeny barevně.

75. K bodu 61 a dalším) kvalitní krajina se převážně nachází mimo rovinatá území v kopcovitějších oblastech, kde jsou i přirozeně lepší větrné podmínky. Vymezení KKO není dáno libovůlí zpracovatele, ale objektivními podmínkami v území. Pro ochranu svahů Nízkého Jeseníku byl stanoven princip chránit dálkové pohledy na čelní, převážně lesnaté svahy Nízkého Jeseníku, který byl dále rozveden v ÚS u zóny 4 nestavět žádné stavby, které by se mohly projevovat nad horizontem hlavních temen svahů. Důkazem v této souvislosti je pak vymezení Kulturní krajiny oblasti Svahy Nízkého Jeseníku z územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1 – KKO12.

76. K bodu 71 a dalším) obnovitelné zdroje nepředstavují pouze VE. I přes omezení plynoucí ze ZÚR jsou v OK potencionálně vhodná řešení pro VE, ačkoliv ne s a priori nejvýhodnějšími větrnými podmínkami.

77. Ve své duplice k vyjádření odpůrce ze dne 13. 3. 2020 navrhovatelé výslovně zdůraznili skutečnost, že záměr VPJ je výslovně uveden v tabulce č. 3 pod bodem 19 na str. 18 textové části „Územní studie VE na území OK“ z roku 2009, jejíž aktuálnost byla ověřena dne 14. 11. 2018. Lokalita VPJ byla zařazena mezi území podmíněně přípustné, soulad VPJ s touto studií byl opakovaně potvrzen. Územní studie „Aktualizace Územní studie VE na území OK“ se staví k záměru VPJ kriticky, avšak tato studie nebyla podkladem pro vymezení KKO9, ale dokládá, že odpůrce musel o záměru vědět. Nadto kritika záměru je zde postavena pouze na interakci s KKO9, která však v době zpracování ještě nebyla vymezena v ZÚR OK, na čemž trvají. KKO9 byla obsažena toliko v územně plánovacích podkladech nikoli v platné ÚPD. Tato územní studie pracuje s tehdy dosud nevymezenou KKO9 - viz např. seznam KKO na str.

17. Tato problematičnost není sama o sobě důvodem jeho absolutního zákazu na úrovni ZÚR, neboť opakovaně konstatováno, že záměr sice bude mít vizuální dopad, ale tento vliv je v daném území akceptovatelný.

78. Navrhovatelé se ohradili proti tvrzení odpůrce, že není reálné, aby všechna fakta a odůvodnění ze všech územních studií byla zapracována do ZÚR OK, neboť zavedení absolutního zákazu VE klade maximální nároky na přesvědčivé odůvodnění, což odůvodnění nesplňuje. Dále zdůraznil, že ani v podkladových studiích a dokumentech se žádné použitelné relevantní důvody nenachází. Nadto se fakticky objektivně takový důvod, který by mohl obstát, nenachází ani v krajině.

79. Odpůrce hodnotí metodiku MŽP zavádějícím způsobem, nerozlišuje mezi absolutním zákazem na úrovni ZÚR a nepovolení konkrétního záměru v navazujících procesech. Neúplně cituje z repliky navrhovatelů. Samozřejmě, že metodika počítá z možností nepovolení realizace VE, ale až po jejím individuálním posouzení, nikoli paušálně na úrovni regulace v ZÚR. Dále se odpůrce mylně domnívá, že metodika MŽP nezohledňuje právo samosprávných celků na stanovení ochrany svého území, s čímž navrhovatelé rovněž nesouhlasí. Naopak metodika dává sofistikované návody, jak mohou samosprávné celky postupovat při regulaci VE, avšak odpůrce tyto metody nevyužil.

80. Dále navrhovatelé upozornili na neúplnou zavádějící citaci prezentovanou odpůrcem ohledně Územní studie KKO OK, kde pro zónu 4 je uvedeno: „nestavět žádné stavby, které by se mohly projevovat nad horizontem temen svahů v zóně 3“ (zvýrazněna vynechaná pasáž).

81. S ohledem na změnu svého právního zástupce v reakci na dupliku navrhovatelů odpůrce ve vyjádření ze dne 22. 5. 2020 shrnul podstatné okolnosti případu, přičemž setrval na svém předchozím návrhu. Uvedl, že v napadených částech předmětné aktualizace stanovil ochranu nejcennějším částem Olomouckého kraje, kdy jejich zrušení by vedlo k ohrožení uvedených hodnot krajiny ve prospěch podnikatelského záměru jednoho investora a finančních zájmů jedné obce a jednoho vlastníka. Nepřihlédnutí ke konkrétním zájmům navrhovatelů nebylo důsledkem odpůrcova jednání ve zlé víře, nýbrž důsledkem procesní pasivity navrhovatelů při pořizování aktualizace ZÚR.

82. Vzhledem k tomu, že žádný z navrhovatelů se nezúčastnil veřejného projednání ani nepodal připomínku či námitku k návrhu dle § 39 odst. 2 stavebního zákona, tj. ve fázi určené především pro podávání připomínek a námitek, jejich připomínky a námitky podané později odpůrce vypořádat nemohl. V případě, že by se této z pohledu veřejnosti klíčové fáze přípravy aktualizace zúčastnili, věděli by, že i připomínka navrhovatelky a), která byla vznesena v rámci tzv. společného jednání (ve smyslu § 37 stavebního zákona) a na kterou se nyní navrhovatelé odkazovali, byla z důvodu jejího nejasného obsahu nedostatečná. V této námitce se navíc navrhovatelka a) o záměru VTE J. ani nezmínila, když pouze poukázala na vymezení ploch pro větrné elektrárny v obci J. dle změny č. 3 ÚP J. a požadovala, aby úprava v ZÚR byla s tímto ÚP souladná. Pořizovatel pak nebyl povinen obsah připomínky dotvářet ani podrobně zkoumat přiložené přílohy, u kterých navíc nebylo ani jasně vysvětleno, proti čemu směřují. Navrhovatelka a) pak v rámci veřejného projednání mohla zjistit, že připomínce vyhověno nebylo, a následně ji formulovat přesněji nebo podat připomínku novou. Tato evidentní a neomluvená procesní pasivita navrhovatelů v procesu přijímání aktualizace v souladu se závěry ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vylučuje soudní přezkum proporcionality opatření obecné povahy, kam však primárně směřují námitky navrhovatelů. Pokud navrhovatelé argumentují, že se v procesu pořizování aktualizací ZÚR neorientovali, jde o obranu nepřesvědčivou, neboť připomínka navrhovatelky a) byla podána po rozdělení Aktualizace č. 2 ZÚR OK na Aktualizaci č. 2a a 2b, a to přímo k této aktualizaci. Navrhovatelka a) coby profesionální podnikatel v energetice se zkušenostmi s výstavbou řady VTE nepochybně věděla, že proces pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK běží samostatně a že je potřebné hájit své zájmy, nadto když s ohledem na podání původní připomínky bezesporu chápala, že Aktualizace č. 2a ZÚR OK může mít pro její podnikatelský záměr nepříznivé důsledky. Přesto své zájmy v procesu projednávání Aktualizace č. 2a ZÚR OK nehájila. Rovněž obec J. musela vědět o průběhu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK i o zařazení jejího území do KKO9, a to mj. s ohledem na fakt, že vyhláška o konání veřejného projednání návrhu Aktualizace č. 2a ZÚR OK byla obci zaslána k vyvěšení na úřední desce a obec ji také vyvěsila.

83. K judikatorním závěrům, ze kterých navrhovatelé dovodili „principy regulace větrných elektráren na úrovni ZÚR“ (viz čl. IV. zejména bod 52 a násl. návrhu), z jejichž porušení pak namítali nezákonnost regulace v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK, uvedl, že byly nepřiléhavé, neboť se týkaly především věcí, v nichž paušální a přísné regulativy vyloučily výstavbu VTE prakticky na celém území kraje. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ao 1/2009-186 (ZÚR Kraje Vysočina), č. j 4 Ao 5/2010-48 (ZÚR Plzeňského kraje), č. j. 7 Ao 2/2011-127 (ZÚR Moravskoslezského kraje), č. j. 8 Ao 7/2011-138 (ZÚR Karlovarského kraje), č. j. 9 Ao 6/2011-261 (ZÚR Ústeckého kraje) uvedl, že dle těchto rozhodnutí naopak regulace VTE v ZÚR možná je, a to v případě, že bude soustředěna na ochranu konkrétních (menších) částí kraje, s ohledem na potřebu ochrany specifik takového konkrétního území. Z uvedených rozhodnutích pak vyvodil, že kraj má pravomoc regulovat v ZÚR umísťování VTE, kdy se jedná o prvek nadmístního významu a kdy na ochraně krajinného rázu, který VTE ohrožují, existuje legitimní zájem, a dále že regulace nemůže být odůvodněna ochranou krajinného rázu pouze obecně, ale ochranou konkrétních hodnot, přičemž čím je přísnější, tím musí být její důvody vymezeny podrobněji a rovněž nesmí být diskriminační, svévolná ani zjevně nepřiměřená. V kontextu této judikatury přistoupil odpůrce k regulaci VTE systémově a odpovědně, kdy neomezil výstavbu VTE „od stolu“ paušálně na celé území kraje, ale na základe územních studií a odborných podkladů posuzujících hodnoty krajinného rázu stanovil konkrétní KKO v nejcennějších částech kraje, u nichž bylo jasně vymezeno, které konkrétní prvky krajiny jsou důvodem zvolené ochrany. Vzhledem k tomu, že plocha takto vymezených KKO zahrnovala pouze cca 21,7 % celkového území kraje, regulace VTE v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK v souladu s požadavkem shora uvedené judikatury paušální a tedy plošná pro území celého kraje nebyla. Navíc ačkoliv tato aktualizace ZÚR rozšířila plochy KKO o 4 nově vymezená území, další regulativy pro realizaci VTE v Olomouckém kraji zároveň omezila. Přijetím Aktualizace č. 2a ZÚR OK tak fakticky regulatorní požadavky ZÚR na VTE na území Olomouckého kraje byly sníženy. Nové plochy KKO9 pak odpůrce vymezil z důvodu ochrany krajinného rázu a krajinný význam této plochy v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK i odůvodnil, a to konkrétními krajinnými hodnotami, které mohou být VTE negativně dotčeny a pro jejichž ochranu se regulace v podobě KKO zavedla.

84. Odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK tedy bylo konkrétní a dostatečné, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že regulace VTE byla zavedena pouze lokálně. Samotná Aktualizace č. 2a ZÚR OK nezavedla do ZÚR OK nový regulativ, který by omezoval umístění VTE, tento regulativ byl již v ZÚR před aktualizací obsažen (viz bod 78.3 výroku ZÚR OK) a při svém přijímání odůvodněn. Odpůrce se tak nesoustředil v nově zaváděné KKO9 na obecné fráze o důvodu zákazu VTE pro jejich zjevně negativní vliv na krajinu, ale soustředil se na vymezení a zdůvodnění konkrétních krajinných hodnot, které mohou být VTE negativně dotčeny a pro jejichž ochranu se regulace v podobě KKO zavedla (viz kapitola A.5.3).

85. S ohledem na konkrétní odborné podklady (viz např. Posouzení Doc. Ing. arch Löwa) pak regulaci VTE v KKO9 nebylo možné považovat za svévolnou ani zjevně nepřiměřenou, což je pro posouzení jejího souladu s právními předpisy klíčové, kdy navíc potřebu ochrany potvrdila i Aktualizace Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje z roku 2018, na kterou odkázali sami navrhovatelé, avšak významně zkreslili její vyznění ve vztahu k VTE J., když uvádějí, že „studie zařazuje záměr VTE J. do skupiny III. mezi „omezeně rozvojové lokality“ a nikoli mezi nevhodné lokality“, avšak kategorie „omezeně rozvojové lokality“ sice zahrnuje skupinu III., ovšem bez záměrů 8+9+23, jak je zřetelně uvedeno např. na str. 108, 111, či 112 studie, a právě pod tato číselná označení spadá i záměr VTE J., přičemž studie na str. 111 uvádí, že „především Třetí lokalita záměrů (č. 8+9+23) s realizovanou dvojicí VTE u H. Petrovic nebyla vyhodnocena jako vhodná ani pro omezený rozvoj. Důvodem je především významný nárůst ovlivnění krajiny v Hornomoravském úvalu v případě dalšího rozvoje (plánovaný VPJ zcela v KKO) a částečně i malý počet stávajících VTE se středními parametry (menší exponovanost).“ Tvrzení navrhovatelů je tak v rozporu s textem studie. Skutečnost, že plocha KKO9 nebyla v době vypracování studie vymezena v ZÚR, jak poukazují navrhovatelé, je irelevantní. Sama územní studie na str. 17 uvádí, že „v rámci zpracování analytické části ZÚR OK byly zjištěny další vysoké a dosud z hlediska krajinného rázu nechráněné krajinné hodnoty regionálního významu.“ 86. Rovněž ani formulace zákazu VTE v KKO9 jakožto regulace absolutní s ohledem na judikatorní vývoj (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018, č. j. 6 As 113/2018-55) důvodem nezákonnosti bez dalšího být nemohla. Olomoucký kraj se zabýval otázkou, zda k ochraně vymezených krajinářsky nejcennějších částí kraje je absolutní zákaz VTE nutný, či nikoli, přičemž doc. Löw dospěl k závěrům, že lokalizací VTE v nich mohou být vysoce cenné chráněné hodnoty krajinného rázu KKO dotčeny velkou intenzitou a že jedinou efektivní regulací bude komplexní ochrana celých KKO.

87. Regulace není ani diskriminační, kdy z porovnání výšky větrných turbín s průměrnou výškou stožárů vysokého napětí a obdobných navrhovateli uváděných typů staveb, bylo zřejmé, že VTE mohou krajinu a její ráz ovlivnit zcela vyšší intenzitou (celková výška větrné turbíny 145 m oproti průměrné výšce stožáru 40 metrů). Regulace VTE v KKO9 proto se zákonem i judikatorním přístupem správních soudů byla v souladu.

88. K tvrzeným nezákonným požadavkům na regulaci VTE v územních plánech pak jen pro úplnost uvedl, že vzhledem k výše popsanému vyloučení soudního přezkumu námitek navrhovatelů směřujících k údajné neproporcionalitě omezení jejich práv a záměru VTE J., byla argumentace navrhovatelů o možném zásahu do práv obce J. tím spíše nedůvodná.

89. Bod 220 výroku Aktualizace č. 2a ZÚR OK promítl do územních plánů regulaci VTE v souladu s judikatorními i zákonnými požadavky. Bod 221 výroku Aktualizace č. 2a ZÚR OK nestanovil absolutní zákazy, nýbrž pouze „zásady“ pro řešení územních plánů s důrazem na hodnoty, které je třeba při přípravě územního plánu vzít v potaz (viz požadavky „zohlednit“, „chránit“ apod.), a které byly odůvodněny na str. 446 – 447 Aktualizace č. 2a ZÚR OK.

90. Migrační koridory pak byly vymezeny na základě odborného podkladu „Strategická migrační studie pro Olomoucký kraj“ a řádně odůvodněny na str. 423 Aktualizace č. 2a ZÚR OK. Ta stanovila „nezužovat šířku migračního koridoru výstavbou, která by mohla ovlivnit funkci migračního koridoru“. Ačkoliv u všech typů záměrů bude nutné prokázat, že jimi nebude samotná funkčnost migračního koridoru negativně ovlivněna, zákaz VTE v migračním koridoru stanoven nebyl.

91. Odpůrce uzavřel, že při vydání Aktualizace č. 2a ZÚR OK postupoval v souladu s procesními předpisy, kdy naopak argumenty navrhovatelů pro zrušení této aktualizace z důvodu jejich nedostatečné aktivity dodatečně akceptovány být nemohou. Vzhledem k tomu, že napadená regulace je i po věcné stránce s právními předpisy i judikatorními požadavky v souladu, navrhovateli napadené části aktualizace obstojí ve všech krocích tzv. algoritmu přezkumu. S odkazem na zásadu zdrženlivosti by navíc soudy měly ke zrušení opatření obecné povahy přistoupit jen v případech, byl-li zákon porušen v nezanedbatelné míře. K tomu však v případě Aktualizace č. 2a ZÚR OK nedošlo.

92. Ve své triplice k vyjádření odpůrce ze dne 22. 5. 2020 navrhovatelé nad rámec svých dosavadních podání uvedli, že tvrzení odpůrce o panoramatu Svahů Nízkého Jeseníku jako „nejcennější části kraje“ formálně ani objektivně neodpovídá skutečnému stavu území. Obzvláště to platí pro lokalitu J. a její okolí, které je již vizuálně zatíženo stávajícími elektrárnami, což odůvodnění vymezení plochy KKO9 ani jeho odborné podklady nezmiňuje. Pohled na taková panoramata tak nemůže být takovou hodnotou. Krajinářsky nejcennější části kraje jsou chráněny vyhlášenými zákonnými formami územní ochrany podle zákona č. 114/1992 Sb., přičemž krajinný ráz a estetické hodnoty chrání přírodní parky. V lokalitě J. nikdy žádná forma zákonné ochrany vyhlášena nebyla. Plochy KKO jsou pouze doplňkem zákonné ochrany lokálního významu, významné pouze regionálně.

93. Navrhovatelé nebyli procesně pasivní. Primárně se dovolávají porušení právních předpisů, teprve následně jde o proporcionalitu. Jedná se dle jejich názoru především o nezákonnost regulace, teprve ve druhém sledu o proporcionalitu. Základem je absence řádného odůvodnění napadené regulace a neúplnost zjištění skutkového stavu, což jsou otázky dodržování veřejnoprávních norem. Na to navazuje nevypořádání připomínek navrhovatelky a). Dále navrhovatelé namítli neurčitost napadené regulace, nedodržení zákonných mezí regulace ZÚR, neboť napadená regulace je kategoricky bezvýjimečná, diskriminující, absolutizující krajinný ráz bez opory ve skutečném stavu území a bez ohledu na konkurující zájmy v území.

94. Citovaná judikatura se týká i zákazů pouze na části území kraje. Podstatné je, zda zákaz blokuje části území kraje vhodné z technických hledisek pro stavbu VE, nikoli zda dopadá na celkovou plochu kraje. Společným jmenovatelem je paušální bezvýjimečný charakter zákazu na úrovni ZÚR, který neumožňuje individuální posouzení záměru v navazujících řízeních. Navíc s ohledem na vymezení regulace, kdy průnikem 2/3 území Olomouckého kraje, které jsou nevhodné pro VE z hlediska ochrany přírody a krajiny dle metodiky MŽP, zbývá pouze zlomek území Olomouckého kraje vhodný pro VE z hlediska větrných podmínek, je tato nikoli individuální regulace plošná.

95. Formální pasivita by navrhovatelům b) a c) neměla být přičítána k tíži, neboť odpůrce o střetu v území objektivně musel vědět, proto lze přezkoumat návrhové body i z hlediska proporcionality řešení. Odpůrce musel být srozuměn s obsahem „Územní studie VE na území OK“. Pokud odpůrce tvrdí, že o takto masivním střetu nevěděl, pak nezjistil řádně stav území podle § 19 odst. 1 písm. a), § 25, § 26 stavebního zákona a nevycházel z úplně zjištěného skutkového stavu podle § 3 a 50 s. ř.

96. S ohledem na skutečnost, že v době veřejného projednání Aktualizace č. 2a ZÚR OK bylo již rok vydáno územní rozhodnutí a stavební povolení pro VPJ a probíhalo odvolací řízení, nebyl z hlediska navrhovatelky a) důvod opakovat připomínku, kterou již řádně uplatnila. Odpůrce vymezil KKO v rozporu s „Územní studií VE na území OK“, aniž se s tím jakkoli vypořádal v odůvodnění. Tato studie přitom reflektuje záměr VPJ a je vyhodnocen jako akceptovatelný z hlediska krajinného rázu. Na tuto studii výslovně poukazovaly podrobné a konkrétní připomínky navrhovatelky a). Takto podrobnou připomínku nelze zredukovat a odbýt způsobem, jak to učinil odpůrce na str. 338 odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK. Odpůrce vymezil plochu KKO9 výhradně na základě podkladů pocházejících z roku 2014, zatímco připomínky navrhovatelky a) byly uplatněny v roce 2016, aniž to odpůrce přimělo zohlednit aktuálnější podklady.

97. K rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 As 257/2016-49 uvádí, že tento není pro věc přiléhavý, neboť řeší situaci, kdy byly námitky překvalifikovány na připomínky, protože byly podány ve fázi, která vůbec podání námitek nepřipouští. Naproti tomu připomínky navrhovatelky a) byly podány řádně ve fázi zákonem určené pro podání připomínek.

98. Navrhovatelé zdůraznili extrémně pokročilé stádium povolovacího procesu VPJ, přičemž v citované judikatuře byla poskytnuta ochrana i jen hypotetickému využití pozemků pro VE.

99. Navrhovatelé zdůraznili, že podle odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK regulativy „Územní studie VE na území OK“ platí pro územní plány, takže z hlediska aplikace jsou regulativy územní studie stále účinné (viz bod 163 str. 423 dále str. 446 odůvodnění Aktualizace č. 2a). Tato územní studie výslovně řadí území obce J. do ploch podmíněně přípustných pro umístění VE a nezařazuje panoramata svahů Nízkého Jeseníku mezi významná panoramata či dominanty Olomouckého kraje.

100. Paušální zákaz VE byl nepřezkoumatelně přenesen na nově vymezenou plochu KKO9.

101. Metodika MŽP vždy vyžaduje pro regulaci VE provedení analýzy viditelnosti, tato v podkladech Aktualizace č. 2a ZÚR OK chybí.

102. Posouzení KKO vypracované Doc. L. není oficiálně evidovanou územní studií a v době vydání Aktualizace nebylo zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup, nadto vykazuje řadu nedostatků a nemůže obstát jako důvod vymezení zákazu VE v ploše KKO9.

103. Uváděná výška 145 m se týká pouze úvratě listů rotorů, samotná věž má mít výšku 95 m. E) Vyjádření osob zúčastněných na řízení 104. Osoba zúčastněná na řízení I. se nad rámec své námitky proti aktivní procesní legitimaci obce vyjádřila dne 1. 9. 2020 toliko tak, že poukázala ve shodě s osobou zúčastněnou na řízení II. na účelovost celého projektu VPJ, který navrhovatelka a) koupila v době, kdy už nebylo legislativně možné projekt realizovat. Předložila důkaz videozáznamem z jednání občanů s navrhovatelkou a) k prokázání skutečnosti, že navrhovatelka a) si byla vědoma zákazu výstavby VPJ, ale že byla přesvědčena o tom, že povolení pro záměr získá v každém případě. Dále poukazovala na osobu jednající za navrhovatelku a) pana L., jeho propojení s anonymní kyperskou společností P. I. L. a trestněprávní souvislosti.

105. Osoba zúčastněná na řízení II. rovněž navrhla zamítnutí návrhu. Ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 2020 uvedla, že s návrhem, jakož i s replikou navrhovatelů ze dne 12. 2. 2020 zásadně nesouhlasí. Naopak souhlasila s vyjádřením odpůrce ze dne 21. 1. 2020.

106. K tvrzení navrhovatelů, že záměr VPJ prošel dlouhým schvalovacím procesem, kdy všechny instituce možnost záměr realizovat potvrdily (problém byl pouze v umístění záměru na půdy I. a II. třídy ochrany), přičemž překážkou realizace záměru bylo právě vstoupení Aktualizace č. 2a ZÚR OK v platnost, uvedla, že tato aktualizace v realizaci záměru VPJ jedinou překážkou nebyla. V realizaci VPJ existovala celá řada zákonných překážek, a to již od počátku projednávání v roce 2008, jako zákonná pochybení v procesu EIA (viz Příloha 1 – Vyjádření k posudku EIA ze dne 26. 7. 2009), zákonná pochybení při vydávání souhlasných stanovisek (viz Příloha 2 – Podnět na přezkum Souhlasného závazného stanoviska k zásahu do krajinného rázu ze dne 20. 3. 2012 a viz Příloha 3 – Doplnění odvolání proti územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení ze dne 13. 1. 2020), nesoulad záměru se ZÚR OK (viz Příloha 3) atd. Záměr VP J. byl v přímém rozporu s bodem 74.7 ZÚR již po Aktualizaci č. 1 účinné od 14. 7. 2011, dle kterého při využívání území není možné připustit umisťování větrných elektráren na půdách I. a II. třídy ochrany, a pro situování větrných elektráren jsou závazné regulativy Územní studie na umisťování větrných elektráren (viz Příloha 4 – Zásady územního rozvoje po Aktualizaci č. 1 stažené z webu KUOK 23. 8. 2017). Vzhledem k tomu, že se záměr nachází na půdách I. a II. třídy ochrany a nesplňuje řadu regulativů Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje (např. regulativy týkající se vzdáleností), nebylo možné jej realizovat již po této aktualizaci. Se ZÚR po Aktualizaci č. 1 byla v rozporu i Změna č. 3 ÚP obce J., která navíc ani nebyla soudně přezkoumána z hlediska faktické platnosti. Přes její tendenční odůvodnění s cílem vyhovět zadavateli však i v ní byly uvedeny zápory, které potvrdily, že podmínka pro platnost územního plánu stejně jako podmínky pro vydání souhlasného závazného stanoviska k zásahu do krajinného rázu, splněny nebyly (viz Příloha 5 – Textové odůvodnění Změny č. 3 ÚP obce J.). Dle osoby zúčastněné na řízení II. je prosazování VPJ spekulativním, když existuje důvodné podezření, že jeho realizací by mohlo dojít k legalizaci výnosů z trestné činnosti. O uvedeném svědčí nejen skutečnost, že společnost S. Č. k. a. s. za koupi společnosti A. s. r. o. zodpovědné za projekci a přípravu výstavby VPJ zaplatila pouze částku 7 992 Eur, což v případě záměru v hodnotě půl miliardy korun značí, že si obě smluvní strany musely být vědomy, že ho nebude možné realizovat, ale i veřejné oznámení zástupce společnosti S. J. s. r. o., J. L., coby, jak vyplývá z obžaloby sp. zn. 1 KZV 246/2012, osoby již několikrát trestně stíhané, ze dne 18. 7. 2013 o tom, že VPJ hodlá postavit z peněz, které mu jsou k dispozici mj. v kyperských bankách.

107. K tvrzení navrhovatelů, že důvodem napadení Aktualizace č. 2a ZÚR byl zákaz výstavby VTE v KKO9, ačkoliv tato žádné významné krajinné hodnoty, které by tento zákaz mohly odůvodnit, nevykazuje, uvedla, že řada výroků týkajících se krajinného rázu v oblasti je vyloženě nepravdivá. K těm patří jednak tvrzení, že „Opakovaně bylo potvrzeno, že se jedná o běžné kopcovité území zemědělské krajiny“ (např. bod 12 a další návrhu), které nevyplývá z žádného dokumentu či hodnocení, či, že „v lokalitě J. není vyhlášen žádný přírodní pak ani jiná ochrana krajinného rázu“ (bod 101 návrhu), ačkoliv velkou část k. ú. J. tvoří Přírodní park Údolí Bystřice nacházející se pouze 500 m od záměru VP J. a jehož hranice prochází středem obce J., a ačkoliv 4 km od záměru se nachází Přírodní park Sovinecko. Nepodloženým je rovněž tvrzení, že „plocha KKO9 se jeví jako zcela běžná krajina, v které není nic jedinečného, co by … jakkoliv odůvodňovalo striktní zákaz větrných elektráren“, když velkou část KKO9 tvoří Přírodní park Sovinecko (severozápadní část) a Přírodní park Údolí Bystřice (střední část), které jsou z hlediska krajinného rázu vysoce cenné. Rozšíření zákazu stavět VTE v KKO9 chrání velmi cenné krajiny, kdy podstatnou část území KKO9 tvoří dva přírodní parky a Vojenský újezd Libavá, a kdy ji ze severovýchodní strany obepíná KKO Svatý Kopeček s bazilikou Navštívení Panny Marie, žádné velké plošné omezení výstavby VTE v Olomouckém kraji tedy nepředstavuje. Již v době pořizování Změny č. 3 ÚP J. bylo zřejmé, že záměr bude s hodnotami KKO9, jakožto velmi významné kulturní krajiny, která nemá v ČR ani střední Evropě obdoby, v přímém rozporu (k hranicím KKO9 a důvodu vyhlášení viz Příloha 6 – Charakteristika Kulturní krajinné oblasti Nízký Jeseník). Požadavek navrhovatelky a) na uvedení, že Změna č. 3 ÚP J. je v souladu s KKO9, je proto zcela absurdním.

108. Tvrzení, že záměr byl již mnohokrát hodnocen a přezkoumáván z hlediska zásahu krajinného rázu, kdy v rámci procesu EIA byl pořízen znalecký posudek Ing. M. a kdy souhlas udělený OŽP KUOK byl krajským úřadem opakovaně přezkoumán a potvrzen, jsou dle osoby zúčastněné na řízení II. čistě účelová. Navrhovatelé zamlčeli, že úřad odpovědný k vydávání souhlasného závazného stanoviska k zásahu do krajinného rázu, tj. Odbor životního prostředí Městského úřadu Šternberk, v této věci vydal dvakrát nesouhlasné závazné stanovisko (ačkoliv první ze dne 28. 5. 2010 zrušil OŽP KUOK z formálních důvodů a druhé ze dne 30. 12. 2010 OŽP KUOK v rámci přezkumného řízení změnil na souhlasné). Přestože argumentace investora ohledně akceptovatelnosti zásahu do krajinného rázu byla založena na nekvalitním a zavádějícím posudku Ing. M., OŽP MěÚ Šternberk, jakož i OŽP KUOK ji akceptoval. Zásadní je přitom negativní kumulativní vliv VP J. s dalšími devíti větrnými elektrárnami VP Horní Loděnice a dvěma větrnými elektrárnami v k. ú. Hraničné Petrovice, kdy ačkoliv v jejich povolovacích procesech odpovědné úřady tvrdily, že k negativnímu zásahu do krajinného rázu nedojde, nyní všichni včetně investora uvádí, že vzhledem k tomu, že krajinný ráz již je stávajícími elektrárnami narušen, přidání dalších nevadí.

109. K dotčeným právům jednotlivých navrhovatelů připomněla čl. 35 odst. 1 LZPS, dle kterého má každý právo na příznivé životní prostředí, které je realizováno splněním zákonných podmínek v povolovacím procesu, a to prostřednictvím zákona č. 100/2001 Sb. a zákona č. 114/1992 Sb. Vzhledem k tomu však, že v daném případě nebyl vliv na životní prostředí v procesu EIA posouzen v souvislostech a nebyl vyhodnocen souhrnně, výsledek posouzení zásahu do krajinného rázu je zcela v rozporu se zákonem. Ačkoliv krajský úřad, který změnil nesouhlasné stanovisko OŽP MěÚ Šternberk na stanovisko souhlasné, odkazoval na posudek soudního znalce Ing. M., ten korektní posouzení zásahu do krajinného rázu neprovedl. Podle Územní studie Větrné elektrárny na území Olomouckého kraje může cena venkovského domu klesnout až o 30 %. Zastupitelé obce J., kteří akceptují relativně malé platby od investora výměnou za zásadní zhoršení životního prostředí a následnou devalvaci cen nemovitostí, se proto jako dobrý hospodář nechovají.

110. Závěrem shrnula, že dle jejího názoru ustanovení zákazu stavět VTE v KKO9 není v rozporu s žádným řádným předpisem, přičemž vzhledem k pasivitě navrhovatelů v rámci pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK je možné hodnotit pouze její zákonnost, její proporcionalitu však nikoliv. F) Vyjádření navrhovatelů k vyjádření osob zúčastněných na řízení 111. Vyjádření navrhovatelů k vyjádření osoby zúčastněné na řízení II.: Navrhovatelé konstatovali, že argumentace Spolku Nízký Jeseník vytrhává jednotlivosti z kontextu a mnohdy se pohybuje mimo rámec předmětu řízení, vyjádření spolku obsahuje řadu nedůvodných nařčení a zavádějících tvrzení, přičemž věcně nevyvrací žádný z argumentů navrhovatelů. Spolek uvedl námitky, které byly již opakovaně vypořádány v předchozích řízeních, soulad záměru VPJ byl přezkoumán a potvrzen rozhodnutím KÚOK ze dne 27. 2. 2015 a vyplývá to nepřímo i ze soudního přezkumu Změny č. 3 ÚP J. (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2014, č. j. 79 A 3/2014-105 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2015, č. j. 4 As 251/2014-85).

112. Považují za absurdní osočení z falšování textu ZÚR OK. Podle informací navrhovatelů byla možnost umístění VE na půdách I. a II. třídy zakotvena již v rámci Aktualizace č. 1 ZÚR OK ze dne 22. 4. 2011 (viz bod 74.7 a odůvodnění str. 143).

113. Tvrzení spolku, že území KKO9 Svahy Nízkého Jeseníku považuje za nesmírně cenné a výjimečné, které nemá v rámci ČR ani střední Evropy obdoby, je ničím nepodložené. Navrhovatelé zdůraznili, že v řízení není jejich úkolem dokládat, že jde o běžnou krajinu, ale bylo naopak povinností odpůrce, pokud chtěl stanovit paušální zákaz VE, aby doložil v procesu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK adekvátní výjimečnost dané krajiny, což se nestalo.

114. Navrhovatelé shrnuli, že podklady vymezení KKO9 neobsahují žádnou analýzu viditelnosti, že jedna z VE (VTE05) není zahrnuta do KKO9 a u VTE04 je to sporné, což už samo o sobě dokládá nepromyšlenost a nepodloženost vymezení VTE, VPJ má být jen dočasnou stavbou, a v lokalitě VPJ není vyhlášena žádná zákonná forma plošné ochrany přírody a krajiny. Vztah VPJ k blízkým přírodním parkům Údolí Bystřice a Sovinecko byl opakovaně vyhodnocen s tím, že vliv záměru je v dané lokalitě z hlediska krajinného rázu únosný. Pokud jde o KKO Svatý Kopeček, bylo vyhodnoceno, že VPJ zde nebude viditelný (viz „Aktualizace Územní studie VE na území OK“). Pokud spolek hovoří o dřívější registraci KKO9, pak tím má zřejmě na mysli nikoli platnou ÚPD, ale pouze územně plánovací podklad „Územní studii kulturních krajinných oblastí KKO1-KKO11na území Olomouckého kraje“, která již byla vypořádána v rámci pořizování změny č. 3 ÚP J.

115. Navrhovatelé se ohradili proti osočení z účelovosti, nepravd a zamlčování skutečností s tím, že vše je dohledatelné v podkladech. Pokud se vyskytla dílčí nesouhlasná stanoviska se záměrem, byla v průběhu procesu překonána. Nesouhlasná stanoviska MÚ Šternberk byla změněna v přezkumném řízení krajským úřadem. Dále se ohradili proti tomu, že by veškerá jejich argumentace stála pouze na znaleckém posudku Ing. Marťana. Tento posudek byl aprobován jak v procesu EIA, tak při vydávání závazného stanoviska KÚOK k ochraně krajinného rázu, navíc v obou těchto procesech bylo podkladem více posudků. Posudek Ing. M. byl rovněž podrobně přezkoumán v posudku Ing. P. G., který je dostupný na portálu CENIA. Nesouhlasí s názorem, že znalecký posudek Ing. M. byl nekvalitním zavádějícím podkladem argumentace navrhovatelů.

116. Navrhovatelé dále uvedli, že kumulace záměru spolu se stávajícími VE Horní Petrovice a Hraničné Loděnice (správně Hraničné Petrovice, Horní Loděnice, pozn. soudu) nebyla v odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK řešena, na druhou stranu byla řešena v povolovacím procesu VPJ s tím, že krajinný ráz je již dotčen a jeho hodnota snížena. Pokud spolek odkazuje na údaj z Územní studie VE na území OK, že cena venkovského domu může klesnout až o 30 %, pak je nutné dodat, že tento údaj dle poznámky ve studii čerpá toliko ze sborníku příspěvků z odborného semináře, není výsledkem odborného posouzení, a nadto je v závěru uvedeno, že „Největší změny obvykle nastávají u drahých rekreačních nemovitostí v nedotčené krajině“. G) Jednání krajského soudu 117. Odpůrce k triplice navrhovatelů uvedl, že na rozdíl od regulace ZÚR Moravskoslezského kraje, která postihovala 91 % území vhodného pro výstavbu větrných elektráren, regulace v dotčené aktualizaci ZÚR Olomouckého kraje snižuje rozsah území, na němž je možné VE stavět, pouze o 2,5 % na celkových 47 %, proto jde o zcela odlišné případy. K tomuto tvrzení předložil analýzu územní vhodného pro VE – mapové podklady před přijetím Aktualizace č. 2a ZÚR OK a po přijetí této Aktualizace.

118. Při jednání soudu dne 8. 9. 2020 osoba zúčastněná na řízení II. zdůraznila, že Aktualizace č. 2a ZÚR OK není zásadní překážkou realizace VPJ, jak prezentují navrhovatelé. Záměr je v rozporu se ZÚR OK po Aktualizaci č. 1, č. 2b a č. 3, neboť ve všech těchto případech byl v ZÚR OK obsažen text, že pro situování větrných elektráren jsou závazné regulativy Územní studie na umisťování větrných elektráren. Lokalita, v které se má nacházet VPJ, je v rozporu s řadou regulativů územní studie, na což upozornil i odpůrce ve své duplice. Dokumenty, na které opakovaně poukazují navrhovatelé, a to Změnu ÚP J. ze dne 26. 2. 2012 a územní a stavební rozhodnutí pro VPJ ze dne 11. 11. 2019, jsou nicotné a nemají jakoukoli právní závaznost. Dále uvedl, že díky falšování textu ZÚR OK, k němuž došlo 20. 11. 2017 v rámci Aktualizace č. 2b, není jasné, jaký je v současné době právní stav ZÚR OK. V rámci zveřejnění Aktualizace č. 2b došlo k vsunutí textu „jen výjimečně“ do bodu 74.

7. ZÚR OK, tento text v Aktualizaci č. 1 ZÚR OK chybí. K tomu předložil jako důkaz notářský zápis NZ 351/2020 ze dne 7. 9. 2020. Dále upozornil na opakované nepravdivé výroky navrhovatelů o tom, že se předmětná lokalita nevyznačuje hodnotným krajinným rázem, což nevyplývá z žádných dokumentů či hodnocení, ani z těch, které byly pořízeny na objednávku investora. Oblast, kde má být umístěn VPJ, se nachází mezi dvěma přírodními parky (Údolí Bystřice a Sovinecko), nachází se na pohledových horizontech Nízkého Jeseníku, které jsou pro oblast zcela určující a jsou viditelné z velké dálky. KKO9 se v podstatné části s těmito přírodními parky překrývá. Žádný dokument nevyhodnocuje, jak se bude pohledově promítat VPJ do těchto přírodních parků tvořících Svahy Nízkého Jeseníku. Znalecký posudek Ing. M., který předložil investor, používá zcela nevhodnou metodiku a ani nevymezuje rozsah dotčené oblasti pro posouzení krajinného rázu. Vyhodnocení zásahu do krajinného rázu v rámci Změny č. 3 ÚP J. bylo provedeno jen lokálně. Zákaz stavět VTE v KKO9 se nově týká pouze oblasti o ploše cca 7 x 7 km2, jde o území o malé ploše z hlediska plochy Olomouckého kraje, které je ovšem pohledově významné. Olomoucký kraj je na 3. místě v počtu postavených VE, nelze tak říct, že by kraj v celostátním měřítku VTE reguloval nadměrně.

119. Navrhovatelé k vyjádření osoby zúčastněné na řízení II. odkázali na svá předchozí vyjádření a dále doplnili svoji argumentaci týkající se pasivity v procesu pořizování napadené Aktualizace č. 2a ZÚR OK. Uvedli, že dohledali „Vyhodnocení projednání zprávy o uplatňování ZÚR OK v uplynulém období (07/2011-05/2014)“, z něhož vyplývá, že obec J. uplatnila připomínku, v níž žádali zapracování projektu výstavby VE do Aktualizace č. 2 ZÚR OK. Obec tak nebyla procesně zcela pasivní, jak namítá odpůrce. Vypořádání požadavků navrhovatelek a) a c) je zavádějící, budí dojem, jako by na úrovni ZÚR OK nebylo procesně možné požadovat respektování plánovaného větrného parku J. ani platného územního plánu J. Navrhovatelkám a) a c) by nemělo být kladeno k tíži, že se řídily návodem průběžných vypořádání a zůstaly ve finální fázi pasivní. Žádaly proto soud, aby jejich návrh posoudil rovněž z hlediska proporcionality. H) Posouzení věci krajským soudem 120. Krajský soud v souladu s § 101d s. ř. s. v rozsahu a v mezích návrhových bodů přezkoumal napadené opatření obecné povahy, přičemž dle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházel při přezkoumání opatření obecné povahy ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání.

121. Z předložené pořizovací dokumentace soud k procesu pořizování ZÚR OK zjistil: - ZÚR OK byly vydány dne 22. 2. 2008, účinnosti nabyly dne 28. 3. 2008. V kapitole A.5.3. odst. 77 zní: Koncepce ochrany kulturních a civilizačních hodnot: K zajištění ochrany a zachování kulturního dědictví, krajinného rázu a přírodních hodnot se vymezují tato cenná kulturně historicky významná území jako oblasti s přírodně krajinářskými úpravami, s vysokým krajinným, památkovým a přírodním potenciálem (dále v textu kulturní krajinné oblasti). Dle odst. 77.1-77.8 bylo zřízeno 8 kulturních krajinných oblastí. - Aktualizací č. 1 ZÚR OK vydanou dne 22. 4. 2011 bylo aktualizováno mj. znění odst. 74.7., v kap. Koncepce ochrany přírodních hodnot: Při využívání území nepřipustit umísťování staveb a zařízení obnovitelných zdrojů energie (větrné turbíny, větrné parky, elektrárny,sluneční parkové elektrárny, MVE), v chráněných částech přírody, zejména v CHKO, MZCHÚ, přírodních parcích, oblastech NATURA 2000 a nadregionálních a regionálních skladebných prvcích ÚSES, oblastech s ochranou krajinného rázu – přírodních parcích a kulturních krajinných oblastí (KKO) vymezených v odstavci 77. kapitoly 5.3. (zvýrazněno krajským soudem, pozn. soudu) a jen výjimečně na půdách I. a II. třídy ochrany. Na RBK nebo NRBK je přípustné řešit umístění malé vodní elektrárny za podmínky zachování, resp. zlepšení průchodnosti toku pro vodní organismy (vybudováním rybího přechodu, revitalizací odstavných ramen apod. – tam, kde jsou stávající jezy nebo stupně). Pro situování větrných elektráren v krajině jsou závazné regulativy Územní studie na umísťování větrných elektráren na území Olomouckého kraje, registrované dne 23. 2. 2009 v evidenci územně plánovací činnosti. V chráněných částech přírody a na půdách zvláštní ochrany uvedených v tomto odstavci, s výjimkou maloplošných zvláště chráněných území a nadregionálních a regionálních skladebných prvků ÚSES, lze vymezit plochu pro umístění fotovoltaických elektráren jen za výslovného souhlasu příslušného dotčeného orgánu, kterému přísluší ochrana chráněné části krajiny a ochrana ZPF; v lokalitách soustavy NATURA 2000 jen, je-li vyloučen negativní vliv záměru na danou lokalitu, a to pouze jako specifickou plochu dle platných právních předpisů výhradně pro účel fotovoltaické elektrárny (musí být zajištěno zvláštními podmínkami). - Zastupitelstvo OK dne 19. 9. 2014 schválilo Zprávu o uplatňování ZÚR OK v uplynulém období (07/2011 - 05/2014) jako podklad pro Aktualizaci č. 2 ZÚR OK. Dne 24. 4. 2015 bylo rozhodnuto o rozdělení Aktualizace č. 2 na Aktualizaci č. 2a a 2b ZÚR OK s tím, že obsahem Aktualizace č. 2b bude řešení lokality letiště Přerov a obsahem Aktualizace č. 2a všechny části Zprávy o uplatňování ZÚR OK v uplynulém období (07/2011 – 05/2014), které nebudou předmětem Aktualizace č. 2b ZÚR OK. Tato skutečnost byla dána na vědomí všem obcím v působnosti kraje včetně obce J. (viz doručenky založené v pořizovací dokumentaci).

122. Aktualizací č. 2a byla v podkapitole A.5.3. za odstavec 77.8. vložen nový odstavec 77.9. kulturní krajinná oblast svahy Nízkého Jeseníku, která je vymezena v rámci správního území obcí Hlásnice, Lipina, Domašov u Šternberka a na části správního území obce Šumvald, Dlouhá Loučka, Paseka, Mutkov, Řídeč, Šternberk, Babice, Horní Loděnice, Jívová, Hraničné Petrovice, Bělkovice-Lašťany, Dolany, Hlubočky, Mrsklesy, Velký Újezd, Kozlov a části Vojenského újezdu Libavá (KKO9).

123. Dále došlo k úpravě znění odst. 74.7., v němž byl zrušen text ve znění: „Pro situování větrných elektráren v krajině jsou závazné regulativy Územní studie na umísťování větrných elektráren na území Olomouckého kraje, registrované dne 23. 2. 2009 v evidenci územně plánovací činnosti.“ 124. Podle odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK je předmět uchování v KKO9 těchto hodnot: - dálkové pohledy na čelní, převážně lesnaté svahy Nízkého Jeseníku, které na severovýchodě rámují zemědělskou krajinu Hané a spoluvytvářejí tak její krajinný obraz; - přiměřená ochrana hlavních prajiných a kulturních hodnot zaříznutých údolí; - zvýšená ochrana stávajících krajinných ohraničení jednotlivých oblastí krajinného rázu s důrazem na hlavní kompoziční póly – dominanty; - základní ochrana běžných krajinných matric skrytých temen svahů, včetně jejich sídel a plužin. Kulturní krajinná oblast Svahy Nízkého Jeseníku tvoří čelně pohledově exponované jihozápadní svahy Nízkého Jeseníku, které jsou dominantní pro severovýchodní ohraničení Hornomoravského úvalu a tím pádem i celé Hané. Vymezená krajinná veduta nadregionálního významu se táhne v pásu zhruba od Oskavy po Dolní Újezd, kde navazuje na KKO Moravská Brána. Tyto příkré svahy, jejichž relativní převýšení se pohybuje zhruba od 250 do 350 m, jsou příčně rozřezány hlubokými údolími vodních toků, která se však významněji pohledově neprojevují, a proto se výsledná veduta svahů jeví kompaktní s táhlou linií horního ohraničení. Celá veduta strmých čelních svahů je tak zvýrazněna především lesní matricí, která ji jasně vymezuje od matrice zemědělské, převládající v plochém reliéfu Hornomoravského úvalu.

125. Z provedeného dokazování krajský soud zjistil následující:

126. Z rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 11. 11. 2019, č. j. MEST 154937/2019 ve znění opravného usnesení ze dne 20. 11. 2019 bylo zjištěno, že Městský úřad Šternberk rozhodl ve prospěch navrhovatelky a), jakožto stavebníka, o její žádosti ze dne 22. 4. 2016 o umístění dočasné stavby Větrný park J. (5x2MW) na pozemcích v k. ú. J., obsahujícího 5 VE, dále příjezdové komunikace k větrným elektrárnám (veřejně nepřístupné účelové komunikace) a zemní kabelové vedení VN 35 kV pro propojení jednotlivých VE včetně optického kabelu, a to na dobu 28 let, a dále že tímto rozhodnutím současně vydal pro tyto stavby stavební povolení.

127. Z „Územní studie kulturních krajinných oblastí KKO1 – KKO12 na území Olomouckého kraje“ schválené dne 4. 9. 2014 bylo zjištěno, že jejím cílem bylo Zhodnocení vymezení kulturních krajin oblastí v ZÚR Olomouckého kraje z roku 2008 pro změny v dalším období. Studie se zaměřila na čtyři hodnotové kruhy, a to památkové hodnoty hmotné kultury, hodnoty kulturně historické, reprezentativní zastoupení vzácných typů krajin a zvlášť hodnotný krajinný ráz krajin, přičemž KKO9 se týká třetí a čtvrtý hodnotový kruh. Ve třetí části jsou popsána metodická východiska i vlastní popisy a vymezení jednotlivých krajinných typů v rámci ČR a uvedeny podklady, z nichž hodnocení vycházelo. Studie vyhodnocuje tři skupiny krajinných typů z hlediska jejich vzácnosti. Zvýšený význam pak přičítá dvěma z nich, přičemž skupina č. II, do níž zařazuje i Rámcové typy čelních svahů Jeseníků (III.e), pod 5M13 čelní svahy Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů, je vymezena jako typy vzácné v rámci ČR, vyskytující se však i v jiných krajích. I tato skupina by měla být zvlášť chráněna, naléhavost ochrany však musí být diferencovaná. Ve čtvrté skupině jsou uvedeny mezi hlavními krajinnými vedutami mj. čelní svahy Oderských vrchů a Nízkého Jeseníku (IV.a) a krajinný pól Svatý Kopeček (IV.f). Tyto krajinné veduty a póly jsou klíčovými znaky převážné většiny krajin v Olomouckém kraji a uchování jejich struktury v dálkových pohledech je rozhodujícím úkolem kraje. Dále je obsahem studie rozbor již chráněných hodnot na území kraje a hodnot bez reprezentativního zastoupení sloučených do 4 dalších kulturních krajinných oblastí, mezi nimi i KKO Čelní svahy Jeseníků a následuje návrh pro nejbližší aktualizaci ÚAP a ZÚR OK včetně vytvoření nové KKO. Dále je obsahem studie podrobný popis území Kulturní krajiny oblasti Svahy Nízkého Jeseníku, jeho charakteristika, dále popis z hlediska památkové péče, z hlediska ochrany přírody, z hlediska krajinného rázu, v níž je popsáno 16 oblastí krajinného rázu – jejich ohraničení, krajinný suterén, matrice, póly a osy. Dále je součástí vymezení cílů ochrany tohoto území včetně návrhů k jejich dosažení v navržené zonaci .

128. Ze studie nazvané „Posouzení KKO ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“ (2014, Lőw) krajský soud zjistil, že tato k požadavku OK řeší dva okruhy témat, které se týkají kulturních krajinných oblastí vymezených v ZÚR.

1. Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie (dle charakteru a případně velikosti) v území, a to jak větrných tak fotovoltaických a vodních elektráren a využití biomasy pro výrobu energie.

2. Prověření zapracování závěrů do Aktualizace č.2 Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje (bod 77 a 78) včetně odůvodnění.

129. Z územní studie nazvané „Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje“, jejího registračního listu a jejího výkresu krajský soud zjistil, že tato byla schválena k využití dne 20. 2. 2009, její aktuálnost byla ověřena dne 14. 11. 2018.

130. Z územní studie nazvané „Aktualizace Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje“ (zpracovatel: Lőw a spol. Brno) a jejího registračního listu soud zjistil, že tato studie byla schválena k využití 14. 1. 2019. V této studii byl posouzen plánovaný záměr VP J. s počtem 54 VTE, výška osy rotoru 100 m, průměr osy rotoru 100 m. Realizovaný záměr VTE Hraničné Petrovice I a II s počtem VTE 1+1, výška osy rotoru 74 m, resp. 60 m, průměr osy rotoru 52 m, resp. 54 m. V územní studii je provedeno zhodnocení míry ovlivnění supervizuálního celku stávajících i plánovaných záměrů, přičemž Hraničné Petrovice mají hodnotu 67,5, mezi stávajícími záměry jde o druhé největší ovlivnění krajiny, spolu s J. jako plánovaným záměrem celkem 117,5, téměř jako na prvním místě stávající záměr Horní Loděnice – Lipina (120,1), kdy ve studii je zdůrazněno umístění a předpokládané velké parametry s tím, že se vliv tohoto záměru je zhruba dvojnásobný oproti ostatním. Záměr J. je touto studií řazen do skupiny III, záměry rozmístěné v západní části pohoří Nízkého Jeseníku, v širším okolí Moravského Berouna. Tuto lokalitu řadí územní studie do pouze velmi omezené rozvojové lokality a jen na některé lokality limitovaný rozvoj, mimo oblast Hraničné Petrovice I a II a J.

131. Z analýzy územní vhodného pro VE – mapové podklady před přijetím Aktualizace č. 2a ZÚR OK a po přijetí této Aktualizace soud zjistil, že dle územní studie Větrných elektráren na území OK je celková rozloha ploch vhodných pro stavbu VE z hlediska větrného potenciálu 630 km2, z ní plocha vhodná ke stavbě mimo chráněné území bez KKO 9-12 činí 312 km2, tj. 49,5 %. Po promítnutí údajů KKO 9-12 činí plochy vhodné ke stavbě mimo chráněné území 295 km2, tj. 47 %. Plochy, kde jsou VE vyloučeny, tak činí 335 km2, tj. 53 % plochy potenciálně vhodné.

132. Pokud jde o další při jednání soudu provedené důkazy, pak optikou návrhových bodů z těchto krajský soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti, a zároveň považoval za nadbytečné pro účely přezkumu napadeného opatření obecné povahy provádět další účastníky či zúčastněnými osobami navržené důkazy, přičemž tento postup je v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. O námitkách navrhovatelů uvážil krajský soud takto:

133. Krajský soud na úvod předesílá, že dle § 42 odst. 4 části první stavebního zákona se při aktualizaci zásad územního rozvoje na základě schválené zprávy o jejich uplatňování v měněných částech postupuje obdobně podle ustanovení § 36 až 41 s výjimkou vyhodnocení vlivů aktualizace zásad územního rozvoje na udržitelný rozvoj území, tedy dle ustanovení upravujících obsah a účel zásad územního rozvoje, jejich návrh a řízení o ZÚR.

134. Podle ustanovení § 36 odst. 1 části první stavebního zákona zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Záležitosti týkající se rozvoje území státu, které nejsou obsaženy v politice územního rozvoje, mohou být součástí zásad územního rozvoje, pokud to ministerstvo ve stanovisku podle § 37 odst. 8 z důvodů významných negativních vlivů přesahujících hranice kraje nevyloučí. Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochu nebo koridor a stanovit jejich využití, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit (dále jen „územní rezerva"). ad a) Nezákonnost vymezení KKO9 Svahy Nízkého Jeseníku a její nedostatečné odůvodnění 135. Krajský soud se nejprve zabýval tím, zda pořizovatel ZÚR mohl pro ochranu hodnot na svém území přijmout přísnější kritéria než stanoví zákon k ochraně stejných hodnot, v daném případě nad rámec institutů vymezených zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zřídit institut kulturní krajinné oblasti (viz odst. 121 rozsudku). Touto otázkou se již zabýval Nejvyšší správní soud, který ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261 dospěl k závěru, že přípustné to je. Nejvyšší soud uvedl, že „V projednávané věci byla nastolena otázka, zda kraj v rámci své pravomoci regulovat území prostřednictvím vydání územně plánovací dokumentace může stanovit pro regulaci určitých aktivit přísnější podmínky, nežli stanoví zákon vydaný k ochraně stejných hodnot. Navrhovatelé poukázali například na zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Tyto zákony určují míru a způsob ochrany určitých zájmů platné pro celé území České republiky. Pokud mají být naplněny cíle územního plánování zakotvené ve výše citovaném § 18 stavebního zákona, musí mít kraj při přijímání územně plánovací dokumentace možnost zohlednit specifika svého území oproti jiným částem republiky. Zvláštními zákony je určena minimální míra ochrany jednotlivých zájmů, kterou kraje v rámci územního plánování nemůže snížit. Dospěje-li však k závěru, že zvláštní podmínky jeho území vyžadují intenzivnější ochranu, může přijmout pro ochranu hodnot chráněných zvláštními zákony přísnější kritéria. Nutnou součástí rozhodnutí kraje pro zpřísnění ochrany určitého zájmu nad zákonem stanovený rámec je přesvědčivé odůvodnění, ze kterého je zřejmé, v čem spočívá ojedinělost podmínek v daném území a z jakých důvodů nelze předpokládat, že zákonem stanovená míra ochrany zájmů by byla dostatečná. Při plném respektování práva na samosprávu kraje a z toho vyplývajících oprávnění, včetně aktivity v oblasti územního plánování, platí, že regulace provedená v ZÚR za účelem ochrany území kraje nesmí být diskriminační, svévolná a zjevně nepřiměřená, tj. neodpovídající hodnotám, které mají být regulací chráněny.“ (pozn. zvýraznění provedeno krajským soudem)

136. Krajský soud má s ohledem na výše uvedené za to, že v daném případě je kulturní krajinná oblast přípustným nástrojem pozitivní ochrany hodnot území vycházející z územní studie, v níž bylo prověřeno území kraje. KKO vymezuje hodnoty, které chce kraj chránit a její odůvodnění spolu s územní studií obstojí a dává zcela přezkoumatelně odpověď na otázku, co a proč hodlá tímto nástrojem chránit. Zřízení KKO9 bylo výsledkem zjištění „Územní studie kulturních krajinných oblastí KKO1 – KKO12 na území Olomouckého kraje“ schválené dne 4. 9. 2014, jejímž cílem bylo zhodnotit stávající stav a případně navrhnout změny pro další období (obsah této územní studie viz odst. 126 rozsudku). Tato skutečnost vyplývá z Aktualizace ZÚR OK, kdy tato územní studie je výslovně uvedena v odůvodnění Aktualizace jako podklad pro vymezení nových KKO9 – 12 (str. 424 odůvodnění). Jako další podklad je uvedena studie „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“, kterou vypracoval Doc. Ing. arch J. L. v roce 2014, přičemž se jedná o studii, jež je součástí podkladů a je uvedena mezi odbornými podklady pro územní studie na stránkách OK a na těchto stránkách je dostupná. K námitce navrhovatelů, že se nejedná o „oficiální studii“, krajský soud konstatuje, že není stavebním zákonem zapovězeno pořizovat vedle územní studie ve smyslu § 30 stavebního zákona, jež se eviduje v evidenci územně plánovací činnosti, jiné podklady pro územní plánování, které slouží právě k zodpovězení odborných otázek, jejichž zodpovězení považuje pořizovatel územně plánovací dokumentace za podstatné pro přijetí zvažovaného řešení. Krajský soud tento přístup naopak považuje ze strany pořizovatele za zodpovědný a svědčící o pečlivém vážení a prověřování zapracování závěrů zjištěných územní studií do připravované Aktualizace ZÚR OK.

137. Kromě odkazu na podklady, na jejichž základě byly nové KKO vymezeny, Aktualizace č. 2a ZÚR OK v odůvodnění dále uvádí vymezení oblasti KKO9 v rámci správních území obcí (viz odst. 122 rozsudku) a na str. 425 odůvodnění uvádí důvody pro vymezení této kulturní krajinné oblasti Svahy Nízkého Jeseníku, včetně konkrétních hodnot, které jsou hlavním předmětem ochrany (odst. 124 rozsudku). Nelze tak souhlasit s názorem navrhovatelů o nedostatečném odůvodnění, krajský soud má popis chráněných hodnot, podložených odbornými podklady, za podrobný, konkrétní a dostačující. To, zda tyto hodnoty jsou či nejsou hodny ochrany, nepřísluší soudu hodnotit.

138. Regulativ pak dává odpověď na otázku, jakým způsobem tyto hodnoty ZÚR chrání.

139. Navrhovatelé regulativu, který platí pro všechny KKO včetně KKO9, s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vytýkali, že ve vztahu k jejich záměru se jedná o celoplošný, paušální, kategorický, bezvýjimečný zákaz umisťování větrných elektráren.

140. Krajský soud však na rozdíl od navrhovatelů dospěl k závěru, že pořizovatel v daném případě mohl takový regulativ přijmout, neboť Nejvyšší správní soud ve své judikatuře přijímání bezvýjimečných regulativů nezapovídá.

141. Jakkoli zní některé názory v rozsudcích Nejvyššího správního soudu obecně, vyslovil je Nejvyšší správní soud při konkrétním skutkovém stavu. V případě rozsudku ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127 došlo ke zmenšení území Moravskoslezského kraje s dostatečným potenciálem větru pro provoz VE, tedy území, na němž by bylo možné VTE umístit, na 9 % tohoto území, tj. regulace, která drtivé většině vlastníků pozemků v lokalitách, kde by stavba VE byla z technického hlediska vhodná, tento způsob využití majetku znemožňuje, a to jen z důvodu aktuální většiny politické vůle kraje. I v tomto rozsudku Nejvyšší správní soud však uvádí, že i takové omezení by bylo možné, ale kraj by pro to musel mít zvlášť závažný důvod, za něj však nepovažuje samo o sobě politické rozhodnutí. A contrario z tohoto rozsudku dále plyne, že tuto aktivitu lze znemožnit či omezit pouze s důvody opřenými o konkrétní podmínky míst, kde by se dané elektrárny měly budovat.

142. V nyní posuzovaném případě však byla zpracována územní studie na cenné hodnoty krajiny OK, tedy řádný odborný podklad, jejímž výstupem byl návrh na zřízení dalších 4 KKO, včetně KKO9, které dále pořizovatel prověřil studií „Posouzení KKO ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění (2014, Lőw)“. Krajský soud má tedy za to, že zákaz provozu VE je v nyní posuzovaném případě dostatečně opřen o konkrétní podmínky místa, přičemž se dle územní studie jedná o krajinné typy vzácné v rámci ČR, a dále územní studie uvádí, že tyto krajinné veduty a póly jsou klíčovými znaky převážné většiny krajin v Olomouckém kraji a uchování jejich struktury v dálkových pohledech je rozhodujícím úkolem kraje. Jedná se tak o lokality v poměrech české krajiny hodnotné. Nadto i nadále, přes vymezení nových KKO, dle provedených důkazů zůstává cca (47 %) území kraje vhodného ke stavbě VE z hlediska větrného potenciálu mimo chráněné území, přičemž bylo zjištěno, že přezkoumávanou aktualizací ZÚR dochází ke zmenšení tohoto území jen o 2 % oproti předchozímu stavu, neboť před přijetím Aktualizace č. 2a ZÚR OK bylo území kraje vhodné ke stavbě VE z hlediska větrného potenciálu mimo chráněné území v rozloze 49,5 %. Krajský soud tak považuje nyní posuzovaný případ za odlišný od případu, na nějž poukazují navrhovatelé, a má za to, že regulace přijatá OK splňuje požadavky, jež na ni klade judikatura Nejvyššího správního soudu, neboť je dostatečně odůvodněna hodnotami v krajině vzácné v rámci ČR, je v území diferenciovaná, tudíž nelze hovořit o její celoplošnosti, jak jí vytýkají navrhovatelé.

143. Nadto podle názoru krajského soudu má zvolený regulativ spočívající ve vztahu k VE mj. v bezvýjimečnosti svoji logiku. Kraj důkladně prověřil své území a rozhodl se na základě odborných podkladů zabezpečit ochranu hodnot, jež byly na jeho území nad rámec hodnot chráněných nástroji zákona č. 114/1992 Sb. zjištěny, a to komplexním nástrojem. Umožnění individuálního posuzování na úrovni stavebních úřadů, které by posuzovaly jednotlivé záměry, by ochranu nadmístních hodnot území kraje tak, jak si je kraj v ZÚR vymezil, tedy v širších souvislostech, systematicky a koncepčně, a k jejichž ochraně zřídil KKO, popřelo.

144. K tvrzením navrhovatelů, že záměr navrhovatelky a) byl již opakovaně posouzen orgány ochrany přírody a krajiny, že získal souhlasné závazné stanovisko dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., krajský soud poukazuje na již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Ao 6/2011, dle něhož „Aktivitu směřující k ochraně určitého zájmu mohou vykonávat různé subjekty a neznamená to, že by tím navzájem nahrazovaly svoji činnost, případně, že by pouze z tohoto důvodu byly v rozporu se zákonem. Regulace výstavby VVE zvolená obcí či krajem při územním plánování nenahrazuje činnost orgánu ochrany přírody dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. V tomto případě každý z nich sice činí opatření ohledně umísťování VVE za účelem ochrany životního prostředí, avšak kraj tak činí též s přihlédnutím k ochraně vlastního území a svých hodnot, správní orgán chrání životní prostředí jako veřejný zájem.“ Je tak zjevné, že opatření kraje k ochraně hodnot kraje obstojí vedle opatření orgánu ochrany přírody dle zákona č. 114/1992 Sb.

145. Pro úplnost krajský soud ve shodě s judikaturou Nejvyššího správního soudu dodává, že nižší ÚPD, a tedy ani stanoviska EIA vydávaná pro konkrétní záměry v řešeném území, nejsou při pořizování ZÚR či jejich aktualizace závazné (viz např. rozsudek ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198).

146. Krajský soud nesouhlasí s námitkou navrhovatelů, že nelze z odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK seznat důvody vymezení konkrétních hranic nové plochy KKO9, neboť, jak ostatně uvádí sami navrhovatelé, tato vychází z územní studie, která byla podkladem pro její zřízení, a oblast je vymezena z pohledu ochrany zjištěných hodnot (nikoli jakýchkoli konkrétních záměrů) v rámci správních území vyjmenovaných obcí, přičemž její hranice jsou rovněž zaneseny v grafické části Aktualizace č. 2a ZÚR OK, a to výkresu B.6. – Plochy a koridory nemístního významu. Pokud navrhovatelé dále vytýkají, že se ani územní studie ani pořizovatel při vymezování hranic KKO9 nezabývali záměrem VPJ a nevyhodnotili střety v území, tuto výtku považuje krajský soud rovněž za nedůvodnou. Proces pořizování ZÚR totiž s ohledem na jejich cíle a úkoly nedává prostor pro řešení střetu hodnot v krajině s konkrétními záměry. ZÚR dle krajského soudu nesmí sloužit ke zohledňování konkrétních záměrů, neboť jsou územně plánovací dokumentací, která má toliko vymezit základní požadavky na využití území kraje a určit strategii pro naplňování cílů a úkolů územního plánování a koordinovat územně plánovací činnost obcí. Tento závěr je podpořen i skutečností, že mapový podklad B6 je vytvořen v měřítku 1:100 000, jež je dostačující pro zobrazení vytýčeného, ale neumožňuje bližší posuzování konkrétních záměrů v krajině.

147. Krajský soud nepovažuje za vadu navrhovateli vytýkanou skutečnost, že Aktualizace č. 2a ZÚR OK nereflektovala metodický návod MŽP. Jak bylo krajským soudem v rámci dokazování zjištěno, metodický pokyn Ministerstva životního prostředí nazvaný „Aktualizace metodického návodu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k Vyhodnocení možností umístění větrných a FVE z hlediska ochrany přírody a krajiny – preventivní hodnocení území kraje nebo obcí“ byl zveřejněn ve Věstníku MŽP v září 2018, tedy v době, kdy projednávání přijímané aktualizace bylo již ve fázi konání veřejného jednání k upravenému návrhu Aktualizace č. 2a ZÚR OK (konalo se dne 13. 9. 2018). Krajský soud má za to, že nelze spravedlivě požadovat, aby pořizovatel v takto pokročilé fázi zpětně přehodnocoval již proběhlý proces a opakovaně upravený a projednávaný návrh s ohledem na nový metodický pokyn. Dále krajský soud konstatuje, že k zákazu VE ve vymezených lokalitách KKO došlo pro územní studií zjištěné hodnoty v krajině, k jejichž ochraně OK následně svým nástrojem přistoupil. Těmito hodnotami se zmíněný metodický pokyn nezabývá.

148. Obdobně k námitce absence „Aktualizované Územní studie VE na území OK“ mezi podklady pro zřízení KKO9 krajský soud uvádí, že byla vložena do evidence územních studií dne 14. 1. 2019, tedy až v závěru procesu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK, nelze tak pořizovateli vytýkat, že jej jako podklad nevyužil. K výtkám, které navrhovatelé směřují proti této územní studii, se pak soud pro jejich bezpředmětnost ve vztahu k projednávané věci nevyjadřuje.

149. Krajský soud považuje jakékoli námitky účelovosti přijetí této ochrany za nedůvodné, neboť kategorie KKO včetně regulativů obsahujících zákaz umístění VTE byla součástí ZÚR již dříve (institut KKO byl zřízen již v r. 2008 při přijetí samotné ZÚR, regulativ od r. 2011 ve stávajícím znění), a nyní přezkoumávanou Aktualizací, nadto nikoli svévolně, ale na podkladě územní studie a dalšího prověření, byly zřízeny jen další 4 KKO včetně KKO9 Svahy Nízkého Jeseníku. V takovém postupu nelze spatřovat žádnou účelovost.

150. S ohledem na zjištění, která byla na území kraje na základě územní studie učiněna, nemá krajský soud omezení VE na vybraných místech za diskriminační, neboť vliv ostatních záměrů, na něž navrhovatelé poukazují (fotovoltaické elektrárny, umisťování výškových budov), na kulturní krajinné oblasti, je odlišný od vlivu VE. Opět je zde nezbytné akcentovat odlišnost od rozsudků, na něž poukazují navrhovatelé, neboť v nyní posuzovaném případě byl vliv jednotlivých aktivit v rámci studie na krajinný ráz posouzen, a skutečnost, že VE mají vliv na vizuální stránku krajiny nepoměrně intenzivnější než FVE či výškové budovy, je zřejmý (jak ilustroval v rámci dokazování odpůrce: VE s výškou 100 m po osu rotoru je více než dvakrát tak vysoká než stožár vysokého napětí či vzrostlý dub /45 m /).

151. Námitku nezákonnosti spočívající v rozporu regulace VE s § 18 a 19 stavebního zákona, v rozporu s § 36 stavebního zákona a v rozporu s čl. 11 Listiny, ochranou vlastnictví, a čl. 8 a 100 Ústavy ČR, považuje krajský soud za příliš obecnou, nesplňující požadavky § 101b odst. 2 s. ř. s. Ustanovení § 101b odst. 2 s. ř. s. ukládá navrhovateli povinnost uvést v návrhu konkrétní (tj. ve vztahu k navrhovateli a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů navrhovatel považuje opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Tato tvrzení v daném případě absentují, soud se tak touto námitkou dále nezabýval.

152. K následnému tvrzení navrhovatelů v replikách k vyjádření odpůrce, že odpůrce nyní nepřípustně dodatečně odůvodňuje Aktualizaci č. 2a ZÚR OK, krajský soud uvádí, že skutečnost, že odpůrce reaguje na návrhové body a rozsáhlé vyjádření navrhovatelů, neznamená nepřípustné dodatečné odůvodnění ve smyslu nepřípustného dotváření závěrů, které v odůvodnění přezkoumávaného opatření obecné povahy neuvedl. Tato situace je zapříčiněna zejména tím, že navrhovatelé až v návrhu k soudu formulovali dostatečně konkrétně a značně rozsáhle své výtky vůči Aktualizaci č. 2a ZÚR OK (k obecnosti připomínky navrhovatelky a/ viz dále). ad b) Nevypořádání připomínek proti vymezení plochy KKO9 153. Jak vyplývá z výše uvedeného, jedinou připomínkou, která byla v průběhu pořizování předmětného opatření obecné povahy navrhovateli ve smyslu § 37 odst. 3 stavebního zákona podána, byla připomínka navrhovatelky a) ze dne 1. 4. 2016, jejímž obsahem bylo konstatování doručení návrhu Aktualizace č. 2a ZÚR OK veřejnou vyhláškou (odst. 1 připomínky), dále konstatování, že navrhovatelka a) je navrhovatelem pořízení změny územního plánu J. dle § 44 písm. d) stavebního zákona, jež vyústila v pořízení a přijetí Změny č. 3 ÚP J. (odst. 2 připomínky), dále konstatování, že navrhovatelka zaregistrovala, že Aktualizace ZÚR OK začleňuje do ZÚR OK podmínky pro ochranu kulturní krajinné oblasti Svahy Nízkého Jeseníku, které jsou doposud upraveny v Územní studii kulturní krajiny oblasti Svahy Nízkého Jeseníku (odst. 3 připomínky), v odst. 4 připomínky následující: „Navrhovatel proto formou připomínek k Aktualizaci ZÚR OK poukazuje na skutečnost, že ÚS Svahy Nízkého Jeseníku byla zahrnuta do posuzování při pořizování Změny č. 3 ÚP, a to na základě požadavku KUOK.“ Dále v odst. 5 připomínky navrhovatelka a) popsala obsah dodatku z r. 2012 k odůvodnění Změny č. 3 ÚP obce J. se závěrem, že ÚS Svahy Nízkého Jeseníku není v rozporu se Změnou č. 3 ÚP obce J. Následuje v odst. 6 připomínky požadavek navrhovatelky a), kdy „…na základě popsaných skutečností si dovoluje požádat, aby při pořizování Aktualizace ZÚR OK byl brán zřetel na fakt, že Změna č. 3 ÚP je v souladu s podmínkami ochrany kulturní krajiny oblasti Svahy Nízkého Jeseníku a navrhuje, aby ZÚR OK v podobě po aktualizaci obsahovaly úpravu souladnou s vymezením ploch pro větrné elektrárny v obci J., jak je obsaženo ve Změně č. 3 ÚP.“ Přílohou této připomínky bylo odůvodnění Změny č. 3 ÚP obce J. a Stanovisko KUOK k návrhu změny č. 3 ÚPO J. ze dne 4. 1. 2012.

154. Krajský soud konstatuje, že odůvodnění neakceptace připomínky ze strany pořizovatele opatření obecné povahy, jenž je obsaženo v odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK v části vyhodnocení připomínek pod bodem 27 (str. 338 odůvodnění), považuje za dostatečné. Podstatou připomínky totiž byl požadavek navrhovatelky a), která sama sebe v připomínce označila za navrhovatele pořízení změny územního plánu obce J., aby byl brán zřetel na fakt, že Změna č. 3 ÚP je v souladu s podmínkami ochrany KKO Svahy Nízkého Jeseníku, a návrh, aby ZÚR v podobě po Aktualizaci obsahovaly úpravu souladnou s vymezením ploch pro větrné elektrárny v obci J., jak je obsaženo ve Změně č. 3 ÚP. Jinými slovy navrhovatelka a) požadovala, aby se ZÚR OK přizpůsobily změně ÚP J. č.

3. Nic jiného obsahem připomínky nebylo. Vypořádání této připomínky tak, že: Nebude akceptováno. Požadavek, aby ZÚR OK obsahovaly úpravu v souladu s vymezením ploch pro větrné elektrárny v obci J., jak je obsaženo ve změně č. 3 ÚP J., je podrobnost, kterou dle ust. § 36 odst. 3 stavebního zákona zásady územního rozvoje nesmí obsahovat“ považuje krajský soud za dostatečné. Je nutné poukázat na zákonnou hierarchii územně plánovací dokumentace a její obsah a účel, kdy zásady územního rozvoje jsou dokumentací nadřazenou územním plánům obcí v daném kraji se nacházející, jejichž účelem je stanovení základních požadavků na účelné a hospodárné využití území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití […] (viz § 36 odst. 1 stavebního zákona), kdy v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí. Jak je dále výslovně uvedeno v § 36 odst. 3 stavebního zákona, „zásady územního rozvoje ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím.“ Z uvedeného má krajský soud za to, že připomínka navrhovatelky a), v níž požadovala, aby ZÚR OK byly souladné s vymezením ploch pro větrné elektrárny v obci J., jak je obsaženo ve Změně č. 3 ÚP, odkazem na § 36 odst. 3 stavebního zákona, byla vypořádána dostatečně.

155. Krajský soud konstatuje, že navrhovatelka a) se nyní ve svých podáních k soudu snaží z písemné připomínky dovozovat to, co v ní obsaženo není. Pokud nyní uvádí, že znění připomínky bylo širší a např. vytýká, že ve vypořádání není obsaženo, že bude VPJ bezvýjimečně zakázán, krajský soud má názor odlišný, neboť, jak i podrobně uvedl výše, z obsahu připomínky založené v pořizovací dokumentaci, vyplývá, že veškerá argumentace navrhovatelky a) a doložené listiny se týkaly právě a jen požadavku souladnosti ZÚR OK se Změnou ÚP J. co do ploch pro VE. Navrhovatelka ve své připomínce konkrétní záměr neuvádí, nedovolává se jej, v tomto směru požadavky na ZÚR OK v její připomínce zcela absentují. Krajský soud na tomto místě znovu pro úplnost uvádí, že navrhovatelka o povolení umístění záměru požádala až 22. 4. 2016, tedy až po podání předmětné připomínky k Aktualizaci č. 2a ZÚR OK, v době podání připomínky tak neměla ani podánu žádost o umístění svého záměru. Tato námitka tak není důvodná.

156. Jiné připomínky či námitky (a to ani stejného či obdobného znění) nebyly žádným z navrhovatelů vzneseny. Obec J., jakožto navrhovatelka c), jejíhož územního plánu se ZÚR OK dotýká, žádné námitky v průběhu pořizování změny územního plánu nevznesla. Tvrzení o tom, že pro ni bylo pořizování ZÚR nepřehledné za situace, kdy z doručenky ze dne 17. 3. 2016 vyplývá, že jí bylo krajem zasláno oznámení zveřejnění návrhu Aktualizace č. 2a ZÚR OK, stejně jako dne 13. 8. 2018 oznámení o konání veřejného projednání návrhu Aktualizace č. 2a ZÚR OK, krajský soud považuje toliko za účelové. Pokud navrhovatelka c) následně ve vyjádření ze dne 15. 9. 2020 poukázala na svoji aktivitu při projednávání Zprávy o uplatňování ZÚR OK v uplynulém období (07/2011-05/2014), s tím, že k ní podala připomínku, krajský soud konstatuje, že projednání zprávy o uplatňování zásad územního rozvoje předchází procesu pořizování změny, přičemž je podkladem pro případné pořízení návrhu ZÚR, a je možné k němu podat připomínku dle § 42 odst. 1 stavebního zákona. Nejedná se však o připomínku v rámci procesu pořizování ZÚR k návrhu ZÚR ve smyslu § 37 odst. 3 stavebního zákona či veřejnému projednání ZÚR dle 39 odst. 2 stavebního zákona. ad c) Nezohlednění zájmu na realizaci záměru VPJ 157. Krajský soud ve vztahu k této námitce odkazuje na výše uvedené a ve stručnosti shrnuje:

158. Dovolávají-li se navrhovatelé politického rozhodnutí týkajícího se obecně podpory výroby elektřiny z větrné energie, krajský soud s ohledem na výše uvedený závěr o zachování přiměřené možnosti umisťování VE na území Olomouckého kraje (47 % území kraje vhodného ke stavbě VE z hlediska větrného potenciálu mimo chráněné území) nepovažuje v tomto ohledu Aktualizaci č. 2a ZÚR OK za rozpornou. Obecná politická podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů neznamená existenci povinnosti umožnit výstavbu zařízení kdekoli bez ohledu na ochranu hodnot území.

159. Pokud navrhovatelé poukazují na své oprávněné zájmy, investované prostředky a dovolávají se pokročilého stádia přípravy či legitimního očekávání, krajský soud v souladu s odpůrcem konstatuje, že není úkolem pořizovatele ZÚR sledovat při jejich pořizování veškeré záměry na území kraje, jejichž „dotčení“ by nově přijatými ZÚR případně přicházelo v úvahu, a nelze to po něm ani spravedlivě požadovat. Proces pořizování ZÚR je dlouhodobý proces a okruh takových záměrů se přirozeně v čase mění (ať již např. z důvodu na straně investorů, kteří od uskutečnění záměru ustoupí z vlastního rozhodnutí, nebo neobdrží příznivé rozhodnutí dle stavebního zákona, nebo naopak v případě, kdy záměr získá pravomocné rozhodnutí dle stavebního zákona a přijímaná změna se tak pro něj stane bezpředmětnou, byť by mohl být s přijímaným opatřením obecné povahy v rozporu). Jak již soud uvedl výše, žádný z navrhovatelů v průběhu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK nevyvinul skutečnou aktivitu ohledně tohoto konkrétního záměru VPJ, nelze se tak nyní dovolávat jeho nezohlednění při přijímání Aktualizace č. 2a ZÚR OK.

160. K navrhovateli tvrzenému legitimnímu očekávání krajský soud s odkazem na judikaturu rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, dle níž otázka vzniku legitimního očekávání „[…] je zcela evidentně otázkou skutkovou. Určit, zda existovalo určité očekávání a zda takové očekávání bylo legitimní [tzn., zda mu soud má poskytnout ochranu] vyžaduje zjišťovat mnoho skutečností,“ krajský shrnuje, že navrhovatelka a) požádala stavební úřad o povolení umístění svého záměru dne 22. 4. 2016. S ohledem na její tvrzení v nyní projednávaném návrhu na zrušení opatření obecné povahy si již při podání připomínky dne 1. 4. 2016 musela být vědoma skutečnosti, že její záměr by mohl být v kolizi s navrhovanou Aktualizací ZÚR OK, nelze tak hovořit o překvapivosti úpravy ve vztahu k jejímu záměru či o její neočekávatelnosti. Aktualizace č. 2a ZÚR OK byla vydána dne 23. 9. 2019, stavební úřad Šternberk vydal rozhodnutí o umístění dočasné stavby VPJ a stavební povolení až dne 11. 11. 2019, tedy po vydání Aktualizace č. 2a ZÚR OK a jen 4 dny před její účinností.

161. Navrhovatelům tak nevzniklo legitimní očekávání, že jejich záměr bude souladný s nově přijatou Aktualizací č. 2a ZÚR OK, naopak od počátku řízení o umístění stavby věděli o tom, že navrhovaná Aktualizace ZÚR OK bude pro záměr překážkou.

162. Z doložených a k důkazu provedených podkladů k záměru předložených navrhovateli také vyplývá, že navrhovatelé si museli být již od počátku vědomi problematičnosti svého záměru z hlediska jeho přípustnosti (viz např. původně nesouhlasné závazné stanovisko podle § 149 odst. 1 správního řádu a podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny k záměru Městského úřadu Šternberk ze dne 28. 5. 2010, tj. právě z hlediska ochrany krajinného rázu, jenž bylo následně ve zkráceném přezkumném řízení změněno na podmíněné souhlasné závazné stanovisko ze dne 23. 3. 2011), stejně jako problematičnosti samotné Změny č. 3 ÚP J., jejímž byla navrhovatelka a) navrhovatelem, neboť ta byla pro nezákonnost původně dne 21. 5. 2013 zrušena Krajským úřadem Olomouckého kraje. Následně bylo toto opatření obecné povahy sice zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2014, č. j. 79 A 3/2014-105, ale jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, bylo to z důvodu, že se Krajský úřad Olomouckého kraje nezabýval otázkou proporcionality a neujasnil si, zda jsou splněny podmínky pro zkrácené přezkumné řízení, přičemž se soud vůbec nezabýval zjištěnými pochybeními pořizovatele Změny ÚP. Následně Krajský úřad Olomouckého kraje rozhodl dne 27. 2. 2015 o zastavení přezkumného řízení, neboť dospěl k závěru, že přesto, že Změna č. 3 ÚP byla vydána v rozporu s právními předpisy, byla by újma, která by jeho zrušením vznikla některé dotčené osobě, ve zjevném nepoměru k újmě, která by vznikla jinému, což je souladný postup dle § 94 odst. 4 správního řádu, kdy i přes zjištěnou nezákonnost není při splnění zákonných podmínek přistoupeno ke zrušení přezkoumávaného aktu. Základní podmínkou tohoto postupu však je jeho zjištěná nezákonnost, která zde byla splněna.

163. Tato návrhová námitka tak rovněž nebyla shledána důvodnou. ad d) Nezákonné vymezení nového migračního koridoru v prostoru VTE01 164. Krajský soud z Aktualizovaného znění ZÚR OK zjistil, že migrační koridory jsou nově vymezeny ve výkresu B.7, Územní systém ekologické stability nadmístního významu (měřítko 1:100 000). V části A.5.1 Koncepce ochrany přírodních hodnot, v odst. 74.11. textové části Aktualizace č. 2a ZÚR OK, je jako upřesnění územních podmínek koncepce ochrany stanoveno nesnižovat novými zásahy v krajině průchodnost migračních koridorů, přičemž k zajištění funkčnosti migračních koridorů jsou stanoveny zásady, a to: 74.11.1. nezužovat šířku migračního koridoru výstavbou (rozšiřováním zastavěného území), která by mohla ovlivnit funkci migračního koridoru (včetně oplocování pozemků, umísťování zařízení s vysokou hlukovou, nebo světelnou zátěží); 74.11.2. zvýšenou pozornost věnovat zejména křížení liniových dopravních staveb s migračními koridory. Pokud se nelze významnými liniovými stavbami (zejména čtyřproudé silnice se středním dělícím pásem s oplocením, oplocené železniční koridory, VRT apod.) vyhnout křížení s migračními koridory, pak je potřebné zajistit prostupnost migračního koridoru pomocí migračních objektů (podchody nebo nadchody), které budou navazovat na migrační koridory. Mostní objekty na dopravních stavbách v místě křížení koridoru, nebo v navazujícím okolí využitelné pro migraci (přemostění údolí, vodních toků, málo frekventovaných komunikací atp.) je potřebné ve fázi přípravy záměrů a jejich povolování přizpůsobit z hlediska parametrů a technického řešení pro migrační funkci a zajistit navedení živočichů k těmto objektům (usměrnění koridoru při zachování jeho funkce a prostorové návaznosti). Zohlednit při tom, zda funkci migračních objektů nemohou snížit hluboké terénní zářezy, návrh či existence stávajících opěrných či protihlukových stěn, oplocení, souběh se stávajícími jinými dopravními stavbami apod., které představují bariéry pro pohyb živočichů a mohou znehodnotit funkci migračních objektů; 74.11.3. minimalizovat, popř. zcela vyloučit situování dalších migračních bariér (např. pastevní areály, vinice, ohrazené plochy sadů či porostů rychle rostoucích dřevin apod.); 74.11.4. zvýšenou pozornost věnovat ochraně (zachování) veškeré mimoletní zeleně v ploše koridoru.

165. Ze „Strategické migrační studie pro OK“ z r. 2015 a její přílohy č. 2: Dálkové migrační koridory v OK krajský soud zjistil, že studie byla zpracována s cílem rozpracovat celostátní koncepci dálkových migračních koridorů, a to jako součást procesu implementace republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území (Politika územního rozvoje ČR 2008), jejímž smyslem je zamezit fragmentaci krajiny. Úkolem této Strategické migrační studie pro OK bylo zabezpečit propustnost krajiny pro volně žijící živočichy, se zaměřením na cílové druhy živočichů, kterými jsou v případě vymezení dálkových migračních koridorů primárně živočichové s dálkovými pohyby, tj. v praxi skupiny velkých savců (vlk obecný, rys ostrovid, los, medvěd hnědý, jelen lesní).

166. Krajský soud konstatuje, že zřízení migračního koridoru ve výkresu B.7 spolu s odůvodněním zřízení a cílem zřízení migračních koridorů a dále zásady, jež jsou vymezeny v bodě 74.11 ZÚR OK, splňují požadavky na řádné odůvodnění z pohledu a cílů, k nimž ZÚR slouží ve smyslu ustanovení § 36 stavebního zákona. Jak je uvedeno v odůvodnění ZÚR OK (str. 423 odůvodnění), důvodem pro vymezení migračních koridorů je zamezení nežádoucího srůstání sídel na základě nekoordinovaného živelného územního rozvoje. ZÚR stanovuje zásady pro jejich ochranu při rozhodování o změnách v území, jak je vymezeno v bodě 74.

11. Krajský soud má s ohledem na smysl a cíle Strategické migrační studie, která byla zohledněna při vymezování migračních koridorů, a znění odst. 74.11. za to, že migrační koridor není s to případnou realizaci záměru navrhovatelky a) nijak ohrozit (což navíc navrhovatelé v závěru této části návrhu s odkazem na jiné části ZÚR OK sami připouštějí), neboť zřízení dálkového migračního koridoru cílí primárně na zajištění propustnosti krajiny pro velké savce, a záměr navrhovatelky a) ze své povahy nezpůsobuje srůstání sídel a není ani migrační bariérou ve smyslu bariér uvedených v odst. 74.

11. Navrhovatelka tvrdila, že napadá i tuto část ZÚR OK, neboť se bojí tvrdého opačného výkladu. Dle krajského soudu se však navrhovatelka obává pouze hypotetického neracionálního výkladu, k němuž nelze tradičními výkladovými metodami dospět. V neposlední řadě krajský soud zdůrazňuje, že s ohledem na měřítko výkresu B.7 1:100 000 je přinejmenším diskutabilní závěr, který dovozuje navrhovatelka, že je migrační koridor s jejím požadavkem v kolizi. Tento návrhový bod byl shledán nedůvodným. ad e) Nezákonné požadavky na regulaci VE v územních plánech 167. K návrhovému bodu na zrušení bodu 220 a 221 Aktualizace č. 2a ZÚR OK musí krajský soud nejprve uvést, že dle předložené pořizovací dokumentace je odst. 92.8.2.1. součástí části A.8 Stanovení požadavků na koordinaci územně plánovací činnosti obcí a na řešení v územně plánovací dokumentaci obcí, zejména s přihlédnutím k podmínkám obnovy a rozvoje sídelní struktury, dále podkap. A.8.

2. Požadavky pro provádění změn v území, pro vymezování ploch s rozdílným způsobem využití a návrh (upřesnění) veřejné infrastruktury, odst. 92 Při provádění územních plánů věnovat pozornost zejména: 92.8. zachování kulturních a přírodních hodnot a ochraně krajinného rázu, s akceptací těchto požadavků: 92.8.2. pro umístění větrných elektráren: a po Aktualizaci č. 1 ZÚR OK zněl takto: 92.8.2.1. „respektovat regulativy pro umísťování větrných elektráren stanovené v kap. 3 v Územní studii Větrné elektrárny na území Olomouckého kraje“ (registrované dne 23.2.2009 v evidenci územně plánovací činnosti)

168. Dle bodu 220 Aktualizace č. 2a ZÚR OK se odstavec 92.8.2.1. v celém rozsahu ruší a nahrazuje se novým zněním: „respektovat zásady stanovené v odst. 74.7. a 74.11.1.“ 169. Bodem č. 221 Aktualizace č. 2a ZÚR OK se za odstavec 92.8.2. vkládá nový odstavec ve znění: „92.8.3. zajištění ochrany kulturních a civilizačních hodnot území s akceptací těchto zásad: 92.8.3.1. zohlednit synergii v působení vizuálních vjemů mezi KKO a historickými jádry navazujících sídel; 92.8.3.2. chránit ve veřejném zájmu v rámci zpracování územních plánů krajinný ráz tj. hodnotné průhledy na významné kompoziční póly (vymezené ve výkresu B.11.) v území a další významné civilizační hodnoty (nemovité kulturní památky s významnými vertikálními akcenty - věže kostelů, zvonice, hrady, zámky apod.). Chránit vyvážený horizont stávající zástavby v památkových zónách a rezervacích a v oblastech s vyšší koncentrací nemovitých kulturních památek a v územích s bezprostřední vazbou na tyto zóny, rezervace a oblasti; 92.8.3.3. vytvářet územní podmínky pro zachování pozitivního vizuálního vlivu přírodních, kulturních a civilizačních hodnot v území; 92.8.3.4. při upřesňování ploch a koridorů staveb dopravní a technické infrastruktury minimalizovat riziko narušení chráněných hodnot a jejich vizuálního vlivu v závislosti na konkrétních terénních podmínkách vhodným upřesněním trasy a lokalizací staveb;“ 170. K návrhu na zrušení bodu 220 Aktualizace č. 2a ZÚR OK odst. 92.8.2.1 krajský soud uvádí, že s ohledem na výše uvedené, kdy dospěl k závěru, že regulativy 74.7. a 74.11.1. jsou zákonné, nelze ničeho vytknout ani obsahu odst. 92.8.2.1, do nějž odpůrce vtělil požadavek na pořizovatele územních plánů, aby při provádění změn v území při tvorbě územních plánů respektovali tyto regulativy 74.7. a 74.11.

1. Odpůrce jakožto pořizovatel nadřazené územně plánovací dokumentace je ke stanovení těchto požadavků v ZÚR oprávněn ve smyslu § 36 odst. 3 stavebního zákona, dle něhož mj. zásady územního rozvoje koordinují územně plánovací činnost obcí.

171. K návrhu na zrušení bodu 221 Aktualizace č. 2a ZÚR OK odst. 92.8.3. krajský soud konstatuje, že u tohoto odstavce nelze v žádném případě učinit závěr o navrhovateli tvrzeném faktickém zákazu VTE, neboť zde chybí jakákoli přímá souvislost s VTE ve smyslu jejich zákazu. Jde toliko o obecná vodítka, nikoli kategorické regulativy, vymezující požadavky odpůrce jakožto pořizovatele ZÚR na pořizovatele územních plánů pro provádění změn v území při zajištění ochrany kulturních a civilizačních hodnot území. K zajištění této ochrany stanovuje ZÚR v odstavci 92.8.3 obecné zásady, jimž nelze ničeho vytknout. Tyto toliko vymezují potřebu zohlednění synergie v působení vizuálních vjemů, nutnost ochrany krajinného rázu, vyváženého horizontu stávající zástavby v památkových zónách, nutnost vytvářet územní podmínky pro zachování pozitivního vizuálního vlivu přírodních, kulturních a civilizačních hodnot v území a minimalizaci rizika narušení chráněných hodnot a jejich vizuálního vlivu při upřesňování ploch a koridorů staveb dopravní a technické infrastruktury. Závěry, které z jeho obsahu dovozují navrhovatelé, tedy faktické znemožnění umístění větrných elektráren, jsou zevšeobecňující a dle krajského soudu z tohoto odstavce bez dalšího nevyplývají. Naopak se jedná o zásady, které umožňují úvahu o individuálních podmínkách a vlivech v posuzovaném území.

172. Námitky navrhovatelů tak ani v tomto případě nebyly shledány důvodnými.

173. Co se týče námitek osob zúčastněných na řízení, tyto ve své podstatě směřovaly proti samotnému záměru navrhovatelky a). Jelikož soudní řízení vedené v této věci se týkalo přezkumu opatření obecné povahy, Aktualizace č. 2a ZÚR OK, nikoli rozhodnutí o umístění a povolení stavby VPJ, krajský soud se námitkami zúčastěných osob směřujících proti záměru VPJ nezabýval. I) Závěr a náklady řízení 174. Krajský soud pro nedůvodnost návrhových bodů v souladu s ustanovením § 101d odst. 2 s. ř. s. návrh navrhovatelů zamítl.

175. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., přičemž odpůrci krajský soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na skutečnost, že vzhledem k velikosti kraje nepřesahuje obhajoba zásad územního rozvoje (resp. jejich aktualizace) běžnou úřední činnost úředníků tohoto samosprávného územního celku.

176. O náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s., když těmto osobám neuložil v řízení žádnou povinnost a neshledal ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by přiznání nákladů řízení těmto osobám odůvodňovaly.