č. j. 77 A 56/2021-142

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobců: a) V. S. b) M. S. c) P. K. d) J. K. všichni zastoupeni Mgr. Bc. Jakubem Langerem advokátem se sídlem Havlíčkova 1100/20, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Magistrát města Plzně sídlem náměstí Republiky 1, 306 32 Plzeň za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) IRHOS partner spol. s.r.o., IČ 27992454 sídlem Souběžná I 428/26, 158 00 Praha zastoupena Mgr. Ondřejem Faistem advokátem se sídlem Kamenická 2378/1, 301 00 Plzeň 2) P. B. o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2021, č. j. MMP/020610/21, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce a) se zamítá.

II. Žaloba žalobkyně b) se zamítá.

III. Žaloba žalobce c) se zamítá.

IV. Žaloba žalobkyně d) se zamítá.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 25. 4. 2018 podala osoba zúčastněná na řízení ad 1) [dále i jako „stavebník“] Úřadu městského obvodu Plzeň 2 – Slovany žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení na stavbu „Rodinné řadové domy D1-D2, P. – Č., II. etapa“ (dále jen „stavba“ nebo „stavební záměr“) na pozemcích parc. č.. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG v k. ú. Č.

2. Úřad městského obvodu Plzeň 8 – Černice, odbor výstavby, dopravy a životního prostředí (dále i jako „prvostupňový orgán“ nebo „stavební úřad“) vydal po provedeném řízení a zrušení předchozího meritorního rozhodnutí odvolacím orgánem rozhodnutí ze dne 9. 7. 2020, č. j. UMO8/0787/20 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž podle ust. § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a ust. § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, schválil stavební záměr na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD a XF v k. ú. Č. a stanovil podmínky pro umístění a provedení stavby. Šlo o dva řadové rodinné domy se dvěma nadzemními podlažími včetně venkovní terasy na úrovni 2. NP - v každém z nich měly být tři samostatné bytové jednotky.

3. Prvoinstanční rozhodnutí napadli odvoláním všichni žalobci a osoba zúčastněná na řízení ad 2). Žalovaný prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, kdy z výroku II, kterým byly stanoveny podmínky pro umístění a provedení stavby, vypustil druhou větu podmínky č. 31 („Po dokončení prací budou pozemky stavbou dotčené uvedeny do původního stavu a prosty stavebních zbytků a kamenů.“) a ve zbytku odvoláním napadené prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

4. Žalobci a) a b) vlastní rodinný dům čp. X. na pozemku parc. č. XH spolu s tímto pozemkem a zahradou parc. č. XCH, to vše v k. ú. Č. Nemovitosti žalobců a) a b) nesousedí s žádným pozemkem, na němž má být stavba umístěna.

5. Žalobci c) a d) spolu s osobou zúčastněnou na řízení ad 2) vlastní rodinný dům čp. X. na pozemku parc. č. XI spolu s tímto pozemkem a zahradou parc. č. XJ, to vše v k. ú. Č. Pozemek parc. č. XJ sousedí s pozemkem parc. č. XA, na němž má být stavba umístěna.

II. Žaloby

6. Žalobci se svými žalobami ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.

7. V žalobě žalobci v celkem sedmi okruzích žalobních námitek namítli, že správní orgány řádně nevypořádaly jejich námitky nezajištění příjezdové cesty ke stavbě (1) a že žalobci nepředložili stanovená stanoviska dotčených orgánů (2). Podle žalobců je stavba i v rozporu s územně plánovací dokumentací (3), bude produkovat nepřiměřené hlukové, pohledové, stínící a odtokové imise (4), kdy nebyly dodrženy ani stanovené odstupové vzdálenosti (5). Žalobci dále namítli, že stavebník nedoložil souhlas vlastníků dotčených pozemků se stavebním záměrem (6) a že správní orgány nerozhodly o částečném zpětvzetí žádosti stavebníka (7).

8. Soud dodává, že podání žalobců ze dne 12. 5. 2021 žádné nové žalobní body neobsahovalo a věnovalo se především odkladnému účinku žaloby.

III. Vyjádření žalovaného k žalobám

9. Žalovaný poukázal na to, že stavební záměr se skládá ze dvou objektů řadových rodinných domů s třemi bytovými jednotkami v každém z nich, nejde tedy o bytové domy. Domy mají dvě, nikoli tři, nadzemní podlaží, a terasy, nikoli lodžie nebo balkony. Sousední řadové rodinné domy E1-E3 nesouvisí se stavebním záměrem - posuzovaná stavba je sice konstrukčně obdobná, avšak s diametrálně odlišným způsobem likvidace dešťových vod. Stavba doplňuje zástavbu stávajících rodinných domů a rodinných řadových domů, které lokalitu lemují od severu na jih ve tvaru půlměsíce. Posuzovaná stavba není v rozporu se stavebním zákonem, prováděcími předpisy, územně plánovací dokumentací ani zvláštními právními předpisy. Závazná stanoviska dotčených orgánů jsou kladná a prakticky všechna byla přezkoumána nadřízenými dotčenými orgány.

10. Žalovaný žádal, aby zdejší soud žaloby žalobců jako nedůvodné zamítl.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

11. Osoba zúčastněná na řízení ad 2) v podání ze dne 5. 5. 2021 uvedla, že souhlasí s žalobou. Poukázala na to, že individuální stavitelé dodrželi stanovené regulativy a vznikla tak zdařilá výstavba, kdy je v rozporu s dobrými mravy, aby pravidla pro individuální stavitele přestala platit pro výstavbu developera. Změnou územního plánu v roce 2016 neměly přestat platit původní regulativy. Stavbou dojde ke zhoršení pohody bydlení v lokalitě, budou vznikat imise protékající vodou, hlukem a pohledy z vyšších pater stavby. Správní orgány nezjišťovaly vliv již provedených staveb developera na okolní stavby a nehodnotily plánovanou stavbu v souvislostech s dosavadní výstavbou.

12. V dalším vyjádření ze dne 28. 6. 2021 osoba zúčastněná ad 2) uvedla, že sám žalovaný uznal postavení žalobců ad a) a b) jako účastníků řízení. Dále se vyjadřovala k jednotlivým žalobním bodům tak, jak je uvedeno níže v odůvodnění tohoto rozsudku. Pokud osoba zúčastněná na řízení ad 2) poukázala na aktuální faktickou stavební činnost stavebníka a přiložila k ní listiny, uvádí soud k těmto tvrzením a listinám nepřihlížel, protože se předmětu přezkumné činnosti soudu netýkaly (srov. ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.).

13. Osoba zúčastněná na řízení ad 1) v podání ze dne 1. 6. 2021 uvedla, že žalobci a) a b), kteří nevlastní pozemky sousedící s pozemky, na nichž má být umístěna stavba, neuvedli skutečnost, která by měla zakládat jejich postavení jako účastníků řízení, proto k jejich námitkám správní orgány neměly vůbec přihlížet. Dále se vyjadřovala k jednotlivým žalobním bodům tak, jak je uvedeno níže v odůvodnění tohoto rozsudku. Stavebník navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

IV. Posouzení věci soudem

14. Vzhledem k tomu, že žalobci ve lhůtě jim k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 29. 4. 2021, č. j. 77 A 56/2021-45, nevyjádřili svůj nesouhlas s takovýmto postupem a žalovaný s tímto postupem vyjádřil výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě, rozhodl soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání.

15. V souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

16. Žaloby žalobců jsou nedůvodné.

17. Soud předesílá, že správní soudnictví je podle ust. § 2 s. ř. s. v zásadě povoláno k ochraně veřejných subjektivních práv, nikoli k ochraně veřejného zájmu ani práva objektivního. Správní soudnictví nemůže ani mimo zákonem stanovená pravidla volně nahrazovat činnost správních orgánů, přičemž opačný závěr by hrubě narušil dělbu moci jako základní princip demokratického právního státu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, bod 80).

18. Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. platí, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

19. Soud považuje za vhodné předznamenat základní úvahová východiska, jež použil při hodnocení důvodnosti žaloby.

20. Především je nutno uvést, že z hlediska soudního přezkumu představují rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. října 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56).

21. Soud vyšel při posouzení důvodnosti žalob z následující právní úpravy.

22. Podle ust. § 94p odst. 1 stavebního zákona platí, že stavební úřad ve společném povolení schvaluje stavební záměr, vymezí pozemky pro jeho realizaci a stanoví podmínky pro umístění a provedení stavby, případně stanoví podmínky pro dělení nebo scelování pozemků, a pokud je to třeba také pro její užívání. V případě souboru staveb se stanoví společné, případně specifické podmínky pro umístění a povolení stavby hlavní a vedlejších staveb v souboru staveb. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby. Vyžaduje-li to posouzení veřejných zájmů při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby nebo při kolaudaci, může uložit zpracování dokumentace pro provádění stavby. U staveb dočasných stanoví lhůtu pro odstranění stavby. Ustanovení § 115 odst. 2 se použije obdobně.

23. Ust. § 94o stavebního zákona stanoví, že ve společném územním a stavebním řízení stavební úřad posuzuje, zda je stavební záměr v souladu s požadavky a) tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, b) na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem, c) zvláštních právních předpisů a se závaznými stanovisky, popřípadě s rozhodnutími dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, popřípadě s výsledkem řešení rozporů.

24. Podle ust. § 94o odst. 2 stavebního zákona dále stavební úřad ověří zejména, zda a) dokumentace je úplná, přehledná, a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu, b) je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem.

25. Podle ust. § 94o odst. 3 stavebního zákona stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby.

26. Ust. § 94k písm. e) stavebního zákona stanoví, že účastníkem společného územního a stavebního řízení je osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.

27. Podle ust. § 94m odst. 3 stavebního zákona může stavební úřad upustit od ohledání na místě, popřípadě i od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení stavebního záměru a stanovení podmínek k jeho provádění. Upustí-li od ústního jednání, určí lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů, do kdy mohou uplatnit účastníci řízení své námitky. Zároveň je upozorní, že k později uplatněným námitkám nebude přihlédnuto.

28. Ust. § 94n odst. 2 stavebního zákona stanoví, že k námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, se nepřihlíží.

29. Ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona stanoví, že osoba, která je účastníkem řízení podle § 94k písm. e), může uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. K námitkám, které nesplňují uvedené požadavky, se nepřihlíží. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek.

30. Podle ust. § 94n odst. 4 stavebního zákona posoudí námitky stavební úřad na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. O námitce občanskoprávní povahy si stavební úřad učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv. O podmínkách pro uplatňování námitek musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení.

31. Soud dodává, že rozsah přezkumu žalovaného ve vztahu k prvoinstančnímu rozhodnutí na základě odvolání žalobců je vymezen v ust. § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tak, že odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Vzhledem k § 68 odst. 3 správního řádu musí rozhodnutí odvolacího orgánu obsahovat důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se odvolací správní orgán řídil při vydání rozhodnutí, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s odvolacími námitkami.

32. Soud dále vyšel z následující judikatury.

33. Nejvyšší správní soud pak při posuzování účastenství v územním řízení v rozsudku ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008 – 68, či v rozsudku ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 17/2013 – 25, publ. pod č. 2932/2013 Sb. NSS, dovodil, že účastníkem řízení bude soused pouze v případě, že jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, a to vzhledem k velikosti stavebního pozemku a umístění stavby na něm, odstupovým vzdálenostem, rozměrům stavby, účelu jejího užívání atd. Přímým dotčením lze nepochybně rozumět především dotčení stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., tj. různými imisemi. Těmi se obecně rozumí výkon vlastnického práva, kterým se s ohledem na konkrétní okolnosti neoprávněně zasahuje do cizího vlastnického nebo jiného práva nad míru přiměřenou poměrům. Přímým dotčením sousedních nemovitostí bude i jejich dotčení zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby vzhledem k jejímu účelu. Podmínkou účastenství přitom není, aby bylo námitkám vyhověno, ale postačuje pouhá možnost dotčení práva. Stavební úřady jsou povinny zkoumat, zda jsou tvrzeny skutečnosti, jež zakládají účastenství dané osoby v řízení, a shledají-li, že tomu tak je, musí věcně tyto námitky projednat (shodně bod 26 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2019, č. j. 1 As 397/2019-103).

34. V rozsudku ze dne 22. 1. 2015, č. j. 9 As 67/2014 – 48, body 32, 33, 34, Nejvyšší správní soud vyložil: „V rámci soudního přezkumu správních rozhodnutí je poskytována ochrana veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným zákonem (k tomu srovnej § 2 s. ř. s.). V této souvislosti lze odkázat na bohatou judikaturu správních soudů, např. na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 - 86, publikované pod č. 1764/2009 Sb. NSS dle něhož „soudní řád správní je svojí povahou „obrannou“ normou. Není normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv. Výkladem tohoto kritéria by však nemělo docházet k zužování ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.“ Cílem soudního přezkumu správních rozhodnutí je tak především efektivní ochrana konkrétních práv osob a jejím prostřednictvím pak i kontrola zákonnosti těchto rozhodnutí. Odrazem shora uvedeného je ostatně i dikce ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., dle něhož náleží aktivní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu pouze tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Žalobní legitimace v řízení o přezkumu správního rozhodnutí podle ustanovení § 65 s. ř. s. se obecně vždy odvíjí od konkrétního poškození subjektivního veřejného práva žalobce. Opačný postup by totiž vedl k tomu, že by každý mohl vystupovat jako univerzální dohlížitel na zákonnost postupu a rozhodnutí správních orgánů a z titulu tvrzeného poškození veřejného zájmu by tak mohl kdokoliv vyvolat soudní přezkum jakéhokoliv rozhodnutí, aniž by takovým rozhodnutím bylo dotčeno jeho konkrétní veřejné subjektivní právo.“ 35. Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 2. 3. 2020, č. j. 2 As 333/2018 - 32, body 17 a 18, uvedl, že se krajský soud musí zabývat otázkou aktivní legitimace k podání příslušných námitek, a tedy i žaloby proti správnímu rozhodnutí, neboť až v případě kladného posouzení žalobních bodů směřujících k vyjasnění otázky aktivní legitimace je na místě řešit námitky věcné. Pokud správní orgány účastníka v odůvodnění svých rozhodnutí upozorňovaly na to, že nijak netvrdí, jak má být stavebním záměrem přímo dotčen na svých právech, nezakládá fakt, že se nadbytečně správní orgány zabývaly námitkami účastníka po věcné stránce, povinnost správního soudu se nepřípustnými námitkami též věcně zabývat.

36. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, čj. 7 Afs 54/2007-62, publ. pod č. 1742/2009 ve Sb. NSS, platí, že žalobce je oprávněn uplatnit v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné, bez ohledu na skutečnost, že některé z nich neuplatnil v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl. Dále kasační soud pro případ správního řízení ovládaného koncentrační zásadou vysvětlil, že je nutno rozlišovat mezi žalobními námitkami procesně právního charakteru, jejichž uplatnění je limitováno ustanoveními o koncentraci správního řízení, od námitek hmotně právních, které nijak omezovat nelze. „Jinak řečeno žalobce zajisté nemůže účinně zpochybňovat zákonnost postupu žalovaného správního orgánu a vytýkat mu jako procesní vadu, že se nevypořádal se skutečnostmi či právními námitkami, které ve správním řízení neuvedl nebo které uplatnil opožděně, může však bez omezení namítat nesprávné právní posouzení věci, k němuž žalovaný svým postupem dospěl.“ Jelikož je právní ochrana poskytovaná správními soudy ochranou originální a není pokračováním správního řízení, nemůže žalobce účinně namítat jako procesní vadu, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebylo přezkoumáno v celém rozsahu, přičemž uvedená skutečnost ho však nikterak neomezuje v nalézání jiných vad řízení či nezákonností hmotně právních (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2021, č. j. 2 As 62/2019 - 86 , bod 22).

37. Dále v rozsudku ze dne 30. 4. 2020, č. j. 6 As 171/2019 - 40, Nejvyšší správní soud nejprve v bodě 18 vysvětlil, že účastník je oprávněn hájit pouze svá práva, nikoli práva ostatních účastníků spojeného územního a stavebního řízení. „Soudní řád správní je obrannou, nikoliv kontrolní normou, slouží tudíž k tomu, aby žalobce či navrhovatel mohl chránit proti zásahům orgánů veřejné moci svou vlastní, nikoliv cizí právní sféru. Podat tzv. žalobu ve veřejném zájmu (actio popularis) ve prospěch jiných osob umožňuje soudní řád správní pouze zákonem stanoveným subjektům, konkrétně nejvyššímu státnímu zástupci a veřejnému ochránci práv. Tyto obecné zásady uznává dlouhodobě jak judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. března 2005 č. j. 6 A 25/2002 - 42, č. 906/2006 Sb. NSS), tak i odborná literatura (srov. např. KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 523).“ Dále kasační soud v bodech 34 a 35 vyložil, že účastník je oprávněn brojit proti negativním vlivům stavebního záměru, tj. imisím regulovaným občanským právem, konkrétně ust. § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, upravující tzv. sousedská práva. Tento typ námitek soukromoprávní povahy stavební zákon ukládá stavebnímu úřadu vypořádat. „Správný postup by měl být takový, že stavební úřad nejprve občanskoprávní námitku, na jejímž řešení se účastníci nedokázali dohodnout, posoudí z hlediska veřejného práva, tj. „na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem“ (§ 89 odst. 6 věta první a § 114 odst. 3 věta první stavebního zákona). Pokud neshledá rozpor s veřejným právem, který by bránil umístění stavby do území nebo jejímu povolení, učiní si následně o důvodnosti občanskoprávní námitky úsudek, aby mohl rozhodnout ve věci samé (§ 89 odst. 6 věta druhá a § 114 odst. 3 věta druhá stavebního zákona). Stavební zákon neuvádí, podle jakých dalších kritérií si má stavební úřad svůj úsudek učinit, nicméně je nasnadě a vyplývá to i z výše citované odborné literatury, že stavební úřad musí zahrnout do své úvahy i soukromoprávní hlediska. V první řadě se nabízí aplikovat analogicky výše citovaný § 1013 občanského zákoníku, byť ten striktně vzato dopadá jen na imise již existující (tj. reálně působící), nikoliv na emise budoucí (tj. jen předpokládané). Úkolem stavebního úřadu tudíž je, jakkoliv se jedná o orgán státní správy a nikoliv obecný soud, aby na základě námitky uplatněné v řízení o umístění či povolení stavby posoudil, zda stavebník nehodlá přivádět imise přímo na pozemek jiného vlastníka (tzv. přímé imise), což § 1013 odst. 1 občanského zákoníku výslovně zapovídá. Zejména pak musí zvážit, zda nehrozí, že imise budou na pozemek jiného vlastníka vnikat samovolně (tzv. nepřímé imise) v míře nepřiměřené místním poměrům, přičemž budou podstatně omezovat obvyklé užívání sousedního pozemku. Stavbu, která by měla takto intenzivní negativní účinky na okolí, by stavební úřad do území neměl vpustit nebo by měl ke snížení těchto dopadů stanovit omezující podmínky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2006 č. j. 2 As 44/2005 - 116, č. 850/2006 Sb. NSS.).“ 38. Z výše uvedené právní úpravy vyložené shora popsanou judikaturou kasačního soudu vyplývají mj. tyto závěry: Účastník řízení podle ust. § 94k písm. e) stavebního zákona (zjednodušeně řečeno soused) smí uplatnit námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, jen pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě – námitky, které tato kritéria nesplňují, nejsou přípustné a správní orgány k nim nemají přihlížet. I v případě, že by šlo podle svého obsahu o přípustnou námitku, odvolací orgán nemůže při jejím vypořádání pochybit, pokud se k ní explicitně ve svém rozhodnutí nevyjádří, jestliže ji účastník nevtělil do svého odvolání. Přímým dotčením imisemi se rozumí s ohledem na konkrétní okolnosti neoprávněný zásah do vlastnického nebo jiného práva souseda nad míru přiměřenou poměrům. Jelikož se v rámci soudního přezkumu správních rozhodnutí poskytuje ochrana veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným zákonem a soudní řád správní je tak svojí povahou obrannou, a nikoli kontrolní normou, má účastník právo na soudní ochranu v těch případech, kdy veřejná správa vstoupila do jeho právní sféry. Jinými slovy, soused je v soudním řízení správním oprávněn hájit pouze svá práva, nikoli práva ostatních účastníků spojeného územního a stavebního řízení nebo třetích osob. Přípustné občanskoprávní námitky souseda týkající se imisí musí stavební úřad posoudit z hlediska veřejného práva, a pokud neshledá rozpor s veřejným právem, posoudí sám její důvodnost včetně analogické aplikace ust. § 1013 občanského zákoníku. Stavbu, která by měla nepřiměřeně intenzivní negativní účinky na okolí, by stavební úřad do území neměl vpustit nebo by měl ke snížení těchto dopadů stanovit omezující podmínky.

39. V posuzované věci soud ze správního spisu zjistil, že zahájení společného řízení bylo žalobcům oznámeno písemností ze dne 11. 5. 2018, č. j. UMO2/07287/18. Z oznámení bylo zřejmé, že stavba zahrnuje dva řadové rodinné domy s max. výškou 7,9 m s dvěma nadzemními podlažími včetně terasy v úrovni 2. NP, v každém domě se třemi bytovými jednotkami, likvidace dešťových vod byla provedena do podzemní akumulační nádrže s využitím pro zalévání a splachování záchodů, s bezpečnostním přepadem do štěrkových bloků, společný příjezd měl být zajištěn ze Štefánikovy ulice ze stávajícího sjezdu a novou přístupovou komunikací na pozemku investora o ploše 251 m2. V oznámení byli žalobci poučeni, že o tom, že mohou uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, ale jen tehdy, pokud jimi může být přímo dotčeno jejich vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. Dále byli poučeni, že jiné jejich námitky nejsou přípustné – nebude k nim přihlíženo. Žalobkyni b) bylo oznámení doručeno dne 12. 6. 2018, žalobkyni d) dne 24. 5. 2018, žalobci c) dne 15. 5. 2018 a žalobci a) dne 29. 5. 2018.

40. Veden právě popsanými východisky přistoupil soud k posouzení jednotlivých žalobních námitek. Příjezdová cesta 41. V prvním okruhu žalobních námitek žalobci uvedli, že se správní orgány přes opakované námitky žalobců a ust. § 111 odst. 1, § 94o a § 110 odst. 2 stavebního zákona nevypořádaly s otázkou zajištění příjezdové cesty ke stavbě. Stavebník nepředložil podklady zajišťující právně a fakticky příjezdovou cestu ke stavbě, neboť on i dotčené orgány v závazných stanoviscích vycházeli z předpokladu, že stavba bude realizována mj. na pozemcích parc. č. XG a parc. č. XE, z nichž je vybudováno dopravní napojení na veřejnou komunikaci ve Š. ulici. Tyto pozemky, které nejsou veřejnou účelovou komunikací, a stavba na nich nemá být realizována, však nejsou ve vlastnictví stavebníka a ani ve výlučném vlastnictví vlastníků pozemků, na kterých má být stavba realizována, přičemž bez užití těchto pozemků nemůže být stavba napojena na veřejnou komunikaci ve Š. ulici. To dokládá i dopravní značení - zákaz vjezdu s popiskem „soukromý pozemek vjezd rezidentům povolen“. Stavba tudíž nemá zajištěn řádný přístup z veřejné komunikace, ale jen přes soukromé pozemky třetích osob. Stavebníkem předložený souhlas spoluvlastníků pozemků nezajišťuje pro futuro užívání stavby jejím uživatelům, protože je odvolatelný. Navíc tento souhlas předložil stavebník až v odvolacím řízení dne 19. 1. 2021 a nebyl udělen všemi spoluvlastníky předmětných pozemků (M. J. nebyl spoluvlastníkem a manželé S., jimž nebylo napadené rozhodnutí doručováno, souhlas neudělili). Pokud by pak budoucím uživatelům stavby bylo zamezeno užívání příjezdové cesty, může tento stav ohrozit vlastnické právo žalobců, jelikož budoucí uživatelé stavby by byli nuceni hledat alternativní přístup ke stavbě z jiných pozemků a může docházet k sousedským konfliktům. Stavba má být řádně zpřístupněna z veřejné komunikace a jediný přístup nemůže vést přes soukromé pozemky třetích osob. Žalovaný neodůvodnil, proč má za to, že cesta přes předmětné pozemky je veřejně přístupnou účelovou komunikací, což je v rozporu se skutečným stavem a zápisem v katastru nemovitostí. Podkladem rozhodnutí nebylo ani stanovisko vlastníka veřejné dopravní infrastruktury - ulice Š., tudíž není ani zřejmé, zda lze příjezd ke stavbě napojit na Š. ulici, aniž by tím nedošlo k ohrožení bezpečnosti silničního provozu.

42. K prvnímu okruhu žalobních námitek uvedl žalovaný následující. Stavba bude napojena na již stávající a zkolaudovanou technickou a dopravní infrastrukturu, konkrétně na veřejně přístupnou pozemní komunikaci na Š. ulice přes stávající přejezd na pozemku parc. č. XF a veřejně přístupnou účelovou komunikaci na pozemcích parc. č. XG a XE, o čemž se žalovaný přesvědčil i na místě samém. Toto stávající napojení bylo zrealizováno v rámci výstavby sousedních objektů E1-E3. Pokud žalobci v rámci odvolacího řízení zpochybnili napojení domů D1-D2 na přilehlou komunikaci, byly jejich námitky limitovány ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona - proto byl žalovaný oprávněn odvolací námitku odmítnout, když žalobci mají přístup ke svým nemovitostem na opačné straně lokality, a to z ulice G. L., a napojení posuzované stavby ze Š. ulice se nikterak nedotýká jejich vlastnického práva k jejich sousední nemovitosti. K výzvě žalovaného v odvolacím řízení ve vztahu k veřejně přístupné účelové komunikaci stavebník doložil způsob napojení stavby na přilehlou komunikaci ve Š. ulici prohlášením spoluvlastníků pozemků parc. č. XG a XE - tento souhlas přechází i na právní nástupce – tolik k přechodu podílu ve velikosti 1/16 vzhledem k celku pozemku parc. č. XG, kdy žalovaný posuzuje skutkový a právní stav ke dni vydání prvoinstančního rozhodnutí. Tím byly naplněny definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace, kdy se navíc jedná o jedinou možnou přístupovou cestu pro budoucí vlastníky stavby D1-D2. Při kontrolní prohlídce dne 4. 5. 2021 se v místě stavby žádná dopravní cedule se zákazem vjezdu nenacházela, kdy je žalovanému z úřední činnosti známo, že žádná taková cedule se tam nenacházela ani v době vydání napadeného rozhodnutí. Ze stanoviska příslušného silničního správního orgánu ze dne 20. 5. 2020, č. j. MMP/148350/20, jako dotčeného orgánu chránící veřejný zájem, je zřejmé, že se stavba umisťuje na pozemek stavebníka s komunikačním připojením na přilehlou účelovou komunikaci, kdy není třeba souhlasu silničního správního úřadu s připojením - jde tedy o stávající připojení. Bylo doloženo i stanovisko dopravního inspektorátu ze dne 26. 6. 2016, č. j. KRPP-1 15908-l/ČJ-2016-030506-1, které bylo dne 10. 12. 2018 potvrzeno. Stavba tedy má plnohodnotné stávající komunikační připojení na ulici Š.

43. Osoba zúčastněná na řízení 1) uvedla, že dopravní značka Zákaz vjezdu s popisem soukromý pozemek vjezd rezidentům povolen u sjezdu ze Š. ulice směrem k řadovým rodinným domům E1 – E3 byla v průběhu stavebního řízení odstraněna. Stavba bude napojena na Š. ulici přes stávající chodníkový přejezd na pozemku parc. č. XF zrealizovaný v rámci rekonstrukce Š. ulice (jediný přístup), a dále přes stávající veřejně přístupnou účelovou komunikaci na pozemcích parc. č. XE a XG a budoucí novou účelovou komunikaci na pozemcích parc. č. XC a XD, což doložila koordinační situací - výkres C.2 a C.

3. Řešení bylo odsouhlaseno stanoviskem Magistrátu města Plzně, odborem stavebně správním ze dne 15. 4. 2020, č. j. MMP/113440/20 a Magistrátu města Plzně, odborem dopravy ze dne 20. 5. 2020, č. j. MMP/148350/20, podle nichž není třeba souhlasu silničního správního úřadu s tímto připojením. Stanovisko Městského ředitelství Policie Plzeň, dopravního inspektorátu ze dne 26. 7. 2016, č. j. KRPP-115908-1/ČJ-2016-030506-1, bylo doloženo. Dopravním napojením stavby na Š. ulici nemůže být dotčeno vlastnické právo k nemovitostem žalobců. Spoluvlastníky pozemků parc. č. XF, XK, XE, XC a XD jsou manželé S. a I. H. a paní H. K., a to každý jednou polovinou. Manželé H. jsou dále spoluvlastníky pozemku parc. č. XG, kdy vlastní podíl 5/16, paní H. K. vlastní podíl 3/16 uvedeného pozemku. Po kolaudaci stavby prodají manželé H. a paní H. K. svůj spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. XG budoucím majitelům stavby. Manželé H. a paní H. K. prodají budoucím majitelům i podíly na pozemcích parc. č. XC a XD. Užívání (přejezd) pozemků parc. č. XE a XF je řešen věcným břemenem či služebností ve prospěch stavby. Tím bude právně vyřešen neomezený a neodvolatelný přístup z veřejné komunikace.

44. Osoba zúčastněná na řízení ad 2) v podání ze dne 28. 6. 2021 uvedla, že stavba nemá podle projektové dokumentace plnohodnotný přístup na veřejně přístupnou komunikaci. Stavebník přiznává, že cesta vede i přes pozemek p. č. XG, kterým nemůže pro stavbu volně disponovat, protože ho vlastní pouze poměrnou částí, a že celý plánovaný příjezd byl dosud osazen značkou zákaz vjezdu, deklarující, že nejde o veřejně přístupnou komunikaci. Odstraněním značky nemůže dojít ke změně charakteru cesty, zejména když patka pro osazení této značky zůstala neporušena a je použitelná pro její znovu umístění. Zda bude značka po případné dostavbě znovu osazena či nikoliv je na svědomí stavebníka. Za vadu správního řízení označila, že pro správní úvahu bylo použito prohlášení, které podepsal za jednoho z majitelů pozemku p. č. XG bývalý majitel J. Žalovaný to odůvodňuje tím, že tento souhlas přechází i na právního nástupce manžele S. Lze souhlasit s tím, že po koupi nemovitosti přechází všechny závazky na nové majitele. Zde se však jedná o vyžádání žalovaným závazku nového, několik měsíců po přechodu vlastnictví a původních závazků na nové majitele.

45. Podle ust. § 94o odst. 1 písm. b) stavebního zákona platí, že ve společném územním a stavebním řízení stavební úřad posuzuje, zda je stavební záměr v souladu s požadavky na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu k možnosti a způsobu napojení.

46. Podle ust. § 94o odst. 2 písm. b) stavebního zákona stavební úřad dále ověří zejména, zda je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem.

47. Ust. § 94l odst. 2 písm. c) a d) stavebního zákona stanoví, že k žádosti o vydání společného povolení stavebník připojí jednak stanoviska vlastníků veřejné dopravní nebo technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení a jednak smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní nebo technické infrastruktury.

48. Ust. § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že stavby podle druhu a potřeby se umisťují tak, aby bylo umožněno jejich napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace a aby jejich umístění na pozemku umožňovalo mimo ochranná pásma rozvodu energetických vedení přístup požární techniky a provedení jejího zásahu. Připojení staveb na pozemní komunikace musí svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovat požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Podle druhu a charakteru stavby musí připojení splňovat též požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky.

49. Z uvedené zákonné úpravy je zřejmé, že stavebník měl doložit, že a jak bude stavba napojena na veřejnou dopravní infrastrukturu.

50. Prvoinstanční orgán v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že příjezd ke stavebnímu záměru bude ze Š. ulice ze stávajícího sjezdu (str. 2), že pozemky se stavebním záměrem jsou napojeny na veřejně přístupnou komunikaci (str. 11) a že stavební záměr bude napojen bezpečným způsobem přes stávající chodníkový přejezd na stávající komunikaci (str. 12). Na str. 13 prvostupňového rozhodnutí prvoinstanční orgán uvedl, že stavební záměr bude napojen na Š. ulici přes stávající chodníkový přejezd realizovaný v rámci rekonstrukce Š. ulice, kdy stavba nemá nové nároky na veřejnou dopravní infrastrukturu, přičemž záměr byl kladně projednán s vlastníkem dopravní infrastruktury. Prvoinstanční rozhodnutí odkázalo na souhlasná stanoviska Statutárního města Plzně, odboru dopravy ze dne 15. 7. 2016, č. j. MMP/170608/16, ze dne 20. 5. 2020, č. j. MMP/148350/20, KHS Plzeňského kraje ze dne 29. 9. 2016, č. j. KHSPL/23787/21/2016, ze dne 13. 12. 2018, č. j. KHSPL/34706/21/2018, ze dne 25. 5. 2020, č. j. KHSPL12694/21/20, potvrzující stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 7. 2019, č. j. MZDR22486/2019- 4/OVZ, stanovisko MŘ PČR ze dne 26. 7. 2016, č. j. KRPP-115908-1/ČJ-2016-030506-1, potvrzené dne 10. 12. 2018 a souhlas na koordinační situaci ze dne 17. 10. 2018 (str. 14 a 15).

51. Odvolací námitku odpovídající tomuto žalobnímu bodu ve správním řízení žalobkyně d) neuplatnila – uplatnili ji jen žalobci a), b) a c). Tudíž žalovaný nemohl pochybit při posouzení této otázky, kam směřovala žalobní námitka žalobkyně d) [srov. ust. § 89 odst. 2 správního řádu].

52. Ve vztahu k žalobcům a), b) a c) tuto odvolací námitku vypořádal žalovaný na str. 18, 20 a 44 napadeného rozhodnutí takto: „I druhou část odvolacího důvodu č. 2, týkající se tvrzení, že žádost není v souladu s § 94o odst. 1 písm. a) a b) stavebního zákona a § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění, tj. že objekt není dopravně napojen na veřejně přístupnou a kapacitně vyhovující pozemní komunikaci, považuje odvolací správní orgán nejenom s odkazem na § 94n odst. 3 stavebního zákona za nelegitimní, ale i bezdůvodnou. Navrhovaný stavební záměr (objekt) má plnohodnotný přístup k veřejné komunikaci (na Š. ulici), neboť bude napojen přes stávající veřejně přístupnou účelovou komunikaci na pozemcích parc. č. XG a XE, vše v k. ú. Č. a přes stávající přejezd na pozemku parc. č. XF k. ú. Č. Navíc odvolací správní orgán v případě napojení budoucího objektu rodinných řadových domů D1 - D2 na Š. ulici obdržel dne 19. 1. 2021 od všech spoluvlastníků dotčených pozemků parc. č. XG a XE, vše k. ú. Č., prohlášení, že v případě těchto dvou pozemků jde o stávající veřejně přístupnou účelovou komunikaci, vybudovanou v rámci výstavby objektů E1 - E3, a že souhlasí s tím, aby na ni byly připojeny sousední nemovitosti (budoucí objekty rodinných řadových domů D1 - D2) a tyto byly z předmětné komunikace obsluhovány. V místě stavebního záměru je tedy plnohodnotné stávající komunikační připojení na ulici Š., které bylo realizováno v rámci výstavby objektů E1-E3, a proto není ani třeba souhlasu silničního správního úřadu s tímto připojením na Š. ulici. Toto deklaroval i příslušný silniční správní orgán ve svém stanovisku č.j. MMP/148350/20 ze dne 20. 5. 2020. (…) Zbývající část odvolacího důvodu č. 4, na základě kterého odvolatelka paní M. S. tvrdí, že záměr nemá plnohodnotný přístup k veřejné komunikaci, a který je navíc i shodný s druhou částí odvolacího důvodu č. 2, odvolací správní orgán s ohledem na ustanovení § 94n odst. 3 stavebního zákona opakovaně odmítá jako nelegitimní. Odvolací správní orgán znovu opakuje, že dle ustanovení § 94n odst. 3 stavebního zákona „Osoba, která je účastníkem řízení podle § 94k písm. c) až e), může uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě.“ Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že účastník řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona, kterým je v konkrétním případě odvolatelka paní M. S., nemůže podávat jakékoliv námitky, ale jen takové, které jsou spojeny s přímým dotčením práv zakládající jeho účastenství. Stejně tak i v odvolacím řízení jsou odvolací důvody posuzovány z hlediska toho, zda jimi odvolatel nepřekračuje rozsah svého účastenství dle § 94k písm. e) stavebního zákona. Odvolatelka proto může být dotčena pouze na právech vztahujících se, resp. majících vliv na její pozemek či stavbu. Na základě výše uvedeného je tak zřejmé, že odvolatelky zbývající část odvolacího důvodu č. 4, týkající se napojení objektu na veřejnou komunikaci, kdy toto stávající napojení nevede přes pozemky ve vlastnictví odvolatelky, ani s nimi nesousedí, a navíc odvolatelka je spoluvlastníkem pozemku parc.č. XCH s přístupen z ulice G. L., je koncipována nad rámec možného dotčení jejího spoluvlastnického práva, a proto jej odvolací správní orgán odmítá s odkazem na ustanovení § 94n odst. 3 stavebního zákona jako nelegitimní. V případě dopravního napojení odvolací správní orgán uvádí, že posuzovaný stavební záměr má plnohodnotný přístup k veřejné komunikaci (na Š. ulici), neboť bude napojen přes stávající veřejně přístupnou účelovou komunikaci na pozemcích parc.č. XG a XE, vše v k.ú. Č. a přes stávající přejezd na pozemku parc.č. XF k.ú. Č. Odvolací správní orgán v případě napojení budoucího objektu rodinných řadových domů D1 - D2 na Š. ulici obdržel dne 19.1.2021 od všech spoluvlastníků dotčených pozemků parc.č. XG a XE, vše k.ú. Č., prohlášení, že v případě těchto dvou pozemků jde o stávající veřejně přístupnou účelovou komunikaci, vybudovanou v rámci výstavby objektů E1 - E3, a že souhlasí s tím, aby na ni byly připojeny sousední nemovitosti (budoucí objekty rodinných řadových domů D1 - D2) a tyto byly z předmětné komunikace obsluhovány. V místě stavebního záměru je tedy plnohodnotné stávající komunikační připojení na ulici Š., které bylo realizováno v rámci výstavby objektů E1-E3, a proto není ani třeba souhlasu silničního správního úřadu s tímto připojením na Š. ulici. Toto deklaroval i dotčený příslušný silniční správní orgán ve svém kladném stanovisku č.j. MMP/148350/20 ze dne 20.5.2020. Posuzovaný stavební záměr naplňuje podmínky ustanovení § 94o stavebního zákona (ke stavebnímu záměru byla vydána kladná stanoviska dotčených orgánů, stavební záměr je dopravně napojen a odpovídajícím způsobem jsou řešeny obecné požadavky na výstavbu). (…) Odvolací správní orgán považuje odvolací důvod č. 4 odvolatele pana Ing. V. S. a pana Ing. P. K., spočívající ve zpochybňování způsobu napojení objektů rodinných řadových domů D1 - D2 na veřejnou komunikaci, svým obsahem za totožný s odvolacím důvodem č. 2 odvolatelky paní M. S., a proto odvolací správní orgán odkazuje na jeho odůvodnění a vypořádání.“ 53. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný posoudil uvedenou odvolací námitku žalobců jako nepřípustnou, protože je v rozporu s ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona – vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě žalobců nemůže být namítanou skutečností přímo dotčeno. Jelikož napojení na veřejnou komunikaci nevede přes pozemky ve vlastnictví žalobců, ani s nimi nesousedí, a žalobci jsou vlastníky nemovitostí s přístupen z ulice G. L., nejsou jejich námitky přípustné.

54. Soud na tomto místě připomíná, jak výše vyložil, že podle ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona může osoba, která je účastníkem řízení podle § 94k písm. e), uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. Soud konstatuje, že při posouzení přípustnosti námitek žalobců je tedy třeba mít na paměti, že žalobci byli účastníky správního řízení nikoliv z titulu ochránce veřejného zájmu, ale výlučně z titulu dotčení svých vlastnických práv či jiných věcných práv.

55. Jak bylo výše při shrnutí právní úpravy a judikatury vyloženo, rozsah skutečností, které byli žalobci jak v řízení před správními orgány, tak i v řízení před zdejším soudem, oprávněni namítat, se primárně odvíjely od důvodu jejich účastenství v řízení před správním orgánem. Přípustnost námitek byla limitována splněním dvou podmínek: Jednak muselo jít o námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů. Druhou podmínkou bylo, že namítaná vada se mohla přímo negativně dotknout věcných práv žalobců. V posuzované věci žalobci a), b) a c) odvozovali své účastenství ve správním řízení z titulu vlastnického práva k rodinnému domu čp. X. na pozemku parc. č. XH spolu s tímto pozemkem a zahradou parc. č. XCH, resp. rodinnému domu čp. X na pozemku parc. č. XI spolu s tímto pozemkem a zahradou parc. č. XJ, to vše v k. ú. Č. Od toho se odvíjí i rozsah jejich veřejných subjektivních práv, která mohla být vydáním napadeného rozhodnutí dotčena. Ze správního spisu vyplynulo, jak bylo výše uvedeno, že žalobci byli stavebním úřadem poučeni o rozsahu přípustných námitek. Žalobci nebyli oprávněni k podání jakýchkoliv námitek, ale jen takových, které jsou spojeny s přímým dotčením na právech zakládajících jeho účastenství – na jejich vlastnických právech k výše uvedeným nemovitostem. Přesto žalobci v žalobě namítli, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že stavebník zajistil právně a fakticky napojením své stavby na veřejnou komunikaci s (Žalobci konkrétně argumentovali tím, že žalobci nedisponují veřejnoprávním ani soukromoprávním napojením své stavby na veřejnou komunikaci ve Š. ulici přes cizí pozemky parc. č. XG a parc. č. XE, které nejsou veřejnou účelovou komunikací). Nedostatek napojení stavby na veřejnou komunikaci se však obecně vlastnických práv žalobců dotknout nemůže. Nebyla tudíž splněna druhá podmínka přípustnosti námitky žalobců, protože namítaná vada nedostatku napojení se nemohla přímo negativně dotknout věcných práv žalobců. Pokud žalobci v žalobě spatřovali zásah do svých vlastnických práv obavou, že budoucím uživatelům stavby bude zamezeno v užívání příjezdové cesty přes cizí pozemky parc. č. XG a parc. č. XE, kdy toto má ohrožovat vlastnické právo žalobců, protože budoucí uživatelé stavby budou nuceni hledat alternativní přístup ke stavbě z jiných pozemků a může docházet k sousedským konfliktům, nezakládá to přípustnost jejich námitek: Nemovitosti vlastněné žalobci jsou totiž napojeny na komunikaci umístěnou na pozemku parc. č. XL (ulice G. L.), k níž pozemky se stavebním záměrem nepřiléhají. Vzhledem k umístění pozemků žalobců a pozemků, na nichž má být stavební záměr umístěn [nemovitosti žalobců a) a b) ostatně s pozemky se stavebním záměrem ani nesousedí], je vyloučeno, že by se mohl vlastník stavby domáhat zřízení nezbytné cesty podle ust. § 1029 a násl. občanského zákoníku tak, že by jí byly dotčeny nemovitosti žalobců. Obava žalobců, že by se mohl vlastník stavby domáhat přístupu ke stavbě se zatížením nemovitostí žalobců, je naprosto nedůvodná, a proto namítanou vadou nedostatku napojení stavby na veřejnou komunikaci nemohla být vlastnická práva žalobců dotčena.

56. Proto soud aprobuje výše uvedený závěr žalovaného o nepřípustnosti námitek žalobců v napadeném rozhodnutí, že námitky žalobců týkající se nedostatku napojení stavby na veřejnou komunikaci, nebyly spojeny s přímým dotčením práv zakládající účastenství žalobců, tedy jejich vlastnickým právem. Plánované i jediné do úvahy připadající napojení stavby na veřejnou komunikaci totiž nevede přes pozemky ve vlastnictví žalobců, ani s nimi nesousedí, a navíc jsou nemovitosti žalobců napojeny na odlišnou veřejnou komunikaci v ulici G. L.

57. Jelikož námitky žalobců nesměřovaly k ochraně jejich vlastnického práva, nebyly správní orgány povinny se takovými námitkami zabývat. Stejný závěr platí i ve vztahu k námitkám žalobců, uplatněným v rámci sedmého okruhu žalobních námitek, že omezením pozemků dotčených stavbou ze sedmi na pět bude znemožněn příjezd ke stavbě, a ve vztahu k námitkám zahrnutých do druhého okruhu žalobních námitek, že absentuje doklad o napojení stavby na veřejnou komunikaci s odkazem na neplatné stanovisko ze dne 26. 7. 2016.

58. Soud z výše uvedených důvodů pro nadbytečnost neprováděl dokazování žalobci v žalobě navrženými listinami – leteckým snímkem pozemků, fotografií s dopravním značením, kdy ostatní listiny navržené žalobci k důkazu jsou součástí správního spisu a správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). Stanoviska dotčených orgánů 59. V druhém okruhu žalobních námitek žalobci namítli, že stavebník nedoložil souhlasné stanovisko Statutárního města Plzně ohledně napojení stavby na veřejnou komunikaci, ani platné stanovisko dopravního inspektorátu ohledně bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, protože doložil pouze již neplatné stanovisko ze dne 26. 7. 2016. Dále namítli nesprávnost závazných stanovisek, protože závazné stanovisko Krajské hygienické služby Plzeňského kraje ze dne 29. 9. 2016 a navazující potvrzující stanoviska vycházela z měření hluku ve Š. ulici v období od 7. 9. 2016 do 8. 9. 2016, které je nevěrohodné, protože v této době byla ulice Š. uzavřena.

60. K druhému okruhu žalobních námitek uvedl žalovaný následující. Žalobci přes poučení žalovaného nevyužili mimořádného postupu podle § 4 odst. 10 stavebního zákona, pokud jde o zpochybnění závěrů dotčených orgánů na úseku veřejného zdraví (konkrétně Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje a Ministerstva zdravotnictví).

61. Stavebník ve vyjádření k žalobě uvedl, že doložil souhlasná závazná stanoviska Krajské hygienické stanice ze dne 29. 9. 2016, č. j. KHSPL/23787/21/2016, a ze dne 13. 12. 2018, č. j. KHSPL/34706/21/2018. Tato stanoviska byla po provedeném přezkumu potvrzena rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 7. 2019, č. j. MZDR 22486/2019-4/OVZ. Vzhledem k tomu, že byty v řadových rodinných domech D1-D2 budou kromě přirozeného větrání také větrány rekuperačními jednotkami, není třeba akustické posouzení (měření hluku) již dokládat, jak uvádí uvedené stanovisko ze dne 13. 12. 2018.

62. Osoba zúčastněná na řízení ad 2) v podání ze dne 28. 6. 2021 uvedla, že pokud stavební zákon a prováděcí předpisy pro realizaci staveb vyžadují, aby u staveb, realizovaných u hlučných komunikací, bylo předkládáno akustické měření hluku, nemůže takový požadavek libovolně měnit ani sám stavebník, ani Krajská hygienická služba, ani správní orgán. Z logiky vyžadování akustického měření je nutno změřit intenzitu hluku a na základě měření realizovat opatření a ne naopak. U jakýchkoliv opatření, realizovaných bez znalosti skutečné intenzity hluku, není možno posoudit, zda jsou dostatečná či nikoliv.

63. Soud opět konstatuje, že účastník řízení podle ust. § 94k písm. e) stavebního zákona smí uplatnit námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, jen pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě – námitky, které tato kritéria nesplňují, nejsou přípustné a správní orgány k nim nemají přihlížet. Žalobci tvrdili, že závazná stanoviska jsou nesprávná, protože se opírají o nevěrohodné měření hluku na ulici přilehlé stavebnímu záměru (Š. ulice) v roce 2016, kdy je nesporné, že nemovitosti žalobců nepřiléhají k této ulici (Š.), ale k ulici G. L. Žalobci neuvedli, jak se údajné chybné měření hlučnosti Š. ulice mělo negativně projevit v jejich právní sféře, kdy jejich nemovitosti se Š. ulicí nesousedí. Žalobci tedy v rámci tohoto žalobního bodu nenabídli žádné tvrzení, čím tato údajná nesprávnost měření hluku měla zasáhnout do jejich věcných práv, zejména netvrdí, že by měla hlučnost Š. ulice a stavební záměr jakoukoli souvislost s výkonem či obsahem jejich věcných práv. Jestliže žalobci netvrdili konkrétní dotčení svých práv, nešlo o přípustnou námitku a nemohla vést soud k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

64. Obiter dictum soud dodává, že ze správního spisu ověřil, že nikdo z žalobců v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolací námitky odpovídající tomuto žalobnímu bodu ve správním řízení vůbec neuplatnil. Vzhledem k ust. § 89 odst. 2 správního řádu je tedy tato žalobní námitka nedůvodná, i protože ji žalobci v odvolacím řízení neuplatnili a žalovaný tak nemohl pochybit při jejím posouzení.

65. Soud z výše uvedených důvodů pro nadbytečnost neprováděl dokazování žalobci v žalobě navrženými listinami - vyjádřením PMDP a článkem o výluce, které směřovaly k nevěrohodnosti měření hluku.

66. Pokud jde o žalobní námitku vztahující se k absenci důkazu o napojení stavebního záměru na veřejnou komunikaci, odkazuje soud na vypořádání této námitky v pasáži odůvodnění rozsudku Příjezdová cesta.

67. K vyjádření osoby zúčastněné na řízení ad 2) uvádí soud, že ve svém vyjádření pomíjí, že z povahy věci nebude se svými námitkami procesně úspěšným soused, který neosvědčí, že stavebním záměrem bude negativně zasaženo jeho vlastnické či jiné věcné právo, a to, zjednodušeně řečeno, bez ohledu na případně existující vady správního rozhodnutí. Rozpor s územně plánovací dokumentací 68. Ve třetím okruhu žalobních námitek žalobci uvedli, že stavba odporuje regulačním prvkům z roku 1998, přičemž s nimi je v souladu i následný nový územní plán. Stavba je v rozporu s územně plánovací dokumentací, protože jde o bytové domy s šesti samostatnými byty a 3 NP bez vlastních garáží s nedostatečnými vzájemnými rozestupy a nadměrnou zastavěností pozemku. Sám žalovaný ve vyjádření ze dne 14. 6. 2006 potvrdil, že řadové domy představují nežádoucí zástavbu.

69. K třetímu okruhu žalobních námitek uvedl žalovaný následující. Pro stavební záměr bylo dne 15. 4. 2020 podle § 96b stavebního zákona vydáno kladné závazné stanovisko orgánu územního plánování č. j. MMP/113440/20, jako dotčeného orgánu chránící veřejný zájem, které bylo v přezkumném řízení potvrzeno nadřízeným správním orgánem. Podle závazného stanoviska je stavební záměr v souladu s politikou územního rozvoje a krajskou územně plánovací dokumentací - záměr svoji povahou nenarušuje pohledově exponovaný západní okraj Č. s územním plánem Plzeň, záměr nevybočuje z rezidenčního charakteru zástavby a svým objemem navazuje na okolní zástavbu, záměr je dále v souladu s cíli a úkoly územního plánování - záměr nijak nevybočuje ze stávající urbanistické struktury v dané lokalitě, ani neohrožuje přírodní, kulturní či civilizační hodnoty v území. Stavební záměr byl tedy v souladu s platným Územním plánem Plzeň, který nabyl účinnosti 1. 10. 2016. Vyjádření ze dne 14. 6. 2006, na něž žalobci odkazují, bylo vydáno za doby platnosti původního územního plánu a je tudíž neplatné. K zastavěnosti žalovaný uvedl, že se záměr nachází v lokalitě 8_2 Č. v plochách smíšených obytných, kde územní plán pouze obecně stanovuje požadavky na urbanistickou strukturu a prostorovou regulaci požadavkem, že zástavba doplní svým měřítkem a uspořádáním stávající strukturu zástavby dané lokality a svou výškovou hladinou bude odpovídat výškové hladině okolní zástavby. Tyto požadavky stavba splňuje, kdy srovnatelná s dosavadní zástavbou.

70. Stavebník ve vyjádření k žalobě uvedl, že stavba je v souladu s Územním plánem města Plzně vydaným dne 8. 9. 2016, který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2016. Výška zástavby je v územním plánu regulována na základě schématu A v odůvodnění - Výškové členění. Na základě tohoto členění je maximální výšková hladina do 3. nadzemního podlaží (0-10 m). Navržená stavba tuto podmínku splňuje (hřeben střechy bude v max. výšce +7,90 m od podlahy 1. NP). K navržené stavbě bylo vydáno kladné závazné stanovisko Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního jako orgánu územního plánování jako příslušného dotčeného orgánu chránící veřejný zájem, které bylo potvrzeno závazným stanoviskem Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 10. 11. 2020, č. j. PK-RR/4655/20. Navržené řadové rodinné domy jsou rodinnými domy, protože mají 3 bytové jednotky a dvě nadzemní podlaží – nejde tedy o bytový dům. Stavebník poukázal na to, že i žalobci c) a d) vlastní rodinný dům, který je též dvoupodlažní se třemi bytovými jednotkami.

71. Osoba zúčastněná na řízení ad 2) v podání ze dne 28. 6. 2021 uvedla, že dům žalobců c) a d) je postaven v souladu s regulativy a regulačními prvky, které byly stanoveny při zahájení výstavby v lokalitě. Má sice tři bytové jednotky, ale je postaven jako jednopodlažní se zvýšeným podkrovím, tedy přesně podle regulačních prvků - u zvýšeného podkroví nelze hovořit o plnohodnotném patru. Tvrzení stavebníka, že dům je největší s ohledem na zastavěnou plochu, je zavádějící, protože opomíjí, že zastavěná plocha nevypovídá nic o výšce domu, která v tomto případě přesně odpovídá stanoveným regulativům, na rozdíl od výšky navrženého záměru. Žalobci c) a d) chtějí dostat odpověď na otázku, zda oni sami mohli při zahájení výstavby v lokalitě stavět dvoupodlažní dům jako nyní stavebník a zda nebyli uvedeni správním orgánem v omyl, když je nutil stavět podle k tomu vytvořených regulativů. Na tuto otázku správní orgán v celém průběhu řízení neodpověděl, tudíž odpověď čeká od soudu.

72. Soud znovu připomíná, že účastník řízení podle ust. § 94k písm. e) stavebního zákona smí uplatnit námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, jen pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě – námitky, které tato kritéria nesplňují, nejsou přípustné a správní orgány k nim nemají přihlížet. Žalobci tvrdili, že stavba je v rozporu s regulačními prvky a územním plánem, protože nejde o řadové rodinné domy, ale o bytové domy. Žalobci však v rámci tohoto žalobního bodu nenabídli absolutně žádné tvrzení, čím tento údajný rozpor zasáhl do jejich věcných práv. Žalobci pominuli, že jim nepřísluší stráž nad zákonností napadeného rozhodnutí jako celku, ale (za splnění dalších procesních podmínek) jen potud, pokud napadené rozhodnutí zasahuje do jejich věcných práv, kdy konkrétní dotčení svých práv musí tvrdit.

73. Soud dále dodává, že žádný z žalobců neuvedl ve svém odvolání námitky odpovídající žalobním námitkám tohoto okruhu. Žalobkyně b) se sice v bodech 3, 4, 7 a 8 svého odvolání souladu stavebního záměru s územním plánem dotkla, ale její námitky se netýkaly ani regulačních prvků, ani vyjádření žalovaného ze dne 14. 6. 2006, ani toho, že stavba není řadovým rodinným domem. Odvolací námitky žalobkyně b) se tedy s žalobními námitkami tohoto okruhu nijak neprotkly. Jelikož žalobci v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolací námitky odpovídající tomuto žalobnímu bodu ve správním řízení vůbec neuplatnili, vzhledem k ust. § 89 odst. 2 správního řádu žalovaný nemohl pochybit při jejím posouzení.

74. Soud se dále zabýval důvodností uplatněné žalobní námitky po hmotněprávní stránce. Z žaloby vyplývá, že žalobci nesporují, že regulační prvky nebyly pro posouzení žádosti žalobce vzhledem k novému územnímu plánu právně významné, avšak mají za to, že stavba odporuje novému územnímu plánu, protože nejde o územním plánem připuštěné řadové rodinné domy, ale o územním plánem zakázané bytové domy, a to vzhledem k tomu, že jde o domy s šesti samostatnými byty a třemi NP bez vlastních garáží s nedostatečnými vzájemnými rozestupy a nadměrnou zastavěností pozemku.

75. Podle ust. § 94o odst. 1 písm. c) a § 96b stavebního zákona ve spojení s ust. § 50 odst. 4 a § 149 odst. 1 správního řádu byly správní orgány vázány závaznými stanovisky vydanými dotčenými orgány, pokud jde o soulad stavebního záměru s územně plánovací dokumentací.

76. Žalovaný na str. 12 napadeného rozhodnutí k otázce souladu stavebního záměru s územně plánovací dokumentací uvedl: „Navrhovaný stavební záměr v předloženém rozsahu je zcela v souladu se současným platným Územním plánem města Plzeň, vydaným Zastupitelstvem města Plzeň dne 8. 9. 2016 usnesením č. 434, který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2016. K záměru bylo vydáno kladné závazné stanovisko orgánu územního plánování jako příslušného dotčeného orgánu chránící veřejný zájem (závazné stanovisko Magistrátu města Plzně, Odboru stavebně správního č. j. MMP/113440/20 ze dne 15. 4. 2020), které bylo potvrzeno jeho příslušným nadřízeným správním orgán (závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, Odboru regionálního rozvoje č. j. PK-RR/4655/20 ze dne 10. 11. 2020). Oba orgány územního plánování se shodly a totožně uvedly (Viz. níže), že záměr je v souladu s platným Územním plánem Plzeň. Záměr se nachází v plochách smíšených obytných, ve kterých jsou jako hlavní využití uvedeny „stavby a zařízení pro bydlení (např. rodinné domy, bytové domy atd.). Proto záměr splňuje hlavní využití ploch smíšených obytných, kde lze mimo jiné umisťovat i stavby a zařízení dopravní a technické infrastruktury jako přípustné využití ploch, které jsou také součástí záměru. Z hlediska lokalit se záměr nachází v lokalitě 8_2 Č. Záměr splňuje prostorové a kompoziční požadavky na rozvoj této lokality. Záměr nevybočuje z rezidenčního charakteru této zástavby, definovaný územním plánem jako soubor podstatných hodnot a daností určujících ji převážně k trvalému bydlení, s kvalitní strukturou zástavby a veřejných prostranství a s vysokým podílem zeleně jak soukromé, tak veřejně přístupné, doplněnou občanským vybavením zpravidla lokálního charakteru, které slouží především pro obyvatele lokality (rezidenty); rezidenční charakter mají především čtvrti převážně rodinných domů a dále velké obytné celky - sídliště. Svým objemem (půdorysně a výškově) na okolní zástavbu navazuje, neboť je umístěn do blokové izolované struktury zástavby, kterou svým umístěním rozvíjí a doplňuje, jelikož přímo navazuje na zástavbu řadových domů ze tří objektů na sousedním pozemku severně od záměru. Jižně od záměru se nachází pak proluka tvořená 3 pozemky, na kterou je opět navázána stávající výstavba řadových domů ze tří objektů. Záměr nijak nevybočuje ze stávající urbanistické struktury v dané lokalitě, ani neohrožuje přírodní, kulturní či civilizační hodnoty v území. Záměr svoji povahou nenarušuje pohledově exponovaný západní okraj Č. Z hlediska krajinného rázu se záměr dle schématu C „Ochrana krajinného rázu“ nachází v pásmu II - zvýšený stupeň ochrany krajinného rázu. Dle odůvodnění Územního plánu Plzeň, ve kterém se nacházejí jednotlivé regulativy, není celková velikost stavbou dotčených pozemků (celkem 1481 m2) v rozporu s ochrannými podmínky II. pásma, neboť záměr je umisťován do zastavěného území. Zde uvedená doporučená regulace velikosti stavbou dotčených pozemků 800 - 1200 m2 se vztahuje totiž na zastavitelné plochy, nikoliv na zastavěné území. Navíc odvolací správní orgán upozorňuje, že odůvodnění Územního plánu Plzeň není závaznou částí této dokumentace, má pouze doporučující charakter. Tzn., že i tato regulace zastavitelných ploch má pouze doporučující charakter.“ Na str. 31 napadeného rozhodnutí žalovaný dodal: „Odvolací správní orgán s odkazem na ustanovení § 94n odst. 3 stavebního zákona odmítá tento odvolací důvod č. 9 jako nelegitimní, neboť odvolatelka, jako účastník řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona, nemůže podávat jakékoliv námitky, ale jen takové, které jsou spojeny s přímým dotčením práv zakládající její účastenství (odvolatelka proto může být dotčena pouze na vlastnických právech vztahujících se, resp. majících vliv na její pozemek či stavbu). Odvolací důvod č. 9 je koncipován nad rámec možného dotčení odvolatelky práv, neboť uskladněná suť a právní kvalifikace posuzovaného stavebního záměru (zda jde o bytový nebo rodinný dům) nemají vliv na výkon vlastnického práva odvolatelky. Odvolací správní orgán přesto podotýká, že v případě právní kvalifikace posuzovaného stavebního záměru je rozhodné ustanovení § 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., a nikoliv vybudování parkovacího stání pro vozidla osob se sníženou schopností pohybu nebo vozidla převážející osobu se sníženou schopností pohybu a orientace. Výpočet a posouzení počtu parkovacích stání vyplývá čl. 14.1 normy ČSN 73 6110 a vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích na bezbariérové užívání staveb.“ Na str. 25 napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval: „Odvolací správní orgán znovu opakuje, že v konkrétním případě bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování jako příslušného dotčeného orgánu chránící veřejný zájem (závazné stanovisko Magistrátu města Plzně, Odboru stavebně správního č. j. MMP/113440/20 ze dne 15. 4. 2020), které bylo potvrzeno jeho příslušným nadřízeným správním orgán (závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, Odboru regionálního rozvoje č. j. PK-RR/4655/20 ze dne 10. 11. 2020). Záměr se nachází v plochách smíšených obytných, ve kterých jsou jako hlavní využití uvedeny „stavby a zařízení pro bydlení (např. rodinné domy, bytové domy atd.). Proto záměr splňuje hlavní využití ploch smíšených obytných, kde lze mimo jiné umisťovat i stavby a zařízení dopravní a technické infrastruktury jako přípustné využití ploch, které jsou také součástí záměru. Z hlediska lokalit se záměr nachází v lokalitě 8_2 Č. Záměr splňuje prostorové a kompoziční požadavky na rozvoj této lokality. Záměr nevybočuje z rezidenčního charakteru této zástavby, definovaný územním plánem jako soubor podstatných hodnot a daností určujících ji převážně k trvalému bydlení, s kvalitní strukturou zástavby a veřejných prostranství a s vysokým podílem zeleně jak soukromé, tak veřejně přístupné, doplněnou občanským vybavením zpravidla lokálního charakteru, které slouží především pro obyvatele lokality (rezidenty); rezidenční charakter mají především čtvrti převážně rodinných domů a dále velké obytné celky - sídliště. Svým objemem (půdorysně a výškově) na okolní zástavbu navazuje, neboť je umístěn do blokové izolované struktury zástavby, kterou svým umístěním rozvíjí a doplňuje, jelikož přímo navazuje na zástavbu řadových domů ze tří objektů na sousedním pozemku severně od záměru. Jižně od záměru se nachází pak proluka tvořená 3 pozemky, na kterou je opět navázána stávající výstavba řadových domů ze tří objektů. Záměr nijak nevybočuje ze stávající urbanistické struktury v dané lokalitě, ani neohrožuje přírodní, kulturní či civilizační hodnoty v území. Záměr svoji povahou nenarušuje pohledově exponovaný západní okraj Č. Z hlediska krajinného rázu se záměr dle schématu C „Ochrana krajinného rázu“ nachází v pásmu II - zvýšený stupeň ochrany krajinného rázu. Dle odůvodnění Územního plánu Plzeň, ve kterém se nacházejí jednotlivé regulativy, není celková velikost stavbou dotčených pozemků (celkem 1481 m2) v rozporu s ochrannými podmínky II. pásma, neboť záměr je umisťován do zastavěného území. Zde uvedená doporučená regulace velikosti stavbou dotčených pozemků 800 - 1200 m2 se vztahuje totiž na zastavitelné plochy, nikoliv na zastavěné území. Navíc odvolací správní orgán upozorňuje, že odůvodnění Územního plánu Plzeň není závaznou částí této dokumentace, má pouze doporučující charakter. Tzn., že i tato regulace zastavitelných ploch má pouze doporučující charakter.“ 77. Žalovaný tedy v napadeném rozhodnutí řádně vysvětlil, že závazným podkladem rozhodnutí bylo kladné závazné stanovisko orgánu územního plánování jako příslušného dotčeného orgánu chránící veřejný zájem (tj. závazné stanovisko Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního ze dne 15. 4. 2020, č. j. MMP/113440/20), které bylo potvrzeno jeho příslušným nadřízeným správním orgánem (závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje ze dne 10. 11. 2020, č. j. PK-RR/4655/20). Dále správně konstatoval, že s odkazem na ustanovení ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona nebyli žalobci oprávněni k námitkám, které nebyly spojeny s přímým dotčením práv zakládající její účastenství, tj. s jejich vlastnickým právem k nemovitostem. Zda je stavba bytovým nebo rodinným domem, nemá totiž samo o sobě vliv na výkon vlastnických práv žalobců. Soud se s popsanými závěry žalovaného ztotožňuje a dodává, že žalobci v žalobě nenamítli nezákonnost závazných stanovisek dotčených orgánů, tudíž v souladu s ust. § 75 odst. 2 věta druhá s. ř. s. soud zákonnost závazných stanovisek nepřezkoumával.

78. Jelikož žalobci nenamítali nezákonnost závazných stanovisek, nemohla obstát jejich žalobní argumentace, že stavba odporuje územnímu plánu. Žalobci ostatně ani konkrétně neargumentovali, jakými konkrétními parametry stavba jakému konkrétnímu ustanovení územního plánu odporuje. Vytýkali-li žalobci stavbě to, že je bytovým domem, neuvedli v žalobě, jak se takový údajný charakter stavby sám o sobě negativně dotýká jejich vlastnických práv. To samé platí o výtkách žalobců ve vztahu k tvrzeným šesti samostatným bytům, třem NP, absenci vlastních garáží, vzájemných rozestupů a nadměrné zastavěnosti. Nelze než zopakovat, že stavební záměr vyhovuje definici rodinného domu uvedené v ust. § 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, protože více než polovina jeho podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, má tři samostatné byty a dvě nadzemní podlaží.

79. Soud z výše uvedených důvodů pro nadbytečnost neprováděl dokazování žalobci v žalobě navrženými listinami – vyjádřením žalovaného ze dne 14. 6. 2006 a regulačními prvky. Vzhledem k datu podání žádosti stavebníka, která je předmětem tohoto řízení, nemohly rozhodnutí ve věci ovlivnit vyjádření ze dne 14. 6. 2006 ani neúčinné regulační prvky.

80. Ve vztahu k vyjádření osoby zúčastněné na řízení ad 2) soud obecně uvádí, že pro rozhodování v územním a stavebním řízení je relevantní územně plánovací dokumentace účinná v době rozhodování správních orgánů. Pokud se například změní územní plán, je pro žadatele o územní rozhodnutí právně významný jen nový územní plán. Jinými slovy, předchozí výstavba musela respektovat předchozí územně plánovací dokumentaci. Účinky budoucího užívání stavby 81. Ve čtvrtém okruhu žalobních námitek, které mají vzhledem ke svému obsahu ryze soukromoprávní charakter, žalobci uvedli s odkazem na ust. § 94o odst. 3 a ust. § 111 odst. 2 stavebního zákona, že stávající minimální hlukové, pohledové a stínící poměry odpovídají charakteru lokality s výhradně jednopodlažními rodinné domy s pravidelnými rozestupy. Místní jsou aktuálně obtěžování stavbou sousedního bytového domu E1 - E3, konkrétně zvýšenými imisemi v podobě hluku, stínění a pohledů. Plánovaná třípatrová stavba má obsahovat šest bytových jednotek, tudíž zde bude kumulováno více než 10 osob na jednom pozemku. Osoby v horních bytech budou mít výhled do okolních zahrad a svými pohledy obtěžovat tomu nenavyklé sousedy. Balkony a lodžie stavby směřující do zahrady, nacházející se nad úrovní střech ostatních domů, povedou ke zvýšení rozléhajícího se hluku v okolí. Třípatrová stavba postavená v těsné blízkosti jednopodlažních rodinných domů zastíní nad míru přiměřenou místním poměrům jejich zahrady. V tom spatřovali žalobci s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 As 97/2013 - 40, publ. pod č. 2968/2014 ve Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 68/2016-34, nepřiměřený zásah do vlastnických práv sousedů ve smyslu ust. § 1013 občanského zákoníku. Žalovaný se nesprávně odmítl zabývat námitkami žalobců, v nichž odkazovali na bytový dům E1 - E3, přestože šlo o to, že sporná stavba má být tomuto bytovému domu obdobná a má být umístěna hned vedle, tudíž její imise budou obdobné. Žalobci dále poukázali na imise v podobě stékání vody ze staveb E1 - E3 na sousední pozemky a v podobě výskytu podzemní vody, kdy argumentace žalovaného jiným řešením odtokových poměrů nemůže obstát, protože podle stanoviska Geosan s. r. o. byly zjištěny hraniční hodnoty vsakování a není pravdou, že by tato společnost zvolený způsob likvidace dešťových vod doporučila, kdy testy prováděné společností Aquatest ukazují na nevhodnost tohoto řešení, aniž se s tím správní orgány obou stupňů vypořádaly. Žalobci dále zdůraznili, že stavba má být postavena v terénu výše než ostatní domy a navíc ještě na navýšeném pozemku o cca 1 m - odtokové poměry budou tedy pro okolní pozemky nepříznivé a mohou být zasaženy případnou nevsáknutou vodou. Argumentace podzemním retenčně infiltračním štěrkovým blokem v dostatečné vzdálenosti od sousedních pozemků a staveb nemůže obstát, protože jde o neodůvodněnou spekulaci. U podzemní vody není rozhodující vzdálenost, ale spíše odtokové a výškové poměry, tj. převýšení mezi stavbami, kdy v posuzovaném případě vzhledem k tomu při prosáknutí vody dojde k zasažení sousedních pozemků, což je prokázáno aktuálním odtokem z bytových domů E1 - E3, které způsobuje promáčení zahrad sousedů a vlhkost v podsklepení domů. Žalobci prokázali důvodnost obavy z imisí právě imisemi vzniklými realizovanou obdobnou sousední stavbou E1 - E3. Žalovaný nehodnotil otázku potenciálního vzniku imisí s ohledem na místní poměry. Žalobci poukázali na to, že předmětná lokalita je dle územně plánovací dokumentace lokalitou venkovského typu a jde o lokalitu čistého bydlení s vysokým standardem a pohodou bydlení.

82. K čtvrtému okruhu žalobních námitek uvedl žalovaný následující. Správní orgány neměly posuzovat vliv navrhovaného stavebního záměru na okolní pozemky podle již stávajících sousedních objektů, které jsou sice konstrukčně obdobné, ale s rozdílným způsobem likvidace dešťových vod. Žalovaný poukázal na to, že nezaizolovaný sklep má pouze dřevěná kolna manželů K., jejich rodinný dům žádný sklep nemá. Ze stavby budou dešťové vody ze střech a teras ve 2. NP obou objektů odváděny do akumulační nádrže, ze které budou používány pro splachování záchodů a zalévání zeleně (zatravněných ploch). Výjimečně, při přívalové srážce a naplnění akumulační nádrže bude voda svedena přepadem do podzemního retenčně infiltračního štěrkového plošného bloku o velikosti 30 m2, ze kterého se dešťová voda postupně vsákne do terénu. Podzemní blok, ze kterého se bude voda vsakovat do terénu (pokud se tam dostane), je umístěn v jižní části pozemku parc. č. XB, jenž nemá v tomto místě přímou hranici s žádným pozemkem ve vlastnictví žalobců. Vsak dešťové vody tudíž nemůže ohrožovat sousední pozemky a stavby s ohledem na navrhovaný způsob likvidace dešťových vod, na umístění, vzdálenost od sousedních pozemků a staveb a na velikost podzemního bloku, který bude sloužit jako pojistka a na novou vsakovací zkoušku v podzemním bloku, vypracovanou společností Stavební geologie - Geosan, s. r. o. (tato vsakovací zkouška nezohledňuje, že štěrkovému bloku předchází akumulační nádrž, tzn. že nepředpokládá, že se dešťová voda použije pro splachování záchodů a zalévání zeleně). K testu společnosti Aquatest žalovaný nepřihlížel, protože tato zkouška byla provedena v místech, kde podzemní blok vůbec nebude, a proto byla následně provedena nová vsakovací zkouška Geosanem. Aby stavebník zamezil stékaní a prosakování dešťové vody i ze zelených ploch budoucích objektů rodinných řadových domů Dl - D2 na sousední západní a jihozápadní pozemky, které se nacházejí spádovitě nížeji a jsou ve vlastnictví žalobců, rozhodl se navíc vybudovat podél celé jihozápadní hranice se sousedními pozemky opěrnou zeď výšky 60 až 90 cm, ke které bude zarovnán stávající terén a u jejíž paty bude položena drenážní trubka, zaústěná do akumulační nádrže.

83. Stavebník ve vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgány ověřily účinky budoucího užívání stavby. Tvrzení žalobců nejsou pravdivá, protože sousední domy v nejbližším okolí stavby jsou všechny dvoupodlažní, tedy i dům žalobců c) a d) je dvoupodlažní (jeho zastavěná plocha je 25,14%, zatímco zastavěná plocha posuzované stavby je 24,78%), a mají mezi sebou rozestupy 9 m, 11 m, 7 m a 9 m. Rozestupy od domu žalobců c) a d) do domu D2 činí 13 m, od terasy 17 m, od D1 15 m, od terasy 25 m, tudíž odstupy navržených řadových rodinných domů od sousedních rodinných domů převyšují požadavky vyhlášky víc než dvojnásobně. K pohledovým imisím se správní orgány řádně vyjádřily ve svých rozhodnutích, kdy výstavbou nedojde k omezení soukromí a snížení pohody bydlení nad míru přiměřenou poměrům. Na zvýšené imise hluku a stínění pohledů si stěžují pouze žalobci c) a d), ačkoli mají s domy E1-E3 hranici pouze 9 m, celková hranice činí 55 m. Stavba nebude třípatrová a nebude postavena v těsné blízkosti jednopodlažních rodinných domů a nadmíru přiměřenou místním poměrům nezastíní jejich zahrady. Rovněž není pravda, že plánovaná stavba zahrnuje balkony a lodžie, které se budou nacházet nad úrovní střech ostatních domů – stavba nemá žádné balkony a lodžie a je dvoupodlažní jako ostatní okolní domy, má daleko větší odstupy od okolních staveb než mají stávající rodinné domy mezi sebou. Na základě odstupů nemůže docházet k zastínění - imise hluku a pohledu budou minimální a nepřekročí míru přiměřenou místním poměrům i díky vzrostlým stromům. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popsal likvidaci dešťových vod na vlastním pozemku i pohledové imise. Žalobci c) a d) si stěžují na zatékání dešťové vody do sklepa a na pozemek od domů E1-E3 od chvíle, kdy stavebník začal tyto domy stavět, přičemž jejich dům není podsklepený. Prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí podrobně popsal likvidaci dešťových vod u domů E1-E3, likvidaci dešťových vod u navržené stavby řadových rodinných domů D1-D2 a toto dále v napadeném rozhodnutí opakoval. Stavebník odkázal na obsah stanoviska společnosti Geosan, ve kterém není uvedeno to, co tvrdí žalobci. Žalovaný popsal likvidaci dešťových vod u řadových rodinných domů D1-D2 ve svém rozhodnutí (viz str. 13, 14 a 15).

84. Osoba zúčastněná na řízení ad 2) v podání ze dne 28. 6. 2021 uvedla, že účinky budoucího užívání stavby byly správními orgány posouzeny chybně. Žalobci c) a d) v domě trvale žijí téměř dvacet let. Dokud se nestavěly objekty typu E1-E3 a budoucí D1 a D2, tak do jejich sklepa žádná voda neprotékala. Po realizaci objektů E1-E3 voda do jejich sklepa protéká a opakovaně ho při větších deštích zaplavuje. Podle osoby zúčastněné na řízení ad 2) není významné, že sklep není realizován pod vlastním domem, ale souběžně s ním. Tvrzení stavebníka, že dům žalobců není podsklepen, nevylučuje skutečnost, že je zaplavován sklep realizovaný souběžně s hlavní budovou. Současný stav v praxi ukazuje, že žádná správní úvaha ani razítko na dokumentaci k likvidaci dešťových vod protékající vodu nezastaví. Situace s protékáním vody ze sousedního pozemku je ve stavu tvrzení proti tvrzení. Provedení důkazu, zda skutečně jde o dešťovou vodu ze sousedních pozemků či nikoliv, měl dlouhodobě v rukou stavebník a nyní noví majitelé nemovitostí E1-E3, aniž jsou ochotni důkaz podstoupit. Brání možnosti označit při dešti barvivem vodu ve vsakovacích jímkách, aby se ukázalo, zda se vsakuje nebo protéká do sklepa. U zvýšených hlukových imisí je naivní se domnívat, že je může zastavit prohlášení stavebníka, že s pozemky objektů E1-E3 má pozemek domu žalobců c) a d) společnou pouze devítimetrovou hranici. Hluk z terasy krajního domu objektu E1 mnohdy doléhá až k pozemku žalobců a) a b), který s nimi ani žádnou hranici nemá. Správní orgán i stavebník se stále odvolávají na různá prohlášení a stanoviska, aniž by zjišťovali konkrétní situaci na místě.

85. Soud s odkazem na výše citovaná ust. §§ 94o odst. 3 a 94k písm. e) stavebního zákona a ustálenou judikaturu předesílá, že stavební úřad byl povinen ověřit rovněž účinky budoucího užívání stavby v rozsahu přípustných námitek žalobců omezujících se na účinky, které mohou přímo negativně zasáhnout do jejich vlastnického práva k nemovitostem. Přímým dotčením mohlo být dotčení imisemi (např. stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem), které lze s ohledem na konkrétní okolnosti považovat za neoprávněný zásah do vlastnického práva žalobců nad míru přiměřenou poměrům. Stavební úřad měl posoudit důvodnost přípustných námitek nejprve z hlediska veřejného práva (srov. ust. § 94n odst. 4 stavebního zákona), a pokud neshledal rozpor stavebního záměru s veřejným právem, měl posoudit důvodnost námitek podle občanského zákoníku – tj. zda imise nebudou vnikat na pozemky namítajících sousedů v míře nepřiměřené místním poměrům tak, že by podstatně omezovaly obvyklé užívání sousedních pozemků.

86. Žalobní námitky s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 As 97/2013 - 40, publ. pod č. 2968/2014 ve Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 68/2016-34, žalobci založili na tom, že stavba představuje nepřiměřený zásah do jejich vlastnických práv ve smyslu ust. § 1013 občanského zákoníku. Ke stávajícím místním poměrům žalobci uvedli, že stávající minimální hlukové, pohledové a stínící poměry odpovídají charakteru lokality s výhradně jednopodlažními rodinné domy s pravidelnými rozestupy. Plánovaná třípatrová stavba má obsahovat šest bytových jednotek, tudíž zde bude kumulováno více než 10 osob na jednom pozemku.

87. Žalobní námitky tohoto okruhu lze rozdělit do čtyř bodů.

88. Zaprvé je žalobci namítáno, že budou nad míru přiměřenou poměrům na zahradě obtěžováni pohledy osob žijících v horních bytech stavby.

89. Zadruhé je žalobci namítáno, že balkony a lodžie stavby směřující do zahrady, nacházející se nad úrovní střech ostatních domů, povedou nad míru přiměřenou místním poměrům ke hluku rozléhajícího se v okolí.

90. Zatřetí je žalobci namítáno, že třípatrová stavba postavená v těsné blízkosti jednopodlažních rodinných domů zastíní nad míru přiměřenou místním poměrům jejich zahrady.

91. Začtvrté žalobci namítli, že závěr žalovaného, že odtokové poměry stavby byly vyřešeny odlišně od objektu E1-E3, ve vztahu k námitkám žalobců ohledně imisí v podobě stékání vody z objektu E1-E3 na sousední pozemky a v podobě výskytu podzemní vody, nemůže obstát: Tento závěr totiž vyvrací stanovisko Geosan s. r. o., podle něhož byly pro stavbu zjištěny hraniční hodnoty vsakování. Není pravdou zjištění prvostupňového orgánu, že by Geosan zvolený způsob likvidace dešťových vod doporučil, kdy testy prováděné společností Aquatest ukazují na nevhodnost zvoleného řešení, aniž se s tím správní orgány obou stupňů vypořádaly. Odtokové poměry negativně ovlivní i usazení stavby v terénu výše než ostatní domy a navíc ještě na navýšeném pozemku o cca 1 m. Argumentace žalovaného podzemním retenčně infiltračním štěrkovým blokem v dostatečné vzdálenosti od sousedních pozemků a staveb nemůže obstát, protože jde o neodůvodněnou spekulaci. U podzemní vody není rozhodující vzdálenost, ale spíše odtokové a výškové poměry, tj. převýšení mezi stavbami, kdy v posuzovaném případě vzhledem k tomu při prosáknutí vody dojde k zasažení sousedních pozemků, což je prokázáno aktuálním odtokem z objektu E1-E3.

92. Soud předznamenává, že žalobci a) a b) nevlastní žádný pozemek, který by sousedil s pozemky se stavebním záměrem. Žalobci a) a b) v žalobě netvrdili, že by nějaké výjimečné místní poměry měly odůvodnit obavu z imisí mající původ v nesousedícím objektu stavby. Vzhledem k tomu je zřejmé, že namítané obtěžování pohledy, hlukem, zastíněním a stékáním dešťové vody v důsledku stavebního záměru negativní zásah do vlastnických práv žalobců a) a b) představovat nemůže. Námitky žalobců a) a b) tedy soud bez dalšího posoudil jako nedůvodné a dále se zabýval pouze posouzením důvodnosti námitek žalobců c) a d).

93. Stavební úřad posouzení podle ust. § 94o odst. 3 stavebního zákona vtělil do následujících pasáží prvoinstančního rozhodnutí. Na str. 2 prvoinstančního rozhodnutí (srov. i podmínku č. 8 na str. 4) je uvedeno, že dešťové vody ze střech a teras ve 2. NP budou svedeny do podzemní akumulační nádrže na pozemku parc. č. XB o obsahu 20 m3 a přes šachtu s AT stanicí, která bude čerpat vodu na splachování záchodů a zalévání zeleně. Při přívalové srážce bude voda svedena přepadem do infiltračního štěrkového bloku na pozemku parc. č. XB o velikosti 30 m3, kde se postupně vsákne do terénu. Jde o řešení doporučené novou vsakovací zkouškou Geosanu (dle str. 17 prvoinstančního rozhodnutí jde o zkoušku ze dne 8. 10. 2019). Na str. 3 prvostupňový orgán uvedl, že stavba nebude mít negativní vliv na okolí. Na základě vsakovacích zkoušek zvolil stavebník popsané řešení likvidace dešťových vod, které garantuje nepronikání dešťových vod na sousední pozemky (str. 14). Zastiňování sousedních staveb, pronikání nepřiměřeného hluku a pohledu je vyloučeno vzhledem k odstupovým vzdálenostem převyšujícím stanovené limity, kdy dosti vysoký altán a vzrostlé stromy na pozemku parc. č. XJ tvoří překážku výhledu – užíváním stavby nebude okolí obtěžováno nad přípustnou míru. Projektová dokumentace je zpracována a projednána tak, že není důvodné očekávat účinky budoucího užívání stavby odlišné od účinků předpokládaných v projektové dokumentaci, a užíváním stavby nebude nad přípustnou míru obtěžováno okolí (str. 14). K tomu soud dodává, že způsob likvidace dešťových vod a vliv stavby na okolí z hlediska hluku je podrobně popsán v projektové dokumentaci – část Průvodní zpráva (bod A.3.d), část Souhrnná technická zpráva (body B.2.10 a B.6.a) a část D.1.4.a Zdravotní technika.

94. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl k řešení likvidace dešťových vod následující: Na str. 14 a 15 podrobně vyložil ve vztahu k zasakování dešťových vod u objektu E1 - E3, že stavebník v případě stavby zvolil jiné řešení a neřešil likvidaci dešťových vod vsakovacími jímkami. „V případě budoucích objektů rodinných řadových domů D1- D2 se proto žadatel rozhodl, že dešťové vody ze střech a teras ve 2. NP obou objektů budou odváděny do akumulační nádrže o objemu 20 m3. Vedle této akumulační nádrže bude v podzemní komoře osazena automatická tlaková stanice (AT stanice), která bude čerpat dešťovou vodu ze střech a teras (užitkovou vodu) pro splachování záchodů a zalévání zeleně (zatravněných ploch). Při přívalové srážce a naplnění akumulační nádrže bude voda svedena přepadem do podzemního retenčně infiltračního štěrkového plošného bloku o velikosti 30 m2, ze kterého se dešťová voda postupně vsákne do terénu. Do tohoto vsaku se bude srážková voda dostávat pouze výjimečně. Ba naopak se bude muset voda do akumulační nádrže doplňovat, neboť jí budou splachovány záchody budoucích objektů rodinných řadových domů D1-D2. Akumulační nádrž o objemu 20 m3 a šachta s AT stanicí jsou umístěny v rohu v jihozápadní části pozemku parc. č. XB k. ú. Č. Podzemní plošný retenčně infiltrační blok o velikosti 30 m2, ze kterého se bude voda vsakovat do terénu (pokud se tam dostane) je umístěn v jižní části pozemku parc. č. XB k. ú. Č., jež nemá v tomto místě přímou hranici s žádným s pozemkem ve vlastnictví odvolatelů (od sousedního pozemku parc. č. XM k. ú. Č. je vzdálen 14 m). S ohledem na navrhovaný způsob likvidace dešťových vod (dešťová voda bude užívána pro splachování záchodů obou objektů rodinných řadových domů D1 - D2 a zalévání zeleně), s ohledem na umístění, vzdálenost od sousedních pozemků a staveb a s ohledem na velikost podzemního retenčně infiltračního plošného bloku (30 m2), který bude sloužit jako „pojistka“ (voda se do podzemního retenčně infiltračního štěrkového plošného bloku bude dostávat výjimečně, neboť bude používána pro splachování záchodů obou objektů rodinných řadových domů D1 - D2 a zalévání zeleně) a s ohledem na předloženou novou vsakovací zkoušku v místě retenčně infiltračního štěrkového bloku plošného typu, vypracovanou společností Stavební geologie - Geosan, s.r.o. s datem říjen 2019 a s vyšším výsledným koeficientem vsaku kv = 3,6.10-6 m.s -1 (tato vsakovací zkouška nezohledňuje, že štěrkovému bloku předchází akumulační nádrž o objemu 20 m3), než jaký byl naměřen u vedlejších objektů E1-E3, nemůže dešťová voda, která by se výjimečně dostala do podzemního plošného štěrkového bloku, v žádném případě při svém vsaku ohrožovat sousední pozemky a stavby. Odvolací správní orgán znovu opakuje, že dešťová voda ze střech a teras budoucích objektů rodinných řadových domů D1 - D2, stékající do akumulační nádrže, bude používána pro splachování záchodů v těchto objektech a zalévání zeleně. Předpokládá se, že voda do této nádrže se bude muset naopak doplňovat pitnou vodou. S ohledem na výše uvedené se proto dešťová voda do podzemního retenčně infiltračního štěrkového bloku bude dostávat pouze výjimečně, a to pouze v případě velkého přívalového deště. Navíc aby žadatel zamezil stékaní a prosakování dešťové vody i ze zelených ploch budoucích objektů rodinných řadových domů D1 - D2 na sousední západní a jihozápadní pozemky, které se nacházejí spádovitě nížeji, rozhodl se vybudovat podél celé jihozápadní hranice se sousedními pozemky opěrnou zeď výšky 60 až 90 cm, ke které bude zarovnán stávající terén a u jejíž paty bude položena drenážní trubka D 110, zaústěná do akumulační nádrže, jež bude také odvádět dešťové vody. K vybudování opěrné zídky a navýšení stávajícího terénu v rozsahu dle předložené projektové dokumentace odvolací správní orgán uvádí, že dle ustanovení § 79 odst. 2 písm. f), § 80 odst. 3 písm. a) a § 103 odst. 1 písm. a) a b) stavebního zákona nevyžaduje tato opěrná zeď a s ní související navýšení terénu včetně drenážní trubky žádný veřejnoprávní titul z hlediska stavebního zákona. Proto obavu, kterou shodně uvádějí všichni odvolatelé, že dešťová voda z budoucích objektů rodinných řadových domů D1 - D2 bude ohrožovat jejich pozemky a stavby, považuje odvolací správní orgán za nedůvodnou. Odvolací správní orgán znovu opakuje, že u již zrealizovaných sousedních objektů E1 - E3 jsou dešťové vody likvidovány pouze pomocí systému vsakovacích jímek umístěných u těchto objektů, kdy poslední je spojena s akumulační nádrží o velikosti 6 m3, ze které je povolen řízený odtok 0,67 l/s do kanalizace. U výstavby posuzovaného záměru rodinných řadových domů D1 - D2 se tedy jedná v případě likvidace dešťových vod o diametrálně odlišný způsob, který nelze srovnávat s likvidací dešťových vod u objektů E1-E3.“ 95. Odvolací námitky žalobkyně d) týkající se dešťové vody v průniku s námitkami žalobními žalovaný vypořádal na str. 26 a 27 následovně: „Odvolací správní orgán přisvědčuje odvolatelce paní Ing. J. K. v části, že není pravdou. jak píše stavební úřad str. 2 „Rozhodnutí o povolení stavby“, že firma Geosan s.r.o. výslovně doporučuje navržené zasakování, neboť ve vyhodnocení vsakovací zkoušky společnosti Stavební geologie - Geosan, s.r.o., týkající se způsobu zasakování dešťových vod u objektů rodinných řadových domů D1- D2, vypracované Mgr. B. K., osobou s odbornou způsobilostí v inženýrské geologii a hydrogeologii (odb. způs. MŽP ČR č.j. 593/660/24231/ENV/13), provedené dne 8.- 9.10.2019 v místě retenčně infiltračních bloků na pozemku parc.č. XB k.ú. Č. s výsledným koeficientem vsaku kv = 3,6.10-6 m.s-1, je uvedeno pouze následující: „Provedenou vsakovací zkouškou v průzkumné sondě K1 byl ověřen koeficient vsaku kv = 3,6.10-6 m.s-1. Stanovená hodnota kv velmi dobře charakterizuje daný typ prostředí - zvětralinovou zón fylitických břidlic. S touto hodnotou doporučujeme počítat při návrhu (dimenzování) vsakovacího prvku, který společnost Stavební geologie - Geosan, s.r.o. předpokládá jako podzemní objekt plošného typu. Konkrétní dimenze a umístění vsakovacího zařízení stanoví projektant - vodohospodář s ohledem na stávající zástavbu i projektované stavby a místní odtokové poměry.“ Skutečnost, že předložená vsakovací zkouška neobsahuje ve svém vyhodnocení výslovné doporučení, ale pouze výpočet koeficientu vsaku s doporučením návrhu dimenzování vsakovacího prvku jako objektu plošného typu má své opodstatnění (navíc dle normy ČSN 75 9010 jej ani obsahovat nemusí), neboť v konkrétním případě nebudou dešťové vody z objektů rodinných řadových domů D1 - D2 pomocí systému vsakovacích jímek, jako tomu je u stávajících sousedních rodinných řadových domů E1 - E3.“ Dále žalovaný popsal zvolený, výše popsaný, způsob likvidace dešťových vod a pokračoval: „Navíc žadatel v místě tohoto podzemního retenčně infiltračního štěrkového plošného bloku nechal udělat novou vsakovací zkoušku s výsledným koeficientem vsaku kv = 3,6.10-6 m.s-1.Vsakovací zkouška nezohledňuje, že štěrkovému bloku předchází akumulační nádrž o objemu 20 m3, ze které bude dešťová voda používána pro splachování záchodů obou objektů rodinných řadových domů D1 - D2 a zalévání zeleně (zatravněných ploch) těchto objektů. Dle dokumentace a vyhodnocení této vsakovací zkoušky se za 24 hodin vsákne 94 % celkového nalitého objemu vody do hloubky větší než 1,5 m. Navíc podzemní retenčně infiltrační štěrkový blok je plošného typu (30 m2) a je v dostatečné vzdálenosti od sousedních pozemků a od sousedních staveb.“ Na str. 28 a 29 žalovaný dodal: „Odvolací správní orgán k tomuto odvolacímu důvodu č. 5, týkající se navrhovaného systému likvidace dešťových vod z budoucích objektů rodinných řadových domů D1 - D2 a jeho srovnání se způsobem likvidace dešťových vod u sousedních objektů rodinných řadových domů E1 - E3, uvádí, že je nedůvodný a že nelze srovnávat tyto 2 systémy likvidace dešťových vod, neboť jsou diametrálně odlišné, byť se jedná o stejné typy domů (konstrukční řešení domů, nikoliv způsob likvidace dešťových vod).“ Na str. 32 a 33 žalovaný doplnil: „Odvolací správní orgán považuje tento odvolací důvod č. 12 odvolatelky paní Ing. J. K., týkající se zpochybňování funkčnosti podzemního retenčně infiltračního štěrkového plošného bloku, za nedůvodný, neboť se do něj dešťová voda z objektů rodinných řadových domů D1 - D2 bude dostávat pouze výjimečně. (…) Odvolací správní orgán přisvědčuje odvolatelce paní Ing. J. K. pouze v tom, že skutečně ve výkresu půdorysu napojení D.1.4.a Zdravotní techniky předložené projektové dokumentace je dno retenčně podzemního infiltračního štěrkového plošného bloku uvedeno na kótě 350,50 než ve výkrese řezy dešťová téže části předložené projektové dokumentace, kde je dno retenčně podzemního infiltračního štěrkového plošného bloku uvedeno na kótě 349,80. Vzhledem k tomu, že v konkrétním případě jsou u zvoleného retenčně podzemního infiltračního štěrkového plošného bloku důležité a zásadní rozměry, objem a vzdálenost od jednotlivých sousedních pozemků a staveb, nemá chybně uvedená kóta hloubky ve výkresech zdravotní techniky vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a zejména funkčnost tohoto podzemního bloku.“ 96. Na str. 27 a 28 napadeného rozhodnutí žalovaný k odvolací námitce žalobce d) k výškovým poměrům stavby uvedl: „Odvolací správní orgán znovu opakuje, že z hlediska lokalit se záměr nachází v lokalitě 8_2 Č., ve které splňuje prostorové a kompoziční požadavky na rozvoj této lokality. Záměr nevybočuje z rezidenčního charakteru této zástavby a svým objemem (půdorysně a výškově) na okolní zástavbu navazuje, neboť je umístěn do blokové izolované struktury zástavby, kterou svým umístěním rozvíjí a doplňuje, jelikož přímo navazuje na zástavbu řadových domů ze tří objektů na sousedním pozemku severně od záměru. Jižně od záměru se nachází pak proluka tvořená 3 pozemky, na kterou je opět navázána stávající výstavba řadových domů ze tří objektů (Viz. souhlasná závazná stanoviska orgánů územního plánování č. j. MMP/113440/20 ze dne 15. 4. 2020 a č. j. PK-RR/4655/20 ze dne 10. 11. 2020. K výšce navrhovaných objektů rodinných řadových domů D1 - D2 odvolací správní orgán podotýká, že výška zástavby je v současném platném Územním plánu Plzeň regulována na základě schématu A v odůvodnění - Výškové členění. Na základě tohoto členění je maximální povolená výšková hladina ve stabilizovaných plochách do 3. nadzemního podlaží (0-10 m). Záměr tuto podmínku splňuje (hřeben sedlové střechy bude v max. výšce + 7,90 m od podlahy (+0,00)

1. NP). V konkrétním případě je ještě na místě upozornit, že odůvodnění územního plánu není navíc ani závazná část dokumentace. Odvolací správní orgán druhou část odvolacího důvodu č. 3 odvolatelky paní Ing. J. K., týkající se nesprávného výškopisného a polohopisného zaměření terénu a rodinného domu odvolatelky, považuje rovněž za nedůvodnou, neboť žadatel na základě výzvy stavebního úřadu ze dne 12. 11. 2019 byl vyzván (v souladu se závazným právním názorem odvolacího správního orgánu z rozhodnutí č. j. MMP/137686/19 ze dne 19. 8. 2019) mimo jiné k odstranění vad předloženého výškopisného a polohopisného zaměření. Dne 26. 11. 2019 žadatel tyto vady odstranil. Nové polohopisné a výškopisné zaměření s vybranými prvky a body v zájmovém území opatřené autorizačním razítkem, které bylo provedeno dne 23. 9. 2019 Ing. L. P., oprávněným zeměměřičským inženýrem, je shodné se zaměřením Správy veřejného statku města Plzně. Polohopisné a výškové body nové opravené koordinační situace (číslo výkresu C.2 + C.3) z listopadu 2019 odpovídají předloženému polohopisné a výškovému zaměření ze září 2019. V nové opravené koordinační situace (číslo výkresu C.2 + C.3) z listopadu 2019 kóta výšky rodinného domu odvolatelky zanesena není.“ Na str. 30 napadeného rozhodnutí žalovaný dodal: „Stavební úřad na základě ustanovení § 94o odst. 3 stavebního zákona musí ve společném řízení ověřit účinky budoucího užívání stavby (tj. zda je stavba navržena a provedena tak, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, zdravé životní podmínky jejich uživatelů ani uživatelů okolních staveb a aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené v právních předpisech), ale z žádného ustanovení stavebního zákona ani jeho prováděcích právních předpisů nevyplývá, že by stavební úřad měl povinnost posuzovat vliv navrhovaného stavebního záměru na okolní pozemky podle již stávajících sousedních objektů, byť jsou konstrukčně obdobné. Stavební úřad není povinen v rámci hodnocení předmětného stavebního záměru z hlediska § 94o odst. 3 stavebního zákona zohledňovat účinky užívání (faktický dopad) stávající vedlejší zástavby rodinných řadových domů E1 - E3, jež není předmětem tohoto společného řízení, na okolní pozemky a stavby. Odvolací správní orgán znovu opakuje, že předmětem tohoto společného řízení, vedeného pod sp.zn. SZ UMO8/1192/18, nejsou objekty rodinných řadových domů E1-E3 a ani odvolatelkou tvrzené imise, jež mají vznikat užíváním těchto objektů. K žádosti o vydání společného povolení ze dne 25. 4. 2018 byla doložena souhlasná závazná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů chránících veřejný zájem podle zvláštních právních předpisů, a to zejména v oblasti životního prostředí, požární ochrany, ochrany veřejného zdraví a obyvatelstva. K druhé části odvolacího důvodu č. 8, týkající se pohledové imise z teras a oken z 2. NP budoucích objektů rodinných řadových domů D1 - D2 do oken rodinného domu a zahrady ve vlastnictví odvolatelky paní Ing. J. K., odvolací správní orán uvádí, že je nedůvodná. Odvolací správní orgán dává plně za pravdu stavebnímu úřadu, že výstavbou objektů rodinných řadových domů D1 - D2 nedojde k omezení soukromí a snížení pohody bydlení nad míru přiměřenou poměrům. Odvolatelka je na základě listu vlastnictví č. X k. ú. Č. spolumajitelkou pozemku parc.č. XJ k. ú. Č. (zahrada) a pozemku parc.č. XI k. ú. Č., jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. X. U rodinného domu odvolatelky paní Ing. J. K. je z jižní strany umístěna terasa. Přímo před touto terasou je umístěn na pozemku parc.č. XJ k. ú. Č. altán výšky 3,36 m a vedle něj jsou vzrostlé stromy, které jej převyšují o více než 1 m. Přímo naproti budoucímu objektu řadového rodinného domu D2 se nachází východní štítová strana rodinného domu č. p. X., zmiňovaná terasa a altán. Vzhledem ale k svažitosti (schodovitosti) terénu, který směrem k pozemku parc.č. XJ k.ú. Č. dle výškopisné polohopisné a výškovému zaměření ze září 2019 klesá (nemovitosti ve spoluvlastnictví odvolatelky jsou tedy tzv. „utopené“ pod stavbou dotčenými pozemky), vzhledem k umístění, rozměrům a výšce altánu včetně vedlejších vzrostlých stromů, tvořících výraznou přirozenou bariéru, vzhledem k vzdálenostem mezi jednotlivými objekty a zapuštění terasy za dvoupodlažní část řadového domu D2 o 2,25 m, nebude z teras a oken 2. NP objektů rodinných řadových domů D1 - D2 vidět na volnočasový prostor (terasu) u rodinného domu odvolatelky. Do oken rodinného domu bude z teras a oken 2. NP objektů rodinných řadových domů D1 - D2 vidět pouze částečně. S ohledem na výše uvedené se odvolací správní orgán domnívá, že výstavbou objektů rodinných řadových domů D1 - D2 nemůže dojít k zásahu do pohody bydlení nad míru přiměřenou poměrům. Navíc Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 1 As 80/2008-68 uvedl, že v některých případech je sice obtížné dotčení pohody bydlení blíže identifikovat, ovšem platí, že možnost dotčení musí být nejenom tvrzena, ale pro důvodnost uplatněných námitek (a tedy jejich kladné vyřízení) též i prokázána. Nachází-li se stavby v intravilánu města, je zpravidla vždy v určité míře zasahováno do soukromí obyvatel. Absolutního soukromí v takových podmínkách nelze dosáhnout (Viz. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 63/2016-45.“ 97. Žalobce c) námitky obdobné námitkám tohoto žalobního okruhu v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí neuplatnil, tudíž žalovaný nemohl pochybit při jejich vypořádání, což žalobce c) žalobou žalovanému též vytýkal.

98. Odvolání žalobkyně d) se s žalobními námitkami tohoto okruhu překrývalo v odkazu na negativní zkušenosti s vlivem stavby E1-E3 na okolí, v závěru o hraniční hodnotě ve stanovisku Geosan a negativním stanovisku Aquatestu, v příliš vysokém usazení stavby vedoucím ke zvýšení škodlivosti imisí hluku a pohledů, v příliš blízkém umístění infiltračního štěrkového bloku vedoucím ke prosakování vod, v imisích pohledů do její zahrady a oken vzhledem k terasám a oknům ve 2. NP stavby umístěným 6 m od jejího pozemku.

99. Podle výše citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, čj. 7 Afs 54/2007-62, publ. pod č. 1742/2009 ve Sb. NSS, nevypořádává správní soud žalobní námitky neuplatněné v odvolání koncentrovaného správního řízení, které mají procesně právní charakter (např. že odvolací orgán se nevypořádal s námitkami účastníka). Naproti tomu správní soud musí napadené rozhodnutí přezkoumat v rozsahu žalobní námitky neuplatněné v odvolání, pokud jde o námitky hmotně právní spočívající v namítaném nesprávném právním posouzení správních orgánů. Na půdorysu stavebního zákona jde v posledně uvedeném případě o hmotně právní námitky týkající se právního posouzení otázek, které měly správní orgány posuzovat ex officio.

100. Jelikož žalobce c) žádné z námitek uplatněných v žalobě ve svém odvolání neuplatnil, soud jeho žalobní námitky posuzoval podle předchozího odstavce tak, že nejprve jednotlivě zkoumal, jaký je jejich charakter – procesní, hmotněprávní atp. – a podle toho přistupoval k jejich posouzení.

101. K prvnímu a druhému bodu lze konstatovat, že žalobce c) obecně uvedl, že stavba není přiměřená poměrům, protože umožňuje, aby byl obtěžován při pobytu na své zahradě pohledy osob žijících v horních bytech stavby, a protože balkony a lodžie stavby směřující do zahrady, nacházející se nad úrovní střech ostatních domů, povedou nad míru přiměřenou místním poměrům ke hluku rozléhajícího se v okolí. Soud tuto námitku vykládá tak, že se žalobce c) domnívá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože povolilo stavbu, která může zasáhnout do vlastnických práv žalobce c) tím, že bude vystaven nad míru přiměřenou poměrům pohledům osob zdržujících se v 2. NP stavby a hluku z balkonů a lodžií stavby směřujících do zahrady, nacházejících se nad úrovní střech ostatních domů. Jelikož žalobce nemůže, aniž to uplatnil v odvolání, uplatňovat skutkové námitky, vyšel soud z toho, že lze posoudit jeho námitku tak, že žalobce zpochybňuje právní závěr správních orgánů, že účinky budoucího užívání stavby budou podle ust. § 94o odst. 3 stavebního zákona, ve vztahu k soukromí a hluku, v souladu s veřejnoprávními předpisy. Taková námitka soudnímu přezkumu podléhá, ale je nedůvodná. Soud k namítanému hluku předesílá, že stavba podle rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nemá žádné balkony ani lodžie, terasa v 2. NP je zapuštěna v půdorysu 2. NP a ve správním řízení nebylo ani zjištěno ani namítáno, a nevyplývá to ani z obsahu správního spisu, že by terasa byla nad úrovní střechy domu žalobce c). Stavební úřad řádně, jak je výše popsáno, v prvoinstančním rozhodnutí účinky budoucího užívání stavby posoudil, kdy s odkazem na projektovou dokumentaci uvedl, že nepřiměřená imise pohledy a hlukem je vyloučena odstupovou vzdáleností převyšující stanovené limity a poukázal na dosti vysoký altán a vzrostlé stromy na pozemku žalobce c) tvoří překážku výhledu (str. 14). Zde soud odkazuje na vypořádání separátní námitky žalobců týkající se odstupové vzdálenost stavby od jejich nemovitostí a její vypořádání správními orgány. I žalovaný se v napadeném rozhodnutí, jak je výše uvedeno, věnoval otázce výšce stavby: Na str. 28 napadeného rozhodnutí uvedl, že výška stavby (7,9 m) odpovídá územně plánovací dokumentaci (10 m), a na str. 30 dodal, že stavbou nedojde k omezení soukromí a snížení pohody bydlení nad míru přiměřenou poměrům, protože u rodinného domu žalobce je z jižní strany umístěna terasa a přímo před ní je altán vysoký 3,36 m a vedle něj vzrostlé stromy, které jej převyšují o více než 1 m. Vzhledem ke klesajícímu terénu, umístění, rozměrům a výšce altánu včetně vedlejších vzrostlých stromů, tvořících výraznou přirozenou bariéru, a vzhledem k vzdálenostem mezi jednotlivými objekty a zapuštění terasy za dvoupodlažní část řadového domu D2 o 2,25 m, nebude z teras a oken 2. NP stavby vidět na volnočasový prostor (terasu) u rodinného domu žalobce. Soud takové posouzení účinků budoucího užívání považuje za naprosto dostatečné, kdy současně poukazuje na to, že žalobce c) dotčení pohledy a hlukem ze stavby v odvolání vůbec nenamítal a proti naprosto konkrétní argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí, proč k nepřiměřenému obtěžování pohledy a hlukem nemůže dojít, v žalobě konkrétně nijak nebrojil. Žádnou vadu právního posouzení žalobcem vytčené otázky v žalobě v prvním a druhém bodě tedy soud neshledal.

102. K třetímu bodu lze konstatovat, že žalobce c) obecně uvedl, že třípatrová stavba postavená v těsné blízkosti jednopodlažních rodinných domů zastíní nad míru přiměřenou místním poměrům jejich zahrady. Soud tuto námitku vykládá tak, že žalobce se žalobce domnívá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože povolilo třípatrovou stavbu, která může zasáhnout do vlastnických práv žalobce c) tím, že bude zastiňovat zahradu jeho jednopodlažního domu. Jelikož žalobce nemůže, aniž to uplatnil v odvolání, uplatňovat skutkové námitky, vyšel soud z toho, že lze posoudit jeho námitku tak, že žalobce zpochybňuje právní závěr správních orgánů, že účinky budoucího užívání stavby budou podle ust. § 94o odst. 3 stavebního zákona, pokud jde o zastínění, v souladu s veřejnoprávními předpisy. Taková námitka soudnímu přezkumu podléhá, ale je nedůvodná. Především, jak vyplývá z obsahu správního spisu, stavební záměr není třípatrovou stavbou. Jde o rodinné domy se dvěma nadzemními podlažími. Dále žalobcův dům není jednopodlažní, ale má dvě nadzemní podlaží s podkrovím (viz výkres projektové dokumentace č. D.1.1.11). Tudíž již samotná východiska žalobní námitky zakládají její mimoběžnost. Vzhledem k tomu, že zastínění stavbou žádný z žalobců nenamítl v průběhu celého správního řízení a poprvé se tak stalo až v žalobě, má soud za to, že postačí, pokud aprobuje závěr prvostupňového orgánu na str. 14 prvoinstančního rozhodnutí, že zastiňování sousedních staveb je vyloučeno vzhledem k odstupovým vzdálenostem převyšujícím stanovené limity, kdy dodržení odstupových vzdáleností je soudem vypořádáno v separátním následujícím žalobním bodě, a že projektová dokumentace je zpracována a projednána tak, že není důvodné očekávat účinky budoucího užívání stavby odlišné od účinků předpokládaných v projektové dokumentaci, a užíváním stavby nebude nad přípustnou míru obtěžováno okolí. Žádnou vadu právního posouzení žalobcem c) vytčené otázky v žalobě ve třetím bodě tedy soud neshledal.

103. Čtvrtý bod se týkal likvidace dešťové vody ze stavby. Této otázce, jak je zřejmé z výše uvedeného obsahu odůvodnění správních orgánů, věnovaly správní orgány vzhledem k námitkám žalobců mimořádnou pozornost.

104. Žalobce c) v žalobě namítl, že není správný závěr žalovaného o odlišném řešení dešťových vod ze stavby a z objektu E1-E3, protože podle stanoviska Geosanu byly pro stavbu zjištěny hraniční hodnoty vsakování. Není pravdou zjištění prvostupňového orgánu, že by Geosan zvolený způsob likvidace dešťových vod doporučil, kdy testy prováděné společností Aquatest ukazují na nevhodnost zvoleného řešení, aniž se s tím správní orgány obou stupňů vypořádaly. Odtokové poměry negativně ovlivní i usazení stavby v terénu výše než ostatní domy a navíc ještě na navýšeném pozemku o cca 1 m. Argumentace žalovaného podzemním retenčně infiltračním štěrkovým blokem v dostatečné vzdálenosti od sousedních pozemků a staveb nemůže obstát, protože jde o neodůvodněnou spekulaci. U podzemní vody není rozhodující vzdálenost, ale spíše odtokové a výškové poměry, tj. převýšení mezi stavbami, kdy v posuzovaném případě vzhledem k tomu při prosáknutí vody dojde k zasažení sousedních pozemků, což je prokázáno aktuálním odtokem z objektu E1-E3. Tyto námitky soud vykládá tak, že se žalobce c) domnívá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože povolilo stavbu, která může zasáhnout do vlastnických práv žalobce c) tím, že bude vystaven nad míru přiměřenou poměrům imisím dešťové vody ze stavby. Jelikož žalobce nemůže, aniž to uplatnil v odvolání, uplatňovat skutkové námitky, vyšel soud z toho, že lze posoudit jeho námitku tak, že žalobce zpochybňuje právní závěr správních orgánů, že účinky budoucího užívání stavby budou podle ust. § 94o odst. 3 stavebního zákona, ve vztahu k imisím dešťové vody, v souladu s veřejnoprávními předpisy. Taková námitka soudnímu přezkumu podléhá, ale je nedůvodná.

105. Jak je výše uvedeno, již prvostupňový orgán v prvoinstančním rozhodnutí do podmínky 8 začlenil a dále vysvětlil, že dešťové vody ze stavby budou svedeny do podzemní akumulační nádrže na pozemku parc. č. XB [nesousedí s pozemkem žalobců c) ani d)] o obsahu 20 m3 a přes šachtu s AT stanicí, která bude čerpat vodu na splachování záchodů a zalévání zeleně. Při přívalové srážce bude voda svedena přepadem do infiltračního štěrkového bloku na pozemku parc. č. XB [nesousedí s pozemkem žalobců c) ani d)] o velikosti 30 m3, kde se postupně vsákne do terénu. Zvolené řešení garantuje nepronikání dešťových vod na pozemky žalobců c) a d).

106. Soud zde znovu poukazuje na to, že způsob likvidace dešťových vod je podrobně popsán v projektové dokumentaci – část Průvodní zpráva (bod A.3.d), část Souhrnná technická zpráva (bod B.6.a) a část D.1.4.a Zdravotní technika.

107. Žalovaný se k řešení likvidace dešťových vod též podrobně vyjádřil, kdy zdůraznil, že zvolené řešení je odlišné od řešení stavby E1-E3 a nezvolil vsakovací jímky: Dešťové vody ze střech a teras ve 2. NP obou objektů budou odváděny do akumulační nádrže o objemu 20 m3. Vedle této akumulační nádrže bude v podzemní komoře osazena automatická tlaková stanice (AT stanice), která bude čerpat dešťovou vodu ze střech a teras (užitkovou vodu) pro splachování záchodů a zalévání zeleně (zatravněných ploch). Při přívalové srážce a naplnění akumulační nádrže bude voda svedena přepadem do podzemního retenčně infiltračního štěrkového plošného bloku o velikosti 30 m2, ze kterého se dešťová voda postupně vsákne do terénu. Do tohoto vsaku se bude srážková voda dostávat pouze výjimečně. Ba naopak se bude muset voda do akumulační nádrže doplňovat, neboť jí budou splachovány záchody ve stavbě. Žalovaný dále zdůraznil, že akumulační nádrž o objemu 20 m3 a šachta s AT stanicí byly umístěny v rohu v jihozápadní části pozemku parc. č. XB a že podzemní plošný retenčně infiltrační blok o velikosti 30 m2, ze kterého se bude voda vsakovat do terénu (pokud se tam dostane), byl umístěn v jižní části pozemku parc. č. XB, kdy tento pozemek nesousedí s pozemkem žalobců c) a d), kdy od pozemku sousedícího s pozemkem žalobců c) a d) bude infiltrační blok vzdálen 14 m.

108. Soud aprobuje závěr správních orgánů, že nebylo zjištěno, že by vnikem dešťových vod mohl být dotčen pozemek žalobců c) a d), a to vzhledem ke zvolenému řešení spočívajícím v objemné akumulační nádrže 20 m3, z níž bude čerpána vod a ke splachování záchodů a zalévání zeleně, dále v podzemním retenčně infiltračním štěrkovém plošném bloku o velikosti 30 m3, který bude sloužit pouze jako záloha pro případ přívalových dešťů, kdy v každém případě jak akumulační nádrž, tak i infiltrační blok budou umístěny, což se zdůrazňuje, na pozemku, který vůbec nesousedí s pozemkem žalobců c) a d). Hrozba vniku dešťových vod na pozemek žalobců c) a d) se tudíž jeví jako naprosto nereálná. Vzhledem k tomu má soud i žalobní námitky žalobce c) tohoto čtvrtého bodu za nedůvodné.

109. Nyní se soud bude věnovat žalobním námitkám žalobkyně d) tohoto žalobního okruhu, které byly shrnuty ve výše uvedených čtyřech bodech, kdy na rozdíl od žalobce c) se žalobkyně d) ve svém odvolání s žalobními námitkami překrývala, a to v odkazu na negativní zkušenosti s vlivem stavby E1-E3 na okolí, v závěru o hraniční hodnotě ve stanovisku Geosan a negativním stanovisku Aquatestu, v příliš vysokém usazení stavby vedoucím ke zvýšení škodlivosti imisí hluku a pohledů, v příliš blízkém umístění infiltračního štěrkového bloku vedoucím ke prosakování vod, v imisích pohledů do její zahrady a oken vzhledem k terasám a oknům ve 2. NP stavby umístěným 6 m od jejího pozemku.

110. K prvnímu a druhému žalobnímu bodu soud uvádí, že pokud jde imise hlukem a pohledy, pak ve vztahu k žalobkyni d) soud odkazuje na vypořádání těchto bodů ve vztahu k žalobci c), kdy soud aprobuje posouzení imisí hlukem a pohledy ze stavby, které v tam citovaných odůvodněních rozhodnutí správní orgány shledaly jako přiměřené poměrům. Znovu se konstatuje, že ani žalobkyně d) proti naprosto konkrétní argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí, proč k nepřiměřenému obtěžování pohledy a hlukem nemůže dojít, v žalobě konkrétně nijak nebrojila. Námitky byly tedy nedůvodné.

111. K třetímu bodu soud ve vztahu k žalobkyni d) uvádí, že zastínění žalobkyně d) nenamítala v průběhu celého správního řízení (tedy ani ve svém odvolání), proto soud odkazuje na posouzení této nedůvodné žalobní námitky, které učinil ve vztahu k žalobci c) výše.

112. K čtvrtému bodu soud ve vztahu k žalobkyni d) uvádí, že ji měl též za nedůvodnou, a to z důvodů, které popsal ve vztahu k totožné námitce žalobce c) výše. Jelikož však ve vztahu k této otázce žalobkyně d) na rozdíl od žalobce c) brojila odvoláním proti prvoinstančnímu rozhodnutí, je nutno dodat následující.

113. Především je nutno se vymezit proti žalobní argumentaci ve vztahu k negativním zkušenostem s imisemi dešťových vod z objektu E1-E3. Soud souhlasí se správními orgány, že tyto nejsou pro posouzení věci relevantní, a to vzhledem k tomu, že stavba nevyužívá vsakovací jímky s řádově méně objemnou akumulační nádrží. Soud aprobuje výše citované posouzení žalovaného, proti němuž žalobkyně d) v žalobě nijak nebrojila, že u již zrealizovaných objektů E1-E3 „jsou dešťové vody likvidovány pouze pomocí systému vsakovacích jímek umístěných u těchto objektů, kdy poslední je spojena s akumulační nádrží o velikosti 6 m3, ze které je povolen řízený odtok 0,67 l/s do kanalizace. U výstavby posuzovaného záměru rodinných řadových domů D1 - D2 se tedy jedná v případě likvidace dešťových vod o diametrálně odlišný způsob, který nelze srovnávat s likvidací dešťových vod u objektů E1-E3.“ Odkazy žalobců na imise dešťových vod z objektů E1-E3 jsou tedy irelevantní. Totéž platí o všech jiných imisí z objektu E1-E3. Správní orgány správně vycházely z konkrétního stavebního záměru a skutkového stavu zjištěného ve vztahu k němu a nepřihlížely k tomu, jaké imise vytváří jiný objekt. Ostatně tvrzení žalobců ohledně těchto imisí jiného objektu nebylo nijak konkrétní ani podloženo důkazními prostředky.

114. Žalobkyně d) argumentovala tím, že podle stanoviska Geosan byly pro stavbu zjištěny hraniční hodnoty vsakování a že není pravdou zjištění prvostupňového orgánu, že by Geosan zvolený způsob likvidace dešťových vod doporučil, kdy testy prováděné společností Aquatest ukazují na nevhodnost zvoleného řešení, aniž se s tím správní orgány obou stupňů vypořádaly. Této námitce nelze přisvědčit.

115. Jak bylo výše uvedeno, žalovaný v napadeném rozhodnutí k totožné odvolací námitce žalobkyně d) uvedl, že jí přisvědčuje v části, že není pravdou, jak uvedl stavební úřad v prvoinstančním rozhodnutí, že firma Geosan výslovně doporučuje navržené zasakování, neboť podle vyhodnocení vsakovací zkoušky společnosti Geosanu, vypracovaného Mgr. B. K., osobou s odbornou způsobilostí v inženýrské geologii a hydrogeologii provedené ve dnech 8. a 9. 10. 2019 v místě retenčně infiltračních bloků na pozemku parc. č. XB, kdy byl zjištěn výsledný koeficient vsaku kv = 3,6.10-6 m.s-1, platí, že se zjištěným koeficientem vsaku se doporučuje počítat při návrhu (dimenzování) vsakovacího prvku, který Geosan předpokládá jako podzemní objekt plošného typu - konkrétní dimenze a umístění vsakovacího zařízení musí stanovit projektant - vodohospodář s ohledem na stávající zástavbu i projektované stavby a místní odtokové poměry. Je tedy pravdou, že samotná vsakovací zkouška neobsahovala ve svém vyhodnocení výslovné doporučení, ale pouze výpočet koeficientu vsaku s doporučením návrhu dimenzování vsakovacího prvku jako objektu plošného typu, ale jednak výslovné doporučení obsahovat nemusela dle normy ČSN 75 9010, ale především v případě stavby nebudou dešťové vody likvidovány pomocí systému vsakovacích jímek. Soud též shledává logickou argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí, že stavebník v místě tohoto podzemního retenčně infiltračního štěrkového plošného bloku nechal udělat novou vsakovací zkoušku s uvedeným výsledným koeficientem vsaku, kdy nelze přehlédnout, že do štěrkového bloku nebudou sváděny všechny dešťové vody, ale jen ty, které nepobere objemná akumulační nádrž (20 m3), která bude využívána pro splachování a zalévání, přičemž podle vsakovací zkoušky se za 24 hodin vsákne 94 % celkového nalitého objemu vody do hloubky větší než 1,5 m. Lze uzavřít, že stanovisko Geosanu existenci hrozby imisí dešťových vod na pozemek žalobkyně d) neprokazuje a není pravdou, že by žalovaný nevypořádal odvolací námitku směřující k nesprávnosti zjištění prvostupňového orgánu, že by Geosan zvolený způsob likvidace dešťových vod doporučil (viz výše). Lze dodat, že žalobkyně d) s logickou a podrobnou argumentací žalovaného v napadeném rozhodnutí nijak v žalobě nepolemizovala. Pokud jde hydrogeologické posouzení Aquatestu z února 2017, založené ve správním spisu, pak toto hodnotilo zasakování srážkových vod na hranicích pozemků parc. č. XN a XA, tudíž není pravdou žalobní tvrzení, že by posudek Aquatestu prokázal nevhodnost zvoleného řešení – posudek vůbec nehodnotil zvolené řešení, jímž jednak nebyly vsakovací jímky a jednak vsakování bylo umístěno na zcela jiných pozemcích. To vysvětlil i prvostupňový orgán na str. 48 prvoinstančního rozhodnutí, kde uvedl, že posudku Aquatestu bylo při řešení zvoleném stavebníkem vyhověno tak, že nebudou zřízeny vsakovací jámy na pozemcích XN a XA.

116. Žalobní argumentace, že odtokové poměry negativně ovlivní i usazení stavby v terénu výše než ostatní domy a navíc ještě na navýšeném pozemku o cca 1 m, a že u podzemní vody není rozhodující vzdálenost, ale spíše odtokové a výškové poměry, je příliš obecná. Jde o obecné konstatování, jehož vztah k projednávané věci je obtížně uchopitelný: Výše byl popsán způsob řešení likvidace dešťových vod ze stavby, který, zjednodušeně řečeno, ústí do podzemního retenčně infiltračního štěrkového plošného bloku, který neleží na pozemku sousedícím s pozemkem žalobkyně d). Tudíž usazení stavby nemá s odtokovými poměry, ve smyslu nebezpečí imisemi dešťových vod, žádnou zřejmou souvislost a žalobkyně d) ji v žalobě nenabídla. Stejně tak nemůže obstát ani žalobní tvrzení, že nebezpečí imisí dešťových vod na pozemek žalobkyně d) není, jak tvrdí správní orgány, sníženo vzdáleností retenčního infiltračního bloku od pozemku žalobkyně – soud tuto úvahu na rozdíl od žalobkyně nemá za spekulativní, ale zcela logickou.

117. Soud shrnuje, že správní orgány nepochybily, pokud dospěly k závěru, že je stavba nemůže žalobce poškodit na jejich vlastnických právech k sousedním nemovitostem nepřiměřenými imisemi hluku, pohledy, zastíněním a dešťovými vodami, a to jak podle veřejnoprávních předpisů, tak i ve smyslu ust. § 1013 občanského zákoníku. Pokud žalobci argumentovali stávajícími minimálními hlukovými, pohledovými a stínícími poměry v lokalitě s výhradně jednopodlažními rodinnými domy s pravidelnými rozestupy, pak jednak nebylo zjištěno, že by stavba produkovala imise nad míru nepřiměřenou i takto popsaným poměrům, přičemž nelze přehlédnout, že lokalita není tvořena jen jednopodlažními rodinnými domy, a to mj. dům žalobců c) a d) a domy na severní a jižní straně stavebního záměru. Jistě lze předpokládat vzhledem k počtu bytových jednotek tomu odpovídající, žalobci namítanou, kumulaci osob, ale ta, sama o sobě, zásahem do práv žalobců být z podstaty nemůže. Není pravdou obecné žalobní tvrzení, že se žalovaný odmítl zabývat všemi námitkami žalobců týkajícími se imisí – k tomu soud odkazuje na podrobnou citaci rozhodnutí správních orgánů, které se námitkami žalobců zabývaly. Správní orgány, jak vyplývá z odůvodnění jejich rozhodnutí, evidentně hodnotily otázku potenciálního vzniku imisí s ohledem na místní poměry a stávající pohodu bydlení. Pokud žalobci v žalobě odkázali na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 As 97/2013 - 40, publ. pod č. 2968/2014 ve Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 68/2016-34, pak argumentace citovaná žalobci z uvedených judikátů v žalobě nijak konkrétně nepodporuje žalobní body, ani nevyvrací posouzení obdobných námitek správními orgány v jejich meritorních rozhodnutích.

118. Soud z výše uvedených důvodů pro nadbytečnost neprováděl dokazování žalobci v žalobě navrženými listinami – vsakovacími zkouškami, protože jsou součástí správního spisu a správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). Pokud jde o výslech žalobců, ten soud neprováděl, protože důvodnost žalobních námitek posuzoval při skutkovém a právním stavu, který byl v době vydání napadeného rozhodnutí (srov. ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.).

119. Pokud žalobci ve třetím okruhu žalobních námitek uvedli, že žalovaný potvrdil ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 2006, že stavba jako nežádoucí zástavba zhorší pohodu bydlení v lokalitě, nemohlo jít z podstaty o důvodnou argumentaci vzhledem k datu podání žádosti stavebníkem v posuzované věci. Odstupové vzdálenosti 120. V pátém okruhu žalobních námitek žalobci uvedli, že stavba nesplňuje odstupové vzdálenosti stanovené v ust. § 25 odst. 8 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, protože správní orgány nesprávně vycházely z údajů bez balkonů a lodžií přesahujících vnější povrch stěn v 1. NP, tj. z větších rozestupů mezi stavbami než uvedených v projektové dokumentaci.

121. Stavebník ve vyjádření k žalobě uvedl, že vzdálenosti řadových rodinných domů D1-D2 od hranic sousedních pozemků jsou uvedeny v prvoinstančním rozhodnutí a odkázal na koordinační situaci výkres C.2 + C.3, kdy vzdálenosti navržených řadových rodinných domů vyhovují právním předpisům. Stavebník poukázal na to, že navržené rodinné domy nemají balkony či lodžie.

122. Soud zjistil, že odvolací námitku odpovídající tomuto žalobnímu bodu ve správním řízení neuplatnila ani žalobkyně b), ani žalobkyně d) – uplatnili ji jen žalobci a) a c). Tudíž žalovaný při posouzení této námitky ze strany žalobkyň b) a d) nemohl pochybit.

123. Ve vztahu k žalobcům a) a c) tuto odvolací námitku vypořádal žalovaný s odkazem na ust. § 13 a odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, na str. 45 napadeného rozhodnutí tak, že stavební úřad v prvoinstančním rozhodnutí uvedl na základě Koordinační situace C.2 + C.3, opatřené autorizačním razítkem autorizovaného architekta, minimální vzdálenosti mezi vnějšími povrchy stěn v 1.NP objektů rodinných řadových domů D1 - D2 od hranic pozemků a sousedních staveb, kdy stavebnímu úřadu nepřísluší kontrolovat tyto údaje, protože odpovědnost za tyto údaje v projektové dokumentaci nese podle ust. § 159 stavebního zákona projektant. „Stavební úřad zejména na základě ustanovení § 94o odst. 2 písm. a) stavebního zákona kromě jiného (§ 94o odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 3 stavebního zákona) hlídá, zda jsou v odpovídající míře řešeny i obecné požadavky na výstavbu. Ty v konkrétním případě odpovídajícím způsobem řešeny jsou.“ Prvostupňový orgán na str. 3 a 12 prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že odstup stavby od hranice pozemku žalobce c) je 6,8 m a od domu žalobce c) 13,03 m, kdy jde o vzdálenosti mezi vnějšími povrchy stěn v 1. NP, přičemž zjištěné odstupové vzdálenosti převyšují požadavky stanovené vyhláškou č. 501/2006 Sb.

124. Soud konstatuje, že žalobci v tomto žalobním bodu netvrdili, že by údajné nedostatečné odstupy měly jakýkoli negativní vliv na jejich vlastnická a jiná věcná práva. Jak bylo výše podrobně s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vyloženo, soudní řád správní je svou povahou právní normou obrannou, a nikoli kontrolní – netvrdí-li soused stavebního záměru, že veřejná správa svým rozhodnutím (negativně) vstoupila do jeho právní sféry, nemůže tvrzená nesprávnost správního rozhodnutí představovat důvod jeho nezákonnosti deklarované správním soudem. Žalobci a) a b) ostatně ani nevlastní žádné pozemky, které by sousedily s pozemky, na nichž je umístěn stavební záměr. Vzhledem k citovanému ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona nemohlo jít tedy o důvodnou žalobní námitku.

125. Soud nad rámec uvedeného dodává následující.

126. Podle ust. § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, platí, že je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých stěn nejsou okna obytných místností; v takovém případě se odstavec 4 nepoužije. Ust. § 25 odst. 8 této vyhlášky stanoví, že vzájemné odstupy a vzdálenosti se měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkonů, lodžií, teras, dále od hranic pozemků a okraje vozovky pozemní komunikace.

127. Z údajů výkresu C.2+C.3, který je součástí projektové dokumentace, soud zjistil, že dům žalobce c) je od stavby vzdálen 13,035 m, hranice pozemku žalobce c) od stavby je ve vzdálenosti 6,8 m, tudíž je zjevné, že odstupová vzdálenost mezi domem a pozemkem žalobce c) a stavbou je několikanásobně překročena. Odstupy popsané prvostupňovým orgánem na str. 3 a 12 prvoinstančního rozhodnutí tedy odpovídají projektové dokumentaci. Argumentovali-li žalobci balkony a lodžiemi v 1. NP, pak podle projektové dokumentace v 1. NP žádné balkony ani lodžie nejsou umístěny. Šlo-li žalobcům o terasu v 1. NP v severozápadním rohu stavby, pak ta nemá žádné obvodové stěny, tudíž je pro stanovení odstupu nevýznamná (a i kdyby relevantní byla, její hloubka cca 2 m by tak jako tak nezkrátila odstup pod stanovenou hranici). Dům žalobce a) ani není umístěn na pozemku, který by sousedil s pozemkem se stavbou, tudíž zde je situace o to zřejmější a správní orgány postupovaly správně, pokud vycházely z údajů projektové dokumentace – žalobci ostatně v průběhu správního řízení ani v žalobě netvrdili, že by údaje projektové dokumentace neodpovídaly skutečnému stavu. Z toho vyplývá, že předepsaná odstupová vzdálenost byla dodržena, i kdyby byly námitky žalobců přípustné.

128. Žalobní námitka je tedy nedůvodná. Souhlas se stavbou 129. V šestém okruhu žalobních námitek žalobci uvedli, že stavebník v rozporu s ust. § 184a odst. 2 stavebního zákona nedoložil souhlas vlastníků dotčených pozemků se stavebním záměrem, vyznačený na situačním výkresu dokumentace, nebo na projektovou dokumentaci, jímž nemůže být souhlas jednatele stavebníka pana H. Stavebník nedoložil plnou moc opravňující jednatele H. jednat za všechny tři spoluvlastníky dotčených pozemků. Dvě smlouvy o právu provést stavbu nejsou smlouvami o zřízení práva stavby ve smyslu ust. § 184a odst. 1 stavebního zákona.

130. K šestému okruhu žalobních námitek uvedl žalovaný následující. Stavebník řádně doložil soukromoprávní titul k realizaci stavby podle ust. § 184a odst. 1 stavebního zákona a disponuje tedy právem stavby – dvě smlouvy o právu provést stavbu na předmětných pozemcích a souhlas všech spoluvlastníků stavbou dotčených pozemků vyznačený na situačním výkrese C.4.

131. Stavebník ve vyjádření k žalobě uvedl, že doložil k podání žádosti o společné povolení smlouvy o právu provést stavby ze dne 15. 11. 2019 a 1. 9. 2016 a odkázal na projektovou dokumentaci, kde je v odd. E6 situační výkres s textem souhlasu vlastníků pozemků s podpisy vlastníků na základě plných mocí ze dne 24. 10. 2019 a 1. 11. 2019, které jsou také přiloženy v projektové dokumentaci.

132. V odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobkyně d) odvolací námitku odpovídající tomuto žalobnímu bodu ve správním řízení neuplatnila. Vzhledem k ust. § 89 odst. 2 správního řádu tudíž žalovaný nemohl pochybit při jejím posouzení.

133. Žalovaný vypořádal obdobnou odvolací námitku žalobců a), b) a c) na str. 15 a 16 ve spojení se str. 43 napadeného rozhodnutí následovně. Žalobcům tyto námitky nepřísluší, protože podle ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona mohou uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, jen pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. Jelikož námitky nejsou spojeny s přímým dotčením práv zakládající účastenství žalobců v řízení, není nutno k nim přihlížet. Žalovaný dále dodal, že podle zápisu v katastru nemovitostí vlastní pan S. H. spolu se svou manželkou paní Ing. I. H. jednu polovinu stavbou dotčených pozemků (tj. pozemek parc. č. XA, XB, XC, XD, XF) a druhou polovinu vlastní paní H. K. „Jelikož žadatel (společnost IRHOS Partner s.r.o.) není vlastníkem (ani spoluvlastníkem) stavbou dotčených pozemků, doložil k žádosti ze dne 25. 4. 2018 dvě smlouvy o právu provést stavbu na předmětných pozemcích (Smlouva o právu provést stavbu ze dne 15. 11. 2018 a Smlouva o právu provést stavbu ze dne 1. 9. 2016), uzavřené mezi jím a výše uvedenými všemi třemi vlastníky předmětných pozemků. Žadateli tedy svědčí právo stavby. Vzhledem k tomu, že žadatelovo právo stavby není evidováno v katastru nemovitostí a přílohou žádosti o společné povolení ze dne 25. 4. 2018 byl i souhlas všech spoluvlastníků stavbou dotčených pozemků, tak jak vyžaduje ustanovení § 184a stavebního zákona, svědčí žadateli soukromoprávní titul k realizaci tohoto stavebního záměru. Žadatel tedy předložil a doložil potřebné soukromoprávní oprávnění k podání žádosti o společné povolení na předmětnou stavbu (Smlouvy o právu provést stavby ze dne 15. 11. 2018 a 1. 9. 2016), tak jak vyžaduje zákon, a nemusel již dokládat písemnou plnou moc, kterou by mu udělili jednotliví spolumajitelé stavbou dotčených pozemků, tak jak se domnívá odvolatelka.“ 134. Soud aprobuje závěr žalovaného v napadeném rozhodnutí, že námitka žalobců a), b) a c) je nepřípustná vzhledem k ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona a správní orgány k ní nemusely přihlížet. Žalobci v tomto žalobním bodě neuvedli, jak se údajné porušení procesních předpisů mělo dotknout jejich věcných práv a z obsahu spisu žádné myslitelné omezení práv žalobců z důvodů žalobci vymezené procesní vady nevyplývá, tudíž tyto žalobní námitky k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí vést nemohly.

135. Nad rámec výše uvedeného uvádí soud k důvodnosti nepřípustných námitek následující.

136. Podle ust. § 184a odst. 1 věty první stavebního zákona platí, že není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Podle ust. § 184a odst. 2 stavebního zákona platí, že souhlas s navrhovaným stavebním záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace, nebo projektové dokumentace.

137. Podle ust. § 1243 odst. 2 věty první občanského zákoníku vzniká právo stavby zřízené smlouvou zápisem do veřejného seznamu.

138. Z uvedených zákonných ustanovení je zřejmé, že stavebník měl v řízení před stavebním úřadem předložit buď důkaz o existenci služebnosti či práva stavby nebo souhlas vlastníků stavbou dotčených pozemků, vyznačený na situačním výkresu dokumentace, nebo projektové dokumentace.

139. Soud z výpisů z katastru nemovitostí založených ve správním spisu ověřil, že manželé H. a paní K. jsou výlučnými vlastníky pozemků dotčených stavebním záměrem. Dále soud ověřil, že součástí správního spisu je výkres C.4 projektové dokumentace, na němž byl vyznačen výslovný souhlas všech spoluvlastníků stavbou dotčených pozemků (manželů H. i paní K.) se stavebním záměrem, kdy při udělení tohoto souhlasu byla paní H. a paní K. zastoupeny stavebníkem jednajícím svým jednatelem, S. H., a to na základě úředně ověřených plných mocí ze dne 24. 10. a 1. 11. 2019, též založených ve správním spisu (viz podklady rozhodnutí uvedené na str. 15 prvoinstančního rozhodnutí). Z výpisů z katastru nemovitostí založených ve správním spisu soud dále ověřil, že žádné právo stavby jako právo věcné k pozemkům dotčeným stavebním záměrem ve prospěch stavebníka do katastru zapsáno nebylo.

140. Závěr žalovaného o nedůvodnosti námitky žalobců je správný, byť ho musí soud poněkud korigovat: Právo stavby stavebníkovi nesvědčilo, protože nebylo jakožto věcné právo zapsáno do katastru nemovitostí, tudíž smlouvy o právu provést stavbu soukromoprávní titul k provedení stavebního záměru nezakládaly. Podmínky stanovené v ust. § 184a odst. 1, 2 stavebního zákona však přesto byly naplněny, neboť stavebník doložil souhlas všech spoluvlastníků stavbou dotčených pozemků, vyznačený na situačním výkresu dokumentace (viz shora).

141. Pokud žalobci namítali, že souhlas jednatele stavebníka pana H. nemůže být souhlasem podle ust. § 184a stavebního zákona, protože nedoložil plnou moc opravňující ho jednat za všechny tři spoluvlastníky dotčených pozemků, pominuli, že správní spis obsahuje řádné, úředně ověřené, plné moci ze dne 24. 10. a 1. 11. 2019 opravňující jednat stavebníka za spoluvlastníky – paní H. a paní K. Plnou moc opravňující pana H. jednat za zbývajícího spoluvlastníka pana H. nebylo nutno předkládat, protože šlo o jednu a tutéž osobu. Žalobcům lze přisvědčit, že smlouvy o právu provést stavbu nejsou svým obsahem plnými mocemi, kdy nebylo nutno posuzovat, zda těmito smlouvami bylo či nebylo zřízeno právo stavby, protože rozhodné pro posouzení věci bylo toliko to, zda právo stavby ve smyslu ust. § 184a odst. 1 stavebního zákona vzniklo (tj. bylo zapsáno do katastru nemovitostí).

142. Tento žalobní bod tedy nebyl důvodný. Změna žádosti 143. V sedmém žalobním okruhu žalobci uvedli, že dne 20. 11. 2019 stavebník zúžil svou žádosti o stavební povolení tak, že stavba bude realizována na 5 a nikoliv na 7 pozemcích. Stavebník ale zúžil svou žádost až po vydání rozhodnutí prvostupňového orgánu dne 14. 2. 2019, přestože nelze vzít zpět žádost od vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně do zahájení odvolacího řízení - stavebník tedy nebyl oprávněn podle ust. § 45 odst. 4 správního řádu svou žádost zúžit a vydání napadeného rozhodnutí tak bylo nezákonné. Navíc o zúžení žádosti správní orgány nijak nerozhodly, byť se jedná o částečné zpětvzetí, o němž mělo být vydáno usnesení dle ust. § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu. Nebylo-li rozhodnuto o zúžení žádosti, nemohl prvostupňový orgán vyhovět žádosti stavebníka a vydat rozhodnutí, které následně žalovaný potvrdil. K argumentaci žalovaného, že žalobci byli účastníky řízení a mohli si vše vydedukovat ze spisu, žalobci uvedli, že závazným je přece až samotné rozhodnutí, a proto nelze tvrdit, že byť rozhodnutí něco neobsahuje a je tedy špatně, tak to lze zhojit tím, že to vyplývá ze spisového materiálu. Dále žalovaný ve svém zrušujícím rozhodnutí ze dne 19. 8. 2019, uvedl, že nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí shledává mj. v neodůvodněné změně počtu pozemků a v tom, že o této změně nebyli účastníci informováni. V prvoinstančním rozhodnutí tato vada nebyla napravena, a přesto žalovaný v napadeném rozhodnutí prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalobci poukázali na to, že žalovaný nesprávně vypořádal jejich odvolací námitku nepřezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí odkazem na kvantitu námitek žalobců.

144. Žalovaný k tomuto okruhu žalobních námitek ve vyjádření k žalobě uvedl následující. Stavebník jako žadatel zúžil předmět své žádosti podáním ze dne 20. 11. 2019 tak, že stavba bude realizována pouze na pěti pozemcích – formu zúžení žádosti správní řád ani stavební zákon neupravuje. O zúžení obsahu žádosti správní orgán nerozhoduje. Důvodem pro zrušení tehdejšího rozhodnutí stavebního úřadu byl výrok rozhodnutí o umístění stavby pouze na pěti pozemcích, byť v žádosti o společné povolení bylo uvedeno celkem sedm pozemků.

145. Stavebník ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 20. 11. 2019 řádně předložil sdělení, jímž zúžil žádost o společné povolení s tím, že stavba bude realizována na pěti pozemcích a nikoliv na sedmi pozemcích. Dne 3. 6. 2020 prvostupňový orgán vyrozuměl účastníky společného řízení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, tudíž o zúžení žádosti byli účastníci informováni.

146. Soud ověřil ze správního spisu, že řízení bylo zahájeno žádostí stavebníka ze dne 25. 4. 2018, která se týkala stavby na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG v k. ú. Č. Dne 14. 2. 2019 vydal prvostupňový orgán rozhodnutí ze dne 14. 2. 2019, č. j. UMO8/0145/19, jímž schválil stavební záměr na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD a XF. Toto rozhodnutí zrušil žalovaný svým rozhodnutím ze dne 19. 8. 2019, č. j. MMP/137686/19, v něm uvedl, že zrušené rozhodnutí je nezákonné, protože existuje rozpor mezi žádostí a částí A projektové dokumentace, podle nichž má být stavba umístěna na sedmi pozemcích, a částí C projektové dokumentace a výrokem zrušeného rozhodnutí, podle nichž je stavba umístěna na pěti pozemcích (viz str. 10 zrušovacího rozhodnutí). Zrušené rozhodnutí mělo podle žalovaného odpovídat žádosti nebo její změně, o níž též měli být případně vyrozuměni účastníci řízení. Následně dne 20. 11. 2019 stavebník podal stavebnímu úřadu upravenou projektovou dokumentaci s tím, že žádá o povolení stavby na předmětných pěti pozemcích (viz podání stavebníka č. j. UMO8/1819/19 a č. j. UMO8/1764/19). Žalobci následně opakovaně nahlíželi do správního spisu: žalobce a) dne 6. 1., 11. 5. a 8. 6. 2020, žalobce c) dne 6. 1. a 13. 1. 2020, žalobkyně d) dne 6. 1. a 13. 1. 2020. Podáním doručeným stavebními úřadu dne 20. 1. 2020 žalobkyně b) věcně reagovala na změnu žádosti ze dne 20. 11. 2019 svými připomínkami.

147. Stavební úřad pak vydal prvostupňové rozhodnutí s pěti pozemky, v němž na str. 62 vypořádal námitku žalobkyně b) popsanou na str. 60 a 61 tak, že umístění stavby na pěti, a nikoli sedmi, pozemcích bylo zřejmé již z původní dokumentace a oznámením, že stavba bude umístěna na pěti pozemcích, nedošlo k dispozici stavebníka s předmětem žádosti. Prvostupňový orgán měl námitku za nedůvodnou s odůvodněním, že podáním ze dne 20. 11. 2019 stavebník doplnil svou žádost tak, že stavba bude umístěna na pěti pozemcích a tím ji zúžil ze sedmi pozemků na pět, kdy zákon pro zúžení žádosti žádnou formu nepředepisuje.

148. V odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobkyně d) odvolací námitku odpovídající tomuto žalobnímu bodu ve správním řízení neuplatnila. Vzhledem k ust. § 89 odst. 2 správního řádu tak žalovaný nemohl pochybit při jejím posouzení.

149. Žalobci a) a c) v odvolání namítli, že prvoinstanční rozhodnutí schválilo stavební záměr na pěti pozemcích, přestože se žádost týkala sedmi pozemků, kdy z prvoinstančního rozhodnutí nelze zjistit, proč se tak stalo a odvolatelé nebyli informováni o dispozici se žádostí. Žalobkyně b) v odvolání namítla, že ze spisu není zřejmé, zda stavebník disponoval se žádostí a účastníci řízení o tom byli informováni.

150. Uvedené námitky vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 17, 18 a 42, kde s odkazem na ust. § 94n odst. 3 stavebního zákona uvedl, že namítané vady nemohly zasáhnout do věcných práv žalobců. Nad rámec toho žalovaný s odkazem na ust. § 45 odst. 4 správního řádu dodal, že žadatel smí bez povolení správního orgánu zúžit předmět své žádosti do zahájení odvolacího řízení - správní orgán je pak vázán zúženým obsahem žádosti. Dne 20. 11. 2019 obdržel stavební úřad od žadatele sdělení, že stavba bude ve skutečnosti umístěna pouze na 5 pozemcích, což korespondovalo i s přiloženou projektovou dokumentací. „Odvolací správní orgán považuje tento projev vůle žadatele, týkající se upřesnění skutečného umístění předmětné stavby, za dostačující a provedený zcela v souladu se zákonem (konkrétně s ustanovením § 45 odst. 4 správního řádu). Skutečnost, že stavební úřad ihned poté, co obdržel toto sdělení žadatele ze dne 20. 11. 2019, neuvědomil účastníky řízení o tomto úkonu, nezakládá nezákonnost vydaného rozhodnutí (společné povolení) č. j. UMO8/0787/20 ze dne 9. 7. 2020. Navíc vše bylo zhojeno několikrát postupem podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, kdy stavební úřad dal všem účastníkům řízení možnost seznámit se se všemi podklady před vydáním rozhodnutí ve věci a to ve stanovené lhůtě, čehož zejména odvolatelé plně využili (viz. výše popsaný průběh společného řízení před správním orgánem prvního stupně do předání věci odvolacímu správnímu orgánu). Navíc v předmětných přípisech byl ze strany stavebního úřadu předmět společného řízení po upřesnění žádosti, učiněné žadatelem dne 20. 11. 2019, tj. umístěný pouze na 5-ti pozemcích, řádně uváděn.“ Dále žalovaný doplnil: „K nedůvodnosti odvolací správní orgán uvádí následující - odvolací správní orgán přisvědčuje odvolatelům pouze v tom, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze vyčíst, že žadatel zúžil předmět své žádosti v tom smyslu, že z původních sedmi pozemků, na kterých bude stavební záměr umístěn, vyjmul žadatel na základě výzvy stavebního úřadu pozemky dva. Ale vzhledem k tomu, že se odvolatelé osobně dostavovali několikrát poté, co žadatel upravil předmět své žádosti na stavební úřad a nahlíželi do spisu, podávali námitky a připomínky a vyjadřovali se ke všem podkladům před vydáním rozhodnutí ve věci (viz. výše popsaný průběh společného řízení před správním orgánem prvního stupně do předání věci odvolacímu správnímu orgánu), nemohou se domáhat toho, že nevěděli o tom, že stavba bude postavena pouze na pěti pozemcích. Odvolací správní orgán upozorňuje, že změna v počtu pozemků se nedotkla vlastní stavby rodinných řadových domů D1 - D2 jako takových, které budou umístěny stále na stejných pozemcích. Což lze porovnat s původní (koordinační situace C.2 + C.3 s datem 01/2018) a novou koordinační situací (koordinační situace C.2 + C.3 s datem 11/2019). Na pozemcích parc. č. XG a XE k. ú. Č., které byly žadatel vyjmuty ze žádosti, se nachází stávající veřejně přístupná účelová komunikace. Navíc stavební úřad výzvu ze dne 12. 11. 2019, na základě které vyzýval žadatele kromě jiného i k upřesnění předmětu žádosti, zasílal na vědomí všem účastníků společného řízení, tedy i odvolateli.“ 151. Soud aprobuje závěr žalovaného v napadeném rozhodnutí, že námitka žalobců a), b) a c) je nepřípustná a správní orgány k ní nemusely přihlížet. Jakkoli námitka mířila do procesu vedeného správními orgány, je zřejmé, že se vytknutá procesní vada, bez ohledu na její existenci, nemohla negativně dotknout vlastnických ani jiných věcných práv žalobců. Žalobci nemají žádná věcná práva k pozemkům, o něž byla žádost zúžena, ani nevlastní pozemky s nimi sousedící. Ostatně ani sami žalobci v tomto celém žalobním bodě neuvedli, jak se údajné porušení procesních předpisů mělo dotknout jejich práv a z obsahu spisu žádné myslitelné omezení práv žalobců z důvodů žalobci vymezené procesní vady nevyplývá, tudíž tyto žalobní námitky k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí vést nemohly. Argumentovali-li žalobci tím, že omezením pozemků dotčených stavbou bude znemožněn příjezd ke stavbě, vypořádal soud tuto námitku v prvním okruh žalobních námitek a na tuto pasáž odkazuje.

152. Nad rámec uvedeného k důvodnosti nepřípustných námitek uvádí soud následující: Podle ust. § 45 odst. 1 věta první správního řádu musí mít žádost náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Podle ust. § 45 odst. 4 správního řádu platí, že žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do zahájení odvolacího řízení. Ust. § 94l odst. 1 písm. b) stavebního zákona musí žádost o vydání společného povolení obsahovat kromě obecných náležitostí podle správního řádu mj. identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má stavební záměr uskutečnit.

153. Z uvedeného je zřejmé, že stavebník byl povinen do žádosti uvést pozemky, na nichž má být stavba umístěna a byl oprávněn jejich rozsah následně zúžit. K tomu nesporně došlo podáním stavebníka ze dne 20. 11. 2019. Této dispozici stavebníka odpovídal výrok prvoinstančního rozhodnutí.

154. Namítli-li žalobci v žalobě, že k zúžení žádosti došlo v rozporu s ust. § 45 odst. 4 správního řádu až po vydání rozhodnutí prvostupňového orgánu dne 14. 2. 2019, takovou námitku v odvolání nevznesli, tudíž vzhledem k ust. § 89 odst. 2 správního řádu nemůže nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívat v této procesní vadě. Nad rámec právě uvedeného soud uvádí, že námitka ani není důvodná, protože v posuzované věci byla stavebníkem žádost podána v době, kdy neexistovalo žádné vydané rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť rozhodnutí prvostupňového orgánu ze 14. 2. 2019 bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 8. 2019. Z toho je zřejmé, že k zúžení žádosti nedošlo v době od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do zahájení odvolacího řízení, což je ust. § 45 odst. 4 správního řádu zapovězeno.

155. V podstatě stejně lze vypořádat žalobní námitku, že správní orgány nerozhodly podle ust. § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu o částečném zpětvzetí žádosti stavebníka. Takovou námitku žalobci ve správním řízení především nikdy neuplatnili. A dále, obiter dictum, správní řád nepředepisuje vydávat rozhodnutí o zúžení žádosti, kdy v posuzovaném případě ke zpětvzetí žádosti nedošlo.

156. Další část žalobní argumentace směřovala k tomu, že prvoinstanční rozhodnutí neodůvodnilo, proč se týkalo pěti pozemků, a nikoli sedmi, a že tuto vadu nelze zhojit odkazem na obsah správního spisu. Žalobci přitom pominuli, že stavební úřad na str. 62 prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že podáním ze dne 20. 11. 2019 stavebník doplnil svou žádost tak, že stavba bude umístěna na pěti pozemcích a tím ji zúžil ze sedmi pozemků na pět, kdy zákon pro zúžení žádosti žádnou formu nepředepisuje. Není tedy pravdou, že by prvoinstanční rozhodnutí výrok o pěti pozemcích neodůvodnilo. Žalobci stejně tak pominuli i odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný naprosto jasně vysvětlil, že namítané vady nemohly zasáhnout do věcných práv žalobců, kdy žalobci byli opakovaně poučeni o právu seznámit se s podklady rozhodnutí podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu (např. sdělením ze dne 3. 6. 2020), čehož ostatně i využili, a zúžení žádosti bylo zřejmé i z následných přípisů stavebního úřadu žalobcům. Soud nepřehlédl, že se ostatně žalobci k zúžení pozemků již v řízení před prvostupňovým orgánem vyjadřovali, brojili proti němu, kdy navíc i žalobkyně b) ve své námitce popsané na str. 60 a 61 prvoinstančního rozhodnutí potvrdila, že umístění stavby na pěti, a nikoli sedmi, pozemcích bylo zřejmé již z původní dokumentace. Pokud by tedy žalobní námitka směřovala k tomu, že nevědomost žalobců o zúžení žádosti omezila jejich možnosti využití procesních práv účastníků řízení, byla její důvodnost vyloučena tím, že o zúžení žádosti nepochybně vědět měli. Soud aprobuje i řádně odůvodněný závěr žalovaného v napadeném rozhodnutí, že změna v počtu pozemků se nedotkla vlastní stavby rodinných řadových domů D1 - D2 jako takových, které byly umístěny stále na stejných pozemcích (viz výše). Soud podotýká, že žalobci v žalobě nijak nepolemizovali s tímto odůvodněním napadeného rozhodnutí. Z uvedených důvodů je neopodstatněnou i žalobní argumentace, že žalovaný v původním zrušovacím rozhodnutí stavebnímu úřadu vytkl, že řádně zúžení pozemků neodůvodnil a účastníky neinformoval o zúžení žádosti, protože žalobci pominuli celý následný průběh řízení před stavebním úřadem po zrušení jeho původního rozhodnutí a odůvodnění napadeného rozhodnutí.

157. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. 1 As 328/2018- 37, kde byl řešen případ, kdy bylo vydáno stavební povolení ve vztahu k pozemku, který nebyl v žádosti identifikován, ale provedení části stavby na tomto pozemku bylo zřejmé z předložené projektové dokumentace, kdy po zrušení rozhodnutí stavebního úřadu byla žádost o tento pozemek rozšířena. Kasační soud v bodě 47 rozsudku vysvětlil: „Projektová dokumentace je přílohou žádosti o vydání (dodatečného) stavebního povolení. Nekoresponduje-li vymezení pozemků v žádosti a v projektové dokumentaci, je zřejmé, že se jedná o vadu žádosti, která musí být odstraněna. Jde tedy o vyjasnění rozporu v jednom podání, nikoliv o následné rozšiřování žádosti. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že žádost o stavební povolení byla podána v návaznosti na územní rozhodnutí, ve kterém byly vymezeny oba dotčené pozemky. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s městským soudem, že v projednávané věci se nejednalo o nepřípustné rozšíření žádosti. Ačkoliv lze souhlasit se stěžovatelem, že nejasné vymezení stavby může mít vliv na možnost uplatňování procesních práv účastníků řízení, v dané věci je nepochybné, že stěžovatel byl s ohledem na předchozí vývoj správního řízení seznámen se stavebníkovým záměrem, a jeho námitky se tak Nejvyššímu správnímu soudu stejně jako městskému soudu jeví spíše jako rozporování detailů, které nemají reálný vztah k jeho právní sféře. Stěžovatel ostatně v žalobě ani v kasační stížnosti netvrdil, že by byl jakýmkoliv způsobem zkrácen na svých procesních právech v důsledku uvedené nejasnosti.“ 158. Pokud žalobci dále namítli, že prvoinstanční rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné z důvodu námitek žalobců, dezinterpretovali odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný na str. 42 uvedl, že odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí bylo obsáhlé i z důvodu množství uplatněných námitek účastníků řízení. Žalovaný tedy nedospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí tak, jak tvrdili žalobci v žalobě.

159. Závěrečný odstavec čl. II žaloby neobsahoval žádné konkrétní žalobní námitky, tudíž k němu soud nepřihlížel – žalobci neuvedli, jaké jejich konkrétní námitky měly být pominuty a proč (konkrétně) pominuty býti neměly. Stejně tak zde žalobci neuvedli, jak konkrétně mělo být zasaženo do jejich právní sféry, jakých konkrétním imisím a sousedským sporům mělo být předejito.

160. Tento žalobní bod byl tedy též nedůvodný.

V. Rozhodnutí soudu

161. Z výše uvedených důvodů shledal soud žaloby všech žalobců nedůvodnými. Proto soud žaloby všech žalobců zamítl výroky I až IV rozsudku podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s.

VI. Náklady řízení

162. O náhradě nákladů řízení účastníků řízení rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci ve věci procesní úspěch neměli a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení ve vyjádření k žalobě výslovně vzdal. Proto soud výrokem V rozsudku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

163. O náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil - z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V posuzované věci soud neuložil žádné z osob zúčastněných na řízení žádnou povinnost, tudíž jim nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Ač se stavebník domáhal ve svém podání ze dne 1. 6. 2021 náhrady nákladů řízení, soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly, a stavebník je ve svém podání ani sám nijak neoznačil. Proto výrokem VI rozsudku soud nepřiznal žádné z osob zúčastněných na řízení právo na náhradu nákladů řízení.