č. j. 77 A 65/2021-80

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: J. P. zastoupený advokátem Mgr. Daliborem Lípou sídlem Jugoslávská 856/2, 360 01 Karlovy Vary proti žalované: Vězeňská služba – Věznice Horní Slavkov IČ 00212423, sídlem Hasičská 785, 357 31 Horní Slavkov o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2021, čj. VS 69448/ČJ-2021/800832-KŘO- T takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2021, čj. VS 69448/ČJ-2021/800832-KŘO-T, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2021, čj. VS 69448/ČJ-2021/800832-KŘO-T (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí speciálního pedagoga Věznice Horní Slavkov o uložení kázeňského trestu ze dne 17. 4. 2021, č. j. VS-69448/ČJ-2021-800832- KŘO-T, dle ust. § 52 odst. 3 zákona a ust. § 46 odst. 1, 3 písm. f) a ust. § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVTOS“) ve spojení s ust. § 60 odst. 1, 2 písm. b) vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „řád“).

2. Stíhaný kázeňský přestupek žalobce měl spočívat v tom, že dne 16. 4. 2021 kolem 14:25 hodin na cele č. 106 A3 slovně urazil spoluods. M. L., bouchal hlavou do skříňky, a následně po příchodu dozorce pprap. B. a jeho výzvě, aby zanechal tohoto jednání, výzvy neuposlechl a šel proti němu s napřaženou levou rukou v pěst.

II. Žaloba

3. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že dne 16. 4. 2021 ho napadl spoluodsouzený a povalil ho zády na zem a klečel na něm, žalobce začal křičet a do cely vstoupil dozorce, následně se žalobce přetočil na břicho, stěžoval si dozorci a ten žalobce spoutal. Žalobci nebyla poskytnuta přiměřená lhůta k obstarání právního zastoupení a nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům (kamerový záznam incidentu, zpráva psychiatra a praktického lékaře ohledně zdravotního stavu žalobce).

4. V doplnění žaloby ze dne 11. 7. 2021 žalobce prostřednictvím svého zástupce uvedl následující: Žalovaná v rozporu s ust. § 3 správního řádu a ust. § 52 odst. 1, 3 ZVTOS zcela v napadeném rozhodnutí pominula a do správního spisu nezařadila písemné odůvodnění stížnosti žalobce, které dne 19. 4. 2021 ve lhůtě pro podání stížnosti vložil do schránky na stížnosti (odůvodnění stížnosti je ve výpisu ze dne 19. 4. 2021 ze schránky stížností označeno jako stížnost proti káz. řízení VOVT). Žalobce navíc svou stížnost téhož dne rozšířil a navrhl doplnění dokazování dalším podáním do schránky stížností adresovanými M. B. a Mgr. B., aniž tato podání žalovaná v napadeném rozhodnutí zohlednila a do spisového materiálu zařadila. Toto žalobce navrhl prokázat svým výslechem, kopií výpisu ze schránky stížností a soudem vyžádanou kopií kompletního obsahu schránky stížností ze dne 19. 4. 2021 vloženým žalobcem. Žalobce dále s odkazem na ust. § 3 správního řádu a ust. § 47 odst. 1 ZVTOS namítl, že nebyl správními orgány zjištěn skutkový stav věci. Správní orgány se dostatečně nevypořádaly s vyjádřeními žalobce, jeho stanovisko ignorovaly, přičemž nekriticky přejaly tvrzení přímého účastníka a zasahujícího příslušníka vězeňské služby a účelová, podezřele shodná, tvrzení spoluvězňů. Žalobce dále s odkazem na čl. 37 LZPS, ust. § 26 odst. 3 ZVTOS a ust. § 23a NGŘ č. 36/2014 namítl porušení práva na právní pomoc, kdy mu nebyl dán skutečný prostor pro zajištění právní pomoci v rámci řízení, když řízení bylo zahájeno i rozhodnuto téhož dne. Žalobce též namítl nepřiměřenost uloženého trestu.

5. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Vyjádření žalované k žalobě

6. Soud žalovanou marně vyzval k vyjádření k žalobě výzvou ze dne 13. 7. 2021, č. j. 77 A 65/2021-38. K opakované výzvě soudu k vyjádření k žalobě ze dne 11. 11. 2021, č. j. 77 A 65/2021-48, žalovaná podáním ze dne 19. 11. 2021 sdělila následující: Ve vztahu k námitce nemožnosti zajistit si právní zastoupení žalovaná sdělila, že žalobce nebyl schopen sdělit, koho chce kontaktovat za účelem svého právního zastoupení, dne 17. 4. 2021, ani dne 22. 4. 2021. Žalobci bylo též k jeho důkaznímu návrhu sděleno, že kamerový záznam není k dispozici, protože na celách není systém instalován. Posudky psychiatra a praktického lékaře osvědčující normalitu žalobce by byly nadbytečné, protože nemohly mít vliv na rozhodnutí. Zjištěný skutkový stav byl prokázán svědecky, kdy žalobce neoznačil žádné důkazy, který by jej vyvrátily.

7. Ve výzvě ze dne 11. 11. 2021, č. j. 77 A 65/2021-48, konkrétně vyzval soud s odkazem na zaslaný výpis ze schránky stížností ze dne 19. 4. 2021 žalovanou, aby se vyjádřila k tvrzení žalobce v doplnění žaloby, že dne 19. 4. 2021 vložil do schránky stížností jednak odůvodnění stížnosti a jednak písemnosti adresované M. B. a Mgr. B. obsahující doplnění stížnosti s návrhy na doplnění dokazování. Soud současně vyzval žalovanou, aby tyto písemnosti žalobce vložené do schránky stížností soudu předložila, protože nebyly součástí předloženého spisového materiálu. K tomu žalovaná soudu podáním ze dne 19. 11. 2021 sdělila: „Odůvodnění stížnosti ze schránky stížností dne 19. 4. 2021 přikládáme viz. příloha“. Žalovaná k podání přiložila dvě listiny:

1. Podání žalobce adresované žalované, konkrétně Plk. Bc. P. B., označené jako „žádost o pomoc“ (dále jen „první listina“).

2. Podání žalobce adresované řediteli věznice, označené jako „stížnost na odsouzeného“ (dále jen „druhá listina“).

IV. Vyjádření účastníků při jednání

8. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích a zopakovali hlavní body své procesní argumentace tak, jak vyplývaly z jejich písemných podání.

9. Žalobce navíc při jednání namítl, že byl věznicí vyrozuměn o konání jednání teprve cca deset minut před jednáním. Tuto námitku vyhodnotil soud jako nedůvodnou. Soud nařídil jednání ve věci na den 1. 12. 2021 a předvolání k jednání doručil zástupci žalobce dne 22. 11. 2021 (viz čl. 49 soudního spisu). Dne 30. 11. 2021 podal zástupce žalobce žádost o odročení jednání. K žádosti zástupce žalobce bylo jednání odročeno na den 15. 12. 2021, o čemž byl zástupce žalobce vyrozuměn dne 2. 12. 2021 (viz čl. 64 soudního spisu). Z uvedeného je zřejmé, že zástupce žalobce byl řádně a včas o termínu jednání vyrozuměn a měl dostatek času o něm vyrozumět i svého klienta, žalobce. Správní soud předvolává k jednání vždy zástupce účastníka, je-li účastník procesně zastoupen, a je na zástupci, aby svého mandanta o jednání vyrozuměl. Lze dodat, že soud vyhověl i výslovné žádosti zástupce žalobce, aby zprostředkoval účast žalobce při jednání videokonferenčně.

V. Rozhodnutí soudu

10. V souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

11. Žaloba je důvodná.

12. Soud předesílá, že podle ustálené judikatury (například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 16/2003-56) tvoří rozhodnutí správních orgánů I. a II. stupně z hlediska soudního přezkumu jeden celek, a proto se soud zabýval jak odůvodněním prvoinstančních rozhodnutí, tak i napadených rozhodnutí.

13. Soud ze správního spisu zjistil následující, pro rozhodnutí soudu relevantní, skutečnosti.

14. Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí žalované čj. VS- 69448/ČJ-2021/800832-KŘO-T ze dne 17. 4. 2021, jímž byl žalobce uznán vinným za spáchání kázeňského přestupku spočívajícího v tom, že žalobce dne 16. 4. 2021 kolem 14:25 hodin na cele č. 106 A3 slovně urazil spoluods. M. L., bouchal hlavou do skříňky, a následně po příchodu dozorce pprap. B. a jeho výzvě, aby zanechal tohoto jednání, výzvy neuposlechl a šel proti němu s napřaženou levou rukou v pěst. Tím měl žalobce porušit ust. § 28 odst. 1 ZVTOS, které stanoví, že odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek a dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku. Za tento kázeňský přestupek byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 14 dnů s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení.

15. Jednání, které bylo žalobci kladeno za vinu, bylo prokázáno více důkazními prostředky, které byly ve shodě a nevykazovaly žádné rozpory: V záznamu ze dne 16. 4. 2021 pprap. M. B. potvrdil, že žalobce sprostě urážel spoluods. L., že ho měrně vyzval, aby to ukončil, a že proti němu vyšel žalobce s napraženou rukou v pěst. V záznamu o podaném vysvětlení uvedli svědci ve VTOS P. C., M. L., M. D., K. H. a R. Š. dne 17. 4. 2021, že žalobce bouchal hlavou o skříňku a nadával spoluods. L., C. běžel pro dozorce a po jeho příchodu na celu proti němu vyšel žalobce s napřaženou pěstí.

16. Obrana žalobce v průběhu řízení se vyvíjela takto: Ve vyjádření k záznamu ze dne 16. 4. 2021 žalobce uvedl, že ho spoluods. povalil na zem a vyhrožoval mu, po příchodu dozorce však spoluods. obvinil žalobce z útoku na sebe, ale slezl z něj a dozorce žalobci nasadil pouta. Dne 17. 4. 2021 žalobce uvedl, že žádá o možnost podat vysvětlení, což mu bylo umožněno, a zajistit si právního zástupce.

17. Ve vyjádření ze dne 17. 4. 2021 žalobce uvedl, že mu před incidentem vězni z jiných cel kopali do věcí, které si připravoval k stěhování, a brali mu je, pak přišel „barákovej“ a začal mu nadávat a šikanovat ho, vzal mu i 4 baterky ze země, ač ho žalobce prosil, ať mu je vrátí, žalobce naházel věci do skřínky a snažil se utéct z cely na chodbu. Barákovej ho pak shodil na zem, klečel na něm, vyhrožoval mu. Pak přišel dozorce a všichni křičeli, že barakového napadl žalobce, na pokyn dozorce ho barákovej otočil na břicho a dozorce ho spoutal. Žalobce žádal, aby byl zajištěn k důkazu kamerový záznam.

18. Prvoinstanční rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že podaná vysvětlení svědků prokazují spáchání stíhaného skutku a že skutková verze žalobce je s nimi v rozporu. Domáhal-li se žalobce právního zastoupení, byl dne 16. a 17. 4. 2021 marně vyzván, aby předložil kontakt na zmocněnce a plnou moc, což neučinil a generální plná moc nebyla založena ani v osobním spise žalobce. Uložený trest byl odůvodněn tím, že jde o hrubé porušení norem VTOS, o napadení příslušníka Vězeňské služby.

19. Žalobce podal blanketní stížnost a přislíbil ji doplnit dne 19. 4. 2021. Doplnění stížnosti není součástí správního spisu, který žalovaná předložila soudu k jeho výzvě dne 28. 7. 2021.

20. Napadené rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že uložený trest je přiměřený vzhledem k závažnosti přestupku a předchozímu průběhu VTOS, provedené důkazy vinu žalobce prokázaly, přičemž žalobce podal jen blanketní stížnost.

21. Tolik k obsahu správního spisu předloženého žalovanou soudu.

22. Z výpisu podání ze schránek stížností (čl. 36 soudního spisu), který soud provedl k důkazu, je zřejmé, že žalobce do schránky vložil dne 19. 4. 2021 velké množství písemností, mj. stížnost proti káz. řízení VOVT a písemnou určenou Mgr. B. a písemnost určenou M. B. Jak již bylo uvedeno v bodě 7 tohoto rozsudku, žalovaná přes výzvu soudu, aby předložila všechny tři uvedené písemnosti žalobce vhozené do schránky stížností dne 19. 4. 2021, předložila soudu dne 23. 11. 2021 jen dvě písemnosti, a to první listinu a druhou listinu. V podání ze dne 19. 11. 2021 žalovaná současně uvedla, že soudu v příloze předkládá: „Odůvodnění stížnosti ze schránky stížností dne 19. 4. 2021“.

23. Z první a druhé listiny (čl. 56 a 57 soudního spisu), které soud provedl k důkazu, soud zjistil následující: První listinou je podání žalobce doručené žalované podle podacího razítka dne 19. 4. 2021, které žalobce adresoval zástupci ředitele žalované plk. B. a označil ho jako žádost o pomoc, v němž mu k věci sdělil, že kázeňské řízení je důsledkem scénky sehrané prap. M. B. s odsouzenými, kdy jejich tvrzení je nepravdivé. Druhou listinou je podání žalobce doručené žalované podle podacího razítka dne 19. 4. 2021, které žalobce adresoval řediteli, jímž podal stížnost na spoluodsouzeného.

24. Žalobce v doplnění žaloby mj. namítal, že žalovaná v rozporu s ust. § 3 správního řádu a ust. § 52 odst. 1, 3 ZVTOS v napadeném rozhodnutí pominula a do správního spisu nezařadila tři podání žalobce, které dne 19. 4. 2021 ve lhůtě pro podání stížnosti vložil do schránky na stížnosti, jimiž svou stížnost odůvodnil a navrhl doplnit dokazování - stížnost proti káz. řízení VOVT a podání adresované M. B. a podání adresované Mgr. B. Tento žalobní bod shledal soud důvodným.

25. Soud při posouzení této žalobní námitky vycházel z následující právní úpravy.

26. Podle ust. § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

27. Podle ust. § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

28. Ust. § 4 odst. 4 správního řádu stanoví, že správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.

29. Podle ust. § 46 odst. 1 ZVTOS je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. Ust. § 46 odst. 2 ZVTOS stanoví, že za kázeňský přestupek lze odsouzenému uložit kázeňský trest, ledaže samotným projednáním kázeňského přestupku s odsouzeným lze dosáhnout sledovaného účelu. Podle ust. § 46 odst. 3 písm. f) zákona o ZVTOS je kázeňským trestem umístění do uzavřeného oddílu až na 28 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení.

30. Ust. § 47 odst. 1 ZVTOS stanoví, že kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a důkazům o nich. Může uvádět okolnosti, které jeho vinu vyvracejí nebo zmírňují a na podporu svých tvrzení navrhovat provedení dalších důkazů sloužících k jeho obhajobě.

31. Podle ust. § 47 odst. 2 ZVTOS platí, že uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na dosažení účelu trestu.

32. Podle ust. § 52 odst. 1 věty první ZVTOS má odsouzený právo do 3 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat proti němu stížnost.

33. O stížnosti rozhodne podle ust. § 52 odst. 3 věty první ZVTOS do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel věznice nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.

34. Ust. § 58 odst. 3 řádu stanoví, že v řízení o kázeňském přestupku je důkazním prostředkem vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění zaměstnance Vězeňské služby, výpovědi odsouzených a jiných osob, věci, listiny a ohledání. Důkazy musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného zaměstnance Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku.

35. Podle ust. § 58 odst. 4 řádu platí, že před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se uvede na předepsaném tiskopisu a předloží odsouzenému k podpisu. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný zaměstnanec Vězeňské služby tuto skutečnost včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

36. Ust. § 58 odst. 5 řádu stanoví, že kázeňský trest lze uložit, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je zaměstnanec Vězeňské služby povinen přihlédnout zejména k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí kromě výroku a odůvodnění obsahovat i poučení o opravném prostředku.

37. Podle ust. § 59 řádu lze stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského podat písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího převzetí zaměstnancem Vězeňské služby. O stížnosti podané ústně se učiní na předepsaném tiskopisu záznam, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání. Stížnost může směřovat jak proti uložení kázeňského trestu, tak i proti jeho druhu a výši.

38. Ust. § 60 odst. 1 řádu stanoví, že je-li stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podána ve stanovené lhůtě, je příslušný zaměstnanec Vězeňské služby povinen přezkoumat, zda je prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další významné okolnosti. Současně přezkoumá, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc zaměstnance Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.

39. Podle ustálené judikatury správních soudů (např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2015, č. j. 30 A 84/2013-65, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2019, č. j. 9 As 338/2018 - 52) se použijí základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v ust. § 2 až ust. § 8 správního řádu ve smyslu ust. § 177 odst. 1 správního řádu i v rámci řízení o uložení kázeňského trestu dle ZVTOS, ačkoliv se dle ust. § 76 odst. 1 ZVTOS na řízení podle tohoto zákona správní řád nevztahuje.

40. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2019, č. j. 9 As 338/2018 - 652, vyplývá, že „Vzhledem k povaze kázeňského přestupku se dle judikatury Nejvyššího správního soudu nabízí analogické použití právních předpisů upravujících podmínky odpovědnosti za přestupek (srov. rozsudky ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 6 As 303/2016 - 37, a ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 2 As 101/2014 - 26). Takovému postupu nasvědčuje i ust. § 55 odst. 1 zákona o výkonu trestu, podle něhož se uložením kázeňského trestu vyřizují též jednání, která mají znaky přestupků, pokud byly spáchány během výkonu trestu. Podle ust. § 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který byl platný v době jednání zakládajícího odpovědnost, postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Na toto pojetí zavinění ostatně navázal i současný zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (viz ust. § 15 odst. 1). K odpovědnosti za kázeňský přestupek tak postačuje zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.“ 41. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 1785/08, pak vyplývá, že na rozhodnutí o kázeňských trestech nelze klást nároky srovnatelné s rozhodnutími správních orgánů nebo soudů, neboť v kázeňském řízení vystupuje významněji požadavek na flexibilitu rozhodování a snaha udržovat pořádek a bezpečnost ve věznicích v reálném čase.

42. Výše uvedenou právní úpravu a judikaturu vykládá soud na půdorysu projednávaného případu tak, že, ač pro řízení o kázeňských přestupcích podle ZVTOS neplatí část druhá až sedmá správního řádu, je nutno dodržovat část první, která zakotvuje základní zásady činnosti správních orgánů. Žalovaná tak byla povinna při svém rozhodování mj. přihlížet k okolnostem případu žalobce (ust. § 2 odst. 4 správního řádu), zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (ust. § 3 správního řádu) a umožnit žalobci uplatňovat jeho práva (ust. § 4 odst. 4 správního řádu). Zejména ve vztahu k posledně uvedené povinnosti žalované je zřejmé, že k jejímu naplnění je nutné, aby žalovaná nejen žalobci formálně umožnila obhajobu proti obvinění z kázeňského přestupku a uplatnit opravný prostředek (stížnost) proti rozhodnutí o kázeňském přestupku (ust. § 47 odst. 1 a § 52 odst. 1 věta první ZVTOS), nýbrž aby mu výkon jeho práv umožnila i materiálně, tj. k jeho obhajobě přihlížela a jeho námitky či důkazní návrhy vypořádala. Žalobce dodržel třídenní lhůtu k podání stížnosti a jejímu odůvodnění (prvoinstanční rozhodnutí mu bylo doručeno dne 17. 4. 2021, téhož dne podal blanketní stížnost, kterou přislíbil odůvodnit do 19. 4. 2021, což podle schránky stížností učinil). Tudíž žalovaná měla k odůvodnění stížnosti a tam obsaženým důkazním návrhům v odůvodnění napadeného rozhodnutí přihlédnout a vypořádat je, nebo odůvodnit závěr, že stížnost nebyla odůvodněna s vypořádáním podání žalobce do schránky stížností (proč podle žalované nejsou odůvodněním stížnosti). V tomto postupu žalované nebránila lhůta stanovená v ust. § 52 odst. 3 věty první ZVTOS. Soud dodává, že na jedné straně rozhodování o kázeňských přestupcích na poli ZVTOS zajisté nemusí splňovat nároky kladené na řízení a rozhodování podle části druhé správního řádu, ale na druhé straně to neznamená, že by mohly být podání odsouzených bez dalšího pomíjena. Aby nedošlo k nedorozumění, soud zdůrazňuje, že správní orgán nemusí explicitně vypořádávat každé podání odsouzených v plné jeho šíři, ale je povinen ve svém rozhodnutí alespoň stručně uvést, k jakým podáním přihlížel a jak je vypořádal, příp. k jakým nepřihlížel a proč (např. že se věci podle správního orgány netýkaly), a to i vzhledem k tomu, že může docházet k případům, kdy odsouzení mohou správní orgán zahlcovat svými podáními, jež nemusí být naplněním jejich procesních práv, ale projevem jejich zneužití.

43. Soud tedy konstatuje, že napadené rozhodnutí stálo na tom, že žalobce svou stížnost neodůvodnil. Tento závěr však v aktuální procesní situaci nemůže obstát, protože jednak sama žalovaná ve výpisu ze schránky stížností (čl. 36 soudního spisu) uvedla, že žalobce včas dne 19. 4. 2021 odůvodnění stížnosti podal, a dále i v podání soudu ze dne 19. 11. 2021 žalovaná uvedla, že soudu předkládá odůvodnění stížnosti ze schránky stížností dne 19. 4. 2021.

44. Soud se marně pokusil při jednání nejasnosti s odůvodněním stížnosti odstranit, kdy dal prostor jako žalobci, tak i žalované k vyjádření k této otázce. Žalobce uvedl, že první listina ani druhá listina nejsou odůvodněním stížnosti, které dne 19. 4. 2021 vložil do schránky stížnosti s uvedením čísla jednacího a adresáta. Skutkové verzi reality přednesené žalobcem by odpovídalo to, že ani první listina ani druhá listina jako stížnost ve věci kázeňského řízení označeny nejsou, přestože podle podání žalované ze dne 19. 11. 2021 jedna z nich (která, to žalovaná neuvedla) odůvodněním stížnosti je a ve výpisu ze schránky stížností jako stížnost označena je. Naopak tvrzení žalované je poněkud rozporuplné – na jedné straně žalovaná v podání soudu ze dne 19. 11. 2021 uvedla, že eviduje odůvodnění stížnosti žalobce ze dne 19. 4. 2021, ale v napadeném rozhodnutí ho pominula a zástupce žalované při jednání soudu výslovně uvedl, že součástí spisové dokumentace odůvodnění stížnosti není, přestože ho žalobce v blanketní stížnosti slíbil dodat. Nelze přehlédnout též to, že soud vyzval žalovanou k předložení všech třech písemností ze schránky stížností, jimiž podle žalobce měla být stížnost odůvodněna, avšak žalovaná bez jakéhokoli vysvětlení předložila soudu pouze dvě.

45. Ať se již tři žalobcem specifikovaná podání vhozená jím do schránky stížností dne 19. 4. 2021 sporného kázeňského řízení týkala nebo netýkala, zákonnost napadeného rozhodnutí před soudem obstát nemůže. Pokud byla podání či některé z nich relevantní, žalovaná pochybila, když je v napadeném rozhodnutí pominula a jejich argumentací a zde případně vznesenými důkazními návrhy se nezabývala. Pokud nebyla podání relevantní, žalovaná to v řízení před soudem neprokázala, protože je (všechny) jednak soudu ani nepředložila, tudíž soud její případný závěr o jejich bezpředmětnosti nemohl přezkoumat, a dále ani sama v řízení před soudem ve vztahu k jejich (i)relevanci nijak neargumentovala, resp. k jejich relevanci se vyjadřovala rozporně (viz předchozí bod odůvodnění rozsudku).

46. Soud považuje za vhodné zdůraznit, že neposuzoval, zda by posouzení námitek a důkazních návrhů obsažených v odůvodnění stížnosti mohlo na výroku napadeného rozhodnutí něco změnit. Správní soudnictví je formou soudní kontroly veřejné správy. Správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumává napadené rozhodnutí správního orgánu, přičemž však svou činností nenahrazuje prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy. Soudní přezkum správních rozhodnutí je koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivních veřejných práv, který při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stravu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008 - 57). Svou úvahou, zda by zohlednění odůvodnění stížnosti mohlo mít vliv na věc, nesmí správní soud nahrazovat činnost žalované a zhojit vadu řízení, která mohla vzniknout nezohledněním odůvodnění stížnosti v napadeném rozhodnutí. Takovou úvahou by totiž správní soud předjímal, zda by skutečnosti uváděné v odůvodnění stížnosti mohly mít vliv na napadené rozhodnutí, což by bylo popřením principu práva na spravedlivý proces. Je úkolem žalované, aby sama uvážila o relevanci a obsahu odůvodnění stížnosti a aby ji stručně, ale přezkoumatelně vyhodnotila (shodně nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. 9 Azs 51/2021-37).

47. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobsahuje vůbec úvahu týkající se námitek uplatněných žalobcem v odůvodnění stížnosti proti prvoinstančnímu rozhodnutí, aniž by žalovaná v řízení před správním soudem prokázala, že žalobce odůvodnění stížnosti nepodal nebo jeho podání takto označené svým obsahem odůvodněním stížnosti nebylo, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Proto se soud nezabýval ostatními žalobními body, neboť jejich posouzení by bylo předčasné.

48. Skutečnost, že žalobce dne 19. 4. 2021 vložil sporné tři písemnosti (stížnost proti káz. řízení VOVT a písemnou určenou Mgr. B. a písemnost určenou M. B.), navrhl žalobce prokázat svým výslechem. Tento důkazní návrh soud zamítl, jednak protože prokazovanou skutečnost měl soud za prokázanou výpisem ze schránky stížností a jednak skutková tvrzení o tom, jaká podání a kdy žalobce do schránky stížností vložil, mohl žalobce učinit součástí svých podání či přednesů vůči soudu. Plnění povinnosti tvrzení účastníka řízení nelze dohánět dokazováním, kdy navíc tvrzení účastníka řízení a jeho výslech nemají rozdílnější kvalitu, pokud jde o jejich věrohodnost.

49. Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost [ust. § 78 odst. 1 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (ust. § 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení se žalovaná vypořádá s tvrzením žalobce o tom, že dne 19. 4. 2021 vhodil do schránky stížností stížnost proti káz. řízení VOVT a písemnou určenou Mgr. B. a písemnost určenou M. B., pokud je má žalovaná k dispozici, učiní je součástí správního spisu s označením, kterou písemnost považuje za které z výše uvedených třech podání. Budou-li podání obsahovat relevantní skutkové či právní námitky včetně důkazních návrhů ve vztahu k projednávanému kázeňskému přestupku, žalovaná je posoudí a stručně vypořádá. Vzhledem k omezené analogické aplikaci usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71, by nebylo nemístné též (postačí samozřejmě stručně) vypořádat i žalobní námitky žalobce (poskytnutí přiměřené lhůty k obstarání právního zastoupení, vypořádání důkazních návrhů na kamerový záznam incidentu z chodby, zprávu psychiatra a praktického lékaře ohledně zdravotního stavu žalobce, prokázání viny žalobce, přiměřenost trestu).

VI. Náklady řízení

50. Podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalobce, který měl ve věci procesní úspěch. Jelikož však žalobci žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud výrokem II tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

51. Podle ust. § 35 odst. 10 s. ř. s. hradí hotové výdaje ustanoveného zástupce žalobce a jeho odměnu za zastupování stát. O výši tohoto nároku zástupce žalobce rozhodne předseda senátu samostatným usnesením. Stát nemá podle ust. § 60 odst. 4 s. ř. s. proti žalované právo na náhradu hotových výdajů a odměny ustanoveného zástupce žalobce, protože žalovaná je osvobozena od soudních poplatků podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů.