č. j. 8 A 9/2017- 193

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce MPM – QUALITY v.o.s., IČ: 479 87 430 se sídlem Příborská 1473, Frýdek – Místek zastoupený JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 8c, Brno proti žalovanému Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem A. Čermáka 2a, Praha 6 za účasti ELTON hodinářská, a.s. se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují zastoupena JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 9. 11. 2016, č. j. O-437539/D15076040/2015/ÚPV takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zúčastněné osobě se náklady řízení nepřiznávají.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobou ze dne 21. 12. 2016 napadl žalobce (dále rovněž „vlastník ochranné známky“) rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále rovněž „žalovaný“) ze dne 9. 11. 2016, č. j. O-437539/D15076040/2015/ÚPV (dále rovněž „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí orgánu prvého stupně Úřadu ze dne 27. 7. 2015, č. j. O- 437539/D047453/2013/ÚPV (dále rovněž „rozhodnutí orgánu prvého stupně“), o prohlášení slovní ochranné známky č. přihlášky O-437539, č. zápisu 311604, ve znění „PRIM“ za neplatnou s účinky ex tunc pro část výrobků a služeb zapsaných ve třídě 9 a pro výrobky a služby ve třídě 14 (mechanické a elektronické hodiny všeho druhu atd.), a to podle ustanovení § 32 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „zákon o ochranných známkách“). Pro výrobky a služby „hasicí přístroje“ zapsané ve třídě 9 a pro všechny výrobky a služby zapsané ve třídě 16 předmětná ochranná známka zůstala v platnosti.

2. Dne 28. 4. 2010 byla do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“) Úřadu průmyslového vlastnictví zapsána pro žalobce slovní ochranná známka č. 311604 ve znění „PRIM“ (dále rovněž „napadená ochranná známka“), s datem přednosti k 19. 5. 2006 chránící výrobky zařazené podle mezinárodního třídění výrobků a služeb do tříd 9, 14 a 16.

3. Dne 24. 7. 2013 podala zúčastněná osoba návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou v celém rozsahu. Návrh byl podán podle ustanovení § 32 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. a byl odůvodněn tím, že mezi napadenou ochrannou známkou a starší kombinovanou ochrannou známkou Evropské unie č. 3531662 (dále rovněž „namítaná ochranná známka EU“ dříve „Společenství“) zúčastněné osoby (dále rovněž „navrhovatele“), s právem přednosti pro Českou republiku od data jejího přístupu k EU, tj. od 1. 5. 2005, existuje pravděpodobnost záměny, protože obě ochranné známky a rovněž jejich seznamy výrobků a služeb jsou shodné či podobné.

4. Dne 13. 3. 2015 obdržel Úřad podání zúčastněné osoby, v němž oznamuje, že řízení vedené z podnětu žalobce před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále rovněž „EUIPO dříve „OHIM“) o namítané ochranné známce EU zúčastněné osoby bylo ukončeno vydáním rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení její neplatnosti, které je již pravomocné. Na základě tohoto zúčastněná osoba žádala Úřad s odvoláním na ustanovení § 45 zákona č. 441/2003 Sb. a ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále rovněž „správní řád“), o vydání rozhodnutí v předmětné věci.

5. Dne 23. 7. 2015 zaslal orgán prvého stupně účastníkům řízení Oznámení o vydání rozhodnutí ve věci návrhu na prohlášení napadené ochranné známky, tj. slovní ochranné známky č. 311604, za neplatnou (dále rovněž „Oznámení Úřadu“) s informací, že hodlá ve věci vydat rozhodnutí.

6. Dne 27. 7. 2015 vydal Úřad rozhodnutí O-437539/D047453/2013/ÚPV, o prohlášení napadené ochranné známky, tj. slovní ochranné známky č. přihlášky O-437539, č. zápisu 311604, ve znění „PRIM“ za neplatnou s účinky ex tunc pro část výrobků a služeb zapsaných ve třídě 9 kromě „hasicí přístroje“ a výrobky a služby ve třídě 14, a to podle ustanovení § 32 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. Pro výrobky a služby „hasicí přístroje“ zapsané ve třídě 9 a pro všechny výrobky a služby zapsané ve třídě 16 předmětná ochranná známka zůstává v platnosti. Úřad své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi porovnávanými ochrannými známkami nalezl podobnost vlastních označení ve vyšším stupni a ve všech hlediscích kvůli prvku „PRIM,“ tvořícímu napadenou ochrannou známku a přítomného jako dominantní a distinktivní prvek rovněž v namítané ochranné známce EU. Úřad dospěl k závěru, že zápisem napadené slovní ochranné známky do rejstříku ochranných známek došlo ve shora uvedeném rozsahu k zásahu do zákonem chráněných starších práv navrhovatele.

7. Dne 25. 8. 2015 podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě formální rozklad směřující pouze proti části výroku, jímž byla napadená ochranná známka prohlášena za neplatnou, a dne 24. 9. 2015 podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě věcné odůvodnění rozkladu. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 9. 11. 2016 rozklad zamítl a napadené rozhodnutí orgánu prvého stupně potvrdil.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

8. Žalobce předně namítá, že vzhledem ke skutečnosti, že mu bylo oznámení Úřadu ze dne 23. 7. 2015 o tom, že bude ve věci vydáno rozhodnutí, doručeno až společně s napadeným rozhodnutím, a tím mu nebyla poskytnuta možnost se k záměru žalovaného ve věci rozhodnout vyjádřit, žalovaný porušil ustanovení § 36 odst. 2 správního řádu.

9. Žalobce dále shledává procesní postup žalovaného, který vydal rozhodnutí ve věci návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky z důvodu existence starší ochranné známky, bez toho, aby vyčkal na rozhodnutí EUIPO o této namítané ochranné známce EU zúčastněné osoby, v rozporu se zákonem. Starší ochranná známka zúčastněné osoby byla totiž napadena návrhem na její prohlášení za neplatnou z důvodu porušování autorských práv k označení PRIM manželů J., dědiců po Mgr. R. (vedeno pod sp. zn. 0010419). Posléze byla napadena návrhem žalobce na zrušení z důvodu jejího neužívání (vedeno pod sp. zn. 11062). Žalovaný však nevyčkal konečného rozhodnutí, kterým by byla předmětná ochranná známka zneplatněna ex tunc. Pokud by byla starší evropská ochranná známka prohlášena za neplatnou, a hledělo by se na ní, jako by nikdy nebyla zapsána, nemohla by být ani důvodem pro vyhovění návrhu zúčastněné osoby a zcela by tak odpadl důvod pro prohlášení neplatnosti známky žalobce. Tímto postupem došlo k porušení právní jistoty žalobce.

10. Žalovaný sice uvedl, že již čekal na rozhodnutí v první věci, ačkoliv návrh na prohlášení známky za neplatnou byl podán poté, co již bylo vydáno rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO dne 5. 3. 2012, takže vyčkávat nemusel. V rozporu se skutečností je rovněž tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí (viz str. 16 dole a str. 17 nahoře), že v případě druhého návrhu podaného proti evropské ochranné známce manželi J. bylo uplatněno údajné porušování autorského práv k logu „PRIM“ stejně jako v případě prvního návrhu podaného žalobcem. V případě návrhu žalobce a návrhu společnosti EUTECH akciová společnost (vedeno u EU IPO pod sp.zn. 002453) však tento důvod neplatnosti uplatněn nebyl.

11. Je zřejmé, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a neposoudil správně situaci ohledně starší ochranné známky zúčastněné osoby.

12. Postup žalovaného je rovněž v rozporu s jeho vlastní praxí a s jeho Metodickými pokyny obsahujícími úpravu, kdy je nutno v určitých případech vyčkat na výsledek jiného řízení, pokud by tento mohl mít podstatný dopad na předmětné řízení, viz bod 5.5, str. 26, část G2 – SPORNÁ ŘÍZENÍ ve věci ochranných známek, verze: únor 2015, kde je uvedené, že je-li namítána starší ochranná známka dotčená návrhem na zrušení či prohlášení za neplatnou, je třeba vyčkat ukončení těchto řízení, s tím, že opačné řešení by nebylo v souladu se zásadou právní jistoty.

13. Tento postup je rovněž v rozporu s ust. § 14 zákona, který stanoví, že ochranná známka nemůže být prohlášena za neplatnou, pokud tato starší ochranná známka nesplňuje podmínky užívání uvedené v ust. § 13 zákona, a pokud není známka užívána pro všechny výrobky a služby, pro které je zapsána.

14. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí uvádí, že v jiných řízení (ve věcech ochranné známky č. 165917 a přihlášky ochranné známky sp. zn. O-154773) byla již řešena otázka autorského práva k logu „PRIM“ totožnému s grafickou podobou slova „PRIM“ v namítané ochranné známce, a to ve vztahu ke stejným účastníkům a rovněž ve vztahu k manželům J. Zde si žalovaný odporuje se svým poučením uvedeným na str. 18 napadeného rozhodnutí a postupuje rovněž v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 7 As 151/2012, který upozorňuje na to, že pokud jde o rozhodnutí předsedy žalovaného v jiných věcech, tato nemohou prokazovat existenci práv, prokazují pouze skutečnost, že předseda žalovaného v jiné věci dospěl k závěru, že nějaká práva stěžovateli svědčí. Jedná se nicméně toliko o skutkové zjištění v konkrétní věci, které nemůže zavazovat ani samotného žalovaného při posuzování obdobných skutkových okolností v jiné věci, bez ohledu na to, co sám zjistí a to proto, že se skutková zjištění mohou lišit a to i s ohledem na důkazy, které jsou prováděné. Uvedené závěry žalovaného neodpovídají skutečnosti i z toho důvodu, že manželé J. nebyli účastníky řízení ve věci ochranné známky č. 165917, ani ve věci řízení o přihlášce ochranné známky pod sp. zn. O – 154773, dokonce ani sám žalobce nebyl účastníkem řízení o přihlášce ochranné známky pod sp. zn. O – 154773. Dle žalovaného bylo v těchto řízeních autorské právo přiznáno zúčastněné osobě, což odvolací orgán považuje za podstatnou skutečnost, ačkoliv žádný právní předpis nedává žalovanému pověření či zmocnění rozhodovat o přiznání autorského práva konkrétnímu subjektu. Žalovaný tak překročil své kompetence a postupoval v rozporu se zákonem a správním řádem.

15. Žalovaný dále změnu v osobě navrhovatelů, tedy, že druhý návrh na prohlášení evropské známky za neplatnou u EUIPO nepodal žalobce nýbrž manželé J., nepovažuje za nijak významnou skutečnost. Takový závěr je však nesprávný v tom, že návrh byl podán z jiného důvodu, než první návrh společnosti EUTECH s odlišným odůvodněním opřen o jiné důkazy, které nebyly v době prvního návrhu vůbec známy.

16. Žalobce rovněž trvá na tom, že prohlášení neplatnosti známky je v rozporu s výsledky předchozích řízení o podané přihlášce a upozorňuje na povinnost žalovaného zkoumat podanou přihlášku již v rámci věcného průzkumu (v rámci kterého mohl např. žalobce vyzvat k doložení souhlasu vlastníka starší známky) a dle ust. § 22 odst. 2 zákona přihlášku zamítnout, pokud obsahuje prvky starší ochranné známky, jestliže by tyto prvky mohly vést k záměně s touto starší ochrannou známkou, kdy žalovaný žádnou kolizi se starší ochrannou známkou neshledal. To vše za situace, kde je skutkový stav stejný jako při zápisu ochranné známky. Dále upozornil na skutečnost, že tato známka byla součástí známkové řady PRIM žalobce s tím, že ochranná známka č. 165917 byla v době zápisu ještě platná.

17. Žalobce má dále za to, že jelikož zúčastněná osoba neuplatnila své právo k namítané ochranné známce EU ještě před zápisem napadené ochranné známky do rejstříku, je nutno na návrh na prohlášení neplatnosti zúčastněné osoby nahlížet jako na opožděný.

18. Dále žalobce vyjadřuje nesouhlas s konstatováním o podobnosti napadené ochranné známky s namítanou a o pravděpodobnosti záměny mezi nimi, k čemuž uvádí příklady z judikatury (rozhodnutí ve věci č. C-251/95 SABEL BV a ve věci č. C-120/04 Medion a č. C-334/05 OHIM v. Shaker a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 23 Cdo 3338/2012) . Ze skutečnosti, že předmětná ochranná známka byla zapsána jako známka slovní a její vlastník ji může užívat v jakémkoliv formátu, na rozdíl od evropské ochranné známky, která byla zapsána v konkrétní grafické podobě, žalovaný nesprávně vyzdvihuje význam slova PRIM potlačováním ostatních prvků evropské ochranné známky. Rovněž nevzal v úvahu, že se jedná o dražší výrobky, u kterých je spotřebitel pozornější, a právě ostatních prvků, zejména roku počátku výroby, což je prvek rozlišující, si všímá. Dle žalobce dále zjištění podobnosti označení a podobnosti výrobků ještě automaticky neznamená nebezpečí záměny, ale záleží na mnoha faktorech, které je nutno posoudit samostatně.

19. Navíc bylo slovně-grafické označení „PRIM“ dříve chráněno jako ochranná známka č. 165917 ve znění: shledáno Vrchním soudem v Praze z hlediska celkového dojmu průměrného spotřebitele, zejména z vizuálního hlediska, ačkoliv jsou na rozdíl od evropské ochranné známky z fonetického a sémantického hlediska stejné, nezaměnitelné s kombinovanou ochrannou známkou č. zápisu 152529 ve znění:

20. Pokud je tedy průměrný spotřebitel schopen odlišit provedení slovně-grafické známky (dříve zapsané pod č. 165917) od známky č. 152529, pak musí být pro průměrného spotřebitele hodinářských výrobků jednoduché odlišit obsahové provedení evropské známky od známky slovní, která obsahuje další odlišovací prvky.

21. Žalobce je toho názoru, že žalovaný vyhodnotil podobnost srovnávaných známek z hlediska vizuálního a fonetického. Není důvodu, proč by spotřebitel nevyslovoval evropskou ochrannou značku ve spojení s rokem, obdobně jak vyslovuje i číselnou řadu automobilu jako např. Audi A6 nebo BMW X6.

22. Žalobce má za to, že postupem žalovaného došlo k porušení ust. §§ 2, 3, 7, 32 správního řádu a ust. §§ 14, 32, 34 a 45 zákona o ochranných známkách, § 17 zák. č. 300/2008 Sb. a rovněž tak je jeho postup v rozporu s judikaturou českých soudů a Evropského soudního dvora.

23. Žalovaný tímto uvádí, že předmětné Oznámení ze dne 23. 7. 2015 bylo v souladu s ustanovením § 19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., řádně doručeno, a to dne 28. 7. 2015. Žalobce měl možnost kdykoli v průběhu řízení ve smyslu dle § 36 odst. 2 správního řádu vyjádřit své stanovisko a tudíž je třeba výtku žalobce o nemožnosti vyjádřit se zcela odmítnout. S ohledem na úpravu řízení o ochranných známkách lze naplnění procesní povinnosti Úřadu ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu spatřovat v ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., který ukládá Úřadu vyzvat vlastníka ochranné známky, aby se k návrhu na prohlášení neplatnosti vyjádřil. Tato možnost vlastníkovi upřena nebyla, neboť dopisem Úřadu ze dne 31. 7. 2013 byl vyzván, aby se k zaslanému návrhu vyjádřil, což učinil v prodloužené lhůtě, podáním ze dne 19. 9. 2013. Podáním doručeným Úřadu dne 29. 4. 2015 zaslal žalobce další doplnění důkazů, ke sdělení zúčastněné osoby o nových skutečnostech ve věci zamítnutí návrhu namítané ochranné známky EU, čímž se ke všem dosavadním relevantním skutečnostem vyjádřil.

24. Co se týče druhé námitky týkající se nevyčkání skončení řízení o namítané ochranné známce EU před EUIPO, je nutno zdůraznit, že řízení o ochranných známkách není možné přerušit, neboť tomu brání ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., které obsahuje speciální právní úpravu správního řízení před Úřadem, odchylnou od úpravy v zákoně č. 500/2004 Sb., čehož si je vědom i žalobce.

25. Pokud nelze dle platné právní úpravy řízení přerušit, nelze ani úspěšně uplatnit nárok na „vyčkání“ do vydání jiného rozhodnutí. Z logiky věci tak vyplývá, že pokud jde o žalobní důvod žalobce o „nevyčkání“ na ukončení řízení o namítané ochranné známce EU před EUIPO, ten je nutno odmítnout jako zjevně nedůvodný, neboť zmíněným „vyčkáváním“ může být popřen smysl zákona o ochranných známkách, který spočívá v ochraně zaručených práv. Žalovanému není z obsahu žaloby zřejmé, v rozporu s jakým zákonným ustanovením by mělo být napadené rozhodnutí. Žalovaný naopak zdůrazňuje, že v rozporu se zákonem není postup Úřadu, ale „vyčkávací“ požadavek žalobce, a to konkrétně v rozporu s § 45 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb.

26. Žalovaný vydal své rozhodnutí podle ustanovení § 32 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. v souladu s platnou právní úpravou a v souladu s pravomocným rozhodnutím odvolacího senátu EUIPO ze dne 30. 3. 2010, kterým byl návrh na prohlášení neplatnosti namítané ochranné známky EU zamítnut a v souladu s pravomocným usnesením Tribunálu Evropské unie (T-215/12 ze dne 3. 10. 2014), kterým byla žaloba proti tomuto rozhodnutí z části odmítnuta jako zjevně nepřípustná a z části zamítnuta jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ. Dalšími důvody pro vydání rozhodnutí, již uvedené i v Oznámení Úřadu, byla dosavadní celková délka předmětného řízení a žádost zúčastněné osoby o pokračování řízení. Ačkoliv byl u EUIPO podán nový návrh, na prohlášení namítané ochranné známky EU za neplatnou (sp. zn. 0010419), žalovaný se zcela ztotožnil s postupem orgánu prvého stupně řízení, kterému se nejevilo nezbytné vyčkávat na rozhodnutí o tomto dalším návrhu podaném třetí osobou ve věci námitky autorského práva, pokud řízení bylo vedeno výlučně ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a). Žalovaný vzal ve svém rozhodnutí v úvahu i nový návrh na zrušení namítané ochranné známky EU pro její neužívání u EUIPO (sp. zn. 11062), který může podat kdokoli, v tomto případě žalobce neúspěšný v řízení o neplatnosti. Taktéž vzal žalovaný v úvahu s tím související vliv na délku předmětného řízení. Žalovaný tímto odmítá, že by postupoval v rozporu se zákonem a předmětný žalobní důvod považuje za zcela irelevantní.

27. Žalovaný posoudil veškerá podání, podklady a argumenty účastníků řízení, a to včetně nového návrhu na prohlášení namítané ochranné známky EU za neplatnou (sp. zn. 0010419) a nového návrhu na zrušení namítané ochranné známky EU pro její neužívání u EUIPO (sp. zn. 11062). Žalovaný nemůže hypoteticky předvídat právní účinky těchto řízení, jak naznačuje žalobce (bod 4. 4. žaloby), které jsou plně v kompetenci EUIPO. Tvrzení žalobce ohledně nedostatečného zjištění skutkového stavu a nesprávného posouzení namítané ochranné známky EU považuje žalovaný za zcela neodůvodněné.

28. Z bodu 4.5 žaloby není zřejmé, kterou část napadeného rozhodnutí žalobce namítá. Pokud se jedná o tvrzení na str. 15 napadeného rozhodnutí, tak žalovaný připouští, že se nevyjádřil zcela přesně, načež samozřejmě rozhodnutím EUIPO měl na mysli i rozhodnutí Tribunálu, což vyplývá z kontextu. Z logiky věci vyplývá, že je toto tvrzení žalobce zcela irelevantní.

29. Je nutno upřesnit, že důvodem návrhu žalobce na prohlášení neplatnosti namítané ochranné známky EU zúčastněné osoby projednávaném před EUIPO (sp. zn. 002453) nebylo porušování autorských práv (bod 4.6, 4.7 žaloby), což nemá vliv na věcné posouzení. Avšak tvrzení, že byl tento návrh žalobce neúspěšný (tj. návrh byl zamítnut a žaloba žalobce byla zčásti odmítnuta a zčásti zamítnuta), jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, správné. Skutečnosti uvedené ohledně autorskoprávní otázky jsou uvedeny pouze „nad rámec“ (viz. úvod odstavce na str. 16 dole napadeného rozhodnutí) a nemají vliv na posouzení předmětné věci. V podrobnostech odkazuje žalovaný na celkový kontext odůvodnění na str. 15-17 napadeného rozhodnutí, ve kterém je objasněno, že autorskoprávní otázka není předmětem tohoto řízení (rovněž str. 14 rozhodnutí orgánu prvého stupně).

30. Úřad může zkoumat užívání starší známky v rámci návrhu na zrušení, jen pokud se střetnou ochranné známky národní. Úřad nemůže zkoumat užívání ochranné známky EU registrované u EUIPO. Argumentace ohledně údajného porušení § 13 a § 14 zákona o ochranných známkách je zcela lichá.

31. Ke skutečnosti, že návrh č. 002453 podal žalobce a návrh sp. zn. 0010419 podal jiný navrhovatel (viz. bod 4.19 žaloby) žalovaný uvádí, že podstatné pro Úřad jsou právní účinky pravomocného rozhodnutí EUIPO, kdežto osoba navrhovatele, která podala návrh a vystupuje v řízení před EUIPO, není pro posouzení řízení probíhajícího před Úřadem rozhodná.

32. Žalovaný uvádí, že žalobce v průběhu řízení a taktéž v žalobě argumentuje skutečnostmi, které nejsou předmětem tohoto řízení – tedy autorskoprávní otázkou k logu „PRIM“, jak uvedeno již výše. Žalobce byl poučen o tom, že tato otázka není předmětem tohoto návrhu uplatněného ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. a lze vycházet pouze z rejstříkových údajů vztahujících se k napadené ochranné známce č. 311604 a k namítané ochranné známce EU č. 3531662 (viz. str. 14 rozhodnutí orgánu prvého stupně).

33. Žalobce si protiřečí, pokud na jedné straně argumentuje autorskoprávní otázkou k logu „PRIM“, která není předmětem tohoto řízení a na druhé straně vytýká žalovanému, že na tento argument reaguje. Dne 14. 10. 2014 bylo Úřadu doručeno v průběhu řízení podání žalobce o nových skutečnostech ve věci autorství grafického provedení slova „PRIM“, které žalobce zjistil v rámci řízení o návrhu na prohlášení za neplatnou slovní grafické ochranné známky č. 165917 v provedení (neplatný dokument ex tunc), přičemž svůj návrh žalobce opíral o porušování autorského práva k předmětnému grafickému označení „PRIM“. Z tohoto titulu se domáhal, aby Úřad návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou zamítl v celém rozsahu (viz. str. 4 rozhodnutí orgánu prvého stupně). Orgán prvého stupně ve svém rozhodnutí k tomuto uvedl, že v daném řízení nelze řešit argumenty a důkazy předložené vlastníkem napadené ochranné známky týkající se autorství grafického ztvárnění označení „PRIM,“ obsaženého v namítané ochranné známce EU jako dominantní prvek, neboť v předmětném návrhu uplatněném ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. lze vycházet pouze z rejstříkových údajů vztahujících se k napadené ochranné známce č. 311604 a k namítané ochranné známce EU č. 3531662 (viz. str. 14 rozhodnutí orgánu prvého stupně).

34. Žalovaný zdůrazňuje, že k přiznání autorského práva došlo na základě rozhodnutí soudu, nikoli žalovaného, přičemž tato autorskoprávní otázka je předmětem jiných řízení Úřadu ohledně jiných ochranných známek. Nemůže být tedy k tíži žalovaného, pokud uvedl pouze skutečnost známou mu z úřední činnosti. Žalovaný údajné překročení zákonných pravomocí považuje za neodůvodněné a ničím nepodložené.

35. Principem právní jistoty se žalovaný podrobně zabýval v napadeném rozhodnutí na str. 17-18. Jak žalovaný uvedl, jde o univerzální a objektivní princip, který je ve dvoustranném správním řízení nutno vztáhnout k oběma účastníkům a za jehož dodržování nelze považovat obhajobu subjektivního zájmu, byť prováděnou zákonem připuštěnými prostředky, např. neustálým podáváním nových návrhů proti namítané ochranné známce EU nebo neustálým uplatňováním tzv. nových skutečností a nových důkazů. Akceptace takového postupu ze strany správního orgánu by se fakticky stala překážkou vymahatelnosti práva, což by rozhodně nemohlo být vykládáno jako dodržování principu právní jistoty. Při zvážení všech uvedených okolností se postup orgánu prvého stupně řízení „nevyčkávat“ na ukončení řízení vedených proti namítané ochranné známce EU před EUIPO, ale vydat rozhodnutí v předmětné věci, opírá zejména o ustanovení § 2 odst. 4 (přijmout řešení odpovídající okolnostem daného případu), ustanovení § 4 odst. 4 (umožnit dotčeným osobám, zde žalobci i zúčastněné osobě, uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy) a ustanovení § 6 (uplatnění zásady rychlosti a hospodárnosti) zákona č. 500/2004 Sb. a jeví se tak jako zcela správný.

36. Žalobce trvá na tom, že postup žalovaného, který nevyčkal na rozhodnutí EUIPO ohledně namítané ochranné známky EU, je v rozporu s praxí samotného žalovaného a tímto odkázal na řízení o návrhu na zrušení ochranné známky EU č. 3531660 vedené před žalovaným, na soudní řízení vedené před Městským soudem v Praze a na Metodické pokyny Úřadu (body 4.10-4.11 žaloby).

37. Metodické pokyny fungují jako podpůrná pomůcka a upravují obecná pravidla, která jsou aplikovatelná v obecné rovině, tedy například za předpokladu, že namítaná starší ochranná známka EU je dotčena návrhem na prohlášení za neplatnou. Pokud ovšem je tato platná starší namítaná ochranná známka EU znovu napadena dalšími návrhy na zrušení či prohlášení za neplatnou, je nutné, aby Úřad ve svém právním uvážení zohlednil konkrétní okolnosti případu. Namítanou ochrannou známku EU lze různými návrhy napadat neustále a v případě tohoto řetězení návrhů by Úřad nikdy nemohl přistoupit k vydání rozhodnutí, což je nepřípustné. Tímto logicky je nutné dojít k závěru, že v případě dalších návrhů musí Úřad zohlednit veškeré okolnosti případu, práva zúčastněné osoby a délku řízení, která by měla být v souladu s požadavkem rychlé a účinné ochrany průmyslových práv a požadavkem právní jistoty.

38. Žalovaný k přípisům ze dne 21. 4. 2016 konstatuje, že se jedná o jiná námitková řízení ve věci přihlášky kombinované ochranné známky č. spisu O-506093 a slovní grafické ochranné známky č. spisu O-517322, která s tímto řízením nikterak nesouvisí. Jak již žalovaný uvedl výše, veškeré okolnosti každého řízení před Úřadem jsou posuzovány samostatně. Žalovaný zdůrazňuje, že je na úvaze Úřadu, zda v konkrétním řízení vyčkat či nikoli, aby nedošlo k odepření práva. Žalovaný při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů postupuje tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly. V tomto ohledu je praxe Úřadu konzistentní a výtku, že postup žalovaného je v rozporu s praxí žalovaného, je nutno shledat nedůvodnou, ostatně jako celý tento žalobní bod.

39. Žalovaný odkazuje na vyjádření na str. 19-20 napadeného rozhodnutí, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že řízení průzkumové, námitkové a o neplatnosti ochranné známky jsou na sobě nezávislá řízení, v nichž je předmět přihlášky/ochranné známky zkoumán z různých hledisek a zájmů. Řízení o věcném průzkumu (§ 22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb.) provádí Úřad ex officio a je v něm zkoumána zápisná způsobilost přihlášky podle ustanovení § 4 a 6 zákona č. 441/2003 Sb., tedy to, zda ze zápisu není vyloučena z hlediska veřejnoprávních překážek. Řízení o námitkách (§ 25 odst. 1 ve spojení s § 7 citovaného zákona) a o neplatnosti ochranné známky (§ 32 odst. 3 ve spojení s § 7 citovaného zákona) se zahajují pouze na návrh příslušné osoby a je v nich zkoumán střet starších práv aktivně legitimovaného subjektu s pozdějšími právy přihlašovatele či vlastníka ochranné známky. Zákon č. 441/2003 Sb. přitom neobsahuje ustanovení o obligatorním vznesení námitek, ale umožňuje uplatnit starší právo buď před zápisem přihlášeného označení formou vznesené námitky, anebo až po jeho zápisu coby ochranné známky v podobě návrhu na prohlášení neplatnosti. Koncentrace řízení se přitom vztahuje pouze na řízení námitkové (§ 25 odst. 1 citovaného zákona) samostatně a znamená, že námitky lze podat a všechny argumenty a důkazy je nutno zkoncentrovat pouze do lhůty uvedené v tomto zákonném ustanovení. Jestliže se tedy navrhovatel domáhá svých práv až návrhem na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou, aniž by předtím podal proti její přihlášce námitky dle ustanovení § 25 zákona č. 441/2003 Sb., nelze z toho usuzovat opožděnost předmětného návrhu. Úřad není pověřen vznášet námitky z moci úřední a nemůže rozhodovat o námitkách, které nikdo nepodal, i kdyby mu případná možnost podání námitky byla známa.

40. Z uvedeného vyplývá, že pokud přihláška projde věcným průzkumem, není to garance před uplatněním starších (soukromých) práv oprávněných subjektů podáním námitek z některého z důvodů vyjmenovaných v ustanovení § 7 zákona č. 441/2003 Sb. Dále je z uvedeného patrné, že nepodání námitky proti zápisu přihlášky ochranné známky do rejstříku dle ustanovení § 25 zákona č. 441/2003 Sb. neznamená zábranu proti jejímu napadení návrhem na neplatnost dle ustanovení § 32 odst. 3 citovaného zákona. Žalobní bod je založen na nesprávném pochopení vztahu mezi různými typy známkoprávních řízení před Úřadem a na nesprávném porozumění principu koncentrace námitkového řízení. Proto je tento žalobní bod zcela nedůvodný.

41. Žalobce uvádí, že napadená ochranná známka byla součástí známkové řady „PRIM“ žalobce. Jak již uvedl orgán prvého stupně (str. 14 rozhodnutí orgánu prvého stupně) na posouzení návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky nemá vliv upozornění žalobce na existenci známkové řady ochranných známek s prvkem „PRIM“ žalobce, neboť lze vycházet pouze z rejstříkových údajů vztahujících se k napadené ochranné známce č. 311604 a k namítané ochranné známce EU č. 3531662. Bod 5.5 žaloby odkazující na slovní grafickou ochrannou známku „PRIM“ č. 165917 (neplatný dokument ex tunc) považuje žalovaný za nejasný a matoucí.

42. Žalobce vytýká zúčastněné osobě, že strpěla užívání napadené ochranné známky a že její návrh na prohlášení neplatnosti měl být hodnocen jako opožděný (bod 5.6 žaloby). Žalovaný shodně se závěry orgánu prvého stupně hned v úvodu konstatoval (str. 4 napadeného rozhodnutí), že návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou je přípustný. Odpovídá podmínce ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., protože mezi obdobím od zápisu napadené ochranné známky do rejstříku ochranných známek (28. 4. 2010) a podáním návrhu na její neplatnost (24. 7. 2013) neuplynulo více jak 5 let. Navrhovatel tedy nestrpěl užívání napadené ochranné známky po dobu delší než 5 let a návrh nemůže být hodnocen jako opožděný.

43. Žalobce vyjadřuje nesouhlas s konstatováním o podobnosti napadené ochranné známky s namítanou a o pravděpodobnosti záměny mezi nimi, k čemuž uvádí příklady z judikatury. Žalovaný tímto odkazuje na odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí, ve kterém se na str. 20-30 těmito věcnými námitkami velmi podrobně zabývá. Žalovaný shodně s orgánem prvého stupně dospěl k závěru, že mezi napadenou slovní ochrannou známkou „PRIM“ a namítanou kombinovanou ochrannou známkou Evropské unie „*MANUFACTURE* PRIM 1949” existuje z hlediska vizuálního, sémantického a taktéž fonetického podobnost ve vyšším stupni s tím, že v případě interpretace namítané ochranné známky EU pouze pomocí prvku „prim“, kterou nelze vyloučit, jde o ochranné známky zvukově shodné. V podrobnostech žalovaný odkazuje na odůvodnění rozkladových tvrzení 1-5 a 9 na str. 24-30 napadeného rozhodnutí.

44. Žalovaný zdůrazňuje, že podrobné rozebrání veškerých aspektů a hledisek porovnávaných ochranných známek, by nemělo být žalobcem zaměňováno za údajné vyzdvihování a zdůrazňování některého prvku označení. Žalovaný je přesvědčen, že při podrobném porovnávání postupoval zcela v souladu se základními principy, tj.: - byla zohledněna registrovaná, nikoliv užívaná podoba porovnávaných ochranných známek, - ochranné známky byly hodnoceny jako celky, - přitom byly vzaty v úvahu všechny prvky a žádný nebyl vynechán. - v namítané ochranné známce EU byl určen dominantní a distinktivní prvek, - byla stanovena jeho důležitost i role ostatních prvků a - na tomto základě byl vysloven předpoklad celkového působení namítané ochranné známky EU na vjemy spotřebitele.

45. Postup žalovaného nevykazuje žádné rozpory s žalobcem uvedenými judikáty (rozsudky C- 334/05 P Limoncello (neboli OHIM v. Shaker), T-61/09 Schinken King, C-251/95 Sabel BV, C- 120/04 Medion), naopak je s nimi zcela v souladu. V podrobnostech žalovaný odkazuje na odůvodnění na str. 24-30 napadeného rozhodnutí. Předmětnou judikaturu považuje žalovaný za zcela zjevně potvrzující správnost postupu a závěru v napadeném rozhodnutí.

46. Žalovaný souhlasí ohledně předmětné judikatury s výkladem navrhovatele uvedeným ve vyjádření k rozkladu ze dne 30. 11. 2015. Pokud jde o rozsudek Soudního dvora EU ve věci C- 334/05 P, předmětem posouzení bylo porovnání slovní ochranné známky LIMONCHELO a obrazové ochranné známky, která mj. obsahovala slovní prvky „Limoncello della Costiera Amalfitana.“ Přestože šlo o porovnávání na jedné straně obrazové známky a na straně druhé známky slovní, dospěl OHIM k závěru, že je zde dána zaměnitelnost obou známek. Soudní dvůr naproti tomu v první instanci dospěl k přesvědčení, že známky zaměnitelné nejsou, neboť dominantním prvkem zmíněné obrazové ochranné známky byl kulatý talíř zdobený citrony; slovní prvky této obrazové ochranné známky nepovažoval za dominantní. Avšak v druhé instanci Soudní dvůr EU v rozsudku C-334/05 P dospěl k závěru, že posouzení věci soudem první instance nebylo správné. Soudní dvůr EU v uvedeném rozsudku zdůraznil, že nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou. Dále uvedl, že musí dojít k celkovému posouzení nebezpečí záměny, přičemž rozhodující úlohu při tomto posuzování hraje vnímání dotčených výrobků nebo služeb spotřebitelem. Soudní dvůr EU vytkl soudu první instance, že se soustředil výlučně na dominantní prvek obrazové známky, a to v podobě talíře zdobeného citrony, ale opomněl porovnávat i další prvky a obě označení ve svém celku, nebylo tedy provedeno celkové posouzení nebezpečí záměny. Úřad je přesvědčen, že závěry tohoto rozsudku Soudního dvora EU významně potvrzují správnost závěrů, ke kterým dospěl při posuzování zaměnitelnosti obou označení v tomto správním řízení. Pokud totiž ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU může být dána zaměnitelnost slovní ochranné známky „LIMONCHELO“ a nedominantního prvku obrazové ochranné známky ve znění „Limoncello“, potom tím spíše musí být akceptován závěr, že je dána zaměnitelnost dominantního prvku namítané ochranné známky EU, kterým je slovo „PRIM“, a napadené slovní ochranné známky „PRIM.“ 47. Obdobné závěry lze dovodit i z rozsudku Soudního dvora EU C-120/04 Medion. V tomto rozhodnutí Soudní dvůr EU posuzoval zaměnitelnost ochranné známky „LIFE“ a označení „THOMSON LIFE“, které bylo používáno na výrobcích. Soudní dvůr EU v tomto případě dospěl k závěru, že mezi oběma porovnávanými označeními existuje nebezpečí záměny. Soudní dvůr EU uzavřel, že konstatování existence nebezpečí záměny nemůže podléhat podmínce, aby v celkovém dojmu vyvolaném složeným označením převládala část tohoto označení tvořená starší ochrannou známkou (viz odst. 32 rozsudku). Dále (v odst. 37 rozsudku) Soudní dvůr EU konstatoval, že nebezpečí záměny může existovat, jakmile je sporné označení tvořeno tím, že jsou vedle sebe postaveny jednak název společnosti třetí osoby a jednak zapsaná ochranná známka mající běžnou rozlišovací schopnost, a tato ochranná známka, aniž by sama o sobě vytvářela celkový dojem složeného označení, si v něm zachovává nezávislou rozlišovací roli. Úřadu má za to, že je v tomto rozhodnutí Soudního dvora EU podstatné, že Soudní dvůr EU dospěl k závěru o zaměnitelnosti i přesto, že slovo LIFE nebylo v napadeném označení dominantním prvkem. Podle názoru Úřadu je tím spíše zjevné, že musí být konstatována zaměnitelnost mezi namítanou ochrannou známkou EU a napadenou slovní ochrannou známkou, neboť slovo PRIM je v namítané ochranné známce EU dominantním prvkem.

48. Pokud pak jde o rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci T-61/09, zde byla předmětem posouzení především zaměnitelnost slovní ochranné známky „Schinken King“ a slovní ochranné známky „Curry King.“ Po porovnání všech v úvahu připadajících aspektů dospěl v tomto případě Soudní dvůr EU k závěru, že ochranné známky jsou zaměnitelné. Tento závěr byl přijat i přesto, že podstatný prvek obou označení je významově odlišný (slovo „Schinken“ označuje v němčině šunku, zatímco slovo „curry“ označuje směs koření). Úřad je přesvědčen, že i toto rozhodnutí Soudního dvora EU podporuje závěr o zaměnitelnosti namítané ochranné známky EU s napadenou slovní ochrannou známkou, neboť v obou těchto označeních se nevyskytuje významově odlišný dominantní prvek, naopak základní prvek namítané ochranné známky EU je významově i foneticky zcela totožný s napadenou slovní ochrannou známkou ve znění PRIM.

49. Pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace se starší ochrannou známkou, je v tomto případě velmi vysoká, neboť ostatní prvky obrazové ochranné známky osoby zúčastněné, tzn. slovo MANUFACTURE a číslovka 1949 pouze poukazují na zahájení výroby, respektive vývoje hodinářských výrobků (tradičně označovaných logem PRIM) v závodě zúčastněné osoby v Novém Městě nad Metují. Celkový dojem z namítané ochranné známky EU na straně veřejnosti pak nepochybně bude takový, že si spotřebitelé především zapamatují slovo PRIM, zatímco ostatní prvky ochranné známky mají doprovodný informativní charakter. Je zřejmé, že pozdější napadená slovní ochranná známka PRIM bude na straně veřejnosti asociována s předchozí starší ochrannou známkou EU a že spotřebitelé budou považovat výrobky, označené napadenou slovní ochrannou známkou žalobce, za výrobky vytvořené zúčastněnou osobou či osobami s ním koncernově propojenými. Ostatně v praxi k takovéto asociaci a záměně na straně veřejnosti skutečně dochází, v řízení bylo prokázáno, že osoba zúčastněná je v některých případech kontaktována zákazníky, kteří si zakoupili výrobek s označením PRIM, kteří se domnívají, že jde o její výrobek, zatímco ve skutečnosti jim byl tento výrobek prodán žalobcem či obchodníkem, kterému zboží dodává žalobce, a nejde tedy o výrobek zúčastněné osoby.

50. Pokud jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 119/2014-199 ze dne 19. 3. 2015 vydané v občanskoprávním řízení, týkající se společnosti EUTECH akciové společnosti proti ELTON hodinářská, a.s. ve věci zamítnutí žaloby na uložení povinnosti žalovanému (tj. zúčastněné osoby v tomto řízení) zdržet se výroby a prodeje hodin, hodinek, časoměrných přístrojů a budíků s označením „PRIM,“ žalovaný konstatuje, že v tomto řízení byly porovnávány graficky odlišné ochranné známky označení „PRIM,“ tedy slovně-grafická ochranná známka „PRIM“ č. zápisu 165917 (neplatný dokument ex tunc) a kombinovaná ochranná známka „PRIM“ (tzv. bochníkového tvaru) č. zápisu 152529 s tím, že zde neexistuje spojitost s posuzováním namítané a napadené ochranné známky v tomto řízení. V tomto občanskoprávním řízení byly projednávány zcela odlišné otázky ohledně nekalosoutěžního jednání, posuzované podle jiných právních předpisů a tento rozsudek není pro žalovaného závazný. V podrobnostech žalovaný odkazuje na odůvodnění rozkladových námitek 6-8 na str. 29-30 napadeného rozhodnutí.

51. V závěru žalobcem uvedené srovnávání obecného údaje, který není ani ochrannou známkou, tedy příkladně uvedeného číselného označení automobilů a namítané ochranné známky EU, považuje žalovaný za zcela irelevantní.

52. Žalovaný má za to, že nelze přisvědčit žádnému z argumentů žalobce uvedených v žalobě. Řízení bylo vedeno a rozhodnutí žalovaného vydáno v souladu s právními zásadami. Žalovaný postupoval v souladu se zákony a ostatním právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a žalovaný postupoval vůči žalobci a zúčastněné osobě nestranně a vyžadoval od dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou.

53. Žalobce v žalobě uvádí tvrzení, uplatněná v jiných řízeních týkajících se i jiných ochranných známek obsahujících slovo PRIM, která nesouvisí s nyní projednávanou věcí. Jednotlivá žalobní tvrzení byla vyvrácena.

54. Žalovaný je přesvědčen, že napadené správní rozhodnutí nevybočuje ze zákonných mezí, bylo vydáno v řízení, které probíhalo v souladu s platným právem, zohlednilo všechna relevantní tvrzení účastníků správního řízení; úvaha správního orgánu je v souladu se správním spisem a v souladu se zásadami logického myšlení a není ani jinak vadná, a na zjištěné okolnosti byla správně aplikována právní norma. Rozhodnutí je v souladu s dosavadní nalézací praxí Úřadu.

55. Žalobce dne 23. 3. 2015 doplnil svou žalobu tak, že uvedl, že EU IPO rozhodl dne 31. 1. 2017 o zrušení evropské známky pro zapsané výrobky a služby vyjma položky „watchmaking“ a „watches for children“ pro její neužívání a to ke dni 22. 6. 2015. Žalovaný proto nemohl rozhodnout o částečném prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM č. 311604, když starší evropská známka osoby zúčastněné na řízení byla napadena návrhem na její zrušení a návrhem na její prohlášení za neplatnou.

56. Osoba zúčastněná na řízení navrhla zamítnutí žaloby s tím, že se ztotožňuje se závěry žalovaného a všechny žalobní námitky považuje za nedůvodné a to z důvodů, které obšírně vysvětlila ve svém vyjádření ze dne 15. 9. 2020.

57. Co se týče první žalobní námitky, poukázala na soudní praxi, která právě princip rychlé a účinné ochrany průmyslových práv zdůrazňuje. Například v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č.j.: 3 Cmo 191/2010-206 soud konstatoval, že není na místě přerušit soudní řízení (o zákaz užívání ochranné známky EU) do doby, než ÚPV rozhodne o návrhu na prohlášení neplatnosti ochranných známek č. 231447, 165917. Vrchní soud zdůraznil, s odkazem na preambuli Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES, význam průmyslových práv a požadavek na rychlou a účinnou ochranu těchto práv, jež jsou mnohdy časově limitována. Přerušením řízení by de facto mohla být odepřena vlastníku existujícího platného práva jemu zaručená ochrana proti jeho porušení; při časovém omezení trvání některých průmyslových práv by přerušení řízení mohlo vést až ke zmaření vlastního účelu soudního řízení. Tyto závěry je na místě vztáhnout obdobně i na řízení správní, tedy řízení před ÚPV. Předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze je žalobci velmi dobře známo, neboť bylo vydáno v řízení, jehož účastníky byli jak žalobce, tak i osoba zúčastněná na řízení. Žalobce namítá, že žalovaný měl vyčkat na vydání rozhodnutí EU IPO o návrhu na prohlášení neplatnosti evropské ochranné známky, který podali manželé J. z titulu porušení autorských práv, žalobce ovšem neuvádí, že se jednalo o již druhý návrh na prohlášení neplatnosti předmětné evropské ochranné známky, který byl podán poté, kdy žalobce nebyl úspěšný se svým předchozím návrhem na prohlášení neplatnosti téže evropské známky. Druhý návrh na prohlášení neplatnosti přitom sice formálně nepodal samotný žalobce, ale učinili tak manželé J., kteří ohledně této záležitosti jednají ve shodě se žalobcem a používají totožné právní argumenty i důkazy. Stejné argumenty a důkazy o údajném autorském právu k logu PRIM totiž předkládal žalobce například v řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM č. 165917, které bylo vedeno před ÚPV, jakož i v řadě jiných soudních i správních řízení, která byla v ČR i v jiných evropských zemích ohledně označení PRIM vedena. Řízení před EU IPO ohledně prvního návrhu na prohlášení neplatnosti evropské známky bylo přitom vedeno více než 7 let, existovala tedy zcela reálná obava, že také řízení o druhém návrhu o prohlášení evropské známky potrvá před EU IPO (včetně soudního přezkumu) po mnoho let a osoba zúčastněná na řízení by se tak fakticky dočkala ochrany svého práva až s velkým časovým odstupem či případně vůbec. Opodstatněnost obavy, že také druhé řízení o návrhu na neplatnost evropské známky potrvá mnoho let, je potvrzená skutečností, že toto řízení dodnes neskončilo – druhý návrh na prohlášení neplatnosti evropské známky byl podán 5. 2. 2015, prvoinstanční rozhodnutí EU IPO bylo vydáno 7. 4. 2017, rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EU IPO bylo vydáno 7. 9. 2018 a o žalobě proti tomuto rozhodnutí nebylo Tribunálem EU dodnes rozhodnuto. ÚPV tedy zcela správně vyhodnotil, že není na místě vyčkávat na vydání rozhodnutí EU IPO o tomto v pořadí již druhém návrhu na prohlášení neplatnosti evropské ochranné známky osoby zúčastněné na řízení. Důvody tohoto svého postupu ÚPV také řádně vysvětlil v již výše uvedeném oznámení ze dne 23. 7. 2015. Navíc argumentace autorskými právy manželů J., respektive tvrzení, že označení PRIM jako autorské dílo vytvořil právní předchůdce manželů J výtvarník Mgr. J. R., je naprosto lichá a neprůkazná. V žádném z řízení, ve kterých žalobce nebo manželé J. argumentovali autorskými právy Mgr. R. a manželů J., nebylo této argumentaci vyhověno. Tak i samotný ÚPV této argumentaci nevyhověl např. v rámci řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM č. 165917, obdobně této argumentaci nevyhověl ani EU IPO, kdy dokonce v již zmíněném rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EU IPO ze dne 7. 9. 2018 byl rozhodující důkaz o údajném autorství Mgr. R. k logu PRIM označen jako padělek (jednalo se o Zápis z porady ze dne 18. 12. 1968, který však byl dle znaleckého posudku sepsán na psacím stroji, který byl vyroben nejdříve v letech 1973 – 1974 – viz odstavec 69 – 74 rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EU IPO). Obdobně byla nepřípadnost a neprůkaznost tvrzení o autorství Mgr. R. k logu PRIM konstatována i v soudních řízeních, naposledy například v rozsudku Okresního soudu Bratislava I. ze dne 17. 9. 2019, č.j.: 31 CbPv/2/2006-1234. ÚPV tedy podle přesvědčení osoby zúčastněné na řízení neměl důvod vyčkávat na výsledek řízení o návrhu na neplatnost evropské ochranné známky před EU IPO nejen z důvodu uvedených výše pod písmenem b), ale také proto, že sám již argumentaci o údajném autorském právu Mgr. R. znal a ve svých vlastních správních řízeních ji již odmítl, včetně toho, že rovněž označil za krajně podezřelý důkaz Zápis z porady ze dne 18. 12. 1968, neboť mimo jiné bylo v tomto dokumentu zmiňováno Ministerstvo průmyslu a obchodu, které ovšem v roce 1968 neexistovalo.

58. Pokud jde o žalobcem namítané hodnocení zaměnitelnosti předmětných známek a jeho odkaz na rozsudek ze dne 19. 3. 2015 č.j.: 3 Cmo 119/2014-1099, upozornila, že Vrchní soud v Praze v tomto rozhodnutí posuzoval zaměnitelnost zcela odlišných označení. Závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze proto nelze přenášet do tohoto řízení, respektive žalovaný je nemohl v rámci svého rozhodnutí zohledňovat, nehledě k tomu, že Vrchní soud v Praze se v předmětném rozhodnutí nezabýval konkrétními aspekty zaměnitelnosti, tedy předmětem řízení vůbec nebylo posuzování otázky, zda a z jakých důvodů na straně spotřebitelské veřejnosti skutečně k záměnám předmětných označení dochází. Žalobcem zdůrazněné závěry Vrchního soudu v Praze tedy ve skutečnosti vůbec nezahrnují zohlednění té skutečnosti, která je pro posouzení celé věci významná, totiž že v praxi skutečně k masivním záměnám na straně spotřebitelské veřejnosti dochází. Na straně spotřebitelské veřejnosti skutečně běžně dochází k záměnám výrobků, konkrétně náramkových hodinek, které na trh uvádí žalobce pod označením PRIM, s výrobky – náramkovými hodinkami, které na trh uvádí osoba zúčastněná na řízení a které jsou běžně označovány evropskou ochrannou známkou ve znění MANUFACTURE PRIM 1949. Zákazníci – spotřebitelé se tak často obrací na osobu zúčastněnou na řízení (která je právním nástupcem tradičních výrobců náramkových hodinek značky PRIM z Nového Města nad Metují, zejména Národního podniku ELTON) s dotazy, případně stížnostmi nebo reklamacemi ohledně náramkových hodinek značky PRIM, které si zakoupili od žalobce či které si od žalobce hodlali zakoupit v přesvědčení, že se jedná o výrobek osoby zúčastněné na řízení, tedy o tradiční náramkové hodinky značky PRIM pocházející skutečně z Nového Města nad Metují (tedy že se jedná o tradiční český výrobek), dokládá vzorek cca 10 e-mailových zpráv.

59. Žalobce ve svém doplnění vyjádření ze dne 16. 9. 2020 dále rozvinul své žalobní body a to se zdůrazněním námitky, že se žalovaný nezabýval jeho námitkou, že starší evropská ochranná známka není užívána, ačkoliv tak byla jeho povinnost, viz komentář Beck k zákonu o ochranných známkách.

60. Při jednání konaném dne 23. 9. 2020 dále zdůraznil, že pokud má žalovaný za to, že nebyl kompetentní přezkoumat otázku užívání evropské ochranné známky, o to víc měl vyčkat rozhodnutí EU IPO o takové otázce. Co se týče žalovaným namítané koncentrace řízení, která mu bránila se zabývat namítnutým neužíváním starší ochranné známky, poukázal na nekonzistentnost svého rozhodování o této otázce, kdy v jiném řízení tuto zásadu prolomil, viz předsedy žalovaného ze dne 27. 11. 2015, č.j. O-83838/D15060347/2015/ÚPV.

III. Posouzení žaloby

61. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

62. Dle ust. § 32 odst. 3 zákona, úřad prohlásí ochrannou známku za neplatnou rovněž v řízení zahájeném na návrh osoby uvedené v § 7 a z důvodů v tomto ustanovení uvedených.

63. Dle ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona, se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

64. Co se týče první žalobní námitky, ve které žalobce namítá vadu řízení před správním orgánem prvního stupně, která měla spočívat v tom, že dne 28. 7. 2015 bylo žalobci doručeno datovou schránkou jednak oznámení ÚPV ze dne 23. 7. 2015 o tom, že ve věci návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM č. 311604 hodlá vydat rozhodnutí, a jednak také samotné rozhodnutí ze dne 27. 7. 2015 o prohlášení slovní ochranné známky PRIM č. 311604 za neplatnou pro část zapsaných výrobků a že žalobce neměl možnost se k záměru správního orgánu prvního stupně vyjádřit, soud považuje tuto námitku za nedůvodnou. Je pravdou, že mu tyto dvě listiny byly doručené ve stejný den a to v den, kdy se do datové schránky přihlásil, ačkoliv byly zaslané v dny různé. Tímto oznámením však žalobci nevznikají žádná procesní práva ani povinnosti. Pokud by bylo toto oznámení zasláno žalobci dříve, žalobce na něj sice mohl reagovat, avšak žalovaný neměl povinnost na tuto reakci reflektovat a změnit svůj následující postup. Žalobci byla rovněž dána možnost se k návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky vyjádřit, žalovaný této možnosti využil a k věci se několikrát vyjádřil, viz podání ze dne 19. 9. 2013, podání ze dne 9. 10. 2014, podání ze dne 20. 4. 2015 a podání ze dne 10. 7. 2015. Proto nelze dojít k závěru, že by snad došlo k nějakému zásahu do práv žalobce, zejména že neměl možnost se v průběhu řízení ve věci vyjádřit.

65. Soud má za to, že i druhá žalobní námitka spočívající v nevyčkání rozhodnutí ve věci návrhu na prohlášení neplatnosti z důvodu porušování autorských práv manželů J. jakožto dědiců po Mgr. R. a návrhu žalobce na její zrušení z důvodu neužívání, je nedůvodná.

66. Podle § 45 zákona o ochranných známkách platí pro řízení o ochranných známkách správní řád, s výjimkou ustanovení o přerušení řízení. Z toho vyplývá, že řízení před ÚPV nelze přerušit. Probíhá-li však ohledně namítané starší ochranné známky řízení na její zrušení či prohlášení za neplatnou, nebylo v souladu se zásadou právní jistoty ekonomické, aby úřad rozhodl dříve a následně by se ukázalo, že starší ochranná známky byla zrušena nebo zneplatněna. Na tuto situaci zřejmě reaguje právě metodický pokyn žalovaného, který však nemá povahu normativního právního aktu a nelze jej aplikovat tam, kde by odporoval zákonu o ochranných známkách. Soud však souhlasí se žalovaným, že za situace, že starší ochranná známka je napadána dalšími návrhy na zrušení či na prohlášení za neplatnou, bylo by v rozporu s obecnou správní zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení (§ 6 správního řádu) a s ohledem na význam průmyslových práv a požadavek na rychlou a účinnou ochranu těchto práv, jež jsou mnohdy časově limitována (preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES), aby úřad vyčkával konce všech těchto řízení, o to víc za situace, kdy tyto návrhy podává sám žalobce (v pořadí první návrh, který nebyl úspěšný a třetí návrh, který částečně úspěšný byl). Soud má proto za to, že žalovaný neporušil žádný předpis správního práva, pokud nevyčkal pravomocného ukončení všech řízení a ve věci rozhodl. Konečně žalobce může o zápis této ochranné známky pro výrobky, pro které byla starší ochranná známka zrušena pro neužívání, opětovně požádat.

67. Pokud žalobce namítá, že žalovaný měl vyčkat na rozhodnutí EU IPO o návrhu na zrušení evropské známky pro neužívání, a to s odkazem na § 14 zákona o ochranných známkách, soud uvádí, následující:

68. Dle ust. § 14 odst. 1 zákona ve znění do 31. 12. 2018, ochranná známka nemůže být prohlášena za neplatnou z důvodu existence starší ochranné známky, pokud tato starší ochranná známka nesplňuje podmínky užívání uvedené v § 13.

69. Dle odst. 2 tohoto ustanovení není-li starší ochranná známka užívána ve smyslu § 13 pro všechny výrobky a služby, pro které byla zapsána, může být její existence důvodem pro prohlášení pozdější ochranné známky za neplatnou jen v rozsahu výrobků a služeb, pro které je užívána.

70. Bylo na žalobci, aby v řízení neužívání starší ochranné známky namítl, tak jak bylo na osobě zúčastněné na řízení, aby tvrdila a prokazovala důvod zrušení ochranné známky. Žalobce však ve svých četných vyjádřeních nikterak neargumentoval tím, že by evropská ochranná známka osoby zúčastněné na řízení nebyla v nějakém rozsahu užívána. Žalobce měl v řízení dostatek času namítnout neužívání ochranné známky, což neučinil. I návrh na zrušení evropské známky podal k EU IPO dne 22. 6. 2015, tedy více než 1 měsíc před vydáním prvoinstančního rozhodnutí ÚPV. Jeho rozkladovou námitku, ve které žalovanému vyčítal nevyčkání rozhodnutí EU IPO o jeho návrhu na zrušení ochranné známky před EU IPO, nelze považovat za námitku neužívání této ochranné známky. Dle ust. § 37 odst. 1 věta druhá správního řádu podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Dle slovního vyjádření byla obsahem tohoto podání rozkladová námitka do rozhodnutí vytýkající nevyčkání rozhodnutí evropského úřadu o návrhu na zrušení, nikoliv námitka neužívání evropské ochranné známky samotná. Samotná námitka neužívání tak nebyla v řízení a to ani v rozkladu vznesena. Soud jen podotýká, že i kdyby žalobce v rozkladu tuto námitku řádně vznesl, žalovaný by se jí nemohl zabývat z důvodu rozporu se zásadou koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 spr. řádu. Žalobcem při jednání doloženém rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 11. 2015, č.j. O- 83838/D15060347/2015/ÚPV a jeho pasáž týkající prolomení zásady koncentrace v řízení o zrušení ochranné známky z důvodu jejího neužívání dle ust. § 31 odst. 1 písm. a) zákona, dle soudu na případ rovněž nedopadá, jelikož je z něj patrné, že toto dobrodiní přináleží pouze vlastníkovi napadeného ochranné známky, aby tento mohl prokázat její užívání, jelikož by mechanické uplatnění zásady koncentrace mohlo mít za následek, že by tato ochranná známka byla přesto, že v rozkladovém řízení byly předloženy důkazy prokazující řádné užívání, nenávratně zrušena viz str. 13 rozhodnutí. Z tohoto rozhodnutí však rozhodně nelze vyčíst, že by toto dobrodiní náleželo i navrhovateli zrušení ochranné známky resp. v tomto případě vlastníku mladší ochranné známky, který namítá neužívání starší ochranné známky. Soud má tedy za to, že žalovaný neporušil žádné zákonné ustanovení, když se otázkou užívání či neužívání této ochranné známky nikterak nezabýval a vydal žalobou napadené rozhodnutí.

71. Pokud jde o námitku žalobce týkající se konstatování žalovaného, že otázka autorského práva k logu „PRIM“ totožnému s grafickou podobou slova „PRIM“ v namítané ochranné známce již byla řešena, kteréžto žalobce považuje za skutkové zjištění v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 7 As 151/2012, soud uvádí, že i tato námitka je lichá. Žalovaný totiž na str. 16 v prvním odstavci jasně sděluje, že předmětné řízení je vedeno výlučně ve spojení s ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., v němž nelze řešit autorská práva. Žalovaný sice následně na str. 17 v prvním odstavci uvádí, že v řízení uvedených výše v tomto odstavci bylo autorské právo (jeho majetková část) přiznáno navrhovateli, což odvolací orgán pro rozhodování považuje za podstatnou skutečnost, dále však uvádí, že s ohledem na shora uvedené je nutno námitku o „nevyčkání“ považovat za nedůvodnou. Z tohoto odůvodnění je jasné, že žalovaný považuje tuto skutečnost za rozhodnou pouze pro posouzení otázky vyčkání či nevyčkání konce řízení před EU IPO a nikoliv pro rozhodnutí ve věci samé, tj. že žalovaný nikterak nerozhodoval o přiznání autorského práva konkrétnímu subjektu, jak je mu žalobcem vytýkáno.

72. Obdobné se týká konstatování žalovaného, že v případě druhého návrhu podaného proti namítané ochranné známce u EU IPO (manželi J.) bylo uplatněno údajné porušování autorských práv k logu „PRIM“ tvořícího součást namítané ochranné známky, stejně jako v případě prvního návrhu (podaného vlastníkem), přičemž ten byl neúspěšný ….. a že v těchto souvislostech naopak změna v osobě navrhovatelů, tedy že druhý návrh na prohlášení namítané známky za neplatnou u EU IPO nepodal vlastník, nýbrž manželé J., nepředstavuje nijak významnou skutečnost. Žalovaný tak činí pouze s ohledem na posuzování otázky vyčkání či nevyčkání konce tohoto řízení a rozhodně nelze konstatovat, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci samotné a neposoudil správně situaci ohledně starší ochranné známky.

73. Pokud žalobce namítá, že výrok rozhodnutí žalovaného o prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM je v rozporu s výsledky předchozích řízení o podané přihlášce s tím, že dle ust. § 22 zákona o ochranných známkách, měl žalovaný v rámci věcného průzkumu zkoumat podanou přihlášku a přihlášku zamítnout, pokud by obsahovala prvky starší ochranné známky, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného vlastníka, jestliže tyto prvky mohly vést k záměně se starší ochrannou známkou, a že návrh na prohlášení neplatnosti měl být hodnocen jako opožděný, protože osoba zúčastněná na řízení strpěla užívání předmětného napadeného označení, soud uvádí následující.

74. V komentáři Wolters Kluwer k zákonu o ochranné známce se v bodě 1 k § 32 uvádí: Zápis ochranné známky do rejstříku nečiní sám o sobě zapsanou ochrannou známku bezvadnou a nepředstavuje rei iudicata (VS v Praze 5 A 48/1996 a ÚPV O-169663). Prohlášení ochranné známky za neplatnou je právním institutem, který umožňuje odstranit stav, který vznikl zápisem ochranné známky do rejstříku, aniž by známka splňovala podmínky zápisné způsobilosti. Tomu odpovídají účinky prohlášení ochranné známky za neplatnou. Pokud bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti ochranné známky, hledí se na ni, jakoby od počátku nebyla zapsána a nevyvolávala žádné právní účinky.

75. Rovněž ze zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách jasně vyplývá, že ust. § 22 odst. 2 zákona o ochranných známkách v žádném případě nelze vykládat tak, jak činí žalobce – tedy že v případě, kdy i přes toto ustanovení byla určitá známka zapsána do rejstříku ochranných známek, není později možné prohlásit takto zapsanou známku za neplatnou z důvodu existence starší ochranné známky jiné osoby. Toto je zcela patrné právě z ust. § 12, který stanoví, že vlastník starší ochranné známky, který po dobu 5 po sobě jdoucích let vědomě strpěl užívání pozdější ochranné známky, již nemůže podat na základě této starší ochranné známky návrh na prohlášení pozdější shodné či podobné ochranné známky za neplatnou ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které byla tato pozdější ochranná známka užívána, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře. A contrario pokud vlastník starší ochranné známky vědomě nestrpí užívání pozdější ochranné známky, může podat návrh na prohlášení pozdější shodné či podobné ochranné známky za neplatnou, avšak pouze ve lhůtě 5 let po zápisu této pozdější ochranné známky, a to i za podmínky, že tato byla podána v dobré víře. V případě, že byla přihláška pozdější ochranné známky podána ve zlé víře, může podat návrh na prohlášení za neplatnou bez časového omezení, a to navzdory tomu, že proběhl věcný průzkum dle ust. § 22 odst. 2 zákona. Žalobce podal návrh v této lhůtě (napadená ochranná známka byla zapsána do rejstříku ochranných známek v roce 2010 a návrh na prohlášení neplatnosti podala osoba zúčastněná na řízení v roce 2013), proto jeho návrh nešlo hodnotit jako opožděný. Rovněž skutečnost, že tato ochranná známka byla součástí známkové řady PRIM a v době zápisu napadené ochranné známky do rejstříku nebyla evropská známka nejstarší, nemůže žalovaný v řízení jakkoliv zohledňovat, jelikož tato skutečnost nemá vliv na posouzení, zda existence jakékoliv starší evropské ochranné známky brání zápisu žalobcovy ochranné známky do rejstříku. Z těchto důvodů proto žalovaný rovněž nemohl vyčkat konce soudního řízení, ve kterém je řešena žaloba proti rozhodnutí o neplatnosti ochranné známky PRIM č. 165917. (pozn. soudu: Žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí o prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917, byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15.6.2018, č.j.: 9 A 374/2014-314.)

76. V poslední námitce žalobce namítá, že žalovaný dospěl k nesprávným právním závěrům ohledně zaměnitelnosti starší evropské známky osoby zúčastněné na řízení s ochrannou známkou PRIM č. 311604, proti které směřoval návrh na prohlášení neplatnosti.

77. Co se týče odkazu žalobce na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č.j.: 3 Cmo 119/2014-1099, který dospěl k závěru, že ochranná známka PRIM v provedení, jak zapsáno pod č. 165917, a ochranná známka PRIM v provedení, jak zapsáno pod č. 152529 v rejstříku ochranných známek, z hlediska celkového dojmu průměrného spotřebitele nejsou zaměnitelné, soud uvádí, že se žalovaný s touto námitkou vyrovnal na straně 29 a 30 napadeného rozhodnutí a soud se závěry žalovaného, o tom, že se jedná o skutkově odlišné případy, lišící se podobou a tím i vztahem porovnávaných předmětů, zcela souhlasí.

78. Soud dále uvádí, že má za to, že se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí otázkou zaměnitelnosti a s tím spojenými argumenty žalobce velmi podrobně zabýval a zaměnitelnost hodnotil ze všech v úvahu přicházejících hledisek. Soud se zcela ztotožnil se závěry žalovaného, který zcela správně vyzdvihl a zdůraznil význam použitého slova „PRIM“ na úkor ostatních prvků evropské známky, a že mezi napadenou a namítanou ochrannou známkou existuje v rozsahu shodných a podobných výrobků pravděpodobnost záměny, z čehož plyne, že ochranná známka PRIM č. 311604 musela být prohlášena za neplatnou. Soud má rovněž za to, že rozhodnutí žalovaného o zaměnitelnosti je v souladu s judikaturou soudního dvora EU. V rozhodnutí ve věci C-334/05 P (ochranná známka LIMONCHELO) se mimo jiné uvádí: 79. „Je totiž důležité zdůraznit, že podle judikatury Soudního dvora v rámci přezkumu existence nebezpečí záměny nedochází při posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami k tomu, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou. Naopak je namístě provést srovnání, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá ve svém celku, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek (viz v tomto smyslu výše uvedené usnesení Matratzen Concord v. OHIM, bod 32, a výše uvedený rozsudek Medion, bod 29).“ 80. Soud má za to, že závěr žalovaného, že i z hlediska celkového působení tak v namítané ochranné známce převládá vliv prvku „PRIM“ stejně jako v jednoprvkové ochranné známce napadené, tvořené pouze tímto slovem, a z tohoto důvodu lze u těchto ochranných známek hovořit o vysokém stupni jejich podobnosti daným převažujícím vlivem podobného/shodného prvku „PRIM“, s tím, že ačkoliv namítaná ochranná známka je kombinovaná a obsahuje ještě další prvky, ty nemají na zrakové, sluchové ani mentální hledisko spotřebitele zásadní vliv, je tak v souladu se shora citovanou i žalobcem uváděnou judikaturou SD EU.

81. Soud má s ohledem na shora uvedené, že žalovaný neporušil žádné z ustanovení zákona o ochranných známkách nebo správního řádu, kterého se žalobce v závěru své žaloby dovolává, a žalobou napadené rozhodnutí je tak správné a zákonné.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

82. Jelikož soud ze shora uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou, v celém rozsahu ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

83. O nákladech řízení rozhodl Městský soud v Praze podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve věci úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, a proto nebyla náhrada nákladů přiznána žádnému z účastníků.

84. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s. ř. s., podle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení však osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti uloženy nebyly, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.