č. j. 9 A 42/2019- 121

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: R. Z., bytem Z. 77, N. zastoupeného Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Ant. Čermáka 2a, Praha 6 za účasti: B. J. bytem [adresa] zastoupené Ing. Petrem Soukupem, patentovým zástupcem sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 2. 2019, čj. O-523363/D17124621/2017/ÚPV takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 4. 2019 domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „předseda Úřadu“) ze dne 5. 2. 2019, čj. O- 523363/D17124621/2017/ÚPV (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým předseda Úřadu změnil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 20. 11. 2017, čj. O- 523363/D16005846/2016/ÚPV (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřad zamítl námitky podané osobou zúčastněnou na řízení podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“), proti zápisu kombinovaného označení v provedení , přihlášeného dne 23. 6. 2015 pod sp. zn. O-523363 (dále též „Napadená ochranná známka“), jehož přihlašovatelem byl žalobce, do rejstříku ochranných známek.

3. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 6. 2. 2019, předseda Úřadu Prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil tak, že přihlášku Napadené ochranné známky na základě námitek podaných osobou zúčastněnou na řízení podaných podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2018 zamítl.

II. Napadené rozhodnutí

4. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval závěry vyslovené Úřadem v Prvostupňovém rozhodnutí. Současně shrnul obsah podaného rozkladu a podání žalobce v rámci řízení o rozkladu. Předseda Úřadu dále v odůvodnění Napadeného rozhodnutí popsal, že přihláška obrazové (původně kombinované) Napadené ochranné známky byla podána dne 23. 6. 2015 a zveřejněna dne 29. 10. 2015 pro tam uvedený seznam výrobků a služeb zařazených do tříd 16, 21, 32, 35, 40 a 43 podle mezinárodního třídění výrobků a služeb. Dále předseda Úřadu na str. 8 – 10 odůvodnění Napadeného rozhodnutí specifikoval skutečnosti zjištěné z rejstříku ochranných známek o namítané ochranné známce č. 352686 v barevném provedení (dále jen „Namítaná ochranná známka“) s tím, že je dle něho zřejmé, že Namítaná ochranná známka má dřívější právo přednosti než Napadená ochranná známka a je tedy ve vztahu k Napadené ochranné známce prioritně starší ochrannou známkou ve smyslu § 3 zákona č. 441/2003 Sb.

5. Osoba zúčastněná na řízení podle předsedy Úřadu v rozkladu napadla dle jejího názoru nesprávné posouzení podobnosti porovnávaných označení, a to především pokud jde o sémantickou a fonetickou podobnost. Podle osoby zúčastněné na řízení hraje významnou roli i skutečnost, že jak osoba zúčastněná na řízení i žalobce mají sídlo na stejném místě – v Náměšti na Hané, a průměrný spotřebitel se tak bude domnívat, že si osoba zúčastněná na řízení pouze dotváří známkovou řadu, neboť nebude předpokládat, že v tak malé obci bude působit více subjektů zabývajících se pivovarnictvím. Předseda Úřadu dále konstatoval, že podle osoby zúčastněné na řízení Úřad neposoudil případnou pravděpodobnost asociace, a to i v souvislosti s intenzivním užíváním Namítané ochranné známky, kdy by se spotřebitelé mohli mylně domnívat, že Napadená ochranná známka náleží osobě zúčastněné na řízení.

6. V návaznosti na rekapitulaci východisek posuzování pravděpodobnosti záměny předseda Úřadu popsal obě kolidující označení.

7. Pokud jde o vizuální hledisko podobnosti, ztotožnil se s Úřadem v závěru, že se v případě slovních prvků „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ jedná o prvky v obou označeních dominantní, neboť spotřebitele zaujmou na prvním místě, přičemž průměrný spotřebitel i podle judikatorních závěrů snáze odkáže na dotčený výrobek či službu uvedením slovního názvu a nikoli popisem obrazového prvku označení. Na rozdíl od Úřadu však předseda Úřadu považoval za podobné obrazové ztvárnění obou označení, neboť jsou shodně tvořeny tvary erbu. Ačkoli vykazují určité odlišnosti (u Napadené ochranné známky se jedná o tmavý erb širšího tvaru s ozdobnými prvky na dolním okraji, v případě Namítané ochranné známky o erb ve žluté barvě v horní části se zužující a přetnutý šikmo vedenou světle zelenou stuhou, přičemž v případě Napadené ochranné známky je slovní spojení „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“ uvnitř erbu a u Namítané ochranné známky slovní spojení „Náměšťské pivo“ pod erbem), jedná se dle předsedy Úřadu o erby, které navíc oba shodně obsahují erb městyse Náměšti na Hané. Namítaná ochranná známka sice obsahuje navíc slovní prvky „JADRNÍČEK“, „Náměšť na Hané“ a „Pivovar 2014“, avšak tyto slovní prvky jsou podle předsedy Úřadu upozaděny zejména svojí velikostí i umístěním.

8. Předseda Úřadu konstatoval, že při posuzování podobnosti označení je prioritní úvahou, které elementy označení jsou shodné, nikoli úvaha o tom, které jsou odlišné, neboť vůdčí ideou známkového práva jsou široké možnosti každého přihlašovatele ve volbě známkového motivu a prvků označení, které nemohou ani v nejmenším evokovat příbuznost s označeními již zapsanými. Motivem se rozumí rozhodující složky porovnávaných označení, které při celkovém posuzování jsou výrazem charakteristických vlastností srovnávaných označení. Sourodé známkové motivy mohou způsobit zaměnitelnost ochranných známek. Zkoumání podobnosti nemůže být založeno jen na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat na porovnání známkových motivů kolidujících označení. Vedoucí známkový motiv porovnávaných označení spočívající v označení piva, resp. pivovaru pocházejícího z Náměšti na Hané (viz slovní prvky a erb městyse Náměšti na Hané) a podklad ve tvaru erbu u obou označení, byť v případě namítané ochranné známky doplněný o slovní prvky „JADRNÍČEK“, „Náměšť na Hané“ a „Pivovar 2014“ a další nesourodé prvky (ornamentální prvky apod.), upoutá podle předsedy Úřadu pozornost průměrného spotřebitele jako první. Ačkoliv jsou výše uvedené výrazné prvky obou označení ve vztahu k části porovnávaných výrobků (hlavně nápoje, zejména pivo a služby z oblasti pivovarnictví) prvky popisnými a s nízkou rozlišovací způsobilostí, s ohledem na své umístění a velikost se dle předsedy Úřadu jedná o prvky dominantní, které upoutají pozornost spotřebitele a zůstanou tak uchovány v jeho paměti.

9. Podle předsedy Úřadu je vizuální vjem do značné míry ovlivněn sémantickým obsahem vyobrazení, zejména v případech, kdy lze vizuálnímu obrazu přisoudit konkrétní význam. V tomto případě díky konkrétnímu významu slovní části „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ ve spojení s obrazovým prvkem erbu a zejména erbu městyse Náměšti na Hané dojde spotřebitel k logickému závěru o obou označeních jako celku, tj. bude je shodně vnímat jako pivo, resp. pivovar vyrábějící pivo, pocházející z Náměšti na Hané.

10. Úřad tak posoudil podle předsedy Úřadu porovnávaná označení z hlediska vizuálního nesprávně, a proto dospěl k chybnému závěru o jejich nepodobnosti.

11. Co se týče hlediska fonetického, dominantní slovní prvky „náměšťský pivovar“ a „náměšťské pivo“ bude spotřebitel podle předsedy Úřadu vyslovovat tak, jak se píší. U Namítané ochranné známky se navíc budou vyslovovat i další prvky „jadrníček“ a „pivovar 2014“. Pro konečného spotřebitele je podle předsedy Úřadu zejména v případě kombinovaných, resp. obrazových ochranných známek rozhodující hledisko vizuální, neboť výrobky označené předmětnými označeními jsou obvykle prodávány v obchodech, kde si spotřebitel sám vybírá výrobek (zejména jde-li o nápoje), a tudíž musí spoléhat hlavně na vyobrazení ochranné známky použité u daného výrobku, jak dle předsedy Úřadu vyplývá i z jím označené judikatury, kde je konstatováno, že stupeň fonetické podobnosti dvou označení je méně významný v případě, kdy jsou dotčené výrobky uváděny na trh takovým způsobem, že relevantní veřejnost při jejich nákupu obvykle vnímá ochrannou známku, jíž jsou označeny, vizuálně. To dle předsedy Úřadu samozřejmě neplatí v případě porovnávaných služeb ve třídách 35, 40 a 43 mezinárodního třídění výrobků a služeb, kde (zejména v oblasti hostinské činnosti) fonetické hledisko sehrává naopak roli důležitou. S ohledem na výše uvedené a zejména díky fonetické podobnosti dominantních slovních prvků jsou si tak podle předsedy Úřadu porovnávaná označení v menší míře podobná i z hlediska fonetického, a neplatí tedy, že fonetické hledisko nebude rozhodné, neboť v případě výrobků z řady nápojů sice bude upozaděno, nicméně i tak je třeba k němu v rámci celkového hodnocení podobnosti porovnávaných označení přihlížet.

12. K významovému hledisku předseda Úřadu souhlasil s Úřadem provedeným významovým rozborem dominantních slovních prvků; jako nesprávný však posoudil závěr, podle kterého není možné stanovit závadnou podobnost porovnávaných označení z hlediska sémantického, resp. konstatování Úřadu o nerozhodnosti sémantického hlediska. Předseda Úřadu odlišně posoudil obrazové motivy porovnávaných označení, neboť byl přesvědčen, že obě označení jsou ztvárněna jako erby, které v sobě navíc obsahují i erb městyse Náměšti na Hané. Ačkoli jsou tyto erby ztvárněny poněkud odlišně, je podle předsedy Úřadu patrný shodný známkový motiv – obě označení shodně odkazují na pivo, resp. pivovar v Náměšti na Hané, a to i díky obrazovému ztvárnění. Ani slovní prvek „JADRNÍČEK“ u Namítané ochranné známky není podle předsedy Úřadu schopen zabránit podobnosti porovnávaných označení z hlediska významového, neboť tento slovní prvek není v daném označení dominantní a výrazný. Porovnávaná označení jsou si proto dle předsedy Úřadu z hlediska významového částečně podobná.

13. K hodnocení celkového dojmu předseda Úřadu poznamenal, že Úřad většinu svých závěrů o nepodobnosti porovnávaných označení opírá o skutečnost, že dominantní slovní prvky „Náměšťské pivo“ a „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“ nemají dostatečnou inherentní rozlišovací způsobilost. Distinktivní prvky obsažené v ochranné známce podle předsedy Úřadu zajišťují, aby ochranná známka vůbec mohla plnit svoji funkci, tj. aby byla způsobilá odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Jinak řečeno, přítomnost distinktivních prvků je esenciální podmínkou toho, aby se to které označení mohlo stát ochrannou známkou. Přítomnost distinktivních prvků v určitém označení však sama o sobě nezaručuje, že takové označení nemůže být v námitkovém řízení shledáno zaměnitelně podobným se starší ochrannou známkou patřící jinému subjektu. K závěru o zaměnitelnosti označení může vést podle předsedy Úřadu zjištění, že distinktivní prvky obsažené v porovnávaných označeních vzhledem ke svému zpracování (umístění, velikost aj.) neovlivňují celkový dojem, kterým označení působí, natolik výrazným způsobem, aby vylučovaly možnost záměny obou označení na straně spotřebitelské veřejnosti z důvodu jejich podobnosti.

14. Předseda Úřadu uzavřel, že slovní prvky „Náměšťské pivo“ a „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“ spolu se známkovým motivem (vyobrazení erbu) jsou výraznými (dominantními), ovládajícími celkový dojem vyvolávaný porovnávanými označeními a zanechávají ve vědomí spotřebitele tzv. paměťovou stopu. Odlišnosti, spočívající zejména v identifikaci výrobce u Namítané ochranné známky a dekorativních prvcích u obou erbů, jen nevýrazně doplňují hlavní paměťový obraz – slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ a ztvárnění erbu. Při srovnání obou označení, a to i při úvaze, že nemusí být při výběru spotřebitelem umístěna vedle sebe, tato označení podle předsedy Úřadu bezpochyby zanechávají podobnou paměťovou stopu ve slovních prvcích „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ a ve vyobrazení erbu. Slovní prvky Namítané ochranné známky „Pivovar 2014“, „Náměšť na Hané“ a „JADRNÍČEK“ a dekorativní prvky u jednotlivých erbů jsou sice prvky, jimiž se Napadená ochranná známka odlišuje od Namítané ochranné známky, jedná se však podle předsedy Úřadu o prvky natolik méně vizuálně zachytitelné běžným spotřebitelem (jen při bližším čtení a zájmu), že nemohou výrazněji ovlivnit celkový dojem, který Napadená ochranná známka vyvolává. Ten je přitom zásadně ovlivněn dominantními prvky v podobě slovních spojení „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ a motivem erbu. Právě výskyt těchto dominantních prvků v obou porovnávaných označeních způsobuje podle předsedy Úřadu jejich podobnost.

15. Předseda Úřadu nesouhlasil se závěrem, že fonetické a sémantické hledisko není rozhodující s ohledem na nedistinktivnost dominantních slovních prvků. Naopak celkovou podobnost porovnávaných označení lze podle něho odvodit jak z vizuální podobnosti, nižší fonetické podobnosti, tak i z výraznější podobnosti sémantické. V tomto ohledu přisvědčil osobě zúčastněné na řízení, která upozorňuje na jednoznačnou významovou spojitost dominantních slovních prvků. Předseda Úřadu tak dospěl k závěru, že porovnávaná označení si jsou podobná i z hlediska celkového dojmu.

16. Předseda Úřadu uzavřel, že v případě Napadené a Namítané ochranné známky existuje na straně veřejnosti pravděpodobnost jejich záměny, neboť při posuzování podobnosti porovnávaných označení jsou pro porovnávaná označení příznačné takové hlavní vnímatelné prvky (zejména slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“, jakož i znak městyse Náměšti na Hané a celkový známkový motiv obou označení), které jsou podobné a mohou způsobovat pravděpodobnost záměny těchto označení. Ostatní prvky, kterými se obě označení vzájemně odlišují, jsou z hlediska celkového vjemu průměrného spotřebitele okrajové. Vzhledem k tomu, že byla shledána shodnost či podobnost všech přihlašovaných výrobků a služeb s výrobky a službami, pro které je zapsána Namítaná ochranná známka, a současně byla zjištěna podobnost porovnávaných označení, existuje podle předsedy Úřadu na straně relevantní spotřebitelské veřejnosti pravděpodobnost záměny předmětných označení v rozsahu všech přihlašovaných výrobků a služeb ve třídách 16, 21, 32, 35, 40 a 43 mezinárodního třídění výrobků a služeb, neboť ačkoli průměrný spotřebitel vizuálně zaznamená mezi porovnávanými označeními určitou odlišnost, může nabýt dojmu, že obě označení spolu souvisejí, případně subjekty, jež užívají výše uvedená označení, jsou vzájemně obchodně propojeny.

17. K námitce žalobce, že osoba zúčastněná na řízení užívá Namítanou ochrannou známku bez slovních prvků „Náměšťské pivo“, což vyplývá z jejích webových stránek www.pivovarjadrnicek.cz i z fotografií pivních sklenic na výše uvedených webových stránkách, předseda Úřadu uvedl, že tyto okolnosti jsou pro posouzení zaměnitelnosti označení irelevantní, neboť se posuzují pouze rejstříkové údaje. Z tohoto důvodu nepřihlédl předseda Úřadu ani k žalobcem předloženým fotografiím.

18. K námitce, že lze důvodně předpokládat, že spotřebitel, který si spojí znak této obce, který obsahují obě označení, se slovem „Náměšťský“, bude natolik obeznámen s místními poměry, že mu nebude činit nejmenší potíž výrobky od sebe rozeznat, přičemž naopak spotřebitel, který si tyto skutečnosti nespojí, bude posuzovat zaměnitelnost jednotlivých výrobků pouze na základě označení, předseda Úřadu uvedl, že nebylo přihlédnuto k informacím o tom, jak a v jak velké obci je Namítaná ochranná známka užívána, neboť tato požívá ochrany na celém území České republiky.

19. K žalobcem odkazovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2012, sp. zn. 5 As 37/2011, předseda Úřadu konstatoval, že jeho rozhodnutí není s citovaným rozsudkem v rozporu, neboť porovnávaná označení nebyla posouzena jako dostatečně odlišná pro to, aby bylo vyloučeno nebezpečí záměny ze strany spotřebitelů.

20. K námitce žalobce, že (slovní) prvky, které jsou porovnávaným označením společné („NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“), nemají dostatečnou rozlišovací způsobilost, a proto jejich přítomnost nemůže vést k vyvolání pravděpodobnosti záměny, pak předseda Úřadu odkázal na dříve uvedené a shrnul, že tyto slovní prvky spolu se známkovým motivem (vyobrazení erbu) jsou výrazné (dominantní), ovládají celkový dojem vyvolávaný porovnávanými označeními a zanechávají ve vědomí spotřebitele tzv. podobnou paměťovou stopu, přičemž ostatní prvky (slovní či grafické), jimiž se označení odlišují, jsou natolik méně vizuálně zachytitelné běžným spotřebitelem (jen při bližším čtení a zájmu), že nemohou výrazněji ovlivnit celkový dojem, který Napadená ochranná známka vyvolává.

III. Žaloba

21. Žalobce v návaznosti na stručnou rekapitulaci dosavadního průběhu řízení předeslal, že popírá, že by „se při tvorbě napadeného označení inspiroval staršími přihláškami namítajícího a do koncepce zanesl jak slovní, tak grafické i obrazové prvky, které si dříve přihlásil k ochraně namítající“. Uvedl, že vytvořil bez jakékoli inspirace přihláškou osoby zúčastněné na řízení svůj vlastní logotyp tzv. firemního erbu s heraldickými prvky a obsahující rovněž znak obce (k jeho užití měl souhlas obce již od jara 2015) a toto označení užíval před datem přihlášky kombinované OZ vedené pod sp. zn. O- 523185. Před podáním své přihlášky také požádal o další souhlas obce s užitím znaku obce na svém logotypu pro účely zápisu tohoto logotypu jako ochranné známky, a to pro vymezené třídy výrobků a služeb. Tento souhlas v písemné podobě obec udělila žalobci 22. 6. 2015.

22. Žalobce konstatoval, že dne 30. 10. 2017 se stalo pravomocným rozhodnutí předsedy Úřadu, kterým žalovaný potvrdil své předchozí rozhodnutí o zamítnutí přihlášky osoby zúčastněné na řízení, vedené pod sp. zn. O-521523. Osoba zúčastněná na řízení tedy nadále nemohla ve svých námitkových tvrzeních a důkazech uvedených v podání z data 15. 1. 2016 argumentovat starší přihláškou slovní OZ „Náměšťské pivo“ a rovněž žalovaný musel vycházet při posuzování námitek jen z druhé namítané přihlášky vedené pod sp. zn. O-523185.

23. Pod prvním žalobním bodem žalobce namítal, že se předseda Úřadu v Napadeném rozhodnutí nevypořádal řádně se všemi tvrzeními a důkazy, které žalobce předložil ve svém vyjádření k námitkám z data 7. 3. 2016 a ve vyjádření k rozkladu ze dne 2. 3. 2018, ač k tomu byl podle žalobce povinen, pokud Prvostupňové rozhodnutí změnil.

24. Žalobce uvedl, že ve svých podáních mimo další argumenty tvrdil a doložil, že (i.) Napadenou ochrannou známku užíval před datem podání přihlášky v podobě nezapsaného označení, a to nejméně od data 11. 3. 2015, kdy obdržel písemný souhlas obce užívat obecní znak na potravinářských výrobcích vč. piva; (ii.) ač měl obecný souhlas obce z data 11. 3. 2015, požádal zvlášť o souhlas s užitím znaku obce u konkrétního logotypu (následné přihlášky OZ dne 23. 6. 2015) a tento mu byl udělen 22. 6. 2015; naopak osoba zúčastněná na řízení tento souhlas s užitím znaku obce neměla k datu podání ani k datu zveřejnění přihlášky a získala jej až v prosinci 2015 a doložila žalovanému až 22. 12. 2015; (iii.) osoba zúčastněná na řízení užívá Namítanou ochrannou známku v poněkud jiné podobě, než jak bylo přihlášeno, a to v podobě: tedy jednak bez slovního prvku „Náměšťské pivo“, přičemž i velikostně je fantazijní erb vyveden oproti přihlašované podobě tak, že jednotlivé prvky erbu jsou zcela jasně patrné, a to vč. slovních prvků bez obtíží čitelných.

25. Žalobce měl za to, že pokud se předseda Úřadu rozhodl změnit Prvostupňové rozhodnutí, bylo jeho povinností se s těmito tvrzeními a důkazy, které žalobce rovněž uváděl na podporu svého závěru o nedůvodnosti námitek, vypořádat a řádně je zohlednit.

26. Žalobce uvedl, že nejen tvrdil, ale i dokládal, že dříve, než podal přihlášku Napadené ochranné známky, jejíž součástí je stejně jako u osoby zúčastněné na řízení znak obce, požádal o souhlas s užitím znaku obce dle § 34a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), kdy upozornil, že bez tohoto souhlasu znak obce třetí osobou užít nelze. Žalovaný se tak měl vypořádat třeba s tím – zvláště pokud považoval znak obce v Namítané ochranné známce za jeden z jejích hlavních vnímatelných prvků – že osoba zúčastněná na řízení neměla nejen k datu podání své přihlášky, ale ani k datu zveřejnění Napadené ochranné známky právo užívat znak obce, a při svých úvahách při porovnávání označení měl tento prvek (znak městyse) pominout či zohlednit jen ve prospěch žalobce.

27. Dle žalobce je podstatné rovněž to, že osoba zúčastněná na řízení užívá Namítanou ochrannou známku v poněkud jiné než přihlášené podobě. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného stran významu slovních a dekorativních prvků Namítané ochranné známky a poukazoval, že i zmenšená velikost fantazijního erbu v poměru slovního prvku pod erbem „Náměšťské pivo“ v přihlášce osoby zúčastněné na řízení umožňuje vnímat fantazijně pojatý štít erbu tvořící písmeno „J“, zelenou kartuši přetínající štít s vyobrazeným slovním prvkem „Jadrníček“, další (byť ve zmenšené podobě erbu hůře čitelné) slovní prvky „pivovar“, „Náměšť na Hané“, číslici „2014“, apod. Žalobce poznamenal, že osoba zúčastněná na řízení se v rámci běžného užívání Namítané ochranné známky (ať již se slovním prvkem „Náměšťské pivo“ nebo bez něj) prezentuje ovšem zvětšenou velikostí erbu oproti podobě v přihlášce, kdy v této velikosti erbu jsou zcela jasně patrné grafické prvky či prvky erbu a také dobře rozlišitelné. Žalobce k tomu poukazoval na důkazy předložené v řízení jím i osobou zúčastněnou na řízení.

28. Pod druhým žalobním bodem žalobce namítal, že předseda Úřadu nesprávně označil jako hlavní vnímatelné prvky posuzovaných označení slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“, jakož i znak městyse Náměšti na Hané a celkový známkový motiv obou označení, přičemž přiznal slovním prvkům „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ inherentní rozlišovací způsobilost, a to v rozporu se svým dřívějším rozhodnutím ve věci sp. zn. O-521523 a aniž by inherentní rozlišovací způsobilost byla u slovního prvku „Náměšťské pivo“ osobou zúčastněnou na řízení tvrzena a prokazována.

29. Žalobce se co do hodnocení uvedených slovních spojení ztotožnil se závěrem Prvostupňového rozhodnutí s tím, že tomuto závěru žalovaného odpovídají i důvody, pro které byla osobě zúčastněné řízení zamítnuta přihláška slovní ochranné známky „Náměšťské pivo“ pro třídu 32 (pivo). Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí žalovaného ve věci sp. zn. O-521523 a dále i na sdělení žalovaného v reakci na připomínky žalobce vůči přihlášce této slovní ochranné známky, s tím, že osoba zúčastněná na řízení tak v předmětném zápisném řízení neprokázala získání rozlišovací způsobilosti u slovní ochranné známky „Náměšťské pivo“, v námitkovém řízení takovýto argument ani nevznášela a neprokazovala, přesto žalovaný slovní prvky obou posuzovaných označení „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ označil jako výrazné a dominantní a slovnímu prvku přiznal i inherentní rozlišovací způsobilost. Žalovaný tak podle žalobce popřel svou předchozí rozhodovací praxi (žalobce v tomto směru specificky označil rozhodnutí žalovaného ve věci sp. zn. O-481516).

30. Dle žalobce šel žalovaný ve své úvaze o přiznání výrazného (dominantního) prvku slovnímu spojení „Náměšťské pivo“ i proti metodice dané Společným prohlášení o společné praxi týkající se rozlišovací způsobilosti - kombinované ochranné známky obsahující popisné/nedistinktivní slovní prvky. Podle žalobce dosáhla osoba zúčastněná na řízení zápisu Namítané ochranné známky jednak tím, že dodatečně doložila užívání znaku obce, ale zejména tím, že součástí označení je vedle popisného, nedistinktivního slovního prvku „Náměšťské pivo“ obrazový prvek (heraldický štít s dalšími prvky, které spolu dohromady tvoří „firemní“ erb), jenž sám má dle žalobce dostatečnou rozlišovací způsobilost a je v označení jasně identifikovatelný.

31. K problematice přiznání výrazného (dominantního) prvku slovnímu spojení „Náměšťské pivo“ žalobce dále poukázal na to, že žalovaný v podstatě umožnil osobě zúčastněné na řízení monopolizovat si označení „Náměšťské pivo“/“Náměšťský pivovar“, a tak vlastně znemožnil užívat uvedené slovní prvky jiným osobám.

32. Pod třetím žalobním bodem žalobce namítal, že předseda Úřadu nesprávně hodnotil znak obce jako jeden z hlavních vnímatelných prvků obou označení. Uvedl, že pokud žalovaný ke slovním prvkům „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ doplnil, že znak obce si spojí průměrný spotřebitel (tedy i občan z jiného místa než Náměšť na Hané) právě s touto obcí, tento závěr nemůže obstát, resp. je pouhou spekulací. Občané městysu budou podle žalobce jistě schopni bez problémů rozlišit více výrobců piva v obci, i pokud by všichni tito výrobci užívali nějakým způsobem znak obce a označovali své pivo jako „náměšťské“ a jeho prodejnu/výrobnu jako pivovar/pivnici. Naopak lidem mimo obec znak městyse nejspíše k žádné přesné identifikaci místa původu piva a jeho výroby nepomůže – buď znak obce mohou zaměnit např. se znakem Náměště nad Oslavou, nebo (což je možná pravděpodobnější) vůbec tento obecní znak nebudou vnímat jako znak obce, ale spíše jej budou považovat buď za nějaké historické erbovní znamení (šlechtické, měšťanské) nebo za erbovní prvek bez bližší identifikace, co tento prvek značí nebo s čím je spojován. Dle žalobce znak obce u třetích osob, které jej užívají se souhlasem obce dle § 34a odst. 3 zákona o obcích ani nemůže být dominantním známkovým prvkem, ale naopak prvkem s minimální (pokud vůbec nějakou) rozlišovací způsobilostí, neboť obec při splnění zákonných podmínek může užívání tohoto znaku udělit neurčitému počtu fyzických či právnických osob, a to i s místem pobytu/sídla mimo obec, obecní znak mohou mít souhlas užívat i cizozemci (zahraniční právní subjekty) a tento tedy žádnou rozlišovací způsobilost z hlediska identifikace výrobků/služeb (či jejich původce) mít ani nemůže. Právě proto se podle žalobce spotřebitel musí sousedit na další prvky - zde erbovní prvky. Samostatnou kapitolou je pak podle žalobce otázka, zda vůbec může žalovaný přihlížet ke znaku obce u Namítané ochranné známky za situace, kdy osoba zúčastněná na řízení souhlas s užitím znaku neměla a získala jej až po datu zveřejnění přihlášky žalobce.

33. Námitkami vznesenými pod čtvrtým žalobním bodem poukazoval žalobce na to, že předseda Úřadu nesprávně porovnal a vyhodnotil erbovní motivy obou porovnávaných označení. Žalobce uvedl, že s ohledem na rostoucí oblibu takového postupu využil na svém logotypu heraldické prvky, tedy vytvořil si svůj firemní erb, přičemž má za to, že právě logotyp v podobě erbu na prvý pohled upoutá a zaujme třetí osoby. Žalobce byl přesvědčen, že zvolil takovou podobu erbu, která je odlišná a jasně odlišitelná od fantazijního erbu osoby zúčastněné na řízení.

34. Žalobce uvedl, že jeho „firemní“ erb tvoří (i.) štít s vnitřním černým polem, kdy se žalobce inspiroval španělským (nebo též novogotickým) štítem, (ii.) v horní části štítu (kde se dle heraldických pravidel může umisťovat přilba) zobrazil žalobce výstupek, ovšem na místo umístění přilby do této části štítu umístil černobílý znak obce, (iii.) štít žalobce je opatřen na okrajích trojím čárovým lemováním, (iv.) slovní prvek „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“ vyvedený bílou barvou s tučným zvýrazněním písma je umístěn do středu štítu, (v.) dva obilné klasy jsou umístěny v levé a pravé dolní části štítu a (vi.) tři chmelové šišky v dolní části štítu a spojují obilné klasy po stranách.

35. Naopak na erbu osoby zúčastněné na řízení je podle žalobce jasně patrná řada prvků odlišujících jej od erbu žalobce, celá podoba erbu je zcela jiná a běžným okem seznatelná a odlišitelná od erbu žalobce. Erb osoby zúčastněné na řízení dle žalobce tvoří (i.) fantazijní základní tvar štítu, který je sice vzdáleně tvarově podobný španělskému štítu, ovšem spíše jde o fantazijní tvar neinspirovaný základními heraldickými tvary štítu, ale o „štít“ připomínající pivní sklenici na stopce (pokud k tomuto tvaru připojíme onu stopku, je dojem takovéto pivní sklenice úplný), (ii.) štít je opatřen lemováním zelenou barvou, (iii.) fantazijní štít není jednolitý, ale z levé strany vykrojený, tak, aby tvořil písmeno „ J“, odkazující buď na příjmení zúčastněné osoby či obchodní označení jejího pivovaru „Jadrníček“, (iv.) štít je v horní části dělen obloukovou linkou, nad níž je umístěno slovo „pivovar“ a pod ní číslice „2014“, (v.) štít je dále rozdělen kartuší zelené barvy, která z levé strany přesahuje štít v jeho vykrojené části, z pravé strany štít přetíná, (vi.) barevný znak obce v dolní části erbu, (vii.) slova „Náměšť na Hané“ pod znakem obce, (viii.) barevné provedení celého fantazijního erbu s využitím zejména žlutohnědé a zelené barvy.

36. Dle žalobce se průměrný spotřebitel sice může zaměřit na dle žalovaného dokonce „vedoucí známkový motiv porovnávaných označení spočívající v označení piva, resp. pivovaru z Náměšti na Hané“, ovšem toto jeho „zaměření“ mu není schopno poskytnout žádný konkrétní rozlišovací či identifikační údaj, vyjma toho, že jde o pivo/pivovar z Náměště (bez přesné identifikace, o jakou obec jde). Jasný rozlišovací a identifikační údaj naopak spotřebiteli poskytují právě ty prvky, které žalovaný ve svém rozhodnutí potlačuje nebo je vadně interpretuje - např. různé tvary štítu, výrazné vykrojení do písmene „J“ štítu, zelená kartuše s nápisem „JADRNÍČEK“, chmelové šišky a obilné klasy u přihlašovaného označení, apod.

37. Námitkou vznesenou pod pátým žalobním bodem pak žalobce namítal, že s ohledem na pochybení zmíněná v rámci námitek vznesených pod druhým, třetím a čtvrtým žalobním bodem předseda Úřadu nesprávně vyhodnotil problematiku pravděpodobnosti záměny mezi Napadenou ochrannou známkou a Namítanou ochrannou známkou.

38. Žalobce v této souvislosti poukázal na metodické pokyny EUIPO ve věci námitkových řízení s tím, že pokud v jím označených 5 případech byla označení posouzena jako vizuálně odlišná, navzdory skutečnosti, že obsahovaly shodná slova a/nebo písmena a/nebo obrazové prvky, protože shodná písmena byla výrazně stylizovaná či jinak umístěná a/nebo obsahovaly ještě další obrazové prvky, tím spíše měl žalovaný posoudit jako odlišné (a to nejen vizuálně) Napadenou a Namítanou ochrannou známku. Žalobce v této souvislosti rovněž odkázal na tři rozhodnutí správních soudů.

39. Žalobce konečně namítl (šestý žalobní bod), že předseda Úřadu rovněž v rámci posuzování umožnil těžit osobě zúčastněné na řízení z toho, že souhlas obce s užíváním znaku obce jako prvku kombinované ochranné známky získala až v prosinci 2015, a tento fakt nezohlednil, ač byl žalobcem v námitkovém řízení namítán.

40. Žalobce rozvedl, že požádal před datem 15. 6. 2015 obec o řádný písemný souhlas s užitím znaku obce na svém logotypu (přihlašovaném označení), kdy doložil nejen podobu logotypu, ale také, pro jaké třídy výrobků a služeb bude logotyp registrován. Teprve poté, co obdržel dne 22. 6. 2015 souhlas v písemné podobě, podal dne 23. 6. 2015 přihlášku obrazové ochranné známky, v níž je použit znak obce. Naopak osoba zúčastněná na řízení podala svou přihlášku vedenou pod sp. zn. O-523185, aniž by písemný souhlas dle § 34a odst. 3 zákona o obcích měla.

41. Žalobce měl za to, že žalovaný je povinen nepřiznat, resp. zcela pominout znak obce jako součást Namítané ochranné známky a při porovnávání obou označení postupovat tak, jako by se znak obce u této známky vůbec nevyskytoval. Protože absence písemného souhlasu s užitím znaků vymezených v § 4 písm. i) a j) zákona č. 441/2003 Sb. k datu podání přihlášky nepředstavuje takovou překážku, která by sama o sobě posouvala datum priority (do data zajištění souhlasu), měl by žalovaný podle žalobce v případě střetu dvou označení, z nichž (i.) prvé (pozdější) získalo písemný souhlas s užitím znaku obce od počátku, resp. byl součástí známkového spisu k datu zveřejnění přihlášky, a (ii.) druhé (starší) označení (Namítaná ochranná známka) písemný souhlas s užitím znaku obce nemělo (nebyl součástí známkového spisu) ani k datu zveřejnění prvého označení, v rámci posuzování shodnosti/podobnosti a zaměnitelnosti obou označení vůbec nepřihlížet (pominout) ke znaku obce u druhého (staršího) označení a obě označení posuzovat tak, že u prvého označení se tento prvek vyskytuje a u druhého nikoli, a to i tehdy, pokud dodatečně druhé označení po datu zveřejnění přihlášky prvého označení souhlas obce s užitím znaku získá. V tomto konkrétním případě nadto obec podle žalobce vícekrát zvýhodnila osobu zúčastněnou na řízení na úkor žalobce, jak je patrno ze sdělení Ministerstva vnitra a zprávy Veřejné ochránkyně práv.

IV. Vyjádření žalovaného

42. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 17. 7. 2019 odmítl jako nedůvodné námitky vznesené pod prvním žalobním bodem. Uvedl, že rozsah přezkumu v rámci řízení o rozkladu je vymezen obsahem rozkladu a obsahem vyjádření k tomuto rozkladu a nejsou tedy přezkoumávány ty závěry, které nebyly v rámci rozkladu či v rámci vyjádření se druhé strany k rozkladu rozporovány. K argumentu, že osoba zúčastněná na řízení užívá svou Namítanou ochrannou známku v poněkud jiné podobě, než jak byla přihlášena, žalovaný odkázal na závěry na str. 20 Napadeného rozhodnutí s tím, že se v rámci námitek podaných podle příslušného ustanovení posuzují pouze rejstříkové údaje. Z toho důvodu nelze přihlížet k tomu, jak je označení užíváno ve skutečnosti.

43. K námitkám vzneseným pod druhým, třetím a čtvrtým žalobním bodem žalovaný konstatoval, že prvky „Náměšťské pivo“, znak obce a erbovní motiv zaujímají v Namítané ochranné známce roli dominantního či významného prvku. Stejné obrazové prvky a podobný slovní prvek (s podobným významem jako slovní prvek Namítané ochranné známky) učinil podle žalovaného žalobce předmětem Napadené ochranné známky, kde představuje dominantní a určující prvek předmětného označení, který upoutá pozornost spotřebitele a který plní roli značky piva. Vizuálně a významově podobné slovní prvky obou porovnávaných označení představují podle žalovaného dominantní nápis a jsou umístěny na vizuálně exponovaném místě uprostřed označení/etikety. Ostatní prvky porovnávaných označení budou s ohledem na své umístění, velikost a významový obsah vnímány pouze jako doplňující. Průměrný spotřebitel nadto podle žalovaného zpravidla přikládá větší význam slovům než obrazovým prvkům a nesoustředí se na drobné obrazové prvky a grafickou úpravu. Průměrný spotřebitel obvykle podle žalovaného vnímá označení jako celek a nepřistupuje k analýze jeho jednotlivých detailů. Průměrný spotřebitel si navíc obvykle objednává pivo podle značky, názvu pivovaru či sídla výroby piva, tedy objedná si „Plzeň“, „Krušovice“, „Svijany“ „Samsona“, „Kozla“, „Náměšťské“. Podle žalovaného tedy nelze předpokládat, že by se spotřebitel při výběru piva jakožto nápoje běžné spotřeby běžně soustředil na jeho značku s takovou intenzitou, jako je tomu například u léků nebo u luxusních výrobků. Zpravidla si značku piva vybere na základě zběžného pohledu v obchodě nebo slovní objednávky v restauraci, kdy často nemá možnost přímého srovnání porovnávaných značek výrobků a je tak odkázán na nedokonalý obraz ve své paměti.

44. Žalovaný zdůraznil, že neznemožňuje užívat jiným osobám ve známkových motivech slovní prvky „Náměšťský pivovar/Náměšťské pivo“, vyžaduje pouze, aby se další osoby při potenciálním užívání těchto slovních prvků dostatečně odlišily a nehrozila tak pravděpodobnost záměny označení u průměrného spotřebitele. Podobnost slovních prvků v tomto konkrétním případě byla podle žalovaného zvýšena nejen shodností přihlašovaných výrobků, ale i užitím některých stejných obrazových prvků, které mohou vyvolávat dojem existence známkové řady, která je propojena obsažením shodných obrazových prvků.

45. K námitkám vzneseným pod pátým žalobním bodem žalovaný považoval za zcela irelevantní argument ohledně metodických pokynů EUIPO, jež nejsou dle žalovaného určeny pro posuzování českých přihlášek ochranných známek, jsou založeny na zcela jiné právní bázi a nejsou pro český úřad nijak závazné.

46. K námitkám soustředěným pod šestým žalobním bodem pak žalovaný podotknul, že rozsah přezkumu v rámci řízení o rozkladu je vymezen obsahem rozkladu a obsahem vyjádření k tomuto rozkladu, žalobce však tento argument v rámci svého vyjádření k rozkladu podle žalovaného neuvedl. V rámci řízení o námitkách vznesených podle předmětného ustanovení se přitom podle žalovaného porovnávají označení tak, jak jsou přihlášena, tj. se všemi obsaženými prvky. S výjimkou prvků, na které je uplatněn „disclaimer“, se tedy berou v úvahy všechny prvky, jež tvoří porovnávané označení. Žalovaný připomněl, že v době řízení o rozkladu již osoba zúčastněná na řízení souhlas obce s užitím znaku obce měla a tudíž případná vada byla zhojena; žalovaný přitom musel vycházet ze stavu v době svého rozhodování.

V. Replika žalobce

47. Žalobce v replice ze dne 13. 8. 2019 konstatoval, že argumentace žalovaného jde jednak proti jeho vlastní rozhodovací praxi v případě posuzování zápisné způsobilosti slovního označení „Náměšťské pivo“, dále přiznává dominantní prvek znaku obce (který se souhlasem obce může užívat každý, i subjekt mimo sídlo/bydliště obce), pomíjí či relativizuje dle žalobce dominantní a zcela odlišné prvky Namítané a Napadené ochranné známky (např. fantazijní slovní prvek „Jadrníček“, grafické provedení štítu erbu, zelenou kartuši), ale v podstatě popírá i základní funkci ochranné známky, a to tvrzením, že „nelze předpokládat, že by se spotřebitel při výběru piva jakožto nápoje běžné spotřeby běžně soustředil na jeho značku s takovou intenzitou, jako je tomu například u léků nebo u luxusních výrobků“. Žalobce se domníval, že určující je pro spotřebitele právě značka piva (v případě osoby zúčastněné na řízení je to fantazijní označení „Jadrníček“), která mu pomáhá určit konkrétní pivo z určitého pivovaru, neboť místo výroby piva často spotřebiteli žádnou rozlišující informaci neposkytne (např. pokud je v jedné obci více výrobců piva, pokud je více obcí se stejným či podobným názvem, apod.).

48. Pokud žalovaný ve svých příkladech uvádí i označení jako „Samson“, „Kozel“, pak se dle žalobce nejedná o označení odkazující na místo výroby, ale právě o fantazijní označení, které např. spotřebiteli sděluje, že v případě objednání piva „Samson“ (pivovar z Českých Budějovic) neobdrží pivo Budvar (taktéž vyráběné v Českých Budějovicích a tedy „Budějovické“), ale tuto značku. Žalobce připustil, že spotřebitel u pivovarů s několikasetletou tradicí, zvláště pokud jsou umístěny v malé obci (Krušovice, Svijany) podle názvu obce rozpozná konkrétní pivo (zvláště pokud tyto pivovary využívají název obce ve svých obchodních označeních), to ovšem není tento případ.

49. Žalovaný podle žalobce pomíjí, že v ČR jsou nejméně tři obce, které mají ve svém názvu označení „Náměšť“, přičemž pivo (či jiné produkty) z těchto obcí může být obecně nazýváno jako „náměšťské“; označení však spotřebiteli neposkytne žádnou konkrétní informaci o místu původu výrobku.

50. Žalobce dále namítal, že žalovaný v rozporu se závěry plynoucími z jím odkazovaného rozhodnutí pominul při porovnávání předmětných označení některé prvky (dle žalobce naprosto způsobilé odlišit obě označení), a to třeba jen proto, že se mu jevily málo distinktivní či byly v menším grafickém ztvárnění.

51. Žalobce rovněž připojil pět obrázků, z nichž je jasně seznatelný inspirační zdroj osoby zúčastněné na řízení při tvorbě označení právě s odkazem na ono „J” a fantazijní slovní prvek „Jadrníček”.

52. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem žalovaného stran metodiky EUIPO a poukazoval v tomto směru na několik rozhodnutí správních soudů s tím, že pokud se žalovaný s těmito argumenty žalobce nevypořádal, zatížil již tím své rozhodnutí vadou, pro kterou toto rozhodnutí nemůže obstát.

53. Žalobce rovněž setrval na své argumentaci v rámci prvního a šestého žalobního bodu s tím, že žalovaný (zvláště pokud považoval znak obce za jeden z dominantních prvků obou označení) se měl zabývat otázkou, kdy (k jakému datu) získali osoba zúčastněná na řízení a žalobce právo umístit znak obce do svého označení. Dle žalobce nemohl žalovaný rezignovat na tuto problematiku (zvláště v případě střetu dvou označení) s poukazem na to, že dodatečně po několika měsících od podání přihlášky osoba zúčastněná na řízení právo užít znak obce získala a porovnávat tento prvek se shodným prvkem v přihlašovaném označení žalobce.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

54. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasili (souhlas žalovaného byl v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. presumován). Soud přitom nenařídil jednání ani k provedení žalobcem navrhovaných důkazních prostředků, neboť se dílem jednalo o důkazní prostředky založené ve správním spisu, z něhož soud při svém rozhodování vycházel, dílem pak jejich provedení nepovažoval pro posouzení důvodnosti žalobcem vznesených žalobních bodů z dále rozvedených důvodů za relevantní.

55. Podstatou sporu mezi účastníky je posouzení právní otázky naplnění důvodu relativní zápisné nezpůsobilosti Napadené ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném v době podání námitek, resp. podle § 7 odst. 1 písm. b) tohoto zákona ve znění účinném v době rozhodování předsedy Úřadu, tj. pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti.

56. Městský soud v Praze úvodem připomíná, že podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2018 platilo, že „přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“.

57. Shodné pravidlo je s účinností od 1. 1. 2019 obsaženo v § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb.

58. Podle článku II odst. 3 zákona č. 286/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 286/2018 Sb.“), platí, že byly-li do 31. 12. 2018 podány námitky proti zápisu ochranné známky do rejstříku, posuzují se podle zákona č. 441/2003 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2019.

59. Podle článku II. odst. 9 zákona č. 286/2018 Sb. účinky procesních úkonů učiněných ve všech řízeních, která nebyla skončena k 1. 1. 2019, zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019.

60. Se zřetelem k tomu, že se ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2018 a ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019 nijak neodlišují, nemá novelizace provedená před vydáním Napadeného rozhodnutí zákonem č. 286/2018 Sb. na posouzení věci žádný vliv.

61. Soud konstatuje, že uvedené ustanovení představuje transpozici úpravy obsažené v právu Evropské unie (původně směrnice č. 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, posléze směrnice č. 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, resp. aktuálně účinná směrnice č. 2015/2436/EU, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách). Současně nelze přehlédnout, že ochrana národních ochranných známek v členských státech Evropské unie existuje souběžně s ochranou známek EU na úrovni Evropské unie, jež je aktuálně upravena nařízením č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie.

62. Správní soudy přitom ve své rozhodovací praxi přísně vycházejí z eurokonformního výkladu relevantních hmotněprávních pojmů známkového práva a reflektují účel vymezený v harmonizačních směrnicích, přičemž v nich stanovená pravidla vykládají v souladu s rozhodovací praxí SDEU. Výklad vnitrostátního známkového práva tak ovlivňují judikatorní závěry SDEU interpretující obsahově podobné či shodné instituty upravené v právních předpisech známkového práva EU. Nejinak je tomu i v otázce neurčitých právních pojmů, s nimiž pracuje § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019 (podobnost označení, podobnost zboží/služeb, pravděpodobnost záměny, pravděpodobnost asociace).

63. Ze shora citovaného ustanovení zákona č. 441/2003 Sb. plyne, že vlastník starší ochranné známky může zabránit zápisu přihlašované ochranné známky do rejstříku ochranných známek, pokud (i.) starší ochranná známka je shodná anebo podobná s přihlašovanou ochrannou známkou; (ii.) starší ochranná známka je zapsána pro shodné nebo podobné výrobky s přihlašovanou ochrannou známkou; (iii.) existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, přičemž za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

64. Uvedené podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být proto splněny současně (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141, a ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97). V opačném případě nemůže být vlastníku starší ochranné známky ve smyslu tohoto ustanovení ochrana přiznána.

65. Zákon č. 441/2003 Sb. ani relevantní normy práva EU přitom pravděpodobnost záměny jako takovou nedefinují, nestanoví, jaký stupeň podobnosti mezi dřívější ochrannou známkou a přihlašovanou ochrannou známkou vyvolává nebezpečí záměny, nestanoví míru podobnosti, ani neuvádí výčet konkrétních kritérií, podle kterých je třeba při posuzování a hodnocení pravděpodobnosti záměny postupovat. Z ustálené rozhodovací praxe SDEU naopak plyne, že posouzení pravděpodobnosti záměny závisí na mnoha faktorech, přičemž rozhodnutí musí přísně respektovat individuální specifika konkrétního případu.

66. Posuzování otázky pravděpodobnosti záměny je podle ustálené rozhodovací praxe SDEU a správních soudů otázkou právní, nikoli skutkovou. Výklad pojmů podobnost, shodnost či zaměnitelnost a podřazení zjištěného skutkového stavu těmto pojmům je podle konstantní judikatury věcí výkladu neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav, nikoliv předmětem správního uvážení (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011 - 154, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2014, čj. 2 As 102/2014 - 22). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v této souvislosti v minulosti jednoznačně uzavřel, že při posuzování podobnosti (zaměnitelnosti) přihlašovaných označení jde o výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikaci na konkrétní skutkový stav, který soud plně přezkoumává v souladu s § 75 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011 - 154).

67. Pokud jde o hledisko shodnosti či podobnosti označení, platí, že nezbytnou podmínkou ke zjištění pravděpodobnosti záměny je existence alespoň určitého stupně podobnosti mezi přihlašovanou a zapsanou známkou. Ochranné známky přitom musí být podle ustálené rozhodovací praxe srovnávány v podobě, v jaké jsou přihlášeny a v jaké požívají ochranu. To znamená, že registrované ochranné známky jsou srovnávány v podobě, jak byly zaregistrovány, přičemž je irelevantní podoba skutečného či možného užití chráněného označení (srov. rozsudek Tribunálu ze dne 15. 4. 2010 ve věci T-488/07, Cabel Hall Citrus v. OHIM).

68. Dvě označení jsou podobná, když jsou z pohledu relevantní veřejnosti alespoň částečně shodná v jednom nebo více relevantních aspektech (srov. rozhodnutí Tribunálu ze dne 27. 11. 2007 ve věci T-434/05, Gateway/OHIM-Fujitsu, Siemens Computers). Pro posouzení stupně podobnosti mezi předmětnými označeními je nezbytné určit stupeň vizuální, fonetické nebo významové podobnosti mezi nimi a, je-li to vhodné, určit důležitost, která má být těmto různým prvkům přisouzena, při zohlednění kategorie relevantních výrobků a okolností, za nichž jsou uváděny na trh (rozhodnutí SDEU ze dne 27. 4. 2006 ve věci C-235/05, L'Oréal).

69. Dle ustálené judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno z globálního pohledu. Tedy vizuální, fonetická nebo významová podobnost kolidujících označení musí být založena na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Průměrný spotřebitel přitom obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily (v tomto smyslu srov. rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1999 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, či ze dne 28. 4. 2004 ve věci C-3/03, Matratzen Concord v. OHIM, a rozsudek Tribunálu ze dne 30. 6. 2004 ve věci T-186/02, DIESELIT).

70. Za účelem posouzení stupně podobnosti existujícího mezi dotyčnými ochrannými známkami je zejména namístě určit jejich stupeň vizuální, fonetické a významové podobnosti, s přihlédnutím ke kategorii dotčených výrobků nebo služeb a podmínkám, za kterých jsou tyto výrobky nebo služby uváděny na trh (viz rozsudek SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 27).

71. V rámci celkového porovnání však nesmí být opomenuty žádné prvky označení jen proto, že jsou menší velikosti než ostatní, anebo proto, že nemají distinktivitu; výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze zanedbatelné prvky [srov. rozsudek SDEU ze dne 12. 7. 2007 ve věci C-334/05, OHIM v Shaker (Limoncello)].

72. Pokud je označení zčásti nebo zcela obsaženo v jiném označení, pak je před samotným konstatováním podobnosti resp. odlišnosti známek důležité zjistit, zda je tato společná složka vůči ostatním složkám označení dominantní. Spotřebitel při konfrontaci s určitou známkou (např. v reklamě, při nákupu určitého zboží nebo služeb) nemá v tomto okamžiku před sebou obě známky. Průměrný spotřebitel obvykle vnímá známku jako celek, nevzpomene si na všechny její detaily, ale na její výraznější a dominantní prvky [viz rozsudky SDEU ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL; ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion, rozsudek Tribunálu ze dne 23. 10. 2002 ve věci T-6/01, Matratzen Concord v. OHIM]. Na základě vjemu vyvolaného touto známkou a nedokonalým vybavením jiného označení, již známého pro příslušnou oblast, je spotřebitel schopen zhodnotit, zda jsou tato označení stejná nebo podobná, či nikoli (viz rozsudek SDEU ve věci Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 27).

73. Dle judikatury SDEU tedy není vyloučeno, aby celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, dominovala jedna nebo více jejích složek. Identifikace dominantního prvku je určena zejména jeho pozicí, velikostí a rozměry v rámci označení a/nebo použitím barev, pokud mohou ovlivnit vizuální vnímání spotřebitele. Při posouzení dominantního charakteru jedné či více složek posuzované kombinované ochranné známky, je nutno zohlednit zejména vnitřní vlastnost každé z těchto složek, a to jejich porovnáním s vlastnostmi ostatních složek.

74. Platí přitom, že označení mohou být podobná v různé míře (nízká, průměrná, vysoká), přičemž stupeň zjištěné podobnosti má význam při konečném rozhodování o nebezpečí záměny.

75. Ke kritériu shodnosti či podobnosti zboží či služeb je třeba především zdůraznit, že při porovnání výrobků a služeb je nutno vycházet ze znění uvedeného v příslušných seznamech výrobků a služeb. Skutečné anebo zamýšlené užití výrobků či služeb není pro posouzení pravděpodobnosti záměny relevantní (rozhodnutí Tribunálu ze dne 16. 6. 2010 ve věci T-487/08, Kremezin, bod 71, obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2012, čj. 7 As 89/2012 - 48).

76. Soudy přitom ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně dovodily, že samotné zařazení výrobků a služeb do jednotlivých tříd dle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 (č. 118/1979 Sb.) není rozhodující. Jde o třídění pouze administrativní, proto není určující, zda jsou či nejsou výrobky a služby zařazeny do stejné nebo odlišné třídy mezinárodního třídění výrobků a služeb, podobnost může být shledána i mezi službami a výrobky (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2016, čj. 4 As 113/2015 - 34, či ze dne 12. 11. 2014, čj. 6 As 54/2013 - 128). Je na vůli přihlašovatele, pro jaké konkrétní výrobky a služby nárokuje přiznat přihlašovanému označení ochranu zápisem do rejstříku, v přihlášce je povinen uvést jejich výčet a zatřídit je (vzestupně) podle mezinárodního třídění. Význam má proto srovnání výrobků a služeb, pro které byla ochrana v podané přihlášce nárokována a namítané ochranné známce přiznána.

77. Za shodné resp. podobné se přitom v rozhodovací praxi SDEU považují ty výrobky anebo služby, které mají stejné nebo natolik blízké podstatné znaky, že v důsledku toho mohou vyvolat u průměrného spotřebitele představu o tom, že pocházejí od jednoho a téhož výrobce či poskytovatele.

78. Při hodnocení splnění podmínky shodnosti anebo podobnosti výrobků či služeb je třeba v souladu s ustálenou judikaturou reflektovat všechna relevantní kritéria charakterizující jejich vzájemný vztah, zejména jejich povahu, jejich zamýšlený účel, jejich obvyklý původ, a to zda jsou v soutěžním vztahu, zda se doplňují, nebo zda jsou zastupitelné, způsob jejich užití, jejich uživatele (relevantní veřejnost), jejich distribuční kanály či prodejní místa (srov. především rozhodnutí SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, či rozhodnutí Tribunálu ze dne 10. 9. 2008 ve věci T-48/06, Astex Therapeutics Ltd vs. OHIM). Význam jednotlivých relevantních kritérií a jejich důležitost je třeba hodnotit v kontextu každého jednotlivého případu.

79. I ve vztahu k tomuto hledisku je nutno připomenout, že výrobky anebo služby mohou být podobné v různé míře (nízká, průměrná, vysoká), přičemž stupeň zjištěné podobnosti má význam při konečném rozhodování o nebezpečí záměny.

80. Dalším hlediskem, jež je třeba vzít v rámci posouzení pravděpodobnosti záměny v úvahu, je pak hledisko rozlišovací způsobilosti namítané ochranné známky.

81. V tomto směru soud připomíná, že při posuzování a hodnocení pravděpodobnosti záměny je podle konstantní judikatury nutno vždy zohlednit rozlišovací způsobilost starších (namítaných) ochranných známek (srov. především rozhodnutí SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, dále srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 1 As 80/2010 - 152, či ze dne 2. 2. 2017, čj. 10 As 187/2015 - 58).

82. Lze říci, že čím větší rozlišovací způsobilost dřívější ochranná známka má, tím je také pravděpodobnost záměny větší. Rozlišovací způsobilost je pak třeba posuzovat ve vztahu k nárokovaným výrobkům či službám, neboť distinktivní není jakékoliv označení samo o sobě, ale vždy jen ve vazbě na konkrétní výrobky a služby, pro něž má být toto označení chráněné (k tomu např. rozhodnutí SDEU ze dne 8. 4. 2003 ve věcech C-53/01 až C-55/01, Linde). Vysoká rozlišovací způsobilost je obecně dána v případě fantazijních ochranných známek. Výrazná míra distinktivity je přiznávána i ochranným známkám sestávajícím z obecných běžně užívaných nedistinktivních slov, pokud tato obecná slova nijak nesouvisí se seznamem výrobků a služeb. Shoda pouze v nedistinktivním prvku či v prvku s nižším stupněm rozlišovací způsobilosti za normálních okolností k zaměnitelnosti nevede. Při posuzování zaměnitelnosti je dále třeba zohlednit podobnosti či rozdíly a rozlišovací způsobilost ostatních prvků tvořících ochrannou známku.

83. Čím distinktivnější je starší označení, tím větší je podle rozhodovací praxe soudů nebezpečí záměny. Označení s vysokou rozlišovací způsobilostí, ať už per se nebo v důsledku dobrého jména, které mají na trhu, se těší širší ochraně než označení s nižší rozlišovací způsobilostí (rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 29. 9. 1998 ve věci C- 39/97, Canon, či ze dne 27. 4. 2006 ve věci C-235/05, L'Oréal).

84. Z toho vyplývá, že zde může být pravděpodobnost záměny, bez ohledu na nižší stupeň podobnosti mezi ochrannými známkami, tam, kde výrobky nebo služby, které chrání, jsou velmi podobné a starší označení je vysoce distinktivní (rozhodnutí SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C- 342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer).

85. Judikatura navíc připouští, že mimo běžné případy, kdy průměrný spotřebitel vnímá ochrannou známku jako celek, si starší ochranná známka používaná třetí osobou ve složeném označení zachovává v tomto složeném označení nezávislou rozlišovací roli, aniž by přitom tvořila dominantní prvek (srov. rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion; shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 1 As 80/2010 - 152).

86. Dalším dílčím hlediskem v rámci posouzení nebezpečí záměny je kritérium relevantního spotřebitele. V tomto směru platí, že nebezpečí záměny musí být posuzováno s přihlédnutím k průměrnému spotřebiteli, tj. běžnému spotřebiteli, kterému jsou sporné výrobky či služby určeny. Základem pro vymezení pojetí relevantního spotřebitele se stal rozsudek SDEU ze dne 16. 7. 1998 ve věci C-210/96, Gut Springenheide, v němž bylo konstatováno, že průměrným spotřebitelem je spotřebitel řádně informovaný, přiměřeně vnímavý a opatrný. Obdobné závěry vyplývají i z rozhodnutí ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, kde SDEU dospěl k závěru, že průměrný spotřebitel je spotřebitel přiměřeně dobře informovaný, všímavý a obezřetný. Úroveň pozornosti spotřebitele se přitom se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [rozhodnutí ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer; či rozsudek Tribunálu ze dne 6. 5. 2008 ve věci T-246/06, Redcats v OHIM – Revert & Cía (REVERIE)].

87. Pod vlastní pravděpodobností záměny je pak podle rozhodovací praxe soudů třeba rozumět riziko, že spotřebitelská veřejnost přímo zamění ochranné známky anebo si spojí sporné ochranné známky a bude předpokládat, že sporné výrobky či služby pocházejí od stejného nebo ekonomicky propojeného subjektu (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 20. 9. 2007 ve věci C-193/06, Société des Produits Nestlé SA v. OHIM, ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, či ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion; obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2017, čj. 10 As 187/2015 - 58).

88. Nebezpečí záměny musí být posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory konkrétního případu. Posouzení nebezpečí záměny závisí na celé řadě prvků, zejména na míře rozpoznání ochranné známky na trhu, na asociaci s dřívější ochrannou známkou, na stupni podobnosti mezi spornými ochrannými známkami a mezi výrobky či službami (srov. rozsudky SDEU ze dne 15. 3. 2007 ve věci C-171/06, T.I.M.E. ART Uluslararasi Saat Ticareti ve diş Ticaret AŞ v. OHIM, ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 2. 9. 2010 ve věci C-254/09, Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM, ze dne 20. 3. 2007 ve věci C-325/06, Galileo International Technology, či rozhodnutí Tribunálu ze dne 13. 2. 2008 ve věci T-146/06, Sanofi-Aventis vs. OHIM)

89. Je třeba zdůraznit, že není nezbytné shledat, že pravděpodobnost záměny existuje pro celou relevantní veřejnost (srov. např. rozhodnutí Tribunálu ze dne 20. 11. 2017 ve věci T-403/16, Stada Arzneimittel AG/EUIPO). Pro vyhovění námitkám podaným proti přihlášce ochranné známky postačí, je-li shledána pravděpodobnost záměny ve vztahu k nikoli zanedbatelné části relevantní veřejnosti (srov. tamtéž).

90. Soud v návaznosti na výše uvedené doplňuje, že v situaci, kdy jsou zboží/služby a označení vyhodnoceny jako podobné, soudy v minulosti zpravidla konstatovaly existenci nebezpečí záměny. Jinak řečeno, jsou-li v konkrétním případě naplněny podmínky, že starší ochranná známka je podobná s přihlašovanou ochrannou známkou, přičemž starší ochranná známka je zapsána pro shodné či podobné výrobky nebo služby s přihlašovanou ochrannou známkou, bude v takové situaci zpravidla až na výjimečné případy dáno nebezpečí záměny a tedy bude dán i důvod relativní zápisné nezpůsobilosti. Případný odlišný závěr, založený na zevrubné úvaze stran v dané věci relevantních faktorech vylučujících nebezpečí záměny, pak musí být v konkrétním případě přezkoumatelným způsobem odůvodněn.

91. Soudy přitom v minulosti opakovaně dovodily, že celkové posuzování nebezpečí záměny implikuje jistou vzájemnou závislost relevantních kritérií, zejména míru podobnosti sporných ochranných známek a míru podobnosti příslušných výrobků či služeb. Vyšší míra podobnosti ochranných známek může kompenzovat nižší míru podobnosti výrobku či služeb a naopak (tzv. kompenzační princip), protože s vyšší rozlišovací způsobilostí dřívější ochranné známky roste i nebezpečí záměny (k tomu rozhodnutí SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, rozhodnutí Tribunálu ze dne 14. 12. 2006 ve spojených věcech T-81/03, T-82/03, T-103/03, Mast-Jägermeister; či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, čj. 6 As 32/2013 - 46, ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141, či ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97).

92. Zbývá doplnit, že ze známkoprávního hlediska je nerozhodné, zda k záměně přihlašované ochranné známky s dřívější ochrannou známkou skutečně došlo, neboť k závěrům o existenci pravděpodobnosti záměny je dostačující potencionální možnost, že by k takové záměně mohlo dojít (k tomu rozhodnutí Tribunálu ze dne 24. 11. 2005 ve věci T-346/04, Sadas SA v. OHIM).

93. Soud o věci uvážil takto: K podobnosti kolidujících označení 94. Městský soud v Praze se předně zabýval námitkami zpochybňujícími závěry o podobnosti kolidujících označení. Žalobce v této souvislosti námitkami vznesenými pod druhým, třetím a čtvrtým žalobním bodem namítal, že žalovaný nesprávně označil jako hlavní vnímatelné prvky posuzovaných označení slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“, jakož i znak městyse Náměšti na Hané a celkový známkový motiv obou označení, přičemž přiznal v rozporu se svou předchozí praxí slovním prvkům „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ inherentní rozlišovací způsobilost, aniž by inherentní rozlišovací způsobilost byla u slovního prvku „Náměšťské pivo“ osobou zúčastněnou na řízení tvrzena a prokazována. Dále namítal, že žalovaný nesprávně hodnotil znak obce jako jeden z hlavních vnímatelných prvků obou označení, resp. že nesprávně porovnal a vyhodnotil erbovní motivy obou porovnávaných označení.

95. Soud předem vlastního posouzení jednotlivých hledisek podobnosti kolidujících označení podotýká, že žalobcem přihlášená Napadená ochranná známka je tvořena tmavým (černým) vícenásobně lemovaným polem ve tvaru erbu. Ve vrchní části tohoto tmavého pole je světlými písmeny (kapitálky) vyveden slovní prvek „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“. Nad slovním prvkem je umístěn znak městyse Náměšť na Hané, který z horní linie tmavého erbovního pole částečně vystupuje. Obvod spodní zaoblené hrany je pak lemován ornamentálním prvkem s rostlinnými motivy. Označení bylo žalobcem přihlášeno v černobílém provedení.

96. Pokud jde o Namítanou ochrannou známku, tu tvoří vizuálně výrazné slovní spojení „Náměšťské pivo“, nad nímž je vyveden grafický prvek evokující dojem erbu. Pole erbu je vyplněno žlutou barvou a je ve své vrchní třetině přetnuto šikmo vedenou zelenou stuhou se slovním prvkem „JADRNÍČEK“, nad nímž se nachází slovní prvky „Pivovar“ a „2014“. Ve spodní části pole je umístěn erb městyse Náměště na Hané. U spodního okraje erbovního pole, které jako celek evokuje dojem velkého písmene „J“, se pak nachází označení městyse „Náměšť na Hané“. Slovní prvek „Náměšťské pivo“ je na první pohled vyveden výrazně větším (několikanásobně větším) a tučnějším písmem než prvky „Pivovar“, „2014“, „JADRNÍČEK“ a „Náměšť na Hané“, umístěné v erbovním poli. Slovní prvky „Pivovar“, „2014“, a „Náměšť na Hané“ jsou v přihlášeném provedení Namítané ochranné známky vyvedeny jen ve velmi malé velikosti písma a jsou obtížně čitelné.

97. Městský soud v Praze přistoupil na půdorysu žalobcem uplatněných námitek k přezkumu zákonnosti závěrů rozhodnutí předsedy Úřadu v posouzení otázky podobnosti kolidujících označení. Vyšel přitom s odkazem na výše rekapitulovaný judikatorní rámec z principu, že nebezpečí záměny musí být posuzováno z globálního pohledu. Vizuální, fonetická nebo významová podobnost kolidujících označení musí být zkoumána na základě celkového dojmu, kterým tato označení působí. Současně reflektoval shora shrnuté judikatorní závěry akcentující rozlišení dominantních a méně významných prvků označení.

98. Pokud jde o hledisko vizuální podobnosti, dospěl Úřad v Prvostupňovém rozhodnutí k závěru o vizuální nepodobnosti kolidujících označení. Úřad upozornil na nápadně podobně utvořené dvojice slov „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ s tím, že pozornější spotřebitelé zaznamenají současné použití znaku městyse Náměšť na Hané. Byl však přesvědčen, že s ohledem na jím shledaný nedistinktivní charakter těchto částí označení není jejich začlenění do obou srovnávaných označení možno považovat za aspekt schopný zapříčinit mezi nimi vizuální podobnost závadného charakteru s tím, že individuální atributy Napadené ochranné známky a Namítané ochranné známky (vsazení kolizních prvků do plochy tmavého pole zkrášleného rostlinnými motivy u Napadené ochranné známky vs. samostatně stojící žluté pole se stuhou opatřenou nápisem „JADRNÍČEK“ u Namítané ochranné známky) jsou odlišné.

99. Podle předsedy Úřadu však posoudil Úřad kolidující označení z hlediska vizuálního nesprávně, a proto dospěl k chybnému závěru o jejich nepodobnosti. Předseda Úřadu souhlasil s tím, že slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ jsou dominantní, považoval přitom za podobné obrazové ztvárnění obou označení, neboť jsou shodně tvořeny tvary erbu a obsahují i erb městyse. Další slovní prvky Namítané ochranné známky jsou pak podle předsedy Úřadu upozaděny zejména svojí velikostí i umístěním. Předseda Úřadu přitom akcentoval vedoucí známkový motiv porovnávaných označení spočívající v označení piva, resp. pivovaru pocházejícího z Náměšti na Hané a podklad ve tvaru erbu u obou označení, jenž podle předsedy Úřadu upoutá pozornost průměrného spotřebitele jako první. Měl za to, že ačkoliv jsou výrazné prvky obou označení ve vztahu k části porovnávaných výrobků prvky popisnými a s nízkou rozlišovací způsobilostí, s ohledem na své umístění a velikost jde o prvky dominantní, které upoutají pozornost spotřebitele a zůstanou tak uchovány v jeho paměti. Vizuální vjem je nadto podle předsedy Úřadu do značné míry ovlivněn sémantickým obsahem vyobrazení, zejména v případech, kdy lze vizuálnímu obrazu přisoudit konkrétní význam, v daném případě bude spotřebitel obě označení shodně vnímat jako pivo, resp. pivovar vyrábějící pivo, pocházející z Náměšti na Hané.

100. V této souvislosti soud připomíná, že shora rekapitulovaná ustálená rozhodovací praxe SDEU, z níž v soudním přezkumu rozhodnutí žalovaného vychází i zdejší soud, požaduje, aby v případě, kdy je označení zčásti nebo zcela obsaženo v jiném označení, bylo před samotným konstatováním podobnosti resp. odlišnosti známek zjištěno, zda je tato společná složka vůči ostatním složkám označení dominantní. Rozlišení dominantních prvků od dalších prvků označení je klíčové především z tohoto důvodu, protože spotřebitel při konfrontaci s určitou známkou nemá v tomto okamžiku před sebou obě známky, tudíž obvykle vnímá známku jako celek, nevzpomene si na všechny její detaily, ale právě na její výraznější a dominantní prvky. Platí přitom, že na základě vjemu vyvolaného touto známkou a nedokonalým vybavením si jiného označení, již známého pro příslušnou oblast, je spotřebitel schopen zhodnotit, zda jsou tato označení stejná nebo podobná, či nikoli (srov. výše). Z uvedených důvodů je identifikace dominantního prvku, k níž zcela správně přistoupil i předseda Úřadu, jedním z klíčových momentů posuzování podobnosti kolidujících označení.

101. Soud se přitom ztotožňuje se závěry předsedy Úřadu, dle nichž slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ obsažené v Napadené ochranné známce resp. Namítané ochranné známce tvoří s ohledem na závěry vyslovené shora označenými rozhodnutími soudů v obou kolidujících označeních dominantní prvek 102. Pokud jde o posouzení celkového dojmu, který Napadená ochranná známka vyvolá v paměti relevantní veřejnosti, nemá soud jakékoli pochybnosti o tom, že za dominantní prvek je s ohledem na jeho charakter, pozici, velikost, rozměry, graficky zvýrazněné provedení a vztah k dalším prvkům tohoto označení třeba považovat právě slovní prvek „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“. Právě tento slovní prvek bude podle názoru soudu s ohledem na svůj charakter tím prvkem, který zanechá v relevantní veřejnosti paměťovou stopu. SDEU ostatně ve své rozhodovací praxi v minulosti v tomto směru opakovaně zdůraznil, že je-li označení složeno ze slovních a obrazových prvků, je třeba slovním prvkům až na výjimky přiznat větší rozlišovací způsobilost než prvkům obrazovým, jelikož průměrný spotřebitel snáze odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu, než popisem obrazového prvku ochranné známky. V tomto směru soud poukazuje na závěry vyslovené např. v rozhodnutích SDEU ze dne 23. 10. 2002 ve věci T- 104/01, Fifties, bod 47, a ze dne 14. 7. 2005 ve věci T-312/03, SELENIUM-ACE, bod 37.

103. Podobně pokud jde o celkový dojem vyvolávaný Namítanou ochrannou známkou v paměti relevantního okruhu spotřebitelské veřejnosti, i v tomto případě je dle přesvědčení soudu za její dominantní prvek s ohledem na jeho pozici, velikost, rozměry, graficky zvýrazněné provedení a vztah k dalším prvkům třeba považovat slovní prvek „Náměšťské pivo“. I v tomto případě to bude právě uvedený slovní prvek, jenž bude podle názoru soudu s ohledem na svůj charakter a vztah k ostatním prvkům tohoto označení způsobilý zanechat s ohledem na právě připomenuté judikatorní závěry v relevantní veřejnosti paměťovou stopu. V případě Namítané ochranné známky je navíc tento slovní prvek samostatný, není součástí doprovodného grafického prvku evokujícího dojem štítu.

104. Soud v tomto směru nemohl žalobci přisvědčit v jeho námitkách vznesených pod druhým žalobním bodem, dle nichž předseda Úřadu pochybil, pokud uvedené slovní prvky označil za výrazné a dominantní. Předsedovi Úřadu nelze podle přesvědčení soudu v žádném případě vytýkat, že by pochybil, pokud uzavřel, že slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ obsažené v kolidujících označeních tvoří s ohledem na shora uvedené dominantní prvek těchto označení. Právě naopak, předseda Úřadu v tomto kroku zcela respektoval shora uvedené judikatorní závěry a správně identifikoval a zohlednil dominanci uvedených slovních prvků před jinými prvky kolidujících označení.

105. Z ničeho pak nevyplývá opodstatněnost dílčí žalobní námitky poukazující na to, že předseda Úřadu přiznal v údajném rozporu se svou předchozí správní praxí dominantnímu slovnímu prvku Namítané ochranné známky inherentní rozlišovací způsobilost. Žádný takový závěr podle stanoviska soudu z odůvodnění Napadeného rozhodnutí nevyplývá. Předseda Úřadu takový závěr v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nevyslovil, z jeho rozhodnutí pak nevyplývá ani implicitně. Předseda Úřadu toliko v souladu s dříve uvedeným správně zkoumal, které z prvků kolidujících označení lze považovat za prvky dominantní a tedy prvky, které v paměti spotřebitelské veřejnosti zanechají relevantní paměťovou stopu. Nijak však nerevidoval, a to ani mlčky, závěry, které dle žalobních tvrzení vyslovil v rámci posuzování přihlášky ochranné známky O-52123, tj. slovní ochranné známky „Náměšťské pivo“ pro třídu 32 (pivo). Z tohoto důvodu soud ani neprováděl dokazování důkazními prostředky, jejichž provedení žalobce navrhoval k popření předchozí rozhodovací praxe ve věci ochranné známky O-52123, neboť jak bylo vysvětleno, závěr žalobce, že předseda Úřadu v Napadeném rozhodnutí přiznal slovnímu prvku Namítané ochranné známky inherentní rozlišovací způsobilost, aniž by ji osoba zúčastněná řízení v řízení tvrdila a prokazovala, neobstojí. Soud ze shodných důvodů nevyhověl ani námitce poukazující na údajný rozpor s dosavadní správní praxí žalovaného, konkrétně s posouzením vizuální podobnosti v rozhodnutí žalovaného ve věci O-481516, neboť i v tomto případě žalobce vycházel při konstrukci předmětné žalobní námitky z vadné premisy, že předseda Úřadu přiznal (v rozporu se svou dřívější rozhodovací praxí ve věci „Léčebné lázně Lednice“) dominantnímu prvku Namítané ochranné známky inherentní rozlišovací způsobilost. Ani v tomto případě proto soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování žalobcem k uvedeným tvrzením navrženými důkazními prostředky a nařizovat za tím účelem jednání přesto, že žalobce s rozhodnutím ve věci bez jednání výslovně souhlasil.

106. Soud přisvědčuje žalobci potud, že slovní prvek „Náměšťské pivo“ není přinejmenším pro některé z výrobků a služeb inherentně distinktivní. Předseda Úřadu nicméně na uvedenou skutečnost v odůvodnění Napadeného rozhodnutí zcela správně poukázal, když konstatoval, že ačkoliv jsou výrazné slovní prvky obou označení ve vztahu k části porovnávaných výrobků (hlavně nápoje, zejména pivo a služby z oblasti pivovarnictví) prvky popisnými a s nízkou rozlišovací způsobilostí, s ohledem na své umístění a velikost se jedná o prvky dominantní, které upoutají pozornost spotřebitele a zůstanou tak uchovány v jeho paměti. Žalobce přitom ve svých závěrech dle názoru soudu nesprávně odhlíží od toho, že přestože je uvedený slovní prvek méně distinktivní, a proto snižuje zjištěný stupeň podobnosti kolidujících označení, nižší distinktivita tohoto prvku s ohledem na závěry vyslovené SDEU v rozhodnutí ze dne 12. 7. 2007 ve věci C- 334/05, OHIM v Shaker (Limoncello) nemůže bez dalšího vést k závěru o absenci vizuální podobnosti kolidujících označení. Nižší míra rozlišovací způsobilosti uvedeného slovního prvku je nadto dána jen k části porovnávaných výrobků a služeb, jak předseda Úřadu správně neopomněl zdůraznit.

107. Soud se pak ztotožňuje s předsedou Úřadu rovněž v závěru o tom, že obě kolidující označení spojuje i motiv, tedy určité klíčové prvky porovnávaných označení, které jsou při jejich celkovém posuzování výrazem jejich charakteristických vlastností, v daném případě konkrétně označení piva, resp. pivovaru pocházejícího z Náměšti na Hané a grafický prvek erbu, v němž je nadto v obou případech shodně uveden znak městyse Náměšť na Hané (v Napadené ochranné známce v černobílém provedení a u Namítané ochranné známky v reálně barevném vyobrazení). V tomto ohledu soud nemohl přisvědčit námitkám vzneseným žalobcem pod třetím žalobním bodem, dle nichž předseda Úřadu nesprávně hodnotil znak obce jako jeden z hlavních vnímatelných prvků obou označení. Předseda Úřadu totiž z pohledu soudu neoznačil znak městyse, jenž byl v souladu s dříve uvedeným součástí obou kolidujících označení za sám o sobě dominantní prvek. Z odůvodnění jím vydaného Napadeného rozhodnutí naopak vyplývá, že své závěry vedle shora aprobovaného závěru o významné shodě v dominantních slovních prvcích kolidujících označení stavěl rovněž na podobném motivu obou označení, přičemž za tento motiv označil především konkrétně označení piva, resp. pivovaru pocházejícího z Náměšti na Hané a grafický prvek erbu, přičemž opakovaně poukazoval nad rámec uvedeného na to, že v tomto grafickém prvku je nadto v obou případech shodně uveden znak městyse Náměšť na Hané. Z uvedených částí odůvodnění Napadeného rozhodnutí však dle názoru soudu nevyplývá, že by předseda Úřadu považoval erb městyse vyvedený v obou kolidujících označeních za jejich dominantní, resp. hlavní vnímatelný prvek. Z pohledu soudu předseda Úřadu v tomto směru pouze v rámci popisu jím identifikovaného podobného motivu upozornil, že pro závěr o podobnosti motivu podpůrně svědčí i shodné zahrnutí znaku městyse Náměšť na Hané. Tomuto závěru přitom nelze podle přesvědčení soudu ničeho vytknout. Pokud pak žalobce v této souvislosti nesouhlasil se závěrem, že si znak obce průměrný spotřebitel spojí právě s touto obcí, soud připomíná, že předseda Úřadu v tomto směru v odůvodnění Napadeného rozhodnutí pouze uvedl, že se zřetelem k tomu, že vizuální vjem je do značné míry ovlivněn sémantickým obsahem vyobrazení, zejména v případech, kdy lze vizuálnímu obrazu přisoudit konkrétní význam, bude v tomto případě díky konkrétnímu významu slovní části „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ ve spojení s obrazovým prvkem erbu a erbu městyse Náměšti na Hané spotřebitel vnímat označení jako označení pro pivo, resp. pivovar vyrábějící pivo, pocházející z Náměšti na Hané. Ani v tomto případě tak předseda Úřadu nestavěl své závěry výhradně na klíčové roli vyobrazení erbu městyse.

108. Předsedovi Úřadu pak především nelze, jak činí žalobce ve své replice, vytýkat, že by se snad v rozporu s žalobcem odkazovanými judikatorními východisky nezabýval dalšími prvky Namítané ochranné známky. Z odůvodnění Napadeného rozhodnutí (str. 13 – 14 a str. 21) je naopak zjevné, že se žalovaný dalšími prvky v namítaném označení zabýval a přezkoumatelným způsobem vysvětlil, proč nebyly tyto elementy způsobilé revidovat závěr o podobnosti kolidujících označení. Nelze tedy v žádném případě hovořit o tom, že by žalovaný od dalších obrazových, popř. slovních prvků odhlédl, resp. že by je snad jako nevýznamné paušálně odmítl.

109. Pokud tedy žalobce v rámci námitek soustředěných pod třetím a čtvrtým žalobním bodem v tomto směru akcentoval odlišné provedení heraldického štítu, soud zdůrazňuje, že další žalobcem vyzdvihované prvky Namítané ochranné známky, tedy prvky obsažené v doprovodném grafickém prvku evokujícím dojem erbu (tvar štítu, vyvedení evokující písmeno „J“, žlutá barva výplně štítu, zelená stuha a především slovní prvky „JADRNÍČEK“, „Pivovar“, „2014“ a „Náměšť na Hané“), jsou rovněž z pohledu soudu součástí doprovodného obrazového prvku předmětného označení, jehož dílčí elementy, včetně elementů slovních, jež jsou v poměru ke klíčovému slovnímu prvku minimalisticky vyvedené, v praxi nebudou vyvolávat u relevantního okruhu spotřebitelské veřejnosti paměťovou stopu, resp. nepůjde o prvky, které bude průměrný spotřebitel s to si vybavit při porovnání s Napadenou ochrannou známkou obsahující shodnou část dominantního prvku.

110. Soud má za to, že v případě tohoto typu označení nelze předpokládat, že by se průměrný spotřebitel a priori zaměřil na doprovodné prvky Namítané ochranné známky, případně že by namítané označení vnímal především „seshora dolů“, neboť tento předpoklad není možno uplatnit na doprovodné grafické prvky kombinovaného označení s dominantním a graficky zvýrazněně provedeným slovním prvkem, na který se spotřebitel při vizuálním vnímání zaměří. Neobstojí tedy závěr žalobce prezentovaný pod čtvrtým žalobním bodem, že předseda Úřadu nesprávně porovnal a vyhodnotil erbovní motivy kolidujících označení. Soud přitom pro nadbytečnost neprováděl dokazování ani žalobcem předloženou literaturou k problematice heraldiky.

111. Pokud tedy jde o vizuální podobnost dominantního prvku Namítané ochranné známky s dominantním prvkem Napadené ochranné známky, sdílí soud zcela přesvědčení předsedy Úřadu o existenci vyššího stupně vizuální podobnosti. Shoda dominantních prvků kolidujících označení v části „náměšťsk(é/ý.)“ a „ pivo(var)“ představuje při obecně akceptované zásadě, že spotřebitel vnímá slovní prvek ochranné známky zleva doprava, významný faktor. V tomto směru soud poukazuje na závěry vyslovené v rozhodnutí Tribunálu ze dne 13. 2. 2008 ve věci T- 146/06, Sanofi-Aventis/OHIM – GD Searle, bod 49, podle nichž spotřebitel přikládá větší význam první části slova, resp. podle nichž je právě otázka podobnosti první části slova významným faktorem pro posouzení podobnosti. Shodný prvek přitom tvoří naprosto většinovou část dominantních prvků obou kolidujících označení, což opět zvyšuje stupeň jejich podobnosti. Přestože lze souhlasit s žalobcem v tom, že předmětný dominantní slovní prvek je (pro některé výrobky a služby) méně distinktivní, a proto snižuje zjištěný stupeň podobnosti kolidujících označení, nižší distinktivita tohoto prvku v souladu se shora odkazovanou rozhodovací praxí nemůže bez dalšího vést k závěru o absenci vizuální podobnosti kolidujících označení.

112. Soud tak v reakci na námitky, jimiž žalobce pod druhým, třetím a čtvrtým žalobním bodem zpochybňoval závěry předsedy Úřadu o vizuální podobnosti, uzavírá, že předseda Úřadu nepochybil, když v souladu se shora popsanými judikatorními standardy přistoupil k identifikaci dominantního prvku v kolidujících označeních, přičemž postupoval metodologicky správně, když přihlédl k charakteru jednotlivých prvků a jejich vnímání relevantním okruhem spotřebitelské veřejnosti, a současně vysvětlil, proč ostatní prvky uvedených označení považoval z pohledu vnímání spotřebitelem za daleko méně významné.

113. Pokud jde o posouzení fonetické podobnosti, Úřad v odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí uzavřel, že porovnání obou označení z tohoto hlediska se jeví jako nerozhodné, resp. projeví se pouze co do podobné výslovnosti nedistinktivních slovních prvků „náměšťský pivovar“ a „náměšťské pivo“ a unikátního postavení slovního prvku „jadrníček“. Předseda Úřadu pak v odůvodnění Napadeného rozhodnutí uzavřel, že díky fonetické podobnosti dominantních slovních prvků jsou si porovnávaná označení v menší míře podobná i z hlediska fonetického, a neplatí tedy, že fonetické hledisko nebude rozhodné, neboť v případě výrobků z řady nápojů sice bude upozaděno, nicméně i tak je třeba k němu v rámci celkového hodnocení podobnosti porovnávaných označení přihlížet. Předseda Úřadu v této souvislosti konstatoval, že dominantní slovní prvky „náměšťský pivovar“ a „náměšťské pivo“ bude spotřebitel vyslovovat tak, jak se píší. U Namítané ochranné známky se navíc budou vyslovovat i další prvky „jadrníček“, event. „pivovar 2014“. V případě kombinovaných, resp. obrazových ochranných známek je přitom podle předsedy Úřadu rozhodující hledisko vizuální, neboť výrobky označené předmětnými označeními jsou obvykle prodávány v obchodech, kde si spotřebitel sám vybírá výrobek (zejména jde-li o nápoje), a tudíž musí spoléhat hlavně na vyobrazení ochranné známky použité u daného výrobku, což však dle předsedy Úřadu neplatí v případě porovnávaných služeb ve třídách 35, 40 a 43 mezinárodního třídění výrobků a služeb, kde (zejména v oblasti hostinské činnosti) fonetické hledisko sehrává naopak roli důležitou.

114. Soud podotýká, že skutečnost, že žalobce v žalobě závěr předsedy Úřadu o fonetické podobnosti kolidujících označení v nižší míře výslovně nerozporoval, nebrání Městskému soudu v Praze k učinění si závěru stran této otázky v rámci soudního řízení správního, neboť žalobce žalobními body zpochybnil závěr o podobnosti kolidujících označení jako takový a namítal nesprávné posouzení otázky existence rizika pravděpodobnosti záměny.

115. Soud přisvědčuje předsedovi Úřadu v závěru, že z fonetického hlediska bude průměrný spotřebitel dominantní slovní prvky kolidujících označení, tedy „náměšťský pivovar“ a „náměšťské pivo“, vyslovovat shodným způsobem, jak se píší. U Namítané ochranné známky pak nadto připadá v úvahu vyslovování dalších slovních elementů obsažených v doprovodném grafickém prvku. I ty si přitom budou vyslovovat shodně, jako se píší, tedy „jadrníček“ a „pivovar“, „2014“ či „náměšť na hané“.

116. Soud přitom v tomto směru konstatuje, že je shodně jako předseda Úřadu přesvědčen, že mezi kolidujícími označeními je s ohledem na shodu ve významné části jejich shora identifikovaného distinktivního prvku dána rovněž podobnost fonetická, byť spíše nižšího stupně. Výše popsaná shoda v podstatné části distinktivních slovních prvků obsažených v kolidujících označeních [„náměšťsk(é/ý.)“ a „ pivo(var )] nemůže být podle přesvědčení soudu opomenuta a nemůže být uzavřeno o tom, že si kolidující označení z fonetického hlediska vůbec podobná nejsou.

117. Předseda Úřadu pak podle stanoviska soudu správně upozornil na to, že ač je v případě kombinovaných, resp. obrazových ochranných známek relevantní především hledisko vizuální, neboť výrobky označené předmětnými označeními jsou obvykle prodávány v obchodech, kde si spotřebitel sám vybírá výrobek (zejména jde-li o nápoje), nelze přehlédnout, že v případě řady výrobků a služeb v nárokovaných třídách, především pak v oblasti hostinské činnosti, bude fonetické hledisko hrát neméně důležitou roli. V posuzované věci tedy nelze i s ohledem na rozsah chráněných výrobků a specifika relevantního trhu odhlédnout i od čistě fonetického vnímání kolidujících označení. Jakkoli tedy obecně jistě platí, že stupeň fonetické podobnosti dvou označení je méně významný v případě, kdy jsou dotčené výrobky uváděny na trh takovým způsobem, že relevantní veřejnost při jejich nákupu obvykle vnímá ochrannou známku, jíž jsou označeny, vizuálně, a v praxi tedy bude vizuální vnímání označení častější, nelze od fonetického vnímání zcela odhlédnout. Soud je tak přesvědčen o tom, že kolidující označení jsou si z výše označených důvodů podobná i v hledisku fonetickém.

118. Pokud jde o hledisko sémantické podobnosti, Úřad v odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí konstatoval, že Napadená ochranná známka svými slovními prvky a připojeným erbem spotřebiteli sděluje, že jeho uživatel se zabývá výrobou piva v Náměšti na Hané. U Namítané ochranné známky stejný městský znak a slova „Náměšťské pivo“ spotřebitele povedou k závěru, že přísluší pivu uvařenému v Náměšti na Hané. V obou případech jde dle Úřadu o informace obecného charakteru postrádající originalitu a jedinečnost a spotřebitel tak musí vzít v úvahu i další prvky, s nimiž jsou tato všední sdělení svázána, tj. rozdílné obrazové motivy, fantazijní prvek „JADRNÍČEK“, který vyvolá vazbu na osobu zúčastněnou na řízení. Sémantický vjem tak není zcela identický a s ohledem na nízkou inherentní rozlišovací způsobilost slovních prvků tak není dle Úřadu možné stanovit závadnou podobnost porovnávaných označení z hlediska sémantického, resp. toto hledisko je nerozhodné.

119. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí přisvědčil provedenému významovému rozboru dominantních slovních prvků. Nesouhlasil však se závěrem o nedostatku závadné podobnosti z hlediska sémantického, resp. závěrem o nerozhodnosti tohoto hlediska a uzavřel, že porovnávaná označení jsou si proto dle předsedy Úřadu z hlediska významového částečně podobná.

120. Ani v tomto případě žalobce v žalobě závěr předsedy Úřadu o částečné sémantické podobnosti kolidujících označení explicitně nerozporoval. Soud nicméně v souladu s výše uvedeným alespoň stručně přitakává závěrům předsedy Úřadu i co do problematiky sémantické podobnosti kolidujících označení. I v tomto hledisku jsou si kolidující označení se zřetelem ke shora popsané shodě ve významné části dominantních slovních prvků podobná. Jak bylo uvedeno výše, obě označení shodně odkazují na pivo, resp. pivovar v Náměšti na Hané, a to i s ohledem na obrazové ztvárnění, přičemž ani další elementy v doprovodném grafickém prvku Namítané ochranné známky nejsou způsobilé vyústit v závěr o nedostatku alespoň částečné podobnosti porovnávaných označení z hlediska významového.

121. Soud tedy z výše vyložených důvodů neshledal důvodnou žádnou z dílčích námitek zpochybňujících posouzení otázky podobnosti kolidujících označení. K podobnosti výrobků a relevantnímu spotřebiteli 122. Soud nemohl přehlédnout, že žalobce závěr žalovaného o celkové shodnosti a podobnosti zboží a služeb, pro které byla Napadené ochranné známce odepřena ochrana na základě shodnosti či podobnosti označení, nikterak nezpochybnil a obecně ani ve vztahu ke konkrétním výrobkům a službám nenamítal, že by žalovaný tuto otázku posoudil nesprávně.

123. Se zřetelem k tomu, že žalobce nijak nezpochybňoval závěry žalovaného týkající se posouzení otázky podobnosti přihlášených výrobků a služeb a výrobků a služeb, pro které je zapsána Namítaná ochranná známka, tedy soud toliko stručně podotýká, že přihlašované výrobky a služby ve třídách 16, 21, 32, 35, 40 a 43 mezinárodního třídění výrobků a služeb jsou shodné nebo podobné s výrobky a službami zapsanými ve stejných třídách pro Namítanou ochrannou známku.

124. Nezpochybňoval-li žalobce ani závěr žalovaného stran vymezení relevantního okruhu spotřebitelské veřejnosti, nepovažoval soud za nezbytné závěry vyslovené v tomto ohledu Úřadem v Prvostupňovém rozhodnutí jakkoli korigovat. K celkovému hodnocení 125. Soud konečně přistoupil k poslednímu kroku úvahy o naplnění pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019, tj. k celkovému hodnocení pravděpodobnosti záměny. Žalobce v tomto směru pod pátým žalobním bodem namítal, že předseda Úřadu s ohledem na pochybení namítaná žalobcem pod druhým, třetím a čtvrtým žalobním bodem nesprávně vyhodnotil pravděpodobnost záměny mezi kolidujícími označeními, když dovodil, že tato jsou zaměnitelná.

126. Podle závěrů vyslovených v Prvostupňovém rozhodnutí bylo nutno vycházet ze zjištěné vizuální nepodobnosti Napadené a Namítané ochranné známky, neboť ostatní hlediska byla shledána nerozhodnými, přičemž vzhledem k obecné povaze kolizních částí „Náměšťské pivo“ a „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“, jakož i znaku městyse Náměšti na Hané, které mohou být za splnění určitých podmínek používány ve svém obvyklém smyslu prakticky neomezenou skupinou různých podnikatelských subjektů, nelze podobnost vycházející z jejich obdobné výslovnosti či sémantického účinku považovat za důvod vedoucí k závadné podobnosti jejich celkových dojmů. Srovnání z hlediska fonetického a významového pak bylo vyhodnoceno Úřadem jako nepodstatné. Úřad dospěl k závěru, že porovnávaná označení nejsou zaměnitelná ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019, neboť sice byla shledána shodnost či podobnost přihlašovaných a namítaných výrobků a služeb, ale porovnávaná označení nebyla shledána podobnými. Podle Úřadu tak nebyly splněny všechny předpoklady nutné pro konstatování pravděpodobnosti záměny.

127. Předseda Úřadu naopak uzavřel, že slovní prvky „Náměšťské pivo“ a „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“ spolu se známkovým motivem (vyobrazení erbu) jsou výraznými (dominantními), ovládajícími celkový dojem vyvolávaný porovnávanými označeními a zanechávají ve vědomí spotřebitele tzv. paměťovou stopu, přičemž odlišnosti obou označení jen nevýrazně doplňují hlavní paměťový obraz. Odlišující slovní prvky Namítané ochranné známky a dekorativní prvky obou označení dle předsedy Úřadu nemohou výrazněji ovlivnit celkový dojem. Celkovou podobnost porovnávaných označení lze přitom podle předsedy Úřadu odvodit jak z vizuální podobnosti, nižší fonetické podobnosti, tak i z výraznější podobnosti sémantické. Podle předsedy Úřadu jsou si porovnávaná označení podobná i z hlediska celkového dojmu a je dána pravděpodobnost jejich záměny, neboť ačkoli průměrný spotřebitel vizuálně zaznamená mezi porovnávanými označeními určitou odlišnost, může nabýt dojmu, že obě označení spolu souvisejí, případně subjekty, jež užívají výše uvedená označení, jsou vzájemně obchodně propojeny.

128. Soud v rámci celkového hodnocení vyšel především ze svých shora popsaných závěrů o vizuální, fonetické a sémantické podobnosti kolidujících označení, dále z žalobcem nezpochybněného závěru o shodnosti resp. podobnosti výrobků, resp. identifikace relevantního okruhu spotřebitelské veřejnosti a zprostředkovaně i z obdobného okruhu prodejních či distribučních míst kolidujících výrobků a služeb.

129. Soud v této souvislosti s odkazem na dříve uvedené podotýká, že celkový dojem vyvolávaný v paměti relevantní veřejnosti je v případě obou kolidujících označení ovlivněn především jejich výrazně dominantními slovními prvky „Náměšťské pivo“ a „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“, a to s ohledem na jejich charakter, pozici, velikost, rozměry, graficky zvýrazněné provedení a vztah k dalším prvkům. Jak bylo vyloženo výše, právě tyto slovní prvky budou zanechávat v relevantní veřejnosti paměťovou stopu. Spolu se známkovým motivem vyobrazením v podobě erbu (nadto s včleněným znakem městyse) jsou to tak právě tyto dominantní slovní prvky „Náměšťské pivo“ a „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“, jež zásadním způsobem ovládají celkový dojem vyvolávaný porovnávanými označeními. Odlišnosti kolidujících označení, tedy především prvky Namítané ochranné známky obsažené v doprovodném grafickém prvku evokujícím dojem erbu (tvar štítu, vyvedení evokující písmeno „J“, žlutá barva výplně štítu, zelená stuha a především slovní prvky „JADRNÍČEK“, „Pivovar“, „2014“ a „Náměšť na Hané“), naopak s ohledem na dříve uvedené jako dílčí elementy zahrnuté v doprovodném obrazovém prvku předmětného označení nebudou podle přesvědčení soudu zanechávat relevantnímu okruhu spotřebitelské veřejnosti paměťovou stopu, resp. nepůjde o prvky, které bude průměrný spotřebitel s to si vybavit při porovnání s Napadenou ochrannou známkou obsahující shodnou část dominantního prvku. Soud v tomto ohledu souhlasí s předsedou Úřadu, že uvedené odlišnosti jen nevýrazně doplňují hlavní paměťový obraz a nemohou účinněji ovlivnit celkový dojem, neboť jsou významně méně vizuálně zachytitelné běžným spotřebitelem (jen při bližším čtení a zájmu). Podobnost kolidujících označení pak ze shora popsaných důvodů není toliko vizuální, předmětná označení jsou si ze shora vysvětlených důvodů podobná i z fonetického a sémantického hlediska.

130. Soud proto ze všech popsaných důvodů uzavřel, že porovnávaná označení vykazují podobnosti, jsou vizuálně, foneticky a sémanticky podobná a s ohledem na shodu ve významné části dominantních prvků mohou vyvolávat podobný celkový dojem. Napadená ochranná známka tak podle soudu vyvolává nebezpečí asociace s Namítanou ochrannou známkou a tedy i nebezpečí záměny, neboť v důsledku podobnosti označení a shodnosti/podobnosti výrobků a služeb a shodného okruhu relevantní spotřebitelské veřejnosti hrozí, že spotřebitel mylně spojí produkt označený přihlašovaným označením s osobou zúčastněnou na řízení.

131. Z právě uvedených důvodů soud shledal souladný se zákonem závěr předsedy Úřadu, který vyhověl podaným námitkám osoby zúčastněné na řízení. Námitky zpochybňující zákonnost Napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávné interpretace a aplikace ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019 proto nejsou důvodné.

132. Soud nad rámec uvedeného přisvědčuje žalovanému, že závěry předsedy Úřadu dále podporuje aplikace kompenzačního principu. Jak soud upozornil již výše v rámci popisu nosné judikatury posuzování pravděpodobnosti záměny, celkové posuzování implikuje jistou vzájemnou závislost relevantních kritérií, zejména míru podobnosti sporných ochranných známek a míru podobnosti příslušných výrobků či služeb. Soudy přitom v minulosti opakovaně judikovaly, že vyšší míra podobnosti ochranných známek může kompenzovat nižší míru podobnosti výrobku či služeb a naopak, protože s vyšší rozlišovací způsobilostí dřívější ochranné známky roste i nebezpečí záměny (srov. rozhodnutí SDEU a Nejvyššího správního soudu označená výše). V posuzované věci přitom není mezi účastníky sporu o tom, že je fakticky dána shoda co do výrobků a služeb; v takovém případě by tedy pro závěr o pravděpodobnosti záměny postačovala i střední či nižší míra podobnosti kolidujících označení, resp. podobnost byť jen v některých hlediscích.

133. Poukazoval-li žalobce v rámci námitek pod pátým žalobním bodem na pět jiných případů, kdy byla označení posouzena jako vizuálně odlišná, a tím spíše tak měl žalovaný podle přesvědčení žalobce posoudit jako odlišná kolidující označení, nezbývá soudu, než zdůraznit, že ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu akcentuje potřebu individuálního posouzení. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 7. 2015, čj. 9 As 22/2015 - 29, konstatoval, že „každé přihlašované označení je nutné posuzovat vždy přísně individuálně. Významný vliv na výsledek mohou mít i drobné rozdíly. Zápis konkrétních označení do rejstříku ochranných známek zpravidla nezakládá legitimní očekávání, že bude zapsáno i jiné označení (i pokud by takovéto označení bylo vytvořeno obdobným způsobem jako zapsaná označení)“. V tomto ohledu považuje soud za potřebné zdůraznit, že v daném rozsudku Nejvyšší správní soud nikterak nerevidoval svou ustálenou rozhodovací praxi k zásadě materiální rovnosti ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu a z ní plynoucímu požadavku ochrany legitimního očekávání. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí reflektoval závěry vyslovené ve svém rozhodnutí ze dne 12. 3. 2015, čj. 10 As 100/2014 - 120, v němž jednoznačně akcentoval potřebu individuálního posouzení s tím, že při rozhodování hraje roli řada konkrétních skutkových okolností daného případu, které musí být brány v úvahu, přičemž významnou roli mající vliv na výsledek řízení mohou hrát i drobné rozdíly. Zdůraznil, že je nutno vždy zkoumat to, zda případy, jež měly určitou správní praxi založit, jsou vůči posuzované věci z hlediska pravidla založeného správní praxí typově podobné. Pokud tomu tak není, je porušení uvedené zásady respektování správní praxe v obdobných případech vyjádřené v § 2 odst. 4 správního řádu podle Nejvyššího správního soudu v zásadě vyloučeno.

134. Městský soud v Praze souzní s východisky popsanými v těchto rozhodnutích a sdílí přesvědčení o potřebě individuálního posuzování a zohlednění konkrétních okolností případu. Zcela souhlasí s tím (a ve své rozhodovací praxi tak sám postupuje), že odlišné posouzení může být dáno i jen drobnými rozdíly ve skutkovém základu jednotlivých případů, tedy především i jen drobnými rozdíly v označeních, popř. seznamech výrobků či služeb. Žalobcem odkazované případy nejsou z pohledu soudu blízké skutkovému půdorysu nyní posuzované věci. Žalobce ostatně v podané žalobě ani na konkrétní okolnosti podporující jeho obecný a paušální závěr o relevanci uvedených případů nepoukázal. Shodný závěr pak podle soudu platí i ve vztahu k paušálnímu odkazu na tři rozhodnutí správních soudů na str. 16 žaloby. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na zásadě, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Za situace, kdy žalobce v rámci těchto námitek neidentifikoval zcela konkrétní okolnosti, pro které považoval závěry vyslovené v uvedených rozhodnutích za relevantní pro nyní posuzovanou věc, přičemž z podání žalobce nebylo zřejmé ani to, zda z těchto rozhodnutí dovozuje nesprávnost závěrů žalovaného, nezbylo zdejšímu soudu než v obecné rovině konstatovat, že z uvedených důvodů není Napadené rozhodnutí zatíženo vadou, pro niž by je bylo třeba zrušit.

135. Soud je však pro úplnost nucen alespoň korigovat postoj prezentovaný žalovaným v jeho vyjádření k žalobě k argumentaci žalobce metodikami EUIPO. Soud v tomto směru připomíná, že EUIPO je orgánem s působností k rozhodování o zápisu o ochranných známkách Evropské unie, nikoli o ochranných známkách vnitrostátních. Zákon č. 441/2003 Sb. je však v souladu s dříve uvedeným transpozicí unijní směrnice a musí tak být vykládán v souladu s jejím smyslem a účelem. Z uvedeného důvodu není možné metodiky EUIPO přehlížet a je nutno z nich v mnoha ohledech vycházet jako ze specifického pramene známkového práva (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2012, čj. 9 As 18/2012 - 31, či ze dne 31. 5. 2017, čj. 5 As 106/2016 - 84). Žalobce se však mýlí, dovozuje-li v replice, že pokud se žalovaný s jeho argumenty nevypořádal, zatížil již tím své rozhodnutí vadou, pro kterou toto rozhodnutí nemůže obstát. Žalovaný totiž svůj chybný závěr o irelevanci metodiky vyslovil teprve ve vyjádření k žalobě.

136. Namítal-li pak žalobce pod druhým žalobním bodem, že žalovaný (ač dříve osobě zúčastněné na řízení zamítl přihlášku slovní ochranné známky) popsaným postupem fakticky umožnil osobě zúčastněné na řízení monopolizovat si předmětné označení a znemožnil jiným osobám užívat v jejich známkových motivech slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“, nemohl mu soud přisvědčit. Žalobci nic nebrání, aby si s ohledem na shora popsanou nižší distinktivitu předmětného slovního prvku zvolil označení, které bude rovněž, slovy žalobce, poukazovat na to, že jde o „pivo“ z „Náměště“. Je však třeba takové označení dostatečně odlišit od označení osoby zúčastněné na řízení tak, aby jejich podobnost nevyvolávala pravděpodobnost záměny. Aniž by soud byl povolán k hledání konkrétního vyhovujícího řešení, vhodným se mu v tomto ohledu jeví např. doplnění označení o další slovní prvek, resp. o konkrétní (nejlépe) fantazijní označení značky žalobcem produkovaného piva, případně významněji odlišný způsob vyobrazení.

137. K námitce vznesené pod šestým žalobním bodem, dle níž předseda Úřadu umožnil těžit osobě zúčastněné na řízení z toho, že souhlas obce s užíváním znaku obce jako prvku kombinované ochranné známky získala až v prosinci 2015, a tento fakt nezohlednil, ač byl žalobcem v námitkovém řízení namítán, pak soud toliko stručně podotýká, že v řízení o námitkách podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019 nemohla být taková skutková okolnost relevantní. Žalobcem namítané skutečnosti by mohly být relevantní v případném řízení o návrhu na neplatnost Namítané ochranné známky opírajícím se o § 4 písm. j) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019, který mohl žalobce případně podat a spolu s ním navrhnout přerušení řízení o námitkách (aniž by soud presumoval opodstatněnost takového návrhu). Pokud k takovému kroku nedošlo, nezbývá než stručně uzavřít, že pro posouzení důvodnosti námitek opírajících se o námitkový důvod v § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019 byl rozhodný toliko stav vyplývající z rejstříku ochranných známek, v němž byla Namítaná ochranná známka s dřívějším právem přednosti zapsána. Soud doplňuje, že se zřetelem k uvedenému nepovažoval za potřebné provádět při jednání dokazování důkazními prostředky, kterými žalobce prokazoval okolnosti týkající se získáváním souhlasů městyse s užíváním jeho znaku v kolidujících označeních, včetně důkazních prostředků ve formě sdělení Ministerstva vnitra či Veřejné ochránkyně práv zabývajících se podle žalobních tvrzení právě uvedenou problematikou.

138. Obdobně pak soud nemohl přisvědčit ani zbývajícím námitkám uplatněným pod prvním žalobním bodem, v nichž žalobce poukazoval na to, že se předseda Úřadu nevypořádal řádně se všemi tvrzeními a důkazy, které žalobce předložil ve svém vyjádření k námitkám z data 7. 3. 2016 a ve vyjádření k rozkladu ze dne 2. 3. 2018, ač k tomu byl podle žalobce povinen, pokud Prvostupňové rozhodnutí změnil. Žalobce v tomto směru poukazoval na to, že ve svých podáních tvrdil a doložil, že (i.) Napadenou ochrannou známku užíval před datem podání přihlášky v podobě nezapsaného označení, a to nejméně od 11. 3. 2015, kdy obdržel písemný souhlas obce užívat obecní znak na potravinářských výrobcích vč. piva; (ii.) ač měl obecný souhlas obce z 11. 3. 2015, požádal zvlášť o souhlas s užitím znaku obce u konkrétního logotypu (následné přihlášky OZ dne 23. 6. 2015) a tento mu byl udělen 22. 6. 2015; naopak osoba zúčastněná na řízení tento souhlas s užitím znaku obce neměla k datu podání ani k datu zveřejnění přihlášky a získala jej až v prosinci 2015 a doložila žalovanému až 22. 12. 2015; (iii.) osoba zúčastněná na řízení užívá Namítanou ochrannou známku v poněkud jiné podobě, než jak byla přihlášena.

139. Žádné z těchto skutkových tvrzení však není tvrzením, jež by bylo v tomto typu řízení způsobilé na závěrech žalovaného čehokoli změnit. Jak soud zdůraznil výše, registrované ochranné známky jsou srovnávány v podobě, jak byly zaregistrovány, přičemž pro tyto účely je irelevantní podoba skutečného či možného užití chráněného označení (srov. rozsudek Tribunálu ze dne 15. 4. 2010 ve věci T-488/07, Cabel Hall Citrus v. OHIM).

140. Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Soud či správní orgán může na určitou námitku reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru účastníka řízení odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, tím se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicite – vypořádá. Absence odpovědi na ten či onen argument v odůvodnění tak bez dalšího nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Podstatné je, aby se orgán veřejné moci vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, čj. 9 Afs 70/2008 - 13, ze dne 28. 5. 2009, čj. 9 Afs 70/2008 - 13, a ze dne 21. 12. 2011, čj. 4 Ads 58/2011 - 72, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, a ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/1).

141. Soud znovu připomíná, že v posuzované věci bylo Úřadem vedeno řízení o námitkách podaných podle v § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019, tedy řízení, v němž je rozhodný rejstříkový stav. Žalovanému tedy nelze vyčítat, že žalobcem akcentované okolnosti týkající se okamžiku získání souhlasu městyse s užitím jeho znaku či užívání Namítané ochranné známky v jiné než zapsané podobě nezohlednil. Předseda Úřadu nadto na str. 20 Napadeného rozhodnutí v tomto směru výslovně poukázal na to, že skutečnosti tvrzené žalobcem pod bodem (iii.) výše nebyly v tomto typu řízení z vyložených důvodů relevantní. Ze shodných důvodů se těmito žalobními tvrzeními stran faktického způsobu užívání označení nezabýval ani zdejší soud. Žalovanému je přitom třeba přisvědčit, že žalobce ve svém vyjádření k rozkladu na okolnosti vymezené výše pod body (i.) a (ii.) nepoukázal. Žalovanému lze přisvědčit, že rozsah přezkumu je v řízení o rozkladu vymezen obsahem rozkladu a obsahem vyjádření k tomuto rozkladu; nejsou tedy přezkoumávány ty závěry, které nebyly v rámci rozkladu či v rámci vyjádření se druhé strany k rozkladu rozporovány. Soud doplňuje, že se zřetelem k uvedenému pak nepovažoval za potřebné provedení dokazování při jednání důkazními prostředky, kterými žalobce prokazoval okolnosti týkající se užívání kolidujících označení, resp. skutečné podoby, v jaké jsou kolidující označení užívána.

142. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

143. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému pak žádné náklady v souvislosti s vedením předmětného řízení nevznikly.

144. Výrok o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť soud v posuzované věci žádnou povinnost osobě zúčastněné na řízení neuložil.