č. j. 9A 121/2019 - 59

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Ing. J. K., bytem X zastoupen JUDr. Milanem Čichoňem, advokátem, se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, 700 30 Ostrava proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6 – Bubeneč o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16. 7. 2019 zn. sp. O-544230, č. j. O-544230/D19045368/2019/ÚPV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

Odůvodnění

I. Stručné vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“), kterým žalovaný zamítl jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 15. 4. 2019, č. j. O- 544230/D17118549/2017/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta přihláška slovní ochranné známky ve znění „KUŘBABA“ zn. sp. O-544230 (dále jen „přihláška“) na základě § 4 písm. f) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že prvostupňovým rozhodnutím Úřad zamítl přihlášku proto, že přihlašovaná slovní ochranná známka ve znění „KUŘBABA“ (dále jen „přihlašovaná OZ“) je dle něj vyloučena ze zápisu do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“), neboť odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku, když by mohla být spotřebitelskou veřejností vnímána pohoršlivě z důvodů evokace významu ženy, která provádí orální sex. Proti prvostupňovému rozhodnutí uplatnil žalobce rozklad, v němž namítal, že přihlašovaná OZ není vulgarismem a není v rozporu s veřejným pořádkem ani dobrými mravy. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí posouzení Úřadu přisvědčil a potvrdil závěr, že přihlašovaná OZ není způsobilá k zápisu do rejstříku dle § 4 písm. f) ZOZ.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí obou správních orgánů jsou nezákonná, resp. že řízení předcházející jejich vydání trpěla závažnými vadami, když správní orgány posoudily přihlášku nesprávně, překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí. Obě rozhodnutí jsou též nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, jelikož nemají oporu v provedeném dokazování ani v platných zákonech a judikatuře, z jejich výroků není zřejmé, jakými podklady se správní orgány při rozhodování řídily a jejich skutkové závěry jsou tak ryze spekulativní. Nesouhlasil s tím, že by přihlašovaná OZ byla vulgarismem.

4. První žalobní námitkou namítal, že žalovaný neuvedl jediný důkaz, skutkový, natož právní argument, jímž by doložil, že byly dány důvody pro aplikaci § 4 písm. f) ZOZ. Jedná-li se přitom o výluku ze zápisu ochranné známky, musí být důvody pro její aplikaci řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodněny. Žalobou napadené rozhodnutí nejenže není řádně odůvodněno, ale používá ke svým závěrům vágní a nepodložené pojmy jako „široká veřejnost“, „názor spotřebitelské veřejnosti“, „významná část spotřebitelské veřejnosti“ apod. Postoje této „spotřebitelské veřejnosti“ jsou přitom klíčové, neboť právě u ní dle žalovaného výraz „KUŘBABA“ asociuje ženu, prostitutku provádějící felaci. Žalovaný však k těmto závěrům neuvedl jediný důkaz, jímž by doložil, že široká veřejnost přihlašovanou OZ takto vnímá. Není tedy zřejmé, z čeho při svých úvahách vyšel, zda, a případně jak, si své závěry u veřejnosti ověřoval. Znění přihlašované OZ nadto není tzv. notorietou, naopak se jedná o jedinečné slovní spojení. Uvedl, že právě pro originalitu jejího znění hodlá přihlašovanou OZ využívat nejen ve světě kulturním (pod názvem „KUŘBABA“ hodlá vydat knižní román a divadelní hru), ale i pro své podnikatelské aktivity (přihlašovanou OZ hodlá použít pro prodej specifických originálních výrobků jako logo, pro reklamu apod.). Zamítnutím návrhu jej žalovaný zbavil možnosti aktivně používat přihlašovanou OZ na trhu a rozvíjet tak podnikatelské i nepodnikatelské (kulturní) aktivity. Výraz „KUŘBABA“ může být právě pro svou originalitu snadno zneužit či převzat konkurencí. Upozornil také na skutečnost, že žalovaný srovnával přihlašovanou ochrannou známku s označením „KUŘDĚDA“, jemuž sám poskytl veřejnoprávní ochranu prostřednictvím zápisu ochranné známky v tomto znění (pozn. soudu: slovní OZ zn. sp. 546594 ve znění „KUŘDĚDA“). Shrnul, že jelikož žalobou napadené rozhodnutí postrádá řádné odůvodnění, je v rozporu se zásadou legality, právní jistoty, legitimního očekávání, dobré správy, zákazu zneužití správního uvážení, správnosti a přesvědčivosti správního rozhodnutí, nestrannosti, ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy a dalších zásad vtělených do ústavního a správního rámce právního státu.

5. Ve druhé žalobní námitce namítal, že výraz „KUŘBABA“ není vulgarismus. Uvedl, že žalovaný vyvodil nesprávné závěry také v otázce hodnocení předložených důkazů a argumentů. Oba správní orgány zcela ignorovaly otázku možného vývoje významu daného výrazu, chybně výraz interpretovaly a nepřípustně tuto svou interpretaci uváděly jako názor většinové části obyvatelstva, přičemž opomenuly liberální i většinovou společností sdílený přístup k otázkám sexuálního života a vztahů. Konstatoval, že odbornou otázku, zda je či není předmětný výraz vulgarismem, může posoudit pouze znalec. Nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že by se jednalo o hodnocení právní otázky. Není tomu tak proto, že znalec se může vyjádřit k odborným otázkám ve svém okruhu odbornosti, jak se v projednávaném případě také stalo. Uvedl, že si nechal zpracovat znalecký posudek znalce z odboru zdravotnictví, odvětví sexuologie MUDr. R. U. (dále jen „znalec“), v němž znalec došel k jednoznačnému závěru, že výraz „KUŘBABA“ nelze považovat za vulgarismus. Znalec v něm dále konstatoval, že i pokud by měl výraz smysl felace, není jeho použití v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Znalec se neztotožnil ani s tím, že by výraz „baba“ byl označením ženy v negativním smyslu, a vyzdvihl, že v určitých oblastech ČR má význam zcela opačný, nejedná se ani o neomalený či genderový nevyvážený výraz a jeho použití nemůže nikoho pohoršovat. Znalec uzavřel, že přihlašovanou OZ nemůže většinový spotřebitel považovat za vulgarismus, neboť i v sexuologickém významu se nejedná o nic hanlivého. K obdobnému závěru došel v odborném jazykovém posouzení také vedoucí katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity doc. Mgr. J. D., Ph.D. (dále jen „doc. D.“). Ten ve vyjádření ze dne 19. 3. 2018 konstatoval, že výraz „KUŘBABA“ popisuje „ženu/babu vydávající svou činností kouř“. Žalobce uzavřel, že závěry znalce a doc. D. nelze označit za právní názory či stanoviska, ale za ryze odborné posouzení daných výrazů v oboru jejich znaleckého zkoumání.

6. Dále uvedl, že na základě subjektivních a ničím nepodložených závěrů žalovaného nelze přihlašovanou OZ subsumovat pod relativně neurčitou hypotézu právní normy zahrnující pojmy „dobré mravy“ a „veřejný pořádek“. Dodal, že morálka a morální normy se vyvíjí a zejména v době liberalismu a genderově vyvážené korektnosti nelze názor menšinové části obyvatel vydávat za většinový a správný. Jelikož výraz „KUŘBABA“ není vulgarismem ani běžným a obvyklým výrazem v běžném hovorovém styku, nemůže se jednat o slovo nevhodné, neslušné a nezpůsobilé veřejnoprávní ochrany ve smyslu rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 9 A 243/2011-38. Upozornil také na to, že pojem „veřejný pořádek“ je proměnlivý, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 10. 2006, č. j. 2 As 78/2006-64. Pojem „veřejný pořádek“ v zásadě jen koresponduje s tím, jak proměnlivý je vývoj jednotlivých norem, a to i těch hodnotových ve společnosti. Zmínil také rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, dle nějž je veřejným pořádkem faktický stav společnosti, k němuž je dodržování tohoto heterogenního normativního systému zacíleno. Závěry žalovaného nekorespondují s proměnlivým a dynamickým vývojem společnosti a pojetím právního státu. Tím, že se žalovaný pokoušel stanovit rámec možného posouzení morálních hledisek, překročil meze správního uvážení, přičemž nebral v potaz, že se jeho uvážení zcela odlišuje od uvážení odborníků na jazyk český a z oboru sexuologie. Žalovaný nesmí ve svém rozhodování postupovat libovolně nebo nahodile, rozhodnutí musí odpovídat okolnostem daného případu a skutkově shodným nebo podobným případům.

7. Ve třetí žalobní námitce tvrdil, že žalobou napadeným rozhodnutím vznikají neoprávněné rozdíly u skutkově podobných případů. Upozornil na již zmiňovanou ochrannou známku ve znění „KUŘDĚDA“, kterou komentoval také žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí, kdy tvrdil, že se nejedná o označení neslušné, nemorální ani vulgární. Žalovaný tak nedodržel zásadu právní jistoty a legitimního očekávání, neboť výrazy „KUŘBABA“ A „KUŘDĚDA“ jsou téměř totožné, přesto vůči nim postupoval odlišně. Žalovaný označil výraz „KUŘBABA“ za stereotyp hluboce zakořeněný ve společnosti, který je spojován se zcela odlišným jednáním ženy oproti jednání může v případě označení „KUŘDĚDA“. Výraz „KUŘBABA“ se však aktuálně v moderní společnosti nepoužívá. Žalobce dále poukázal na ochrannou známku ve znění „LÍZAČKA“ (pozn. soudu: kombinovaná ochranná známky zn. sp. 541159 v podobě ), která byla zapsána jen proto, že je kombinovaná. Podle této logiky by jakýkoli jiný dvojsmyslný výraz byl schopen získat veřejnoprávní ochranu formou zápisu do rejstříku, vyobrazoval-li by vedle písemného označení i příslušný obraz a docílil tím odlišného celkového vyznění. Tento závěr žalovaného je však v rozporu s opakovaně uváděným názorem spotřebitelské veřejnosti, neboť žalovaný nemůže vyloučit, že část spotřebitelské veřejnosti bude pohoršena.

8. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí zrušil.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k první žalobní námitce uvedl, že posouzení dobrých mravů či veřejného pořádku není výkladem právní normy a odkázal na definici dobrých mravů dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 249/97 a definoval také veřejný pořádek. Uvedl, že registrací přihlašované OZ by byla poskytnuta ochrana označení, jehož veřejné užívání je s ohledem na morální zásady a hodnoty, v nichž byli spotřebitelé v ČR vychováni, nežádoucí. Přihlašovanou OZ totiž může spotřebitelská veřejnost bezprostředně ztotožnit s ženou prostitutkou, vykonávající sexuální praktiku, přičemž prostituce je většinou spotřebitelů v ČR považována za činnost nemorální, nemravnou a vymykající se pravidlům slušného chování. K argumentaci žalobce, že neuvedl jediný důkaz pro svá tvrzení, konstatoval, že jakkoli je třeba známkové právo, zejména v jeho veřejnoprávní části, pokládat za právo objektivní, aplikují jej lidé, kteří mají své osobní vnímání zápisné způsobilosti ochranných známek. Morálku proto nelze dokazovat, jedná se o subjektivní vnitřní kategorii každého člověka. Dále uvedl, že vytvořil-li žalobce jedinečné slovní spojení, požívá také práva autorského, výlučnosti svých práv se může dovolávat i autor díla. Obava ze zneužití díla není nikterak eliminována zápisem do veřejnoprávního rejstříku.

10. Ke druhé žalobní námitce připustil, že morálka je předmětem práva soudcovského a mění se v čase, prostoru i případ od případu. To však neznamená, že by Úřad slovo vnímané jako vulgární zapsal a poskytoval mu ochranu, protože by spekuloval, že tento vulgární význam v budoucnu ztratí. Dále uvedl, že ani znalecký posudek, jenž byl pro něj novem neuplatněným ve správním řízení, nemůže změnit názor na užívání výrazu „KUŘBABA“ jako ochranné známky pro celou škálu výrobků a služeb (mimo jiné pro interaktivní počítačové hry či masážní přístroje apod.). I bez zpochybnění odbornosti znalce – lékaře/sexuologa pro jím vykonávanou profesi není namístě tvrzení, že pokud tento znalec znění přihlašované OZ nepokládá za vulgární, její užití by nebylo v rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Z pohledu známkového práva neobstojí ani znalcovo hodnocení, že názor správních orgánů neodpovídá současnému sexuologickému vývoji. Jakkoli některé sexuální praktiky mohou být ze sexuologického hlediska normální, poskytnutí veřejnoprávní ochrany jejich slovnímu označení lze pokládat za rozpor s dobrými mravy. Navíc ani odborný název pro sexuální praktiku by ze známkového hlediska zřejmě neobstál při průzkumu na zápisovou způsobilost. Dále upozornil, že je zřejmé, že znalecký posudek a vyjádření doc. D. vnímají význam přihlašované OZ rozdílně, znalec jako označení ženy provádějící felaci, doc. D. jako ženu/babu vydávající svou činností kouř. Žalobce přitom neuvedl, jakému z posudků přikládá větší váhu, tudíž dokazuje svá tvrzení rozpornými posudky. Zopakoval, že otázka posouzení výluky zápisné způsobilosti označení s ohledem na veřejný pořádek a dobré mravy je zásadně otázkou právní (nikoli skutkovou), o níž rozhoduje Úřad na základě svého správního uvážení. Obdobně tomu ostatně je i při posuzování rozlišovací způsobilosti. Rozhodným faktorem je přitom hledisko spotřebitelské veřejnosti a je výhradně na Úřadu, aby v rámci své diskreční pravomoci rozhodl, zda v daném případě důvody k uplatnění výjimky existují. Proto nelze prokazovat neexistenci výluky ze zápisné způsobilosti dle § 4 písm. f) ZOZ na základě znaleckého posudku. Není možné přihlížet ani k jazykovému posouzení.

11. Ani srovnávání přihlašované OZ s jinými již zapsanými označeními obsažené ve třetí žalobní námitce, nevedlo správní orgány ke změně hodnocení přihlašované OZ.

12. Žalovaný proto žádal, aby soud žalobu zamítl.

IV. Jednání

13. Z ústního jednání dne 9.12.2020 se žalobce omluvil a souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti. Zástupce žalovaného setrval na svém stanovisku. Soud provedl důkaz navržený žalobcem „Závěrečná zpráva z výzkumu Pojem kuřbaba optikou české populace září 2019“, jenž si nechal žalobce zpracovat společností FOCUS-Centrum pro sociální a marketingovou analýzu, spol. s r.o., IČO: 49967185. Z listiny vyplývá, že výzkum byl prováděn na vzorku populace ve věku 18 a více let, účastnilo se jej 1006 respondentů, přičemž sběr dat probíhal mezi 4. Až 19. 9 2019. Podle výzkumu nadpoloviční většina dotázaných (57 %) nepovažovala pojem „KUŘBABA“ za vulgarismus, jako vulgární jej vnímalo 43 % respondentů. Mínění o vulgárnosti je zastoupeno u žen (50 %) a u osob se socioekonomickým statusem středních manažerů (54 %), naopak za nevulgární jej považují muži (65 %) a manuálně pracující (66 %). Naproti tomu zamítl návrh žalobce na provedení důkazu vyjádřením dc. D. ze dne 19.3.2018, znaleckým posudkem z odvětví sexuologie MUDr. R. U. a listinami, které jsou součástí spisového materiálu. Prvně uvedený důkaz byl již uplatněn v průběhu správního řízení, Úřad a žalovaný se k němu vyjadřovali a je součástí spisového materiálu, z něhož soud při přezkumu zákonnosti vychází, provedení takového důkazu je tedy nadbytečné, stejně tomu je i u k důkazu označených listin správního spisu. Důkaz znaleckým posudkem MUDr. U. soud neprovedl, neboť se jedná o posouzení sexuologa, nikoli jazykovědce k výkladu slova KUŘBABA, podrobněji bude uvedeno níže.

V. Posouzení věci Městským soudem

14. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou uplatněných bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Podstatou sporu je posouzení, zda je přihlašovaná OZ způsobilá k zápisu do rejstříku dle § 4 písm. f)ZOZ či nikoli.

16. Z obsahu správního spisu vyplývají tyto pro případ podstatné skutečnosti:

17. Žalobce přihlásil přihlašovanou OZ ve znění „KUŘBABA“ pro výrobky a služby ve třídách 3, 4, 7, 9, 10, 11, 13, 18, 20, 21, 24, 25, 28, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 41, 12, 43, 44 a 45 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Při věcném průzkumu přihlášky došel Úřad k závěru, že přihlašovaná OZ je vyloučena ze zápisu do rejstříku podle § 4 písm. f) ZOZ, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Na tomto názoru setrval po celou dobu řízení.

18. Ze zprávy o rešerši ze dne 25. 4. 2019 vyplývá, že Úřad provedl mimo jiné rešerši výrazu „KUŘBABA“ v internetovém vyhledávači www.seznam.cz a jaké byly její výsledky.

19. Dokument Vyjádření k jazykové stránce výrazu K/kuřbaba a jeho hodnocení jako vulgarismu, vypracovaný doc. D. a přiložený k vyjádření žalobce k věcnému průzkumu ze dne 9. 4. 2018, jakož i k žalobě, uvádí následující. „(Předmětný) výraz je doložitelný v lexikologické literatuře a na internetu cca od poloviny prvního desetiletí 21. století, viz příklady níže. Ve všech zaznamenaných případech se jedná o výraz mající význam ,žena/osoba provádějící orální sex‘. Jedná se zřejmě o předklad anglického spojení blow job (girl).“ K tomu zde byly uvedeny příklady z publikací i internetu. Dále dokument uvádí, že: „Z hlediska slovotvorného je výraz K/kuřbaba kompozitum (složenina) označující osobu, babu (nejčastěji ,stará nebo zlá žena‘, hovorově též vlivem slovenštiny ve významu ,hezká, mladá či atraktivní žena‘ (…). Kompozitum kuřbaba obsahuje v první části slovesnou složku kuř- (sloveso kouřit se základním významem ,vydávat, nebo vdechovat kouř‘, přeneseně/metaforicky ,provádět orální sex‘).“ Doc. D. uzavřel, že: „Bez znalosti kontextu, v němž je výrazu Kuřbaba užito, by mohla být apelativní (obecná) stránka významu jména vykládána dvojím způsobem“ ,žena/baba provádějící orální sex‘, nebo ,žena/baba vydávající svou činností kouř‘. V daném případě, jde o pojmenování postavy divadelní hry, která létá na čmoudícím koštěti, je zřejmá druhá motivace.“ Vzhledem k tomu, že se jedná o název uměleckého textu a označení jeho titulní postavy, nepovažoval doc. D. použití výrazu „KUŘBABA“ za vulgarismus a nesouhlasil s výkladem Úřadu. S odkazem na ochrannou známku „LÍZAČKA“ upozornil též na dle jeho soudu nekonzistentní postup Úřadu při hodnocení „vulgarity“ zapisovaných výrazů.

20. Při posouzení vyšel soud z následující právní úpravy:

21. Podle § 4 písm. f) ZOZ v rozhodném znění do rejstříku se nezapíše označení, které je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy.

22. Soud o žalobě uvážil takto:

23. Soud předně obecně uvádí, že § 4 písm. f) ZOZ představuje transpozici úpravy obsažené v právu Evropské unie (směrnice č. 2015/2436/EU, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách). Ochrana národních ochranných známek v členských státech existuje souběžně s ochranou známek EU na úrovni EU, jež je upravena nařízením č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie. Správní soudy přitom ve své rozhodovací praxi vycházejí z eurokonformního výkladu relevantních hmotněprávních pojmů známkového práva a reflektují účel vymezený v harmonizačních směrnicích, přičemž v nich stanovená pravidla vykládají v souladu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). Výklad vnitrostátního známkového práva tak ovlivňují judikatorní závěry SDEU, interpretující obsahově podobné či shodné instituty upravené v právních předpisech známkového práva EU. Je tomu tak i v otázce neurčitých právních pojmů, s nimiž pracuje § 4 písm. f) ZOZ, které odpovídají pojmům použitým v čl. 4 písm. f) směrnice č. 2015/2436/EU a v čl. 7 odst. 1 písm. f) nařízení č. 2017/1001.

24. Ustanovení § 4 písm. f) ZOZ uvádí, že jedním z důvodů absolutní zápisné nezpůsobilosti označení je jeho rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, aniž by ZOZ ani relevantní právní normy EU tyto neurčité právní pojmy definovaly, vymezovaly jejich rozsah a obsah, stanovily, v jakých konkrétních případech je třeba rozhodnout o rozporu označení s uvedenými obecnými kategoriemi, či uváděly výčet konkrétních kritérií, dle nichž je třeba při posuzování rozporu s veřejným pořádkem či dobrými mravy postupovat. Z ustálené judikatury SDEU naopak vyplývá, že posouzení těchto otázek závisí na mnoha faktorech, přičemž rozhodnutí musí respektovat individuální specifika konkrétního případu. Z dikce § 4 písm. f) ZOZ dále vyplývá, že k jeho aplikaci postačí naplnění jen jednoho z v něm předvídaných důvodů absolutní zápisné nezpůsobilosti. Posuzování otázky rozporu s veřejným pořádkem či dobrými mravy je přitom otázkou právní, nikoli skutkovou. Výklad pojmu veřejného pořádku či dobrých mravů a podřazení zjištěného skutkového stavu těmto pojmům je věcí výkladu neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav. Výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikaci na konkrétní skutkový stav správní soud přezkoumává v souladu s ustanovením § 75 s. ř. s., a to především s ohledem na uplatněné žalobní námitky (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2018, č. j. 9 A 56/2016-50).

25. Smyslem a účelem § 4 písm. f) ZOZ je především zamezit, aby stát garantoval výhradní právo na užívání označení, jež je obsahově natolik závadné, že mu nelze tento typ ochrany poskytnout. Jak zdejší soud judikoval v rozsudku ze dne 19. 11. 2014, č. j. 9 A 243/2011-38, výluka ze zápisu do rejstříku ochranných známek zakotvená v § 4 písm. f) ZOZ je výlukou veřejnoprávní a: „Jejím smyslem je zabránit zápisu takových označení, která by mohla narušovat či poškozovat vnímání společenských hodnot, vést ke všeobecné vulgarizaci společnosti a negativně ovlivnit např. i řádný duševní vývoj dětí. To, že se v dnešní liberální společnosti nejen ve veřejně pronášených projevech některých jednotlivců, ale i ve sdělovacích prostředcích či na internetu objevují vulgární výrazy, jejichž užití na veřejnosti je z hlediska obecné slušnosti, veřejného pořádku a dobrých mravů krajně nevhodné, nemůže vést k tomu, aby tyto výrazy získaly veřejnoprávní ochranu zápisem do rejstříku ochranných známek a byly následně svými vlastníky legálně užívány v souladu se základní funkcí ochranných známek k odlišení výrobků nebo služeb vlastníka ochranné známky od výrobků nebo služeb jiných soutěžitelů.“ 26. V části týkající se rozporu s dobrými mravy zakládá § 4 písm. f) ZOZ důvod absolutní zápisné nezpůsobilosti především ve vztahu k označením hanlivým, neslušným, nemorálním či pornografickým. Za rozporná s veřejným pořádkem je třeba považovat taková označení, která budou v rozporu s pravidly, na nichž je třeba v podmínkách demokratického právního státu bezvýhradně trvat, tj. především s principy a zásadami, na nichž je ČR jako demokratický právní stát ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky založena. V praxi se jedná zejména o taková označení, která lze považovat za rozporná s principem rovnosti a zákazu diskriminace a která odporují pojetí lidských práv a základních svobod dle ústavního pořádku ČR. Typicky se jedná o názvy a symboly teroristických či zločinných organizací, nacistické znaky, výrazy podněcující či propagující rasismus apod. V rozhodovací praxi jsou mezi označení spadající pod ustanovení § 4 písm. f) ZOZ zařazena i taková označení, která se shodují s názvy státních institucí, orgánů veřejné moci či ústavních činitelů.

27. Podle ustálené rozhodovací praxe SDEU je i v případě hodnocení označení optikou § 4 písm. f) ZOZ třeba provádět posouzení ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám (srov. rozhodnutí Tribunálu ze dne 13. 9. 2005 ve věci T-140/02, Sportwetten GmbH Gera). Posouzení je třeba provést s přihlédnutím k relevantnímu okruhu spotřebitelské veřejnosti. Relevantním spotřebitelem zde bude spotřebitel přiměřeně dobře informovaný, všímavý a obezřetný, kterému jsou nárokované výrobky či služby určeny (k širšímu pojetí ve vztahu k označením rozporným s dobrými mravy srov. závěry vyslovené v bodě 18 rozhodnutí Tribunálu ze dne 5. 10. 2011 ve věci T-526/09, PAKI Logistics či ve výše označeném rozhodnutí zdejšího soudu č. j. 9 A 243/2011-38). Tribunál přitom v minulosti opakovaně judikoval, že pro rozhodnutí o rozporu ochranné známky s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy není podstatné jednání přihlašovatele, resp. vlastníka známky, tento rozpor musí být spatřován ve známce samotné, neboli v jejích vnitřních vlastnostech; zákaz nabízení či propagace dotčených výrobků nehraje roli (viz rozhodnutí ve věci Sportwetten GmbH Gera).

28. Ve světle výše uvedeného soud posoudil jednotlivé žalobní námitky.

29. Soud nevešel na první žalobní námitku, v níž žalobce namítal nedostatečné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a nedostatek důkazů osvědčujících závěry žalovaného, a tudíž nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. V souladu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) se v odůvodnění uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, jimiž se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí tedy musí být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný a jak uvážil o zásadních skutečnostech a uplatněných námitkách účastníka řízení, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností a jak se vypořádal se vznesenými námitkami.

30. Úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vymezil rozsah a obsah neurčitých právních pojmů „veřejný pořádek“ a „dobré mravy“ (viz str. 2 prvostupňového rozhodnutí), žalovaný toto vymezení v žalobou napadeném rozhodnutí potvrdil. Dle soudu nelze takovému obecnému vymezení ničeho vytknout, ostatně ani žalobce absenci vymezení nenamítá (přesto, že tak činil v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí). V žalobou napadeném rozhodnutí je také velmi podrobně popsáno, z jakých důvodů žalovaný považoval přihlašovanou OZ za nezpůsobilou k zápisu do rejstříku a jaké úvahy jej k tomuto závěru vedly (viz str. 9 až 12 žalobou napadeného rozhodnutí). Pokud se týká žalobcovy námitky ohledně absence důkazů, soud uvádí, že pokud se žalovaný, resp. Úřad, odvolává na důvod pro zamítnutí zápisu označení do rejstříku spočívající v dobrých mravech, je povinen s poukazem na vnímání veřejnosti odůvodnit, proč se domnívá, že je toto označení v rozporu s dobrými mravy. Za účelem doložení dobrých mravů ve vztahu k tomuto označení však není třeba provádět hloubkový empirický výzkum formou dotazování veřejnosti apod. Je totiž pouze na Úřadu, resp. žalovaném, aby posoudil právní otázku zápisové způsobilosti konkrétního označení a vzal přitom v potaz vnímání relevantní veřejnosti. Úřad, resp. žalovaný, tak pouze může na základě svých zkušeností a s ohledem na konkrétní případ a konkrétní označení odhadnout, zda je či není označení v souladu s dobrými mravy. V projednávaném případě tedy není pochybením, pokud žalovaný hodnotil otázku rozporu přihlašované OZ s dobrými mravy, resp. veřejným pořádkem, z hlediska „široké veřejnosti“ či „spotřebitelské veřejnosti“, aniž by si své závěry u veřejnosti ověřoval. Žalobou napadené rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

31. K námitce, že výraz „KUŘBABA“ není notorietou, ale jedinečným slovním spojením, které hodlá žalobce využít v kulturní (pozn. soudu: z údajů dostupných na internetu vyplývá, že žalobce již vydal knihu s názvem Kuřbaba, a zřejmě i stejnojmennou divadelní hru) i podnikatelské sféře soud přisvědčil žalovanému, že má-li žalobce za to, že vytvořil jedinečné slovní spojení, může se domáhat jeho ochrany také v rámci práva autorského.

32. Soud proto odmítl tuto jako námitku nedůvodnou, když neshledal rozpor žalobou napadeného rozhodnutí s žalobcem vyjmenovanými zásadami správního práva.

33. Soud nevešel ani na druhou žalobní námitku. Je skutečností, že otázku, zda je výraz „KUŘBABA“ v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, je třeba posuzovat v kontextu aktuální situace společnosti a jejího aktuálního vnímání. Žalovaný však toto činil, z žalobou napadeného ani prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgány vycházely z již překonaného „stavu mysli“ společnosti. Jak správně uvedl žalovaný, nelze očekávat posouzení, zda bude zmíněný výraz vulgární i v budoucnu či nikoli.

34. Soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že výraz „KUŘBABA“ je vulgární, v rozporu s dobrými mravy, a jako takový není způsobilý k zápisu do rejstříku dle § 4 písm. f) ZOZ (na okraj soud uvádí, že rozpor s veřejným pořádkem v přihlašované OZ nespatřuje, neboť nespadá do jedné z výše uvedených kategorií typických pro tento důvod zápisné nezpůsobilosti. Jak však již bylo uvedeno, k aplikaci § 4 písm. f) ZOZ postačí naplnění i jen jedné z hypotéz). Soud souhlasí s hodnocením žalovaného, že značná část veřejnosti si spojí daný výraz s ženou, provádějící orální sex, hodnocení žalovaného považuje za vyčerpávající a v podrobnostech na něj odkazuje. Dále soud dodává, že při zadání výrazu „KUŘBABA“ do internetového vyhledávače nalezl, vyjma použití výrazu v souvislosti s knihou či internetovými stránkami žalobce, použití výrazu zejména v tomto uvedeném smyslu (viz např. odpověď Ústavu pro jazyk český na dotaz, zda je „KUŘBABA“ vulgárním výrazem, dle níž: „Podle Slovníku nespisovné češtiny je kuřbaba vulgární výraz označující ženu ochotnou provádět nebo provádějící felaci“, dostupná na webových stránkách https://dotazy.ujc.cas.cz/, či definice uvedená v internetovém slovníku ČEŠTINA 2.0, dle nějž je „KUŘBABA“ „žena, která má ráda orální sex“, viz https://cestina20.cz/slovnik/kurbaba/).

35. Ostatně stejný závěr vyplývá také z důkazu Závěrečná zpráva z výzkumu Pojem kuřbaba optikou české populace září 2019 (dále jen „výzkum“). Z výzkumu je sice zřejmé, že 57 % respondentů výraz za vulgarismus nepovažuje, avšak je z něj stejně tak patrné, že 43 % respondentů, tedy téměř polovina oslovených, jej jako vulgarismus vnímá. Ze zákona ani judikatorní praxe přitom nikterak nevyplývá, že aby bylo označení shledáno za rozporné s veřejným pořádkem či dobrými mravy, musí jej jako takový vnímat více než nadpoloviční většina spotřebitelské veřejnosti). Je-li výrazem „KUŘBABA“ pohoršeno 43 % respondentů, kteří jej vnímají jako vulgarismus, dostatečně to dle soudu dokládá, že se jedná o výraz kontroverzní, odporující dobrým mravům. Nadto výzkum pracuje pouze s respondenty staršími 18 let, když však z rozsahu výrobků a služeb, pro něž byla přihlašovaná OZ přihlašována, vyplývá, že žalobce hodlal pod přihlašovanou OZ také výrobky, které jsou určeny i pro děti, nejen pro dospělé (např. výrobky ze tříd 3, 24, 25 či 28).

36. Také doc. D., jakožto vedoucí katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity, ve svém posouzení připustil, že jedním z významů výrazu „KUŘBABA“ je „žena/osoba provádějící orální sex“. Skutečnost, že se v případě přihlašované OZ jedná o druhý význam výrazu, tedy „žena/baba vydávající svou činností kouř“, vyvodil z užívání výrazu v knize a divadelní hře žalobce. Soud však uvádí, že z výrobků a služeb, pro něž žalobce přihlašovanou OZ zamýšlel přihlásit, jakož ani ze samotné přihlašované OZ, však tento kontext zřejmý široké veřejnosti nebude.

37. Jak bylo již shora uvedeno, soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru sexuologie, jehož provedení je dle soudu pro věc irelevantní. Jakkoli je znalec bezpochyby odborníkem v oboru sexuologie, a je tak schopen odborně posoudit, zda orální sex, který výraz „KUŘBABA“ dle správních orgánů evokuje, je v soudobé společnosti běžný a není sexuální deviací, není z tohoto titulu odborně vybaven také k hodnocení rozporu či souladu tohoto výrazu s dobrými mravy ve smyslu veřejnoprávním dle § 4 písm. f) ZOZ . Soud k tomu dodává, že Úřad, resp. žalovaný zamítli přihlášku, neboť dle nich může výraz „KUŘBABA“ evokovat ženu, provádějící orální sex, tzn. nikoli proto, že by byla jednotlivá slova, z nichž je výraz vytvořen, vulgární, ani proto, že by orální sex považovali za rozporný s dobrými mravy. Zcela správně však vyhodnotili, že poskytnout veřejnoprávní ochranu ochranné známce ve znění takového výrazu není vzhledem k dobrým mravům vhodné. Jak je soudu známo z rozhodovací praxe, ani odbornější, resp. méně hovorové označení ženy provádějící orální sex, by Úřadem zapsáno do rejstříku nebylo (viz rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 9 A 243/2011).

38. Ke třetí žalobní námitce soud uvádí, že skutečnost, že Úřad v minulosti zapsal ochrannou známku ve znění „KUŘDĚDA“, nemohla založit legitimní očekávání žalobce ohledně zápisu přihlašované OZ ve znění „KUŘBABA“. Ač jsou výrazy podobné, jejich vnímání veřejností se může lišit a soud souhlasí s tím, že zatímco pod pojmem „KUŘDĚDA“ si veřejnost spíše představí staršího pána, který kouří dýmku/doutník/cigaretu, „KUŘBABA“ evokuje ženu, provádějící orální sex. Je tomu tak i proto, že výraz „děda“ nemá žádnou pejorativní rovinu (snad až na použití tohoto výrazu ve smyslu „páprda“) a vždy označuje postaršího muže. Spojíme-li představu staršího muže s výrazem „kouření“, vytane dle názoru soudu veřejnosti na mysli právě zmíněná představa staršího muže kouřícího tabákový výrobek, neboť i v rámci různých vyobrazení, pohádek apod. bývají „dědové“ často zobrazováni s dýmkou. Je tak očividné, že veřejnost bude tento výraz vnímat zcela odlišně od výrazu „KUŘBABA“ tak, jak bylo pospáno výše. Ochranná známka „KUŘDĚDA“ byla navíc dle rejstříku zapsána pro třídy 4, 7, 13, 34 a 37 mezinárodního třídění výrobků a služeb, jež souvisí s kouřem, tzn. dýmem (až na třídu 7, v níž se jedná o prodejní automaty). Pokud se týká ochranné známky ve znění „LÍZAČKA“, jedná se o kombinovanou ochrannou známku, kdy slovní označení, jež může být samo o sobě vnímáno i jako vulgarismus, doplňuje obraz dokreslující, resp. vysvětlující, jeho význam. Nadto je dle rejstříku zapsaná pro třídy 29, 30 a 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb, týkající se právě některých potravinářských výrobků. Skutkový stav je tedy u této ochranné známky jiný, než u přihlašované OZ. Soud pro úplnost doplňuje, že mu nepřísluší v tomto řízení se vyjadřovat k zápisné způsobilosti obou shora zmíněných, od přihlašované OZ odlišných, označení.

39. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaný ani Úřad nepochybili, když došli k závěru, že přihlašovaná OZ je vulgární, a tudíž přihlášku s ohledem na § 4 písm. f) zamítli. Soud proto žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jako neodůvodněnou.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci procesně úspěšný, žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.