č. j. 9A 175/2016 - 88

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: I. V. S. bytem N., P. zastoupený advokátem Mgr. Miloslavem Strnadem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. Š. bytem N., P. zastoupená advokátkou JUDr. Andreou Sobotkovou, sídlem Rybná 9, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2016 č. j. MHMP 1146286/2016 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, Odboru stavebního vydané dne 29. 1. 2016, pod č. j. P4/162362/15OST/BAPO, kterým tento stavební úřad povolil změnu stavby rodinného domu o dvou bytových jednotkách č.p. X v ulici N., spočívající ve stavebních úpravách za účelem změny užívání bytové jednotky v prvním nadzemním podlaží domu na prostory mateřské školky. Jednalo o stavbu rodinného domu ve stávající zástavbě rodinných domků, kdy stavebníky těchto stavebních úprav byly paní V. Š. a pan A. Š.

2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo vyhověno žádosti stavebníků a za podmínek uvedených v bodech 1-9 byla povolena stavební úprava v prvním nadzemním podlaží stávajícího rodinného domu tak, že dojde ke změnám v užívání bytové jednotky v tomto nadzemním podlaží na prostory mateřské školky. Stavební úřad konstatoval, že dojde ke změně užívání celého rodinného domu na mateřskou školu s menšinovým podílem bydlení jedné bytové jednotky, přičemž využití prostor prvního podzemního podlaží a druhého nadzemního podlaží zůstává beze změny.

3. V řízení před stavebním úřadem žalobce uplatnil námitky absence územního rozhodnutí, nedostatečné dopravní infrastruktury v místě včetně zajištění parkovacího stání, podstatné zhoršení kvality prostředí a pohody bydlení, nepřihlédnutí ke skutečnosti, že řešené zařízení (školka Montessori má výlučně ziskový charakter a místní poměry nevyvolávají potřebu další školky), nedodržení požadavků na zachování poměru ploch sloužících k bydlení k ostatním plochám, nevhodnost rodinného domku pro účely provozu školky z hlediska obecných technických požadavků a absenci obligatorních závazných stanovisek.

4. Proti rozhodnutí stavebního úřadu o povolení stavebních úprav podal žalobce odvolání, v němž uplatnil tytéž námitky jako v prvostupňovém řízení s tím, že rozhodnutí o vydání stavebního povolení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se stavební úřad řádně nevypořádal s uplatněnými námitkami žalobce v řízení, nedostatečně zjistil skutkový stav věci, porušil legitimní očekávání žalobce, že stavební povolení nebude vydáno a nepřihlédl k faktickému provozu mateřské školky.

5. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

6. Žalovaný k odvolacím námitkám nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a opominutí námitek žalobce poukázal na to, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, proč a jakým způsobem dospěl stavební úřad ke svým závěrům. K námitce absence nevydání územního rozhodnutí o umístění stavby žalovaný uvedl, že podle ustanovení § 81 odst. 4 stavebního zákona ve znění platném do 31. 12. 2012 bylo možné rozhodnutí o změně stavby sloučit zřízením o změně v užívání stavby podle § 126 a 127. Nyní je toto oprávnění uvedeno v § 127 odst. 5 stavebního zákona. Ustanovení § 81 odst. 1 obecně vymezuje obsah tohoto typu územního rozhodnutí tak, že se týká stavby, která má vliv na životní prostředí nebo nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, odst. 2 citovaného ustanovení pak stanoví, v jakých případech musí být tento typ územního rozhodnutí vydán. To je v případech, kdy jde o takové změny, pro něž je třeba vydání stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí nebo mají nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. To předmětné stavení úpravy nesplňují. Žalovaný uvedl, že stavební úřad se v souladu navrhovaného záměru s územním plánem v odůvodnění zabýval, neboť tuto změnu projednal ve stavebním řízení v souladu s ustanovením § 126 odst. 4 stavebního zákona.

7. Dle žalovaného se stavební úřad vypořádal i s vlivem provozu mateřské školky na okolí s tím, že zhodnotil pohyb dětí ve venkovních prostorách pouze v denní době v kratších časových úsecích dle provozního řádu školky. Žalovaný se vyjádřil i k úvaze o využití veřejného hřiště a zejména k tomu, že územní plán připouští, aby v ploše čistě obytné byly mateřské školky. Navrhovaná školka pak má kapacitu maximálně 20 dětí.

8. Žalovaný vysvětlil, že od 1. 10. 2014 nabylo účinnosti nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy, jež nahradilo do té doby platnou a účinnou vyhlášku hl. m. Prahy č. 26/1999 Sb. HMP, o obecně technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen vyhláška OTPP). Dle výjimky v ustanovení § 85 nařízení platil postup podle dosavadní právní úpravy, a proto stavební úřad změnu stavby posoudil podle vyhlášky OTPP.

9. K námitce nedostatku závazných stanovisek žalovaný poukázal na stanovisko Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, Hygienické stanice hl.. m. Prahy, Magistrátu hl. m. Prahy – odboru ochrany prostředí a odboru životního prostředí a dopravy Úřadu městské části Praha 4, z nichž je jednoznačně zřejmé, že se dotčené orgány vyjadřovaly k dokumentaci pro změnu užívání prvního nadzemního podlaží na mateřskou školku. Žalovaný se dále vyjádřil k námitce nedostatečného počtu parkovacích stání, když poukázal na výpočet podle čl. 10 OTPP, na ust. § 2 odst. 2 vyhl. č. 398/2009 Sb. s tím, že stavebníci řeší potřebnou dopravu v klidu a s ohledem na skutečnost, že školka je určena pro 20 dětí, je třeba považovat za dostatečná vyhrazená stání pro vozidla přepravující osoby těžce pohybově postižené. K tomu žalovaný upřesnil, že pro tato vozidla je prostor dostačující, neboť stávající stání je šířky 2,9 m a na něj navazuje zatravněná plocha, způsobilá k manipulaci, přičemž doložená dokumentace byla zpracována podle vyhlášky OTPP. K námitce nevyhovující příjezdové komunikace žalovaný odkázal na kladné stanovisko silničního správního úřadu k nijak nedoložené námitce žalobce ohledně nevyhovující příjezdové komunikace. K námitkám nevhodnosti rodinného domu pro účely provozu školky (jejího vnitřního uspořádání a požadavků na prostory) žalovaný upravil právní kvalifikaci ustanovení čl. 59 odst. 1-12 dle ustanovení čl. 59 odst. 14 tak, že požadavky OTPP na mateřské školky dle čl. 59 odst. 14 s odkazem na dřívější předpisy na soukromé školy nedopadají. Z hlediska bezbariérového přístupu žalovaný odkázal na souhrnnou technickou zprávu zabývající se tímto řešením. K námitkám zhoršení kvality prostředí a pohody bydlení žalovaný vyzdvihl, že se nejedná o zatížení hlukem 24 hodin denně, pohyb dětí bude venku v kratších časových úsecích a v případě zvýšení hluku tedy nebude celodenní a nebude ani každodenní. Pohyb dětí venku je pak ovlivněn řadou klimatických podmínek i kvalitou ovzduší a řadou jiných faktorů. Dle žalovaného požadavky na pohodu bydlení nelze absolutizovat, neboť určité zatížení okolí způsobuje každá stavba. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (č. j. 2 As 44/2005-116) a Nejvyššího soudu (22 Cdo 223/2005), která se zabývala zkoumáním intenzity narušení jednotlivých činitelů pohody bydlení a jejich důsledky s tím, že o vlastnících okolních staveb je spravedlivé požadovat, aby zatížení přiměřené poměrům snášeli.

10. K odvolací námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci žalovaný poukázal na to, že stavební úřad upustil od ohledání místa stavby, neboť na místě stavby byl již v souvislosti s šetřením ve věci dvou podání týkajících se předmětného objektu a zjištění z těchto kontrolních prohlídek bylo na posouzení stavebního úřadu.

11. K námitce porušení legitimního očekávání žalovaný uvedl, že stavebníci doložili zpracovanou projektovou dokumentaci, požadovaná závazná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů, a proto nelze dát žalobci za pravdu, že mohl legitimně očekávat, že stavební povolení nebude uděleno.

12. K faktickému provozu mateřské školky žalovaný uvedl, že tato skutečnost nebrání vydání stavebního povolení, když kontrolní prohlídky stavby prokazují, že předmětné stavební úpravy dříve provedeny nebyly, a otázka případného dosavadního nepovoleného užívání stavby není předmětem řízení.

13. K souladu předmětné stavby s územním plánem pak žalovaný uvedl, že jde o území OP-čistě obytné sloužící pro bydlení, jehož funkční využití zahrnuje stavby pro bydlení, byty v nebytových domech (viz výjimečně přípustné využití a mimoškolní zařízení pro děti a mládež, mateřské školy, ambulantní zdravotnická zařízení a jiné.

14. Žalovaný shledal, že rozhodnutí stavebního úřadu je dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné a neshledal postup pro zrušení tohoto rozhodnutí. Z uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

III. Žaloba

15. Žalobce ve shrnutí dosavadního průběhu řízení uvedl, že po ohlášení dokončené stavby stavebníky dne 9. 12. 2013 spočívající ve změně užívání bytové jednotky v 1. NP domu a s ní související stavební úpravy, podal dne 19. 5. 2014 námitky, v nichž upozornil stavební úřad na skutečnost, že žádost stavebníků neobsahuje relevantní podklady, a proto nelze žádosti stavebníků vyhovět a podnikatelský záměr realizovat.

16. Žalobce v podané žalobě uplatnil následující okruh žalobních námitek.

17. A) napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

18. Žalobce s odkazem na ust. § 68 odst. 3 správního řádu, judikaturu Ústavního soudu (II. ÚS 435/09, Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 3 As 51/2007) a Vrchního soudu v Praze (sp. zn. 6 A 99/92) namítal absenci úvah žalovaného a nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám žalobce, jimiž se žalobce dovolával nezbytnosti zabývat se žádostí stavebníků z hlediska vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a požadavky na vnitřního provedení a vybavení rodinného domku. Žalovaný jen konstatoval souhlas s rozhodnutím stavebního úřadu, avšak bez jakéhokoli vysvětlení, proč se stavebním úřadem souhlasí. Tímto způsobem zejména přikročil k řešení námitek ohledně výpočtu parkovacích míst, doložení závazných stanovisek dotčených orgánů, ohledně namítaného nedostatečného zjištění skutkového stavu věci a porušení legitimních očekávání žalobce. Stejně tak žalovaný neřešil v odůvodnění námitky žalobce ohledně ohrožení veřejného zájmu v důsledku zhoršení kvality prostředí a pohody bydlení. Současně žalovaný setrval pouze v rovině tvrzení ohledně nezávaznosti normy ČSN 73 6056. Dle žalobce tedy odvolací orgán k řešení většiny odvolacích důvodů přistoupil formou prostého konstatování, že stavební úřad rozhodl správně nebo, jak jednou žalovaný zmínil, zmateně.

19. B) Námitky nedostatečného vypořádání se s námitkami žalobce v průběhu stavebního řízení.

20. V rámci okruhu těchto žalobních námitek žalobce poukázal na závaznost vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, dopadajících na stavby pro bydlení a polemizoval s tím, že stavební úřad v řízení uplatňoval ust. § 79 odst. 6 stavebního zákona a na této konstrukci stavěl celou svou argumentaci, že není potřeba vydání územního rozhodnutí o umístění stavby ve spojení s rozhodnutím o změně vlivu užívání stavby na území. S tím žalobce zásadně nesouhlasí, neboť dle jeho názoru se nejedná pouze o stavební úpravy, na které se aplikuje ustanovení § 79 odst. 6 stavebního zákona. Sama argumentace stavebního úřadu tomu neodpovídá. Pokud by změna užívání nevyžadovala ohlášení nebo stavební povolení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, stavební úřad by sám předmětné stavební řízení nezahajoval s odůvodněním, že podané ohlášení stavebníků ze dne 9. 12. 2013 považuje za žádost o stavební povolení. Dle žalobce žalovaný se s předestřenou argumentací obstojně nevypořádal, neboť považoval závěry stavebního úřadu za dostačující a bez vysvětlení konstatoval, že vliv provozu mateřské školky na okolí stavební úřad dostatečně posoudil, přičemž zcela nedůvodně předjímal, že pohyb dětí ve venkovních prostorách se bude odehrávat v kratších časových úsecích. Uvedená konstatování způsobují nezákonnost napadeného rozhodnutí a též jeho nepřezkoumatelnost.

21. Žalobce dále vytýkal napadenému rozhodnutí nepřezkoumatelnost, spočívající v tom, že se stavební úřad a potažmo žalovaný nezabývali nutností vydání územního rozhodnutí spojeného s rozhodnutím o změně vlivu užívání stavby na území ve smyslu ustanovení § 81 odst. 1 stavebního zákona, které je v případě změny užívání rodinného domku rovněž vyžadováno. Rozhodnutí stavebního úřadu neobsahuje zdůvodnění, proč nebylo aplikováno ustanovení § 126 odst. 3 a 4 stavebního zákona, podle kterého musí být změna v užívání stavby v souladu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy chráněnými stavebním zákonem a se zvláštními právními předpisy.

22. C) Stavebník nedoložil závazná stanoviska dotčených orgánů ke změně účelu užívání rodinného domku.

23. Žalobce namítal, že stavebníci byli k jejich žádosti povinni doložit závazná stanoviska všech dotčených orgánů, které by se závazně vyjádřily ke skutečnosti, že v případě rodinného domku dochází ke změně účelu užívání rodinného domku ze stavby individuálního bydlení na stavbu občanské vybavenosti, čímž se podstatně mění druh a účel stavby z pohledu územně plánovací dokumentace a dále se mění nároky nového využití stavby na okolí. Ze stavebníkem předložených stanovisek dotčených orgánů je však zřejmé, že ty posuzovaly pouze stavebníkem navrhnuté stavební úpravy, avšak nikoli skutečnost, že dojde ke změně druhu a účelu rodinného domku ze stavby individuálního bydlení na stavbu občanské vybavenosti, čímž se podstatně mění druh a účel stavby z pohledu územně plánovací dokumentace a dále mění nároky nového využití stavby na okolí. Žalovaný ohledně této námitky shledal přítomnost stanovisek ve spise, avšak zcela pominul jejich obsahové náležitosti, tedy, čím konkrétně se stanoviska zabývala a jestli byly splněny požadavky dle stavebního zákona. Rozhodnutí stavebního úřadu je tedy nezákonné a nezákonný je i postup žalovaného, který důsledně nepřezkoumal, zda stanoviska reálně odpovídají zákonným požadavkům.

24. D) Nedostatečný počet parkovacích míst.

25. Žalobce namítal, že v průběhu řízení nebyly vzaty v potaz námitky žalobce týkající se dopravní obslužnosti a problematiky parkování v okolí rodinného domku. Stavební úřad přehlédl, že jde jen o jedno parkovací stání a nadto není dodržena šířku 3,50 m, jde-li o šířku 2,90 m nadto se zatravněným povrchem, kdy právní předpisy (ČSN 73 6110 a vyhl. č. 398/2009 Sb. nepovažují stání s různými povrchy za plnohodnotné. Stavební úřad se nedostatečně vypořádal s problematikou uspokojení požadavků dopravy v klidu, jak by tomu bylo v případě, že by bylo vedeno řízení o změně vlivu užívání stavby na území podle ustanovení § 86 ve spojení s § 81 stavebního zákona. Konstatování stavebního úřadu s odvoláním se na výpočet uvedený v příloze projektové dokumentace, že provoz školky vyžaduje pouze 1 parkovací stání, svědčí o chybném závěru. Dle žalobce bylo vzhledem k nadmístnímu účelu školky potřeba ověřit dopravu v klidu z pohledu § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 současně s použitím metodiky zakomponované do ČSN 73 6110.

26. Dle žalobce podmínky v posuzovaném místě jsou navíc problematičtější. Bezproblémový provoz školky z hlediska parkování by vyžadoval podstatně vyšší počet stání pro zaparkování vozů osob personálu školky, rodičů dětí, hostů či běžného zásobování. Výpočet provedený zpracovatelem projektové dokumentace je zavádějící a nereálný, naprosto nevystihující možný dopad množství skutečné dopravy v klidu na území, o čemž vypovídají zkušenosti žalobce ze současného provozu, kdy se jedná o údajné hlídání pouhých 10-15 dětí. Stavební úřad nenašel rozdíl v potřebě bytové jednotky (2 parkovacích stání) oproti potřebě jednotky, jež je stavbou občanské vybavenosti (1 parkovací stání). V tomto směru žalobce podotýká, že citované právní předpisy cílí právě na to, aby při vydání stavebního povolení byly zvažovány i okolnosti aktuální problematiky parkování v dané lokalitě, resp. aby nedocházelo ke zhoršení možnosti parkování v důsledku nově zaváděného provozu mateřské školky. Podle § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 musí být dále stavební pozemek připojen na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, kdy vyhovující kapacita se posuzuje s přihlédnutím k navrhovanému užívání stavby. Podle druhu a charakteru stavby musí v souladu s § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 připojení splňovat též požadavky na dopravní obslužnost a parkování. Námitka žalobce, že příjezdová pozemní komunikace v ulici Nad Údolím je pro svou povahu i kvalitu nevyhovující k zajištění zvýšeného provozu zůstala zcela opomenuta. Bez ohledu na uvedené, přinejmenším 2 stání musí v souladu s čl. 10 odst. 6 vyhlášky OTPP splňovat požadavky na stání pro vozidla osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Tyto požadavky nebyly naplněny. Nároky na bezpečnost a vybavenost zařízení, které má fakticky sloužit jako školka, jsou z hlediska zákona stejné, bez ohledu na povahu provozovatele takového zařízení.

27. E) Rodinný domek je pro účely provozu školky nevhodný.

28. Žalobce namítal, že rodinný domek se nachází v nevhodné lokalitě, jeho architektonická a technická dispozice nevyhovuje požadavkům na provoz mateřské školky a způsobuje nedůvodné zatížení dopravní infrastruktury v okolí. Žalobce namítal nedodržení požadavků dle čl. 59 odst. 1 písm. a) vyhlášky OTPP na osvětlení místností u mateřských škol, přičemž rozebíral podmínky osvětlení v místnostech a prostorách rodinného domku. Uváděl zkreslení, nepřesnosti a hraniční hodnoty osvětlení konkrétních místností a prostorů dle stavební dokumentace. Uváděl mylné údaje o kubatuře vzduchu připadající na jedno dítě.

29. Žalobce dále namítal, že nebyly splněny požadavky ustanovení § 59 odst. 10 vyhlášky OTPP v tom, že dveřní křídla nejsou zasklena bezpečnostním sklem, což zvyšuje riziko úrazu. Rodinný domek nelze stavebně upravit, aby vyhovoval stavebně technickým požadavkům na provoz školky, včetně požadavků dle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky OTPP.

30. V rovině nepodloženého tvrzení zůstal závěr, že žalobcem namítané nedostatky a jejich odstranění vylučují závažné stavebně technické důvody. Napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné vysvětlení, v čem mají takové domnělé závažné stavebně technické překážky spočívat. Stavební úřad se tak snažil žádosti stavebníků za každou cenu vyhovět a překlenout veškerá právními předpisy stanovená pravidla, a to zejména nadměrným využíváním ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky OTPP. Oba zmiňované orgány hodlají prosadit provozování školky, byť tím aprobují porušování výše uvedených předpisů, resp. svým postojem dovolují jejich obcházení a přehlížení. Jak stavební povolení, tak napadené rozhodnutí jsou proto nezákonná.

31. F) Zhoršení kvality prostředí a pohody bydlení 32. Žalobce namítal, že on ani další rezidenti nemusejí snášet podstatné snížení kvality životního prostředí a pohody bydlení jen proto, aby provozovatel školky, resp. stavebníci, mohl realizovat svůj podnikatelský záměr a zisk v předtím klidné rezidenční lokalitě. V uvedené lokalitě jsou i jiné školky. Řešené zařízení má výlučně ziskový charakter exkluzivní soukromé školky, jehož primárním záměrem není pokrýt potřeby v místě, nýbrž realizovat zisk. Za tím účelem si provozovatel zvolil nevhodnou lokalitu i dům, čímž nemůže další obyvatele odsuzovat, aby jeho volbu dobrovolně strpěli. V čistě obytných územích je dle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 kladen důraz především na zajištění podmínek pro bydlení v kvalitním prostředí, umožňujícím nerušený a bezpečný pobyt, přičemž plochy bydlení zahrnují zpravidla pozemky bytových a rodinných domů společně s dopravní a technickou infrastrukturou. Součástí plochy bydlení sice mohou být pozemky dalších staveb a zařízení, ty však nesmějí dle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 snižovat kvalitu prostředí a pohodu bydlení a musí být slučitelné s bydlením a musí sloužit zejména obyvatelům v místě. Kvalitu prostředí a hodnotu území jako hodnotící kritérium při stanovování podmínek využití území a umisťování staveb upravuje i § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006.

33. Žalobce dále zmínil, že již upozorňoval stavební úřad na záměr provozovatele školky chovat v RD a na okolním pozemku zvířata, což zvýší hlučnost, potažmo pachové emise v dané lokalitě, stejně jako upozorňoval, že s přítomností většího počtu dětí budou spojeny emise hluku a dále že se zvýšeným automobilovým provozem v lokalitě v důsledku provozu mateřské školky budou spojeny emise hluku a výfukových zplodin. K uvedeným námitkám se v stavební úřad vyjádřil pouze tak, že hlukové emise budou pouze krátkodobé, nárazové a pouze v denních hodinách. Stavební úřad pochybil, pokud k těmto námitkám rozhodnutí stavebního úřadu nepřezkoumával. Žalovaný převzal bez dalšího i vadný závěr stavebního úřadu, že provoz školky nebude hlukem zatěžovat okolí po dobu 24 hodin denně. K tomu žalobce namítal, že je nutné postupovat dle nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Výsledné měření prováděné dle této vyhlášky se pak zohledňuje na dobu, kdy bude zařízení reálně využíváno dětmi, tedy na dobu, kdy hluk může nepřiměřeným způsobem zasahovat okolí. Proto je argument žalovaného značně zavádějící a zjednodušující, když vadně dezinterpretuje námitky žalobce, aniž by bylo provedeno vyžadované šetření.] Stavební úřad se tak podrobně nezabýval argumentem žalobce, že došlo k narušení pohody bydlení ve smyslu judikatury Nejvyššího správního (č. j. 2 As 44/2005). Zhodnocení, zda dojde k narušení pohody bydlení, pak měl učinit sám stavební úřad. Stavební úřad fakticky vůbec nehodnotil to, zda stavbou dojde k narušení pohody bydlení, je jeho posouzení naprosto nedostatečné a proto i nesprávné. Žalovaný i ohledně namítaného narušení pohody bydlení neshledal žádnou závadnost a jen přebral závěry stavebního úřadu, což činí napadené rozhodnutí i v této části nepřezkoumatelným.

34. G) Napadené rozhodnutí odporuje stavebnímu zákonu.

35. Žalobce namítal, že stavební v rozporu s ustanovením § 115 odst. 1 stavebního zákona neuvedl do výčtu podmínek ty podmínky, které na poslední straně rozhodnutí označil za „upozornění“. Takové podmínky nejsou vynutitelné a žalobce se neztotožňuje s vysvětlením, že jde jen o odkazy na závazné právní předpisy. Rozhodnutí stavebního úřadu zcela zřejmě vyjímá uvedené podmínky mimo závaznou část rozhodnutí.

36. Žalobce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu stavebním úřadem, ačkoliv se jednalo o zásadní zásah do území, kterým dojde ke zhoršení kvality prostředí a pohody bydlení, nenařídil ohledání na místě s odkazem na skutečnost, že žádost stavebníků měla představovat dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby. Žalobce se dovolával ust. § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu s tím, že stavební úřad vycházel při rozhodování pouze z kontrolní prohlídky konané dne 23. 9. 2013 a z ohledání na místě dne 13. 4. 2015, aniž by prokazatelně sám zjistil skutkový stav v relevantní době před vydáním stavebního povolení. Ohledáním na místě stavební úřad neprovedl žádné měření, nezohlednil vliv na celé okolí lokality, nezkoumal hlukové emise, nevyjádřil se k otázce, že situace parkováním v okolí rodinného domku je komplikovaná, apod. Stavebním úřadem tak nebyl řádně zjištěn skutkový stav, a proto je jeho rozhodnutí postiženo vadou, která jej činí nepřezkoumatelným, neboť vzal za základ skutkový stav, který nemá oporu ve spise.

37. Žalovaný se pak spokojil s prostou úvahou, že je na posouzení stavebního úřadu, zda provedené kontrolní prohlídky stačí k vydání rozhodnutí a tím se vyhnul přezkoumání rozhodnutí stavebního úřadu.

38. Stavební úřad svým rozhodnutím porušil významným způsobem legitimní očekávání žalobce, jelikož žalobce zcela oprávněně očekával, že stavební povolení, nebude stavebníkům uděleno. Místo toho se žalobce déle než 2,5 roku brání postupům stavebníků, které nemají oporu v zákoně a faktickému užívání RD k účelu, pro který nebyl zkolaudován. Žalobce měl legitimní očekávání v tom směru, že stavební úřad bude koordinovat spolupráci všech dotčených orgánů a zajišťovat jejich stanoviska ve smyslu § 140 správního řádu, bude postupovat v souladu s právními předpisy a dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 Afs 50/2009-233).

39. Žalobce namítal absenci posouzení veřejného zájmu.

40. Stavebnímu úřadu i žalovanému vytýkal, že se nevěnovali otázce ohrožení veřejného zájmu na zachování kvality prostředí a pohody bydlení, na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, aby odpovídalo okolnostem případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Princip veřejného zájmu zahrnuje v sobě i ochranu práv a zájmů individuálních.

41. H) Faktický provoz mateřské školky 42. Žalobce vytýkal, že i přes svá četná upozornění, že mateřská školka je v rodinném domku již fakticky provozována přinejmenším od podzimu roku 2013, a to i přes neukončené řízení o změně účelu užívání stavby RD na prostory mateřské školky, se stavební úřad touto námitkou vůbec nezabýval a nebylo vyhověno návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo stavebníkům zakázáno faktické užívání rodinného domku k provozování mateřské školky do pravomocného skončení stavebního řízení. Žalovaný tento závadný stav opětovně neshledal nevyhovujícím, když uzavřel, že i skutečnost, že je stavba k danému účelu již užívána nebrání vydání stavebního povolení na úpravy, které nejsou doposud provedeny. Zde žalovaný dospěl k chybnému posouzení skutkového stavu, neboť prováděné úpravy zjevně prováděny byly ještě před vydáním stavebního povolení, a již toto jednoznačně bránilo jejich schválení ex post.

43. CH) Žalobce v závěru své žaloby shrnul předpoklady pro správné rozhodnutí ve věci, spočívající v dodržování právních povinností dle ust. § 144, § 3, § 50 odst. 4 správního řádu a § 133 stavebního zákona, kterážto zákonná ustanovení považoval za porušené stavebním úřadem a nezohlednění při přezkumu stavebního povolení žalovaným 44. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu 1. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

45. Žalovaný ve svém vyjádření oponoval názoru žalobce, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné a má za to, že se vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Dále předestřel argumentaci k jednotlivým bodům žaloby.

46. Žalovaný především poukázal na to, že se stavební úřad na stranách 7 a 8 svého rozhodnutí a žalovaný na stranách 2 a 3 napadeného rozhodnutí zabývali námitkou nevydání územního rozhodnutí. Žalovaný zopakoval svou argumentaci opřenou v napadeném rozhodnutí o ust. § 81 odst. 4 zákona ve znění platném do 31. 12. 2012 a o ust. § 127 odst. 5 platného zákona. Vysvětlil, v jakých případech musí být typ územního rozhodnutí, v němž se posuzuje vliv užívání stavby na území vydán. V daném případě předmětný záměr posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí nevyžadoval a stejně tak ze spisu vyplývá, že nemá nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Navrhované stavební úpravy spojené se změnou v užívání rodinného domku územní rozhodnutí tedy nevyžadovaly. Námitka týkající se neaplikování ust. § 126 odst. 3 a 4 stavebního zákona je nedůvodná, stavební úřad sice ust. § 126 odst. 3 v rozhodnutí neuvádí, posouzením souladu navrhovaného záměru s územním plánem se však v odůvodnění zabývá. V souladu s ust. odst. 4 pak postupoval, když navrhovanou změnu projednal ve stavebním řízení.

47. K námitce vlivu provozu mateřské školky na prostředí (okolí) žalovaný poukázal na režim předškolních dětí a jejich časově omezený pohyb ve venkovních prostorách, kdy se nejedná o zatížení hlukem 24 hodin denně. Zvýšení hlučnosti bude pouze nárazové a bude ovlivněno i kvalitou ovzduší (smog), počasím (zima x teplo), kdy předškolní děti venkovní zahradu užívat ani nemohou. Dle žalovaného každá stavba nějakým způsobem zatěžuje své okolí. Pokud je tato zátěž přiměřená poměrům daného místa, mělo by okolí toto zatížení snášet. Provoz školky, jejíž kapacita má být maximálně 20 dětí, okolí nadměrným způsobem nezatíží.

48. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval i vyjádřeními dotčených orgánů státní správy k předmětnému záměru, k projektové dokumentaci. Spis obsahuje výpočet dle čl. 10 OTPP a lze konstatovat, že návrh je v souladu s požadavky tohoto článku. Stavebník řeší potřebnou dopravu v klidu pro navrhovaný záměr, nemůže zohledňovat problematiku parkování v okolí. Stavebnímu úřadu nelze vyčítat nesprávný postup, když řešení dopravy v klidu neposoudil podle vyhl. č. 501/2006 Sb. a ČSN 736110. Doložená dokumentace, jak uvedeno výše, byla zpracována podle vyhl. č. 26/2009 Sb. (OTPP) a podle ust. § 85 nařízení č. 11/2014 Sb. HMP je takovouto dokumentaci třeba posoudit dle OTPP.

49. K námitce nevhodnosti provozu školky v dané lokalitě žalovaný uvedl, že dle ust. čl. 59 odst. 14 OTPP se ustanovení odstavců 1 až 12 vztahují na stavby škol, předškolních, školských a tělovýchovných zařízení), které jsou určeny pro výchovu a vzdělávání, které odkazem 38 odkazuje na zák. č. 29/1984 Sb. a zák. č. 76/1978 Sb. I když se jedná o předpisy již zrušené, z uvedeného odkazu vyplývá, že požadavky odst. 1 – 12 se týkají školských zařízení, která jsou součástí systému vzdělávání. Soukromé školky však nelze do takovéhoto systému zahrnout. K bezbariérovému přístupu do stavby žalovaný uvedl, že dokumentace obsahuje část, zabývající se touto otázkou (str. 6 souhrnné technické zprávy). Z tohoto podkladu vyplývá, že přístup bude zajištěn bezbariérově, pouze prostor denní místnosti je bariérový. Tato skutečnost však vyplývá z původního architektonického řešení a lze jí považovat za stavebně technický důvod, pro který nelze ust. vyhl. č. 398/2009 Sb.

50. K námitce snížení kvality životního prostředí a pohody bydlení žalovaný poukázal na to, že odvolání proti stavebnímu povolení a žalobu podal pouze žalobce. Pokud by další rezidenti měli se zamýšlenou mateřskou školkou problém, měli právo podat odvolání. Jak již bylo uvedeno v rozhodnutí, stavebník stavebnímu úřadu předložil veškerá požadovaná stanoviska dotčených orgánů, které se vyjádřily k záměru kladně. Žalovaný není oprávněn posuzovat podnikatelský záměr stavebníka, ale pouze zhodnotit, zda zamýšlená stavba odpovídá požadavkům právních předpisů a neodporuje veřejnému zájmu. Dle žalovaného provoz mateřské školky, i když je soukromá, není v rozporu s veřejným zájmem. Navštěvovat ji a jejich služeb využívat mohou i děti z přilehlého okolí.

51. K zamýšlenému chovu zvířat na zahradě mateřské školky žalovaný uvedl, že zvířata lze chovat i na zahradě rodinného domu, nejedná se tak o nějaké nadměrné zatížení okolí.

52. K námitce žalobce ohledně nevynutitelného výčtu podmínek stavebního povolení mimo výrok rozhodnutí žalovaný vysvětlil, že v závěrečné části stavebního povolení jsou uvedeny odkazy na závazné právní předpisy, které jsou pro stavebníka závazné i bez toho, aby bylo nutné jejich výčet uvést ve výroku rozhodnutí. Jedná se o standartní postup, kdy tato upozornění jsou takto uvedena v každém vydaném stavebním povolení.

53. Ze správního spisu vyplývá, že v rámci řízení stavební úřad upustil od ohledání místa stavby, nicméně také ze spisu vyplývá, že na místě stavby byl v souvislosti s šetřením ve věci dvou podání týkajících se předmětného objektu. Zda-li zjištění z těchto kontrolních prohlídek a doložené podklady v rámci stavebního řízení jsou dostatečná pro rozhodnutí, je na posouzení stavebního úřadu.

54. K námitce porušení zásady legitimního očekávání žalovaný uvedl, že nelze porušit zásadu legitimního očekávání tím, že je rozhodnuto v souladu s právními předpisy. To, že žalobci nebylo vyhověno a jeho odvolání bylo shledáno jako nedůvodné, nezakládá bez dalšího porušení této zásady. Stavebníci předložili stavebnímu úřadu řádně vypracovanou projektovou dokumentaci pro svůj záměr a doložili veškerá stanoviska dotčených orgánů, které se k záměru vyslovily kladně. Stavební úřad tak dle žalovaného zcela správně vydal rozhodnutí, kterým povolil předmětnou změnu stavby.

55. Skutečnost, zda stavba je k danému účelu již užívána, nebrání vydání stavebního povolení. Spis obsahuje kontrolní prohlídky stavby, ze kterých vyplývá, že předmětné stavební úpravy dříve provedeny nebyly. Otázka případného nepovoleného užívání stavby není předmětem řízení.

56. Žalobce v podané žalobě opakuje odvolací námitky, se kterými se žalovaný dostatečně podrobně vypořádal. Dle žalovaného je vydané žalobou napadené rozhodnutí správné a dostatečně odůvodněné, tedy přezkoumatelné. Na základě všech shora citovaných skutečností proto žalovaný navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

57. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že není pravdivé tvrzení žalobce, že by se žalovaný jen obecně vyjádřil k námitkám žalobce. Žalovaný uvádí v rozhodnutí nejen konstantní judikaturu k dané věci, ale rovněž odkazuje na konkrétní právní předpisy a ke každému bodu uvádí úvahu, jakou se řídil. Ve spojení s rozhodnutím stavebního úřadu jsou pak obě rozhodnutí přezkoumatelná a důvodná. Osoba zúčastněná na řízení předeslala, že školka je provozována od poloviny roku 2016, tedy více jak 3 roky, a to bez problémů a stížností ze strany okolí. Pobyt dětí venku je zajištěn jednak na veřejném hřišti před školkou, jehož zřizovatelem je příslušná městská část, jednak na zahradě, ovšem jen v omezeném režimu, což plyne z provozního řádu školky přístupné na webu www.montessorichildrenhouse.cz, v sekci denní program. K námitkám žalobce osoba zúčastněná na řízení dále dle aktuální judikatury soudů pojednala o výkladu pojmu „nepřezkoumatelnost“ rozhodnutí a ve smyslu tohoto výkladu oponovala tomu, proč by žalovaný měl doslovně opakovat odkazy a úvahy, když stavební povolení je v tomto směru zcela přehledné a úplné. Navíc žalovaný objasnil závěry stavebního úřadu, když například u námitky nevhodnosti budovy shledal určitou zmatenost, kterou s odkazem na příslušná ustanovení zákona objasnil. Přezkoumání závěrů stavebního úřadu i úvaha žalovaného jsou z rozhodnutí zřejmé a odpovídají závažnosti argumentů a jejich důvodnosti. Osoba zúčastněná na řízení podotkla, že v souladu s konstantní judikaturou není třeba přihlížet k marginálním námitkám, k námitkám obecným či lichým. V tomto směru naopak žalobce blíže své námitky.

58. K nedostatku vydání územního rozhodnutí osoba zúčastněná na řízení poukázala na to, že stavební úřad postupoval dle ust. § 107, § 81 odst. 4 a § 126 stavebního zákona, což je v rozhodnutí zdůvodněno. Jak konkrétně došlo k porušení ust. § 126 odst. 3 stavebního zákona není žalobcem vymezeno. Jedná se tak o obecnou námitku k dosti širokému pojmu, na kterou se nedá reagovat.

59. K nedostatku doložení závazných stanovisek se osoba zúčastněná na řízení ztotožnila s názorem žalovaného, kdy orgánům byla k vyjádření dána projektová dokumentace upravující změny stavby rodinného domu na mateřskou školu. Takto ji dotčené orgány posoudily a vydaly souhlasné stanovisko. Obsahově tak byl souhlas dotčených orgánů vydán dle požadované změny. Všem dotčeným orgánům byl znám účel stavby.

60. Vliv změny využití stavby na mateřskou školku na okolí je minimální. Jedná se o malou mateřskou školku, přičemž z obou rozhodnutí plyne, že se tím oba úřady zabývaly.

61. K námitce nedostatečného počtu parkovacích míst zúčastněná osoba považuje odůvodnění obou úřadů v tomto směru za zcela logické, z ust. § 85 nařízení č. 11/2004 Sb. je zřejmé, že projektová dokumentace byla posuzována v souladu s vyhláškou OTPP. Pozastavuje-li se žalobce nad tím, proč by k jednotkám mělo být zřízeno na pozemku více míst než u školky, je třeba vycházet z důvodové zprávy a účelu zákona, kdy smyslem je zamezit trvalému parkování na veřejných komunikacích právě z důvodu dostupnosti dočasného parkování.

62. Osoba zúčastněná na řízení dále vysvětlovala šíři vyhrazeného stání 3,5 metrů a manipulační plochu pro dopravu v klidu. Dle jejího názoru jde o dostatečné místo k tomu, aby osoba omezená v pohybu či s kočárkem měla dostatek prostoru, tedy o její komfort v pohybu (v tomto směru je dikce smysl normy splněn). Tomuto stání i jeho povrch dostojí, přičemž lze aplikovat i ust. § 2. odst. 2 OTPP.

63. Dopravní obslužnost i případné zatížení okolí je z pohledu žalovaného řešeno a lze s ním vyjádřit souhlas. Stavebník není povinen řešit stání v okolí, kdy navíc je ze samotného provozu školky a jejímu řádu zřejmé, že pokud by došlo ke zvýšení provozu (opět je třeba zdůraznit, že do školky dochází jen 20 dětí, kdy závěry žalobce, že rodiče děti do školky vozí, jsou přinejmenším nadnesené a nepodložené), jednalo by se o krátký časový interval. Úřady k dopravě přihlédly, ale neshledaly ji jako nadmíru zatěžující okolní obyvatele. Ostatně do dnešního dne při provozu školky více jak 3 roky, nebyly žádné stížnosti ani problémy zaznamenány. Žalobce má nadto zajištěno parkování na svém pozemku, tudíž jej ani případná chvilková vytíženost nemůže trápit.

64. Parkování v okolí není otázka, kterou by se měl žalovaný zabývat, když stanovisko dotčeného orgánu je kladné a pozemní komunikace před školkou je veřejnou komunikací a jako taková je volně využitelná, umožňuje-li parkování.

65. Osoba zúčastněná na řízení se dále vyjadřovala k výšce stropů a bezbariérovému přístupu z hlediska vyhlášky OTPP a k tomu, na jaká školská zařízení lze požadavky OTPP uplatňovat. Rozpor mezi tím, že ve stavebním povolení jsou aplikována OTPP a následně je konstatováno, že se na soukromou školku nevztahují, neexistuje, jelikož tento závěr vychází z přímého ustanovení vyhlášky OTPP o neaplikovatelnosti ust. § 59 OTPP na určité instituce. K námitce pohody bydlení a kvalitě prostředí osoba zúčastněná na řízení uvedla, že pohodu bydlení nelze brát jako absolutní dle nároků konkrétního jednotlivce, ale vždy s přihlédnutím k přiměřenosti zatížení obvyklé pro dané místo. Žalobce si zvolil bydlení v hlavním městě a je povinen snášet práva vlastníků okolních pozemků disponovat s věcí. Žalobce sám pak uvádí, že je v okolí již pár školek, tedy je patrné, že umístění mateřské školky nic nebrání. Naopak by při dodržení ostatních podmínek stavebního povolení jednal stavební úřad proti zásadě legitimního očekávání žalovaného, shledal-li by provozem této školky přílišné zatížení pro dané okolí. Pobyt dětí venku je krátkodobý, přičemž malé děti v takovémto počtu nezvýší nepřiměřeně hluk, jako by tomu bylo například u autodílny apod.

66. K námitce zatížení zvýšenou dopravu, osoba zúčastněná na řízení oponovala tím, že se jedná jen o krátkodobé vyzvednutí/zavezení dítěte, nejde o nepoměrné zatížení. Žalobce bydlí v hlavním městě, které je s provozem aut nutně spojeno, podstatné je, že školka je kapacitně malá, tudíž provoz nijak nezvýší, případně jen minimálně, což je v rámci aglomerace nutné snášet, jinak by občanská vybavenost obecně nemohla být v obcích povolována.

67. K námitce chovu zvířat na pozemku domku sice nejsou ve spise podklady, nicméně osoba zúčastněná na řízení jako vlastník pozemku má právo mít bez souhlasu souseda i stavebního úřadu na zahradě psa, kočku, králíky.

68. Osoba zúčastněná na řízení má za to, že žalobce své vlastnické právo a svoje absolutní pohodlí staví nad práva a svobody druhých, zatížení je třeba snášet, je-li přiměřené místu a účelu a nevybočuje v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality. (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 44/2005-114). Daná lokalita nevylučuje zřízení školky a školka není vybočením ze standardů této lokality, naopak. Jiný postoj správního orgánu by byl zásahem do práva zúčastněné osoby očekávat, že v obdobných případech bude postupováno stejně.

69. K námitce podmínek stavebního povolení v závěru povolení osoba zúčastněná na řízení poukázala na to, že ve stavebním povolení jsou podmínky uvedeny na první straně, přičemž výčet provedený v upozornění je závazný bez dalšího, jelikož se jedná o závazné právní normy, které jsou vynutitelné přímo ze zákona.

70. K námitce legitimního očekávání osoba zúčastněná na řízení poukázala na podstatu této zásady, kdy existují-li v době rozhodování správního orgánu jiná jeho rozhodnutí pojednávající o skutkově týchž či obdobných případech, je nutno chránit víru účastníků, že správní orgán bude také v jejich případě rozhodovat stejným způsobem, tedy bude vázán vlastní ustálenou správní praxí. Žalobce však k tomuto bodu nečiní srovnání s obdobnými případy, pouze konstatuje, že rozhodnutí nemělo být dle jeho názoru vydáno, vykazuje-li jím vytýkané vady. Takto však zásadu legitimního očekávání nelze vykládat a aplikovat, jelikož každý účastník řízení očekává, že bude rozhodnuto v jeho prospěch.

71. K námitce porušení veřejného zájmu osoba zúčastněná na řízení argumentovala tím, že tímto zájmem není zájem jednotlivce, ale alespoň podstatné části společnosti. Žalobce bydlí v lokalitě hlavního města, kde existují různé formy občanské vybavenosti. Mateřská školka je instituce, která je vítána vzhledem k nedostatku míst v těchto zařízení, jedná se o malou mateřskou školku s počtem dětí do 20. Po celou dobu provozu školky nebylo od jiných obyvatel této čtvrti nic namítáno, nedošlo k žádným stížnostem. To, že školka využívá veřejné hřiště snad ani nelze považovat jako něco neadekvátního či rušivého. Veřejně hřiště je zde umístěno městskou částí, je volně přístupné, tedy jakákoliv školka by jej mohla využívat. To, že žalobce zde má zrovna dům, je fakt a jakožto obyvatel města je nucen snášet vyšší emisi, zvýšený provoz, hluk, osvětlení apod. Osoba zúčastněná zopakovala, že se nejedná o obchod, obchodní středisko, zábavní centrum, autodílnu apod. Naproti školce již nejsou žádné budovy, tudíž zatížení pro danou oblast provozem je minimální. Žádný veřejný zájem nebyl porušen, naopak zde je veřejný zájem ze strany osoby zúčastněné na řízení naplňován. Zvýšený provoz není důvodem pro nevydání stavebního povolení, nejedná se o žádné závažné zatížení pohody bydlení. Pobyt dětí venku je taktéž omezen časově dle rozvrhu, přičemž jak bylo konstatováno, školka využívá i dětské hřiště, které není přímo před domem žalobce. Provozovatel školky od počátku měl snahu provozovat školku tak, aby byla v této části vítaná a byla vedena ke spokojenosti sousedů.

72. K námitce dosavadního faktického provozu školky osoba zúčastněná podotkla, že dříve v domě nebyla provozována mateřská školka, ale jen domácí hlídání dětí. Podstatné ovšem je, že se zcela ztotožňuje s názorem žalovaného, že předchozí využívání stavby k danému účelu nebrání vydání stavebního povolení.

73. Z uvedených důvodů osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

VI. Jednání před soudem

74. Při jednání před soudem zástupkyně žalobce s odkazem na obsah žaloby stručně shrnula, že skutečnost, že se stavebníci rozhodli provozovat školku, je nezbavila povinnosti řídit se platnými právními předpisy a stavební úřad má tu pravomoc, aby dohlížel na legitimitu a správnost jeho postupů. Žalobce se však domnívá, že stavební úřad těmto povinnostem nedostál a žalovaný jeho chyby nenapravil. Důvody žaloby stojí primárně na nepřezkoumatelnosti, která byla odůvodněna i judikaturou a že rozhodnutí vykazuje vady i právně-technického rázu. Co se týče důkazů, pak by přicházel do úvahy případně jen výslech žalobce k otázce pohody bydlení, což byl jeden z podpůrných argumentů pro vadu obou rozhodnutí.

75. Zástupkyně žalovaného uvedla, že žalobní námitky se shodují s těmi, které byly opakovaně vznášeny v od začátku řízení a k odvolání žalobce byly v napadeném rozhodnutí vypořádány.

76. Zástupkyně osoby zúčastněné na řízení setrvala na stanovisku této osoby k žalobě. Doplnila, že školka je po celou dobu provozována, žalobce ani nežádal o odklad vykonatelnosti v této věci. Má za to, že zrušení stavebního povolení za situace, kdy školka funguje, by bylo nepřiměřeným zásahem do práv osoby zúčastněné na řízení. Pokud jde o další argumenty, žalobce svým výkladem doplňuje zákon v určitých věcech a k otázce pohody bydlení a jejího narušení nebyly doloženy žádné důkazy.

77. Účastníci řízení setrvali na svých návrzích.

VII. Posouzení věci městským soudem

78. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 s.ř.s. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde existoval při vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.)

79. Žaloba není důvodná.

80. Vzhledem k tomu, že žaloba ve své šíři sice tématicky rozčleňuje jednotlivé námitky, týkající se dodržování požadavků stavebního zákona a jiných právních předpisů při povolování stavby, avšak primární a společnou výhradou prostupující všechny body námitek je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, z níž žalobce současně dovozuje nezákonnost rozhodnutí, bylo prioritní, aby se soud prioritně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje v nedostatku odůvodnění (viz namítaný rozpor s ust. § 68 správního řádu) a v nevypořádání námitek, které žalobce opakovaně uplatňoval v řízení před stavebním úřadem a v podaném odvolání ve vztahu k zákonným požadavkům na povolení stavby.

81. Povahu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů, resp. soudů, vymezila bohatá a ustálená judikatura správních soudů, zejména Nejvyššího správního soudu. Podle této judikatury jsou nepřezkoumatelná taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. například rozsudky ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS atd. Městský soud neshledal, že by se žalovaný námitkami žalobce nezabýval vůbec nebo že by se s nimi vypořádal nedostatečným způsobem ve smyslu nálezu Ústavního soudu II ÚS 435/09 nebo rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 51/2007, na které žalobce odkazuje. Jak je patrné z jednotlivých okruhů žalobních námitek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalobce v podstatě spojuje s nezákonností rozhodnutí a to tak, že za nevypořádání jeho odvolacích námitek považuje nesprávné věcné posouzení zákonných požadavků na povolení stavby, kdy sice namítá opominutí jeho námitek, avšak současně s vypořádáním námitek stavebním úřadem i žalovaným nesouhlasí nebo s nimi polemizuje, postrádá určité podklady, které dle jeho názoru měly být předloženy či okolnosti pro vydání stavebního povolení vyhodnocuje jinak (viz např. odst. 26-27, 29, 32-38 žaloby). Nejde tedy o vlastní podstatu nepřezkoumatelnosti spočívající ve vážných vadách rozhodnutí (nemožnost zjistit v něm obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno, včetně vypořádání námitek účastníka řízení), ale spíše o nesouhlas žalobce se způsobem, jak byly ve vztahu k posuzované stavbě vyhodnoceny – s jiným odlišným závěrem nebo tak, že nemají vliv na možnost povolení stavby. Skutečnost, že žalovaný v této věci posoudil věc odlišně, jinak, než jak ji posuzuje žalobce, ještě neznamená, že se žalovaný žalobcovými námitkami nezabýval. Neztotožnění se se skutkovými a právními závěry žalovaného proto není důvodem způsobujícím nepřezkoumatelnost rozhodnutí (k podstatě nepřezkoumatelnosti srov. obdobně např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu 7 Afs 212/2006-76 nebo rozsudek č. j. 2 As 252/2018-21). Povinnost řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnit rozhodnutí neznamená reagovat podrobně na každý dílčí argument v případě, kdy napadená rozhodnutí správních orgánů obou stupňů ve svém celku logicky a rozumně odůvodnily své závěry. Za nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nelze považovat stav, kdy se žalovaný ve svých úvahách ztotožnil se závěry stavebního úřadu a současně uvedl vlastní, odpovídající, byť stručné hodnocení (např. na str. 3-4 napadeného rozhodnutí).

82. Jinou otázkou je, zda napadené rozhodnutí, i když je přezkoumatelné, bylo vydáno v souladu se zákonem.

83. Posouzení důvodnosti žalobních námitek a zákonnosti napadeného rozhodnutí je ve správním soudnictví omezeno hlediskem ochrany veřejných subjektivních práv.

84. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „ rozhodnutí „) žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.

85. Podle § 65 odst. 2 s.ř.s. žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

86. Na základě podání správní žaloby nemůže dojít k přezkumu správních rozhodnutí a jejich dopadu na právní vztahy v širším rozsahu, tj. v rozsahu práv jiných (třetích osob – zde stavebníků nebo jiných osob žijících v dané lokalitě). Stěžejní otázkou všech žalobních bodů v projednávané věci je, zda a v jakém rozsahu byla zkrácena toliko práva žalobce v oblasti veřejnoprávních vztahů. Předmětem přezkumu před správním soudem je zkrácení toliko na veřejných subjektivních právech toho, jemuž tato práva příslušejí. Žalobce nemůže namítat zkrácení na právech jiné osoby, např. stavebníka, obyvatelů jiných nemovitostí v místě či zkrácení na veřejných zájmech, které chrání příslušné dotčené orgány státní správy, ale může namítat zkrácení pouze na svých veřejných právech a ochranu svých zájmů.

87. Soud proto žalobní body rozčlenil na ty námitky, které jsou irelevantní, protože se netýkají veřejných subjektivních práv žalobce a na ty, které byly relevantně uplatněny, neboť se vztahovaly k právům a právem chráněným zájmům žalobce.

88. Pro tyto účely je třeba uvést, že předmětem přezkumu je povolení změny stavby, které spočívá ve stavebních úpravách pro účely změny užívání jedné bytové jednotky na prostor mateřské školky. Jde o takové vnitřní stavební úpravy, u nichž provedení v souladu se zákonem je věcí stavebníků a posouzení souladu se zákonem věcí stavebního úřadu. Žalobce jako mezujícího souseda se tyto stavební úpravy mohou týkat a zasahovat do sféry jeho práv a zájmů až v důsledku vlivu těchto stavebních úprav navenek, tj. změnou účelu užívání rodinného domku a dopadu této změny na sousední stavby, což se může projevit ve změně pohody bydlení. Žalobce však nemůže být zkrácen na svých veřejných subjektivních právech závěry správních orgánů k otázkám provedení stavebních úprav, které se týkají stavby jako takové, tj. jejího vnitřního stavebně-technického uspořádání a vybavení, napojení na veřejnou komunikaci té stavby, tedy zájmů, které se týkají toliko stavebníků a těch, kteří tuto stavbu budou využívat, tzn. např. rodičů dětí, dětí samotných apod. Žalobci proto nepřísluší uplatňovat námitky, které se týkají parametrů osvětlení denních místností, kubatury vzduchu na 1 dítě dle místností a vnitřních prostor, počtu a přístupností sociálního zařízení (záchodů a umýváren dětí) z denních místností, námitky nedostatečně zabezpečených dveřních křídel z hlediska bezpečnosti dětí, rozměrů parkovacího stání na pozemku rodinného domku, způsobilosti stání pro vozidla s omezenou schopností pohybu a orientace (námitky nevhodnosti rodinného domku pro účely školky ad E) a zčásti výhrady k parkování v klidu ad D). Žalobce neuvedl, jak jím tvrzené nedostatky ohledně vnitřního uspořádání a záležitostí rodinného domku se dotýkají jeho práv jako vlastníka sousedního pozemku, jak je tvrzenými vadami sám zkrácen na svých právech, a proto soud nepovažuje za prokázané, ale zejména z povahy uvedených námitek ani za možné, aby se žalobce z těchto důvodů úspěšně domáhal zrušení napadeného rozhodnutí.

89. Oproti uvedenému však soud shledal relevantními k posouzení jejich důvodnosti ty námitky, které se skutečně týkaly veřejných subjektivních práv žalobce a těmito námitkami byly bezesporu námitky, týkající se práva žalobce na posouzení souladu stavby s územním plánem a na pohodu bydleni, tedy zda stavebníci měli požádat nejprve o vydání územního rozhodnutí, zda vydání stavebního povolení mělo předcházet územní rozhodnutí, zda stavební úřad opatřil dostatečné podklady pro posouzení změny stavby v dané lokalitě a zabýval se vlivem změny účelu stavby na kvalitu prostředí a pohodu bydlení.

90. K námitce nevydání územního rozhodnutí soud shledal, že stavební úřad a potažmo žalovaný vycházeli z relevantních a platných právních předpisů.

91. Stavební úřad především postupoval v souladu se zákonem, když při rozhodování o žádosti stavebníků aplikoval ust. § 126 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon). To proto, že stavebním záměrem byly stavební úpravy, které měly vést ke změně užívání stavby 92. Podle § 126 odst. 4 stavebního zákona ve znění platném v rozhodné době pokud je změna v užívání stavby podmíněna změnou dokončené stavby, která vyžaduje ohlášení nebo stavební povolení, stavební úřad projedná změnu dokončené stavby. Podle charakteru změny dokončené stavby se postupuje podle § 78 až 96a a § 104 až 117. V ohlášení nebo v žádosti o stavební povolení nebo v oznámení podle § 117 se současně uvede navrhovaná změna v užívání. Po dokončení změny stavby se podle okolností postupuje podle § 120 nebo 122; v oznámení užívání nebo v žádosti o kolaudační souhlas se současně uvede nový účel užívání.

93. Z citované právní úpravy vyplývá, že na změnu v užívání stavby, která je podmíněna změnou dokončené stavby (zde stavebními úpravami) je třeba aplikovat, mimo jiné, i ustanovení § 79 odst. 6 stavebního zákona.

94. Podle § 79 odst. 6 stavebního zákona v rozhodném znění rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují stavební úpravy a udržovací práce.

95. Stavební úpravy definuje stavební zákon v ust. § 2 odst. 5 písm. c) tak, že jde o stavební úpravu, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby. Pro stavební úpravy tohoto charakteru, jemuž v dané věci odpovídají stavební úpravy rodinného domku, platí, že takové úpravy nevyžadují územní rozhodnutí, výjimkou je situace, kdy by takové úpravy vyvolaly změnu užívání stavby s podstatným vlivem na území ve smyslu § 81 stavebního zákona.

96. Podle § 81 odst. 1 stavebního zákona ve znění v rozhodné době rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území stanoví podmínky pro změnu užívání stavby, která má vliv na životní prostředí nebo nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.

97. Podle ust. § 81 odst. 2 stavebního zákona ve znění v rozhodné době rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území vyžadují takové změny v užívání stavby, pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí nebo mají nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.

98. Citovaná právní úprava v ustanovení § 81 stavebního zákona dopadá na změnu v užívání stavby, která má podstatný vliv na území a takovou změnou v užívání může být i taková změna, k níž dochází vlivem stavebních úprav. To znamená, že byť stavební úpravy (s výjimkou stavebních úprav, které výškově i půdorysně mění podobu stavby), samy o sobě nevyžadují územní rozhodnutí, může v jejich důsledku změna stavby ovlivnit prostředí v území včetně pohody bydlení. Na ovlivnění území změnou v užívání stavby, a to v případech stanovených v ust. § 81 odst. 2 stavebního zákona dopadá nezbytnost posouzení změny vlivu užívání stavby na území v novém typu územního rozhodnutí, jímž je „rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území“, které stanoví podmínky pro užívání stavby, jež má vliv na životní prostředí nebo má nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Rozumí se, že tyto vlivy budou posuzovány v místě, kde je tato stavba umístěna. V tomto typu územního rozhodnutí a za uvedených podmínek se pak uplatní obecná hlediska pro změnu v užívání stavby uvedená v ust. § 126 odst. 3 zákona, tedy i územní hledisko souladu změny stavby s územně plánovací dokumentací a cíli územního plánování a s veřejnými zájmy chráněnými stavebním zákonem a zvláštními právními předpisy, jejichž se žalobce dovolává.

99. Na základě uvedeného tedy neobstojí námitky žalobce, že vedení stavebního řízení ukončeného rozhodnutím o povolení stavby musí vždy obligatorně předcházet vydání územního rozhodnutí dle § 126 odst. 3 stavebního zákona. Je třeba rozlišovat situace, které to vyžadují. Ust. § 126 odst. 3 stavebního zákona, jehož se žalobce dovolává, dopadá obecně na změnu v užívání staveb, zatímco ust. § 126 odst. 4 cit. zákona, podle kterého stavební úřad správně postupoval, ve své dikci na ustanovení § 126 odst. 3 cit. zákona logicky neodkazuje, ale jej následuje jako zvláštní ustanovení, které se uplatní pro případ změny v užívání stavby spojené se změnou dokončené stavby, tedy tam, kde nejde o proces umístění zcela nové stavby do území, ale o posouzení změn v užívání stavby již existující. U staveb dokončených, uvedených v ust. § 126 odst. 4 zákona, se ve spojení s ust. § 79 odst. 6 zákona, které u stavebních úprav neměnících podobu stavby (zde vnitřních úprav) nevyžaduje vydání rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, lze soulad změny stavby s požadavky na území posuzovat v „rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území“ dle § 81 stavebního zákona. Vydání tohoto typu územního rozhodnutí však přichází v úvahu tehdy, když změna v užívání stavby má zvýšené negativní dopady a nové nároky na území, v němž se nachází. Jedná se o situace, kdy je zaváděn buď zcela nový způsob užívání stavby, nebo účel užívání stavby zčásti zůstává, přičemž dochází k užívání v provozu (např. zavádění výroby, zavedení nových zařízení a technologií apod.), které ve zvýšené míře ovlivňují okolí. Rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území vyžadují jednak ty změny užívání stavby, které mají dopad na životní prostředí a vyžadují vydání stanoviska o posouzení vlivů na životní prostředí (§ 9a zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (stanovisko EIA), nebo z nich plynou nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu. Dle komentáře k ust. § 81 stavebního zákona, vysvětlujícího legislativní záměr, však nikoliv jakékoliv nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu jsou důvodem pro vedení řízení o změně vlivu užívání stavby na území. Z povahy věci se bude jednat pouze o takové případy, u nichž lze předpokládat možnost ovlivnění okolí a dopad do práv třetích osob.

100. Žalobce předně v podané žalobě nenamítal zvýšené nároky a negativní dopady stavebních úprav a s nimi spojené změny v užívání rodinného domku v rozsahu, který by narušil soulad předmětné stavby s územním plánem. Žalobce ve svých námitkách nerozporoval zjištění žalovaného, že stavba se nachází v území OB - čistě obytném, jehož funkční využití je definováno jako: stavby pro bydlení, byty v nebytových domech (viz výjimečně přípustné využití), mimoškolní zařízení pro děti a mládež, mateřské školy, ambulantní zdravotnická zařízení, zařízení sociální péče, zařízení pro neorganizovaný sport, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Žalobce spatřoval rozpor s územním plánem v tom, že změnou stavby se podstatně mění druh a účel stavby, neboť dochází ke změně ze stavby individuálního bydlení na stavbu občanské vybavenosti. Nejenže jde o zavádějící tvrzení v tom, že nejde o úplnou změnu druhu a účelu stavby (toliko v její nadzemní části), tedy nemůže docházet k podstatné změně druhu a účelu stavby, ale co je důležité, ani tato změna není v rozporu s územním plánem, který jako funkční využití stanoví i využití území pro občanskou vybavenost, mimo jiné, pro mateřské školky. To ostatně potvrzuje sám žalobce v rámci námitek zhoršení kvality prostředí a pohody bydlení (ad F), kde uvádí, že v dané lokalitě jsou i jiné školky. Žalobce dále neuváděl, jaké nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu, přinese provoz mateřské školky jako občanské vybavenosti v místě, ve smyslu prostorových a investičních nároků, které by si vyžádaly rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území. Žalobce v řízení před stavebním úřadem a následně namítal podstatné zhoršení kvality životního prostředí a pohody jeho bydlení, z důvodu hlučnosti provozu školky a problematiku parkování osobních vozů v dané lokalitě, nikoliv nové řešení dopravní infrastruktury v místě.

101. Vzhledem k tomu, že soud neshledal změny v užívání předmětné stavby zčásti jako mateřské školky s obsazeností max. 20 míst natolik podstatného a zásadního charakteru, že by tyto vyžadovaly vydání stanoviska EIA nebo nové řešení dopravní infrastruktury v místě a v důsledku toho i vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území, neshledal důvodnými námitky žalobce o nezbytnosti vydání územního rozhodnutí (zde „rozhodnutí o změně vlivu užívání na území“ dle § 81 stavebního zákona) a námitky rozporu změny stavby s územním plánem.

102. V souzené věci tedy bylo na místě přikročit k posouzení, zda žalobce nebyl zkrácen ve svém právu na pohodu bydlení, vyjádřeném v čl. 4 odst. 1 větě druhé a třetí OTPP.

103. Podle čl. 4 odst. 1 vyhl. č. 26/1999 hlavního města Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze ( OTPP), platné v době rozhodování (viz § 85 odst. 1 nařízení č. 11/2014 Sb., Pražské stavební předpisy) platí, že při umísťování staveb a jejich začleňování do území musí být respektována omezení vyplývající z právních předpisů chránících veřejné zájmy a předpokládaný rozvoj území, vyjádřený v územně plánovací dokumentaci, popřípadě v územně plánovacích podkladech. Umístění staveb a míra zastavění pozemku musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí. Umístěním stavby a jejím následným provozem nesmí být nad přípustnou míru obtěžováno okolí, zejména v obytném prostředí a ohrožována bezpečnost a plynulost provozu na přilehlých pozemních komunikacích a na dráhách.

104. Otázkou pohody bydlení se zabývala již judikatura Nejvyššího správního soudu např. v rozsudku č.j. 2 As 44/2005-122, v němž tento soud vyslovil, že pohodou bydlení lze rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení, kdy pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod. Podstatné však je, že pro účely zabezpečení pohody bydlení se zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Nejvyšší správní soud nicméně podotkl, že správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže zcela abstrahovat od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.

105. Otázkou míry obtěžování jdoucí nad míru přiměřenou poměrům (zde vlivu a dopadu změny stavby) se obdobně zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3940/2014. Uvedl, že nový občanský zákoník, stejně jako jeho předchůdce, zakazuje obtěžování jdoucí nad míru přiměřenou poměrům. Jde tu jak o poměry místní, tak o poměry druhové. Nyní občanský zákoník výslovně zakazuje obtěžování (konání toho, co působí, že imise „vnikají na pozemek jiného vlastníka“) a to „v míře nepřiměřené místním poměrům“ (zde jde o poměry existující v místě) a které „podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku“ (tedy užívání obvyklé v jiných podobných místech, zde jde o poměry „druhové“). Zákon tu používá neurčité pojmy a posouzení dané věci je vždy do značné míry na úvaze soudu. Je třeba vymezit, jaký okruh pozemků zahrnout pod pojem „obvyklé užívání“ (včetně budov, a to i těch, které se nestaly součástí pozemku). Tak nelze zcela srovnávat poměry v obytné části průmyslového města, jehož továrny přímo či nepřímo zajišťují zaměstnání pro významnou část obyvatel, s poměry v obci, zaměřené na turistiku a rekreaci, i když v obou těchto případech jde o užívání obytných domů. „Obvyklým užíváním pozemku“ se rozumí způsob jeho užívání v obdobných místech, nebo faktický způsob, jakým pozemek užívají jeho vlastníci. Jde o faktické užívání, které není v rozporu s právními předpisy; i zde však má soud prostor pro uvážení.

106. V případě žalobce bylo zhodnocení vlivu provozu mateřské školky na okolí a pohodu bydlení žalobce nejen otázkou opatření stanovisek dotčených orgánů státní správy, ale i věcí autonomního posouzení stavebním úřadem těch okolností, s nimiž je provoz mateřské školky spojen.

107. Oporu v podkladech řízení nemá tvrzení žalobce, že si stavební úřad neopatřil stanoviska dotčených orgánů státní správy. Kladná stanoviska Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, Hygienické stanice hl. m. Prahy a zejména v doplňujícím podání k žádosti i Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí doložili sami stavebníci. Stanoviska dotčených orgánů státní správy se týkala nejen projektové dokumentace. Ve stěžejním – závazném stanovisku Magistrátu hlavního města Prahy, odboru životního prostředí ze dne 21. 8. 2014 se tento orgán vyjadřoval k jednotlivým složkám životního prostředí se závěry, že každá z těchto složek nebude předmětným záměrem dotčena. Stavební úřad se ve svém rozhodnutí vypořádal i s námitkami žalobce ohledně absence posouzení k ochraně vod, a to z hlediska povahy stavebních úprav. Žalobce proto v podané žalobě toliko obecně a nedůvodně namítá nedostatečnost opatřených podkladů z důvodu koncentrace těchto podkladů toliko na dokumentaci stavby.

108. Stavební úřad a potažmo žalovaný se dle názoru soudu také autonomním a dostačujícím způsobem vypořádali s namítanými vlivy hluku a námitkami dopravní obslužnosti v místě mateřské školky. Žalobce v řízení před stavebním úřadem „nepřiměřené imise vnikající na jeho pozemek“ dovozoval z hlučného pohybu dětí (v počtu 10-15 ve věku 2,5 – 7 let) ve venkovních prostorách a dále z nevyhovující veřejně přístupné pozemní komunikace a zvýšení dopravních rizik na souvisejících komunikacích (v žalobě pak konkrétně zmínil problematiku parkování v okolí rodinných domků). V tomto směru oba správní orgány nejenže došly k podloženému závěru, že změna v užívání stavby není v rozporu s veřejným zájmem, neboť není v rozporu s územním plánem, a tedy, že provoz mateřské školky i s jeho dopravními důsledky v území je přípustný, ale následně také hodnotily přiměřenost dopadu provozu školky do práv žalobce, resp. do pohody jeho bydlení. Zhodnotily, že s ohledem na doloženou dokumentaci o povaze a náplni školky, její kapacitě a provozu nepůjde o celodenní ani každodenní zatížení hlukem, což lze vzít za logické nejen u hluku, jehož původ je v pohybu dětí, ale i v krátkodobé a velmi přiměřené hlučnosti, spočívající v krátkodobém příjezdu a odjezdu vozidel rodičů, kteří budou děti ze školy vyzvedávat. K problematice nevyhovující příjezdové komunikace a parkování v okolí žalobce neuplatnil žádná konkrétní zjištění, která by prokazovala míru jeho obtěžování nepřiměřenou dopravním poměrům v místě (neuvedl žádné negativní dopady na své parkovací poměry), tvrzenou nepřiměřenost využívání komunikace neprokazuje ani fotodokumentace založená stavebníky do spisu. Při nedostatku tvrzení žalobce, ale i jiných případných podnětů obyvatelů domků v okolí, nelze bez dalšího přistoupit na námitku, že dopravní situace nejenže neodpovídá obvyklým poměrům v místě, ale že i nepřiměřeně zasahuje do práv žalobce.

109. Na základě uvedeného soud neshledal, že by jak z hlediska územního plánu a přípustnosti druhu stavby a místních poměrů, tak i z hlediska porušování práv žalobce změny v užívání stavby obtěžovaly žalobce nad míru přiměřenou poměrům a že by v podstatné, zvýšené a neakceptovatelné míře vybočily ze standardů daného území.

110. Soud proto nepřisvědčil žádné z námitek, které, jak výše uvedeno, vymezil jako relevantní ve vztahu k ochraně veřejně subjektivních práv žalobce ad C) a ad F), a proto nepovažuje za důvodné ani dílčí námitky s těmito žalobními body související tj. nedostatečné zjištění skutkového stavu věci v území, porušení zásady legitimního očekávání, že stavba nebude povolena a absenci veřejného zájmu.

111. V dané věci je ze správního spisu zřejmé, že poměry v místě byly stavebnímu úřadu dostatečně známy z kontrolních prohlídek dne 23. 9. 2013 a z ohledání na místě dne 13. 4. 2015, kteréžto úkony žalobce nadto nerozporuje. Pouhá skutečnost, že uvedené prohlídky v místě učinil stavební úřad s jiným záměrem (ověření stavebně technického stavu domku) nemá vliv na věcné zjištění stavu daného místa. Žalobce patrně další šetření v místě nárokuje s názorem, že bylo zapotřebí odborné měření hlukových emisí a že situace s parkováním v okolí rodinného domku je komplikovaná. Soudu není zřejmé, jak by měření hluku pocházející z občasných a každodenně proměnlivých pobytů a projevů dětí venku, případně z jednorázových příjezdů osobních vozidel jejich rodičů mohlo s ohledem na stávající územní plán, povahu rodinného domu a provoz školky ovlivnit závěr stavebního úřadu, že jde o hlučnost přiměřenou druhu stavby a místním poměrům. Žalobce také jen obecně namítal komplikace s parkováním v okolí, neuvedl však žádné konkrétní situace vyvracející stávající stav podchycený ve stavební dokumentaci k parkování a projíždění krátkodobého počtu vozidel v rámci „ návštěvnické odchozí dopravy“ s předpokládanou dobou zastavení 15 minut (viz bod B 4. Dopravní řešení Souhrnné technické zprávy ze října 2014). Navíc jde o skutečné časové rozložení tohoto hluku a zatížení jak v průběhu denní doby, tak i v průběhu celého týdne, kdy zjevně o víkendu k němu nebude docházet. Žalobce ani neuvedl žádné skutečnosti, které negativně zasahují do jeho možnosti parkování, neuvedl nic o svých poměrech parkování v klidu.

112. S uvedeným nesouzní ani námitky žalobce o porušení jeho legitimního očekávání, že stavba nebude povolena a že stavební úřad nezohlednil závadný stav, spočívající ve faktickém provozování školky před vydáním rozhodnutí o změně stavby.

113. Posouzení projektové dokumentace, souladu záměru s územním plánem a stanovisek dotčených orgánů státní správy je na stavebním úřadu. Porušením zásady legitimního očekávání není, pokud stavební úřad na rozdíl od žalobce shledal, že stavebníkům lze vyhovět, neboť předložili náležitou projektovou dokumentaci a požadovaná závazná stanoviska dotčených orgánů státní správy s kladnými závěry. Soudu není zřejmé, z jakých důvodů žalobce „oprávněně“ očekával, že stavba nebude povolena. Stavební úřad postupoval v souladu s právními předpisy, na předmětné stavební úpravy aplikoval platné právní předpisy, přičemž skutečnost, kterou žalobce naznačuje jako důvod svého legitimního očekávání, tj. jeho letitý poukaz na postup stavebníků a faktický provoz mateřské školky v době předchozí, nejsou významné z hlediska povolení stavby. Pro povolení stavby je relevantní soulad s územně plánovací dokumentací, stavebně technickými požadavky na výstavbu a veřejnými zájmy chráněnými stavebním zákonem a zvláštními právními předpisy. Pokud stavebníci v době předchozí učinili určité stavební úpravy, které sloužily domácímu hlídání dětí, bez stavebního povolení, tento stav byl, jak je uvedeno v rozhodnutí stavebního úřadu, napraven dodatečným povolením stavebních úprav ze dne 14. 5. 2014. Uvedený postup stavebníků byl prověřován, mohl vést toliko k úvahám o uložení sankce či jiných opatření nebo k dodatečnému povolení stavby, předchozí chování stavebníků však nebylo žádným územním či stavebně technickým hlediskem pro účely vydání napadeného rozhodnutí v dané věci. Proto dřívější postup stavebníků, legitimně zkonvalidovaný dodatečným povolením stavebních úprav, což zákon umožňuje, nemohl zakládat legitimní očekávání žalobce, že žádosti o další stavební úpravy nebude vyhověno. Stejně tak bezvýznamnou pro posouzení stavby je, že jde o podnikatelskou činnost za účelem zisku a tato skutečnost není ani zájmem, který by měl být při posuzování přiměřenosti dopadů stavby do pohody bydlení žalobce posuzován.

114. Zásada legitimního očekávání chrání jednotný výklad a aplikaci právních norem, ale její smysl spočívá zejména v tom, aby se orgány veřejné moci neodchylovaly ve skutkově stejných případech od svých předchozích rozhodnutí. Žalobce však v samotné žalobě nepoukazuje na žádný obdobný případ, judikaturu či výkladové stanovisko.

115. Ze všech shora uvedených důvodů je také zřejmé, že se žalovaný dostačujícím způsobem věnoval otázkám veřejného zájmu, když změnu stavby posuzoval ve vztahu k územnímu plánu a přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu, když povolil změnu stavby pro účel v místě přípustný, předvídaný i obvyklý (umístění mateřských školek), a proto se nedopustil ani žalobcem akcentované zásady dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

116. Konečně důvodem nemůže být ani formální námitka žalobce o rozporu napadeného rozhodnutí s ust. § 115 odst. 1 stavebního zákona z důvodu zařazení podmínek změny stavby do části na poslední straně rozhodnutí. Soud shledal, že žalobce má na mysli výčet požadavků právních předpisů obsažených v „Upozornění“ v závěru rozhodnutí, a to pod úředním razítkem a podpisem oprávněné osoby. Tato „Upozornění“ jsou však toliko výčtem právních povinností a zásad obsažených ve správním řádu, stavebním zákoně a dalších právních předpisech, které neplní úlohu podmínek, za kterých lze stavbu realizovat. Tyto podmínky jsou obsaženy v bodech 1-9 a uvedeny pod výrokem v závazné části rozhodnutí. „Upozornění“ na rozdíl od toho obsahují výčet požadavků, které vyplývají z obecně závazných právních předpisů a jsou vynutitelné bez ohledu na jejich uvedení ve správním rozhodnutí.

117. Na základě všech shora uvedených důvodů proto Městský soud v Praze podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

118. Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, soud mu proto nepřiznal náhradu nákladů řízení a žalovanému náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.