č. j. 9A 216/2018 - 51

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: AGRO SALIX, s.r.o., IČO: 26217473 sídlem Hrubá Vrbka 270, 696 73 Hrubá Vrbka zastoupená advokátem Mgr. Jaroslavem Bártou sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 67/17, 110 00 Praha 1 za účasti osoby: F. K. místem podnikání H. H. zastoupený advokátem Mgr. Lubošem Godinou sídlem Hlavní třída 16A, 787 01 Šumperk o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2018, č. j. 38861/2018-MZE-11155, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 9. 2018, č. j. 38861/2018-MZE-11155, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 600 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Jaroslava Bárty, advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2018, č. j. 38861/2018-MZE-11155 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný dle § 3g odst. 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl námitku žalobkyně ze dne 1. 6. 2018 a potvrdil oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Brno (dále také SZIF nebo správní orgán I. stupně) ze dne 21. 5. 2018, č. j. SZIF/2018/0401731, sp. zn. 18/550/EPU/1/0026215 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně oznámil žalobkyni neprovedení aktualizace evidence půdy k dílům půdních bloků nacházejícím se ve čtverci 530-1200 na pozemcích parc. č. X X v k. ú. X (dále jen „parcely“) ve vlastnictví paní Ing. O. B., jelikož jejich dosavadní uživatel, pan F. K. (dále též jen „uživatel“), prokázal fakturami pachtovného (nájemného) za roky 2014, 2015 a 2016 vznik a trvání ústně uzavřeného nájemního vztahu se společností Horňácká farma s.r.o., IČO: X, se sídlem X (dále jen „Horňácká farma“), jež měla být pachtýřem uvedených parcel. O ústně sjednaném nájmu mezi Horňáckou farmou a uživatelem měla svědčit výpověď nájemní (pachtovní) smlouvy od Horňácké farmy daná uživateli dne 15. 9. 2017, což mělo prokázat, že Horňácká farma ukončila ústně sjednaný nájemní (podnájemní) vztah s uživatelem ke dni 30. 9. 2018.

3. Správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí zhodnotil, že právní důvody předložené žalobkyní, tj. pachtovní smlouva ze dne 20. 11. 2017 uzavřená mezi paní Ing. O. B. jako propachtovatelem (vlastníkem) parcel a žalobkyní jako pachtýřem (podnájemcem) parcel nemohla být za platnosti trvajícího ústně sjednaného nájmu Horňácké farmy s uživatelem platně uzavřena. Správní orgán I. stupně konstatoval, že přestože bylo žalobkyni z obdobných řízení známo, že nemohou vedle sebe současně existovat dva nájemní vztahy, tyto nové (neplatné) nájmy i nadále uzavírala. Správní orgán I. stupně změnu ohlášenou žalobkyní s odkazem na § 3g odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství neprovedl, neboť doloženými důkazy bylo prokázáno (jako v obdobných řízeních zahajovaných žalobkyní nebo Horňáckou farmou proti uživateli), že ohlášená změna nenastala.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel z námitek žalobkyně proti uvedenému oznámení.

5. V námitkách žalobkyně namítla, že právní důvod užívání parcel svědčící jí, vznikl ke konci roku 2017, přičemž je nelogický úsudek správního orgánu I. stupně, že vztah, jenž vznikl až v roce 2017, je dokladován fakturami z let 2014 až 2016. Namítla, že uživatel nehradil žalobkyni ani Horňácké farmě žádné pachtovné, což vyvrací možnost tvrzeného ústního pachtu uživatele. Žalobkyně dále namítla, že ve výpovědi, kterou podala Horňácká farma dne 15. 9. 2017 uživateli, jsou vypovídány pachty parcel, které Horňácká farma neměla nikdy propachtovány.

6. Žalovaný konstatoval, že ze spisového materiálu vyplynulo, že uživatel prokázal fakturami a doklady o jejich úhradě to, že je bylo možné přiřadit k parcelám, kdy jejich výměra odpovídala výměře uvedené na fakturách za užívání parcel vystavovaných Horňáckou farmou a zároveň jim odpovídajícím peněžním úhradám přijímaným na jejich základě Horňáckou farmou. Ke správnosti závěru o průkazné přiřaditelnosti dokladů k doložení ústně uzavřeného právního vztahu žalovaný upozornil na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 9 A 175/2013 - 34. Rovněž výpověď z nájemních a pachtovních smluv podaná Horňáckou farmou uživateli dne 15. 9. 2017 vypovídá, že si Horňácká farma byla vědoma užívacího vztahu k parcelám ze strany uživatele a hodlala výpovědí užívací vztah ukončit, čili do uplynutí výpovědní doby nebylo možné na uživatele hledět jinak než jako na oprávněného k užívání parcel a jiná právní situace nastane až uplynutím běhu výpovědní doby v důsledku podané výpovědi.

7. K žalobkyní uplatněným námitkám proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný nesouhlasil s tvrzením, že právní důvod užívání předmětných parcel vznikl až ke konci roku 2017, neboť vztah svědčící uživateli nevznikl v roce 2017, ale již podstatně dříve, kdy byl prokázán právě doklady z let 2014 až 2016 a trvá do skončení běhu výpovědní lhůty. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že uživatel nehradil za užívání parcel pachtovné, neboť to neodpovídá dokladům shromážděným ve správním spise. Konstatoval, že ze spisového materiálu vyplynulo, že na podkladě dohody mezi Horňáckou farmou a uživatelem prokazatelně vznikl ústní nájemní vztah, který byl nejméně po dobu tří let Horňáckou farmou respektován, na základě něhož bylo účtováno Horňáckou farmou uživateli nájemné za užívání půdy o výměře, která odpovídá výměře vedené v evidenci půdy na uživatele, kdy byla prokázána jejich přiřaditelnost k účtovanému nájemnému za užívanou půdu. S ohledem na shromážděný spisový materiál souhlasil žalovaný s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí, že pachtovní smlouvu, uzavřenou mezi vlastníkem paní Ing. O. B. a žalobkyní ze dne 20. 11. 2017, nelze za platnosti dosud trvajícího ústně sjednaného nájmu považovat za platně uzavřenou. Žalovaný dále nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že ve výpovědi, kterou podala Horňácká farma dne 15. 9. 2017 uživateli, jsou vypovídány pachty parcel, které Horňácká farma neměla nikdy propachtovány, neboť naopak výpověď ze dne 15. 9. 2017 existenci právního vztahu s uživatelem připouští. Žalovaný uvedl, že subjektivní úvahy a důvody, které k tomuto právnímu jednání podatele výpovědi vedly, nemohou mít právní význam při posouzení toho, zda jde či nejde o platně učiněnou výpověď.

8. Žalovaný uzavřel, že za tohoto zjištěného stavu nemohlo jít o nic jiného, než o ústně uzavřený nájemní vztah na dobu neurčitou, který je možno vypovědět ve 12 měsíční výpovědní lhůtě, přičemž výpovědní lhůta v důsledku podání výpovědi ze dne 15. 9. 2017 do dne vydání napadeného rozhodnutí neuplynula. Ústně uzavřený nájemní vztah do dne vydání napadeného rozhodnutí (7. 9. 2018) tedy trval a na jeho základě uživatel v okamžiku podání ohlášení změny žalobkyní disponoval právním důvodem užívání. Užívací vztah uživatele v důsledku podané výpovědi skončí dne 30. 9. 2018.

9. Žalovaný uvedl, že k námitkám nebyla přiložena dokumentace, z níž by bylo možno dovodit právní důvod užívání svědčící žalobkyni. Žádné nové důkazy, které by správní orgán I. stupně před vydáním prvostupňového rozhodnutí neměl k dispozici, předloženy nebyly, proto žalovaný spisový materiál vyhodnotil jako úplný a dostatečný, podaným námitkám žalobkyně nevyhověl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

10. V závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný upozornil, že jeho posouzení nemělo povahu autoritativního rozhodnutí ve sporu o právech a povinnostech žalobkyně a uživatelky, které náleží do pravomoci nalézacího soudu v občanskoprávním řízení, nýbrž povahu úsudku o předběžné otázce. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, č. j. 7 As 26/2005 - 67, a ze dne 9. 7. 2015, č. j. 3 As 187/2014 - 37, jenž dospěl k závěru, že správní orgán neřešil otázku, komu svědčil právní titul užívání půdy proto, aby rozhodl o právech a povinnostech subjektů nájemního vztahu, ale proto, aby mohl provést případnou aktualizaci jím vedené evidence. K další aktualizaci evidence zemědělské půdy může případně dojít v návaznosti na rozhodnutí civilního soudu, jehož rozsudkem by byl správní orgán I. stupně vázán.

III. Obsah žaloby

11. Žalobkyně v podané žalobě shrnula, že jejím podnětem bylo zahájeno řízení ve věci aktualizace evidence půdy v LPIS (veřejný registr půdy, pozn. soudu) týkající se předmětných parcel. K oběma parcelám žalobkyně řádně doložila právní důvod užívání, konkrétně pachtovní smlouvu ze dne 20. 11. 2017 uzavřenou mezi vlastníkem parcel, paní Ing. O. B. (propachtovatel) a žalobkyní jakožto jejich pachtýřem. Správní orgán I. stupně však ohlášené změny neprovedl, neboť uživatel dle jeho názoru prokázal ústní nájemní vztah k předmětným parcelám vzniklý mezi ním a Horňáckou farmou, pročež žalobkyní doložený právní důvod užívání nemohl být platně uzavřen bez ukončení tohoto dříve ústně sjednaného nájmu.

12. Žalobkyně namítla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí rozebírá nájemní vztah vzniklý mezi uživatelem a Horňáckou farmou, nikterak však nehovoří o žalobkyni či vlastníkovi parcel. Vystavoval-li od vlastníka či osoby, která na základě písemné pachtovní smlouvy disponuje prokazatelným právním důvodem užívání (tj. žalobkyně), odlišný subjekt faktury uživateli, a přijímal-li na jejich základě jim odpovídající peněžní úhrady, má toto být dle výkladu žalovaného dostatečné, aby subjekt mohl disponovat se zcela cizími pozemky. Žalovaný navíc opomněl, že manželka uživatele, paní M. K., byla do 21. 6. 2017 jednatelkou Horňácké farmy, a že zmiňované faktury neobsahovaly konkretizaci, za jaké parcely má být fakturováno. Žalobkyně odmítla, že by se mělo jednat snad o veškeré pozemky, jež byly navedeny do LPIS uživatele, jelikož by tedy musel mít dány k užívání od Horňácké farmy všechny pozemky evidované v LPIS, což však objektivně nebylo možné, neboť značné množství z těchto pozemků Horňácká farma nikdy v užívání neměla. Již ze své podstaty nemohly být výpisy z LPIS uživatele řádným podkladem k fakturaci, neboť Horňácká farma nemohla vystavovat faktury jen na základě toho, pro koho je co evidováno v LPIS, ale pouze na základě vlastnictví či pachtu, avšak Horňácká farma k parcelám právním důvodem užívání nedisponovala.

13. Žalobkyně nesouhlasila s hodnocením žalovaného ve vztahu k výpovědi nájemní (pachtovní) smlouvy ze dne 15. 9. 2017, neboť výpověď byla podle textace podána ve světle tehdejšího nesprávného rozhodování správního orgánu I. stupně, které bylo následně rušeno Ministerstvem zemědělství, byla učiněna tedy pouze z právní opatrnosti, což je uvedeno přímo v jejím textu. Ve výpovědi jsou zahrnuty pozemky, které Horňácká farma nikdy neměla ani v pachtu, ale přesto se uživatel snažil odvozovat svůj právní důvod užívání od neexistence užívacího práva Horňácké farmy, tato tedy z opatrnosti do výpovědi zahrnula i specifikaci těchto pozemků.

14. Žalobkyně namítla, že oba správní orgány opomněly vyhodnotit, že vlastníkem předmětných pozemků ani jediným písemně doloženým pachtýřem nebyla Horňácká farma, bylo tedy nezbytné zkoumat nepřerušenou řadu přenechání do užívání vždy od vlastníka či takového pachtýře.

15. Hlavní žalobní námitkou prolínající se napříč celou žalobou žalobkyně učinila, že Horňácká farma neměla pronajaty či propachtovány předmětné parcely od jejich vlastníka, a tudíž od ní nemohl být odvozen jakýkoliv akcesorický uživatelský vztah ve prospěch uživatele. Pokud uživatel netvrdil ani nedoložil, že by pozemky měla pronajaty (propachtovány) Horňácká farma, je následná argumentace uživatele a správních orgánů bezpředmětná, naopak svědčí o chybnosti ve vztahu spojování faktur s výpisy LPIS. Žalobkyně namítla, že je věcí pachtýře, aby byl schopen prokázat existenci pachtovního vztahu, a pokud se jedná o odvozený právní vztah, součástí obezřetnosti je schopnost doložení primárního vztahu, z něhož je jeho podpacht odvozován. Vlastník parcel (nebyla jím Horňácká farma) nepřenechal k užívání pozemky Horňácké farmě. Žalovaný opomenul základní právní zásadu, že nikdo nemůže převést na druhého více práv, než má sám. Pokud se uživatel snažil prokázat pouze odvozený právní titul – pachtovní vztah, ale nijak nedokládal a netvrdil primární důvod užívání, jeho obrana nemůže obstát. Pokud tedy nebyly (což ani nikdo netvrdí) pozemky přenechány k užívání (neexistuje právní důvod užívání) Horňácké farmě, a tato zároveň není vlastníkem pozemků, nemůže žádný, ani hypotetický (např. ústně sjednaný nájemní vztah mezi uživatelem a Horňáckou farmou) vytvořit právní důvod užívání parcel pro uživatele.

16. Žalobkyně označila odkaz žalovaného na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 9 A 175/2013 – 34 za nepřiléhavý. Naopak odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1277/2005, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že na vznik nájemní smlouvy konkludentním způsobem nelze usuzovat jen z chování jedné smluvní strany.

17. Žalobkyně shrnula, že neprokázal-li uživatel právní titul užívání parcel, měl správní orgán I. stupně provést změnu v evidenci půdy tak, jak ji ohlásila žalobkyně.

18. Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí neposoudil, kdy a jak vznikl právní důvod užívání parcel Horňácké farmě, z něhož měl být odvozen akcesorický uživatelský vztah uživatele k parcelám.

19. Ze shora uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě

20. Žalovaný své vyjádření ze dne 16. 1. 2019 postavil na argumentaci o sporu rodiny P. a K. o užívání zemědělských pozemků. Žalovaný uvedl, že obě rodiny založily v roce 2000 společnost AGRO SALIX, s.r.o., jejímiž společníky byla společnost Živa, spol. s r.o. a AGROŽIVA, spol. s r.o. Ve společnostech vystupovaly jako statutární orgány paní Ing. A. P. a pan M. K. V roce 2006 byla založena Horňácká farma, kde roli jednatelek oprávněných samostatně jednat za ni od založení do 21. 6. 2017 plnila paní M. K., dále paní Mgr. I. N. P. V době, kdy paní M. K. vykonávala v Horňácké farmě funkci jednatelky, poskytovala pozemky, na nichž Horňácká farma předtím hospodařila, do užívání jiným zemědělcům, ale i sobě a svému manželovi, panu F. K. Jakmile paní M. K. přestala v roce 2017 vykonávat funkci jednatelky a zůstala pouze společníkem, začala Horňácká farma zpochybňovat platnost některých jejích úkonů ve funkci jednatelky a začal mezi rodinami spor, komu připadne užívání zemědělských pozemků včetně předmětných parcel. Přitom již dne 24. 6. 2014 uzavřela Mgr. I. N. P. jako vlastník předmětných pozemků pachtovní smlouvu s AGRO SALIX, s.r.o., kdy do roku 2017 nebyl problém, že pozemky užívala Horňácká farma, jež je přenechala dočasně do užívání uživateli, který hradil nájemné na základě faktur vystavovaných Horňáckou farmou. Horňácká farma vydala dne 23. 1. 2018 vyjádření, že přílohy k fakturám jsou falsa, které podepsala Mgr. I. N. P. v době, kdy manželka uživatele, paní M. K., již nebyla jednatelkou.

21. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, č. j. 7 As 26/2005 - 67, podle něhož ve věci sporu, kdo má být zapsán do evidence chmelnic, správní orgány byly oprávněny si o platnosti soukromoprávního úkonu, jakým byl i konkludentní nájemní vztah nebo právní úkon směřující k jeho ukončení, učinit úsudek samy, a to v rámci řešení tzv. předběžné otázky. Jeho závěry aproboval v rozsudku ze dne 24. 10. 2017, č. j. 11 A 155/2015 - 58, či v rozsudku ze dne 19. 12. 2018, č. j. 11 A 119/2017 - 39, též Městský soud v Praze. Toto správní orgány učinily při posuzování doložených faktur s přílohami obsahujícími jednotlivé pozemky a rovněž při posuzování výpovědi ze dne 15. 9. 2017.

22. Žalovaný konstatoval, že v napadeném rozhodnutí analyzoval jak jednání stran sporu (str. 3, druhý odstavec shora a str. 4, poslední odstavec), tak přiřaditelnost užívaných pozemků k vystaveným fakturám (str. 2, poslední odstavec a str. 3, poslední odstavec), přičemž z provedeného rozboru textu výpovědi ze dne 15. 9. 2017 (str. 3, třetí odstavec shora) dovodil, že vlastník parcel si byl vědom existence užívacího vztahu, který bránil tomu, aby byla žalobkyně zapsána ke dni podání žádosti o provedení aktualizace evidence půdy jako uživatelka parcel.

23. Obdobné právní stanovisko poskytnul žalovaný k žalobám žalobkyně vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 160/2018, 5 A 177/2018, 14 A 233/2018, 14 A 234/2018 a 9 A 215/2018, žalobám Horňácké farmy vedeným pod sp. zn. 11 A 161/2018 a 5 A 163/2018 a žalobě společnosti Horňácká ekofarma s.r.o. vedené pod sp. zn. 14 A 159/2018. V odůvodnění žalobami napadených rozhodnutí žalovaného bylo vždy uvedeno, že konkludentní nájemní vztah platí v důsledku řádně podané výpovědi do 30. 9. 2018, z čehož vyplývá, že pokud osoba disponující právním důvodem užívání parcel podá po tomto dni žádost o provedení aktualizace evidence půdy, správní orgán I. stupně jí vyhoví. Jako první podala žádost o provedení aktualizace evidence půdy Horňácká farma. Proti zapsání Horňácké farmy jako řádného uživatele parcel od 1. 10. 2018 podali námitku M. K. a F. K.

24. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. V doplnění vyjádření ze dne 28. 1. 2019 žalovaný uvedl, že poté, co uplynula výpovědní lhůta dosavadním uživatelům předmětných pozemků (M. K., F. K., případně jiným osobám vystupujícím v dalších jednotlivých žalobách jako vedlejší účastníci řízení) na základě výpovědi ze dne 15. 9. 2017 podané Horňáckou farmou, požádala Horňácká farma o provedení aktualizace evidence půdy, jíž bylo správním orgánem I. stupně vyhověno. Lze předpokládat, že obdobně bude postupovat i žalobkyně, která jako právní důvod užívání sporných pozemků dokládá pachtovní smlouvu uzavřenou s Horňáckou farmou. Proti provedení aktualizace podali námitku dosavadní uživatelé M. K. a F. K., avšak jejich námitku žalovaný zamítl, neboť dnem 30. 9. 2018 pozbyli právní důvod užívání parcel. Správní orgány vycházely ze skutečnosti, že M. K. měla jako jedna z jednatelek Horňácké farmy právo dát do užívání parcely sobě nebo jiným osobám, přičemž druhá jednatelka, paní Mgr. I. N. P., proti jejímu postupu do roku 2017 nic nenamítala. Činnost M. K. ve funkci jednatelky Horňácké farmy nelze zpětně zpochybnit.

V. Další podání účastníků řízení ve věci

26. Žalobkyně v replice ze dne 21. 4. 2020 uvedla, že žalovaný se ve vyjádření nikterak nevyjádřil k námitkám žalobkyně uváděným v žalobě. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2015, č. j. 3 As 187/2014 - 37, a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, č. j. 14 A 159/2018 - 42, rozhodující meritorně obdobnou věc (ve věci vystupoval shodný žalovaný a paní M. K. jako osoba zúčastněná na řízení – dotčená uživatelka, pozn. soudu), podle nichž povinnost posoudit, komu svědčí právní titul užívání půdy, v sobě zahrnuje nejen povinnost zkoumat, zda existuje platný právní titul, ale také povinnost zjistit, zda platný právní titul vyvolává právní následky, neboť je možné, že platná smlouva nebude s to působit právní následky. V takovém případě není právním titulem, který ospravedlňuje zápis do evidence půdy, protože smysl aktualizace evidence půdy dle § 3g zákona o zemědělství spočívá v uvedení stavu evidence do souladu se skutečností. Opačný názor by vedl k absurdnímu závěru, že správní orgán I. stupně smí provést zápis do evidence půdy na základě platné smlouvy, byť byla uzavřena osobou neoprávněnou s pozemky nakládat, tj. zapsaný uživatel by nebyl uživatelem po právu. Podle citovaného rozsudku městského soudu vzhledem k tomu, že Horňácká farma nebyla vlastníkem, nájemcem či pachtýřem parcel, tak i kdyby došlo k uzavření ústní smlouvy mezi ní a dotčenou uživatelkou, nemohlo by takové právní jednání zasáhnout do právních vztahů k parcelám. Podle citovaného rozsudku žalovaný v napadeném rozhodnutí sice uvedl, že Horňácká farma s pozemky fakticky disponovala, když za jejich užívání vystavovala faktury, vybírala nájemné a zahrnula je do podané výpovědi ze dne 15. 9. 2017, avšak takový závěr shledal jako nedostatečný, neboť dovodil oprávnění nakládat s pozemky ze smluvního vztahu mezi osobami, z nichž ani jedné nesvědčí věcné či závazkové právo k pozemkům. Pouhá skutečnost, že si strany navzájem něco sjednají, neznamená, že jsou oprávněny dané plnění poskytnout. Citovaný rozsudek shrnul, že pokud žalobkyně namítala nedostatek oprávnění Horňácké farmy k nakládání s pozemky, založila důvodné pochybnosti o stavu věci, protože tvrdila, že Horňácká farma převedla na dotčenou uživatelku právo, které jí nenáleželo, žalovaný však tuto skutečnost nezohlednil. Rozsudek městského soudu doplnil, že faktury byly vystaveny dne 16. 12. 2014, 7. 12. 2015, 30. 11. 2016 a Horňácká farma dotčené uživatelce fakturovala nájemné (pachtovné) za půdu, přičemž konečná cena byla určena jako součin množství a ceny za množstevní jednotku. Předmětné faktury neobsahovaly bližší vymezení pozemků nebo půdních bloků, avšak žalovaný neobjasnil konkrétní důvody, z nichž dovodil, že dotčená uživatelka platila právě za předmětné pozemky. Faktury neuvádí, kterých pozemků se nájemné (pachtovné) týká a výpisy z Registru půdy (LPIS) nelze bez dalšího vztáhnout k fakturám, neboť fakturovat lze plnění za užívání pozemků, jež nemusí být v registru evidovány. Tento nesoulad je dle rozsudku městského soudu patrný ve faktuře č. 146275 ze dne 16. 12. 2014, jež zní na množství 44 (blíže neurčené jednotky), zatímco z výpisu LPIS ke dni 16. 12. 2014 plyne, že ve jménu uživatelky jsou evidovány pozemky o rozloze 41,04 ha. Obdobně je tomu v případě faktury č. 1660904 ze dne 30. 11. 2016, jež zní na množství 73, zatímco výpis z LPIS ke dni 30. 11. 2016 uvádí výměru 70,18 ha. Žalobkyně shrnula, že jelikož žalovaný neuvedl konkrétní důvody, z nichž vyvodil existenci smluvního vztahu mezi Horňáckou farmou a uživatelkou, zatížil napadené rozhodnutí v tomto rozsahu vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (k tomu odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 76).

27. Žalovaný v reakci na repliku žalobkyně zaslal soudu k podpoře své argumentace přípisem ze dne 26. 5. 2020 kopii nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2020, č. j. 4 C 47/2017 - 332, v němž je popsán právní vztah, který existoval mezi jednotlivými stranami sporu v období let 2014 až 2018. Žalovaný uvedl, že vztahy mezi osobami zainteresovanými v dané věci vyhodnotil shodně jako Okresní soud v Hodoníně. Výpověď z užívacího vztahu k parcelám byla Horňáckou farmou dána uživateli dne 15. 9. 2017, čili v době, kdy již jeho manželka, paní M. K., nebyla jednatelkou společnosti. Po uplynutí jednoroční výpovědní lhůty skončilo 30. 9. 2018 užívání předmětných pozemků manžely K. a Horňácká farma je poskytla do užívání žalobkyni. Existence právního důvodu užívání parcel ze strany uživatele byla doloženým nepravomocným rozsudkem civilního soudu nepřímo potvrzena. Tvrzení žalobkyně, že výpověď ze dne 15. 9. 2017 byla podána pouze „z opatrnosti“, a že neznamenala uznání toho, že manželé K. jsou řádnými uživateli parcel, se dle žalovaného jeví ve světle závěrů rozsudku Okresního soudu v Hodoníně jako účelové.

28. V návaznosti na přípis žalovaného zaslala žalobkyně vyjádření ze dne 15. 6. 2020, v němž uvedla, že žalovaný setrval v právně irelevantním hodnocení „vzájemných vztahů a osobních vazeb“, přičemž rezignoval na uvedení důvodů, z nichž vyvodil existenci smluvního vztahu mezi Horňáckou farmou a uživatelem, pročež napadené rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Žalovaný se nevěnoval právní podstatě projednávané věci, čímž porušil zákaz libovůle a nerovného zacházení dle čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný nereagoval na odkaz žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, č. j. 14 A 159/2018 - 42, místo toho obeslal soud nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, proti němuž žalobkyně podala odvolání, pročež jsou v něm vyslovené závěry pro posuzovanou věc irelevantní. Žalobkyně následně přistoupila k rozsáhlému komentování vady nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek skutkových důvodů s četnými odkazy na konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.

VI. Osoba zúčastněná na řízení

29. V řízení k vyrozumění soudu uplatnil ve stanovené lhůtě práva osoby zúčastněné na řízení tehdejší uživatel parcel – pan F. K., k podané žalobě se však nevyjádřil. Posouzení věci Městským soudem v Praze 30. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 50/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, kdy, kdy souhlas účastníků řízení s rozhodnutím soudu bez jednání byl presumován v důsledku jimi nevyužité zákonné lhůty.

31. Žaloba je důvodná.

32. Mezi stranami je veden spor o tom, zda k ohlášení změn v užívání půdy podaném žalobkyní dne 5.4.2018 byly dány důvody pro neprovedení aktualizace půdy v LPIS dle 3g odst. 4 zákona o zemědělství, což záviselo na posouzení, zda měla paní Ing. O. B., vlastník předmětných parcel, právo uzavřít pachtovní smlouvu o pachtu parcel s žalobkyní, či zda takové právo neměla, neboť k užívání předmětných parcel měl mít na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy s Horňáckou farmou právo uživatel. Předmětem sporu je tudíž existence právního titulu, který by uživateli zakládal právo na užívání parcel a zároveň vylučoval možnost, že by paní Ing. O. B. mohla parcely platně pronajmout žalobkyni, resp. že tak mohla učinit, aniž by byl řádně ukončen nájemní vztah s uživatelem.

33. Městský soud před vlastním meritorním posouzením věci konstatuje, že za situace, kdy evidence zemědělské půdy slouží pro účely poskytování dotací, vede odepření zaevidování parcely k tomu, že žadateli následně nebude dotace poskytnuta. Napadeným rozhodnutím bylo zasahováno do veřejných subjektivních práv žalobkyně, neboť jím byl de facto zásadně předurčen výsledek případného následného rozhodování o poskytnutí dotace.

34. V souzené věci nebyla aktualizace půdy v LPIS provedena z důvodu uvedených v ust. § 3g odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství.

35. Podle § 3g odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství platí, že správní orgán I. stupně „aktualizaci evidence půdy podle ohlášení změny podle odstavce 1 neprovede a tuto skutečnost s uvedením důvodu oznámí písemně uživateli, který učinil ohlášení změny podle odstavce 1, popřípadě osobě, které se aktualizace evidence půdy týká, jestliže i po předložení dokladu podle odstavce 2 shledá údaje v ohlášení změny nepravdivými.“.

36. Pro vypořádání žalobní námitky se městský soud musel nejprve zabývat rozsahem povinnosti správního orgánu, která spočívá v hodnocení právního důvodu užívání dílů půdních bloků.

37. Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje (srov. např. rozsudek ze dne 19. 12. 2019, č. j. 8 As 261/2018 - 58), že smyslem rozhodnutí správních orgánů není nahrazovat činnost civilních soudů, jimž primárně přísluší určování, zda určité právo je či není. Správní orgán hledá v případě sporu odpověď na otázku, která je podstatná pro aktualizaci evidence půdy, posuzuje proto, zda osobě, jež činí ohlášení změn, svědčí právní titul k užívání zemědělské půdy. Činí tak pouze pro účel, aby na základě dosud zjištěných skutečností mohl učinit závěr, zda jsou tvrzení pravdivá či nikoliv a zda je či není možné evidenci aktualizovat, jak požadoval ten, kdo změny ohlašoval. Rozhodnutí případných sporů o trvání či platnosti nájemních vztahů přísluší nalézacímu soudu v občanskoprávním řízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 10 As 110/2017 - 33, ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 As 401/2017 - 25, nebo ze dne 26. 6. 2019, č. j. 2 As 186/2018 - 35). Jak Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi uvedl, žalovaný správní orgán je sice povinen si v řízení o aktualizaci evidence půdy učinit úsudek o předběžné otázce, zda ohlašovateli v souladu s požadovanou změnou svědčí právní titul užívání půdy, nicméně v případě problematické situace nepředstavuje posouzení žalovaného, zda nájemci svědčí právní titul pro užívání půdy, autoritativní rozhodnutí o soukromoprávních vztazích mezi vlastníkem a nájemcem zemědělské půdy. Závazné řešení této otázky náleží výhradně do pravomoci nalézacího soudu v občanskoprávním řízení. Závěr žalovaného o (ne)provedení aktualizace nepředstavuje vyústění sporu mezi účastníky řízení, správní orgány pouze rozhodují na základě dosud zjištěných skutečností, zda je, či není možné evidenci aktualizovat tak, jak je požadováno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 As 401/2017 - 25).

38. Městský soud vyšel též z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2015, č. j. 3 As 187/2014 - 37, podle něhož „ … správní orgán tedy v řízení pouze zkoumá, zda podnikatel půdu užívá a z jakého právního důvodu. Podle těchto zjištění případně provede změnu v evidenci půdy, neměl-li důvod pochybovat o platnosti právního důvodu užívání ani o osobě uživatele. Žalovaný byl tak v řízení o aktualizaci evidence půdy povinen samostatně posoudit, zda stěžovateli svědčí právní titul užívání půdy. Tuto otázku však neřešil proto, aby autoritativně rozhodl o právech a povinnostech subjektů nájemního vztahu, ale právě proto, aby mohl v rámci své kompetence provést případnou aktualizaci evidence. Jeho úvahu o trvání nájemního vztahu byl následně povinen přezkoumat i správní soud při přezkumu správního rozhodnutí. Konečné rozhodnutí uvedeného soukromoprávního sporu pak náleží do pravomoci civilního soudu, jehož rozsudkem by byl správní orgán analogicky dle § 57 odst. 3 správního řádu vázán. Rozhodnutí civilního soudu tedy může případně vést k další aktualizaci evidence zemědělské půdy.“.

39. Povinnost posoudit, komu svědčí právní titul užívání půdy, v sobě zahrnuje nejen povinnost zkoumat, zda existuje platný právní titul, ale také povinnost zjistit, zda platný právní titul vyvolává právní následky. Je totiž možné, že platná smlouva nebude s to působit právní následky. V takovém případě není právním titulem, který ospravedlňuje zápis do evidence půdy, protože smysl aktualizace evidence půdy dle § 3g zákona o zemědělství spočívá v uvedení stavu evidence, včetně zapsaných uživatelů, do souladu se skutečností. Opačný názor by ve věci žalobkyně vedl k absurdnímu závěru, že správní orgán I. stupně smí provést zápis do evidence půdy na základě platné smlouvy, byť byla uzavřena osobou neoprávněnou s pozemky nakládat, tj. zapsaný uživatel by nebyl uživatelem po právu.

40. Žalobkyně nejdříve okrajově v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí, později též jako hlavní námitku uvedenou v žalobě namítala, že Horňácká farma nebyla vlastníkem, nájemcem, ani pachtýřem žádné z parcel, z čehož dovozovala, že i kdyby došlo k uzavření ústní smlouvy mezi Horňáckou farmou a uživatelem, nemohlo by takové právní jednání jakkoli zasáhnout do právních vztahů k předmětným parcelám.

41. Městský soud souhlasí s názorem žalobkyně. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že Horňácká farma s danými parcelami fakticky disponovala, když za jejich užívání vystavovala faktury, vybírala nájemné a zahrnula je do podané výpovědi ze dne 15. 9. 2017. Takový závěr je však nedostatečný, neboť dovozuje oprávnění nakládat s pozemky ze smluvního vztahu mezi osobami, z nichž ani jedné nesvědčí věcné či průkazně odvozené závazkové právo k předmětným parcelám. Pouhá skutečnost, že si strany navzájem něco sjednají, totiž ještě nutně nemusí znamenat, že si skutečně plnění poskytují.

42. Správní orgán je podle § 3 správního řádu povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Dle § 2 odst. 1 správního řádu postupuje správní orgán v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Vzhledem k tomu, že právní řád je jednotný, náleží do skupiny zákonů také zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Žalovaný je proto povinen ctít, že soukromé právo je tvořeno uznávanými zásadami spravedlnosti a práva (§ 3 odst. 3 občanského zákoníku), kam náleží též zásada, že nikdo nemůže na druhého převést víc práv, než sám má. Pokud tedy žalobkyně namítala nedostatek oprávnění Horňácké farmy k nakládání s danými parcelami, pak založila důvodné pochybnosti o stavu věci, protože tvrdila, že Horňácká farma převedla na uživatele právo, které jí vůbec nenáleželo. Žalovaný však tuto skutečnost nezohlednil, neboť se spokojil s konstatováním existence smluvního vztahu mezi Horňáckou farmou a uživatelem, přičemž se s danou námitkou žalobkyně v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Přitom zjištění, zda Horňácká farma byla oprávněna k nakládání s předmětnými pozemky, je pro řízení podle § 3g zákona o zemědělství stěžejní (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, č. j. 14 A 159/2018 - 42) a nárokuje náležité uvedení důvodů tak, aby bylo přezkoumatelné, jaké vztahy k předmětným půdním parcelám existovaly, jak na sebe navazovaly a jak vyústily ve vztahy, které v dané věci kolidují.

43. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na závěry vyjádřené mj. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75; ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52; ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS; ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS; ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005 - 245; ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74; či ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS).

44. Ze shora uvedeného judikatorního rámce jednoznačně vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc zásadních skutečnostech a uplatněných námitkách účastníka řízení, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené pak musí nalézt odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu je tomu tak proto, že jen prostřednictvím odůvodnění lze dovodit, z jakého skutkového stavu správní orgán vyšel a jak o něm uvážil. Současně musí být z odůvodnění rozhodnutí patrné, jak se správní orgán vypořádal se vznesenými námitkami a k nim se vztahující argumentací. Ponechat stranou nelze ani okolnost, že odůvodnění rozhodnutí předurčuje možný rozsah opravného prostředku vůči němu ze strany účastníků řízení. Pokud tedy rozhodnutí neobsahuje odůvodnění vypořádání některé z námitek nebo nereflektuje na námitky uplatněné účastníkem řízení a zásadní argumentaci, o niž se opírají, musí mít nutně za následek jeho zrušení pro nepřezkoumatelnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j. 7 As 55/2015 - 29).

45. Soud ověřil, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí sice v návaznosti na závěry, k nimž dospěl správní orgán I. stupně, žalobkyni upozornil na omezený rozsah autoritativního rozhodování správních orgánů ve věci řešení sporu mezi žalobkyní a uživatelem o jejich právech a povinnostech pro účely aktualizace evidence půdy, přičemž toto upozornění doplnil odkazy na přiléhavé rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, č. j. 7 As 26/2005 - 67 a ze dne 9. 7. 2015, č. j. 3 As 187/2014 - 37, nicméně ohledně namítané (ne)existence právního titulu, který by uživateli zakládal právo na užívání parcel a zároveň vylučoval možnost, že by paní Ing. O. B. mohla parcely platně pronajmout žalobkyni, se v napadeném rozhodnutí nikterak nevyjádřil. Žalovaný toliko shrnul, že placení pachtovného uživatelem na základě vystavovaných faktur Horňáckou farmou je ve spisovém materiálu průkazně doloženo, avšak nikterak se nezabýval námitkou žalobkyně, že Horňácké farmě nesvědčil žádný právní titul, na základě něhož by vůbec byla oprávněna předmětné parcely uživateli poskytnout (pronajmout či propachtovat). Z napadeného rozhodnutí tak není zřejmé, zda žalovaný existenci námitky reflektoval a zda ji při svém rozhodování zohlednil, natož aby z něj byly seznatelné důvody, pro něž s námitkou nesouhlasí a považuje ji za lichou, vyvrácenou či nepodloženou.

46. Vzhledem k tomu, že žalovaný opomněl vypořádat námitku žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí, že vlastníkem předmětných pozemků ani jediným písemně doloženým pachtýřem nebyla Horňácká farma, tj. vzhledem k tomu, že žalovaný neuvedl konkrétní důvody, z nichž vyvodil existenci právního titulu (smluvního vztahu) mezi vlastníkem parcel a Horňáckou farmou (která následně měla na základě ústně uzavřeného nájemního vztahu propachtovat parcely uživateli), zatížil napadené rozhodnutí v tomto rozsahu vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Pokud by totiž nebyly (což ani nikdo v průběhu správního řízení netvrdil), pozemky přenechány k užívání Horňácké farmě, a tato by zároveň nebyla vlastníkem pozemků, jak správně upozornila žalobkyně, nemohl by ani následně ústně sjednaný nájemní vztah mezi Horňáckou farmou a uživatelem vytvořit právní důvod užívání parcel pro uživatele. Městský soud s ohledem na uvedené skutečnosti uvádí, že žalovaný měl v napadeném rozhodnutí posoudit, kdy a jak vznikl právní důvod užívání parcel Horňácké farmě, z něhož měl být následně odvozen akcesorický uživatelský vztah uživatele k parcelám, neboť zjištění, zda Horňácká farma byla oprávněna k nakládání s parcelami, bylo pro řízení podle § 3g zákona o zemědělství stěžejní, jak rozebráno již v odůvodnění výše.

47. Jestliže se žalobkyně ve své replice k vyjádření žalovaného, resp. znovu v jejím doplnění, odvolávala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, č. j. 14 A 159/2018 - 42, soud uvádí, že je téhož názoru jako žalobkyně, že v projednávané věci je dána skutková podobnost. V odkazovaném rozsudku se jednalo o případ, kdy za stěžejní argument pro důvodnost žaloby byla v tomto rozsudku označena argumentace vznesená žalující osobou (odlišnou od nynější žalobkyně), v níž úspěšně rozporovala neprokázání užívacího vztahu tehdejší dotčené uživatelky (manželky uživatele vystupujícího v nyní projednávané věci) k tam řešeným pozemkům z důvodu, že osobě, která jí měla pozemky k užívání přenechat (též se jednalo o Horňáckou farmu), nesvědčilo žádné (např. podpachtovní) oprávnění. Tak tomu je i v nyní projednávané věci, kdy žalobkyně zpochybnila právní titul Horňácké farmy k užívání parcel, a tedy její oprávnění tyto pozemky případně přenechat k užívání uživateli.

48. Dále žalobní námitka směřuje proti nesprávnému hodnocení důkazů žalovaným. Žalobkyně namítla, že žalovaný z faktur za roky 2014, 2015, 2016 a rovněž z výpovědi nájemní (pachtovní) smlouvy ze dne 15. 9. 2017, dané Horňáckou farmou uživateli pouze „z opatrnosti“, nesprávně dovodil, že mezi Horňáckou farmou a uživatelem vznikl smluvní vztah.

49. Podle § 1756 občanského zákoníku platí, že není-li smlouva uzavřena slovy, musí být z okolností zřejmá vůle stran ujednat její náležitosti; přitom se přihlédne nejen k chování stran, ale i k vydaným ceníkům, veřejným nabídkám a jiným dokladům.

50. Vzhledem k chybějící písemné smlouvě mezi Horňáckou farmou a uživatelem musel žalovaný při zjišťování právního titulu vycházet právě z chování stran a z vydaných dokladů dle § 1756 věty za středníkem občanského zákoníku.

51. Faktury byly vystaveny dne 16. 12. 2014 (fa č. 146276), dne 7. 12. 2015 (fa č. 156939) a dne 30. 11. 2016 (fa č. 1660905). Horňácká farma uživateli fakturovala nájemné, resp. pachtovné, za půdu a pozemky. Konečná cena byla určena jako součin množství a ceny za množstevní jednotku. Faktury č. 146276 a 156939 neobsahovaly bližší vymezení pozemků nebo půdních bloků. Faktura č. 1660905 obsahovala přílohu, mj. s uvedením předmětných parcel. Žalovaný posoudil faktury společně s předloženými výpisy z účtu uživatele a výpisy z LPIS, a dospěl k závěru, že uživatel platil za užívání předmětných pozemků.

52. Pokud žalobkyně zpochybňovala vlastní průkaznost výše předestřených faktur za pronájem půdy, soud souhlasí s žalobkyní, že z prvních dvou faktur skutečně nevyplývá, za jaké konkrétní pozemky byly platby účtovány, proto nebylo možné výpisy z LPIS k fakturám vztahovat (fakturováno mohlo být i za užívání pozemků, jež nemusely být v LPIS evidovány). Dále soud poukazuje na nesoulad mezi množstvím (rozlohou) pozemků uvedených na fakturách a ve výpisu z LPIS v letech 2014 až 2016. Tento nesoulad je patrný ve faktuře č. 146276 ze dne 16. 12. 2014, která zní na množství 144 (blíže neurčené jednotky), zatímco z výpisu LPIS ke dni 16. 12. 2014 plyne, že ve jménu uživatele jsou evidovány pozemky o rozloze 139,82 ha. Obdobně je tomu v případě faktury č. 1660905 ze dne 30. 11. 2016, jež zní na množství 28, zatímco výpis z LPIS ke dni 30. 11. 2016 uvádí výměru 27,65 ha. Předmětné parcely, mající kódy 9403 a 9403/9, jsou navíc uvedeny pouze v příloze k faktuře ze dne 30. 11. 2016, nikoli v dřívějších dvou fakturách. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí neobjasnil konkrétní důvody, z nichž dovodil, že uživatel platil právě za předmětné pozemky. Avšak žalovaný měl v napadeném rozhodnutí konstatovat, z čeho dovodil, že předložené faktury za roky 2014, 2015 a 2016 dokazují existenci smluvního vztahu mezi Horňáckou farmou a uživatelem.

53. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuvedl konkrétní důvody, z nichž vyvodil existenci smluvního vztahu mezi Horňáckou farmou s.r.o. a uživatelem, zatížil napadené rozhodnutí v tomto rozsahu vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 76).

54. Žalobní námitku uplatněnou žalobkyní v podané žalobě tak shledal městský soud v celém jejím rozsahu jako důvodnou.

VII. Závěr a náklady řízení

55. Na základě shora uvedených skutečností soud napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení se žalovaný vypořádá s námitkami žalobkyně v tom směru, že zjistí a zhodnotí, jaký právní vztah předcházel tvrzenému smluvnímu vztahu mezi Horňáckou farmou a uživatelem, když tito nedisponovali originálními věcnými právy k předmětným pozemkům, a tedy na základě jakého právního titulu mělo dojít k převodu užívacích práv k předmětné půdě na uživatele, případně na žalobkyni, tj. jaký právní titul užívání půdy vyvolal oprávněné právní následky a pro jakou osobu.

56. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný v dalším řízení podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán.

57. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, neboť soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady právního zastoupení.

58. Náklady právního zastoupení tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky ze dne 21. 4. 2020 a sepis jejího doplnění ze dne 15. 6. 2020) a 4 režijní paušály po 300 Kč, celkem 13 600 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Celkovou částku náhrady nákladů řízení 16 600 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v přiměřené lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

59. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti uloženy nebyly, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.