č. j. 9A 55/2020 - 68

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: Agro MONET, a.s., IČO 25308203 sídlem č.p. 200, 664 55 Moutnice zastoupená advokátem Mgr. Petrem Pařilem sídlem Škárova 809/16, 612 00 Brno proti žalovanému: Česká inspekce životního prostředí sídlem Na Břehu 267/1a, 190 00 Praha 9 o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí dle § 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) v řízení zahájeném na základě šetření provedeného na pozemku parc. č. 2465 v k.ú. Moutnice dne 14. 6. 2018, o kterém byl sepsán protokol o kontrole č. j. ČIŽP/47/2018/6773 a zahájeno správní řízení pod sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Petra Pařila, advokáta.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 6. 5. 2020 domáhala ochrany proti nečinnosti České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Brno (dále též „žalovaný“) a navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí dle § 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), v řízení zahájeném na základě šetření provedeného na pozemku parc. č. 2465 v k.ú. Moutnice dne 14. 6. 2018, o kterém byl sepsán protokol o kontrole č. j. ČIŽP/47/2018/6773 a zahájeno správní řízení pod sp.zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026.

2. Žalobkyně v žalobě nejprve popsala průběh správního řízení. Dne 14. 6. 2018 byla Českou inspekcí životního prostředí, Oblastním inspektorátem Brno, provedena kontrola na místě samém u žalobkyně, o které byl dne 25. 6. 2018 vydán protokol č. j. ČIŽP/47/2018/6773. Žalobkyně proti tomuto protokolu podala prostřednictvím právního zástupce námitky, jejichž přílohou byla plná moc vystavená dne 3. 7. 2018, specifikovaná „ke všem právním jednáním ve věci ČIŽP 47/2018/6773“, které žalovaná vyřídila dne 8. 8. 2018 a zaslala právnímu zástupci žalobkyně. Dne 23. 11. 2018 byl právnímu zástupci žalobkyně doručen příkaz – opatření ke zjištění stavu ze dne 19. 11. 2018, č. j. ČIŽP/47/2018/10768, sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026 (dále též „první příkaz“ nebo „příkaz – opatření ke zjištění stavu“), proti kterému podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odpor. Dne 14. 3. 2019 žalovaná vydala pozhodnutí – opatření ke zjištění stavu, č. j. ČIŽP/47/2019/2644, sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026.

3. Dne 18. 9. 2019 doložila žalobkyně na žádost správního orgánu novou plnou moc, v níž je rozsah zmocnění specifikován „ke všem úkonům a všem právním jednáním ve věci: Řízení u České inspekce životního prostředí – sp. zn: ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, ke všem úkonům a právním jednáním v celé této věci vedené pod uvedenou spisovou značkou.“ Žalovaný následně vydal příkaz – sanační opatření ze dne 17. 12. 2019, č. j. ČIŽP/47/2019/14449, sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR02/1806026 (dále též „druhý příkaz“ nebo „příkaz – sanační opatření“), kterým byla žalobkyni uložena opatření k nápravě k odstranění závadného stavu, který byl zjištěn na místním šetření dne 14. 6. 2018 a který vydal jako „první úkon v řízení“. Žalovaný zaslal druhý příkaz přímo žalobkyni, ačkoliv jej měl zaslat jejímu právnímu zástupci, čímž postupoval v rozporu s ust. § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Z tohoto důvodu se právní zástupce žalobkyně dozvěděl o vydání druhého příkazu až dne 29. 1. 2020 a podal odpor až v tento den s odůvodněním, že druhý příkaz nebyl doručen právnímu zástupci a v souladu s ust. § 34 odst. 2 správního řádu nemohlo mít doručení druhého příkazu zastoupenému účinky pro běh lhůt. Žalovaný dne 6. 2. 2020 sdělením pod č. j. ČIŽP/47/2020/1698 odpor odmítl a druhý příkaz označil za pravomocný.

4. Žalobkyně namítá, že žalovaný postupoval nesprávně, pokud druhý příkaz doručoval pouze žalobkyni, a nikoliv jejímu právnímu zástupci, který žalobkyni od počátku v celém řízení zastupoval.

5. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací žalovaného, že nebyl povinen tento příkaz doručovat právnímu zástupci žalobkyně, protože na základě tohoto příkazu bylo zahájeno zcela nové řízení, ve zcela odlišné věci a pod jinou spisovou značkou, neboť tímto postupem byla porušena zásada jednotnosti řízení dle ust. § 9 správního řádu ve spojení s ust. § 42 vodního zákona. Obsahem předmětného správního řízení je postup vedoucí k vydání rozhodnutí, jímž je uloženo opatření k nápravě závadného stavu. Podle žalobkyně však rozhodnutí – opatření ke zjištění stavu ze dne 14. 3. 2019 není konečným rozhodnutím ve věci a nemohlo tak mít za následek ukončení řízení. Tento výklad podporuje i ust. § 117 vodního zákona, které nehovoří o tom, že by uložením povinnosti provést průzkumy bylo původní řízení ukončeno, naopak počítá s tím, že na základě zjištěných skutečností bude vydáno nové rozhodnutí. Nelze tak příjmout závěr, že příkaz – sanační opatření byl vydán „ve zcela odlišné věci“. Přijetím výkladu žalovaného by došlo i k porušení zásady ne bis in idem, tedy by bylo o stejném skutkovém základu a jeho nápravě rozhodnuto dvakrát. Na podporu uvedeného poukazuje žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2013, č. j. 15 A 41/2010-41.

6. Výklad rozsahu plné moci žalovaným je dle přesvědčení žalobkyně formalistický. Žalobkyně zdůraznila, že až do 18. 9. 2019 měl žalovaný k dispozici plnou moc specifikovanou číslem protokolu o kontrole ČIŽP/47/2018/6773 a přesto na základě této plné moci žalovaný doručoval veškeré písemnosti právnímu zástupci žalobkyně, a to včetně rozhodnutí ze dne 14. 3. 2019 se zcela jinou spisovou značkou a číslem jednacím. Pokud je plná moc udělená k určitému řízení specifikací spisové značky, změna této značky nemá za následek zánik zmocnění. K tomu by mohlo dojít až odvoláním či vypovězením plné moci, k čemuž v daném případě nedošlo.

7. Žalobkyně uzavřela, že žalovaný měl i druhý příkaz doručit právnímu zástupci žalobkyně, neboť se jedná o další rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, jehož předmětem je přijetí opatření k nápravě a odstranění závadného stavu zjištěného na kontrole konané dne 14. 6. 2018. Odpor, který byl ze strany právního zástupce žalobkyně doručen žalovanému dne 29. 1. 2020, byl tak podán ve lhůtě stanovené § 150 odst. 3 správního řádu za použití § 34 odst. 2 správního řádu. Podáním odporu se druhý příkaz automaticky zrušil a v řízení se pokračuje. Sdělením ze dne 6. 2. 2020, kterým žalovaný žalobkyni sdělil, že byl odpor podán opožděně a nepřihlíží k němu, bylo nezákonně zasaženo do práv žalobkyně podat odpor a projednat věc v řádném správním řízení a rovněž do práva na právní pomoc.

8. Žalobkyně podala dne 25. 3. 2020 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Usnesením Ministerstva životního prostředí ze dne 28. 4. 2020, č. j. MZP/2020/560/587, sp.zn. ZM/MZP/2020/128, bylo žalobkyni sděleno, že žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti se nevyhovuje.

II. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 2020 konstatoval, že účelem řízení sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026 bylo uložení povinnosti k prokázání, zda a v jakém rozsahu bylo zjištěné znečištění skutečně způsobeno činností žalobkyně; v rámci tohoto řízení bylo doručováno právnímu zástupci žalobkyně, a to včetně prvního příkazu (příkaz – opatření ke zjištění stavu). Proti prvnímu příkazu podala žalobkyně včasný odpor, následně bylo vydáno rozhodnutí – opatření ke zjištění stavu ze dne 14. 3. 2019. Nabytím právní moci tohoto rozhodnutí k 6. 4. 2019 bylo celé řízení vedené pod sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026 ukončeno. Účelem tohoto prvního správního řízení bylo zjištění, zda znečištění je skutečně způsobené činností žalobkyně a jakého je rozsahu. Po dobu tohoto správního řízení bylo doručováno právnímu zástupci žalobkyně. Pro zastupování žalobkyně obdržel žalovaný dodatečně dne 18. 9. 2019 plnou moc datovanou jako ze dne 3. 7. 2018, ve které je uvedeno zastupování ke všem úkonům a všem právním jednáním ve věci Řízení u České inspekce životního prostředí – sp. zn: ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, ke všem úkonům a právním jednáním v celé této věci vedené pod uvedenou spisovou značkou.

10. Vydáním druhého příkazu (příkaz – sanační opatření) bylo zahájeno nové správní řízení pod sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR02/1806026, jehož účelem bylo vydání rozhodnutí pro uložení povinnosti provést vlastní sanační práce k odstranění znečištění na lokalitě Moutnice. Jelikož se žalobkyní předložená plná moc vystavená dne 3. 7. 2018 vztahovala pouze k řízení pod sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, ve druhém řízení doručoval žalovaný přímo žalobkyni. Druhý příkaz byl doručen do datové schránky žalobkyně dne 20. 12. 2019.

11. Žalovaný dále obsáhle citoval z usnesení Ministerstva životního prostředí č. j. MZP/2020/560/587 ze dne 28. 4. 2020, podle jehož názoru nelze původní plnou moc ze dne 3. 7. 2018 vztaženou ke spisové značce ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026 generálně vztáhnout na všechna řízení v budoucnu vedená správním orgánem.

12. Závěrem proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Replika žalobkyně

13. Žalobkyně v replice ze dne 15. 5. 2019 uvedla, že žalovaný ve svém vyjádření pomíjí, že pro zastupování v řízení byla od počátku udělená plná moc ke všem úkonům a všem právním jednáním ve věci ČIŽP 47/2018/6773, tzn. ke všem úkonům a právním jednáním v souvislosti s kontrolou provedenou dne 14. 6. 2018, o které byl vydán protokol o kontrole č.j. ČIŽP/47/2018/6773 ze dne 25. 6. 2018.

14. Pokud by žalobkyně akceptovala výklad žalovaného, že zjištění „zda znečištění je skutečně způsobené činností společnosti Agro MONET a jakého je rozsahu“ je samostatným řízením, znamenalo by to, že skutečnost, zda správní orgán vydá rozhodnutí o sanačních opatřeních v rámci jednoho či v rámci dvou samostatných řízení, by závisela na libovůli správního orgánu, tedy na tom, jakým způsobem se správní orgán rozhodne zajišťovat důkazy. Jestliže by bylo provedeno šetření na místě a správní orgán by měl dostatek důkazů, popř. by si při jejich nedostatku zajistil důkazy sám, vydal by rozhodnutí o sanačních opatřeních v rámci jednoho řízení. Jestliže by však bylo provedeno šetření na místě a správní orgán by měl za to, že nemá dostatek důkazů a důkazy by uložil zajistit účastníkovi, vydal by rozhodnutí o sanačních opatřeních v rámci dvou samostatných řízení. Takový výklad je ale dle názoru žalobkyně v rozporu s právní jistotou účastníků řízení.

15. Akceptoval-li by se výklad žalovaného, že řízení pod sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026 je samostatným řízení, pak by navíc nemohlo být do dnešního dne toto řízení ukončeno, neboť dosud nebylo vydáno rozhodnutí, kterým by byl správním orgánem konstatován rozsah znečištění.

16. Žalobkyně zdůraznila, že o nesprávnosti doručení nevěděla a dozvěděla se o ní až po schůzce s právním zástupcem; nemohla tak upozornit správní orgán na nesprávnost doručení.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

17. Městský soud v Praze včas podanou žalobu posoudil, přičemž v souladu s § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Skutečnosti, které vyplývají ze správního spisu, přitom hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné a logické souvislosti tak, aby podávaly ucelený přehled o procesním a skutkovém stavu projednávané věci.

18. Městský soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 51 s. ř. s., neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a souhlas žalovaného soud ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. předpokládal.

19. Městský soud vyšel z následující právní úpravy:

20. Podle § 79 odst. 1 věty prvé s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle § 79 odst. 2 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

21. Podle § 42 odst. 1 věta první vodního zákona k odstranění následků nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií (dále jen "závadný stav") uloží vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových nebo podzemních vod nebo původci havárie (dále jen "původce závadného stavu"), povinnost provést opatření k nápravě závadného stavu (dále jen "opatření k nápravě"), popřípadě též opatření k zajištění náhradního odběru vod, pokud to vyžaduje povaha věci.

22. Podle § 9 správního řádu správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.

23. Podle § 34 odst. 2 správního řádu svýjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.

24. Podle § 34 odst. 3 správního řádu v pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení.

25. Podle § 150 odst. 3 správního řádu proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

26. Soud nejprve zjišťoval, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby. Základní podmínkou pro podání žaloby ve smyslu § 79 s. ř. s. je bezvýsledné vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Z kontextu správního spisu je nesporné, že žalobkyně v posuzované věci vyčerpala procesní prostředky ochrany proti nečinnosti, když podala dne 25. 3. 2020 žádost podle § 80 odst. 3 správního řádu. Usnesením Ministerstva životního prostředí ze dne 28. 4. 2020, č. j. MZP/2020/560/587, sp.zn. ZM/MZP/2020/128, bylo žalobkyni sděleno, že žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti se nevyhovuje.

27. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

28. Soud při rozhodování věci vycházel z právně významných okolností vyplývajících ze správního spisu.

29. Dne 14. 6. 2018 byla ze strany České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Brno provedena kontrola na místě samém u společnosti Agro MONET, a.s. (žalobkyně). O kontrole byl vydán protokol o kontrole č. j. ČIŽP/47/2018/6773 ze dne 25. 6. 2018, který byl doručen do datové schránky žalobkyně dne 26. 6. 2018.

30. Proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole č.j. ČIŽP 47/2018/6773 podala žalobkyně námitky ze dne 4. 7. 2018 prostřednictvím svého právního zástupc, Mgr. Petra Pařila, advokáta (dále jen „právní zástupce žalobkyně“).

31. K námitkám byla přiložena plná moc vystavená dne 3. 7. 2018 a specifikovaná „ke všem úkonům a všem právním jednáním ve věci ČIŽP 47/2018/6773.“ 32. Dne 8. 8. 2018 bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno vyřízení námitek, č. j. ČIŽP/47/2018/7903 ze dne 3. 8. 2018.

33. Dne 23. 11. 2018 byl právnímu zástupci žalobkyně doručen příkaz ČIŽP ze dne 19. 11. 2018, č.j. ČIZP47/2018/10768, sp.zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026 (příkaz – opatření ke zjištění stavu).

34. Proti prvnímu příkazu podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 3. 12. 2018 odpor, který doplnila dne 2. 1. 2019.

35. Dne 11. 12. 2018 bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno vyrozumění o dalším postupu v řízení po podání odporu ze dne 4. 12. 2018, č.j. ČIŽP/47/2018/12507 a byla mu stanovena lhůta pro navržení důkazů usnesením č.j. ČIŽP/47/2018/12508, sp.zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026.

36. Dne 21. 3. 2019 bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno rozhodnutí ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, č.j. ČIŽP/47/2019/2644, kterým bylo žalobkyni uloženo následující opatření k nápravě (dále jen „rozhodnutí – opatření ke zjištění stavu“):

1. Provést odborně způsobilou osobou (firmou) průzkum znečištění podzemních vod a nesaturované zóny hnojivem DAM v prostoru pod uložištěm hnojiva DAM v areálu společnosti Agro MONET, a.s. v Moutnicích a bezprostředním okolí ke zjištění rozsahu kontaminace. Termín: do 31. 5. 2019 2. Na základě provedeného průzkumu nechat zpracovat odborně způsobilou osobou (firmou) analýzu rizik vyplývajících z kontaminace lokality hnojivem DAM obsahující návrh způsobu provedení sanace zasaženého území vč. monitoringu. Termín pro předložení analýzy rizik ČIŽP OOV Brno: do 31. 7. 2019 3. Provádět oprávněnou osobou monitoring podzemní vody z vrtu nacházejícím se na pozemku parc. č. 2461 v k.ú. Moutnice 2x ročně (květen, listopad) na ukazatele: CHSKCr, dusičnany, dusík celkový, sírany, močovina, síran amonný. Termín: od 1. 6. 2019 zasílat výsledky monitoringu ČIŽP do 14 dnů od jejich obdržení 4. Provést opravu záchytné havarijní vany u uložiště hnojiva DAM ve středisku Agro MONET, a.s. v Moutnicích tak, aby havarijní vana byla nepropustná. Termín: do 31. 5. 2019 37. Proti rozhodnutí – opatření ke zjištění stavu se žalobkyně neodvolala.

38. Na telefonickou žádost ČIŽP (průvodní dopis ze dne 17. 9. 2019) právní zástupce žalobkyně doložil dne 18. 9. 2019 novou plnou moc datovanou dnem 3. 7. 2018, ve které byl rozsah zmocnění specifikován takto: „ke všem úkonům a všem právním jednáním ve věci: Řízení u České inspekce životního prostředí – sp.zn: ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, ke všem úkonům a právním jednáním v celé této věci vedené pod uvedenou spisovou značkou a aby v těchto věcech vykonával veškeré úkony a veškerá právní jednání, zejména aby přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, to vše i tehdy, když je zapotřebí zvláštní plné moci.“ 39. Žalovaný vydal příkaz ze dne 17. 12. 2019, č.j. ČIŽP/47/2019/14449, ČIŽP/47/OOV/SR02/1806026 (příkaz – sanační opatření), který vydal jako „první úkon v řízení“. Tento příkaz žalovaný doručil pouze do datové schránky žalobkyně dne 20. 12. 2019.

40. Dne 29. 1. 2020 podal právní zástupce žalobkyně proti druhému příkazu odpor, v němž uvedl mimo jiné, že druhý příkaz byl doručen v rozporu s § 34 odst. 2 správního řádu pouze účastníkovi řízení, nikoliv jeho právnímu zástupci. Doručení druhého příkazu zastoupenému účastníkovi řízení tak nemá účinky pro běh lhůt.

41. Na podaný odpor zareagoval žalovaný sdělením ze dne 6. 2. 2020, č.j. ČIŽP/47/2020/1698, tak, že žalobkyně jako účastník řízení byla řádně obeslána a druhý příkaz je v právní moci od 31. 12. 2019.

42. Dne 28. 2. 2020 podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stížnost proti postupu správního orgánu dle § 175 správního řádu a podnět k zahájení přezkumného řízení dle § 94 správního řádu.

43. Sdělením Ministerstva životního prostředí ze dne 30. 4. 2020, č. j. MZP/2020/560/690, sp. zn. ZN/MZP/2020/560/158, byla žalobkyně vyrozumněna, že podnět k přezkumnému řízení ve věci příkazu – sanační opatření byl odložen bez dalšího jako nedůvodný.

44. Žalobou na nečinnost podle § 79 a násl. s. ř. s. se lze domáhat toliko toho, aby soud uložil správnímu orgánu, který je nečinný, povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení a stanovil k tomu přiměřenou lhůtu. Není tak možné požadovat vydání procesního rozhodnutí (např. rozhodnutí o přerušení správního řízení podle § 29 odst. 1 správního řádu). Stejně tak není možné požadovat, aby soud uložil správnímu orgánu pouze povinnost pokračovat v řízení s tím, že bude záležet na správním orgánu, zda řízení přeruší nebo zda rozhodne ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, č.j. 2 Ans 4/2004-116).

45. Žalobkyně se dovolává nesprávnosti postupu žalovaného, kdy byl včas podán odpor, čímž došlo ke zrušení druhého příkazu a v souladu s ust. § 150 odst. 3 správního řádu k pokračování v řízení, v jehož průběhu by měly být posouzeny námitky žalobkyně obsažené v odporu a následně by mělo být vydáno rozhodnutí ve věci, to vše za aktivní účasti žalobkyně v řízení. Žalobkyní popsaný stav zapříčinil, že přestože žalobkyně podala odpor proti druhému příkazu, nebylo jí umožněno se k druhému příkazu vyjádřit či se proti němu procesními prostředky bránit, a to z důvodu, že žalovaný odpor označil za opožděný a druhý příkaz za pravomocný.

46. Pro posouzení případu je tedy klíčová otázka, zda odpor proti druhému příkazu měl být posouzen jako včasný, a v souladu s ust. § 150 odst. 3 správního řádu mělo dojít ke zrušení druhého příkazu a k pokračování v řízení.

47. Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby (rozhodnutí konstitutivní povahy) nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá (rozhodnutí deklaratorní povahy).

48. Při aplikaci na projednávaný případ je v souladu s § 42 odst. 1 věta první vodního zákona obsahem předmětného správního řízení postup vydání rozhodnutí, jímž bude původci závadného stavu uložena povinnost provést opatření k nápravě závadného stavu, který byl zjištěn na základě kontroly provedené dne 14. 6. 2018.

49. Soud přisvědčuje žalobkyni, že řízení je ukončeno až ve chvíli, kdy je přijato rozhodnutí o opatření k nápravě, nikoliv ve chvíli, kdy je uloženo opatření ke zjištění stavu. Uložení opatření k nápravě rozhodnutím ČIŽP ze dne 14. 3. 2019 „z důvodu nutnosti posouzení rozsahu znečištění a vyloučení pochybností“ tak není konečným rozhodnutím ve smyslu § 9 správního řádu a 42 vodního zákona, kterým by bylo uloženo opatření k nápravě k odstranění závadného stavu. Pokud by účelem řízení vedeného pod sp.zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026 mělo být zjištění, zda znečištění v lokalitě Moutnice je skutečně způsobené činností žalobkyně a jakého je rozsahu, pak toto samostatné řízení nemohlo být do dnešního dne ukončeno, když žalobkyni dosud nebylo pod sp.zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026 doručeno rozhodnutí, kterým by správní orgán konstatoval rozsah znečištění. Jediné rozhodnutí, které rozsah znečištění zohledňuje, je druhý příkaz (příkaz – sanační opatření), vydaný pod sp.zn. ČIŽP/47/OOV/SR02/1806026, neboť toto rozhodnutí shrnuje veškeré závěry zjištěné v řízení pod sp.zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026. Soud v daném případě dospěl k závěru, že správní orgán pochybil, pokud druhý příkaz (příkaz – sanační opatření) ve správním spise označoval novou spisovou značkou a považoval jej za „první úkon ve věci“.

50. Podle obsahu správního spisu byla žalobkyně v řízení zastoupena na základě plné moci vyhotovené dne 3. 7. 2018, která byla doručena správnímu orgánu dne 11. 7. 2018 (dále jen „první plná moc“). Podle této plné moci se zmocnění vztahuje na všechny úkony a všechna právní jednání ve věci ČIŽP 47/2018/6773, tedy veškerá jednání a úkony související se zjištěními učiněnými při kontrole, o které byl vydán protokol pod č.j. ČIŽP/47/2018/6773.

51. Až do 18. 9. 2019 měl žalovaný k dispozici pouze první plnou moc, která byla specifikována číslem jednacím protokolu o kontrole ze dne 25. 6. 2018 (č. j. ČIŽP/47/2018/6773). Na základě této plné moci žalovaný doručoval veškeré písemnosti v zahájeném správním řízení právnímu zástupci žalobkyně, a to včetně příkazu – opatření ke zjištění stavu ze dne 19. 11. 2018 a rozhodnutí – opatření ke zjištění stavu ze dne 14. 3. 2019, které měly zcela jiné číslo jednací a na nichž byla uvedena sp.zn. ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026.

52. Z podnětu žalovaného správního orgánu doložil právní zástupce žalobkyně dne 18. 9. 2019 novou plnou moc datovanou dnem 3. 7. 2018 (dále jen „druhá plná moc“), ve které byl rozsah zmocnění specifikován takto: „ke všem úkonům a všem právním jednáním ve věci: Řízení u České inspekce životního prostředí – sp.zn: ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, ke všem úkonům a právním jednáním v celé této věci vedené pod uvedenou spisovou značkou a aby v těchto věcech vykonával veškeré úkony a veškerá právní jednání, zejména aby přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, to vše i tehdy, když je zapotřebí zvláštní plné moci.“ 53. Druhá plná moc vyhotovená žalobkyní dodatečně z podnětu správního orgánu a datovaná (stejně jako první plná moc) dnem 3. 7. 2018 je tak již specifikována spisovou značkou ČIŽP/47/OOV/SR01/1806026, přestože tato spisová značka se podle obsahu správního spisu objevuje poprvé až na příkazu – opatření ke zjištění stavu ze dne 19. 11. 2018.

54. Součástí správního spisu jsou tak dvě plné moci vyhotovené dne 3. 7. 2018, z nichž první je specifikována číslem jednacím, pod kterým byl vydán dne 25. 6. 2018 protokol o kontrole č. j. ČIŽP/47/2018/6773, a druhá je specifikována spisovou značkou, která byla poprvé uvedena na příkazu – opatření ke zjištění stavu ze dne 19. 11. 2018 55. Pokud první plná moc byla dostačující pro vydání příkazu – opatření ke zjištění stavu ze dne 19. 11. 2018 a rozhodnutí – opatření ke zjištění stavu ze dne 14. 3. 2019, neboť do dne 18. 9. 2019 správní orgán druhou plnou moc k dispozici neměl, musela být dostačující i pro vydání příkazu – sanační opatření ze dne 17. 12. 2019, který v prvním odstavci odůvodnění rovněž odkazuje na kontrolu provedenou dne 14. 6. 2018 a na protokol o kontrole ČIŽP/47/2018/6773 ze dne 25. 6. 2018.

56. Jestliže správnímu orgánu v řízení vzniknou pochybnosti o rozsahu zastoupení, uplatní se vyvratitelná domněnka, že je zástupce oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení. Žalovanému bylo známo, že žalobkyně je v řízení od počátku právně zastoupena. Vzhledem k existenci první plné moci bylo na žalovaném, pokud u něj vyvstaly pochybnosti o rozsahu zastoupení v souvislosti s doručováním příkazu – sanační opatření ze dne 17. 12. 2019, aby se obrátil na žalobkyni s podnětem, stejně jako to učinil dne 18. 9. 2019, případně aby z opatrnosti doručil příkaz – sanační opatření ze dne 17. 12. 2019 pouze právnímu zástupci žalobkyně.

57. Dle ust. § 34 odst. 2 správního řádu, nemá doručení zastoupenému účinky pro běh lhůt. Pokud před podáním odporu nebyl druhý příkaz vůbec doručen právnímu zástupci žalobkyně, nemohla plynout lhůta pro podání odporu a odpor podaný právním zástupcem žalobkyně dne 29. 1. 2020 byl podán včas. Automaticky tak nastaly účinky dle § 150 odst. 3 správního řádu, řízení bez dalšího pokračuje a žalovaný má povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé.

V. Závěr a náklady řízení

58. Za daného stavu věci proto nebylo možné dospět k jinému závěru, než že odpor, který byl ze strany právního zástupce žalobkyně doručen žalovanému dne 29. 1. 2020, byl podán ve lhůtě stanovené § 150 odst. 3 správního řádu za použití § 34 odst. 2 správního řádu. Podáním odporu se příkaz žalovaného ze dne 17. 12. 2019, č. j. ČIŽP/47/2019/14449, ČIŽP/47/OOV/SR02/1806026, automaticky zrušil a v řízení se pokračuje. Soud proto uložil rozsudkem žalovanému povinnost v dané věci rozhodnout podle § 42 odst. 1 zákona o vodách, přičemž lhůta pro vydání tohoto rozhodnutí byla ve vazbě na § 71 odst. 3 správního řádu, stanovena ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

59. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci úspěch, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 2 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Zástupce žalobkyně učinil tři úkony právní služby po 3 100 Kč [příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, podání repliky k vyjádření žalované dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) ust. § 7 bod 5 ve vazbě na ust. § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], přičemž za každý úkon mu náleží režijní paušál ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Částka je dále zvýšena o 2 142 Kč odpovídající náhradě za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 14 342 Kč, již je žalovaný povinen uhradit do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.