č. j. 9A 85/2019 - 254

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci navrhovatelů: a) Auto*Mat, z. s., IČO: 226 70 319 sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 b) T. H., narozený dne X bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Štěpánem Holubem, sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, 186 00 Praha 8 c) Š. H., narozený dne X bytem X proti odpůrci: Úřad městské části Praha 8 sídlem Zenklova 1/35, 180 00 Praha 8 zastoupený advokátem JUDr. Dušanem Divišem sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1 v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy 10. 6. 2019, č. j. MCP8 171563/2019 - stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích II., III. a IV. třídy - oblast 8.1 Karlín takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy ze dne 10. 6. 2019, č. j. MCP8 171563/2019 - stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích II., III. a IV. třídy - oblast 8.1 Karlín, se zrušuje devadesátým dnem od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů v řízení ve výši 46 560 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Štěpána Holuba, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Navrhovatelé se včasným návrhem podaným u Městského soudu v Praze domáhali přezkoumání a zrušení opatření obecné povahy ze dne 10. 6. 2019, č. j. MCP8 171563/2019, sp. zn. SZ MCP8 126549/2019/8, - stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích II., III. a IV. třídy – oblast 8.1 Karlín, spočívající v umístění dopravního značení na místních komunikacích II., III., a IV. třídy – oblast 8.1 Karlín (dále jen „OOP 2019“). Napadené OOP a obsah spisového materiálu 2. Odpůrce dne 10. 6. 2019 vydal OOP 2019, spočívající v umístění dopravního značení na místních komunikacích II., III. a IV. třídy na části MČ Praha 8 (oblast 8.1 Karlín) dle přiložené dokumentace, která je nedílnou součástí tohoto stanovení, za níže uvedených podmínek pro jejich realizaci: a) Osazení a vyznačení dopravního značení a zařízení bude provedeno v souladu s vyjádřením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru služby dopravní policie ze dne 16. 4. 2019, vydaným pod č. j.: KRPA-146044-1/Čj-2019-0000DŽ, platnými TP, ČSN EN 12899-1 (v platném znění) a vyhláškou č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích. b) Dopravní značky musí být v reflexním provedení v základní velikosti. Veškeré dopravní značení bude osazeno na odpovídajících nosičích. Umístěním dopravního značení nesmí být narušeno vnímání dopravní situace. c) Instalace a umístnění dopravního značení bude provedeno tak, aby nebránilo provádění údržby uvedené komunikace. d) Úřad Městské části Praha 8, odbor dopravy, si vyhrazuje právo toto stanovení úpravy provozu na pozemních komunikacích změnit, upravit, doplnit, popřípadě zrušit, bude-li si to vyžadovat veřejný zájem nebo v případě, že dopravní značení bude umístěno v rozporu se stanovenými podmínkami. e) Instalace dopravního značení a zařízení bude provedena ihned po doručení opatření obecné povahy. Stanovení dopravního značení nenahrazuje povolení, stanovisko, posouzení, případně jiné opatření dotčeného správního úřadu vyžadované zvláštními předpisy.

3. Podle odůvodnění OOP 2019 podala společnost M.O.Z. Consult s. r. o. žádost o stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, která se týká osazení a vyznačení (resp. úpravy) dopravního značení a zařízení z důvodu realizace zón placeného stání na části území MČ Praha 8 – Projekt dopravního značení – oblast 8.1 (Karlín) s cílem nahradit opatření obecné povahy ze dne 12. 11. 2018, č. j. MCP8 187796/2018, které stanovilo místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, spočívající v umístění dopravního značení na místních komunikacích II., III. a IV. třídy na vymezeném území MČ Praha 8 (dále též jen „OOP 2018“) a Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích v Praze 8 ze dne 2. 7. 2018, č. j. MCP 158769/2018 (dále jen „Stanovení 2018“), neboť jak OOP 2018 tak Stanovení 2018 byla zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2019, č. j. 11 A 4/2019 – 40. Dalším důvodem pro vydání OOP 2019 je sjednocení dopravního značení v rámci zóny s dopravním omezením v oblasti Karlína s cílem regulace počtu stávajícího dopravního značení - celoplošné zavedení zóny s dopravním omezením a dále celistvost a srozumitelnost definitivního dopravního režimu ve vymezené oblasti s ohledem na velký počet provedených změn realizovanými dílčími stanoveními změn místní úpravy.

4. V rámci stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích byl předložen předchozí písemný souhlas Policie ČR, Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy, odboru služby dopravní policie, č. j. KRPA-146044-1/Čj-2019-0000DŽ ze dne 16. 4. 2019 a připojena grafická situace s vyznačeným umístěním dopravního značení.

5. Ode dne 18. 4. 2019 do dne 6. 5. 2019 byla zveřejněna „Veřejná vyhláška – Oznámení o návrhu opatření obecné povahy pro stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích a výzva k uplatnění připomínek nebo námitek“. V odůvodnění tohoto dokumentu je uvedeno, že „Zrušení OOP 2018 a Stanovení 2018 rozhodnutím MS v Praze je zásadním důvodem pro vydání opatření obecné povahy, neboť OOP 2018 upravovalo značné množství dopravního značení.“ 6. Navrhovatel a) podal dne 16. 5. 2019 připomínky k návrhu OOP 2019. Navrhovatel b) podal dne 17. 5. 2019 připomínky k návrhu OOP 2019. Navrhovatel c) podal dne 20. 5. 2019 námitky k návrhu OOP 2019. Stručný obsah návrhu na zrušení napadeného OOP 7. Navrhovatelé v návrhu na zrušení OOP 2019 (dále též jen „napadené OOP“) namítli, že jsou vydaným opatřením obecné povahy dotčeni na svých subjektivních právech, když nemohou používat jízdní kolo k pohybu po městě a komunikacích tak jako dosud. Kromě toho se podle jejich názoru po realizaci OOP 2019 zvýší možnost, že se bez svého zavinění stanou účastníky dopravní nehody, zejména při srážce s automobily. V Karlíně bylo v roce 2012 zavedeno progresivní řešení dopravy, které zahrnovalo jednotnou zónu 30 s výrazně odlišenými okraji pomocí zpomalovacích polštářů, plošnou obousměrnou průjezdností pro cyklisty a zavedení bezpečnostních prvků, které chránily cyklisty a chodce. Podstatou návrhu je skutečnost, že napadené OOP do značné míry kopíruje úpravu opatření obecné povahy ze dne 14. 3. 2017, č. j. MCP8 031020/2017 – stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích na území MČ Praha 8 – oblast 8.

1. Karlín (dále též jen „OOP 2017“), které zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 9. 2018, č. j. 8 A 113/2017- 106 poté, kdy ve věci rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017 – 46, stejně jako úpravu OOP 2018, které bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze 13. 3. 2019, č. j. 11 A 4/2019-40.

8. K otázce aktivní legitimace navrhovatelé uvedli, že napadeným OOP byli zkráceni na svých právech, když došlo k zásahu do jejich práva užívat jízdní kolo a chodit pěšky, resp. že napadené správní akty mají nepříznivý vliv na dopravní situaci v jejich okolí. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017 – 46 shledal, že ve věci byla dána jak aktivní procesní legitimace, tak i aktivní věcná legitimace navrhovatele a). O aktivní věcné legitimaci navrhovatele b) a navrhovatele c) není pochyb, neboť oba bydlí v oblasti Městské části Praha 8 dotčené napadeným správním aktem, tedy zde lze nepochybně dovodit příčinnou souvislost mezi změnou provedenou napadeným OOP 2019 v dopravním značení a možnými důsledky, které navrhovatel b) a navrhovatel c) namítají jako zkrácení svých subjektivních práv.

9. Navrhovatelé nenamítali, že by odpůrce nebyl nadán pravomocí k vydání napadeného OOP 2019, ani že by překročil meze zákonem vymezené působnosti.

10. Navrhovatelé v návrhu na zrušení OOP 2019 uvedli následující návrhové body:

11. V prvním návrhovém bodě namítli, že napadené OOP je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož neobsahuje ani základní náležitosti odůvodnění ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136. Z odůvodnění OOP 2019 není zřejmé, jaké byly konkrétní důvody, které odpůrce vedly ke změně stanovení provozu; jaké byly podklady pro jeho vydání; a jaké byly úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.

12. V rámci tohoto bodu navrhovatelé dále poukázali na nepřezkoumatelnost napadeného OOP z důvodu nesrozumitelnosti. Správní orgán se značně nepřehledně vypořádal s námitkami a připomínkami. Na řadu připomínek odpověděl 25x nakopírovanou pasáží, která se na různých místech pouze mírně odlišuje.

13. Navrhovatelé namítli nekomplexnost úpravy, neboť správní orgán se nesprávně odmítl zabývat řadou připomínek s argumentem, že tyto připomínky nedopadají do regulované oblasti OOP 2019. Podle navrhovatelů předmětnou materii nelze upravit izolovaně bez ohledu na širší kontext. Byť správní orgán jako jeden z hlavních důvodů vydání předmětného opatření uvádí úpravu parkování, odmítl se zabývat, resp. zamítl připomínky týkající se návrhu na zrušení kolmého parkování a uvolnění chodníku nebo připomínky týkající se možnosti zřídit v každé ulici parkovací místa vyhrazená pouze pro sdílená kola a sdílené koloběžky.

14. Pokud jde o sjednocení Karlína do jednotné zóny, důvodem vydání OOP 2019 bylo systém zpřehlednit a sjednotit. Řada připomínek směřovala k tomu, aby byly zachovány všechny cykloobousměrky v rozsahu dle stavu dopravního značení v letech 2012 – 2016, případně aby byla zóna s cykloobousměrkami sjednocena tím způsobem, že bude rozšířena do všech ulic v rámci Karlína. Správní orgán toto sjednocení v zájmu srozumitelnosti odmítl s argumentem, že to nedovolují šířkové rozměry z důvodu zachování parkovacích míst, resp. že je v současné době takový požadavek nerealizovatelný.

15. Navrhovatelé dále uvedli, že v odůvodnění OOP 2019 zcela chybí úvaha, proč bylo odstraněno upozornění na zvýšený pohyb cyklistů u vjezdů do zóny na značkách IZ8a, resp. IZ8b nebo proč nebylo možné sjednotit zónu zákazu jízdy osobních přepravníků vymezenou značkami IZ8a (tzv. segway) se zónou 30 vymezenou rovněž značkami IZ8a. Navrhovatelé rovněž poukazovali na argumentaci odpůrce „ojedinělým požadavkem“, a to i v tom případě, kdy obdobnou námitku mělo více osob.

16. Přestože navrhovatelé na řadě míst namítali, že úprava dle návrhu OOP 2019 není možná s ohledem na intenzitu provozu, např. v ulici Za Poříčskou bránou, správní orgán své závěry neopřel o žádná data ohledně počtu projíždějících vozidel. To by přitom bylo velmi žádoucí zejména v ulicích, kde došlo k odstranění cykloobousměrek – tj. v ulici Malého, Březinově, Šaldově, Pobřežní (západní část), Petra Slezáka (západní část) či Karlínské náměstí (jižní část).

17. Navrhovatelé dále uvedli, že správní orgán nevěnoval jakoukoliv pozornost upozornění navrhovatelů, že dle dostupných zkušeností z Karlína, Prahy a Belgie cykloobousměrky nejsou nebezpečné. Správní orgán opírá své závěry ohledně nehodovosti pouze o obecná, ničím nepodložená tvrzení. Hodnocení bezpečnosti pohybu, které by mělo logický být zásadním a dobře propracovaným bodem předmětného OOP, zcela absentuje, přestože navrhovatelé na tento nedostatek ve svých připomínkách podrobně upozorňovali.

18. Přestože zásadní část připomínek k návrhu OOP 2019 se týkala nedostatečných přímých vazeb pro chodce a absence přechodů, tyto připomínky správní orgán nijak nevypořádal, resp. vypořádal je zcela nedostatečně, když napsal, že otázky přechodů nejsou předmětem OOP 2019.

19. Navrhovatelé rovněž poukazovali na neprovázanost textové a grafické části napadeného OOP a věcné chyby návrhu. OOP 2019 trpí vnitřní nejednotností: v ulici Malého je zřízena jednosměrnost od ulice Jirsíkovy. Od ulice Prvního pluku není ale do této ulice zakázán vjezd. Návrh v textové části zřizuje zákaz vjezdu nákladních vozidel, ale v grafické části zakazuje do zóny na značkách IZ8a vjezd autobusů. V ulici Pobřežní před domem č.p. 224/20 je zachován cyklopiktogram v protisměru, byť k tomu není logický důvod.

20. Navrhovatelé dále namítali chybějící kóty se šířkami ulic, byť se značná část připomínek k návrhu OOP 2019 týkala právě průjezdné šířky vozovky mezi parkujícími vozidly. Tyto údaje nebyly do grafické ani textové části doplněny ani jinak popsány v textové části; ve většině případů je ani nelze dopočítat dle ostatních kót. To činí OOP 2019 zcela nepřezkoumatelným.

21. Navrhovatelé poukazovali na preferenci jednoho druhu přepravy – automobilů. Byť OOP 2019 na řadě míst zdůrazňuje, že cílem bylo nepreferovat jeden z druhů přepravy, je v daném případě automobilové dopravě podřízeno vše. Parkovací místa jsou zřízena v polovině regulovaného veřejného prostoru. V této souvislosti je třeba zmínit rovněž to, že normy ČSN, na které OOP 2019 často odkazuje, naopak preferenci chodců a cyklistů výslovně vyžadují. V ČSN 73 6110 se v bodě 8.1.2 uvádí: „Příčné uspořádání prostoru místní komunikace při rekonstrukcích v omezeném prostoru musí vytvořit příznivé podmínky jednotlivým účastníkům provozu v tomto pořadí důležitosti: chodci, veřejná doprava, cyklisté, motorová vozidla.“ Z této normy vyplývá, že parkující automobily mohu být umístěny pouze tam, kde to nevadí chodcům, veřejné dopravě ani projíždějícím cyklistům. OOP ale v zájmu možného průchodu chodců nebo průjezdu cyklistů neprovedla jakoukoli revizi parkování.

22. Ve druhém návrhovém bodě navrhovatelé namítli rozpor některých částí OOP 2019 s hmotným právem. Konkrétně uvedli, že podpora cyklistické dopravy snižuje závislost uživatelů ulic na automobilové dopravě, čímž je nepřímo naplňováno ústavní právo na příznivé životní prostředí, zakotvené v Listině základních práv a svobod v čl. 35 odst.

1. Dále namítali, že zejména na klidných ulicích měla být cykloobousměrnost normou, když není jakkoliv nebezpečná a realizuje tak právo svobody pohybu článku 14 Listiny základních práv a svobod, kdy pro omezení svobody pohybu je potřeba mít dle odstavce (3) zákonný důvod, který v případě Karlína chybí. Napadené OOP je v rozporu s oběma těmito ustanoveními Listiny. Navrhovatelé dále poukázali na rozdíl mezi normami ČSN a normou TP 179 spočívající zejména v jejich publicitě. Je zjevné, oba druhy těchto předpisů mají obdobný charakter a oba jsou vydávány orgány státu a nemají závazný, ale pouze doporučující charakter. Zatímco norma TP 179 je však zdarma přístupna veřejnosti na webových stránkách Ministerstva dopravy, v případě norem ČSN tomu tak ve většině případů není, a seznámení s těmito normami je možné pouze za podmínek stanovených v § 5 odst. 8 zákona č. 22/1997 Sb., který uvádí, že české technické normy nebo jejich části vydané na jakémkoliv nosiči smějí být rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Používá-li odpůrce pro svoji argumentaci výhradně starší a veřejnosti do určité míry nepřístupné normy ČSN, a současně odmítá užití normy TP 179, je třeba, aby tento důvod dostatečně přesvědčivě v odůvodnění uvedl.

23. Ve třetím návrhovém bodě navrhovatelé uvedli, že OOP 2019 nevyhovuje testu proporcionality. Dle kritéria vhodnosti je třeba zkoumat, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl. Cílem, který OOP 2019 sleduje, je kromě nahrazení OOP 2016, OOP 2017 a OOP 2018 sjednocení dopravního značení v rámci zóny s dopravním omezením v oblasti Karlína s cílem regulace počtu stávajícího dopravního značení – celoplošné zavedení zóny s dopravním omezením. OOP 2019 namísto sjednocení zóny celou řešenou oblast Karlína rozděluje na fragmenty s různým režimem. Napadené OOP tak nedosahuje cílů, které si vytklo, není vhodně navrženo s ohledem na cíle, kterých má dle svého odůvodnění dosáhnout, a přes zjevnou snahu ho činí více nepřehledným, než úprava z roku 2012. Není naplněno ani kritérium potřebnosti, co se týče rušení cykloobousměrek. Navrhovatelé doložili, že obousměrnost pro cyklisty tam, kde je provoz pro automobily omezen do jednoho směru, nepůsobí bezpečnostní problémy. Není jakýkoliv důvod odstraňovat obousměrnost pro cyklisty z klidných ulic, jako např. ulice Pobřežní, Karlínské náměstí (mezi ul. Peckova a Kollárova), Březinova, Petra Slezáka (západní část) a U Invalidovny (část) a Malého. V této souvislosti lze poukázat na to, že zatímco např. v západní části ulice Petra Slezáka OOP 2019 obousměrnost pro cyklisty zrušilo, ve východní části té samé ulice při identických šířkách a identickém způsobu parkování je zachován obousměrný provoz pro jakákoliv vozidla. Lze shrnout, že sledovaný cíl a zvolené řešení v OOP 2019 spolu logicky nesouvisí. Napadené OOP nevyhovuje ani kritériu minimalizace zásahů, a to ve vztahu k chodcům, ve vztahu k cyklistům, ale díky nezřízení krátkodobých parkovacích míst i dalším účastníkům dopravního provozu. Napadené OOP nevyhovuje rovněž kritériu proporcionality v užším smyslu. V Karlíně je zcela neproporcionálně preferována automobilová doprava a parkování automobilů na úkor dopravy bezmotorové. Toto řešení není proporcionální a ani neodpovídá cílům OOP. Správní orgán dále v některých ulicích zrušil cykloobousměrky s argumentem, že by se do nich protijedoucí cyklista nevešel. Současně ale ve stejně širokých obousměrných ulicích odmítl přeorganizovat parkovací místa, což rovněž nevyhovuje principu proporcionality. Navrhovatelé považují za neproporcionální též zrušení systému jednotného upozornění na zónu 30 a zvýšený počet cyklistů a cykloobousměrky. Taktéž chodci jsou zcela nadbytečně a neproporcionálně omezováni absencí přechodů na několika místech, jejichž zřízení bylo i za cenu snížení počtu parkovacích míst v rámci připomínek navrhováno.

24. V závěru podaného návrhu navrhovatelé shrnuli, že odpůrce při vydávání přezkoumávaného opatření obecné povahy nedodržel zákonem stanovené podmínky pro procesní postup při jeho vydávání. Zejména selhal v třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu pro soudní přezkum, jak jej definoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005. Vyjádření odpůrce 25. Odpůrce navrhl návrh na zrušení OOP 2019 zamítnout s odůvodněním, že při vydání OOP 2019 nebyl porušen zákon, jeho obsah je v souladu se zákonem a navrhovatelé nebyli zkráceni na svých právech.

26. Hlavním důvodem vydání předmětného OOP 2019 byla nutnost změny místní úpravy provozu v rámci zavedení zón placeného stání (úprava dopravního značení). Jedná se o jasné vyznačení jednosměrnosti pomocí dopravních značek B2 (zákaz vjezdu všech vozidel), IP4b a IP4a (jednosměrný provoz) resp. E12a (jízda cyklistů v protisměru) a E12b (vjezd cyklistů v protisměru povolen), přičemž na všech místech, kde je to prakticky možné a bezpečné jsou realizovány tzv. cvkloobousměrkv. Druhým hlavním důvodem bylo rozšíření zóny s dopravním omezením 30 km/h, a to do ulic Sokolovská, U Nádražní lávky, Pobřežní a Šaldova. OOP 2019 neruší žádné cvkloobousměrkv oproti stavu zavedeného OOP 2016. Naopak síť cvkloobousměrek OOP 2019 rozšiřuje. Odpůrce zdůrazňuje, že pro posouzení toho, co všechno napadené OOP 2019 mění, je tedy směrodatná předchozí úprava stanovená OOP 2016, nikoliv stanovená OOP 2012, jak se navrhovatelé snaží navodit dojem. Připomínky navrhovatelů tak měly směřovat k předmětu OOP 2019, tj. k nově provedeným změnám, nikoliv odkazovat na předchozí úpravu OOP 2012, když úpravu, kterou napadené OOP nahrazuje, je OOP 2016. Podání návrhu na zrušení OOP 2019 ze strany navrhovatelů považuje odpůrce za neopodstatněný, šikanózní výkon práva.

27. Odpůrce namítl nedostatek aktivní legitimace navrhovatelů. Uvedl, že žádná práva navrhovatele a) stran svých členů a navrhovatelů b) a c) k jízdě na kole či chůzi OOP 2019 zkracována nejsou. Subjektivní právo jezdit na kole kdekoli a jakkoli se komukoli zachce bez omezení jednoduše neexistuje, proto toto domnělé subjektivní právo ani nemůže být žádným způsobem kráceno. Hmotná subjektivní práva navrhovatelů nemohou být daným OOP 2019 žádným způsobem zasažena. S právním názorem správních soudů ohledně aktivní legitimace navrhovatelů v obdobném řízení odpůrce nesouhlasí.

28. K prvnímu návrhovému bodu odpůrce uvedl, že OOP 2019 ve svém odůvodnění dostatečně podrobně uvádí konkrétní důvody k jeho přijetí, podklady pro jeho vydání i úvahy, jimiž se odpůrce řídil při jejich hodnocení i při výkladu právních předpisů. Odůvodnění přijaté úpravy je podrobně rozvedeno na celých čtyřech stranách hustého textu a odpovědi na připomínky pak na dalších čtyřiceti stranách textu.

29. Odpůrce zásadně nesouhlasí s námitkou navrhovatelů ohledně nesrozumitelnosti OOP 2019. Většina připomínek navrhovatelů se však týkala záležitostí, které OOP 2O19 vůbec neupravuje a s jeho přijetím nesouvisí. Mnoha připomínkami pak navrhovatelé naléhali na odpůrce, aby nastolil stav, jaký tu byl v době OOP 2012.

30. Pokud snad odpůrce odpověděl na některé dotazy a připomínky „nakopírovanou" pasáží, tato pasáž na dané otázky dostatečně odpovídala, přičemž objektivně nelze očekávat, že na ryze účelové a stále se opakující dotazy bude odpůrce vymýšlet pokaždé jinou odpověď.

31. Odpůrce dále uvedl, že úprava dopravního značení, kterou nastoluje OOP 2019 je komplexní. Příklady údajné nekomplexnosti za strany navrhovatelů, které uvádí v čl. V. bod 3 písm. b) svého návrhu, je nutné odmítnout. Odpůrce se zabýval jak připomínkami týkajícími se návrhů na zrušení kolmých parkování a parkování na chodníku, tak i připomínkami týkajícími se přechodů pro chodce a vyhrazených parkovacích míst pro sdílená kola a sdílené koloběžky. K otázce sjednocení Karlína do jednotné zóny odpůrce opětovně vyzdvihl, že OOP 2019 mění stav oproti stavu OOP 2O16. Připomínky tak mohou směřovat pouze vůči novým úpravám oproti OOP 2016, nikoliv oproti stavu OOP 2012. Odpůrci nemůže být dáváno k tíži, že v rámci bezpečnosti provozu, tzn. i bezpečnosti provozu pro cyklisty, nezavádí cvkloobousměrkv v ulicích, které jsou na takovou úpravu příliš úzké a zvyšovaly by akorát riziko nehod. Odpůrce postupoval v souladu s právními předpisy a nemůže mu být kladeno k tíži, že nevyhověl návrhům navrhovatelů k „obnovení" sítě cykloobousměrek dle úpravy OOP 2012, když pro tento postup v souladu s právními předpisy a požadavky bezpečnosti neshledal důvody.

32. Navrhovatelé namítali, že odpůrce pro stanovení cykloobousměrek nevzal v potaz intenzitu provozu. Odpůrce vycházel ze současného stavu za účelem kontinuity dopravního značení při respektování podkladů uvedených v odůvodnění. Proč nebyly v namítaných ulicích nově zřízeny cykloobousměrky odpůrce řádně zdůvodnil v důvodové části OOP 2019, rovněž se zabýval otázkou bezpečnosti. Odpůrce zdůraznil, že cykloobousměrky jsou i nadále ve všech ulicích, v nichž doposud byly, nadto jsou zřízeny další (v ulici Křižíkova, Lyčkovo náměstí, Sovova, Kubova, Hybešova) a tam kde nejsou (v ulici Pobřežní, Karlínského náměstí mezi ulicemi Pecková a Kollárova, v ulici Březinova, v části ulice Petra Slezáka, v ulici Na Střelnici a v ulici U Invalidovny) se i nadále nezřizují s odkazem na nedostatečnou šířku ulice a/nebo zvýšenou intenzitu tranzitního provozu, což je v rámci zajištění požadavku bezpečnosti všech účastníků silničního provozu, zejména pak cyklistů. Prostřednictvím OOP 2019 nedochází k žádnému odstraňování cykloobousměrek ani cyklostezek, nýbrž v těchto ulicích se pouze ruší cyklopiktogramy, které se pouze nahrazují svislým dopravním značením E 12a,b, c v rámci zpřehlednění úpravy dopravního značení.

33. Navrhovatelé se svými připomínkami na více místech snažili dosáhnout změny úpravy přechodů pro chodce či dokonce zřízení nových přechodů. Předmětné OOP 2019 se však stanovením úpravy přechodů pro chodce vůbec nezabývalo a toto nebylo jeho předmětem. V normě ČSN 73 6110 a obdobně pak v TP 218 je jasně uvedeno, že v zónách s omezenou dovolenou rychlostí na 30 km/h se přechody pro chodce obvykle nenavrhují, když chodci mohou uvnitř Zóny 30 přecházet kdekoliv, přičemž vyznačování přechodů pro chodce je zbytné, až nežádoucí.

34. Podle navrhovatelů OOP 2019 trpí vnitřní nejednotností, s odkazem na požadavek provázanosti textové i grafické části OOP2019. Připomínky se týkají drobných nejasností v grafické části, které nebyly připomínkovány. Jedná se o zjevné administrativní chyby. Odpůrce má za to, že textová i grafická část OOP 2019 jsou dostatečně provázány.

35. K otázce kót se šířkami ulic odpůrce uvádí, že kóty se logicky uvádí pouze v grafické části a že grafická situace uvádí kóty u všech problematických ulic, to je v místech, kde z důvodu nedostatečných šířkových uspořádání nemohla být zřízena cykloobousměrka. Týká se to ulice Pobřežní, Karlínského náměstí mezi ulicemi Pecková a Kollárova, ulice Březinova, části ulice Petra Slezáka, ulice Na Střelnici a ulice U Invalidovny. Cílem OOP 2109 je vyváženost všech druhů dopravy, tak je i celé OOP 2019 koncipováno.

36. Odpůrce má za to, že postupoval při vydání OOP 2019 procesně správně, když dostatečně uvedl důvody výroků, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a připomínkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům OOP 2019. Současně i textová a grafická část OOP 2019 jsou dostatečně provázány.

37. K druhému návrhovému bodu odpůrce uvedl, že k omezení svobody pohybu nezřízením pár cykloobousměrek, jejichž zřízení zákonná úprava a požadavek bezpečnosti nepřipouští, a k omezení svobody pohybu navrhovatelů a porušením práva navrhovatelů na příznivé životní prostředí nedošlo ani dojít nemohlo. Takové námitky navrhovatelů je nutné odmítnout pro jejich neodůvodněnost. Rovněž je třeba odmítnout argument navrhovatelů, že odpůrce ignoroval TP a řídil se „neaktuálními" normami ČSN, když postup dle norem ČSN odpůrci jakožto správnímu orgánu v odboru dopravy přikazuje právní předpis.

38. Ve třetím návrhovém bodě navrhovatelé napadají OOP 2019 i z hlediska jeho proporcionality, když postupně v jednotlivých bodech argumentují, že odpůrce údajně nepostupoval podle kritérií vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahů a proporcionality v užším smyslu, resp., že napadené OOP 2019 tato kritéria nesplňuje. Odpůrce je naopak přesvědčen, že OOP 2019 dosahuje cílů, které si vytklo, to je sjednocení zóny placeného stání, regulace nejvyšší povolené rychlosti na 30 km/h a úprava dopravního značení v Karlíně. Odpůrce má dále za to, že OOP 2019 a sledovaný cíl spolu logicky souvisí, přičemž jej nelze dosáhnout lépe jiným legislativním prostředkem.

39. Odpůrce má tedy s ohledem na vše výše uvedené za to, že OOP 2019 splňuje test proporcionality, jelikož úprava stanovená OOP 2019 je vhodná, potřebná, do práv adresátů zasahuje jen minimálně a jeho následek je přiměřený sledovanému cíli.

40. Odpůrce závěrem rekapituloval, že dodržel procesní postup při vydávání OOP 2019, uvedl důvody k jeho přijetí, podklady pro jeho vydání a úvahy, jimiž se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Napadené OOP je proporcionální a navržená úprava splňuje vytyčené cíle. Všech pět kroků algoritmu bylo při vydávání OOP 2019 odpůrcem splněno. Nadto má odpůrce za prokázané, že navrhovatelé nedisponují ve vztahu k OOP 2019 žádnými subjektivními právy, a tudíž nejsou ani nemohou být na svých subjektivních právech OOP 2019 nijak dotčeni.

41. Odpůrce navrhl, aby soud návrh navrhovatelů na zrušení OOP 2019 zamítl a přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení. Replika navrhovatelů 42. V replice ze dne 23. 10. 2019 navrhovatelé uvedli, že dle vyjádření odpůrce mělo OOP 2019 nahrazovat stav z roku 2016 a nikoli z roku 2012, jak tvrdí navrhovatelé. V této souvislosti poukázali na skutečnost, že sám odpůrce v OOP 2017 zrušil OOP 2016, z čehož plyne, že na stav zřízený zaniklým opatřením logicky ani navazovat nelze. Současně upozornili, že odpůrce sám akcentuje, že v textu napadeného OOP nebylo dostatečně srozumitelně vyjasněno, jaký stav je ve skutečnosti nahrazován: zda stav z roku 2012 nebo stav z roku 2016, což již samo o sobě působí značnou nesrozumitelnost napadeného OOP. Další vyjádření odpůrce 43. K otázce navrhovateli sporované srozumitelnosti napadeného OOP odpůrce ve vyjádření ze dne 29. 11. 2019 zopakoval, že z textové i grafické části OOP 2019 jasně vyplývá, že je nahrazován stav z roku 2016. O OOP 2012 není v OOP 2019 nic řečeno, jelikož předmětem a důvodem přijetí OOP 2019 je realizace zón placeného stání, které byly zavedeny na základě nařízení č. 7/2016 Sb. Hl. m. Prahy, tedy v roce 2016. I v grafické části OOP 2019 je měněn stav oproti faktickému stavu z roku 2016, nikoliv oproti OOP 2012. Odpůrce shrnul, že úprava přijatá OOP 2016 byla nahrazena OOP 2017, následně však bylo OOP 2017 soudně zrušeno a poté bylo soudně zrušeno rovněž OOP 2018, které mělo tato opatření obecné povahy z roku 2016 a 2017 nahradit. Žádné ze jmenovaných opatření obecné povahy tedy nenahrazovalo úpravu zavedenou OOP 2012, neboť se jedná o úpravu odlišnou a vzniklou teprve v reakci na zavedení zón placeného stání.

44. Odpůrce nadále zastává názor, že aktivní legitimace navrhovatelů není v daném případě dána, a to navzdory tomu, že v předchozích řízeních proti odpůrci byla navrhovatelům – dle názoru odpůrce nesprávně – aktivní legitimace přiznána.

45. Odpůrce opětovně uvedl, že při vydávání OOP 2019 postupoval v souladu s právní úpravou a se všemi námitkami a připomínkami se řádně vypořádal. Řízení před soudem 46. Podle § 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy, přičemž byl dle § 101d odst. 1 s. ř. s. při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu.

47. Při jednání konaném dne 9. 10. 2019 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Navrhovatelé odkázali na obsah návrhu včetně repliky navazující na vyjádření odpůrce a tuto stručně rekapitulovali. Odpůrce při jednání odkázal na písemné vyjádření k podané žalobě a žádal návrh na zrušení OOP 2019 zamítnout.

48. K otázce vymezení předmětu OOP v grafické části OOP navrhovatelé uvedli, že dle jejich názoru je oblast regulovaná napadeným OOP vymezena fialovou hranicí, tj. vše, co je uvnitř zóny vymezené fialovou hranicí, je předmětem OOP 2019. Jedná se však pouze o domněnku navrhovatelů, která nemá oporu v textové části OOP či v nějaké legendě vztahující se k části grafické. Jednotlivé obdélníky označené čísly 1 až 10 dle mínění navrhovatelů označují klad listů, k nimž existuje přehledová mapa celé oblasti.

49. Dle názoru odpůrce je oblast regulovaná napadeným OOP vymezena dílčími úseky na jednotlivých listech, tj. obdélníky č. 1 až 10; fialová hranice vymezuje katastrální území Karlína.

50. Při jednání konaném dne 6. 12. 2019 navrhovatelé zdůraznili, že nařízení č. 7/2016 Sb. Hl. m. Prahy umožňuje městským částem zřídit zóny placeného stání nebo stání pro rezidenty, avšak neukládá povinnost je zřídit. OOP 2019 proto musí vycházet z posledního nezrušeného stavu, tj. právního stavu nastoleného opatřením obecné povahy 2012. Při jednání dne 6. 12. 2019 provedl soud výslech navržených svědků Ing. arch. T. C. (označeného navrhovateli) a Ing. P. H. (označeného odpůrcem).

51. Z výpovědi svědka Ing. arch. T. C., zpracovatele podkladů pro vydání OOP 2012, soud zjistil, že mu z textu ani z grafické části OOP 2019 není známo, z jakého konkrétního stavu toto opatření obecné povahy vychází. Svědek uvedl, že v Karlíně je v současné době totální zmatek. Některé dopravní značení zůstalo z roku 2012, některé z roku 2016, v důsledku zrušení všech dosavadních OPP od roku 2016 byly některé značky odstraněny, některé naopak nebyly odstraněny a v podstatě se jedná o totálně nepřehledný a nesrozumitelný stav. Smyslem OOP 2012 bylo uliční síť v rámci blokové zástavby v Karlíně plošně zprostupnit pro pěší a pro kola tak, jako to historicky fungovalo i pro všechna vozidla a jak je to běžné v zemích, jako je Francie nebo Belgie. V roce 2016 byla navržena úprava, která prakticky všechny ulice zpátky zjednosměrnila pro kola s výjimkou asi dvou nebo tří ulic. Následně probíhala řada jednání, při kterých se postupně nalezl konsenzus na řešení, které s výjimkou pár ulic plošnou prostupnost zachovávalo. Problém byl, že to, co následně bylo vydáno formou opatření obecné povahy 2016 a realizováno, vycházelo ze zcela jiné dokumentace, která nebyla projednána. Následně v průběhu několika dalších let byla prováděna řada různých úprav. Současný faktický stav neodpovídá OOP 2012. Z hlediska např. vodorovného značení chybí velká část piktogramových koridorů. Na několika místech zmizely protisměrné cyklistické pruhy, které napojovaly zklidněnou oblast na nadřazenou komunikační síť.

52. Z výpovědi svědka Ing. P. H., jednatele M.O.Z. Consult s. r. o., zpracovatele podkladů pro vydání OOP 2019, soud zjistil, že vymezení konkrétních jednotlivých úseků, které byly předmětem OOP 2019, vychází z nařízení č. 7/2016 Sb. Hl. m. Prahy. Tento právní předpis je veřejně přístupný, je zpracován i v grafické podobě. Svědek si vzal grafické vymezení oblasti 8.1 – listy 1 až 10 a ty následně rozpracovával do podoby konkrétní dokumentace dopravního značení. Fialová hranice v grafické části OOP 2019 je patrně hranice městské části Praha 8. Nové značky svědek zakresloval barevně, stávající značky obrysem a rušené značky přeškrtnutím křížkem. K dotazu ohledně referenčního stavu pro OOP 2019 svědek uvedl, že začátkem roku 2016 dostal pokyn, aby připravil dokumentaci pro zprovoznění zón placeného stání. V terénu proto zaznamenal dopravní značky, které byly v té době instalovány. To zanesl do mapových podkladů a porovnal s oficiální databází dopravního značení, kterou vede Technická správa komunikací. Při zpracování OOP 2016 se tedy vycházelo z faktického stavu v terénu v prvním pololetí 2016. Při zpracování podkladů pro vydání OOP 2019 se pak vycházelo ze stejného referenčního stavu, tedy opět z faktického stavu v terénu v prvním pololetí 2016. Dílčí úpravy, ke kterým došlo v terénu od roku 2016, se zjistily opět pomocí místního šetření, které proběhlo na jaře 2019. Podle výsledku místního šetření se upravil výchozí – referenční stav. Veškeré změny jsou zaznamenány v podkladových materiálech, žádný seznam změn se ale nevytvářel a nebyl ani připojen k návrhu OOP 2019. V prvním pololetí roku 2016 se fyzicky kontrolovala každá dopravní značka a porovnávala se s evidencí, kterou vede Technická správa komunikací, aby bylo možno vyhodnotit, zda značka byla osazena legálně či nikoliv. Svědek si nevybavoval, zda jednotlivá konkrétní zjištění byla nějak zapracována do OOP, musel by se podívat do podkladů. V centrálním informačním systému, který spravuje Technická správa komunikací, je možno zjistit historii jednotlivých dopravních značek. Svědek uvedl, že ze samotného OOP 2019, z jeho textové a grafické části, aniž by měl k dispozici dodatečné podkladové materiály a aniž by nahlížel do databáze TSK, by změny rozklíčovat nedokázal.

53. Návrhy na provedení listinných důkazů označených navrhovateli v návrhu a v replice, jakož i návrhy na provedení listinných důkazů označených odpůrcem ve vyjádření k návrhu, městský soud pro nadbytečnost zamítl, neboť obsah správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného OOP obligatorně vycházel, s ohledem na právní názor soudu k rozhodnutí věci zcela postačoval.

54. Při jednání dne 24. 1. 2020 navrhovatelé závěrem shrnuli argumenty týkající se jak aktivní legitimace navrhovatelů, tak i algoritmu přezkumu napadeného OOP. Vyzdvihli, že OOP 2019 je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost, jelikož z něj nevyplývá, z jakého stavu odpůrce vycházel, zda z OOP 2016, OOP 2018 nebo OOP 2012. Dále není zřejmé, jakou lokalitu OOP 2019 přesně upravuje a není ani jasné, jak může naplnit cíle, které si stanovuje, když namísto zóny 30 stanovuje vícero typů zón. Navrhovatelé proto navrhli, aby soud napadené opatření obecné povahy zrušil a přiznal navrhovatelům náhradu nákladů řízení.

55. Odpůrce závěrem zdůraznil, že není dána aktivní legitimace navrhovatelů k podání návrhu, neboť nebylo zkráceno jejich subjektivní právo. Opatření obecné povahy 2019 bylo vydáno zcela v souladu se zákonem i s judikaturou Nejvyššího správního soudu, zohledňuje i veškeré podzákonné předpisy, obecně závazné normy ČSN i vybrané části technických podmínek. Při přípravě OOP 2019 se vycházelo z faktického stavu v Karlíně v roce 2016, kdy v návaznosti na nařízení hl. m. Prahy byly zavedeny zóny placeného stání. OOP 2016 bylo následně zrušeno, poté bylo zrušeno i OOP 2017 a OOP 2018. Opatření obecné povahy z roku 2019 tedy dává právní rámec tomu, co fakticky proběhlo, a to je zavedení zón placeného stání. Pokud navrhovatelé tvrdí, že OOP 2019 je nepřehledné a netransparentní, odpůrce s tímto zásadně nesouhlasí. Navrhovatelé nepředložili žádné důkazy prokazující, že by občané Prahy 8 napadenému OOP nerozuměli, že by dávali písemné dotazy. Odpůrce navrhl, aby soud návrh na zrušení opatření obecné povahy zamítl a odpůrci přiznal náhradu nákladů řízení. Aktivní legitimace navrhovatelů 56. Předně soud konstatuje, že napadený správní akt je opatřením obecné povahy, neboť jím došlo ke změně povinností pro účastníky provozu na pozemních komunikacích v dané oblasti.

57. Dle § 101a odst. 1 s. ř. s. je oprávněn návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.

58. Při zkoumání aktivní legitimace navrhovatelů je nutno rozlišovat mezi jejich aktivní procesní legitimací k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy a aktivní věcnou legitimací, která se pojí s otázkou důvodnosti podaného návrhu.

59. Aktivní procesní legitimace návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je závislá na splnění zvláštních procesních podmínek tohoto návrhu definovaných zejména v § 101 a odst. 1 s. ř. s., a to především ve větě první tohoto ustanovení. Dle citovaného ustanovení tedy musí navrhovatelé tvrdit, že byli opatřením obecné povahy zkráceni na svých právech. V nyní projednávané věci soud shledal aktivní procesní legitimaci navrhovatelů, když zejména uvedli, že napadeným OOP došlo k zásahu do jejich práva užívat jízdní kolo, resp. že napadené OOP má nepříznivý vliv na dopravní situaci v jejich okolí.

60. V nyní posuzované věci městský soud posoudil otázku aktivní věcné legitimace všech navrhovatelů s ohledem na závěry, ke kterým v obdobné věci zcela identických účastníků došly Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10As 336/2017 – 46 a Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 6. 9. 2018, č. j. 8A 113/2017 – 106, který právní závěry formulované Nejvyšším správním soudem převzal (oba rozsudku jsou, stejně jako další zde citovaná rozhodnutí, dostupné na www.nssoud.cz). Předmětem přezkumu v řízení vedeném pod sp. zn. 8A 113/2017 byla opatření obecné povahy 2016 a 2017. Ke stejnému závěru – pokud jde o aktivní legitimaci navrhovatelů – dospěl ostatně městský soud i v řízení vedeném pod sp. zn. 11A 4/2019, kde předmětem přezkumu bylo opatření obecné povahy 2018. Ani v projednávané věci neshledal soud jediný důvod, pro který by se od právního názoru zastávaného Nejvyšším správním soudem, pokud jde o otázku aktivní legitimace navrhovatelů, měl odchylovat. Co do aktivní věcné legitimace navrhovatelů T. H. a Š. H. soud konstatuje, že zde o její existenci není pochyb, neboť oba navrhovatelé bydlí v oblasti Městské části Praha 8 dotčené napadeným OOP, tedy zde lze nepochybně dovodit příčinnou souvislost mezi změnou provedenou napadeným OOP v dopravním značení a možnými důsledky, které navrhovatelé namítají jako zkrácení svých subjektivních práv.

61. Soud ve smyslu shora citované judikatury shledal jak aktivní procesní legitimaci, tak i aktivní věcnou legitimaci navrhovatele Auto*Mat, z. s. Ten ke své aktivní legitimaci uvedl, že napadeným OOP byli zkráceni na svých právech všichni jeho členové, kteří pravidelně jezdí na kole po celé Praze, tedy i po Praze 8 a pravidelně využívají tzv. „Karlínské cykloobousměrky“.

62. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10As 336/2017 – 46, konkrétně uvedl, že „aktivní věcná legitimace navrhovateli chybí zejména tehdy, pokud nelze nalézt příčinnou souvislost mezi změnou provedenou opatřením obecné povahy a možnými důsledky, které namítá jako dotčení na jeho veřejných subjektivních právech (srov. např. rozsudek ze dne 20. 1. 2010, čj. 1Ao 3/2009 - 82, věc městys Polešovice, bod 39). Pokud taková příčinná souvislost chybí, je na místě návrh zamítnout“. Dále dodal, „že úvahy městského soudu jsou nesprávné, pokud limitují aktivní legitimaci spolku (ať již procesní, tak věcnou) v tomto případě jen na „spolek obyvatel městské části Praha 8“. Bezesporu může jít i o spolek, ve kterém jsou obyvatelé jiných městských částí, pokud je současně tvrzení spolku o dotčení právní sféry dostatečně konkrétní a smysluplné. Kasační stížnost správně uvádí, že Praha je „provázaný sídelní útvar“. Proto lpění na tom, aby snad někteří (nebo všichni?) členové stěžovatele a) byli z Prahy 8, je nesmyslné. Jak vysvětluje Ústavní soud v nálezu I. ÚS 59/14: „Tak kupříkladu založí-li občané žijící v určitém městě nebo jeho městské části spolek k ochraně svých zájmů a územní plán by měl zasáhnout do rekreační zóny, v níž jsou zvyklí trávit svůj volný čas, pak připadá v úvahu přiznat spolku aktivní legitimaci bez ohledu na detaily vymezení jeho předmětu činnosti“ (bod 25).“.

63. Konečně se v citovaném rozsudku uvedl, že „aktivní legitimace spolků jistě nemůže být bez hranic (nález I. ÚS 59/14, bod 23). Je tedy evidentní, že spolek nemůže pro účely žalobní legitimace vztáhnout své aktivity obecně a paušálně na všechna města a obce v ČR (srov. rozsudek ze dne 25. 6. 2015, čj. 1 As 13/2015-295, věc Frank Bold Society, bod 81). Důraz na místní zakotvenost spolku se však může lišit podle toho, jak široké dopady jsou s přijetím toho kterého záměru spojeny (srov. cit. věc Frank Bold Society, týkající se záměru komplexní obnovy Elektrárny Prunéřov II.), nebo i podle významu chráněných přírodních, krajinných či jiných hodnot. V rozsudku ze dne 6. 11. 2016, čj. 1 As 182/2016-28 (věc Chraňme krajinný ráz Suchých skal), NSS připustil, že „si lze představit situaci, kdy by spolek založený za účelem ochrany přírody a krajiny mohl být aktivně legitimován i tehdy, pokud obvykle působí na jiném místě, než je objekt, jehož ochrany se domáhá. Taková situace by typicky mohla nastat, pokud by se správní řízení týkalo objektu s určitým stupněm celostátní ochrany (např. národního parku)“ (bod 28, shodně též rozsudek ze dne 26. 4. 2017, čj. 3 As 126/2016-38, č. 3589/2017 Sb. NSS). Regulace místního provozu na pozemních komunikacích v Městské části Praha 8 takovýmto případem celostátně či jinak nadmístně významného opatření obecné povahy jistě nebude. Bude však významná pro všechny pražské členy spolku – stěžovatele a). V tomto třeba zdůraznit, že stěžovatel a) je spolkem se sídlem v Praze (konkrétně v Praze 3), účastnil se připomínkového řízení ve vztahu k OOP 2017. Stěžovatel a) opakovaně tvrdí, že jeho pražští členové v regulované lokalitě Prahy 8 pravidelně jezdí na kole a nová regulace jejich práva zkracuje. Toto tvrzení nepochybně založí jak aktivní procesní, tak aktivní věcnou legitimaci“. Samotný přezkum napadeného OOP 64. Navrhovatelé své námitky směřující proti napadenému OOP rozčlenili do návrhových bodů ve smyslu algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, jak jej definoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98.

65. Tento algoritmus spočívá v pěti krocích: a) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; b) přezkum otázky, zda správní orgán při jeho vydávání nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); c) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (procesní postup při vydávání opatření obecné povahy); d) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium rozporu s hmotným právem); e) přezkum z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti právní regulace).

66. Městský soud tedy při přezkoumávání napadeného OOP postupoval podle uvedeného algoritmu a postupně se zabýval jednotlivými důvody, pro které navrhovatelé navrhli zrušení napadeného OOP, když dle § 101d odst. 1 s. ř. s. je při rozhodování soud vázán rozsahem a důvody návrhu. a) Přezkum pravomoci odpůrce vydat napadené OOP; b) zákonem vymezené meze působnosti odpůrce (jednání ultra vires); 67. Navrhovatelé nenamítli, že by odpůrce nebyl nadán pravomocí k vydání napadeného OOP ani, že by překročil meze zákonem vymezené působnosti ve smyslu prvního a druhé kroku výše uvedeného algoritmu. Rovněž ani soud neshledal nic, co by zpochybnilo pravomoc odpůrce k vydání napadeného OOP nebo, že by odpůrce při vydání napadeného OOP překročil meze zákonem vymezené působnosti. c) procesní postup při vydání napadeného OOP 68. Ve shora citovaném rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10As 336/2017 – 46, NSS uvedl, „že městský soud … nemohl bez dalšího odbýt námitku ohledně toho, co je původní stav místní úpravy provozu, který se měl v důsledku přijetí OOP 2017 opětovně upravit. Od vyřešení této otázky se pak odvíjí i důvodnost námitky ohledně toho, co bylo původním stavem (regulací), který OOP 2017 nově upravuje. Jde-li o změnu předcházející místní úpravy (viz bod [34] shora), kterou provedlo OOP 2016, je pro každou osobu, která k návrhu opatření obecné povahy podává námitky či připomínky, podstatné, aby mohla jednoduše zjistit, co, kde, kdy, jak a proč se má opatřením obecné povahy změnit [srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2008, čj. 9 Ao 2/2008-62, č. 1766/2009 Sb. NSS, věc Městská část Praha – Suchdol, část V. 2) až 6)]. Původní stav je pro každou takovou osobu určitým referenčním rámcem, podle něhož hodnotí rozsah a kvalitu plánovaných změn. I navrhované změny musí být přesně označeny; textová a grafická část (výkres) přitom musí být dostatečně provázány“.

69. Soud se proto nejprve zabýval otázkou referenčního rámce, podle něhož lze hodnotit rozsah a kvalitu plánovaných změn, tedy určení původního stavu (regulace), který OOP 2019 nově upravuje.

70. Předně je soudu z úřední činnosti známo, že dne 11. 4. 2012 odpůrce vydal OOP 2012, spočívající ve stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích v oblasti Karlín. Dne 15. 9. 2016 odpůrce vydal OOP 2016, spočívající v umístění dopravního značení na místních komunikacích na části MČ Praha 8 (oblast 8.1 Karlín). Dne 14. 3. 2017 vydal odpůrce OOP 2017, spočívající v umístění dopravního značení na místních komunikacích II. a III. třídy v oblasti 8.1 – Karlín (ZPS – Projekt dopravního značení – oblast 8.1). Grafická část návrhu OOP 2017 vychází z toho, že mění stav upravený OOP 2012, nicméně samotný text návrhu OOP 2017 a přijatého OOP 2017 stanoví, že OOP 2017 nahrazuje OOP 2016; OOP 2017 tedy nebylo možné jednoznačně připomínkovat, zejména pokud připomínkující požadovali zachování současného stavu. Na tuto skutečnost navrhovatel a) upozornil v připomínkách, přičemž ve vypořádání odpůrce uvedl, že existují „různé výklady správnosti“ starších OOP, avšak jasně nevymezil, z jakého právního stavu, zda ze stavu upraveného OOP 2012 nebo OOP 2016, měla dotčená veřejnost při podávání připomínek a námitek vycházet. Jak OOP 2016 tak i OOP 2017 byly předmětem přezkumu u Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 8A 113/2017. Soud v této věci uzavřel, že „stanovení dopravního značení dle OOP 2017 je ve velké míře shodné se stanovením dopravního značení dle OOP 2016, tedy v této části OOP 2017 nahradilo OOP 2016. Dále stanovení dopravního značení dle OOP 2017 částečně zrušilo stanovení dopravního značení dle OOP 2016 (viz nově přeškrtnuté symboly dopravních značek v OOP 2017 oproti OOP 2016), tedy i v této části OOP 2017 nahradilo OOP 2016. Dále soud konstatuje, že grafická příloha k OOP 2017 vycházela z grafické přílohy k OOP 2016, a až na výše uvedené rozdíly jsou téměř identické. Stanovení dopravního značení dle OOP 2016 i dle OOP 2017 je provedeno komplexně, když v grafických přílohách obou napadených OOP jsou zahrnuty všechny dopravní značky v dotčené oblasti. Tedy OOP 2017 se netýká pouze některých dopravních značek dle OOP 2016, když buď obsahuje shodné dopravní značení dle OOP 2016 či jeho změnu. Vzhledem k uvedenému soud dospěl k závěru, že úprava stanovení dopravního značení provedená OOP 2016 byla nahrazena úpravou provedenou OOP 2017. Jelikož úprava stanovená OOP 2016 byla nahrazena úpravou stanovenou OOP 2017, soud se ve věci nezabýval námitkami směřujícími proti OOP 2016, neboť toto dle principu lex posterior derogat priori zaniklo.“ Z uvedeného důvodu městský soud rozsudkem ze dne 6. 9. 2018, č. j. 8A 113/ 2017-106 návrh na zrušení opatření obecné povahy 2016 odmítl; rozsudek nabyl právní moci dne 10. 9. 2018. Opatření obecné povahy 2017 pak městský soud výrokem II. citovaného rozsudku zrušil, když konstatoval, že OOP 2017 je nepřezkoumatelné, neboť z obecné části odůvodnění nejsou patrné žádné konkrétní důvody, které vedly k jeho přijetí. Způsob, jakým se odpůrce vypořádal s připomínkami a námitkami, shledal soud rovněž z velké části nepřezkoumatelným, když vypořádání se nekryje se vznesenými připomínkami a námitkami či obsahující pouze obecný odkaz na zákonné ustanovení bez dalšího vysvětlení. Grafická část OOP 2017 je rovněž nesrozumitelná, když z ní není patrno, ke kterým konkrétním změnám již došlo v období před OOP 2017 a ke kterým má dojít v důsledku OOP 2017.

71. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že dne 12. 11. 2018 vydal odpůrce opatření obecné povahy 2018, jímž stanovil místní úpravy provozu na pozemní komunikaci spočívající v umístění dopravního značení na místních komunikacích druhé, třetí a čtvrté třídy na vymezeném území městské části Praha 8. OOP 2018 bylo předmětem přezkumu u Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 11A 4/2019. Ke zrušení OOP 2018 došlo na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2019, č. j. 11A 4/2019 – 40, neboť soud dospěl k závěru, že OOP 2018 nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem.

72. V projednávané věci se z odůvodnění textové části napadeného OOP podává, že návrh OPP byl předložen „s cílem nahradit zrušené OOP 2018 a stanovení 2018 novým opatřením obecné povahy. Zrušení OOP 2018 a stanovení 2018 rozhodnutím MS v Praze je zásadním důvodem pro vydání opatření obecné povahy, neboť OOP 2018 upravovalo značné množství dopravního značení.“ Na straně 4 odůvodnění napadeného OOP pak je dále uvedeno, že „na základě předchozích skutečností vycházejíc z rozhodnutí, vyjádření, stanovisek, podnětů a připomínek tak odůvodněně dochází k nahrazení výše uvedeného OOP 2018 a stanovení 2018.“ 73. Přestože odpůrce ve svých podáních opakovaně konstatoval, že pro posouzení toho, co všechno napadené OOP 2019 mění, je směrodatná předchozí úprava stanovená OOP 2016, tento závěr z textové ani grafické části OOP neplyne. Odpůrce rovněž nijak neobjasnil, z jakého důvodu má za to, že OOP 2019 nahrazuje právě OOP 2016, když úprava stanovená OOP 2016 byla plně nahrazena úpravou stanovenou OOP 2017, čímž OOP 2016 dle principu lex posterior derogat priori zaniklo, jak vyplývá z rozsudku č. j. 8A 113/ 2017-106. Soud proto uzavírá, že v textové ani grafické části napadeného OOP nebylo dostatečně srozumitelně vyjasněno, jaký stav je ve skutečnosti nahrazován.

74. Jak již bylo konstatováno, grafická část návrhu OOP 2017 vychází z toho, že mění stav upravený OOP 2012, nicméně samotný text návrhu OOP 2017 a přijatého OOP 2017 stanoví, že OOP 2017 nahrazuje OOP 2016. Vzhledem k tomu, že grafická část OOP 2017 je téměř identická s grafickou částí OOP 2016 až na nepatrné rozdíly (viz nově přeškrtnuté symboly dopravních značek v OOP 2017 oproti OOP 2016), je nepochybné, že též grafická část OOP 2016 vycházela z toho, že mění stav upravený OOP 2012.

75. K uvedenému soud dodává, že takový postup se jeví jako logický, neboť právě OOP 2012, které nikdy nebylo nahrazeno ani zrušeno, představuje právní referenční rámec, podle něhož lze hodnotit rozsah a kvalitu plánovaných změn, tedy určuje původní stav regulace. Soud má proto ve shodě s navrhovateli za to, že základní právní rámec napadeného OOP musí tvořit právě opatření obecné povahy 2012. Veškerá následná opatření obecné povahy totiž zanikla (OOP 2016) nebo byla zrušena (OOP 2017 a OOP 2018) a jsou tak pro vymezení referenčního rámce plánovaných změn právně irelevantní.

76. Dále je třeba si uvědomit, že s ohledem na zrušení (zánik) všech dosavadních OPP od roku 2016, je faktický stav dopravního značení ve vymezené lokalitě Karlína značně nepřehledný a neodpovídá právnímu stavu založenému platným OOP 2012. Je proto nezbytné ke dni zpracování návrhu zamýšleného OOP provést místní šetření a vymezit jak slovně tak graficky existující skutečný stav, který bude tvořit faktický referenční rámec plánovaných změn.

77. Jak právní, tak i faktický referenční rámec musí být seznatelný ze samotného návrhu OOP - jeho slovní i grafické části, tak, aby každá osoba, která k návrhu opatření obecné povahy podává námitky či připomínky, mohla jednoduše zjistit, co, kde, kdy, jak a proč se má opatřením obecné povahy změnit. Je vyloučeno, aby jakákoli dotčená osoba nebyla schopna ze samotného návrhu OOP plánované změny oproti právnímu a faktickému referenčnímu rámci rozklíčovat, aniž by měla k dispozici dodatečné podkladové materiály a aniž by nahlížela do databáze Technické správy komunikací, jak ve své výpovědi uváděl svědek Ing. H..

78. Soud zdůrazňuje, že návrh OOP 2019 i OOP 2019 samotné je v daném případě tvořeno jak textovou, tak i grafickou částí, které musí být dostatečně provázány (viz. výše citovaný rozsudek); návrh OOP by měl být srozumitelný pro každou dotčenou osobu. V textové části OOP 2019 o konkrétních hranicích předmětu regulace není uvedeno nic. K otázce vymezení předmětu regulace OOP v grafické části OOP navrhovatelé uvedli, že oblast regulovaná napadeným OOP je vymezena fialovou hranicí, tj. vše, co je uvnitř zóny vymezené fialovou hranicí, je předmětem OOP 2019. Jedná se však pouze o domněnku navrhovatelů, která nemá oporu v textové části OOP, event. v legendě vztahující se k části grafické. Jednotlivé obdélníkové výseky označené čísly 1 až 10 pak dle mínění navrhovatelů označují pouze klad listů, k nimž existuje přehledová mapa celé oblasti. Dle názoru odpůrce je naopak oblast regulovaná napadeným OOP vymezena dílčími obdélníkovými úseky na jednotlivých listech (č. 1 až 10); fialová hranice vymezuje katastrální území Karlína. Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě nebyl splněn ani požadavek na dostatečné provázání textové a grafické části návrhu OOP 2019 a ani samotného OOP 2019, tak aby napadené OOP bylo pro každou dotčenou osobu dostatečně srozumitelné.

79. Dle § 68 odst. 3 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

80. Dle § 173 odst. 1 věty první správního řádu opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou.

81. Dle § 174 odst. 1 správního řádu platí pro řízení podle této části obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé.

82. Dle rozsudku nejvyššího správního soudu ze dne 16 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, „je nutno uvést i v odůvodnění opatření obecné povahy důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (§ 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost“.

83. Dle rozsudku Nejvyššího správního soud ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010 - 48, „připomínky z hlediska práv účastníka řízení představují poněkud slabší nástroj ochrany ve vztahu k námitkám, o nichž je orgán vydávající opatření obecné povahy povinen rozhodnout. Z toho však podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze dovodit, že by bylo možné či snad správné se připomínkami zabývat toliko formálně a vypořádat se s nimi obecnými frázemi, aniž by se zohlednila jejich podstata. Stanoví-li zákon správnímu orgánu povinnost zabývat se připomínkami jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění, musí být z tohoto aktu zřejmé, že správní orgán věnoval připomínkám náležitou pozornost, seznámil se s jejich obsahem a učinil z něj pro opatření obecné povahy nějaký závěr. Požadavky na podrobnost samotného vypořádání se s připomínkami pak budou záviset na jejich relevanci, rozsahu a detailnosti”.

84. V daném případě OOP 2019 je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož neobsahuje ani základní náležitosti odůvodnění ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 1 Ao 3/2008. Není z něj zřejmé, jaké byly úvahy odpůrce ohledně zvoleného referenčního rámce, co je předmětem regulace ani proč je zvolená úprava vhodná. OOP 2019 je nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, jakým způsobem se odpůrce vypořádal s připomínkami navrhovatelů, příp. jak rozhodl o jejich námitkách. Způsob vypořádání je mnohdy obecný, nelogický, nereagující na text konkrétní připomínky a obsahující pouze obecně formulovaný odkaz a citaci normy ČSN 73 6110 bez dalšího (slovy navrhovatelů 25x nakopírovaná pasáž, která se na různých místech pouze mírně odlišuje). Správní orgán se rovněž nesprávně odmítl zabývat řadou připomínek s argumentem, že tyto se odnášejí k referenčnímu rámci OOP 2012, popř. že připomínky nedopadají do regulované oblasti OOP 2019.

85. K třetímu kroku algoritmu (procesní postup při vydávání opatření obecné povahy) soud uzavírá, že OOP 2019 je nepřezkoumatelné, neboť z textové a grafické části odůvodnění není patrný odpovídající referenční rámec, podle něhož by bylo lze hodnotit rozsah a kvalitu plánovaných změn. Způsob, jakým se odpůrce vypořádal s připomínkami a námitkami, je rovněž z velké části nepřezkoumatelný, když vypořádání se nekryje se vznesenými připomínkami a námitkami či obsahuje pouze opakující se obecný odkaz na technickou normu bez dalšího konkrétního vysvětlení. Grafická část OOP 2019 je taktéž nesrozumitelná, když z ní není jednoznačně patrno, jaká konkrétní lokalita (lokality) jsou předmětem regulace OOP 2019.

86. Závěrem soud zdůrazňuje, že není jeho úkolem, coby orgánu, jemuž přísluší pouze přezkum vydaného opatření obecné povahy, aby nahrazoval skutková zjištění a právní závěry, které měl učinit správní orgán, a zasahoval tak do jeho působnosti.

87. Lze tedy uzavřít, že odpůrce při vydávání přezkoumávaného opatření obecné povahy nedodržel zákonem stanovené podmínky pro procesní postup při jeho vydávání.

88. Vzhledem k tomu, že přezkoumávané opatření obecné povahy v tomto kroku algoritmu neuspělo, není nutné zabývat se dalšími výhradami navrhovatelů, neboť již shledané vady postačují ke zrušení napadeného opatření obecné povahy. Co se týče pátého kroku algoritmu (test proporcionality), tak tento soud ani provést nemohl, neboť z odůvodnění OOP 2019 není zřejmé, na základě kterých kritérií, by měla být posuzována přiměřenost právní regulace (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 29. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98). Konečně k testu proporcionality soud dodává, že tento by měl provést již správní orgán při přijímání OOP, a to takovým způsobem, aby jej bylo možno následně podrobit přezkumu. Závěr a náklady řízení 89. S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že napadené OOP 2019 nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, a proto ho podle § 101d odst. 2 věty první s. ř. s., zrušil, a to k devadesátému dni od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Soud stanovil takto dlouhou lhůtu z důvodu, že OOP 2019 bylo zrušeno v důsledku porušení procesního postupu při jeho vydávání, tedy soud dává odpůrci možnost, aby přijal při řádném dodržení procesního postupu nové OOP, a to aniž by musel provádět změny v dopravním značení a tyto zas opětovně odstraňovat. Dalším důvodem je skutečnost, že OOP 2019 upravuje velké množství dopravních značek, tedy v případě, že odpůrce nepřijme nové OOP stanovující obdobné dopravní značení, bude nucen přistoupit k odstranění dopravního značení, resp. k navrácení dopravního značení do podoby před přijetím OOP 2019, což bude časově náročné a soud považuje za vhodné vyhnout se situaci, kdy reálná instalace dopravního značení neodpovídá zákonnému podkladu pro jeho umístění.

90. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé měli ve věci úspěch, proto jim soud přiznal náhradu nákladů řízení, kterou představují zaplacené soudní poplatky ve výši 15 000 Kč, náklady navrhovatele a) a náklady navrhovatele b) na zastoupení advokátem, každému za šest úkonů právní služby [příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu na zrušení OOP, podání repliky, 3 x účast u jednání před soudem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „advokátní tarif“)], tj. celkem 12 úkonů po 2 480 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 6 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (pozn. soudu: všechny úkony byly učiněny jako společné; zástupci navrhovatelů tedy vznikly náklady pouze za šest úkonů) celkem tedy 46 560 Kč.