č. j. 9Ad 9/2018 - 54

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové ve věci žalobce: V. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Náčelník Generálního štábu Armády České republiky sídlem Vítězné náměstí 1500/5, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, č. j. MO 73699/2018-1304 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Stručné vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 4. 2018 u Městského soudu v Praze domáhal přezkumu rozhodnutí Náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 19. 3. 2018, č. j. MO 73699/2018-1304 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky (dále jen „služební orgán I. stupně“) ze dne 21. 11. 2017, č. j. 21737/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce podle § 21a zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) zrušen dnem 30. 11. 2017 služební poměr vojáka z povolání ve zkušební době, čímž zanikl jeho služební poměr vojáka z povolání podle § 18 písm. j) zákona o vojácích z povolání.

II. Žaloba

2. V úvodní části žaloby žalobce rekapituloval skutečnosti, které předcházely vydání napadeného rozhodnutí.

3. Konkrétně uvedl, že rozhodnutím ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 9453/2017 byl žalobce ke dni 1. října 2017, podle § 5 odst. 4 zákona o vojácích z povolání, povolán do služebního poměru vojáka z povolání (dále též jen „rozhodnutí o povolání do služebního poměru vojáka z povolání“). Rozhodnutím náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 1. 9. 2017, č. j. MO 176012/2017-2230, sp. zn. 11/2017, bylo pravomocné rozhodnutí o povolání do služebního poměru vojáka z povolání v přezkumném řízení podle § 95 odst. 1 a násl. zákona č. 500/2004. Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušeno pro rozpor s právními předpisy s odůvodněním, že žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti stanovenou podle § 3 odst. 1 zákona o vojácích z povolání (dále též jen „rozhodnutí v přezkumném řízení“). Odvolání žalobce proti rozhodnutí v přezkumném řízení bylo rozhodnutím ministryně obrany ze dne 15. 1. 2018, č. j. MO 270823/2017-7542/KM, sp. zn. MO 39276/2017-7542KM, zamítnuto a řízení bylo zastaveno. Ministryně obrany však uznala za správný názor žalobce, že rozhodnutí o povolání žalobce do služebního poměru vojáka z povolání zůstalo i po jeho zrušení rozhodnutím v přezkumném řízení vykonatelné, neboť rozhodnutí v přezkumném řízení dosud nenabylo právní moci, a proto služební poměr žalobce vznikl ke dni 1. 10. 2017.

4. Služební poměr žalobce byl zrušen ve zkušební době bez uvedení důvodu rozhodnutím služebního orgánu I. stupně ze dne 21. 11. 2017, č. j. 21737/2017. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. V odvolání žalobce uvedl, že prvostupňové rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, neboť služební orgán měl vyčkat rozhodnutí ministryně obrany ve věci odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení, neboť rozhodnutí ministryně obrany v této věci je prejudiciální otázkou pro rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době. Dále uvedl, že zastřeným důvodem prvostupňového rozhodnutí byla obava, že ministryně obrany odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení vyhoví.

5. V druhé části žaloby žalobce formuloval žalobní námitky.

6. Předně namítl, že ve správním spise týkajícím se řízení o zrušení služebního poměru ve zkušební době, které bylo zahájeno písemností ze dne 6. 11. 2017, č. j. 3128338-4/2017-2230, nebyly obsaženy žádné podklady, k nimž by bylo možno se jakkoli relevantně vyjádřit.

7. Dále namítl, že postup služebního orgánu I. stupně, který využil institutu zrušení služebního poměru ve zkušební době, byl svévolný a mající za cíl zamezit žalobci ve výkonu služby v Armádě České republiky i pro případ, že rozhodnutí v přezkumném řízení bude k odvolání žalobce zrušeno.

8. Rovněž namítl, že žalovaný se naprosto nedostatečně vyrovnal s odvolací námitkou žalobce, že ve vztahu k rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo rozhodnutí ministryně obrany o odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení předběžnou otázkou.

9. Žalobce je přesvědčen, že služební poměr vojáka z povolání mu skutečně vznikl, postup služebního orgánu má za účelový a považuje jej za zřejmou odplatu za skutečnost, že si „dovolil” využít zákonných opravných prostředků, aby se bránil proti nesprávnému postupu nadřízených.

10. V závěru poukázal na skutečnost, že armáda má nedostatek vojáků a uzavřel, že dle jeho názoru je postup služebního orgánu ukázkou zlovůle pod pláštíkem zákonného práva propustit příslušníka ve zkušební době bez udání důvodu.

11. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí služebního orgánu I. stupně, zrušil, neboť tato vycházejí z nesprávného právního posouzení věci a jsou proto rozporná s právními předpisy.

12. V doplnění žaloby ze dne 7. 6. 2018 žalobce odkázal na odpověď ministryně obrany ze dne 31. 5. 2018, č. j. MO 151311/2018-8694, ve věci interpelace poslankyně Mgr. Jany Černochové (dále též jen „odpověď na interpelaci“). Žalobce uvedl, že ministryně obrany v odpovědi na interpelaci otevřeně přiznala, že skutečným důvodem pro zrušení služebního poměru ve zkušební době byla mylná interpretace § 79 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, účinného v době projednání trestného činu žalobce u soudu (dále jen „trestní zákoník“). Podle názoru žalobce ministryně obrany transparentně vyjádřila zjevnou účelovost rozhodnutí o zrušení služebního poměru žalobce ve zkušební době slovy: „Protože ve věci faktického nesplnění trestní bezúhonnosti již nebylo a ani není pochyb, bylo nezbytné nalézt nejvhodnější řešení pro ukončení stávajícího služebního poměru. Za nejvhodnější bylo vybráno právě zrušení služebního poměru ve zkušební době.“. Vyjádřila také domněnku, že „další působení jmenovaného ve služebním poměru rozhodně není vzhledem k jeho minulosti žádoucí.“.

III. Vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 7. 2018 rekapituloval průběh řízení před služebním orgánem, odkázal na obsah napadeného i prvostupňového rozhodnutí, která považuje za věcně správná, vydaná v souladu s právními předpisy a náležitě odůvodněná.

14. K tvrzení žalobce, že ve správním spisu k řízení o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebyly obsaženy žádné podklady, k nimž by bylo možno se jakkoli relevantně vyjádřit, žalovaný uvedl, že dne 14. 11. 2017 se právní zástupce žalobce JUDr. Josef Kopřiva seznámil se spisovým materiálem a požádal o pořízení fotokopií včetně protokolu o nahlížení do spisu. Vyjádření ve věci v avizované lhůtě do 20. 11. 2017 právní zástupce žalobce služebnímu orgánu nezaslal.

15. K tvrzením žalobce o svévolném postupu služebního orgánu žalovaný uvedl, že služební orgán I. stupně jednal v mezích zákona, jelikož právní úprava obsažená v § 21a zákona o vojácích z povolání umožňuje zrušit služební poměr ve zkušební době i bez udání důvodu, a to jak ze strany služebního orgánu, tak i ze strany vojáka z povolání. Námitka žalobce, že „skutečným důvodem zrušení služebního poměru ve zkušební době byla obava, že ministr obrany vyhoví jeho odvolání proti zrušení rozhodnutí o povolání do služebního poměru“, je pouhá spekulace o důvodech, které měly dle žalobce vést služební orgán I. stupně k vydání předmětného rozhodnutí.

16. Žalovaný je toho názoru, že se se všemi odvolacími námitkami žalobce dostatečně vypořádal, a to včetně námitky ohledně skutečnosti, že by „ve vztahu k rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo rozhodnutí ministra obrany o odvolání proti zrušení povolání do služebního poměru předběžnou otázkou“, která je řešena na třetí až páté straně žalobou napadeného rozhodnutí.

17. K námitce ohledně účelovosti postupu služebního orgánu žalovaný uvedl, že služební orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí využil možnosti zrušit služební poměr ve zkušební době podle § 21a zákona o vojácích z povolání a žádné důvody, které jej vedly k vydání rozhodnutí, nesdělil. V případě, kdy důvody nejsou služebním orgánem I. stupně v rozhodnutí uvedeny, nemohou být z logiky věci předmětem námitek v odvolání, respektive přezkumu v rámci odvolacího řízení.

18. Žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, sp.zn. 30 Ad 4/2015, v němž je problematika zrušení služebního poměru vojáka z povolání ve zkušební době řešena.

19. K odpovědi ministryně obrany na interpelaci poslankyně Mgr. Jany Černochové v dané věci ze dne 31. 5. 2018, č. j. MO 151311/2018-8694, žalovaný poznamenal, že žalobce s obsahem odpovědi účelově manipuluje. Žalovaný zásadně nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by ministryně obrany ve své odpovědi na interpelaci otevřeně přiznala, že skutečným důvodem pro zrušení služebního poměru ve zkušební době byla mylná interpretace § 79 odst. 1 trestního zákoníku účinného v době projednání trestného činu žalobce u soudu.

20. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Replika žalobce

21. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval, že ve správním spise není žádný podklad, k čemu by bylo vůbec možno se jakkoli relevantně vyjádřit.

22. Dále konstatoval, že žalovaný namísto toho, aby uvedl jakýkoli racionální důvod zrušení služebního poměru žalobce, „schovává“ se za tvrzení, že podle zákona o vojácích z povolání nemusí služební orgán důvod uvádět.

23. Žalobce je přesvědčen, že právní institut zrušení služebního poměru ve zkušební době, nebyl do právního řádu České republiky zaveden proto, aby umožňoval zlovůli služebních orgánů.

24. Žalobce dále zopakoval, že žalovaný se nedostatečně vyrovnal s odvolací námitkou, že ve vztahu k rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo rozhodnutí ministryně obrany o odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení předběžnou otázkou.

25. Dále podotkl, že ve svém odvolání nenapadal neuvedené důvody zrušení služebního poměru ve zkušební době, ale zastřené důvody, proč ke zrušení služebního poměru došlo.

V. Jednání

26. Při jednání konaném dne 28. 4. 2021 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích a v podrobnostech odkázali na obsah svých podání, která současně v hlavních bodech rekapitulovali.

27. Zástupce žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Zdůraznil, že ze strany služebního funkcionáře došlo ke zneužití institutu zrušení služebního poměru ve zkušební době. Odkázal na rozsudek městského soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. 10Ad 7/2019-95, který v obdobné věci žalobě vyhověl. Rovněž poukázal na judikaturu Ústavního soudu, která netoleruje formalistický postup sofistikovaným odůvodněním zřejmé nespravedlnosti.

28. Žalovaný zdůraznil, že zákon o vojácích z povolání umožňuje zrušit služební poměr ve zkušební době bez udání důvodu, a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Městský soud provedl důkaz předložený žalobcem, a to odpověď ministryně obrany ze dne 31. 5. 2018, č. j. MO 151311/2018-8694, ve věci interpelace poslankyně Mgr. Jany Černochové.

30. Návrhy na provedení důkazů označené žalobcem v žalobě městský soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť se jedná o listiny, které jsou součástí správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí obligatorně vychází a jehož obsah s ohledem na právní názor soudu k rozhodnutí věci zcela postačoval. Soud pro nadbytečnost neprováděl ani důkaz konceptem interpelace poslankyně Mgr. Jany Černochové, neboť se jedná o pracovní nedatovanou verzi listiny, která není relevantní pro rozhodnutí ve věci.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

31. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „s. ř. s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

32. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 věta první s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

33. Ze správního spisu vyplynuly tyto pro věc podstatné skutečnosti:

34. Rozhodnutím služebního orgánu I. stupně sp. zn. 9453/2017, ze dne 7. 6. 2017, o povolání do služebního poměru (dále jen „rozhodnutí o povolání žalobce do služebního poměru“) byl žalobce povolán do služebního poměru vojáka z povolání na dobu 84 (osmdesátčtyři) měsíců a 0 (nula) dnů s místem výkonu služby u VÚ 1837 Chrudim. Den nástupu služby byl stanoven na 1. 10. 2017. Současně byla žalobci stanovena dle § 5 odst. 5 zákona o vojácích z povolání zkušební doba v délce 3 měsíců. Rozhodnutí o povolání žalobce do služebního poměru nabylo právní moci dne 14. 7. 2017.

35. Dne 21. 11. 2017 vydal služební orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobci ve smyslu § 21a zákona o vojácích z povolání zrušen dnem 30. 11. 2017 služební poměr vojáka z povolání ve zkušební době, čímž zanikl jeho služební poměr vojáka z povolání podle § 18 písm. j) zákona o vojácích z povolání. Prvostupňové rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 22. 11. 2017.

36. Proti rozhodnutí služebního orgánu I. stupně žalobce brojil včasným odvoláním, ve kterém poukazoval na to, že prvostupňové rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, neboť služební orgán I. stupně měl vyčkat rozhodnutí ministryně obrany o odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení, které žalobce považuje za prejudiciální otázku. Dále žalobce uvedl, že byť v prvostupňovém rozhodnutí není uveden důvod zrušení služebního poměru ve zkušební době, je zastřeným důvodem obava, že ministryně obrany jeho odvolání vyhoví.

37. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

38. Z provedeného důkazu odpovědí ministryně obrany ze dne 31. 5. 2018, č. j. MO 151311/2018- 8694, ve věci interpelace poslankyně Mgr. Jany Černochové soud zjistil, že ministryně obrany nesouhlasila s tvrzením poslankyně, že by v rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí v přezkumném řízení uznala odvolání žalobce za důvodné anebo že by vyslovila jakýkoliv souhlas s domněnkou žalobce, že by podmínku trestní bezúhonnosti splňoval. Soud proto přisvědčuje argumentaci žalovaného, že žalobce obsah odpovědi ministryně obrany ve věci interpelace poslankyně Mgr. Jany Černochové desinterpretoval.

39. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

40. Podle § 21a zákona o vojácích z povolání „[s]lužební orgán nebo voják může zrušit služební poměr ve zkušební době i bez uvedení důvodu. Služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém bylo doručeno vojákovi rozhodnutí služebního orgánu o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebo ve kterém bylo služebnímu orgánu doručeno písemné oznámení vojáka o zrušení služebního poměru ve zkušební době. Rozhodnutí nebo písemné oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době musí být doručeno druhé straně nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout.“ 41. Podle § 18 písm. j) zákona o vojácích z povolání „[s]lužební poměr vojáka zaniká zrušením ve zkušební době.“ 42. Podle § 144 zákona o vojácích z povolání „[n]a řízení ve věcech služebního poměru se nevztahuje § 10 až 12, § 14, § 33 odst. 2 písm. c), hlava XI části druhé a § 175 správního řádu.“ 43. Podle § 145 odst. 1 písm. f) zákona o vojácích z povolání „[v] řízení ve věcech služebního poměru se rozhoduje o zrušení služebního poměru ve zkušební době.

44. Před přistoupením k vlastnímu věcnému přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí se městský soud nejprve zabýval žalobcem uplatněnou námitkou, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou, „že ve vztahu k rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo rozhodnutí ministra obrany o odvolání proti zrušení povolání do služebního poměru předběžnou otázkou.“ Zjištěná nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž by městský soud byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti a která by již sama o sobě vedla ke zrušení napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V tomto ohledu však městský soud na straně žalovaného žádné pochybení neshledal. Žalovaný se se všemi námitkami obsaženými v podaném odvolání, včetně námitky shora citované, řádně vypořádal, kdy z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, jaké skutečnosti žalovaný v rámci své rozhodovací činnosti hodnotil a na základě jakých konkrétních úvah dospěl ke svým závěrům. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí tak jednoznačně vyplývá postoj žalovaného k jednotlivým vzneseným námitkám, městský soud shledal odůvodnění napadeného rozhodnutí plně přezkoumatelným, a proto mohl přistoupit k meritornímu přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí.

45. V daném případě byl ve správním řízení služební poměr žalobce zrušen ve zkušební době, kdy zákon o vojácích z povolání v § 21a umožňuje, aby ve zkušební době byl služební poměr zrušen i bez uvedení důvodu. Institut zkušební doby upravený v zákoně o vojácích z povolání je přitom možno připodobnit úpravě téhož institutu v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), kde významnou měrou oběma stranám přispívá k uzavření vhodného pracovního poměru. Zkušební doba představuje časové období, které oběma stranám umožňuje ověřit a zjistit, zda a do jaké míry jim daný poměr vyhovuje s tím, že je možné jej kdykoli ve zkušební době ukončit (jednostranným právním úkonem), a to bez udání důvodu. Zatímco pracovní poměr dle zákoníku práce mohou obě jeho strany ve zkušební době takřka neformálně a ze dne na den ukončit, je právní úprava obsažená v zákoně o vojácích z povolání, pokud jde o formu zrušení služebního poměru ve zkušební době, přísnější. O zrušení služebního poměru ve zkušební lhůtě se dle § 145 odst. 1 písm. f) zákona o vojácích z povolání vede správní řízení a zároveň zákon v již výše citovaném ustanovení § 21a ukládá, aby rozhodnutí služebního orgánu nebo písemné oznámení vojáka o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo vojáku doručeno nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout. Co do svého smyslu je však institut zkušební doby v obou právních předpisech velmi podobný a slouží stejnému účelu, tedy ochraně a možnosti obou stran v zákonem přesně ohraničeném časovém období tento vztah bez udání důvodu ukončit (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, č. j. 30Ad 4/2015 – 47).

46. Žalobce zastává názor, že služební orgán je v případě zrušení služebního poměru ve zkušební době dle § 21a zákona o vojácích z povolání sice osvobozen od povinnosti uvést důvod zrušení služebního poměru v odůvodnění rozhodnutí, avšak je povinen shromáždit ve spise takové podklady, z nichž bude tento důvod pro dotyčného vojáka možné seznat, či alespoň dovodit a k nimž bude možno se relevantně vyjádřit.

47. Správní orgán při zjišťování skutkového stavu vychází z § 3 správního řádu, podle nějž „[n]evyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ Jedná se o zakotvení zásady materiální pravdy. K jednomu z limitů zásady materiální pravdy se pak Nejvyšší správní soud vyslovil již např. ve svém rozsudku ze dne 13. 8. 2008, č. j. 1 Azs 59/2008 – 53, v němž uvedl, že „[a]plikace zásady materiální pravdy zakotvené v § 3 správního řádu z roku 2004 (dále jen "správní řád"), podle něhož správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je pochopitelně limitována určením rozsahu, v němž je zjišťování skutkového stavu nezbytné pro rozhodování správního orgánu v konkrétním případě. V tomto omezení se projevuje jiná zásada správního řízení, a to zásada procesní ekonomie.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 8As 247/2017 - 32).

48. Oznámením č. j. 3128338-4/2017-2230, č. j. SpMO 18550/2017-2230/8 ze dne 6. 11. 2017 bylo žalobci podle § 46 odst. 1 správního řádu oznámeno zahájení řízení ve věci zrušení jeho služebního poměru ve zkušební době podle § 145 odst. 1 písm. f) zákona o vojácích z povolání. Zároveň byl poučen jakožto účastník řízení a vyzván k uplatnění práv účastníka řízení. Žalobci bylo dále sděleno, že byly shromážděny dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí ve věci a že podle § 36 odst. 3 správního řádu má možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke zjištěným podkladům a případně navrhnout jejich doplnění. K nahlédnutí do spisu a k vyjádření se k pokladům rozhodnutí byla žalobci stanovena lhůta do 5 dnů od doručení předmětného oznámení. V protokole o nahlédnutí do spisového materiálu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 3128338/2017-2230 žalobce prohlásil, že se seznámil se spisovým materiálem a ve věci se vyjádří do 20. 11. 2017 a dále požádal o pořízení fotokopií ze spisového materiálu a kopii protokolu o nahlédnutí do spisového materiálu.

49. Služebnímu orgánu I. stupně nelze v posuzované věci vytýkat, že nad rámec oznámení o zahájení řízení a protokolu o nahlédnutí do spisového materiálu neopatřil žádné další podklady, neboť pro rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době dle § 21a zákona o vojácích z povolání je jediným nezbytným zjištěním to, zda se jedná o vojína ve zkušební době. Tato skutečnost v posuzované věci mezi účastníky nebyla a není spornou.

50. Jestliže zákon o vojácích z povolání umožňuje služebnímu orgánu zrušit služební poměr vojáka ve zkušební době i bez uvedení důvodu, není z logiky věci nutné na něm vyžadovat, aby shromažďoval jakékoli podklady k prokázání případného důvodu, stejně jako to, aby konkrétní důvody pro zrušení služebního poměru vojáka ve zkušební době činil součástí odůvodnění svého rozhodnutí. Opatřování podkladů, z nichž by byl zjistitelný či dovoditelný skutečný důvod ukončení služebního poměru, a k nimž by se dle žalobce „bylo možno jakkoli relevantně vyjádřit“, by naopak bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, jakož i v přímém rozporu s účelem § 21a zákona o vojácích z povolání, který umožňuje ukončit služební poměr ve zkušební době bez uvedení důvodů.

51. Pokud tedy žalobce v souvislosti s vedeným správním řízením v podané žalobě namítal, že ve správním spise týkajícím se řízení o zrušení služebního poměru ve zkušební době, které bylo zahájeno písemností ze dne 6. 11. 2017, č. j. 3128338-4/2017-2230, nebyly obsaženy žádné podklady, k nimž by bylo možno se jakkoli relevantně vyjádřit., městský soud neshledal tuto žalobní námitku důvodnou.

52. Ze samotného jednání žalobce je pak zcela zřejmé, že měl za to, že rozhodnutí služebního orgánu I. stupně o povolání žalobce do služebního poměru je i po vydání rozhodnutí v přezkumném řízení stále pravomocné a vykonatelné. Stejný názor jako žalobce zastává i žalovaný. Při rozhodování v přezkumném řízení se totiž žalovaný nevypořádal s otázkou odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení tak, aby bylo rozhodnutí v přezkumném řízení vykonatelné již před 1. 10. 2017 bez ohledu na podání odvolání. Rozhodnutí o povolání žalobce do služebního poměru je proto i po vydání rozhodnutí v přezkumném řízení stále pravomocné a vykonatelné. V den stanovený v rozhodnutí o povolání žalobce do služebního poměru jako den, kdy se má žalobce hlásit k nástupu služby, tedy 2. 10. 2017, se žalobce dostavil k výkonu služby na určené místo. Služební poměr žalobce tedy v souladu s rozhodnutím o povolání žalobce do služebního poměru vznikl dne 1. 10. 2017. Kladné rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí v přezkumném řízení by na tomto stavu nemohlo ničeho změnit. V tomto kontextu je proto irelevantní zaobírat se podrobněji námitkou, zda služební orgán I. stupně při vydání prvostupňového rozhodnutí měl vyčkat rozhodnutí ministryně obrany v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí v přezkumném řízení a zda se jednalo o prejudiciální otázku.

53. Ze shora uvedených východisek pro rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době podle § 21a zákona o vojácích z povolání čerpal i žalobcem odkazovaný rozsudek městského soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. 10Ad 7/2019-95, v němž městský soud uzavřel, že „jestliže tedy služební funkcionář zrušil služební poměr žalobkyně ve zkušební době, aniž by v odůvodnění svého rozhodnutí blíže vyložil, které důvody jej k tomu vedly, i takové rozhodnutí bylo právně bezvadné, s ohledem na to, že podle § 41a zákona o služebním poměru lze zrušit služební poměr i bez důvodu.“ V dalším se však skutkový stav v řízení sp. zn. 10Ad 7/2019-95 od nyní projednávané věci zásadně odlišuje, neboť městský soud jako stěžejní otázku pro posouzení důvodnosti žaloby v řízení sp. zn. 10Ad 7/2019-95 shledal skutečnost, že „žalobkyně podle ustanovení § 25 odst. 4 zákona o služebním poměru požádala o odvolání ze služebního místa a o převedení k jinému bezpečnostnímu sboru – k Celní správě.“ V případě žalobce se o odvolání ze služebního místa na žádost ani o převedení k jinému bezpečnostnímu sboru nejedná, proto úvahu o „proporcionalitě výhody, kterou přineslo pro služebního funkcionáře zrušení služebního poměru žalobkyně ve zkušební době k újmě, která tímto zrušením byla způsobena žalobkyni“, nelze v projednávané věci aplikovat.

54. Městský soud proto uzavírá, že zákonné podmínky pro zrušení služebního poměru žalobce ve zkušební době bez uvedení důvodu ve smyslu § 21a zákona o vojácích z povolení byly v posuzované věci naplněny.

VII. Závěr a náklady řízení

55. S ohledem na výše uvedené městský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by způsobovala nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, k níž by musel soud přihlížet z úřední povinnosti.

56. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení nevznikly.