Číslo jednací: 1 To 62/2021-4719

Rubrum

Není sice vyloučeno, aby soud rozhodl o ochranném opatření spočívajícím v zabrání věci nebo v zabrání části majetku i na základě návrhu státního zástupce uplatněného až u hlavního líčení (či dokonce bez takového návrhu), ale předpokladem takového rozhodnutí je respektování procesních práv zúčastněné osoby v hlavním líčení (zejména dle ust. § 198 odst. 1 věta poslední, § 198 odst. 2, § 215 odst. 1, § 216 odst. 1 tr.ř.).

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. března 2022 odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum] v [obec], trvale bytem [adresa], a zúčastněných osob [jméno] [příjmení], narozené [datum], a [jméno] [příjmení], narozené [datum], proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2021, č. j. 54 T 2/2019-4619, a rozhodl takto:

Odůvodnění

I. Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] zamítá. II. Podle § 258 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání zúčastněných osob [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] napadený rozsudek částečně zrušuje ve výroku o uložení ochranného opatření zabrání části majetku zúčastněných osob. III. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. se ve zrušené části věc vrací soudu prvního stupně.

Poučení

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2021, č. j. 54 T 2/2019-4619, byl obžalovaný [jméno] [příjmení] společně s [jméno] [příjmení] (jehož trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. e/ tr. ř.) uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obžalovanému [jméno] [příjmení] byl za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin, za který byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 30 T 6/2011, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru koupě, prodeje, skladování a výrobě lihovin a provozování daňového skladu, jako osoba fyzická i jako statutární orgán a člen statutárního orgánu právnické osoby a jako zmocněnec či na základě jiné smlouvy o zastupování na dobu 6 let a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstev se stejnými obory činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci v trvání 8 let. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 30 T 6/2011, ze dne 12. 6. 2013, k němuž byl souhrnný trest ukládán. Krajský soud v Ostravě také rozhodl podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku o uložení ochranného opatření zabrání části majetku, u [jméno] [příjmení] pozemku parc. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [katastrální území], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [stát. instituce] a o uložení stejného ochranného opatření u [jméno] [příjmení] k pozemku parc. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [katastrální území], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [stát. instituce]. Podle skutkových zjištění se obžalovaný [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] dopustili označeného zločinu tím, že od 12. 11. 2007 do 10. 3. 2010 v úmyslu soustavně ve velkém rozsahu krátit daňové povinnosti ke spotřební dani z lihu a získat tak pro sebe neoprávněný majetkový prospěch neodvedením daně z lihu, společně, vyjma období od 10. 6. 2008 do 26. 8. 2008, kdy byl [jméno] [příjmení] vazebně stíhán v jiné trestní věci a jeho jménem jednal s jeho souhlasem [jméno] [příjmení], dojednali, organizovali a realizovali prostřednictvím [jméno] [příjmení] nákup lihu o lihovitosti nejméně 96%, v nádobách o objemu 1 000 litrů, za cenu 77 Kč, v množství zpravidla 4 000 litrů za jednotlivý odběr, v roce 2007 18 000 běžných litrů lihu, a to konkrétně dne 12. 11. 2007 2 000 běžných litrů, dne 15. 11. 2007 4 000 běžných litrů, dne 27. 11. 2007 4 000 běžných litrů, dne 5. 12. 2007 4 000 běžných litrů, dne 18. 12. 2007 4 000 běžných litrů, v roce 2008 108 000 běžných litrů lihu, a to konkrétně dne 8. 1. 2008 4 000 běžných litrů, dne 10. 1. 2008 4 000 běžných litrů, dne 15. 1. 2008 4 000 běžných litrů, dne 22. 1. 2008 4 000 běžných litrů, dne 5. 2. 2008 4 000 běžných litrů, dne 27. 2. 2008 4 000 běžných litrů, dne 21. 3. 2008 4 000 běžných litrů, dne 3. 4. 2008 4 000 běžných litrů, dne 22. 4. 2008 4 000 běžných litrů, dne 14. 5. 2008 4 000 běžných litrů, dne 28. 5. 2008 4 000 běžných litrů, dne 17. 6. 2008 4 000 běžných litrů, dne 26. 6. 2008 4 000 běžných litrů, dne 16. 7. 2008 4 000 běžných litrů, dne 24. 7. 2008 4 000 běžných litrů, dne 13. 8. 2008 4 000 běžných litrů, dne 27. 8. 2008 4 000 běžných litrů, dne 9. 9. 2008 4 000 běžných litrů, dne 6. 10. 2008 4 000 běžných litrů, dne 15. 10. 2008 4 000 běžných litrů, dne 29. 10. 2008 4 000 běžných litrů, dne 6. 11. 2008 4 000 běžných litrů, dne 18. 11. 2008 4 000 běžných litrů, dne 27. 11. 2008 4 000 běžných litrů, dne 8. 12. 2008 4 000 běžných litrů, dne 15. 12. 2008 4 000 běžných litrů, dne 17. 12. 2008 4 000 běžných litrů, v roce 2009 36 000 běžných litrů lihu, a to konkrétně dne 16. 1. 2009 4 000 běžných litrů, dne 22. 1. 2009 4 000 běžných litrů, dne 29. 1. 2009 4 000 běžných litrů, dne 11. 2. 2009 4 000 běžných litrů, dne 18. 2. 2009 4 000 běžných litrů, dne 2. 3. 2009 4 000 běžných litrů, dne 13. 3. 2009 4 000 běžných litrů, dne 25. 3. 2009 4 000 běžných litrů, dne 17. 12. 2009 4 000 běžných litrů, v roce 2010 16 000 běžných litrů lihu, a to konkrétně dne 19. 1. 2010 4 000 běžných litrů, dne 2. 2. 2010 4 000 běžných litrů, dne 23. 2. 2010 4 000 běžných litrů, dne 10. 3. 2010 4 000 běžných litrů. Tento líh [právnická osoba], s.r.o., skrytě řízená [jméno] [příjmení], odebírala z lihovarů na území České republiky v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně z lihu, tedy bez jejího zaplacení. Líh byl na příkaz [jméno] [příjmení] dalšími osobami fiktivně denaturován a vyveden tak z účetní evidence a evidence správce daně (mimobilanční líh). Obžalovaní určili místo v okresech [obec] a [obec], na kterém byl odstaven nákladní automobil s nákladem lihu, zajistili jeho převzetí a převoz na neznámé místo a po složení lihu vrácení nákladního automobilu na původní místo. Následně každou dodávku lihu [jméno] [příjmení] v hotovosti zaplatili. Takto odebrali v letech 2007 až 2010 celkem 178 000 běžných litrů o lihovitosti nejméně 96%, to je 170 880 litrů absolutního alkoholu. Přitom věděli, že líh nebyl zdaněn spotřební daní z lihu a po převzetí lihu se jako jeho skladovatelé a dopravci stali plátci spotřební daně z lihu. Spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili, líh uvedli do volného daňového oběhu s vědomím, že spotřební daň nebude zaplacena ani jinou osobou. Tím způsobili České republice, zastoupené Celním úřadem pro Moravskoslezský kraj, jako příslušným správcem daně, neodvedením spotřební daně z lihu škodu v rozsahu 45 590 400 Kč.

2. Proti rozsudku podal obžalovaný [jméno] [příjmení] u hlavního líčení dne 19. 4. 2021 odvolání proti všem výrokům rozsudku. Odvolání doplnil písemným podáním ze dne 29. 4. 2021, ve kterém uvedl, že rozsudek považuje za nesprávný a nezákonný vzhledem k nesprávným skutkovým zjištěním, nesprávnému vyhodnocení důkazů a neprovedení důkazů ve prospěch obhajoby. Toto odvolání dále doplnil podáním ze dne 25. 5. 2021, ve kterém trval na své obhajobě. Tvrdil, že se nedopustil krácení daňové povinnosti ke spotřební dani z lihu ve velkém rozsahu. Nebyl podle něj proveden žádný důkaz, který by svědčil, že si objednal, převzal a platil líh nebo ho někomu dodával nebo takový líh zpracovával, příp. ho někde ukrýval. V odvolání popíral pravost CD disků s údajně zajištěným černým účetnictvím [právnická osoba]. Obžalovaný se domníval, že se jednalo o nezákonné důkazy, resp. získané nezákonným způsobem. CD disky obsažené ve spise nebyly pravými důkazy, byly vytvořeny kriminalistickým ústavem při vypracování znaleckého posudku. Dále obžalovaný napadal nesprávné vyhodnocení daňové povinnosti osob v daňovém řízení, neboť daňová povinnost svědčila jiným osobám než [jméno] [příjmení]. Ani podle důkazní situace nastíněné státním zástupcem a soudem by obžalovanému daňová povinnost nevznikla a vzniknout nemohla. Obžalovaný odkazoval na svá dřívější podání s návrhy důkazů, které soud prvního stupně před vyhlášením rozsudku zamítl. Ve druhém doplnění z 31. 1. 2022 obžalovaný žádal, aby projednávaný skutek byl hodnocen jako pokračující trestný čin vzhledem k předchozímu odsouzení za stejný daňový delikt a aby bylo jeho trestní stíhání zastaveno. Připomínal také skutečnosti důležité pro případné zmírnění uloženého trestu odnětí svobody, zejména dostatečnou výměru předchozího trestu odnětí svobody, k němuž byl ukládán souhrnný trest, podmíněné propuštění po polovině výkonu trestu a následné vedení spořádaného života. Opětovný výkon trestu odnětí svobody by tak zasáhl především jeho rodinu a manželku.

3. Rozsudek napadla odvoláním také zúčastněná osoba [jméno] [příjmení]. Obecně se domnívala, že nalézací soud nerozhodl o ochranném opatření zabrání části majetku správně. Jejím hlavním argumentem bylo, že stavba rodinného domu byla pořízena především z úvěru čerpaného od banky, a nikoliv z bezprostředního výnosu z trestné činnosti, což soud nevyhodnotil správně. V odvolání vyčítala soudu, že se podrobně nezabýval jejími argumenty, zejména důkazy o původu a výši finančních prostředků zúčastněné osoby, zejména v tom směru, v jaké míře či rozsahu byla [jméno] [příjmení] schopna sama ze svých příjmů a příjmů rodiny hradit úvěrové splátky. V odůvodněníodvolání ze dne 21. 5. 2021 zopakovala, že nalézací soud nesprávně vyhodnotil finanční situaci rodiny [příjmení], příjmy obou manželů a jejich možnosti hradit hypoteční úvěr. Jinak by nemohl dojít k závěru, že hypoteční úvěr byl hrazen z prostředků získaných trestnou činností. Zúčastněná osoba slibovala předložit odvolacímu soudu výpočet a finanční analýzu příjmů a výdajů rodiny [příjmení].

4. V další části se zúčastněná osoba dovolávala rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 642/07, podle kterého každé zasahování do práva na užívání majetku musí splňovat kritérium přiměřenosti, musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli, což v tomto případě dodrženo nebylo. Zúčastněná osoba tvrdila, že v době údajného páchání trestné činnosti řádně plnila povinnosti dlužníka, hradila hypoteční úvěr, byla zaměstnaná, měla legální zdroje příjmů, což prokazovala ve stížnosti proti rozhodnutí o zajištění nemovitosti. Zúčastněná osoba se domnívala, že nepřiměřená je v jejím případě doba, ve které mohly policejní orgány konat. Nynější rozhodnutí tedy zasahovalo do práva na pokojné užívání majetku. Dále se zúčastněná osoba bránila poškozování své pověsti, protože zajištění nemovitosti bylo zapsáno ve veřejně přístupné evidenci katastru nemovitostí a každým nahlédnutím bylo možné zjistit, že nemovitosti byly zajištěny rozhodnutím policie. Souhrnně v této části zúčastněná osoba namítala porušení základních práv uvedených v Listině základních práv a svobod v čl. 11, 36, 37, 38. Závěrem navrhovala, aby odvolací soud výrok o uložení ochranného opatření zabrání části majetku v plném rozsahu zrušil.

5. V posledním doplnění odvolání ze dne 5. 8. 2021 [jméno] [příjmení] podrobně argumentovala k financování stavby rodinného domu. Poukazovala na to, že byla žadatelem o hypotéku a [jméno] [příjmení] byl pouze ručitelem hypotečního úvěru. Dále připomínala, že uzavřela pojistnou smlouvu k domu. Zúčastněná osoba s manželem zúžili SJM pro přítomnost úspor zúčastněné a jejích obav, aby společný majetek v budoucnu nepřipadl podle zákona o dědickém podílu dětem [jméno] [příjmení] z předchozích vztahů. Zpochybňovala pojištění domu na částku uvedenou v rozsudku, protože banka dům ocenila výrazně níže, jako celkovou nákladovou pořizovací cenu domu, od které se odvíjela výše poskytnutého úvěru. Tomu musela odpovídat výše vlastních prostředků, které musela mít k dispozici. Finanční prostředky našetřené zúčastněnou osobou vkládal [jméno] [příjmení] na účet manželky, když byla na mateřské dovolené a věnovala čas péči o dítě. V odvolání upozorňovala na skutečnost, že první úvěr byl uhrazen 15. 10. 2016. Zúčastněná osoba požádala o nový úvěr, který byl zčásti použit na úhradu staršího úvěru a zbytek úvěrové částky byl poskytnut zúčastněné osobě. Připomínala výši částky, kterou zaplatila na hypotečním úvěru od července 2008 do října 2016. Rodina [příjmení] měla za uvedené období výrazně vyšší příjmy, ze kterých byla schopna platit i ostatní výdaje.

6. Třetím podaným opravným prostředkem bylo odvolání zúčastněné osoby [jméno] [příjmení] ze dne 29. 4. 2021. Výrok o zabrání části majetku považovala za nezákonný a nesprávný, vycházel z nesprávných skutkových zjištění týkajících se její osoby a nabytí jejího majetku. I tato zúčastněná argumentovala tím, že zabrané nemovitosti nebyly financovány z výnosu údajné trestné činnosti obžalovaných, příp. kohokoliv jiného. Podle vlastního přesvědčení vyčerpávajícím způsobem doložila, jak nabyla nemovitosti a jak je financovala. Naopak hodnocení nalézacího soudu považovala za vytržené z kontextu, bez opory v civilním hmotném právu a spekulativní. Nalézací soud nijak věrohodně nevysvětlil, na základě jakých důkazů k nim dospěl. V závěru odvolání zúčastněná osoba navrhla, aby odvolací soud napadený výrok zrušil, nově rozhodl o zrušení zajištění nemovitých věcí a uložil katastrálnímu úřadu výmaz poznámky o zajištění věcí.

7. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako odvolacímu soudu podle § 252 tr. ř. Odvolání obžalovaného [příjmení] bylo podáno proti výrokům, které se ho přímo dotýkaly (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), odvolání zúčastněných osob [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byly podány proti nesprávnosti výroku o zabrání části majetku (§ 246 odst. 1 písm. c/ tr. ř.). Odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] a zúčastněné osoby [jméno] [příjmení] bylo podáno včas, ve lhůtě podle § 248 odst. 1 tr. ř. V případě zúčastněné [jméno] [příjmení] bylo odvolání podáno 13. 5. 2021. Zmocněnkyní zúčastněné osoby Mgr. [příjmení] byl napadený rozsudek doručen nejprve 23. 4. 2021. Zmocněnkyně upozornila dne 13. 5. 2021 krajský soud, že předchozí doručení písemného vyhotovení rozsudku považuje pouze za doručení obhájkyni obžalovaného [jméno] [příjmení] a žádá o další doručení rozsudku jako zmocněnkyni. Krajský soud doručil zmocněnkyni zúčastněné osoby znovu opis rozsudku a zmocněnkyně obratem podala za zúčastněnou osobu odvolání. Vrchní soud je přesvědčen, že tato praxe krajského soudu nebyla správná. Pokud advokátka Mgr. [jméno] [příjmení] vystupovala v trestním řízení ve dvojí roli jako obhájkyně obžalovaného [jméno] [příjmení] a zmocněnkyně zúčastněné osoby [jméno] [příjmení], zcela stačilo doručit jí opis rozsudku pouze jednou. V něm se mohla seznámit s obsahem a odůvodněním všech výroků napadeného rozsudku jako obhájkyně obžalovaného, stejně jako zmocněnkyně zúčastněné osoby. Od data doručení jí běžela lhůta k podání odvolání jako zástupkyni obou zmíněných osob. Vzhledem k tomu, že stejnou praxi s vyrozumíváním advokátů jako obhájců obžalovaných a zmocněnců zúčastněných osob krajský soud zvolil už od začátku řízení před soudem, takže obhájkyni dvakrát doručoval vyrozumění o hlavním líčení a dvakrát doručoval opis obžaloby (č. l. 4059-4060), dvakrát vyrozumíval o pokračování v hlavním líčení (č. l. 4361-4361 nebo č. l. 4541), mohlo to v advokátce vzbudit sice nesprávné, ale potvrzené očekávání, že podobným způsobem bude krajský soud postupovat i při doručování opisu rozsudku. S ohledem na to vrchní soud akceptoval odvolání podané zmocněnkyní zúčastněné osoby [jméno] [příjmení] dne 13. 5. 2021 jako odvolání učiněné ve lhůtě podle § 248 odst. 1 tr. ř. Všechna tři odvolání splňovala podstatné náležitosti obsahu odvolání podle § 249 tr. ř. Odvolací soud neshledal podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí odvolání podle § 253 tr. ř.

8. Vrchní soud proto nařídil veřejné zasedání, v němž přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku o vině a uloženém trestu obžalovanému [jméno] [příjmení] a výroky o uložení ochranného opatření zabrání části majetku zúčastněným osobám [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Odvolací soud také přezkoumal správnost postupu řízení, které napadeným výrokům předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

9. Veřejné zasedání o odvolání se konalo v nepřítomnosti zúčastněné osoby [jméno] [příjmení] a její zmocněnkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která byla o jeho konání řádně vyrozuměna, avšak se k němu nedostavila.

10. Během veřejného zasedání obhájce obžalovaného [jméno] [příjmení] odkázal na písemně podané odvolání. Z něho zdůraznil návrh na doplnění dokazování posudkem z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, k otázce dat, které měly být zaznamenány na určitých nosičích se vztahem k výpovědi svědka [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek měl ověřit autentičnost dokumentů, ze kterých vycházela konstrukce obžaloby. Z doplnění odvolání zdůraznil požadavek, aby se soud zabýval hodnocením vytýkaného protiprávního jednání ve vztahu k dřívějšímu daňovému deliktu, zda se nejednalo o pokračující trestný čin, za který již byl odsouzen, což by mělo vést k zastavení trestního stíhání. Zabýval se hodnocením přiměřenosti uloženého trestu, neboť považoval již vykonaný trest za dostatečný. Z dřívějšího výkonu trestu byl podmíněně propuštěn, od té doby vedl spořádaný život, přiložil k tomu potvrzení o pracovním hodnocení ve stávajícím zaměstnání. Dále stručně shrnul odvolání zúčastněné osoby [jméno] [příjmení]. Poukázal na obtíže, které měla s prokazováním skutečností souvisejících s jejími příjmy a prokazováním vlastnictví majetku s časovým odstupem přibližně 10 let. Zúčastněná osoba trvala na svém vyjádření, z jaké činnosti a z jakých příjmů byly hrazeny náklady hypotéky i stavba rodinného domu. V napadeném rozsudku postrádala vyjádření, jaký měl být výnos z trestné činnosti a jaká část výnosu a jak měla být vložena do zajišťované nemovitosti nebo splátek hypotečního úvěru. Proto žádala, aby byl napadený rozsudek zrušen, bylo zrušeno zajištění nemovitých věcí a byla vymazána poznámka v evidenci katastru nemovitostí.

11. Státní zástupce u veřejného zasedání zhodnotil napadený rozsudek a provedené řízení jako adekvátní. Přijaté skutkové a právní závěry byly podle něj správné. Uložené tresty považoval za přiléhavé dané právní kvalifikaci a závažnosti projednávaných činů. Rovněž považoval za správný výrok o uložených ochranných opatřeních. Navrhl tedy, aby vrchní soud podaná odvolání zamítl jako nedůvodná.

12. V řízení předcházejícím odsuzující části rozsudku týkající se obžalovaného [jméno] [příjmení] vrchní soud neshledal žádné podstatné vady uvedené v § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Proti obviněnému [příjmení] bylo řádně dne 27. 4. 2018 zahájeno trestní stíhání pro skutky, které byly následně popsány v obžalobě a v napadeném rozsudku (č. l. 173-177). Obhajoba obžalovaného byla od počátku zajištěna ustanoveným a později zvoleným obhájcem (č. l. 193, 196, 210). Obžalovaný měl v přípravném řízení a později v hlavním líčení opakovaně možnost se k věci vyjádřit a vypovídat. Po skončení přípravného řízení byl obžalovaný seznámen s obsahem trestního spisu. Hlavní líčení a dokazování byly provedeny při zachování požadavku ústnosti, bezprostřednosti a kontradiktornosti. Obžalovaný měl možnost se k provedeným důkazům vyjádřit a navrhovat provedení dalších důkazů. V tomto směru ani obhajoba obžalovaného [jméno] [příjmení] nevznesla žádné námitky proti procesnímu postupu. Ani v odvoláních zúčastněných osob nebyly namítány žádné vady řízení, které by měly vliv na napadené výroky.

13. Dále se vrchní soud zabýval zákonností a odůvodněností napadených výroků rozsudku krajského soudu. Přezkoumáním zákonnosti výroku napadeného rozsudku vrchní soud rozumí přezkoumání napadeného rozhodnutí z právní stránky, tedy zda v průběhu řízení nedošlo k porušení trestního zákona, trestního řádu nebo dalších právních předpisů. Odůvodněnost rozsudku se týká otázek skutkové povahy, ty jsou základním předpokladem správnosti právního posouzení. Pro odůvodněnost napadených výroků má zásadní význam hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně obsažené v odůvodněnínapadeného rozsudku a vyhovění požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v odůvodněnínapadeného rozsudku stručně shrnul prokázaný skutkový stav. Dále v bodech 4. až 34. napadeného rozsudku podrobně vysvětlil, ze kterých důkazů ve svém závěru vycházel. V bodech 35. až 52. odůvodněnírozsudku krajský soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Na základě hodnocení důkazů ustálil skutkový děj popsaný ve výroku rozsudku. Shrnutí obsahu provedených důkazů je přehledné a dostatečně výstižné. Vlastní hodnocení důkazů bylo pečlivé a propracované. Hodnocení důkazů bylo logické, nemělo žádné známky překrucování obsahu důkazů nebo jejich svévolného hodnocení. Vrchní soud se shodl s krajským soudem, že protiprávní jednání obžalovaného [příjmení] bylo prokázáno celým komplexem provedených důkazů. V prvé řadě šlo o svědecké výpovědi, z nichž nejdůležitější byla výpověď svědka [jméno] [příjmení]. Dále se jednalo o listinné důkazy, především vlastní poznámky zpracované jmenovaným svědkem, věcné důkazy zajištěné v jiných trestních věcech (notebook [jméno] [příjmení] a paměťové SD karty zajištěné u [jméno] [příjmení]) a listinné důkazy pocházející z těchto paměťových médií. Krajský soud se podrobně věnoval hodnocení výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zejména časovým souvislostem jednotlivých výpovědí, souladem výpovědi svědka s listinnými důkazy, souvislostí výpovědi s ručně psaným textem vyhotoveným svědkem [příjmení] v jiné trestní věci. Krajský soud se také věnoval způsobu, jak byly zajištěny listinné důkazy nebo data z paměťových médií v jiných trestních věcech a uváděl je do vztahů s výpovědí svědka [jméno] [příjmení]. Zcela správně a odůvodněně poukázal právě na skutečnosti vyplývající z výpovědí jmenovaného svědka, údajů zjištěných z paměťových médií a shody mezi údaji opatřenými z různých zdrojů. Právě tyto vztahy a souvislosti významně podtrhly věrohodnost zjištěných dat a podporovaly věrohodnost výpovědi [jméno] [příjmení]. Takovému hodnocení stěžejních důkazů vrchní soud nemohl nic vytknout.

14. Krajský soud se rovněž věnoval dalším provedeným důkazům, které dílčím způsobem podporovaly stěžejní důkazy. Šlo především o rekognici provedenou se svědkem [jméno] [příjmení], výpovědi svědků z okruhu [právnická osoba] a bankovní, účetní a daňové doklady. Krajský soud se dále věnoval listinným důkazům, které popisovaly předchozí podnikání obžalovaného [příjmení] s [jméno] [příjmení], skutečnosti oficiálních dodávek lihu [právnická osoba], finanční a daňové souvislosti podnikání jmenované společnosti i okolnosti a transakce ve [právnická osoba]. Na základě podrobného rozboru provedených důkazů a hodnocení obsahu provedených důkazů učinil krajský soud logický a přehledný závěr o průběhu skutkového děje.

15. Z pohledu odvolacího soudu je třeba uvést, že tato trestní věc není jedinou věcí, ve které došlo k odsouzení osob pro zkrácení spotřební daně u tzv. mimobilančního lihu pocházejícího ze [právnická osoba], a to zejména na základě výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a důkazů listinných. Je třeba poukázat na to, že ve skutkově zcela obdobných věcech již byli pravomocně odsouzeni i následující pachatelé: [jméno] [příjmení] st. a [jméno] [příjmení] ml. ve věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 9/2015 a následně u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 To 15/2016; [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/2013 a následně u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 To 55/2016; [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ve věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 11/2016, a [jméno] [příjmení] ve věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 1/2017, následně byly obě tyto věci vedeny u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 73/2017; [jméno] [příjmení] ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 2/2017 a následně u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 123/2018; [jméno] [příjmení] ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 9/2018 a následně u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 To 90/2019. Lze tedy uvést, že jednotlivé důkazy, zejména svědecké výpovědi a listinné důkazy ve formě poznámek vytvořených [jméno] [příjmení], příp. [jméno] [příjmení], nejsou zcela novými důkazy, které by se objevily až v této trestní věci obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ale vyskytovaly se ve všech trestních věcech výše citovaných.

16. Obžalovaný [příjmení] v odvolání většinou obecně nesouhlasil s provedeným hodnocením důkazů, považoval ho za nesprávné, aniž by podstatně rozvedl, v čemž tuto nesprávnost spatřoval. Za konkrétní šlo označit námitku proti přijetí údajného černého účetnictví [právnická osoba]. Jeho pravost obžalovaný [příjmení] v průběhu řízení zpochybňoval. Opatřením tzv.„ černého účetnictví“ se krajský soud věnoval podrobně v bodu 33. odůvodněnínapadeného rozsudku, na který si vrchní soud dovolí odkázat, neboť vysvětlení původu tohoto důkazu je zde podrobně rozebráno a objasněno, takže vrchní soud k tomu již neměl co dodat. Krajský soud správně připomněl, že údaje tzv. černého účetnictví nevyplývaly z jednoho důkazu nebo z jednoho datového úložiště, ale minimálně ze dvou. Jedna část konečného souboru byla přitom nalezena v obou zdrojích. Věrohodnost důkazu byla potvrzena svědkem [jméno] [příjmení], který obecně potvrdil, že takové údaje ve svém přehledu o dodávkách mimobilančního lihu uváděl. K tomu podrobně vysvětlil, co který údaj znamenal. Svědek [příjmení] vypovídal o dodávkách mimobilančního lihu dvojici [příjmení] - [příjmení] ještě předtím, než bylo tzv. černé účetnictví nalezeno. Uvedené údaje souhlasily s údaji, které byly zajištěny později v „ černém účetnictví.“ Proto krajský soud dospěl ke správnému závěru o průběhu skutkového děje. Vrchní soud se s ním v tomto shodnul. Oprávněně krajský soud tyto listinné důkazy zařadil do souboru hodnocených důkazů a vycházel z nich při ustálení skutkového děje.

17. Druhou konkretizovanou námitkou v odvolání obžalovaného [příjmení] bylo tvrzení, že neexistoval žádný důkaz, že mimobilanční líh objednal, převzal, platil nebo tento líh zpracovával, ukrýval nebo někomu dodával. Obsah rozsudku, jeho odůvodněnía celý soubor označených důkazů zřetelně prokázaly, že obžalovaný [jméno] [příjmení] společně s [jméno] [příjmení] dojednali, organizovali a realizovali nákup tzv. mimobilančního lihu od [jméno] [příjmení] a zprostředkovaně od skupiny pachatelů okolo [právnická osoba], která mimobilanční líh získávala.

18. Do třetice odvolání namítalo, že krajský soud neprovedl důkazy, které navrhovali obžalovaní. Neprovedeným důkazům se krajský soud podrobně věnoval v bodech 57. až 69. odůvodněnírozsudku. Shrnul návrhy učiněné stranami trestního řízení v průběhu hlavního líčení. Ke každému návrhu zvlášť se pak vyjádřil, kterým z návrhů vyhověl, kterým nevyhověl a z jakých důvodů. S tímto odůvodněním se vrchní soud ztotožnil, protože navrhované důkazy nebyly způsobilé prokázat skutečnosti, které by byly relevantní pro projednání a rozhodnutí projednávané trestní věci.

19. Tuto pasáž lze uzavřít konstatováním, že skutková zjištění učiněná krajským soudem byla jasná, podložená provedeným dokazováním a dostatečná pro projednávanou věc. Krajský soud se vypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro své rozhodnutí. Své závěry učinil na základě provedených důkazů a přesvědčivě vysvětlil, proč neprovedl důkazy, které navrhovala strana obhajoby. Nebyly proto dány důvody pro zrušení napadeného rozsudku uvedené v § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.

20. Na to se vrchní soud zabýval zákonností právních závěrů učiněných krajským soudem. V této oblasti odvolání obžalovaného [příjmení] namítalo nesprávné vyhodnocení daňové povinnosti ke spotřební dani, která podle přesvědčení obžalovaného [příjmení] svědčila jiným osobám než jemu. Nejenom proto, že se žádného údajně protiprávního jednání nedopustil, ale protože obžalovanému neměla a nemohla vzniknout daňová povinnost vytýkaná v napadeném rozsudku. K tomu bylo vhodné připomenout teoretická východiska o pachatelství zločinu. Pachatelem či spolupachatelem tohoto trestného činu může být nejen subjekt daně, ale kdokoliv - fyzická i právnická osoba, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla jemu anebo i jinému subjektu (fyzické i právnické osobě) vyměřena buď vůbec, anebo ne v zákonné míře a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu nebo byla v tomto rozsahu vylákána výhoda na dani nebo jiné povinné platbě. Subjekt daně, poplatku a jiné podobné povinné platby a subjekt trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby nemusí být totožný a nelze proto zaměňovat daňovou povinnost a trestní odpovědnost za zkrácení daně (Šámal P. a kol., trestní zákoník II., § 140 až § 421, komentář, II. vydání, Praha, C.H.Beck, 2011, str. 2431). I v této části mohl vrchní soud vycházet z odůvodněnínapadeného rozsudku v bodech 53. až 56., ve kterém byla shrnuta podstata právní úpravy týkající se spotřební daně z lihu, vycházející ze zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních. Krajský soud přiléhavě dovodil, z jakých skutečností vycházel při určení povinnosti obžalovaného ke spotřební dani, z čeho vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň a z jakých skutečností vycházel při stanovení výše daně. Zjištěný skutkový stav krajský soud správně kvalifikoval podle ustanovení trestního zákoníku a vysvětlil, v jakých skutečnostech shledal naplnění objektivních a subjektivních znaků skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Krajský soud správně určil, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se stal povinným k přiznání a zaplacení daně v okamžiku, když nakoupil mimobilanční líh od osob z okruhu [jméno] a [jméno] [příjmení], s tímto lihem dále nakládal a uvedl ho tím do volného oběhu. Obžalovaný [příjmení] patřil do okruhu osob, které způsobily, že zákonná daň nebyla přiznána a zaplacena. To platilo i v případě, pokud by obžalovaní nebyli daňovými subjekty a byl jimi někdo jiný, např. [právnická osoba] či [právnická osoba]. Obžalovaný [příjmení] se svým jednáním nepochybně zapojil do řetězu souvisejícího jednání, počínající fiktivním denaturováním lihu, jeho vyvedením z účetní a daňové evidence, tedy vznikem tzv.„ mimobilančního“ lihu, který se odehrál okolo [právnická osoba] a uvedením tzv. mimobilančního lihu do volného daňového oběhu s vědomím, že spotřební daň za líh nebyla zaplacena.

21. Krajský soud správně dovodil, že obžalovaný naplnil znaky objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného zločinu tím, že„ ve větším rozsahu zkrátil daň“ a„ takový čin spáchal ve velkém rozsahu“. Především ze způsobu a rozsahu jednání krajský soud správně identifikoval, že se obžalovaný [příjmení] tohoto jednání dopustil v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

22. V posledním doplnění odvolání obžalovaného [příjmení] byla proti právní kvalifikaci jednání vznesena námitka, že obžalovaný [příjmení] byl dříve odsouzen za stejný daňový delikt. V této situaci mělo být nyní projednávané jednání hodnoceno jako (útok) pokračujícího trestného činu, za který již byl odsouzen a jeho trestní stíhání mělo být zastaveno. Obžalovaný měl na mysli odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 30 T 6/2011-7864 ze dne 12. 6. 2013, kterým byl obžalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let a trest zákazu činnosti. Skutkově přitom bylo předchozí jednání vymezeno tak, že od října 2007 do února 2008 obžalovaný se spolupachateli v úmyslu zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty dopravoval z Rakouska do České republiky motorovou naftu, úmyslně nepřiznávali a neplatili daň z přidané hodnoty a spotřební daň, přičemž se tohoto činu dopouštěli jako členové organizované zločinecké skupiny (č. l. 2437-2511). Po srovnání s projednávaným trestným činem vrchní soud dospěl k závěru, že u těchto dvou jednání nebyly dány podmínky pro jejich hodnocení jako pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Byla mezi nimi sice částečná shoda v době páchání trestného činu, v nyní projednávané věci od listopadu 2007 do března 2010, v předchozí věci od září 2007 do února 2008. Byla zde shoda v právní kvalifikaci jejich jednání, v obou případech se jednalo o trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v kvalifikované skutkové podstatě. Tyto dva skutky ale nešlo považovat za dílčí útoky pokračujícího činu, neboť postrádaly jednotný záměr. Každý skutek obžalovaný [příjmení] spáchal s jinými spolupachateli, ve vztahu k jiné komoditě (minerální oleje - motorová nafta vs. líh) a tyto skutky nebyly ani spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení (dovoz minerálních olejů a motorové nafty s výměnou dokladů a jejich rozprodání vs. koupě tzv. mimobilančního lihu a jeho uvedení do volného daňového režimu). Vrchní soud u těchto skutků postrádal prvky, které by je spojovaly v pokračující trestný čin. Navíc bylo nutné si uvědomit, že i kdyby se o samostatných skutcích obžalovaného [příjmení] uvažovalo jako o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, nemělo by dojít k zastavení druhého trestního stíhání, jak to navrhovala obhajoba, ale přicházelo by v úvahu ukládání společného trestu ve smyslu § 45 tr. zákoníku. Vzhledem k odlišnému popisu skutku v dřívějším rozsudku pod sp. zn. 30 T 6/2011 a v nyní projednávané trestní věci se nejednalo ani o totožný skutek, i když se odehrál ve stejném časovém období. Jednalo se o jinou skupinu pachatelů, měli odlišný záměr, pracovali s jinou komoditou a jiným mechanismem zkracovali daň. Stejná právní kvalifikace nebo shodné období, ve kterém se obžalovaný dopouštěl trestného činu, nezaložilo totožnost skutku a nemohlo být důvodem k zastavení trestního stíhání pro překážku ne bis in idem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř.

23. Krajský soud se odpovídajícím způsobem vypořádal s otázkou stanovení druhu a výměry trestu. Správně vzal do úvahy, že nyní projednávaný trestný čin byl spáchán v souběhu s trestným činem, za který byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 T 6/2011, a je tedy nutné za něj ukládat souhrnný trest odnětí svobody ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku podle nejpřísnějšího ustanovení trestního zákoníku, tzn. v tomto případě podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku, a to nikoliv mírnější, než byl trest předchozí. Krajský soud správně zjistil skutečnosti důležité pro hodnocení povahy a závažnosti činu. V době rozhodování byl obžalovaný [příjmení] zaměstnán, kromě již zmíněného rozsudku nebyl znovu trestně stíhán, nebyl postižen za přestupek, správně krajský soud určil vysokou závažnost trestné činnosti s ohledem na dlouhodobost páchání činu a na výši způsobené škody. Podrobně se krajský soud vypořádal s polehčujícími a přitěžujícími skutečnostmi. Proto vrchní soud mohl odkázat na úvahy o ukládání trestu v bodech 73. až 78. odůvodněnínapadeného rozsudku.

24. V posledním doplnění odvolání obžalovaný [příjmení] znovu připomínal, že předchozí uložený a vykonaný trest byl pro něj dostatečný. Po polovině výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn na svobodu, od té doby vede spořádaný život, byl řádně zaměstnán ve [právnická osoba]. S těmito skutečnostmi pracoval už krajský soud, jak je to patrné z odůvodněnínapadeného rozsudku. Po zvážení všech skutečností krajský soud rozhodl v rámci dané trestní sazby o uložení souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve zvýšené výměře v trvání 11 let a 6 měsíců při správném vyhodnocení výrazných přitěžujících okolností. Tento závěr obsahoval i zvážení stávajícího spořádaného života obžalovaného [příjmení], plnění rodinných či vyživovacích povinností. Souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody stanovený krajským soudem byl zákonný a přiléhavý a vrchní soud neměl důvod na jeho výměře nic měnit, když fakticky byl za závažnou trestnou činnost obžalovanému souhrnný trest navýšen pouze o rok a půl oproti předchozímu již pravomocně uloženému (a částečně vykonanému) trestu odnětí svobody.

25. Přiléhavé bylo také uložení trestu zákazu činnosti. Z provedeného dokazování bylo zřejmé, že obžalovaný zneužíval podnikatelskou činnost v obchodování s lihovinami k páchání daňové trestné činnosti. Proto bylo na místě, aby mu tato možnost byla na přiměřenou dobu odebrána. Tomu odpovídalo vymezení trestu zákazu činnosti i stanovená délka trestu na dobu 6 let. Zároveň byl při ukládání souhrnného trestu zopakován i druhý trest zákazu činnosti z rozsudku, k němuž byl souhrnný trest ukládán. Správně bylo také rozhodnuto o zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 T 6/2011.

26. Po přezkoumání napadeného rozsudku ve výrocích o vině a trestu týkajících se obžalovaného [jméno] [příjmení] vrchní soud neshledal žádné důvody pro jeho zrušení nebo změnu. Proto rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obžalovaného.

27. V další části se vrchní soud zabýval odvoláními zúčastněných osob [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proti výrokům rozsudku o uložení ochranného opatření - zabrání části majetku zúčastněných osob. Také zde se vrchní soud zabýval správností postupu řízení, které předcházelo vyhlášení napadených výroků a poté zkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku o ochranných opatřeních. Při přezkumu řízení vrchní soud zjistil, že o zajištění nemovitostí ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto usneseními policejního orgánu ze dne 7. 8. 2018 (č. l. 222-224, 302-304). Proti těmto usnesením podaly zúčastněné osoby stížnosti, které zamítl Krajský soud v Ostravě usneseními ze dne 29. 11. 2018 (č. l. 299-300, 431-433). Na závěr vyšetřování zúčastněné osoby nebyly seznámeny s obsahem spisu. V obžalobě nebyl obsažen žádný návrh, jak má být se zajištěnými věcmi naloženo (č. l. 4007-4020). Zúčastněné osoby [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byly předvolány k hlavnímu líčení jako svědkyně. Obě odmítly k věci vypovídat s ohledem na rodinný poměr k obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Více méně samy se vyjádřily k některým skutečnostem z jejich majetkových poměrů a vztahům k zajištěným nemovitostem (č. l. 4408, 4261). Krajský soud při vědomí zajištění nemovitostí bez jakéhokoliv návrhu na rozhodnutí o těchto věcech vyrozumíval zmocněnce zúčastněných osob o konání hlavního líčení (např. č. l. 4060). První hmatatelný a věcně formulovaný návrh na zabrání věci zazněl až v závěrečné řeči státního zástupce, jak bylo patrné z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 4. 2021 a písemně vypracovaného závěrečného návrhu státního zástupce (č. l. 4612-4614). Po takto vzešlém návrhu následovala z hlediska ochranných opatření pouze závěrečná řeč zmocněnců zúčastněných osob a následovalo vyhlášení napadeného rozsudku obsahující výroky o zabrání části majetku zúčastněných osob.

28. Takový postup vrchní soud nepovažoval za souladný s požadavkem na řádné objasnění věci a zajištění práv zúčastněných osob. V případě, že by se jednalo o ukládání ochranného opatření obžalovanému, může soud postupovat i bez návrhu státního zástupce (§ 230 odst. 1 tr. ř.). V projednávaném případě šlo o uložení ochranného opatření zúčastněným osobám, odlišným od obžalovaných, v takovém případě je podle vrchního soudu nutné, aby uložení ochranného opatření předcházel návrh státního zástupce. Zmíněné ustanovení § 230 odst. 3 tr. ř. umožňuje soudu po návrhu státního zástupce vyhradit si rozhodnutí o ochranném opatření k veřejnému zasedání. Ze zjištěných skutečností bylo zřejmé, že k podání návrhu na uložení ochranných opatření zúčastněným osobám došlo až v závěrečné řeči státního zástupce, po které následovaly pouze závěrečné řeči zmocněnců zúčastněných osob. V této situaci se zúčastněné osoby neměly možnost seznámit s obsahem návrhu státního zástupce, nevěděly, z jakých skutkových okolností a z jakých právních úvah vycházel státní zástupce při podání návrhu, a především neměly možnost se s tímto návrhem včas seznámit, aby se k němu mohly zúčastněné osoby vyjádřit, příp. mohly navrhnout provedení důkazů k tomuto návrhu.

29. Tento podstatný nedostatek předcházejícího řízení nenahradila ani činnost krajského soudu, který do jisté míry předjímal pozdější postup, když vyrozumíval zúčastněné osoby a zmocněnce zúčastněných osob o konání hlavního líčení. Jestliže nebyl učiněn žádný návrh na uložení ochranného opatření, zúčastněné osoby nemohly ani při výslechu svědků adekvátně reagovat a nemohly navrhovat důkazy. Jestliže bylo zmocněncům umožněno přednést závěrečnou řeč po státním zástupci, nedostatky zvoleného postupu krajského soudu to nezahladilo.

30. Zjištěnou procesní vadu nebylo možné odstranit v odvolacím řízení, neboť by to znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Po uplatnění návrhu státního zástupce učiněného v závěrečné řeči byly zúčastněné osoby seznámeny s jeho obsahem a se skutkovým a právním základem, na kterém státní zástupce tento návrh vystavěl. Protože už v dalším řízení soud prvního stupně nebude rozhodovat o otázce viny, případně trestu, bude nadále rozhodovat ve formě veřejného zasedání. Zúčastněné osoby v něm bude třeba poučit ve smyslu § 42 odst. 1 tr. řádu. Zejména jim krajský soud poskytne možnost, aby se k návrhu vyjádřily, aby mohly učinit návrhy na provedení dokazování a byly přítomny provádění dokazování. Poté provede potřebné důkazy, které se vztahují k problematice návrhu na zabrání věci. Teprve poté bude možno přistoupit k ukončení dokazování ve veřejném zasedání, k uplatnění závěrečných návrhů a k rozhodnutí o návrhu státního zástupce.

31. Vrchní soud nepřezkoumával v úplnosti zákonnost a odůvodněnost výroků o ochranném opatření. Nad rámec toho vrchní soud pouze upozorňuje, aby při případném novém rozhodnutí o ochranném opatření bylo uvedeno do souladu číselné označení ustanovení trestního zákoníku, podle kterého ukládá ochranné opatření a jeho název (§ 101 Zabrání věci a § 102a Zabrání části majetku). Dále by měl krajský soud věnovat pozornost vymezení důvodů, proč ukládá ochranné opatření. V případě, že by znovu dospěl k přesvědčení o splnění podmínek pro uložení zabrání věci podle § 101 odst. 2 tr. ř., měl by vymezit a v odůvodněnívysvětlit, v čem (jaké hodnotě, jaké věci) spatřoval bezprostřední výnos z trestné činnosti nebo zprostředkovaný výnos z trestné činnosti, jak se bezprostřední nebo zprostředkovaný výnos z trestné činnosti projevil v majetkové sféře [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], aby bylo možné konstatovat, že věc náležející zúčastněným osobám, na které pachatelé takovou věc převedli nebo které jinak nabyli, může být postižena výrokem o zabrání věci.

32. Podle § 3 odst. 2 tr. zákoníku se o ochranném opatření rozhoduje podle zákona účinného v době rozhodování. Od nabytí účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. § 101 tr. zákoníku vždy obsahoval ustanovení, které sloužilo k odčerpání výnosu z trestné činnosti. Poslední znění trestního zákoníku s účinností od 1. 2. 2019 změnilo znění § 101 tr. zákoníku v souvislosti se zavedením nové legální definice pojmu nástroj a výnos z trestné činnosti. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku může soud uložit zabrání věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti nebo je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná, a pokud taková věc náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla. Účelem uvedených ochranných opatření podle § 101 odst. 2 a násl. tr. ř. je zejména odčerpání výnosu z trestné činnosti.

33. Zároveň bude třeba, aby krajský soud vzal v úvahu všechny argumenty, které vznesly zúčastněné osoby po vyhlášení zrušených výroků v rámci odvolacího řízení, případně později před vyhlášením nového rozhodnutí a s těmito argumenty se v odůvodněnísvého rozhodnutí náležitě vypořádal.

34. Vrchní soud proto z podnětu odvolání zúčastněných osob [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o uložení ochranného opatření zabrání části majetku zúčastněných osob a ve zrušené části vrátil věc soudu prvního stupně, aby ji nově projednal a znovu rozhodl. Soud prvního stupně je podle § 264 odst. 1 tr. ř. vázán právními názory odvolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí a rovněž je povinen provést úkony a doplnění, které nařídil.