Číslo jednací: 10A 151/2017 - 67

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobkyně J. V. bytem zastoupena Mgr. J. P., obecným zmocněncem bytem proti žalovanému Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ze dne 23. 6. 2017 spočívajícím ve výzvě k prokázání totožnosti žalobkyně takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v tom, že byla dne 23. 6. 2017 u čerpací stanice na dálnici D7 ve směru od Prahy za městem Slaný okolo 13:30 nedůvodně, nezákonně a šikanózně vyzývána příslušníky Policie České republiky k prokázání své totožnosti.

2. Po úpravě petitu na jednání dne 17. 10. 2019 a 30. 1. 2020 se žalobkyně domáhala toho, aby městský soud vyslovil, že zásah Policie České republiky ze dne 23. 6. 2017 u čerpací stanice na dálnici D7 ve směru od Prahy za městem Slaný, spočívající ve výzvě a vynucení prokázání totožnosti žalobkyně, byl nezákonný. Současně žalobkyně navrhla, aby městský soud žalovanému nařídil zajištění likvidaci veškerých pořízených záznamů (obrazových, zvukových, písemných či jiných) žalobkyně, pořízených v souvislosti s předmětným nezákonným zásahem, k čemuž se stanovuje třicetidenní lhůta od právní moci tohoto rozsudku. O provedení likvidace informuje žalovaný žalobkyni písemně s úplným a srozumitelným výčtem všech zničených záznamů do pěti dnů od provedení.

3. Žalobkyně konkrétně uvedla, že dne 23. 6. 2017 přijížděl z Brna objednaný autobus s účastníky akce Klimakemp 2017 na místo konání akce do obce Horní Jiřetín. Autobus byl na dálnici D7 kousek za Slaným zastaven příslušníky Policie České republiky. Autobus byl zastaven pomocí světelného signálu jedoucí policejní dodávky, která následně autobus navedla na parkoviště za benzínovou pumpou. Policie označená jako dopravní nejprve kontaktovala řidiče autobusu, co konkrétně bylo v řešení, není žalobkyni známo.

4. Následně vešlo do autobusu několik příslušníků Policie a všichni účastníci byli jedním z příslušníků vyzváni k prokázání totožnosti. Žalobkyně (a nebyla jediná) opakovaně policisty vyzvala ke sdělení zákonného důvodu prokazování totožnosti a o sdělení opodstatněných podkladů, na základě kterých policisté chtěli zjištění totožnosti žalobkyně i totožnosti ostatních účastníků. Jako zákonný důvod byl uveden důvod podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v rozhodném znění (dále jen „zákon o policii“). Žádné bližší podklady o tom, proč policie důvodně předpokládá, že se v autobuse zdržují cizinci bez oprávnění k pobytu, však sděleny nebyly. Žalobkyně během policejního zásahu aktivně komunikovala s policisty, radila se ohledně svých práv a povinností po telefonu, ocitla se i vně autobusu, bez překážek policisty zavedla k jediným cizincům v autobuse. Policisté okolní autobusy, z nichž v některých zcela evidentně cestovali pouze cizinci, vůbec nekontrolovali. Na tvrzení, že až na předvedené cizince všichni účastníci, včetně žalobkyně např. perfektně mluví česky a tudíž cizinci pravděpodobně nejsou, nebylo reagováno. Po určité době svou totožnost prokázala, během těchto chvil policisté procházeli autobusem s mobilními zařízeními a kontrolovali totožnost zbylých účastníků. Celá kontrola probíhala v nediskrétní zóně a trvala zhruba 45-60 minut. Po zjištění totožnosti téměř všech účastníků byl celý autobus dle slov žalobkyně „ponechán zpět svému osudu“.

5. Žalobkyně v žalobě poukázala na to, že tvrzeným důvodem ke zjišťování totožnosti měl být důvod podle § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii. Mělo jít tedy o výzvu k prokázání totožnosti z důvodu, že lustrovaná osoba se nachází v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky. Žalobkyně je toho názoru, že tento důvod byl použit účelově k zastření jiných nezákonných důvodů. Policie neuvedla, proč se domnívá, že se v autobuse nacházejí cizinci, žalobkyně uvedla, že na parkovišti se nacházelo několik dalších autobusů, ve kterých se cizinci nacházeli, ale tyto autobusy kontrolovány nebyly.

6. Samotnému zjišťování totožnosti předcházelo zastavení autobusu. K důvodu zastavení autobusu podle ustanovení § 42 zákona o policii však žádný důvod sdělen nebyl, resp. policie se vyjádřila nepřesně, neurčitě a nezákonně. Policisté nepředložili jediný podklad k tomu, že důvodným podezřením oplývají. Podle žalobkyně v dané situaci vůbec nebylo jasné, zda policisté postupovali podle § 63 či podle § 42 zákona o policii. Na videích policista zmiňuje ustanovení § 63 zákona o policii, ta však neumožňuje zastavení a prohledání autobusu. Hromadnou prelustrací osob v autobuse policie překročila pravomoci jak podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. b), příp. § 42 odst. 3 písm. a) zákona o policii.

7. Žalobkyně namítla, že postup policie nesvědčil tomu, že skutečně důvodem prohlídky a zjišťování totožnosti byl důvod dle § 63 odst. 2 písm. b) resp. § 42 odst. 3 písm. a) zákona o policii. Poukázala na to, že policie neprovedla žádné sčítání osob v autobuse, ani oddělení skupiny osob, které se ztotožnily od těch, které na ztotožnění čekaly. Mohlo tak dojít k promíchání těchto skupin. Policisté taktéž neprovedli prohlídku vozidla – hledaná osoba by se takto mohla nacházet kdekoliv ve vozidle.

8. Podle žalobkyně byl zásah účelový a měl především zastrašující charakter, což podporuje i celková následná činnost policie v rámci akce Klimakemp 2017. Po dobu konání akce (4-5 dní) policie prakticky uzavřela okolí obce Horní Jiřetín, na přístupových cestách do obce byly prováděny silniční kontroly, které byly vždy bezpodmínečně spojené s perlustrací osob ve vozidlech. Perlustrace pěších osob byly prováděny přímo v obci, kontrolována byla opakovaně projíždějící auta. Očividnou demonstrací síly bylo také přistavení zhruba pěti policejních „antonů“ na náměstí. Prováděny byly opakované perlustrace také přímých organizátorů nahlášených shromáždění při zajišťování úkolů svolavatele a pořadatele. Okolí Horního Jiřetína bylo neustále sledováno tzv. tajnými policisty, kteří spíše než snahu o utajení dávali najevo, že veškerý pohyb účastníků monitorují a zaznamenávají technickými prostředky. Perlustrace byla provedena také na prvním objednaném autobusu s účastníky 20. června.

9. Akce Klimakemp 2017 propagovala především edukační přístup, zmobilizování všech občanů, kterým není lhostejný stav životního prostředí, ve kterém žijí, a od svého prvopočátku deklarovala nenásilný přístup. Uváděné policejní akce ve vzájemné souvislosti dávají jasnou představu o použitých praktikách, které svým charakterem patří socialistické minulosti a nikoliv roku 2017.

10. Závěrem podané žaloby žalobkyně namítla, že uvedeným postupem došlo k narušení její osobní svobody, práva na ochranu soukromí, svobody projevu, pohybu a myšlení. Žalobkyně byla v důsledku uvedeného postupu donucena setrvat po stanovenou dobu na přesně vymezeném místě, použití získaných údajů vzbuzuje silné podezření z jejich zneužití, žalobkyně se celou akcí cítila být zastrašována, šikanována a perzekvována. Uvedený postup byl na žalobkyni proveden z důvodu jejích domnělých osobních názorů, myšlení a filosofie a touhy tyto názory vyjadřovat a sdílet s ostatními. Žalobkyně se také domáhá práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a ochrany před neoprávněným shromažďováním a jiným zneužíváním osobních údajů o její osobě.

II. Vyjádření k žalobě

11. Žalovaný uvedl, že od 20. června 2017 probíhala v rámci územní působnosti Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje dopravně - bezpečnostní akce. Součástí této dopravně - bezpečnostní akce bylo též plnění úkolů policie v oblasti pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách a věcech se zaměřením na problematiku cizinců nelegálně se zdržujících na území České republiky. Kontroly prováděly hlídky dálničního oddělení policie a hlídky odboru cizinecké policie dotčeného krajského ředitelství policie. V rámci předmětné dopravně - bezpečnostní akce byla dne 23. června 2017 cca v 13.30 hod. na dálnici D7 provedena kontrola autobusu zn. Setra S 315 GT-HD, bílé barvy (dopravce COMVIA BUS s.r.o., se sídlem Praha - Braník, Modřanská 33/120), jeho řidiče a cestujících. Kontrola byla prováděna na bezpečném místě v prostoru u odpočívadla u čerpací stanice. V autobuse bylo přítomno kromě řidiče ještě 28 cestujících a dva psi. U řidiče daného autobusu byla provedena kontrola dokladů potřebných k řízení a provozu motorového vozidla a k provozování smluvní dopravy a další úkony. Uvedený postup proběhl bez jakýchkoli problémů.

12. Následně byli cestující vyzváni, aby v souladu s oprávněními policie podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona o policii prokázali svoji totožnost, přičemž většina cestujících (20) předložila doklad totožnosti. Část osob včetně žalobkyně zprvu odmítly svou totožnost prokázat a požadovaly odůvodnění tohoto úkonu. Po nějaké době žalobkyně výzvě vyhověla.

13. V dané situaci se jednalo o aplikaci několika oprávnění policie v rámci dopravně - bezpečnostní akce. Policie při výkonu své pravomoci, a jsou-li k tomu zákonné důvody, nemusí využívat vždy pouze jediné oprávnění, ale může s ohledem na konkrétní situaci aplikovat přiměřeně ta oprávnění, jež jsou v danou chvíli efektivní k dosažení účelu prováděného úkonu. Rozhodně tak nelze tvrdit, že by policie postupovala šikanózně a jakkoliv překročila své pravomoci.

14. Žalovaný uvedl, že termín „dopravně - bezpečnostní akce“ je běžně užíván pro činnost policie zaměřenou primárně na ochranu bezpečnosti a veřejného pořádku při provozu na pozemních komunikacích. V praxi se dopravně - bezpečnostní akce realizuje zvýšeným dohledem policie na vytipovaných úsecích pozemních komunikací po určitou dobu.

15. Policie při dopravně - bezpečnostních akcích postupuje v mezích své obecné působnosti dle ustanovení § 2 zákona o policii a zároveň na základě oprávnění, která jí na úseku zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích svěřuje například v ustanovení § 124 odst. 9 zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Dopravně - bezpečnostní akce mají hlavně preventivní charakter a týkají se v první řadě dodržování pravidel silničního provozu, dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích a kontroly dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích. Policie se v rámci této činnosti může zaměřit na určitý okruh (např. nákladní vozidla, prostředky hromadné dopravy, motocykly aj.) nebo na určitá jednání účastníků silničního provozu (rychlost, požívání alkoholu či jiných omamných látek aj.).

16. Jelikož na pozemních komunikacích nemusí docházet pouze k porušování pravidel provozu na pozemních komunikacích, může být součástí dopravně - bezpečnostních akcí rovněž kontrolní a dohledová činnost nad dalšími oblastmi veřejného pořádku, které spadají do působnosti policie (kontrola migrace, kontrola pobytu cizinců, pátrání po osobách a věcech aj.) nebo jiných orgánů státní správy, které pak poskytují policii součinnost (celní správa, inspekce životního prostředí, veterinární správa aj.). Dopravně - bezpečnostní akce bývají realizovány hlavně v časových obdobích nebo v situacích, kdy lze předpokládat zvýšený výskyt rizikových jevů v rámci silničního provozu a případně další možné ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Může se jednat o určitá pravidelná časová období (např. státní svátky, letní prázdniny, zimní období aj.) nebo také o více či méně (nebo vůbec) se opakující akce hromadného charakteru (kulturní, sportovní, společenské aj.), kde lze předpokládat účast většího množství osob a jejich pohyb po pozemních komunikacích.

17. S ohledem na veřejně dostupné či organizátory prezentované informace o samotné akci Klimakemp a o obdobných akcích v zahraničí bylo možné předpokládat, že na území Ústeckého kraje dojde ke zvýšenému pohybu osob a vozidel, včetně vozidel hromadné dopravy. Z tohoto důvodu byla ode dne 20. června 2017, tedy den před oficiálním zahájením Klimakempu, kdy se předpokládal příjezd účastníků, realizována předmětná dopravně - bezpečnostní akce. Jelikož Klimakemp byl prezentován jako akce s výrazným mezinárodním prvkem, která navazuje na obdobné akce a události v okolních státech (Německo, Rakousko), vycházela policie z toho, že se Klimakempu bude účastnit rovněž větší počet cizích státních příslušníků. Toto bylo dovozováno rovněž z provázanosti organizátora Klimakempu - občanského hnutí Limity jsme my - s obdobným uskupením Ende Gelände, které je aktivní v Německu a na jehož akcích čeští organizátoři aktivně participují.

18. Žalovaný v této souvislosti poukazuje na to, že organizátoři Klimakempu se stejně jako uskupení Ende Gelände hlásí k využívání metod tzv. přímé akce, což je způsob vyvíjení nátlaku na subjekt, vůči němuž akce směřuje (velmi často stát). Tento nátlak může a často bývá realizován formami, které jsou na hraně zákona či zákon dokonce překračují. Jak uvádí sami organizátoři Klimakempu ve svém manifestu, mezi nástroje přímé akce počítají například nenásilné blokády, pasivní odpor, případně občanskou neposlušnost. Účelem těchto akcí je aktivně a vědomě se konfrontovat se zákony a se společenskými konvencemi ve jménu legitimních cílů. Právě blokády důlních zařízení, zařízení důležitých pro provoz elektráren či snaha alespoň dočasně zastavit v dané lokalitě provoz těchto zařízení byly a jsou imanentní součástí výše zmíněných akcí. Ačkoliv podle prohlášení organizátorů mají mít přímé akce striktně nenásilný charakter, nelze vyloučit, že se na nich podílející osoby nedopouští protiprávního jednání, minimálně na úrovni přestupku. O průběhu těchto přímých akcí v zahraničí svědčí veřejně dostupná videa hnutí Ende Gelände.

19. Opomenout z hlediska plnění úkolů policie není možné ani to, že na Klimakempu se rozhodly veřejně participovat rovněž subjekty, které jsou hodnoceny jako levicově extremistické (například Anarchistická federace) a v tomto smyslu představují určité bezpečnostní riziko.

20. Na základě výše uvedených důvodů bylo přistoupeno k tomu, že do předmětné dopravně - bezpečnostní akce byla zapojena i cizinecká policie, která se zaměřovala jak na oblast pobytové kontroly, tak na pátrání po osobách, které jsou zavedeny v cizineckém informačním systému „Evidence nežádoucích osob“ z důvodu účastí na obdobných akcích v zahraničí, na nichž se dopustily protiprávního jednání. Žalovaný rovněž podotkl, že úsek dálnice D8 (na území SRN označený jako A17) patří dlouhodobě k nejzatíženějším z hlediska odhalování nelegálních migrantů, je též místem častého záchytu hledaných a pohřešovaných osob a věcí. Autobus byl označen značkou EUROLINES a dle poznatků cizinecké policie právě v těchto linkách se často nacházejí cizinci porušující pobytový režim.

21. Díky výše popsaným poznatkům, které měla policie k dispozici, existovalo podezření, že by v dotčeném autobusu mohly být osoby, které se na území České republiky zdržují v rozporu s právním řádem České republiky, případně hledané či pohřešované osoby, proto bylo využito oprávnění k zastavení a prohlídce vozidla dle ustanovení § 42 odst. 3 písm. a) zákona o policii. Při samotné kontrole autobusu a jeho řidiče bylo užito oprávnění podle ustanovení § 124 odst. 10 písm. a), f) a h) zákona o provozu na pozemních komunikacích (ve znění platném do 30. června 2017).

22. Policisté v návaznosti na důvody, které je opravňují k zastavení a prohlídce vozidla, provedli kontrolu cestujících, včetně žalobkyně, za využití oprávnění podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) a e) zákona o policii. Oprávnění dle ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii je aplikovatelné právě při činnostech zaměřených na preventivní odhalování cizinců bez povolení k pobytu na území České republiky, přičemž prostředky hromadné přepravy osob bývají velmi častým místem, kde k jejich odhalení dochází.

23. Citované ustanovení zákona o policii je součástí systému pobytové kontroly podle ustanovení § 167 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, mimo jiné jako jedno z tzv. kompenzačních opatření v souvislosti se zrušením ostrahy státních hranic. Policie je rovněž na základě tohoto ustanovení oprávněna provádět tuto pobytovou kontrolu za účelem zjištění, zda cizinci dodržují povinnosti stanovené tímto zákonem.

24. Na základě výše v tomto vyjádření uvedených poznatků byla důvodem provedeného úkonu dle ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii rovněž nutnost provést kontrolu osob, zda tyto nejsou vedeny v cizineckém informačním systému „Evidence nežádoucích osob“, tedy osob, kterým není umožněn vstup na území České republiky kvůli minulým protiprávním jednáním. Uvedené postupy plně korespondují rovněž s čl. 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), podle kterého se zrušení ochrany vnitřních hranic nedotýká výkonu policejních pravomocí příslušnými orgány členských států podle jejich vnitrostátních právních předpisů, pokud výkon těchto pravomocí nemá účinek rovnocenný hraničním kontrolám.

25. Žalovaný je toho názoru, že zákonnost postupu byla dodržena rovněž s ohledem na přiměřenost zvoleného postupu policie. Podle ustanovení § 11 zákona o policii je nutné dbát na to, aby žádné osobě v důsledku postupu policie nevznikla bezdůvodná újma, a postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, či osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem. Zároveň způsob zjišťování osobních údajů musí být dle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o policii přiměřený účelu zjišťování totožnosti.

26. Postup policie, kdy bylo nutné cestou výzvy k prokázání totožnosti vůči žalobkyni ověřit podezření, že by v dotčeném autobuse mohly být osoby, které se na území České republiky zdržují v rozporu s českým právním řádem, plně odpovídal závěrům, ke kterým došel Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. ledna 2016, č. j. 10 As 236/2015-36.

27. Podle žalovaného je obdobně nutné nahlížet také na situaci, kdy policisté dle tvrzení žalobkyně nereagovali na to, že s policisty komunikuje v českém jazyce, konzultuje telefonicky nastalou situaci také v českém jazyce, případně na to, že policisty sama žalobkyně zavedla k jiným osobám - cizincům, kteří se nacházeli v autobuse. Všechny uvedené poznatky sice mohou být pro policii určitou informací o možné české státní příslušnosti kontrolované osoby, avšak bez konkrétního ověření totožnosti nelze takový závěr jednoznačně učinit.

28. Přiměřenost postupu byla zachována, i když žalobkyně odmítla zprvu zákonné výzvě vyhovět, jelikož jí byl ze strany policistů poskytnut čas k nápravě a nebylo použito žádných donucovacích prostředků. Žalovaný dále uvádí, že z obsahu žaloby nijak nevyplývá, že by se policisté zabývali nebo konfrontovali žalobkyni s jejími osobními názory či postoji, když k uvedenému ani neexistuje žádný zákonný důvod a oprávnění. Není proto jasné, jakým úkonem by mělo být zasaženo do svobody myšlení a svobody projevu žalobkyně. K žalobkyní tvrzenému zásahu do svobody pohybu žalovaný uvádí, že doba, po kterou byla žalobkyně nucena setrvat na místě kontroly, byla přímo ovlivněna průběhem zásahu a zejména prvotním odmítavým přístupem žalobkyně a dalších osob k zákonné výzvě k prokázání totožnosti.

29. Žalovaný závěrem dodal, že podle tvrzení žalobkyně jí nebylo vydáno potvrzení o úkonu. K tomuto bodu uvádí žalovaný, že ustanovení § 109 odst. 2 zákona o policii stanoví: „Policista na žádost osoby vystaví bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o provedeném úkonu. Tuto povinnost nemá, dokud její splnění neumožňují okolnosti úkonu.“ Písemné potvrzení o úkonu vydává tedy policista nikoliv bezodkladně, ale bez zbytečného odkladu; tzn. policista je oprávněn dokončit úkoly, které má přiděleny, tedy má možnost písemné potvrzení o provedeném úkonu vydat například až po skončení činnosti v rámci dopravně - bezpečnostní akce. Žádá-li osoba o vydání potvrzení o úkonu a nemůže-li jí policista ihned vyhovět, je osoba běžně informována, kam se má v předem dohodnutou hodinu dostavit (příslušné oddělení krajského ředitelství policie), aby jí dozorčí služba tiskopis o úkonu vydala. Žalovaný ovšem nemá bližší informace o tom, že by žalobkyně (ani nikdo jiný z cestujících) potvrzení o úkonu přímo vyžadoval.

III. Jednání ve věci

30. První jednání ve věci se konalo dne 17. 10. 2019. Žalobkyně na něm reagovala na vyjádření žalovaného a doplnila žalobu. Namítla, že hromadné perlustrování v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak bylo prováděno, nemá místo v demokratické společnosti právního státu. Ten má vykonávat veřejnou moc v mezích vymezených čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy s omezením, které vyplývá dle čl. 4 odst. 4 Listiny. Demokratický právní stát však ze své povahy zásadně nemá a nesmí občany kontrolovat. Neshromažďuje informace o tom, kdo se účastní jakých společenských akcí, kde se nachází a s kým se baví. Tento princip je stanoven ve čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny.

31. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že Policie ČR během této perlustrace, konané v přímém souběhu s dalšími nezákonnými perlustracemi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 1 As 145/2018 a navazující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 11 A 163/2017), překročila svou pravomoc, když při ztotožňování absolutně nedisponovala faktickým důvodem dle § 63 odst. 2 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Žalobkyně namítla, že z postupu policie např. nebylo zřejmé, jaký byl jeho skutečný důvod, jestli § 43 zákona o policii, preventivnost anebo § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii.

32. Důkazy, které navrhuje žalovaná, považuje žalobkyně za zcela irelevantní, protože se týkají v té době teprve připravovaného Klimakempu 2017, popř. jiné, zahraniční akce Ende Gelände. Tato zahraniční akce je totiž svou povahou zcela odlišná od Klimakempu. Zmíněné dva články od Anarchistické federace jsou taktéž irelevantní a absolutně nemohou zodpovědět otázku, jestli se žalobkyně při předmětném zásahu zdržovala v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení k pobytu. Tedy nejenom cizinci, ale cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území ČR. Nadto podotýká, že takovýmto prostorem je de facto jakýkoliv prostor. Takovýmto postupem by byl zcela narušen smysl předmětných zákonných ustanovení a cíl zákonodárce, a to vymezit dvanáct důvodů, kdy policie může provádět perlustrace. Místo těchto materiálů by tedy Policie měla přijít s důkazem, který osvědčí, že se o prostoru, kde se žalobkyně, a spolu s ní i ostatních 27 cestujících v autobuse, nacházela, mohla speciálně domnívat, že to je prostor, kde se zdržují cizinci bez pobytového oprávnění. Žalobkyně uvedl, že neproběhla kompletní prohlídka autobusu, a to ani zavazadlového prostoru, ani prostoru pro cestující. Namítla, že policie nekontrolovala ostatní autobusy, stojící na parkovišti a očividně převážející naprostou většinu cizinců, a že během kontroly nikdy nedošlo k úplnému a jasnému oddělení osob již ztotožněných od těch, které se svému ztotožnění oficiálně bránily.

33. Žalobkyně dále namítla, že žalovaná uvedla, že se předmětná kontrola udála na silnici D7, nedaleko Slaného. Na jiném místě svého vyjádření k žalobě zmiňuje silnici D8 jako úsek "dlouhodobě nejzatíženější z hlediska odhalování migrantů". Charakteristiku silnice D7 v úseku předmětné kontroly z hlediska nelegální migrace však neuvádí.

34. Pro přesnější posouzení, zda-li policie oplývala důvodným podezřením ohledně charakteristiky předmětného autobusu a tedy i zákonnými důvody pro ztotožnění, navrhla žalobkyně provést důkaz v podobě rozkazů, kterými byly vyhlášeny všechny dopravně bezpečnostní akce, konající se od 20. června 2017 do 25. června 2017 v Ústeckém kraji a speciálně rozkaz, společně s podklady k jeho vydání, kterým byla nařízena nezákonná kontrola totožnosti žalobkyně 35. Žalobkyně je přesvědčena, že skutečným důvodem byla zaujatost a zastrašovaní environmentálního hnutí ze strany Policie ČR - Krajského ředitelství Ústeckého kraje. Podle žalobkyně žalovaná pominula charakteristiku tábora Klimakemp 2017. Ten byl avizován a uskutečněn na dobu pěti dní, kdy hlavní těžiště tábora bylo ve vzdělávání, konkrétně v pořádání přednášek a workshopů na aktuální témata klimatické krize a klimatické spravedlnosti. Další vzdělávání probíhalo prakticky - ukázkou udržitelnosti v podobě instalace mobilních solárních panelů, větrné a vodní turbíny, mobilních kompostovatelných toalet, veganského jídla z místních zdrojů atd. Významný důraz byl kladen na propojení co nejširšího spektra občanů, a to včetně místních lidí, postižených těžbou uhlí a změny klimatu nejvíce, kteří chtějí a potřebují chránit životní prostředí, tak, aby se mohli společně seznámit a diskutovat další směřování ohledně celosvětových i republikových přírodně-společenských problémů.

36. Žalobkyně poukázala na to, že policie na jednu stranu tvrdila, že sesbíraná data pravděpodobných budoucích účastníků nebudou jinak využita a nebudou sdílena s jinými složkami. Na jednu stranu argumentuje preventivní funkcí dopravně-bezpečnostní akce po dobu trvání celého Klimakempu, na druhou stranu popírá, že by údaje byly využity jindy, než v okamžiku daného ztotožňování. Podle názoru žalobkyně buď šlo policii o preventivnost dopravně bezpečnostní akce, anebo policie lže a záměrně sestavuje paušalizované seznamy občanů, kteří se zasazují o ochranu životního prostředí a toto jednání opírá o účelově zmíněnou zákonnou licenci, avšak bez reálných podkladů. Aby mohlo být o motivech a přesném počínání Policie více jasno, navrhla žalobkyně soudu provést jako důkaz policejní rozkazy, kterými byly vyhlášeny všechny dopravně bezpečnostní akce, konající se od 20. června 2017 do 25. června 2017 v Ústeckém kraji. Konkrétní jméno takovéto dopravně bezpečnostní akce, to, jak znělo její zadání a vnitřní charakteristika, včetně podkladů, může být velice přesným vodítkem o pravých důvodech paušálních perlustrací. K tomuto ještě navrhla provést důkaz případnou zaznamenanou radiovou, textovou či jinou komunikací policie, kupř. řídícího štábu a hlídky, která provedla zásah.

37. Žalobkyně dále uvedla, že na přístupových cestách do obce Horní Jiřetín byly po několik dní prováděny tzv. silniční kontroly, avšak vždy bezpodmínečně spojené s perlustrací všech osob ve vozidle, nikoliv pouze řidiče. Technický stav vozidel přitom obvykle nebyl vůbec zkoumán. Žalobkyně upozorňuje na § 43 zákona o policii a má za to, že ani tyto podmínky nebyly splněny. Byly prováděny i perlustrace pěších osob např. před obchodem v obci a dále i uprostřed obecní hlavní silnice, kdy byla kontrolována několikrát za den opakovaně projíždějící auta. Zasahující policisté přitom při žádosti o sdělení důvodu, na kterých se perlustrace zakládaly, odpovídali buď zcela vágně, nebo dokonce i v očividném rozporu. Vždy však byl zákonný důvod vzpomenut ex post. K tomuto žalobkyně navrhla provést důkaz videem s názvem "Silniční hlidka 4-3" a "Silniční hlidka 5-1", na kterých jsou zaznamenána dvě ztotožnění z několika, kterým byl podroben zástupce žalobkyně.

38. Dále žalobkyně uvedla, že demonstrací síly pak bylo přistavení zhruba pěti policejních „antonů" na náměstí, byly prováděny perlustrace organizátorů, okolí Horního Jiřetína neustále sledováno tzv. tajnými policisty, ti dávali najevo, že veškerý pohyb účastníků je monitorován a zaznamenáván i technickými prostředky. Perlustrace všech cestujících byla provedena také na dvou objednaných autobusech s účastníky akce Klimakemp, v úterý 20. června 2017 a v pátek 23. června 2017. Policie podle žalobkyně postupovala v souladu se zájmy energetických společností, když používala vozidla těchto společností k přepravě policistů i zajištěných aktivistů, konala společné hlídky se security a dokonce v několika případech umožnila security zaměstnancům těchto společností dopustit se nezákonného jednání, jak např. vyplývá z videa "Security v dole".

39. Žalobkyně dále požaduje likvidaci veškerých pořízených záznamů v souvislosti s nezákonným zásahem, protože pořízením těchto záznamů bylo zasaženo do práva na informační sebeurčení žalobkyně, kdy se navíc vše událo během nezákonného zásahu. Tento zásah, právě i pouhým držením (a možným užíváním) záznamů, stále trvá a žalobkyně požaduje také vydání výroku přikazujícího, ve kterém je nařízeno zničení těchto záznamů a také informování o tomto zničení. Ke stejnému závěru v podobné situaci došel také Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. srpna 2014, č. j. 2 As 35/2014. V bodě 29 tohoto rozsudku bylo přisvědčeno souběhu určovacího výroku na nezákonnost zásahu a přikazujícího výroku na obnovu stavu před zákonem. V tomto tedy Nejvyšší správní soud přisvědčil rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2014, č. j. 11 A 69/2013. Existenci takových souběhů pak potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2015, č. j. 7 As 286/2015, resp. jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2014, č. j. 10 A 99/2014.

40. Žalovaný doplnil, že zásah byl uskutečněn skutečně na silnici D7 nikoliv na D8; policie reagovala na vývoj, proto se rozšířil perimetr akce. Zastával názor, že důvod zde existoval, byl sdělen a byl zákonný. V dalším poté žalovaný odkázal na vyjádření a návrhy učiněné na jednání pod sp. zn. 10 A 150/2017.

41. Z nich tedy pro projednávanou věc je relevantní vyjádření, že policejní akce byla dopravně bezpečnostním opatřením v souvislosti s akcí Klimakemp 2017. Žalovaný je přesvědčen, že takovým opatřením policie z pohledu bezpečnostního sboru plní funkci podle § 2 a § 10 zákona o policii. Žalovaný uvedl, že před zahájením akce se organizátoři hlásili k tomu, že budou porušována pravidla. Poukázal na to, že příslušníci se hlásí k metodě přímé akce, znamenající hraniční až nezákonnou konfrontaci se státní mocí. Informace o uskupení Ende Gelände poskytovaly předobraz, jakým způsobem budou akce probíhat, všechny skupiny se hlásí ke globálnímu pojetí protestů, čekal se zvýšený pohyb cizinců. Z toho tedy Policie České republiky vycházela, a proto bylo vyhlášeno bezpečnostní opatření; žalovaný připomněl, že obdobně se vychází při jiných bezpečnostních akcí (rizikové fotbalové zápasy).

42. Žalovaný namítl, že uvedenou akcí nešlo o zastrašování a ani o cílené zaměření na enviromentalisty. Poukázal na to, že podle rozsudku Městského soudu ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 11 A 17/2019 může policie k prokazování totožnosti přistoupit i preventivně. Má dále za to, že odůvodnění důvodu k prokázání totožnosti bylo dostatečné a je i toho názoru, že policisté postupovali v souladu se zásadou přiměřenosti podle § 11 zákona o policii.

43. Na jednání dne 17. 10. 2019 provedl městský soud ty důkazy, které se podle návrhů procesních stran týkaly předmětu řízení – tj. měly se týkat výzev policistů vůči žalobkyni k prokázání totožnosti a odůvodnění těchto výzev. Městský soud tak provedl důkaz videozáznamy označenými jako „bus2-1“ a „bus2-2“ zachycujícími průběh ztotožňování osob v autobusu.

44. Na jednání dne 30. 1. 2020 provedl městský soud důkaz listinou „ROZKAZ ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 15. června 2017, kterým se vyhlašuje policejní akce KLIMAKEMP“ (dále jen „rozkaz“). Dále městský soud provedl důkaz prezentacemi uskupení Limity jsme my (Manifest, O nás) a Anarchistické federace – článkem „Změňme systém, ne klima!“ Uvedené důkazy provedl městský soud k návrhu žalovaného, který takto poukazoval na to, že disponoval reálnými poznatky o tom, že se akce Klimakemp 2017 mohou účastnit i zahraniční účastníci a že v souvislosti s touto akcí může dojít narušení bezpečnosti a veřejného pořádku. Prezentace „Klimakemp 2017“, „Czech Climate Camp“, „Ende Gelände - Who We are“ a „Za klimatickou spravedlnost“ od uskupení Anarchistické federace městský soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť uvedené tvrzení žalovaného a rozhodné skutečnosti byly zjištěny již z provedených prezentací.

45. Městský soud dále shledal, že k prokázání výzvy vůči žalobkyni a k okolnostem této výzvy postačí již předložené videozáznamy a není k tomu třeba dalších svědeckých výpovědí. Dále taktéž neprovedl důkazy, které zjevně nesouvisely s předmětem řízení – tj. s výzvou policie učiněnou vůči žalobkyni k prokázání totožnosti. Neprovedl tedy důkaz videozáznamy „Security v dole“ (video dokumentující nečinnost policie při zásahu ochranky v dole Bílina), „Silniční hlidka 4-3", "Silniční hlidka 5-1" a „silnice 1-1“ (videa o výzvách policie ke ztotožnění zástupce žalobkyně či jiných osob) a „Ende Gelände“ (videa o akcích uskupení Ende Gelände) – zde městský soud shledal, že k prokázání charakteristiky uskupení a projevů jeho sympatizantů postačí již provedené prezentace.

46. Další důkazy (záznamy o komunikaci hlídky se štábem či jiným videozáznamem o průběhu ztotožňování žalobkyně) žalovaný přes výzvu městského soudu nepředložil s odůvodněním, že těmito podklady nedisponuje.

47. K prokázání vzniku a existence záznamů o lustraci osob žádný důkazní návrh nebyl uplatněn; o důvodnosti tohoto žalobního návrhu proto městský soud uvážil toliko z hlediska zákonných ustanovení (viz níže).

48. Žalobkyně v závěrečném návrhu setrvala na svém dosavadním a v řízení prezentovaném postoji. Je názoru, že motivem policie bylo zastrašování aktivistů, policie mohla mít jiné interní rozkazy. V pozdější akci na území Královehradeckého kraje v roce 2019 nedošlo k žádné lustraci a nebyla podána jediná stížnost. Nešlo o standardní kontrolu a i v jejím případě směřovaly lustrace ke zjišťování poznatků o účastnících. Jakákoliv lustrace dohledatelná v systému směřuje ke sledování a k nátlaku na environmentálně činné osoby. Policie nevysvětlila, proč neproběhla kompletní prohlídka autobusu a ostatní autobusy stojící na parkovišti, v nichž převážně byli cizinci a ti lustrovaní nebyli. Žalobkyně připomněla, že ona stejně jako ostatní cestující měli z postupu policie nepříjemné trauma a zážitky a ztratili důvěru v policii. Postup policie vnímala jako zastrašování. Je pochopitelné, pokud se cestující proti postupu policistů v autobusu ohradili, pokud měli za to, že se lustrace prováděla nezákonně a děla se nespravedlnost.

49. Žalovaný upozornil, že předmětem je to, jakým způsobem proběhl zásah do osobnostních práv žalobkyně. Ten vycházel ze zákonného zmocnění, policie je povinna plnit svou funkci, zabezpečit pořádek. Akce měla mezinárodní prvek, bylo v řízení prokázáno, že se na akci budou vyskytovat nežádoucí osoby, které by mohly spadat pod ztotožnění podle § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii. Podle žalovaného byl postup policie skutkově i právně odůvodněn. Policie vystupovala v mezích přiměřenosti a slušnosti, účastníci nebyli zastrašování, nebylo jim vyhrožováno, nebyli dotazováni na ideologické zaměření. Žalovaný taktéž zdůraznil, že se záznamy o osobách z hlediska ochrany osobních údajů zachází citlivě a jen v nezbytné míře. Ostatně právě z toho důvodu byly záznamy o komunikaci mezi hlídkou a štábem v projednávané věci zlikvidovány, neboť byly vyhodnoceny jako již nepotřebné.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

50. Podle ustanovení § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) platí, že „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ Podle ustanovení § 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[s]oud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.“ Podle ustanovení § 87 odst. 2 věta první s. ř. s. platí, že „[s]oud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem." 51. Žalobkyně se v projednávané věci domáhá jednak určení nezákonnosti zásahu spočívajícího ve výzvě a vynucení prokázání totožnosti a jednak nařízení likvidace veškerých pořízených záznamů o žalobkyni (obrazových, zvukových, písemných či jiných) pořízených v souvislosti s nezákonným zásahem.

52. Obsahem záznamů, jejichž likvidace se žalobkyně domáhá druhým žalobním petitem, mají být informace pořízené policií o žalobkyni (a o dalších osobách) v průběhu tvrzeného zásahu. Vzhledem k tomu, že městský soud má posoudit zákonnost zásahu spočívající v lustraci osob, je dílčí závěr o zákonnosti tohoto zásahu taktéž podstatný i pro posouzení toho, zda pořízení a existence záznamů o lustracích je trvajícím následkem tohoto nezákonného zásahu. Pokud by městský soud shledal nezákonným zásah spočívající ve výzvě k prokázání totožnosti, musel by vyhovět i žalobnímu návrhu na uložení povinnosti žalovanému zlikvidovat veškeré záznamy z předmětného zásahu, neboť bez splnění výzvy by žalovaný nemohl následně provést ani záznam o lustraci žalobkyně (a dalších osob). Nejvyšší správní soud přitom uložení příkazu k odstranění záznamů již aproboval např. v rozsudku ze dne 27. 8. 2014, č. j. 2 As 35/2014 – 109, www.nssoud.cz, v němž v odst. 29 uvedl: „[…] v žalobě proti zásahu, který trvá nebo trvají jeho důsledky či hrozí jeho opakování, je možné domáhat se přikazujícího či zakazujícího výroku. Vzhledem k tomu, že pořízení záznamu osobních dat žalobce bylo nezákonným zásahem spočívajícím v porušení práva na soukromí, lze uchovávání takového záznamu považovat za trvání jeho důsledků, a proto byl městský soud oprávněn uložit stěžovatelce povinnost zničit tyto nezákonně získané záznamy.” 53. Městský soud je proto toho názoru, že nezákonnost zásahu spočívajícím ve výzvě k prokázání totožnosti je předpokladem pro s tím související požadavek žalobkyně na zničení záznamů, což lze podřadit pod právo žalobkyně požadovat navrácení v předešlý stav před zásahem, tj. do stavu, kdy lustrace vůbec nebyla provedena (srov. ustanovení § 87 odst. 2 s. ř. s.). V souladu s ustanovením § 87 odst. 1 s. ř. s. tedy městský soud při posouzení tvrzeného „stěžejního“ zásahu (výzva k prokázání totožnosti) a jeho důsledků (existence záznamů) vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

54. Městský soud předesílá, že předmětem tohoto řízení je posouzení zákonnosti jednání hlídky policie při ztotožňování žalobkyně tak, jak jej žalobkyně vymezila svým žalobním návrhem. Pokud přitom žalobkyně poukazovala na program a pojetí akce Klimakemp 2017 a dovozovala, že skutečným důvodem pro lustraci osob měla být snaha policie zastrašit a šikanovat účastníky akce, městský soud zdůrazňuje, že žalobkyně se žalobou domáhala určení, že jednání policie vůči ní bylo excesivní. Úkolem soudu tedy bylo posoudit, za jakých podmínek a okolností policie jednala v místě a čase daného zásahu (tj. zda existoval důvod pro lustraci žalobkyně, jaké k němu existovaly podklady, zda policie postupovala přiměřeně či zda svého postavení nezneužila). S ryze individuálními okolnostmi zásahu tak, jak byly zjištěny a prokázány v projednávané věci, pak podle názoru městskému soudu přímo nesouvisí to, jaké mělo být celkové pojetí a náplň akce Klimakemp 2017 nebo to, jak postupovala policie v jiných případech na jiném místě a v jiném čase. Těmito okolnostmi se proto městský soud s ohledem na vymezený předmět žaloby ani nemohl zabývat. Přes uvedené je městský soud toho názoru, že ve věci nebyly prokázány důvodné pochybnosti o tom, že by policie při zásahu vůči žalobkyni neplnila své poslání, nebo naopak plnění svých pravomocí zneužila za účelem šikany žalobkyně – jak bude níže vysvětleno, bylo prokázáno, že policie disponovala legitimními podklady a poznatky pro vyhlášení policejní akce Klimakemp 2017, v rámci níž plnila své úkoly. Při samotném zásahu pak policisté postupovali přiměřeně.

55. Městský soud neshledal dále důvody k šetření zákonnosti zastavení a prohlídky autobusu z hlediska ustanovení § 42 odst. 3 písm. a) zákona o policii a souvisejících ustanovení (zejména § 174 odst. 9, 10) zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném do 30. 6. 2017. Ačkoliv žalobkyně v žalobě namítla překročení oprávnění vyplývajícího z uvedených ustanovení ze strany zasahujících policistů, z žalobního návrhu vyplývá, že se žalobkyně nedomáhala ochrany před zásahem spočívajícím v zastavení a prohlídce autobusu, ale naopak toliko v nezákonnosti uskutečnění výzvy k prokázání totožnosti ze strany policie v rámci dopravně- bezpečnostní akce zaměřené dle tvrzení žalovaného mj. na ochranu bezpečnosti a zabezpečení veřejného pořádku.

56. Městský soud přitom k charakteru této akce z rozkazu (plán opatření, čl. 1 odst. 3) ověřil, že „z poznatků získaných Policií České republiky (dále jen „policie") a z vyjádření svolavatele [X] je zřejmé, že lze důvodně očekávat četné projevy občanské neposlušnosti, vědomého porušování právních předpisů České republiky, snahu o ochromení těžební činnosti kdekoliv v těžebním prostoru severočeské hnědouhelné pánve, ochromení železniční dopravy vytěženého uhlí a výroby elektrické energie v některé tepelné elektrárně v Ústeckém kraji. Zároveň nelze vyloučit poškozování důlního zařízení, narušování veřejného pořádku, bezpečnosti silniční dopravy a obsazování jednotlivých technologických zařízení (rypadla, komíny, apod.) s velkoplošnými transparenty po celou dobu konání mezinárodní akce KLIMAKEMP 2017. Z tohoto důvodu vyhlásil ředitel krajského ředitelství na dobu od 17. června od 10.00 hodin do odvolání opatření, jehož cílem je eliminovat možná bezpečnostní rizika a zachovat klid a veřejný pořádek na území krajského ředitelství.“ Dále v části druhé, článku 6 Obecná instruktáž rozkaz uvádí, že „opatření směřuje především k ochraně života, zdraví a majetku zúčastněných i nezúčastněných fyzických i právnických osob, veřejného pořádku, bezpečnosti silničního a železničního provozu a k zajištění provozu těžební, dopravní a elektrárenské činnosti.“ 57. Je tedy zřejmé, že policejní akce KLIMAKEMP 2017 nebyla ze strany Policie akcí primárně zaměřenou na bezpečnost v dopravě, ale na zabezpečení veřejného pořádku. Vycházeje z uvedeného a s odkazem na závěry, které Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 19. 9. 2019, č. j. 1 As 145/2018 – 38 týkající se totožné akce Klimakemp 2017 a v rozsudku ze dne 12. 4. 2017, č. j. 3 As 205/2016 – 38 (kde konstatoval, že policie zajišťující veřejný pořádek není správním orgánem, ale bezpečnostním sborem) či ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016 – 79 (v němž vyložil, že ve sporných případech je rozhodující převažující charakter určitého úkonu), soud dovodil, že žalovaným správním orgánem v projednávané věci podle § 83 s. ř. s. je Ministerstvo vnitra jako správní orgán, který řídí veřejný ozbrojený bezpečnostní sbor; ke stejnému závěru dospěl Městský soud v Praze rovněž v jiném rozsudku ze dne 9. 4. 2019, č. j. 11 A 163/2017 – 96. Policisté povolaní z různých organizačních součástí územního odboru Ústeckého kraje do služby v souvislosti s touto akcí tak byli členy ozbrojeného bezpečnostního sboru.

58. Pokud jde o meritum věci, z výše citovaného ustanovení § 82 s. ř. s. vyplývá, že pro aktivní legitimaci je nezbytné tvrzení, že žalobkyně byla přímo (1) zkrácena na svých právech (2) nezákonným (3) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle ustanovení § 82 a následujících s. ř. s. soudem poskytnout (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65).

59. O tom, že zásah policistů směřoval vůči žalobkyni, není přitom ve věci sporu – provedené důkazy jednak zobrazují žalobkyni a vůči ní opakovaně učiněnou výzvu policisty k prokázání totožnosti včetně sdělení důvodů k této výzvě; rovněž žalovaný ve vyjádření k žalobě sám potvrzuje, že žalobkyně jako jedna z členů osazenstva autobusu nejprve odmítla totožnost prokázat.

60. Při věcném posouzení se městský soud nejprve zaměřil na zákonnost jednání policistů z pohledu zákonných podmínek pro lustraci osob.

61. Podle článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod platí, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“. Podle odst. 3 téhož článku platí, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Podle článku 10 Listiny základních práv a svobod má každý „právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno“ (odst. 1), „každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života“ (odst. 2) a „každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě“ (odst. 3).

62. Zákon o policii poté vymezuje pravomoc a působnost Policie České republiky k provedení zmíněného článku 2 Listiny. Podle § 2 zákona o policii je obecným úkolem policie chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony. V této souvislosti je nutno podotknout, že podle § 13 zákona o policii je policista povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejich právech a povinnostech. Podle ustanovení § 11 písm. a) – c) je povinen policista postupovat tak, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma (písm. a), aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma (písm. b) a aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem (písm. c).

63. Jedním z nástrojů, který slouží policii k řádnému plnění úkolů, je i zjišťování totožnosti osob. Rozhodnými jsou přitom ustanovení § 63 odst. 1 a 2 zákona o policii, která vytvářejí zákonný rámec pro zjišťování identity osob významných pro plnění úkolů, ke kterým je policie zákonem povolána.

64. Podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o policii platí, že „[p]rokázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.“ 65. Konkrétní oprávnění policie k uskutečnění výzvy k prokázání totožnosti poté vyplývá z ustanovení § 63 odst. 2 zákona o policii. Podle tohoto ustanovení je „[p]olicista oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku, b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky, c) bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z něhož lze tento prostor účinně ohrozit, d) od níž je požadováno vysvětlení, e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby, f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do místa, kam je policistou zakázán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru anebo místa vycházející, g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím, h) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo přestupku, k požáru anebo jiné mimořádné události, i) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle jiného právního předpisu, j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku, k) na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osobu, která o prokázání totožnosti policistu žádá, a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání totožnosti požádala, nebo l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti.“ Pouze v těchto případech je tedy policista oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti. Městský soud podotýká, že si je vědom toho, že v případě výzvy ke ztotožnění učiněné na základě posledně uvedeného důvodu (tj. podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. l) zákona o policii) ve svém rozsudku ze dne 11. 9. 2019, č. j. 11 A 17/2019 – 53, neshledal nezákonnost. Učinil tak ovšem v situaci, kdy vyzývané osobě byl v rámci akce Klimakemp 2018 sdělen právě tento důvod, tj. důvod podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. l) zákona o policii, a to na základě negativních poznatků policie o chování a jednání účastníků akce Klimakemp 2017. V projednávané věci je však posuzována zákonnost výzvy ke ztotožnění učiněné podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. písm. b) zákona o policii, přičemž výzva z jiného důvodu učiněna nebyla (jak bude vyloženo níže). Závěry rozsudku městského soudu ze dne 11. 9. 2019, č. j. 11 A 17/2019 – 53, tedy nelze na projednávanou věc analogicky vztáhnout.

66. Žalovaný v projednávané věci tvrdí, že zákonným důvodem k výzvám policie byl důvod podle § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2018, č. j. 1 As 145/2018 – 57, přitom platí, že: „[d]ůvod pro lustraci musí existovat již v době výzvy k prokázání totožnosti, nelze jej následně domýšlet, či vytvářet jen proto, aby byl „nějaký“ důvod sdělen; jeho sdělení tedy nesmí být samoúčelné. V této souvislosti je nutno podotknout, že podle § 13 zákona o policii je policista povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejich právech a povinnostech.“ 67. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla městskému soudu DVD se 2 videonahrávkami. Nahrávka označená jako „bus2-1“ o délce 1 minuty a 33 vteřin zachycuje rozhovor mezi 5 policisty a několika cestujícími z autobusu odehrávající se v prostoru venku před předními dveřmi autobusu na parkovišti u čerpací stanice. Žalobkyně namítá, že nerozumí tomu, proč policisté autobus zastavili, načež policista uvádí, že vysvětlil zákonný důvod podle § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii, cestující na to namítají, že neudělali nic špatného a že nevidí důvod, aby zasahující policisté kontrolovali všechny. Jeden z policistů následně vstupuje v doprovodu žalobkyně do autobusu, přičemž tato nabízí, že policistovi ukáže dva cizince. Policista trvá na tom, že má oprávnění „zkontrolovat“ všechny. Závěrem první videonahrávky žalobkyně anglicky vyzývá jinou cestující k tomu, aby si připravila cestovní pas.

68. Druhá videonahrávka označená jako „bus2-2“ o délce 8 minut a 59 vteřin zachycuje shodnou situaci. V prvních 40 vteřinách je situace zachycena přes okno a není zřetelné, o čem se účastníci rozhovoru baví. Autor nahrávky následně opustí autobus předními dveřmi a připojí se k osobám v rozhovoru s policisty. Jeden z policistů dokončuje větu se slovy: „z důvodu těch cizinců.“ Žalobkyně nabízí, že policistům cizince ukáže. Jiný cestující uvádí, že policistka již má jeho občanský průkaz a je tak jasné, že není cizincem, ta odpovídá, že musí ověřit, zda nejde o např. odcizený doklad. Další část videonahrávky zachycuje shodný úsek rozhovoru jako první videonahrávka „bus2-1“, přičemž je z ní patrné, že policista doplnil odkaz na ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii poukazem na to, že se cestující pohybují na migrační trase. Poté shodně jako v první videonahrávce žalobkyně s jedním policistou nastupují do autobusu s tím, že žalobkyně nabízí policistovi, že mu ukáže 2 cizince v autobusu. Autor druhé videonahrávky zůstal před autobusem a videonahrávka zachycuje pokračování rozhovoru s ostatními policisty před autobusem, policisté vyzvali další cestující před autobusem k předložení občanského průkazu s tím, že čím dříve je předloží, tím dříve jim bude umožněno využít toaletu, to však cestující odmítají a následováni policisty se vrací do autobusu. V autobuse první z policistů začne postupně vyzývat cestující k předložení dokladů, a to s odkazem na ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii s tím, že se nachází „u vozidel […nesrozumitelná část…] nacházet cizinci, kteří neoprávněně pobývají na území České republiky.” Druhý oslovený cestující odmítá výzvě vyhovět, policista však setrvává na oprávněnosti výzvy a opakovaně odkazuje na ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii. Ostatní policisté postupují střední uličkou dále, následně kdosi z cestujících cituje předmětné ustanovení a rozhovor se stočí na téma vymezení pojmu „důvodně předpokládat“, přičemž cestující zastávají názor, že daná situace nenasvědčuje naplnění tohoto pojmu. Jedna z policistek pak upozorňuje na to, že se cestující pohybují na migrační trase cizinců. V následující části videonahrávky jedna z policistek žádá autora videonahrávky, aby nenatáčel technické zařízení, kterým policistka ověřuje údaje z dokladů totožnosti cestujících, čemuž autor vyhovuje. Cestující telefonicky konzultuje rozsah oprávnění policistů podle předmětného ustanovení § 63 zákona o policii. Autor videonahrávky dále zachytil rozhovor v zadní části autobusu, kde jeden z cestujících uvádí, že nemůže existovat důvodné podezření ve smyslu uvedeného ustanovení, protože nelze rozumně očekávat, že by do autobusu jedoucího na Klimakemp nastoupil někdo, kdo tam nemá co dělat. Žalobkyně, která dříve konzultovala rozsah oprávnění policistů telefonicky, uvádí, že jsou v autobuse všichni evidentně české státní příslušnosti a že postačuje nahlášení údajů (jméno, příjmení, datum narození) a není třeba předložení dokladů. S tím policisté souhlasí, načež cestující namítají, že to policisté dříve nevysvětlili. Zasahující policisté dále vysvětlují, že po sdělení základních identifikačních údajů ve své evidenci ověří státní příslušnost cestujících. Zbytek rozhovoru není srozumitelný, neboť se promluvy jednotlivých účastníků překrývají. Následně autor videonahrávky přechází do střední části autobusu a zachycuje policisty stojící vně na levé straně autobusu ve směru jízdy, kde je otevřen zavazadlový prostor autobusu. Z nahrávky nevyplývá, že by policisté prohledávali zavazadla cestujících či zavazadlový prostor autobusu; ze zachycených promluv cestujících vyplývá, že jiní cestující zřejmě hledají v zavazadlech své doklady. Tím nahrávka končí. Žádné další relevantní informace ohledně důvodu výzev k prokázání totožnosti z ní městský soud nezjistil.

69. Žalovaný svá tvrzení prokazuje podklady týkajícími se veřejných prohlášení a projevů uskupení „Limity jsme my“, Anarchistické federace dostupných na webových stránkách uskupení. Z těchto prezentací městský soud zjistil, že nepochybně existuje určité sepětí a provázanost uskupení „Limity jsme my“, Ende Gelände a Anarchistické federace. Tato uskupení dle své prezentace opakovaně brojí proti těžbě uhlí, v této souvislosti vyzývají k nenásilným akcím a k projevům občanské neposlušnosti, hlásí se k účasti na Klimakempu 2017. Žalovaný dále taktéž tvrdí, že akce Klimakemp 2017 se mohli účastnit i zahraniční účastníci, kteří s ohledem na svou předchozí činnost mohli představovat bezpečnostní riziko a mohli být vedeni v „Evidenci nežádoucích osob“, konkrétně k tomuto tvrzení však žalovaný nepředložil žádný přímý důkaz; tato skutečnost tedy nebyla přímo prokázána a zůstala spíše v rovině předpokladů, odhadů a spekulace o možné účasti těchto zahraničních osob.

70. Městský soud je toho názoru, že poznatky, kterými policie disponovala (a které vyplývají z provedených důkazů) z obdobných akcí nepochybně mohly oprávněně vést k samotnému vyhlášení bezpečnostní akce Klimakemp 2017, v jejímž rámci policie plnila úkoly podle § 2 zákona o policii a své úkony koncentrovala do spádové oblasti kolem Horního Jiřetína, kde se tato akce konala. Z důkazů (zejména z rozkazu) poté vyplynulo, že policejní akce byla zaměřena na zabezpečení veřejného pořádku, bezpečnosti a předcházení škodám na majetku a nebyla zaměřena na pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách. Do akce byli rozkazem povolání i příslušníci cizinecké policie a její technika (srov. rozkaz - Plán opatření čl. 2 odst. 5 písm. h, i, j), čl. 3 odst. 3 písm. g)); při nařízení rozkazu tedy bylo počítáno s úkony policie i na úseku cizineckého práva, mezi které nepochybně spadají i kontroly pobytového oprávnění cizinců na území České republiky.

71. Městskému soudu z dokazování vyplynulo, že v případě policejní akce Klimakemp 2017 mohl být naplněn toliko důvod ke ztotožnění osob podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) a l) zákona o policii. Dále proto posoudil, zda obstál důvod k lustraci, který policisté žalobkyni sdělili podle ustanovení § 13 zákona o policii. Z předložených videonahrávek má městský soud jednoznačně za prokázané, že zasahující policisté vyzvali cestující k prokázání totožnosti z důvodu, že se zdržovali v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky ve smyslu ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii. Zasahující policisté toto ustanovení nejen výslovně identifikovali, ale v průběhu uvedli i to, že předmětem jejich zájmu jsou cizinci bez oprávnění k pobytu na území ČR a to, že se autobus pohyboval po migrační trase cizinců.

72. Důvodem pro výzvu k prokázání totožnosti podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10 As 236/2015 – 36 (publ. Sb. NSS 5/2016). V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud akceptoval názor, že prostorem, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky, je mezinárodní vlak na trase z Vídně do Prahy a odmítl, že by důkazem o tom, že osoba nemůže být cizincem bez povolení k pobytu na území ČR, mohl být vzhled, plynná čeština bez cizího přízvuku, malé příruční zavazadlo či znalost zákona o policii, a to ani v souhrnu těchto znaků (viz odst. 22-23 a 26-30 uvedeného rozsudku).

73. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku konstatoval, že: „[…] účelem ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii je zjistit, zda se v kontrolovaném prostoru zdržují cizinci bez povolení k pobytu na území ČR. Tento institut vytváří prostor pro účinné působení policie na úseku odhalování cizinců pobývajících na území České republiky bez platného povolení. V souladu s tímto účelem je dáno oprávnění policistů vyzvat osobu nacházející se v prostoru předpokládaném uvedeným ustanovením k prokázání totožnosti a na druhé straně povinnost vyzvané osoby této výzvě vyhovět. Je však třeba zdůraznit, že účelem daného ustanovení není pouze zjištění, jestli legitimovaná osoba je cizincem či nikoli, ale i další ověření, zda se jedná o cizince bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky. […] Jednoznačný a kvalifikovaný závěr o tom, zda je či není vyzvaná osoba cizinkou bez povolení k pobytu na území ČR, mohou policisté učinit pouze za předpokladu, že jim tato osoba na základě zákonné výzvy prokáže svou totožnost. Je nezbytné přihlédnout k tomu, že policista musí jednat bez prodlení, na základě okamžitého posouzení skutkových okolností, nemá v tomto ohledu "komfort správního orgánu, čas a různé prostředky k dosažení zamýšleného legitimního cíle (formalizované dokazování, ověřování, opakované upozornění, pořádkové pokuty), a proto po něm také nelze požadovat v jednání limity, které existenci takových podmínek předpokládají" (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2011, čj. 1 As 63/2011 – 97). Nejvyšší správní soud považuje za nemožné, aby policista důvodně vyzývající k prokázání totožnosti osobu zdržující se v prostoru vymezeném § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii prováděl hodnocení míry pravděpodobnosti, zda se podle vnějších znaků vyzvané osoby může jednat o cizince s oprávněním k pobytu či nikoli, nebo dokonce aby prováděl v této situaci ohledně existence, kvality či intenzity těchto znaků dokazování. Je nutno zdůraznit, že veškeré výše uvedené závěry jsou podmíněny tím, že v projednávané [věci] byly nesporně splněny podmínky pro prvotní výzvu k prokázání totožnosti dle § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii.“ (viz odst. 25 a 31 citovaného rozsudku).

74. Z dokazování vyplynulo, že policisté v projednávané věci přítomným sdělovali, že k prokázání totožnosti jsou vyzýváni na základě důvodu podle § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii. Takový postup policie by podle názoru městského soudu obecně byl zákonný, pokud by k němu také existoval reálný skutkový podklad. Jinými slovy to, že byla učiněna výzva k ověření totožnosti podle § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii, samo o sobě ještě neznamená, že zde byly splněny taktéž podmínky, za kterých může být tato výzva učiněna.

75. Na tomto místě považuje městský soud za nutné zdůraznit, že nestojí na obecném právním názoru, že Policie ČR může s ohledem na důvody podle ustanovení § 42 odst. 3 písm. a) a § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii legálně zastavit každý autobus směřující k hranicím se SRN a vyzvat k prokázání totožnosti všechny cestující; takové posouzení je třeba učinit v každém jednotlivém případě. K zásahu došlo v červnu 2017, tj. v době navazující na vrchol migrační krize v Evropě v letech 2015 - 2016. Městský soud tak chápe tento nyní posuzovaný případ jako určitý „dozvuk“ výjimečných událostí z let 2015 a 2016, na jejichž základě bylo třeba jednak obecně dbát zvýšené pozornosti vůči potenciálně rizikovým prostorům, jako jsou např. prostředky hromadné dopravy. Mezi stranami je poté nesporné, že autobus směřoval směrem k hranicím s Německem - to vyplývá z toho, že zasahující policisté zastavili předmětný autobus na dálnici D7 u čerpací stanice v okolí města Slaný a z toho, že autobus cestoval na trase z Brna do Horního Jiřetína, jenž se nachází nedaleko hranic s Německem a do jehož okolí byla soustředěna policejní akce Klimakemp 2017. Podle názoru městského soudu je rovněž podstatná skutečnost, že předmětný autobus byl označen různými nápisy poukazujícími na přepravu osob, to je patrné z videonahrávky „bus2-2“, kdy na záběru v čase 2:18 je patrné označení nálepkou patrně s textem „EUROLINES“ (obecně známý přepravce osob na mezinárodních trasách) na skle předních dveří autobusu.

76. Žalobkyně se tedy v době ztotožnění nacházela v dopravním prostředku hromadné dopravy na dálnici D7 (ve směru k hranicím s Německem) při cestě na akci s avizovaným mezinárodním přesahem, která se konala v oblasti nedaleko hranic s Německem. Podle názoru městského soudu se tedy žalobkyně bezpochyby nacházela v prostoru „o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky“ (srov. § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii).

77. Z dalšího průběhu zaznamenaného v obou předložených videonahrávkách pak vyplývá, že žalobkyně informovala zasahující policisty o tom, že jsou v autobuse dva cizinci a nabídla, že k nim zasahující policisty zavede. Žalobkyně dokonce jednoho z cizinců vyzvala k předložení cestovního pasu slovy: „Lea, could you get your passport and …?“ v závěru první videonahrávky. Žalobkyně tedy utvrdila zasahující policisty v předpokladu, že se v předmětném autobuse nachází cizinci a svým jednáním alespoň do určité míry akceptovala existenci zákonného důvodu pro výzvu k prokázání totožnosti podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii.

78. V takové situaci však podle názoru městského soudu nelze od zasahujících policistů vyžadovat, aby se spokojili s lustrací dvou „přiznaných“ cizinců a opomněli lustraci ostatních cestujících na základě prostého tvrzení jedné z nich. Zasahující policisté nemohou podle názoru městského soudu takovému tvrzení „slepě“ věřit a musí mít možnost učinit jednoznačný a kvalifikovaný závěr o tom, zda předmětné osoby jsou či nejsou cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky. Z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10 As 236/2015 – 36, k tomu vyplývá, že policisté nemohou tento závěr učinit na základě souhrnu znaků jako je vzhled, plynná čeština bez cizího přízvuku, malé příruční zavazadlo či znalost zákona o policii, ale musí dojít k prokázání totožnosti takové osobnosti. Zasahující policisté se tedy nemohli spokojit s tvrzením, že až na dva označené cizince jsou v autobuse všichni „evidentně“ české státní příslušnosti. Kdyby tedy policisté v daném okamžiku upustili od zjišťování totožnosti ostatních cestujících, včetně žalobkyně, fakticky by podle názoru městského soudu rezignovali na plnění svých zákonem uložených úkolů.

79. Argument žalobkyně, že na parkovišti u čerpací stanice se nacházely jiné autobusy s velkým počtem cizinců, které policisté nekontrolovali, je třeba odmítnout, neboť i kdyby žalobkyně tento argument podpořila příslušnými důkazy (nebylo tedy přímo prokázáno, že lustrace osazenstva těchto autobusů neproběhly), ze skutečnosti, že policisté nepřistoupili k lustraci osob v jiném autobuse, nelze logicky vyvodit, že lustrace žalobkyně v autobuse, ve kterém se nacházela, byla z tohoto důvodu nezákonná a nijak tím není popřena věrohodnost důvodu pro provedení lustrace osazenstva autobusu, v němž cestovala žalobkyně. Žalobkyně dále tvrdila, že zasahující policisté neprovedli prohlídku autobusu a že neprovedli sčítání osob v autobuse, ani oddělení osob, které se ztotožnily, od osob, které na ztotožnění čekaly. Z předložených videonahrávek je patrné pouze tolik, že policisté prošli celým autobusem od přední do zadní části, a že zavazadlový prostor autobusu byl otevřen a že několik policistů stálo čelem k otevřenému zavazadlovému prostoru a tedy do něj přirozeně nahlíželi; na tom nic nemění skutečnost, že byl otevřen proto, aby si mohli cestující ze zavazadel opatřit své doklady. Nelze tedy přisvědčit tomu, že policisté neprovedli prohlídku autobusu. K tvrzenému opomenutí sčítání a oddělení cestujících ze strany zasahujících policistů pak městský soud nemohl přihlédnout, neboť toto tvrzení nebylo možné z dostupných důkazů nijak ověřit.

80. Žalobkyně namítla, že uváděný důvod nebyl vzhledem k okolnostem věrohodný a byl jím zastřen jiný úmysl a důvod policie k provádění lustrací, popř. že skutečným záměrem policie bylo účastníky zastrašit. Městský soud z vymezeného předmětu rozkazu ověřil, že policejní akce Klimakemp 2017 jistě nebyla primárně zaměřena na kontrolu pohybu a pobytu cizinců. Ze zmíněného rozkazu, který jen obecně v Plánu opatření v článku 10 Právní rámec zákroku odst. 8 poukazuje na oprávnění policie podle ustanovení § 63 zákona o policii vyzvat osobu k prokázání totožnosti a v článku 11 shrnuje nejčastější deliktní jednání, které přichází do úvahy na akci Klimakemp 2017, navíc nelze dovodit právní důvod k uskutečnění výzev policie. Z rozkazu nicméně vyplývá, že obecným účelem akce bylo zajistit bezpečnost a veřejný pořádek i s ohledem na předpokládanou mezinárodní účast na Klimakempu 2017. Do akce byli rozkazem povolání i příslušníci cizinecké policie a její technika (srov. rozkaz - Plán opatření čl. 2 odst. 5 písm. h, i, j), čl. 3 odst. 3 písm. g)). Z toho tedy podle názoru městského soudu vyplývá, že již při vymezování rozkazu bylo počítáno s úkony policie i na úseku cizineckého práva, mezi které nepochybně spadají i kontroly pobytového oprávnění cizinců na území České republiky. Městský soud tedy shledal, že i uvedení důvodu podle § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii k prokázání totožnosti mělo svůj podklad v uvedeném rozkazu a jeho uvedení při ztotožňování tak bylo věrohodné a jeho použití k lustraci žalobkyně nelze považovat za zneužití oprávnění policie.

81. Pokud žalobkyně ve své podstatě namítla, že zastavení autobusu a lustrace cestujících byly záměrnou, účelovou demonstrací síly Policie ČR za účelem zastrašení žalobkyně a ostatních cestujících, a že tento zásah v rozporu s požadavky § 11 zákona o policii nebyl tedy přiměřený, z dokazování vyplynulo, že policisté se omezili na samotnou výzvu k prokázání totožnosti (a to i opakovaně), taktéž opakovaně poučili vyzývané osoby o tom, z jakého důvodu tuto výzvu činí a z důkazů ani nevyplývá, že by provedli prohlídku autobusu a jeho zavazadlových prostor např. silově bez součinnosti s osádkou autobusu. Z dokazování o průběhu prohlídky autobusu a lustrace cestujících, tak podle názoru městského soudu žádné excesivní a nepřiměřené jednání policistů nevyplývá. Postup policie byl proto podle názoru městského soudu zcela přiměřený tvrzenému účelu výzvy k prokázání totožnosti (srov. ustanovení § 11 písm. c) zákona o policii).

82. Jestliže žalobkyně veskrze jen obecně namítla, že zásahem policie byla porušena její svoboda pohybu, projevu a myšlení, městský soud na základě provedeného dokazování žádný takový zásah neshledal. Žalobkyně se během zásahu volně pohybovala v prostoru před autobusem i v autobusu a v tomto pohybu nebyla ze strany policie nijak omezena. Žalobkyně sice byla omezena na pohybu v tom smyslu, že musela setrvat v tomto prostoru do konce zásahu, městský soud je nicméně toho názoru, že pohyb žalobkyně nad míru nezbytnou k výkonu pravomoci policie omezena nebyla. Městský soud se poté ztotožnil se žalovanou v tom, že předmětem zásahu byla toliko výzva k prokázání totožnosti žalobkyně a ta nebyla nikterak spojena s projevy žalobkyně či jejím s myšlenkovým a hodnotovým zaměřením. Městský soud tedy nepřisvědčil námitce žalobkyně, že postupem policie byla zasažena tato její práva.

83. S ohledem na výše uvedené městský soud uzavřel, že zasahující policisté jednali v souladu s ustanovením § 63 odst. 2 písm. b) zákona o policii a výzva k prokázání totožnosti žalobkyně v posuzovaném případě nebyla nezákonným zásahem.

84. Městský soud nicméně nemůže pominout, že jakkoliv žalobce poukazuje na edukativní charakter akce Klimakemp 2017, faktické zkušenosti policie a veřejnosti s touto akcí byly i jiného charakteru. Městský soud právě v rozsudku ze dne 8. 10. 2019, č. j. 11 A 17/2019 – 53, shrnul, že v průběhu této akce docházelo k páchání protiprávního jednání právě ze strany některých účastníků této akce. Městský soud shledal za prokázané, že „dne 24. 6. 2017 v cca 14:00 hodin vnikla skupina asi 133 osob – účastníků Klimakempu 2017 – do prostoru dolu Bílina a vydala se směrem k těžebnímu stroji a dalším důlním zařízením, která poté začala svými těly blokovat. V důsledku tohoto jednání musela být činnost v dole Bílina ukončena, protože pokračování v těžbě by znamenalo riziko ohrožení zdraví a života všech osob v místě důlní činnosti. Tyto osoby se tedy svým jednáním dopustily přestupkového jednání na úseku ochrany a využití nerostného bohatství podle tehdy účinného ustanovení § 39 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zároveň opakovaně neuposlechly výzev Policie ČR k opuštění od protiprávního jednání, čímž se dopustily též přestupku podle tehdy účinného ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Obnova veřejného pořádku představovala s ohledem na charakter místa pro všechny zúčastněné policejní složky časově i logisticky velmi náročnou činnost. Policie se proto v následujícím roce snažila učinit vše pro to, aby zabránila vzniku škod na majetku, a proto probíhalo i v roce 2018 na území ústeckého kraje bezpečnostní opatření Policie ČR, jehož úkolem bylo ochranu bezpečnosti majetku, osob i veřejného pořádku řádně zajistit.“ Městský soud taktéž nepřehlédl zprávy ze sdělovacích prostředků (dostupné na veřejně přístupných zpravodajských portálech www.ctk.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz aj.), z nichž vyplývá, že dne 25. 11. 2019 rovněž členové uskupení „Limity jsme my“ vnikli do sídla těžařské společnosti Severní energetická v Mostě a na budovu vyvěsili transparent s nápisem „Konec uhlí bez výjimek“. Jakkoliv je chvályhodné, pokud členové uskupení „Limity jsme my“ (organizátoři akcí Klimakemp) hodlají přispět ke zlepšení stavu životního prostředí ať už vzdělávací činností nebo nenásilným šířením svých názorů, městský soud postrádá smysl toho, aby aktivisté své cíle prosazovali obdobnými činy.

85. Z dokazování v projednávané věci dále vyplynulo, že při samotném ztotožňování policisté opakovaně, trpělivě, a klidně sdělovali důvody, pro které cestující v autobuse vyzývali k ověření totožnosti. Policisté s cestujícími diskutovali bez výrazných emocí a znovu jim vysvětlovali svůj postup. Z postupu policistů bylo patrné, že jediným zájmem policistů (ať už tak bylo činěno z jakýchkoliv důvodů) bylo ověření totožnosti cestujících, policisté cestující nepodrobovali jiným úkonům a i z tvrzení žalobkyně je patrné, že po ukončení ztotožnění byli cestující propuštěni k dalšímu cestování. Městský proto nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že by postup policie vůči osazenstvu autobusu byl nepřiměřeně intenzivní, natož aby byl s to v cestujících vyvolat psychické trauma ze zásahu. Policisté tedy podle názoru městského soudu postupovali při plnění svých úkolů zcela přiměřeně a v mezích, které jim k tomu svěřuje ustanovení § 11 písm. a - c) zákona o policii.

86. Městský soud považuje za nezbytné zdůraznit, že policie plní nezastupitelnou úlohu při ochraně veřejného pořádku a veřejnost od ní legitimně očekává, že své poslání bude plnit. Veřejnost takto očekává, že pokud se má uskutečnit riziková akce, bude v souvislosti s ní chráněn veřejný pořádek a bezpečnost majetku i lidí. Měla by snad policie rezignovat na bezpečnost a veřejný pořádek např. v souvislosti s rizikovým fotbalovým zápasem, pokud je jí z dřívějších zkušeností známo, že se takové akce účastní osoby s násilnickými sklony? V zájmu udržení veřejného pořádku a bezpečnosti i majetku druhých je policie zkrátka povinna plnit své úkoly a pokud se jednotlivci účastní veřejných akcí, je zcela přirozené, že tato část jejich života nebude úkony policie zcela opomíjena. Občan, který si však je vědom toho, že uvedené hodnoty je ve fungující demokratické společnosti zapotřebí chránit, měl by úměrně tomu ke standardním úkonům policie taktéž s respektem, sebekriticky a sebereflexivně přistupovat. Tím samozřejmě není vyloučeno oprávnění dotčené osoby domáhat se ochrany v případě excesu.

87. Městský soud se dále zabýval druhým žalobním návrhem týkajícím se nařízení likvidace veškerých záznamů (obrazových, zvukových, písemných či jiných) o žalobkyni pořízených v souvislosti s nezákonným zásahem.

88. Městský soud konstatuje, že z provedeného dokazování v tomto ohledu nic konkrétního nevyplynulo. Z provedených videozáznamů např. vůbec nevyplývá, zda policisté při ztotožňování osob pořizovaly např. videozáznam (srov. § 62 zákona o policii) či zda sepisovali o jednání se žalobkyní nějaký protokol či jiný úřední dokument - to ostatně netvrdí ani žalobkyně. Jediným prokázaným jednáním policie tak bylo vyhledávání a ztotožňování osob (v blíže neidentifikovaných) databázích a registrech, do kterých měli policisté přístup prostřednictvím mobilních přístrojů. Vyhotovení jiných záznamů ze strany policie poté nebylo v řízení prokázáno.

89. Obecně přitom podle § 66 odst. 2 zákona o policii platí, že policie může v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z několika databází, které jsou v tomto ustanovení konkrétně vyjmenované (agendový informační systém evidence cestovních dokladů, evidence obyvatel, katastr nemovitostí, registr řidičů aj.) způsobem umožňujícím nepřetržitý přístup. Současně podle § 66 odst. 4 zákona o policii platí, že „policie žádá o poskytnutí informací podle odstavců 1 až 3 pouze způsobem, který umožní policii uchovávat identifikační údaje o útvaru policie nebo o policistovi, který o poskytnutí informací žádal, a o účelu, k němuž bylo o poskytnutí informací žádáno, nejméně po dobu 5 let.“ Ve vztahu k lustracím v databázích cizinců obdobná povinnost uchování záznamu o poskytnutých údajích vyplývá ze zákona o pobytu cizinců, který rovněž provozuje policie (srov. ustanovení § 158 odst. 1 cit. zákona). Podle § 158 odst. 10 zákona o pobytu cizinců platí, že „o poskytnutí údajů z informačního systému cizinců se provede záznam o datu a hodině výdeje údajů a jejich poskytnutém rozsahu s uvedením označení orgánu veřejné moci, kterému byly poskytnuty.“ Z uvedených ustanovení tedy vyplývá, že pokud policisté provedli ztotožnění osob dotazem do příslušné databáze, ať už podle ustanovení § 66 odst. 4 zákona o policii nebo podle ustanovení § 158 odst. 10 zákona o pobytu cizinců, tedy musí již z povahy věci přímo u policie existovat odpovídající záznam o žádosti policisty o poskytnutí těchto informací o ztotožňované osobě.

90. Městský soud však již výše shledal, že tento návrh je závislý na tom, zda výzva k prokázání totožnosti byla nezákonným zásahem, aby tak trvající důsledky tohoto nezákonného zásahu mohly být odstraněny (a byl navrácen stav před provedenou lustrací). Vzhledem k tomu, že městský soud shledal, že výzva k prokázání totožnosti ve věci žalobkyně nezákonným zásahem nebyla, nelze se v projednávané věci úspěšně domáhat ani obnovení stavu před tímto zásahem.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

91. Na základě všech shora uvedených skutečností městský soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

92. O nákladech řízení rozhodl městský soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl v řízení procesní úspěch, městský soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť neshledal, že by žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 – 47, č. 3228/2015 Sb. NSS).

93. Ve výroku II. v níž byla žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).