Číslo jednací: 10Ad 10/2020 - 102

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Mgr. A. P., Ph.D. bytem X zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem sídlem Na Poříčí 12, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Sídlem Nad Štolou 3 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí kárné komise žalovaného II. stupně ze dne 19. 12. 2019, č. j. MV-139449-10/OSK-2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Kárná komise I. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra rozhodnutím ze dne 19. 9. 2019, č. j. MV- 134886-124/SST-2018 uznala žalobce vinným za kárné provinění podle § 88 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) spočívajícím v zaviněném porušení služební kázně celkem ve 3 skutcích. Za tato jednání bylo žalobci uloženo kárné opatření propuštění ze služebního poměru dnem právní moci rozhodnutí. Řízení o 4. a 5. skutku (specifikovaných v tomto rozhodnutí, předmětem nynějšího sporu nejsou) bylo zastaveno, neboť tyto skutky nebyly dle kárné komise kárným proviněním. Jednotlivé skutky kárného provinění pak byly tímto rozhodnutím vymezeny takto: I. skutek spočívající v tom, že žalobce jako státní zaměstnanec vykonávající službu na služebním místě v Ministerstvu vnitra v oddělení pobytového správního řízení Střední Čechy odboru azylové a migrační politiky v období od prosince 2017 do zahájení kárného řízení ve věci tohoto skutku tj. do 21. 11. 2018 opakovaně verbálně vulgárně napadl státní zaměstnankyni Bc. J. M. ve společné kanceláři zejména výrazem „kunda“ a výrokem „Neser mě, M.“, označil v průběhu roku 2018 státní zaměstnankyni Mgr. I. Š. v její nepřítomnosti před kolegyní výrazem „píča Š.“, opakovaně se v roce 2018 přes svědky vulgárně vyjadřoval o kolegyních bez jejich přítomnosti, ve společných prostorách označoval kolegyně hanlivými přídomky („krávy“) a pronášel, že je to „chodba plná zmrdů“, dále pronesl vulgární poznámku na adresu Bc. M. T. poté, co nahlédla do kanceláře a při jednání s Bc. S. a Mgr. L. dne 18. října 2018 označil kolegy na pracovišti výrazem „zmrdi“, tedy zaviněně (ve formě nepřímého úmyslu) porušil služební kázeň ve smyslu ustanovení § 87 zákona o státní službě, neboť porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 77 odst. 1 písm. n) a t) zákona o státní službě ve spojení s ustanovením čl. 5 odst. 2 a 3, čl. 6 odst. 1 a 2 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 13/2015, kterým se stanoví pravidla etiky státních zaměstnanců, II. skutek spočívající v tom, že žalobce jako státní zaměstnanec vykonávající službu na služebním místě v Ministerstvu vnitra, ID: 30312281, ministerský rada v oddělení pobytového správního řízení Střední Čechy odboru azylové a migrační politiky, se na pracovišti na adrese Kodaňská 1441, Praha 10 ve dnech 26. 6. 2018, 10., 12., 19., 20., 23 a 31. 7. 2018, 2., 6., 9., 10., 16., 20., 21., 23., 24., 29., 30. a 31. 8. 2019, 4., 5., 11., 18., 21., 25., 27. a 28. 8. 2018, 1., 8., 10., 11., 16., 18., 22., a 25. 10. 2018 a 8. 11 2018 zdržoval opakovaně v nočních hodinách a ve dnech 5. a 13. 5. 2018, 18. 8. 2018., 1., 8., 15., 22., 23. a 30. 9. 2018 a 7. 10. 2018 o víkendech, přičemž uvedená přítomnost na pracovišti v nočních hodinách či o víkendech nebyla ze strany státního zaměstnance jeho představeným oznámena (ze strany představených nebyla ani nařízena ani povolena), tedy zaviněně (ve formě nepřímého úmyslu) porušil služební kázeň ve smyslu ustanovení § 87 zákona o státní službě, neboť porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě a § 316 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), III. skutek spočívající v tom, že žalobce jako státní zaměstnanec převedený rozhodnutím služebního orgánu ze dne 26. 6. 2019, č. j. MV-134104-36/SST-2018 na služební místo ID 30310211 v oddělení pobytu cizinců Praha v odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, dne 9. 7. 2019 nenastoupil do služby na předmětném služebním místě a dále tím, že v době od 9. 7. 2019 do 1. 8. 2019 nebyl přítomen na pracovišti oddělení pobytu cizinců Praha v odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, přičemž v tomto období nevykonával službu a tedy neplnil služební úkoly, které se k danému služebnímu místu ID 30310211 vztahují, aniž by služební orgán či představeného vyrozuměl o vzniku závažné překážky, která by mu v tom bránila a tuto doložil, tedy zaviněně (ve formě nepřímého úmyslu) porušil služební kázeň ve smyslu ustanovení § 87 zákona o státní službě, neboť porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 77 odst. 1 písm. c), d), f) a o) zákona o státní službě, dále § 99 odst. 1 zákona o státní službě, rovněž § 81 odst. 3 zákoníku práce a čl. 8 odst. 1 písm. d) nařízení Ministerstva vnitra č. 48/2012, kterým se vydává pracovní řád.

2. Napadeným rozhodnutím ze dne 19. 12. 2019, č. j. MV-139449-10/OSK-2019 kárná komise II. stupně v Ministerstvu vnitra částečně změnila rozhodnutí kárné komise I. stupně co se týče 2 skutků a ve zbytku potvrdila rozhodnutí kárné komise I. stupně.

3. Skutek I. nově vymezila tak, že žalobce byl uznání vinným za to, že jako státní zaměstnanec vykonávající službu na služebním místě v Ministerstvu vnitra, ID 30312281, ministerský rada v oddělení pobytového správního řízení Střední Čechy, odboru azylové a migrační politiky v červenci 2018 označil státní zaměstnankyni Mgr. I. Š. v její nepřítomnosti před kolegyní Ing. P. N. výrazem „píča Š.“, dne 17. 10. 2018 verbálně vulgárně napadl státní zaměstnankyni Bc. J. M. ve společné kanceláři výrazem „kunda“ a při jednání s Bc. J. S. a Mgr. J. L. dne 18. října 2018 označil kolegy na pracovišti výrazem „zmrdi“ tedy zaviněně (ve formě nepřímého úmyslu) porušil služební kázeň ve smyslu ustanovení § 87 zákona o státní službě, neboť řádně neplnil a porušil povinnosti vyplývající mu z ustanovení § 77 odst. 1 písm. n) a t) zákona o státní službě ve spojení s ustanovením čl. 5 odst. 2 a 3, čl. 6 odst. 1 a 2 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 13/2015 ze dne 14. 12. 2015, kterým se stanoví pravidla etiky státních zaměstnanců 4. Skutek II. vymezila tak, že žalobce byl uznání vinným za to, že jako státní zaměstnanec vykonávající službu na služebním místě v Ministerstvu vnitra, ID 30312281, ministerský rada v oddělení pobytového správního řízení Střední Čechy odboru azylové a migrační politiky, se na pracovišti na adrese Kodaňská 1441, Praha 10 ve dnech 26. 6. 2018, 10. 7. 2018, 12. 7. 2018, 19. 7. 2018, 20. 7. 2018, 23. 7. 2018, 31. 7. 2018, 2. 8. 2018, 6. 8. 2018, 9. 8. 2018, 10. 8. 2018, 16. 8. 2018, 20. 8. 2018, 21. 8. 2018, 23. 8. 2018, 24. 8. 2018, 29. 8. 2018, 30. 8. 2018 a 31. 8. 2019, 4. 9. 2018, 5. 9. 2018, 11. 9. 2018, 18. 9. 2018, 21. 9. 2018, 25. 9. 2018, 27. 9. 2018 a 28. 9. 2018, 1. 10. 2018, 8. 10. 2018, 10. 10. 2018, 11. 10. 2018, 16. 10. 2018, 18. 10. 2018, 22. 10. 2018, a 25. 10. 2018 a 8. 11 2018 zdržoval opakovaně v nočních hodinách a ve dnech 5. 5. 2018 a 13. 5. 2018, 18. 8. 2018., 1. 9. 2018, 8. 9. 2018, 15. 9. 2018 o víkendech, přičemž uvedená přítomnost na pracovišti v nočních hodinách či o víkendech nebyla ze strany představených nebyla nařízena ani povolena a ze strany státního zaměstnance jeho představeným ani oznámena, tedy zaviněně (ve formě nepřímého úmyslu) porušil služební kázeň ve smyslu ustanovení § 87 zákona o státní službě, neboť porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě.

II. Napadené rozhodnutí

5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul obsah prvostupňového rozhodnutí, odvolací námitky, relevantní právní úpravu a průběh správního řízení.

6. Žalovaný poukázal na to, že žalobce své odvolání proti napadenému rozhodnutí staví převážně na tom, že celé kárné řízení je jen odvetné opatření Ministerstva vnitra za to, že účastník řízení poukázal na zneužívání finančních prostředků Evropské unie v rámci vysílání národních expertů z Ministerstva vnitra. Předmětem tohoto kárného řízení je však to, zda se skutky vymezené v podnětech k zahájení kárného řízení staly, zda je spáchal účastník řízení, a zda jsou spáchané skutky kárnými proviněními. Skutečnosti, které účastník řízení k problematice vysílání národních expertů uvádí, nijak nesouvisejí s předmětem tohoto kárného řízení a kárné komisi nepřísluší je jakkoli hodnotit. Podle názoru kárné komise II. stupně nemá argumentace účastníka řízení ohledně „spiknutí" vůči jeho osobě žádné logické opodstatnění, neboť k zahájení kárného řízení došlo vlivem porušení zákonných povinností z jeho strany. Kárná komise I. stupně tedy prošetřovala pouze porušení služební kázně. Z uvedeného důvodu kárná komise I. stupně nepřistoupila k provedení výslechu účastníkem řízení navrhovaných svědků, neboť tyto výslechy nemohly přispět k objasnění okolností, které jsou předmětem tohoto kárného řízení. Kárná komise II. stupně se v tomto ohledu ztotožňuje s postupem kárné komise stupně a považuje provedení navrhovaných důkazů i v rámci odvolacího řízení za bezpředmětné.

7. Pokud jde o skutek I., je z výpovědí svědků a z četných vyjádření účastníka řízení zřejmé, že na pracovišti oddělení pobytového správního řízení Střední Čechy, odboru azylové a migrační politiky nebyla při vzájemné interakci kolegyň s účastníkem řízení vždy dodržována korektnost, a to v obou směrech. Předmětem kárného řízení je však pouze jednání žalobce a ze spisového materiálu, jakož i doznání žalobce, je zřejmé, že tento opakovaně na pracovišti použil vulgární výrazy, kterými přímo oslovoval své kolegy, nebo o nich vulgárně hovořil v jejich nepřítomnosti. Kárná komise II. stupně však shledala, že některá jednání, tak jak jsou popisována ve výroku I napadeného rozhodnutí, a za která byl účastník řízení shledán vinným, nebyla dostatečně konkrétně vymezena. Uvedl, že výrok I napadeného rozhodnutí obsahuje ve vztahu ke konfliktu s kolegyní Bc. M. ze dne 17. 10. 2018 i závěry, které nelze jednoznačně dovodit z provedeného dokazování, či formulace, které jsou obecného charakteru, a nelze jimi dostatečně identifikovat jednání, kterého se měl účastník řízení dopustit. Co se týče druhého konfliktu – žalobce a Mgr. Š., ze spisového materiálu jsou patrné další okolnosti, jež mohou pomoci blíže vymezit tento skutek, avšak kárná komise I. stupně jich pro popis předmětného jednání účastníka řízení ve výroku I neužila. Další dva skutky – užívání hanlivých a vulgárních výrazů na adresu kolegů a vůči kolegyni T. – zde kárná komise II. stupně dospěla k závěru, že skutkové okolnosti nebyly zjištěny řádně.

8. Kárná komise II. stupně měla za prokázané tolik, že účastník řízení v červenci 2018 označil Mgr. I. Š. v její nepřítomnosti před kolegyní Ing. P. N. slovy „píča Š.“, dne 17. 10. 2018 oslovil svou kolegyni Bc. J. M. výrazem „kunda“ a dne 18. 10. 2018 při jednání s Bc. J. S. a Mgr. J. L. označil své kolegy za „zmrdy".

9. Podle kárné komise II. stupně žalobce svými nadávkami směřovanými vůči kolegyním narušil jejich důstojnost a rovněž byly s ohledem na svědecké výpovědi spolupracovníků narušeny i příznivé pracovní podmínky na pracovišti. Takové jednání se tak dá označit jako jednání, které je v rozporu s právem, tedy i zásadami, na nichž jsou založeny pracovněprávní a služebněprávní vztahy. V daném případě je nutné přihlédnout rovněž k tomu, že se nejednalo o ojedinělý exces, ale o opakované jednání účastníka řízení, kterým navíc vyjádřil svou neúctu k ženám. Co se týče námitky účastníka řízení, že výrazu „zmrdi“ užil pouze v přítomnosti Bc. J. S. a Mgr. J. L. při diskusi v přátelském prostředí, podle názoru kárné komise stupně toto nehraje roli, neboť účastník řízení byl v pracovním prostředí a ve služební době, a nebyl tak zbaven povinnosti zachovávat pravidla slušnosti bez ohledu na to, že se vyjadřoval o nepřítomných kolezích. Komise nepřisvědčila obhajobě žalobce, že byl ke svému jednání vyprovokován – dle komise na řešení těchto vztahů slouží jiné prostředky ochrany – stížnost.

10. Ke skutku II. komise shledala, že žalobce porušil služební kázeň již tím, že se na pracovišti nacházel mimo služební dobu v době, kdy to neměl nařízené a schválené, bez ohledu na to, jakým činnostem se na pracovišti věnoval. Skutečnost, že účastník řízení si nikdy nenechal noční práce proplatit, jak uvádí v odůvodnění svého odvolání, nemůže zhojit fakt, že účastník řízení se na pracovišti zdržoval neoprávněně. Práce vykonávaná mezi 22:00 a 6:00 je podle § 78 odst. 1 písm. j) zákoníku práce označována za noční práci. Jelikož pracoviště, kde účastník řízení vykonával službu, není pracovištěm, na kterém se pracuje v noci ve smyslu § 94 odst. 4 zákoníku práce, účastník řízení by musel mít noční práci nařízenou, což vedoucí žalobce Bc. S. popřela.

11. Podle názoru kárné komise II. stupně žalobce e-mailem s Bc. S. pouze stvrdil, že měl přítomnost na pracovišti o víkendech schválenou od 20. 9. 2018, avšak tato skutečnost nevysvětluje přítomnost účastníka řízení na pracovišti o předchozích víkendech a už vůbec ne v nočních hodinách. Kárná komise II. stupně se ztotožnila s kárnou komisí I. stupně, že není věrohodné, že by se žalobce zdržoval na pracovišti z důvodu práce, v dotyčném období měl totiž podprůměrnou výkonnost. Ze statistik poskytnutých na vyžádání kárné komise I. stupně Bc. J. S., č.j. MV-139750-5/OAM-2018 ze dne 12. 3. 2019, které jsou součástí spisového materiálu pod č.j. MV-134886-65/SST-2018, žalobce v roce 2018 v červenci zpracoval 30 spisů, v srpnu 24 spisů a v září i říjnu pouze po dvou spisech. Skutečný účel nočních pobytů účastníka řízení na pracovišti tak není zřejmý. K prokázání těchto závěrů však kárná komise I. stupně neprováděla žádné dokazování a ze spisového materiálu je tak nelze dovodit.

12. Co se týče výroku III., kárná komise shrnula, že rozhodnutím služebního orgánu, č. j. MV- 134104-36/SST-2018 ze dne 26. 6. 2019, byl účastník řízení převeden na služební místo ID 30310211, neboť pozbytím předpokladu zdravotní způsobilosti pro výkon služby na dosavadním služebním místě v jeho případě nastal zákonný důvod pro převedení podle § 61 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě. Účastník řízení se proti rozhodnutí o převedení na jiné služební místo, č.j. MV-134104-36/SST-2018 ze dne 26. 6. 2019, odvolal, nicméně podle § 168 odst. 2 zákona o státní službě odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek, a tedy okamžikem doručení předmětného rozhodnutí účastníku řízení se rozhodnutí služebního orgánu stalo vykonatelným, a účastníku řízení tak vznikla povinnost nastoupit k 9. 7. 2019 k výkonu služby na novém služební místě. Účastník řízení do služby na toto služební místo vůbec nenastoupil a ve snaze omluvit svou nepřítomnost na pracovišti uvedl, že podle jeho názoru bylo o jeho převedení na jiné služební místo rozhodnuto nezákonným způsobem, a že ani nevěděl, na jaké adrese se jeho pracoviště nachází. Kárné komisi II. stupně bylo přitom z úřední činnosti známo, že rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu, č.j. MV-98630-9/OSK-2019 ze dne 23.10.2019, bylo odvolání účastníka řízení proti rozhodnutí služebního orgánu, č.j. MV-134104- 36/SST-2018 ze dne 26. 6. 2019, o převedení na jiné služební místo zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí služebního orgánu.

13. Podle názoru kárné komise II. stupně nelze ani žalobcem uváděný důvod jeho nepřítomnosti spočívající vtom, že neznal adresu svého nového pracoviště, považovat za způsobilý omluvit jeho absenci ve službě. Je ustálenou praxí, že do rozhodnutí o převedení na jiné služební místo se adresa nového pracoviště neuvádí. Služební místo je však vymezeno natolik určitě, aby bylo zřejmé, o které služební místo se jedná. Tvrzení žalobce ohledně neznalosti adresy nového pracoviště odporuje skutečnost, že žalobce se k výkonu služby nedostavil ani poté, co byl ze strany služebního orgánu sdělením, MV-134104-39/SST-2018 ze dne 16. 7. 2019, upozorněn na povinnost nastoupit k výkonu služby na pracoviště odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, Cigánkova 1861/2, 149 00 Praha 4. Žalovaný rovněž poukázal na dlouhodobost působení žalobce v rámci odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, které rovněž nasvědčuje tomu, že žalobce jako státní zaměstnanec znal jeho organizační strukturu. Je zřejmé, že žalobce na nové služební místo nenastoupil zcela vědomě, neboť protestoval proti celému postupu služebního orgánu ve věci jeho převedení a pomocí argumentů ohledně nedostatečného vymezení místa výkonu služby se účastník řízení pouze snaží dodatečně ospravedlnit své jednání. Skutečným důvodem, proč žalobce k výkonu služby na novém služebním místě nenastoupil, byla podle žalovaného jím tvrzená nezákonnost jeho převedení, která však nebyla v rámci odvolacího řízení potvrzena. Z odvolání žalobce a dalších jím zaslaných podání pak vyplývá, že k výkonu služby na služební místo, na které byl převeden, nenastoupil, resp. službu nekoná ani v době rozhodování kárné komise II. stupně.

14. Co se týče námitky žalobce ohledně uplatnění § 106 odst. 2 zákoníku práce, kárná komise II. stupně se ztotožnila s kárnou komisí I. stupně. Zákoník práce v§ 106 odst. 2 řeší právo zaměstnance odmítnout výkon určité práce (služebního úkolu), která je z pohledu zaměstnance bezprostředně a reálně zdraví a život ohrožující, nikoli nedostavení se na pracoviště (na místo výkonu služby) z důvodu pouze potenciálních obav zaměstnance o své zdraví.

15. K dalším námitkám žalobce žalovaný uvedl, že mu nepřísluší posuzovat zákonnost rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu, č.j. MV-98630-9/OSK-2019 ze dne 23. 10. 2019, kterým bylo zamítnuto odvolání účastníka řízení a potvrzeno rozhodnutí služebního orgánu, č.j. MV- 134104-36/SST-2018 ze dne 26. 6. 2019, o převedení na jiné služební místo, pro kárnou komisi je toto rozhodnutí závazné.

16. Kárná komise II. stupně se dále ztotožnila s kárnou komisí I. stupně, že nejzávažnější provinění bylo nenastoupení žalobce na nové služební místo. Shledala, že analogicky lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu, např. z rozsudku, č. j. 21 Cdo 2530/99 ze dne 25.10.2000, týkajícího se pracovněprávních vztahů, podle kterého je neomluvené zmeškání práce v trvání pěti dnů porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Jelikož doba neomluvené nepřítomnosti žalobce ve výkonu služby násobně přesahuje dobu, která by mohla být v pracovněprávních vztazích dokonce důvodem pro okamžité skončení pracovního poměru za hrubé porušení pracovních povinností, je kárná komise II. stupně toho názoru, že neomluvená absence žalobce z hlediska dlouhodobosti dosahuje takové intenzity, že ji lze označit za zvlášť závažné kárné provinění ve smyslu § 89 odst. 3 zákona o státní službě. Rovněž samotné nedodržování zákonů a též vykonatelných a pravomocných rozhodnutí je jednáním pro společnost škodlivým.

17. Kárná komise II. stupně dospěla k závěru, že skutek uvedený ve výroku I napadeného rozhodnutí nebyl správně vymezen, ve výroku II napadeného rozhodnutí došlo ke změně ve skutkových zjištěních ohledně dnů, kdy účastník řízení nebyl oprávněn pobývat na pracovišti, a toto kárné provinění bylo rovněž nesprávně označeno za porušení povinnosti podle § 316 zákoníku práce. Vzhledem k uvedenému tedy kárná komise II. stupně přistoupila, ke změně výroku I a II napadeného rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

III. Žaloba

18. Žalobce proti rozhodnutí kárné komise II. stupně podal žalobu nejprve k Obvodnímu soudu pro Prahu 7; domáhal se jí určení, že ukončení služebního poměru je neplatné. Tento soud usnesením ze dne 20. 2. 2020, č. j. 10 C 4/2020 – 9, řízení zastavil pro nedostatek pravomoci. Usnesení potvrdil k odvolání žalobce i Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 7. 2020, č. j. 62 Co 226/2020 – 23, právní moci toto usnesení nabylo dne 19. 8. 2020.

19. Žalobu k Městskému soudu v Praze jako soudu správnímu žalobce podal dne 8. 9. 2020, tj. do jednoho měsíce od právní moci usnesení o zastavení občanského soudního řízení s tím, že původní žalobu k soudu v občanském soudním řízení žalobce podal dne 13. 1. 2020 (tuto skutečnost městský soud ověřil na portálu infosoud.justice.cz), tj. i zjevně včas v dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby ve správním soudnictví – napadené rozhodnutí bylo vydáno 19. 12. 2019 a doručeno zástupci žalobce dne 23. 12. 2019 (srov. § 72 odst. 1 a 3 s. ř. s.)

20. Žalobce prvně namítl, že z rozhodnutí kárných komisí není zcela jasné, z jakého důvodu byl ukončen jeho služební poměr. Uvedl, že služební posudek uvádí, že služební poměr byl ukončen propuštěním. Dle § 89 odst. 4 služebního zákona se uloží kárné opatření podle nejzávažnějšího kárného provinění, což byla neomluvená absence žalobce na dobu od července do prosince 2019. Žalobce tvrdí, že tuto nepřítomnost doložil a řádně a s předstihem oznámil a zdůvodnil. Žalovaný však neakceptoval námitky, že žalobce měl obavy o svůj život a zdraví a že se jednalo o překážku na straně zaměstnavatele, tj. že žalovaný nevytvořil příznivé pracovní prostředí. O otázkách absence a souvisejících výplat není doposud řádně rozhodnuto, tato řízení měla podle žalobce předcházet kárnému rozhodnutí.

21. Dále žalobce namítl, že rozhodnutí kárné komise II. stupně žalovaného je nezákonné, nicotné a je ovlivněno snahou o finanční, profesní a zdravotní likvidaci žalobce jako svědka protiprávního jednání v rámci organizace žalovaného a porušení nařízení vlády č. 145/2015 Sb. o ochraně oznamovatelů.

22. Žalobce uvedl, že v těchto souvislostech podal četná oznámení a žalovaný vůči němu učinil odvetná opatření. Např. ani v odůvodnění nedostavení se žalobce k pracovněprávnímu lékaři nebylo vydáno řádné rozhodnutí, ale jen vyrozumění. O vážném porušení nařízení č. 145/2015 Sb. svědčí mj. i přílohy 5 a 6 žaloby a příloha doplnění žaloby. Věc žalobce měl v rámci žalovaného prošetřovat J. P. Mimo jiné před žalobcem zcela zamlčel výslech lékaře MVČR K. S., z kterého má vyplývat protiprávní jednání osob v rámci organizace žalovaného, které lékaře Sc. ovlivňovaly přes sestru nadřízené žalobce Ing. J. P. Dokumenty o výslechu lékaře MVČR K. S. žalobce získal svépomocí. Z přílohy č. 2 tohoto dokumentu je zřejmé, že lékař K. S. napsal do zdravotní dokumentace žalobce diagnózu „neznámá duševní porucha“ a poté dokumentaci i s tímto tvrzení předal dalšímu lékaři určenému žalovaným J. L. J. P. podle žalobce poskytoval PČR informace ve smyslu jeho právních názorů na problematiku vysílání národních expertů do zahraničí. Tím ovlivňoval policejní vyšetřování a to ve věcech, o kterých má rozhodovat služební orgán (mj. usnesení OS Pro Prahu 7 v jiných obdobných případech žalobce jako např. 10 C 321/2019-51 a 10 C 272/2020 – 31) a konkrétně i problematiku národních expertů již OS pro Prahu 7 také vrátil k rozhodnutí služebnímu orgánu MVČR, toto řízení bylo u OS pro Prahu 7 vedeno pod č. j. 4 C 27/2019.

23. Žalobce poukazuje i na to, že žalovaný mu ani v průběhu služebního poměru v období od 9. července do 19. prosince 2019 nezasílal žádný plat a to bez řádného rozhodnutí služebního orgánu, tak jak konstatoval OS pro Prahu 7. Tím žalovaný přivedl žalobce do hmotné nouze v průběhu řízení č.j.: MV-139449-10/OSK-2019 a zásadním způsobem tím omezil jeho procesní práva. Obvodní soud pro Prahu 7 vrátil zmíněnou otázku zasílání výplat v době služebního poměru zpět k řádnému rozhodnutí. Do dnešního dne nebylo služebním orgánem žalovaného řádně rozhodnuto ani ohledně jeho nároků ve výši cca 280.000,- Kč v souvislosti s vysláním žalobce jako národního experta v roce 2016.

24. Žalobce uvedl, že na problematiku nezasílaných výplat byla kárná komise žalované opakovaně upozorňována. Dle jeho názoru měla kárná komise z moci úřední ve věci požadovat rozhodnutí služebního orgánu. Žalovaný dle názoru žalobce nezasílání výplat spojoval zcela zjevně s otázkou údajné neomluvené absence a následně kárná komise ukončila jeho služební poměr z důvodu údajné neomluvené absence, aniž by bylo v dané věci řádně rozhodnuto příslušným služebním orgánem. Kárná komise nebyla tedy podle žalobce oprávněna vydat v dané věci rozhodnutí, protože ve věci mělo předcházet řízení jiné. Jednak rozhodnutí ve věci neomluvené absence, kde žalobce argumentoval mimo jiné § 106 odst. 2 zákoníku práce. Tuto záležitost měl ze zákona žalovaný projednat i s odborovou organizací, což se nestalo. Dále mělo předcházet rozhodnutí ve věci nároků žalobce v otázce vyslání národního experta. Bez tohoto řádného rozhodnutí služebního orgánu nebylo ani možné řešit otázku ochrany žalobce jako oznamovatele dle nařízení vlády č. 145/2015 Sb.

25. Žalobce namítl, že kárné komise nakonec ukončily jeho služební poměr ze zcela jiných důvodů (zmíněná neomluvená absence), než pro které bylo kárné řízení zahájeno. Žalobce namítl, že účelově je prodlužováno i rozhodnutí služebního orgánu v dané věci a to z důvodu aby došlo k promlčení možných nároků v této věci i u takto vyslaných spolupracovníků žalobce. Žalobce namítl, že obdobně je to s otázkou náhrady nákladů žalobce v souvislosti s výkonem služby - jedná se o částku 57.595,- Kč. I zde Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl věc vrátit zpět na MV k řádnému rozhodnutí (sp. zn. 4 C 4/2020).

26. Dál žalobce namítl, že předsedkyně kárné komise I stupně zaslala vyjádření za žalovaného ve věci sporu vyslání národních expertů, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 27/2019. Tato předsedkyně kárné komise I. stupně pak opakovaně odmítala při řízení řešit otázku vyslání národních expertů jako zjevný motiv odvetných opatření proti osobě žalobce.

IV. Vyjádření žalovaného

27. Žalovaný shrnul, že napadené rozhodnutí ve výroku I a II změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť dospěl k závěru, že skutek uvedený ve výroku I napadeného rozhodnutí nebyl správně vymezen, ve výroku II napadeného rozhodnutí pak došlo ke změně ve skutkových zjištěních ohledně dnů, kdy žalobce nebyl oprávněn pobývat na pracovišti, a toto kárné provinění bylo rovněž nesprávně označeno za porušení povinnosti podle § 316 zákoníku práce.

28. Změna ve výroku II rozhodnutí kárné komise I. stupně spočívala v tom, že kárná komise II. stupně z popisu skutku vyjmula víkendové dny přítomnosti žalobce na pracovišti následující po 20. 9. 2018, neboť žalobce v rámci odvolacího řízení formou e-mailové komunikace s vedoucí oddělení, Bc. J. S. doložil, že pobyt na pracovišti o víkendu mu byl dne 20. 9. 2018 schválen. Shledala však, že s ohledem na velké množství zbylých dnů, ve kterých se žalobce prokazatelně zdržoval na pracovišti, aniž by to měl nařízeno či povoleno, vyjmutí výše uvedených dnů z výroku II napadeného rozhodnutí nijak nesnižuje celkové provinění žalobce v tomto bodě.

29. Žalovaný shrnul, že žalobce, tak jako v průběhu kárného řízení, trvá na tom, že kárné řízení je jen odvetné opatření ministerstva vnitra za to, že žalobce poukázal na zneužívání finančních prostředků Evropské unie v rámci vysílání národních expertů z ministerstva vnitra, a cítí se tak být svědkem jednání, které má znaky trestného činu. Žalovaný uvedl, že tyto okolnosti nemohou mít na posouzení věci žádný vliv. Předmětem kárného řízení bylo pouze prošetření porušení jeho služební kázně. Z uvedeného důvodu žalovaný ani nepřistoupil k provedení výslechu žalobcem navrhovaných svědků, neboť tyto výslechy nemohly přispět k objasnění okolností, které byly předmětem kárného řízení.

30. Žalovaný uvedl, že z výrokové části žalobou napadeného rozhodnutí i z jeho odůvodnění je dostatečně zřejmé, že účastníku řízení byl ukončen služební poměr z důvodu uložení kárného opatření skončení služebního poměru, a to za porušení služební kázně, kterého se žalobce dopustil tím, že opakovaně verbálně vulgárně napadal své kolegyně, nebo se o nich vulgárně vyjadřoval před svědky, zdržoval se na pracovišti v nočních hodinách či o víkendech, ač takovou službu neměl ze strany představených povolenou ani nařízenou, a že dne 9. 7. 2019 nenastoupil k výkonu služby na služební místo ID 30310211 v oddělení pobytu cizinců Praha v odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, na které byl převeden rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu vnitra, č. j. MV-134104- 36/SST-2018 ze dne 26. 6. 2019. Žalobci tak bylo kárné opatření propuštění ze služebního poměru uloženo za vícero kárných provinění, přičemž jako nejzávažnější z nich byla hodnocena neomluvená absence žalobce na služebním místě, na které byl převeden.

31. V souvislosti s namítaným odůvodněním absence důvody podle § 106 zákoníku práce žalovaný uvedl, že žalobce opakovaně v tomto ohledu poukazoval pouze na potenciální obavy o své zdraví, ke kterým dospěl na základě svých špatných zkušeností s kolektivem na pracovišti. Žalovaný je toho názoru, že za život a zdraví bezprostředně ohrožující okolnost ve smyslu § 106 zákoníku práce nelze považovat skutečnost, že na daném pracovišti dříve pracovala kolegyně, která o něm údajně šířila pomluvy a poplašné zprávy. Nadto ustanovení § 106 zákoníku práce stanoví, že ohrožení života a zdraví musí být spojeno s výkonem práce samotné, nikoli s interpersonálními vztahy na pracovišti. Žalobce na dané služební místo vůbec nenastoupil, a jeho obavy o bezpečnost při výkonu služby na předmětném služebním místě tak zůstávají domnělé a spekulativní.

32. Ani námitku žalobce, že kárné opatření mu bylo uloženo z jiných důvodů, než pro které bylo kárné řízení zahájeno, žalovaný nepovažuje za důvodnou. První dva skutky (verbální vulgární napadání kolegyň, zdržování se na pracovišti v nočních hodinách či o víkendech), pro které byl žalobce uznán vinným, byly uvedeny již v oznámení o zahájení kárného řízení, č. j. MV-134886- 4/SST-2018 ze dne 19. 11. 2018. Byť v konečném rozhodnutí došlo k jejich upřesnění, nedošlo k jejich zásadnímu rozšíření nebo změně oproti jejich vymezení v oznámení o zahájení kárného řízení. Na základě podnětu ze dne 2. 8. 2019 bylo pak zjištěno další možné porušení služební kázně ze strany žalobce spočívající v neomluvené absenci, které odůvodňovalo vést kárné řízení ještě pro tento skutek. Kárná komise I. stupně proto oznámením, č. j. MV-134886-120/SST-2018 ze dne 9. 8. 2019, žalobce vyrozuměla o zahájení řízení pro tento další skutek a vedla o všech skutcích společné řízení.

33. K námitce, že ve věci neomluvené absence žalobce mělo být nejprve rozhodnuto služebním orgánem, žalovaný odkázal na rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu, č.j. MV- 160285-3/OKR-2020 ze dne 2. 11. 2020, ve věci odvolání žalobce proti rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu vnitra, č.j. MV-106794-10/SST-2020 ze dne 26. 8. 2020, kterým bylo rozhodnuto, že na základě § 144 odst. 1 zákona o státní službě, ve spojení s § 109 odst. 1 a 3 zákoníku práce, žalobci nenáleží částka 43.852 Kč s příslušenstvím. Náměstek ministra vnitra pro státní službu zde dospěl k závěru, že docházka státního zaměstnance do služby je podle § 99 zákona o státní službě upravena zákoníkem práce a správnímu řízení bez dalšího nepodléhá, tj. služební orgán nemá povinnost svým rozhodnutím ve věcech služby deklarovat, zda ta či ona nepřítomnost státního zaměstnance ve výkonu služby je v souladu či v rozporu s právními předpisy. Z uvedeného důvodu není podle žalovaného právně opodstatněné, aby o neomluvené absenci státního zaměstnance bylo rozhodováno služebním orgánem ve správním řízení vedeném podle části druhé správního řádu. Nadto neomluvená absence byla předmětem kárného řízení, jakožto jedno z kárných provinění, které bylo žalobci kladeno za vinu. Žalovaný k tomu doplnil, že otázka nezasílání výplat žalobci ze strany služebního orgánu je pouze důsledkem jeho neomluvené absence ve výkonu služby, neboť plat přísluší státnímu zaměstnanci pouze za vykonanou službu.

V. Replika žalobce

34. Žalobce uplatnil k vyjádření žalovaného repliku. V ní setrval na názoru, že celé řízení bylo vedeno zcela účelově se snahou o finanční a profesní likvidaci svědka protiprávních aktivit v rámci organizace.

35. Žalobce je názoru, že podklady pro kárné řízení byly získány zcela protiprávním způsobem, kdy prošetřovatel Kozár suploval svou činností OČTŘ a vyslýchal prakticky celé pracoviště. Stejně tak na místo, aby dle předpisů učinil trestní oznámení sám, tak jej nejprve postoupil státnímu tajemníkovi, který tak učinil. Žalobce poukázal na další okolnosti pokud – z šetření pana Kozára vyplynulo, že se jedná o tvrzení proti osobě žalobce z jediného zdroje - od paní M., která byla do kanceláře žalobce dosazena vedoucí Bc. J. S. U kárné komise také vyplynulo, že paní P. je její sestra a angažovala se v případě žalobce, komunikovala s prošetřovatelem K. a dala paní S. na vědomí, že má žalobce zbrojní pas. Toto se řešilo v nepřítomnosti žalobce na poradě a poté vzniklo křivé svědectví paní P. Při kárném řízení vyplynulo dokonce, že paní S. má rodině psychicky nemocného člověka a má možná zkušenosti s otázkami nedobrovolných hospitalizací. Paní P. dokonce sama obvolávala a navštěvovala lékaře MVČR, který do spisu (aniž žalobce cca 7 let viděl) uvedl „neznámá duševní porucha“. Paní P. pak byla odpovědná za finanční administrativu vyslání národních expertů.

36. Pokud jde o přítomnost na pracovišti, žalobce uvedl, že praxe byla, že se podepisovaly výkazy na celý měsíc dopředu a daná osoba si kolikrát ani nenechala proplatit, pokud měla „skluz“. Neproplacené přesčasy byly dokonce vítanou praxí a žalobce za ně nedostal nikdy ani ústní ani písemnou výtku. K zjištěným vulgaritám žalobce uvedl, že tvrzení kolegyně Š. je nepravdivé a i v průběhu řízení bylo zjištěno, že u jejího tvrzení nebyl žádný svědek. Konflikt s kolegyní M. je také popsán naprosto účelově. V kritický den se žalobce domníval, že jej kolegyně M. jde omluvit za Bc. S. z budoucího školení a namísto toho tvrdila, že ji napadl apod. a šířila poplašné a smyšlené zprávy.

37. K otázce neomluvené absence žalobce uvedl, že státní tajemník, Bc. S. i P. věděli, že žalobce trpí Bechtěrevovou chorobou v těžkém stádiu a má diagnostikovány související deprese. Při převodu se domníval, že půjde na pracoviště Letná, avšak skutečné pracoviště bylo sděleno až po učiněném převodu. Šlo o stejný odbor, stejné lidi, jiné pracoviště. Podle žalobce lze očekávat, že by v takové situaci např. 2 hodiny po nástupu následovalo např. křivé obvinění z pokusu o znásilnění.

VI. Jednání ve věci

38. Jednání ve věci se konalo 25. 11. 2021.

39. Žalobce na jednání namítl, že ani jeden ze skutků pod výrokem 1-3 prvostupňového rozhodnutí nespáchal.

40. K vulgaritám vůči kolegyním uvedl, že vztahy na pracovišti byly celkově špatné. Kolegové se mu smáli za jeho chorobu, on si pouze nestěžoval, nejednalo se podle jeho názoru i tak o provinění, kvůli kterému by měl být postaven na 6 měsíců mimo službu. Konkrétní vulgarity nebyly prokázány, jedná se o tvrzení bez svědků. Vulgaritu před vedoucí a kolegou L. žalobce přiznal, bylo to vyřčeno dle jeho slov v přátelské atmosféře v reakci na výzvu ke sdělení, co si myslí o chování kolegů vůči žalobci.

41. Ke skutku setrvání na pracovišti mimo pracovní dobu v nočních hodinách a víkendech žalobce uvedl, že plnil své pracovní povinnosti, nechtěl za to žádný příplatek. Dělal to proto, aby se vyhnul konfliktům na pracovišti. Poukázal na to, že součástí spisu je přípis, že s Bc. S. komunikoval o tom, že se bude na pracovišti zdržovat, tato praxe byla nicméně léta tolerována, vedení podle žalobce vítalo, pokud zaměstnanci neproplaceně byli na pracovišti.

42. K nejvážnějšímu skutku – nenastoupení na nové služební místo – uvedl, že se jednalo o místo rizikové a nevyhovující jeho zdravotnímu stavu, tak to hodnotil i MUDr. L., který vyhotovil posudek. Žalobce poukázal na to, že v žádosti státního tajemníka o provedení pracovnělékařské prohlídky je uvedeno, že se jedná o služební místo se zvláštním příplatkem dle II. skupiny bodu 4 číslo 4 nařízení vlády č. 304/2014 Sb. jedná se však o službu se značnou mírou neuropsychické zátěže nebo jím možným rizikem ohrožením života a zdraví. To odpovídalo práci na přepážce a styku s cizinci. Tímto žalobce argumentoval, když poukazoval na § 106 odst. 2 zákoníku práce. Lékař MUDr. L. učinil posudek, že žalobce je zdravotně způsobilý s tím, že míra rizikových faktorů je žádná.

43. Poukázal na svůj zdravotní stav – Berechtěvovu nemoc a depresivní stavy. Šlo o práci na přepážce, výkon by byl spojen s ohrožením zdraví nebo života. Tak informoval svého zaměstnavatele předem. Uvedl, že jeho ošetřující lékař MUDr. K. doporučoval práci odpovídající kvalifikaci žalobce. Žalobce k tomu uvedl, že je stresovým faktorem, pokud se svými zkušenostmi a vzděláním bude pracovat na přepážce.

44. Poukázal na podklad ze dne 15. 4. 2018, v němž MUDr. K. odkazuje na předchozí komunikaci s MUDr. S. – lékařem ministerstva vnitra. MUDr. L. odmítl dokumentaci od MUDr. S. převzít – podle žalobce proto, že ve spisu byla dokumentace o tom, jak byl MUDr. S. ovlivňován sestrou nadřízené žalobce Ing. P. Žalobce znovu namítl, že MUDr. S. jej neviděl 7 let, přesto určil zdravotní stav F99. Žalobce žádal v kárném řízení o výslech MUDr. L., jak může osobu s Berechtěvovou chorobu přeložit na přepážku.

45. Dále žalobce namítl, že spis k převodu na nové služební místo není součástí kárného spisu, spis pak není kompletní. Opakovaně žádal, aby kárné komise tuto materii zahrnuly do spisu. Pokud byl převod přezkoumán – např. posudek MUDr. L. bylo možné přezkoumat jen do 10 dnů. Ani MUDr. L. pak v době posudku nevěděl, že žalobce bude převeden na pracoviště Chodov. To se žalobce dozvěděl až v červenci 2019. Žalobce nevěděl, na jaké jde pracoviště, v rozhodnutí o převodu nebyla uvedena adresa, bylo tam uvedeno „Letná“, žalobce si myslel, že půjde na ředitelství, a že např. bude vysílat na zahraniční mise. Až po převodu se dozvěděl, že půjde na Chodov. Teprve až se dozvěděl, kam opravdu bude přeložen, začal protestovat proti převedení. Nešlo rovněž o vhodné pracoviště vzhledem k pracovním zkušenostem žalobce a k jeho vzdělání. Došlo i na obcházení zákona, že se žalobce údajně nedostavil na výzvu k lékaři – žalobce namítl, že dle zákona o státní službě státní tajemník není oprávněn vysílat pracovníky k lékaři. Převod byl podvodného rázu. Nebylo řešeno ani to, že žalobce byl opět převeden na OAMP, nicméně mohl být převeden např. na personální odbor.

46. K zákonnosti vyslání na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku žalobce poukázal na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 8 C 271/2020 - tam rozhodl i k odvolání Městský soud v Praze a věc ponechal obvodnímu soudu. Vyložil zde mj. pravomoci služebního orgánu podle § 159 zákona o státní službě, jedná se o taxativní výčet, není mezi tím vyslání k pracovnělékarské prohlídce - např. oproti zákonu o služebním poměru policistů.

47. Žalobce namítl rovněž porušení procesu před kárnými komisemi – nebyl proveden výslech svědků, mj. lékařů MUDr. L., MUDr. S., v řízení o absenci nebylo ani jedno slyšení, ani jeden svědek nebyl předvolán, žalobce se nemohl k věci vyjádřit. Poukázal na to, že u městského soudu je vedeno řízení pod sp. zn. 18 Ad 9/2021 a 5 Ad 10/2021, týká se to nezasílání výplat v rozsahu 6 měsíců v průběhu kárného řízení. Měl za to, že věc bude projednána současně, státní tajemník měl podle jeho názoru rozhodnout ihned, rozhodl však zhruba jeden rok poté.

48. Poukázal na to, že původně byl ve službě hodnocen výborně, dostal několik odměn. Ke zvratu podle jeho názoru došlo po misi v Itálii, kde zjistil závažné záležitosti a chtěl ty věci řešit. Stal se nepohodlným. Jeho nadřízená Bc. S. a její nadřízená (její sestra Ing. P.) mu dali najevo, že by měl odejít. Zaměstnavatel začal v tomto smyslu kroky a kárná rozhodnutí jsou důsledkem těchto snah.

49. Žalovaný uvedl, že sice žalobce namítl, že skutky nespáchal, avšak současně je nijak nezpochybňuje - jak vulgarity, tak setrvání na pracovišti. Pokud jde o převedení, šlo o předběžně vykonatelné rozhodnutí, podal proti němu odvolání, po zamítnutí žalobce nepodal žalobu proti tomuto rozhodnutí, je nadáno presumpcí správnosti, byl jej proto povinen respektovat. Na toto místo byl poté shledán zdravotně způsobilým. Otázka převedení na nové služební místo pak není předmětem současného přezkumu. Žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 7 uplatnil i nárok na náhradu škody. Otázka vysílání národních expertů rovněž s kárným řízením nesouvisí. Příčina zahájení kárného řízení byla dána v podkladech. Žalovaný má za to, že skutky byly prokázány. Vulgarity byly prokázány svědeckými výpověďmi, ty jsou součástí spisu. Nejde o vyjádření, které lze omlouvat. Otázka přítomnosti na pracovišti byla zúžená právě na základě komunikace žalobce s vedoucí. Pokud jde o nenastoupení do služby, žalobce se podle žalovaného snaží v soudním řízení dosáhnout přezkumu rozhodnutí včetně důkazů státního tajemníka o převodu na jiné služební místo. Odkaz žalobce na jiná řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalovaný považuje za nepřiléhavé, v tom žalovaný odkázal na své dřívější vyjádření k žalobě.

50. Městský soud na jednání provedl důkaz vyrozuměním žalobce o důsledcích nepodrobení se lékařské prohlídky ze dne 22. 1. 2019, č. j. MV-134104-5/SST-2018, služebním předpisem náměstka ministra vnitra č. 13/2015, rozhodnutím státního tajemníka v ministerstvu vnitra ze dne 26. 8. 2020, č. j. MV-106794-10/SST-2020 o zamítnutí částky 43.852 Kč, žádostí o provedení pracovnělékařské prohlídky ze dne 12. 4. 2019, zprávou MUDr. K. pro MUDr. L. ze dne 15. 4 2018, potvrzením od MUDr. L. ze dne 16. 4. 2019, že poslal zpět zdravotní dokumentaci MUDr. S., zpráva MUDr. K. ze dne 19. 9. 2018.

51. Městský soud na jednání neprovedl důkazy – rozhodnutím kárné komise I. stupně ze dne 19. 9. 2019, č. j. MV-134886-124/SST-2018, odvoláním žalobce proti rozhodnutí kárné komise I. stupně, rozhodnutím kárné komise II. stupně ze dne 19. 12. 2019, č. j. MV-139449-10/OSK- 2019 – tyto důkazy jsou součástí kárného (správního spisu) - správním spisem se důkaz neprovádí (vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Dále městský soud pro nesouvislost s předmětem řízení neprovedl důkazy – emailovou korespondencí žalobce s A. K. z roku 2016, sdělení prošetřovatele ministerstva vnitra Mgr. P. ze dne 9. 5. 2019, č. j. MV-5450-62/SST-2019, vnitřní sdělení oddělení právního, ekonomiky a logistiky ministerstva vnitra ze dne 7. 3. 2016, čestné prohlášení L. O. ze dne 12. 5. 2019, trestním oznámením na státního tajemníka K. ze dne 12. 9. 2019, výplatní pásky leden 2019 – prosinec 2019, vyjádřením žalobce k podkladům řízení sp. zn. MV- 106794/SST-2020, vyrozumění Policie České republiky ze dne 6. 8. 2019, č. j. KRPA – 88974- 17/TČ-2019-000090 a přehledem denních záznamů MUDr. K. S. ze dnů 25. 10. 2018 – 11. 1. 2019, záznam z výslechu MUDr. K. S. od prošetřovatele Mgr. P. ze dne 10. 1. 2019.

52. Městský soud rovněž pro nadbytečnost neprovedl navrhované výslechy svědků prošetřovatele ministerstva vnitra Mgr. P., lékaře ministerstva vnitra MUDr. K. S., lékaře MUDr. J. L., Ing. J. P. a bývalého státního tajemníka ministerstva vnitra Mgr. J. K., současného státního tajemníka v ministerstvu vnitra RNDr. J. P., předsedkyně kárné komise I. stupně a předsedkyně kárné komise II. stupně.

VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

53. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Pasivní legitimace žalovaného 54. Žalovaný v řízení o žalobě jednal prostřednictvím kárné komise II. stupně, která je u něj zřízena (srov. § 93 zákona o státní službě). Komise v této souvislosti namítla, že pasivní legitimací by nemělo být nadáno ministerstvo vnitra, ale právě kárná komise II. stupně.

55. Napadeným rozhodnutím bylo v rámci řízení o kárné odpovědnosti rozhodnuto o propuštění žalobce ze služebního poměru. Ve věcech služebního poměru obecně sice jedná a rozhoduje služební orgán (srov. § 10 odst. 1, 2, § 162 odst. 1, 2 a 4 zákona o státní službě). Speciálně v řízení o kárné odpovědnosti nicméně rozhodují speciální komise I. a II. stupně, které jsou k tomu nadány pravomocí podle § 91 odst. 1 zákona o státní službě (též § 162 odst. 1 zákona). Rozhodování kárných komisí je výjimkou, kdy nerozhoduje ve věcech služebního poměru služební orgán. Zákon o státní službě přitom kárné komise obou stupňů za služební orgán nepovažuje (srov. § 10 zákona). Kárná komise I. stupně je tedy toliko organizačním útvarem služebního úřadu (srov. § 92 odst. 2 zákona o státní službě) s úzce vymezenou pravomocí projednat otázky kárné odpovědnosti státních zaměstnanců zařazených ke státní službě právě u tohoto úřadu, u něhož je zřízena (byť zákon o státní službě připouští určité výjimky příslušnosti u menších služebních úřadů, což není případ projednávané věci – srov. § 92 odst. 1 zákona).

56. Kárná komise II. stupně je poté ze zákona o státní službě zřízena v Ministerstvu vnitra (srov. § 93 zákona o státní službě) a ani ta není dle § 10 zákona o státní službě považována za služební orgán. Žalovaným orgánem podle § 69 s. ř. s. je tedy právě ministerstvo vnitra, v jehož struktuře tuto kárnou komisi zřizuje zákon o státní službě (jak ostatně takto žalovaného v žalobě označil i žalobce).

57. Podstatné pro projednávanou věc je poté to, že žalované ministerstvo vnitra v řízení před soudem jednalo právě prostřednictvím kárné komise II. stupně. Městský soud proto shledal tyto úkony žalovaného právně účinné a formálně bezvadné. Žalobní body uplatněné na jednání soudu dne 25. 11. 2021 58. Jak již bylo výše uvedeno, žalobce na jednání soudu dne 25. 11. 2021 namítl několik oproti žalobě (a jejímu doplnění) dalších právních a skutkových důvodů, pro které považoval napadené rozhodnutí za nezákonné.

59. Podle § 71 odst. 2 s. ř. s. platí, že „žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.“ Podle § 72 s. ř. s. poté platí, že „žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.“ 60. Především - pojetí „žalobního bodu“ /srov. § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s./ se ustálilo na výkladu spíše extenzivním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007- 42 či rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). K tomuto dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, kde se k formulaci žalobního bodu uvádí, že „žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné […] Líčení skutkových okolností v žalobě nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. […] Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ 61. Rozšířený senát v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, pak upřesnil, že „jestliže žalobní bod těmto požadavkům vyhovuje, je projednání způsobilý v té míře obecnosti, v níž je formulován, a případně - v mezích této formulace - v průběhu řízení dále doplněn“.

62. Z uvedeného tedy vyplývá, že odpovědnost za formulaci žalobního bodu nese žalobce, neboť ten takto vymezuje, v jakých skutkových a právních okolnostech spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Pouze v mezích formulace již uplatněného lze pak v dalším řízení žalobní bod dále doplňovat.

63. Smyslem koncentrační zásady je totiž v zákonné lhůtě pro podání žaloby postavit najisto rozsah důvodů (obsažených v žalobních bodech), na základě kterých bude soud přezkoumávat rozhodnutí správního orgánu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, bod [35], dle něhož účelem lhůty k uplatnění žalobních bodů je časové fixování základního rozsahu toho, co bude předmětem soudního přezkumu správního rozhodnutí, aby byla zajištěna patřičná míra právní jistoty účastníků řízení a rychlost řízení).

64. V témže rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, rozšířený senát rovněž uvedl, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Čím je žalobní bod obecnější, tím méně lze k námitkám v něm vzneseným přezkoumat napadené rozhodnutí.

65. Pokud jde o lhůtu pro doplnění resp. rozšíření žaloby o další žalobní body - napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno 23. 12. 2019; lhůta pro rozšíření žaloby o případné další žalobní body tak měla skončit 23. 2. 2020. Žalobce, jak bylo výše uvedeno, podal dne 13. 1. 2020 žalobu původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Následně bylo vyjasněno, že věc náleží do pravomoci soudů ve správním soudnictví a žalobce u městského soudu v příslušné měsíční lhůtě (srov. § 72 odst. 3 s. ř. s.) podal žalobu dne 8. 9. 2020, kterou k výzvě městského soudu ze dne 10. 9. 2020 doplnil dne 3. 10., 20. 10. 2020 a dne 10. 2. 2021 podal repliku k vyjádření žalovaného. V každém případě je pak nepochybné, že dvouměsíční lhůta k rozšíření žaloby o další žalobní body uplynula s předstihem před soudním jednáním, které se konalo až dne 25. 11. 2021.

66. Žalobce poté na jednání městského soudu 25. 11. 2021 uplatnil následující žalobní body. V první řadě namítl, že žádný ze skutků nespáchal. K setrvání na pracovišti poukázal na snahu dosáhnout lepších výsledků pracovního výkonu a nenacházet se na pracovišti vzhledem ke konfliktnímu prostředí. Další sada žalobních námitek žalobce se týká namítaných vad procesu převedení žalobce na služební místo ID 30310211. Zde poukázal, že šlo o rizikové místo nevyhovující jeho zdravotnímu stavu, přestože práci na odpovídajícím místě doporučil jeho ošetřující lékař MUDr. K. Místo neodpovídalo jeho kvalifikaci a pracovním zkušenostem, nebylo zváženo převedení např. na personální odbor. Státní tajemník dle žalobce neměl pravomoc jej vyslat na pracovnělékařskou prohlídku. Konečně také žalobce namítl, že v řízení k tomuto skutku nebylo ústní jednání, nemohl se k věci vyjádřit, u tohoto skutku nebyli vyslechnuti navržení svědci.

67. Městský soud shledal, že žalobce výše uvedené žalobní body uplatnil u jednání dne 25. 11. 2021 až po uplynutí dvouměsíční lhůty pro rozšíření žaloby. Tyto žalobní body současně nerozvíjí již uplatněné žalobní body, neboť svým obsahem přesahují rámec již dříve uplatněných žalobních bodů – napadené rozhodnutí totiž napadají ještě i z jiných skutkových a právních důvodů, než žalobce původně namítal (srov. shrnutí žalobních bodů v rekapitulační části rozsudku).

68. V uvedeném rozsahu je tedy nová žalobní argumentace žalobce nepřípustná pro opožděnost a městský soud se přezkoumáním napadeného (a prvostupňového rozhodnutí) v mezích těchto nových žalobních bodů ani nemohl zabývat. Přestože městský soud nemohl výslovně vypořádat tyto žalobní body, v odůvodnění tohoto rozsudku nicméně přináší řadu argumentů a úvah, z nichž vyplývá postoj soudu i k většině z výše uvedených opožděných žalobních bodů. Rozhodnutí je vedeno snahou o likvidaci žalobce, podklady byly získány tendenčně a protiprávním způsobem, služební poměr byl ukončen z jiných důvodů, než pro které bylo zahájeno řízení 69. Žalobce v první řadě namítá tendenčnost kárného řízení, jež má být dle jeho názoru odvetou za aktivitu žalobce týkající se problematiky odměňování národních expertů.

70. Služební kázní se dle § 87 zákona o státní službě rozumí řádné plnění povinností státního zaměstnance vyplývajících mu z právních předpisů, které se vztahují ke službě v jím vykonávaném oboru služby, ze služebních předpisů a z příkazů. Zaviněné porušení služební kázně je kárným proviněním.

71. Kárné řízení je sankčním i preventivním prostředkem a nástrojem pro dodržování služební kázně ve služebním úřadu. Předmětem řízení je posouzení toho, zda jednání, kterého se žalobce měl dopustit a které mu bylo kladeno za vinu, se skutečně stalo, zda je kárným proviněním, zda skutek spáchal státní zaměstnanec a zda spáchání skutku, o němž se vede řízení, bylo státnímu zaměstnanci prokázáno (srov. § 96 odst. 4 zákona o státní službě).

72. Ze správního spisu vyplývá, že kárné řízení bylo nejprve dne 19. 11. 2018, č. j. MV-134886- 4/SST-2018, zahájeno pro tři skutky: a) pro hrubé a vulgární urážky kolegyním, b) pro dlouhodobé neplnění služebních povinností a úkolů, c) pro neodůvodněné zdržování se na pracovišti v nočních hodinách a o víkendech v období od 26. 6. do 8. 11. 2018 73. Podnět vzešel od státního tajemníka v ministerstvu vnitra ze dne 15. 11. 2018, č. j. MV-133461- 4/SST-2018. Tento podnět měl své podklady: informace o dílčích závěrech prošetření podnětu ve věci chování žalobce ze dne 8. 11. 2018 s přílohami, obsahující anonymizovaná vyjádření několika kolegů a kolegyň žalobce, ze dne 14. 11. 2018, č. j. MV-123628-13/SST-2018, úřední záznam ze dne 13. 11. 2018, č. j. MV-123628-10/SST-2018, jehož přílohou byl přehled elektronicky evidované docházky státního zaměstnance za období od 1. 5. do 9. 11. 2018.

74. Správní spis obsahuje i Odevzdání věci ke kárnému projednání ze dne 31. 1. 2019, č. j. KRPA- 423190-27/TČ-2018-001473, jímž Policie ČR odevzdala ke kárnému projednání skutek o vyhrožování na pracovišti dne 17. 10. 2018 - podnět původně policii podal státní tajemník dne 8. 11. 2018 - neboť policie neshledala, že by jednání žalobce naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku ani jiného trestného činu podle trestního zákoníku – součástí věci bylo celkem 5 vysvětlení osob (včetně žalobce) podle § 158 odst. 6 trestního řádu o okolnostech a vztazích žalobce a jeho pracovního kolektivu. Následně bylo zahájeno kárné řízení dne 5. 3. 2019 a to právě pro skutek spočívající ve vyhrožování kolegyním dne 17. 10. 2018.

75. Dne 2. 8. 2019 obdržela kárná komise od státního tajemníka další podnět k zahájení kárnému řízení, to se týkalo skutku, že žalobce dne 9. 7. 2019 nenastoupil do služby na služebním místě ID 30310211, na které byl převeden rozhodnutím státního tajemníka v ministerstvu vnitra ze dne 26. 6. 2019, č. j. MV-134104-36/SST-2018 a že nebyl v období od 9. 7. do 1. 8. 2019 přítomen na pracovišti v pevné pracovní době, nevykonával službu a neplnil služební úkoly, aniž by vyrozuměl představeného o závažných překážkách a ty doložil. Tento podnět byl podpořen několika dalšími podklady – rozhodnutím státního tajemníka v ministerstvu vnitra o převedení na jiné služební místo ze dne 26. 6. 2019, č. j. MV-134104-36/SST-2018, sdělení státního tajemníka v ministerstvu vnitra o povinnosti vykonávat státní službu ze dne 16. 7. 2019, č. j. MV-134104- 39/SST-2018, prohlášení Mgr. M. V., vedoucí oddělení pobytu cizinců, odboru azylové a migrační politiky, o skutečnosti nevykonávání státní služby státním zaměstnancem ze dne 2. 8. 2019, pokyn ministra vnitra č. 57/201 ze dne 12. 11. 2012, kterým se stanoví začátek a konec pracovní doby a rozvržení pracovních směn. Pro tento skutek bylo zahájeno kárné řízení oznámením ze dne 9. 8. 2019, č. j. MV-134886-120/SST-2018.

76. K zahájení řízení ve všech případech se žalobce vyjádřil a obhajoval své jednání – k zahájení řízení ze dne 19. 11. 2018 se vyjádřil dne 12. 12. 2018, k zahájení řízení ze dne 5. 3. 2019 se žalobce vyjádřil 22. 3. 2019 a krom toho se aktivně vyjádřil k 4 tehdejším skutkům. K zahájení řízení ze dne 9. 8. 2019 se písemně vyjádřil dne 23. 8. 2019.

77. Městský soud shledal, že kárné řízení bylo zahájeno postupně pro všechny skutky, pro které ve výsledku byl žalobce uznán vinným. Podle § 96 odst. 1 zákona o státní službě platí, že pokud se státní zaměstnanec dopustil více kárných provinění, projednávají se ve společném řízení. Všechny skutky tedy správně byly projednány ve společném řízení.

78. Všechny skutky, pro které bylo kárné řízení zahájeno, byly následně v kárném řízení posouzeny. Písemné podklady, které nebyly ještě součástí jednotlivých podnětů, byly postupně získány z jednotlivých oblastí na základě žádosti kárné komise. Výslechy ke skutku „vulgarit žalobce na pracovišti“ byly provedeny na několika ústních jednáních, kterých se účastnil žalobce a jeho zástupce a žalobce i zástupce využili práva vyslechnout svědky a i práva vyjádřit se k výslechům.

79. Ústní jednání a výslech žalobce kvůli skutku „zdržování se na pracovišti mimo pracovní dobu“ proběhlo dne 5. 4. 2019. Ústní jednání sice nebylo provedeno kvůli skutku „nenastoupení na služební místo kvůli převedení“, rozhodné skutečnosti však byly zjištěny z přiložených podkladů a žalobce se k tomuto skutku ve věci též vyjádřil. Ústní jednání ohledně tohoto skutku tak již dle § 49 správního řádu nebylo třeba a výslech navrhovaných svědků by k ničemu nevedl (k obsahu vyjádření žalobce a k nezbytnosti svědeckých výslechů ve věci tohoto skutku viz níže).

80. Zahájení kárného řízení o všech skutcích v první řadě mělo podle názoru městského soudu dostatečnou oporu v předcházejících podkladech - jde o celý soubor podkladů k jednotlivým skutkům. To dostatečně podle názoru městského soudu odůvodnilo oprávněnost zahájení kárného řízení. Podklady pro kárné řízení pak byly získány v souladu s procesními postupy, které služební zákon předpokládá. Z ničeho pak nevyplývá, že by tyto podklady byly shromážděny tendenčně, šikanózně či s úmyslem žalobce poškodit „odvetou“ za jeho aktivitu co se týče odměňování národních expertů, a že by tak vůči žalobci z tohoto důvodu mělo být postupováno v rozporu s § 1 nařízení vlády č. 145/2015 Sb. o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. Podklady rovněž poskytují dostatečnou oporu k tomu, že se všechny skutky staly, a že je spáchal žalovaný.

81. Pokud má žalobce námitky proti obsahu těchto podkladů a proti závěrům, které z nich kárná komise dovodila, jde o již o hodnocení skutkových okolností, které vyplývají z těchto podkladů a tedy o právní otázky, nikoliv o vady řízení – k tomu viz níže. S výše vymezenými námitkami se však městský soud neztotožnil.

82. Městský soud pro nesouvislost s těmito námitkami (rozhodné skutečnosti o průběhu správního řízení vyplývají z kárného spisu) neprovedl důkaz sdělením prošetřovatele ministerstva vnitra Mgr. P. ze dne 9. 5. 2019, č. j. MV-5450-62/SST-2019 a trestním oznámením na státního tajemníka K. ze dne 12. 9. 2019, čestným prohlášením L. O. ze dne 12. 5. 2019 a přehledem denních záznamů MUDr. K. S. ze dnů 25. 10. 2018 – 11. 1. 2019, záznamem z výslechu MUDr. K. S. od prošetřovatele Mgr. P. ze dne 10. 1. 2019. Městský soud rovněž pro nadbytečnost neprovedl navrhované výslechy svědků prošetřovatele ministerstva vnitra Mgr. P., lékaře ministerstva vnitra MUDr. K. S., lékaře MUDr. J. L., Ing. J. P. a bývalého státního tajemníka ministerstva vnitra Mgr. J. K.

83. Otázka, zda byl žalobce v roce 2016 nesprávně odměněn za vyslání do Itálie jako národní expert či v rámci služební cesty, není předmětem kárného řízení a se skutky, které byly žalobci kladeny na vinu, nijak nesouvisí (a jak bylo výše uvedeno - že by kárné řízení bylo tendenční „odvetou“ za aktivity žalobce spojené s problematikou odměňování, z podkladů kárného řízení nevyplývá). Odměňování žalobce za dobu působení v Itálii není podstatné pro předmět kárného řízení, proto pokud kárná komise nevyčkala na vyřešení této sporné otázky mezi žalobcem a služebním orgánem, nepředstavuje to vadu kárného řízení. Městský soud proto pro nesouvislost s předmětem projednávané věci neprovedl důkazy navržené žalobcem k otázce platových náležitostí tzv. národních expertů resp. aktivitou žalobce v této otázce: emailovou korespondencí žalobce s A. K. z roku 2016, vnitřním sdělením oddělení právního, ekonomiky a logistiky ministerstva vnitra ze dne 7. 3. 2016, vyrozuměním Policie České republiky ze dne 6. 8. 2019, č. j. KRPA – 88974-17/TČ-2019-000090 o uložení podání žalobce týkající se možného spáchání trestného činu poškození finančních zájmů EU dle ustanovení § 260 trestního zákoníku bez zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu.

84. Městský soud ze stejných důvodů rovněž pro nadbytečnost neprovedl navrhované výslechy svědků prošetřovatele ministerstva vnitra Mgr. P., lékaře ministerstva vnitra MUDr. K. S., lékaře MUDr. J. L., Ing. J. P. a bývalého státního tajemníka ministerstva vnitra Mgr. J. K., současného státního tajemníka v ministerstvu vnitra RNDr. J. P., předsedkyně kárné komise I. stupně a předsedkyně kárné komise II. stupně.

85. Městský soud obdobně shledal, že žalobcem poukazovaná otázka přiznání nákladů spojených s výkonem služby ve výši 57.595 Kč, které se domáhal na služebním orgánu, rovněž nijak nesouvisí s předmětem kárného řízení a tedy s nynější věcí. Městský soud proto nadbytečnost neprovedl navrhované výslechy svědků prošetřovatele ministerstva vnitra Mgr. P., bývalého státního tajemníka ministerstva vnitra Mgr. J. K., současného státního tajemníka v ministerstvu vnitra RNDr. J. P., předsedkyně kárné komise I. stupně a předsedkyně kárné komise II. stupně. Podjatost předsedkyně kárného senátu I. stupně 86. Žalobce namítl vadu spočívající v možné podjatosti JUDr. I. P., předsedkyně kárné komise I. stupně. Důvod podjatosti žalobce spatřuje v tom, že se předsedkyně angažuje v otázkách vysílání národních expertů 87. Podle § 14 odst. 1 správního řádu platí, že každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podle odst. 2) úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku.

88. Správní spis obsahuje dvě námitky podjatosti, které žalobce v průběhu kárného řízení mj. proti předsedkyni uplatnil.

89. Žalobce poprvé dne 18. 2. 2019 namítal, že JUDr. P. je ředitelkou právního odboru, který příslušný mj. k rozhodování o otázkách náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce poukázal na to, že bude uplatňovat tento postup, ředitelka odboru pak nemůže mít zájem na výsledku příznivého pro žalobce. Tuto námitku kárná komise I. stupně zamítla usnesením ze dne 26. 2. 2019. Shledala, že JUDr. P. nemá vztah k zaměstnanci ani zájem na výsledku kárného řízení. Je vázána právními a etickými předpisy a její profesionalita a nemůže být zpochybněna procesní taktikou žalobce.

90. Další námitku žalobce vznesl dne 21. 3. 2019 u kárné komise II. stupně, namítl systémovou podjatost - závislost na státním tajemníkovi Mgr. K. Kárná komise II. stupně shledala, že systémová podjatost není dána, neboť rozhoduje orgán nezávislý na státním tajemníkovi. Jiné skutečnosti svědčící o zájmu komise I. stupně na výsledku žalobce ani netvrdil.

91. Městský soud již výše uvedl, že otázka vyslání národních expertů, popř. konkrétně žalobce do Itálie, není předmětem kárného řízení a ani s ním nesouvisí. Předmětem kárného řízení bylo 5 zcela odlišných skutků na základě konkrétních podkladů, které svědčily tomu, že žalobce jednal tak, jak mu bylo v těchto skutcích kladeno za vinu. Své úvahy o těchto skutcích kárné komise obou stupňů uvedly do rozhodnutí, i z nich vyplývá, že otázky vysílání národních expertů nijak nesouvisí s předmětem kárného řízení. Z toho vyplývá, že i pokud by předsedkyně kárné komise I. stupně byla osobu, která se v této záležitosti za ministerstvo vnitra angažuje, neměla by z toho důvodu vztah k řízení ve věci žalobce či přímo k osobě žalobce.

92. Městský soud proto pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný výslech svědka - předsedkyně kárné komise I. stupně.

93. Městský soud z uvedených důvodů shledal, že žalobce ani v řízení o žalobě netvrdil dostatečné důvody, které by mohly zavdat příčinu o nepodjatosti předsedkyně kárné komise I. stupně JUDr. P. Ke skutku, v němž byl žalobce uznán vinným z nenastoupení do služby na místě, na který byl převeden 94. Žalobce stěžejní skutečnost, že nenastoupil na nové služební místo, nepopírá, nicméně namítl, že k tomu v kárném řízení nabídl obhajobu – že uvedl důvody, pro které nemohl vykonávat práci na novém služebním místě.

95. Ze správního spisu vyplývá, že ke skutku „převedení na nové služební místo“ se žalobce vyjádřil se dne 23. 8. 2019 – zde uvedl, že v rozhodnutí MV-134104-36/SST-2018 ze dne 16. 7. 2019 je uvedeno pouze místo výkonu „Praha“, což může být i home office. Až ve sdělení MV-134104-39/SST- 2018 je uvedena adresa Cigánkova 1861/2, Praha 4 – Chodov. Žalobce rovněž poukázal na § 106 odst. 2 zákoníku práce. Tvrdí, že ze strany lékaře S. byla diagnostikováno diagnoza F99, přičemž lékař jej 8 let neviděl. Uvedl, že v případě nástupu na Chodov je možné očekávat vykonstruovaná obvinění ze strany určitých osob. Namítl, že při převedení je zneužíváno tzv. fikce zdravotní nezpůsobilosti na původní místo, je porušováno nařízení vlády č. 145/2015 Sb. o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. Namítl, že kárné řízení nemůže do skončení řízení o odvolání žalobce pod sp. zn. MV-134104- 36/SST-2018 pokračovat, jedná se o předběžnou otázku. V dalším textu vyjádření se žalobce zabývá rozborem situace kolem svého vyslání jako národního experta do Itálie dle § 109 odst. 2 služebního zákona a otázkou náhrad za toto vyslání.

96. Dále žalobce na jednání soudu dne 25. 11. 2021 namítl, že nové služební místo pro něj nebylo vhodné vzhledem k zdravotnímu stavu (v tomto ohledu poukázal na celou řadu okolností, z nichž nevhodnost tohoto služebního místa pro žalobce má vyplývat) a nebylo vhodné ani vzhledem k dosavadní praxi žalobce. Tyto námitky žalobce ani v kárném řízení a ani v žalobě nenamítl, jedná se tak o nové žalobní body, které městský soud nemohl v řízení již z výše uvedených důvodů přezkoumat.

97. Žalobce se ke skutku vyjádřil písemně (k obsahu viz výše), tj. vyjádřil se včetně uvedené důvodů, které jej vedly k nenastoupení na nové služební místo; postoj žalobce k tomuto skutku tak byl kárné komisi dostatečně zřejmý z jeho vyjádření. Ústní jednání v kárném řízení ve věci tohoto skutku pak podle městského soudu nebylo nezbytné (srov. § 49 správního řádu).

98. Městský soud poté z tohoto vyjádření (ze dne 19. 8. 2019) ověřil, že žalobce navrhoval výslechy svědků (mj. lékařů K. S. a J. L.). Ty se dle obsahu vyjádření týkaly „zjištění objektivní pravdy“, tj. otázek zákonnosti převedení žalobce na nové služební místo a odměny žalobce za vyslání do Itálie.

99. Městský soud shledal, že žalobce již v průběhu kárného řízení, tak i v žalobě v této souvislosti vznesl argumenty (otázka fikce zdravotní nezpůsobilosti na původním služebním místě, přesné určení služebního místa, jeho vhodnost, vady zdravotního posouzení), které měl věcně uplatnit v řízení o převedení na nové služební místo a kde se měl domáhat obrany proti (podle jeho názoru nezákonnému) převedení na nové služební místo. Pokud však měly být v kárném a nyní v soudním řízení výslechy svědků objasněny okolnosti převedení a odměňování žalobce za vyslání v Itálii, pro předmět projednávané věci je to bezpředmětné (týká se platových nároků žalobce ze služebního poměru). Ani soud tedy neshledal, že by v kárném řízení měli být tito svědci vyslechnuti.

100. Pokud žalobce v souhrnu všech těchto výtek namítá, že nebyl povinen po převedení na nové služební místo nastoupit, městský soud uvádí následující.

101. Žalobce byl rozhodnutím státního tajemníka v ministerstvu vnitra ze dne 26. 6. 2019, č. j. MV- 134104-36/SST-2018 výrokem I. převeden na služební místo ministerský rada, ID 30310211, v oddělení pobytu cizinců Praha v odboru azylové a migrační politiky, s výkonem služby v Ministerstvu vnitra České republiky a se služebním působištěm obecně „v Praze“. To, že by ve výroku tohoto rozhodnutí bylo uvedeno pracoviště „Letná“, jak tvrdil žalobce, z rozhodnutí o převedení nevyplývá. To, že v rozhodnutí není uvedeno místo konkrétního pracoviště, není přitom vadou srozumitelnosti tohoto rozhodnutí. Ostatně i v případě pracovního poměru postačí, pokud je v pracovní smlouvě uvedeno toliko místo výkonu práce /srov. § 34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce/. Místo služby je podle názoru městského soudu konkretizováno dostatečně určitě jak svým označením ID, tak popisem zařazení. Rozhodnutí proto podle názoru městského soudu nemohlo v žalobci vyvolat zásadní omyl v tom, na jaké služební místo bude převeden. Z rozhodnutí o převedení navíc vyplývá, že o tom, že vhodným místem pro žalobce by mohlo být to označené pod ID 30310211, byl žalobce uvědoměn (včetně popisu zařazení a náplně služebního zařazení) již v oznámení o zahájení řízení o převedení ze dne 12. 4. 2019, č. j. MV-134104-8/SST-2018 – to žalobce nepopírá.

102. Kárná komise II. stupně poté v napadeném rozhodnutí poukázala na to, že žalobce byl prakticky po prvním týdnu absence státním tajemníkem upozorněn dne 16. 7. 2019, pod č. j. MV-134104- 39/SST-2018, aby nastoupil na konkrétní pracoviště Cigánkova 1861/2, Praha 4, což žalobce ani nepopírá (sdělení je součástí správního spisu kárné komise I. stupně, žalobci bylo doručeno dne 29. 7. 2019). Avšak ani přes tuto precizaci žalobce na místo znovu nenastoupil. Městský soud proto neshledal, že by obecné uvedení místa služby „v Praze“ mělo zásadně bránit žalobci v nástupu na služební místo po převedení.

103. K důvodům, které k převedení žalobce vedly, státní tajemník v rozhodnutí o převedení žalobce uvedl, že žalobce byl původně v důsledku zařazení z 21. 10. 2015 zařazen na služebním místě ID 30312281. Žalobce byl vyslán dopisem ze dne 15. 11. 2018, č. j. MV-134104-3/SST-018, na základě § 55 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, které se měl podrobit do 5 dnů od doručení tohoto dopisu u MUDr. Jana (tento zákon se rovněž vztahuje na služební poměr státních zaměstnanců – srov. § 113 zákona o státní službě). Podle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb. má zaměstnavatel (zde zastoupený služebním orgánem, tj. státním tajemníkem) právo vyslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci. Jedná se o speciální ustanovení a zákonnou pravomoc služebního orgánu vůči státnímu zaměstnanci neuvedenou v § 159 zákona o státní službě – pozn. městského soudu.

104. Žalobce se k prohlídce nedostavil – dle sdělení lékaře ze dne 17. 1. 2019 a z 31. 1. 2019, byl přitom dne 22. 1. 2019 pod č. j. 134104-5/SST-2018 upozorněn o právních důsledcích nepodrobení se prohlídky dle § 43 odst. 8 zákona č. 373/2011 Sb. – to žalobce ani nepopřel. Dne 12. 4. 2019 bylo zahájeno řízení o převedení žalobce na jiné vhodné služební místo dle § 61 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 61 odst. 2 písm. a) zákona o státní službě. Žalobce byl vyzván, aby se dostavil na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku na uvedené místo, které byl povinen se podrobit u MUDr. J. L. do 5 pracovních dnů. Služební orgán obdržel dne 17. 5. 2019 lékařský posudek MUDr. L. o zdravotní způsobilosti k výkonu služby státního zaměstnance ze dne 16. 5. 2019, z něhož vyplývá způsobilost žalobce ke služebnímu zařazení na místo ID 30310211.

105. K námitkám žalobce státní tajemník shrnul, že ve vztahu k původnímu zařazení byl žalobce vyslán k pracovnělékařské prohlídce, svévolně se na ni nedostavil, nastala proto fikce nezpůsobilosti služby dle § 43 odst. 8 zákona č. 373/2011 Sb. a nastal proto důvod k převedení žalobce - přitom k prohlídce na nové místo se žalobce dostavil.

106. Pokud jde o postup vyslovení nezpůsobilosti žalobce k předchozímu služebnímu zařazení – městskému soudu z kárného spisu vyplynulo, že poslední incidenty na pracovišti i výsledky vlastního pohovoru vedoucí se žalobcem (dle správního spisu v rozpětí 17. – 18. 10. 2018) odůvodňovaly pochybnosti o tom, zda je žalobce schopen (minimálně po psychické stránce) vykonávat dosavadní práci (žalobce v pohovoru dne 18. 10. 2018 vedoucí přiznal, že ho práce nebaví, přiznal i emoční nálady, vyhořelost na stávajícím místě). K tomuto přezkoumání zdravotního stavu u MUDr. L. se poté opakovaně nedostavil v termínu od prosince 2018 do konce ledna 2018. Podle § 43 odst. 8 zákona č. 373/2011 Sb., tedy platí, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci, příp. je považován za osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován.

107. Jelikož otázka způsobilosti žalobce k původním i novému služebnímu zařazení závisela na součinnosti žalobce s posudkovým lékařem, přičemž žalobce tuto posuzujícímu lékaři neposkytl ve vztahu k předchozímu zařazení vůbec, nemohl se městský soud ztotožnit s názorem žalobce, že by tento postup nesl znaky zneužití fikce nezpůsobilosti.

108. Okolnosti posuzování zdravotního stavu žalobce ve vztahu k novému služebnímu zařazení, na které žalobce konkrétně poukázal na jednání dne 25. 11. 2021, jež jsou významné pro posouzení zákonnosti převedení, byly jednak, jak již bylo výše uvedeno, uplatněny u soudu opožděně, ale rovněž ani nemohou být předmětem nynějšího řízení. To z následujících důvodů.

109. Žalobce byl v daném rozhodnutí rovněž poučen, že podle § 168 odst. 2 zákona o státní službě nemá odvolání proti tomuto rozhodnutí o převedení odkladný účinek. To znamená, že podle § 74 odst. 1 správního řádu je takové rozhodnutí předběžně vykonatelné. Okamžikem doručení nabylo toto rozhodnutí předběžné vykonatelnosti a žalobce byl povinen se dle něj řídit. Pakliže mu výrokem I. písm. f) toto rozhodnutí uložilo nastoupit na služebním místě následujícím pracovním dnem po doručení tohoto rozhodnutí, což se stalo dle přiložené doručenky 8. 7. 2019, žalobce byl povinen na toto místo nastoupit 9. 7. 2019.

110. Rozhodnutím státního tajemníka tak bylo předběžně vykonatelně rozhodnuto o služebních právech a povinnostech žalobce v souvislosti s jeho novým služebním zařazením. Z nich bylo stěžejní, že žalobce měl nastoupit na nové služební místo, avšak tak neučinil. Pro předmět kárného řízení však bylo podstatné, že žalobce dle vykonatelného služebního zařazení nevykonával žádnou služební povinnost, v čemž je jistě možné shledat závažné porušení služební kázně a kárné komise obou stupňů po provedeném řízení žalobce správně takto uznaly vinným i za tento skutek.

111. Otázka, jaké mělo být správné služební zařazení žalobce v tomto období, by měla význam “pouze“ pro jeho služební zařazení a s tím související práva a povinnosti žalobce – státního zaměstnance vyplývající z tohoto zařazení. Na jednání žalobce, který na služební místo po převedení nenastoupil vůbec, by to však vůbec nic nezměnilo. Na výsledek řízení o odvolání proti rozhodnutí o převedení tedy neměla kárná komise důvod vyčkávat. Ke dni napadeného rozhodnutí (19. 12. 2019) nicméně kárná komise II. stupně již věděla, že toto odvolání bylo zamítnuto a převedení bylo potvrzeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 23. 10. 2019, č. j. MV-98630-9/OSK-2019. Ke dni napadeného rozhodnutí byla tedy tato otázka postavena na jisto a kárná komise II. stupně tedy mohla vycházet při přezkoumání rozhodnutí kárné komise I. stupně z právního a skutkového stavu, tj. že převedení bylo i pravomocné.

112. Obecně se lze ztotožnit se žalobcem, že podle § 106 odst. 2 zákoníku práce /ve spojení s § 113 písm. a) zákona o státní službě/ je zaměstnanec oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance státních zaměstnanců.

113. Žalobce ve vyjádření ke skutku „nenastoupení na služební místo“ z 19. 8. 2019 jako hlavní důvod pro nenastoupení žalobce uplatnil obavy především z možného budoucího vývoje mezilidských vztahů na novém působišti. Konkrétní obavy z poměrů na novém služebním zařazení (ať už vyplývající z mezilidských vztahů či z hlediska zdravotní příznivosti prostředí), však žalobce neprokázal ani ve vyjádření k zahájení řízení, ani jako podklad žaloby a uvedl je spíše hypoteticky. V těchto tvrzeních žalobce proto městský soud neshledal, že by podmínky na novém služebním zařazení bezprostředně a závažným způsobem ohrožovaly život nebo zdraví žalobce.

114. Pokud žalobce na jednání dne 25. 11. 2021 poukázal, že místo pro něj nebylo vhodné ze zdravotních důvodů (psychických, fyzických) a ani vzhledem k jeho dosavadním pracovním zkušenostem, tyto námitky žalobce měl jednak uplatnit v řízení o převedení na nové služební místo, nicméně v kárném řízení tyto námitky neuplatnil vůbec. V rámci soudního řízení pak žalobce tyto skutečnosti uplatnil opožděně a městský soud k nim nemohl při přezkumu napadeného rozhodnutí přihlížet.

115. Městský soud poté celkově v uvedených námitkách žalobce neshledal, že by služební orgán při převedení postupoval protiprávně, a proto by žalobce byl pro protiprávnost postupu služebního orgánu oprávněn nenastoupit na nové služební místo.

116. Žalobce rovněž poukazoval na to, že mu služební orgán nevyplácel služební plat, přičemž tuto otázku spojuje s absencí ve služebním poměru. Podle názoru žalobce měla kárná komise vyčkat rozhodnutí o této otázce. Měl za to, že věc bude projednána současně, státní tajemník měl podle jeho názoru rozhodnout ihned, rozhodl však zhruba jeden rok poté.

117. Z rozhodnutí ze dne 26. 8. 2020, č. j. MV-106794-10/SST-2020 vyplývá, že služební orgán žalobci plat v částce 43.852 Kč skutečně nevyplatil z důvodů absence žalobce za období od 9. do 23. prosince 2019, konkrétně však za období listopad a prosinec 2019 (tato část je řešena v řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Ad 9/2020, ostatní část platových nároků žalobce je řešena v jiném řízení pod sp. zn. 5 Ad 10/2021). Jedná se o platovou otázku spojenou s absencí žalobce v tomto období – v tom smyslu, že služební orgán za neodvedenou práci nepřiznal žalobci ani plat. Kárná komise naopak hodnotila absenci žalobce z hledisek závažnosti porušení služební kázně - to za v období od 9. července 2018 do 1. srpna 2018, tj. převážná část nevyplácení platu do konce roku 2019 z důvodu absence žalobce se netýká období kárného provinění žalobce. Ve stručnosti shrnuto - rozhodující z hlediska kárného řízení bylo to, že absence žalobce v období od 9. 7 do 1. 8. 2019 byla zjištěna bez pochybností a důvody pro absenci žalobce nejsou natolik vážné, které by omluvily jeho nepřítomnost na pracovišti, s čímž se ostatně městský soud ztotožnil. To, jak bude hodnocena otázka, zda žalobci za tuto část období absence měl náležet služební plat, není pro nynější věc vůbec podstatná.

118. Z toho důvodu proto městský soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy výplatními páskami za období leden 2019 – prosinec 2019 a vyjádřením žalobce k podkladům řízení sp. zn. MV- 106794/SST-2020. Městský soud rovněž pro nadbytečnost neprovedl navrhované výslechy svědků bývalého státního tajemníka ministerstva vnitra Mgr. J. K., současného státního tajemníka v ministerstvu vnitra RNDr. J. P., předsedkyně kárné komise I. stupně a předsedkyně kárné komise II. stupně. Ke skutku „vulgarity na pracovišti“ a „zdržování se na pracovišti o víkendech a v noci“ 119. Kárná komise I. stupně za účelem objasnění osobních vztahů na pracovišti, konfliktů žalobce a kvůli otázkám docházky a zpracování agendy provedla důkaz listinami – sdělení Bc. J. S. ze dne 28. 11. 2018, ze dne 2. 1. 2019 a 16. 1. 2019 a odpověď personálního odboru k žádosti o poskytnutí podkladů ze dne 4. 4. 2019. Provedla výslech žalobce (jednání dne 5. 4. 2019). Na několika jednáních postupně postupně vyslechla svědkyně Bc. J. S., J. M., Mgr. P. Z., Bc. M. T., svědka Mgr. J. L. a Mgr. Jana M. (jednání dne 5. 4. 2019). Dále provedla výslechy svědkyň Ing. Z. K., Mgr. I. Š. a svědka Bc. M. L. (jednání dne 29. 5. 2019). Dne 18. 6. 2019 byl proveden výslech svědkyně Ing. L. K. Na jednání dne 5. 8. 2019 byly provedeny výslechy svědkyň Ing. P. N. a paní I. Č.

120. Na všech jednáních byl žalobce i jeho zástupce procesně aktivní. Zástupce kladl svědkům otázky, žalobce jako účastník se k výslechům vyjádřil. Kárná komise tak měla podklady k posouzení situací jak ze strany svědků, tak z pohledu přímo žalobce.

121. Taktéž městskému soudu z uvedených podkladů vyplývá, že vztahy žalobce na původním pracovišti nebyly ideální. Z výpovědí svědků bylo prokázáno, že v průběhu roku došlo alespoň ke čtyřem konfliktům žalobce a jeho kolegyň – na vánočním večírku v roce 2017, v období léta 2018 ve vztahu ke kolegyním Š. a M. a opět 17. 10. 2018 ve vztahu ke kolegyni M.

122. Kárná komise I. stupně nejprve hodnotila celkové chování žalobce po celé období, nicméně kárná komise II. stupně shledala (a v tomto směru změnila výrok prvostupňového rozhodnutí), že konkrétní skutečnosti o porušení služební kázně žalobce jsou prokázány toliko u incidentů ze dne 17. 10. 2018 ve vztahu ke kolegyni M., v červenci 2018 ke kolegyni Š. a poté v rozhovoru s vedoucí Bc. S. a Mgr. J. L. v říjnu 2018.

123. Co se týče incidentu ze dne 17. 10. 2018, konkrétní skutečnosti o průběhu konfliktu vyplývají především z výpovědi kolegyně a přímé účastnice konfliktu svědkyně M. - ta potvrdila, že ji žalobce označil vulgárními výrazy, byť neuvedla přesnou podobu slovních výrazů (doslova uvedla „pokud jsem nucena říkat ty sprostý věci, který pan kolega říkal.. opakoval velmi sprosté věci“), které žalobce při konfliktu vznesl. Svědkyně T. potvrdila hlasitou konfliktní situaci, kterou v době konfliktu slyšela a vstoupila proto do kanceláře. Přímo se jí neúčastnila, o jejím průběhu tak nemohla svědčit. Žalobce v části svého vyjádření ke svědeckým výpovědím ze dne 5. 4. 2019 (str. 56 protokolu a násl.) nicméně potvrdil, že konflikt skutečně proběhl; současně zde též přiznal, že byť jindy, ale přesto tuto kolegyni výrazem „kunda“ nazval a i z jiných výpovědí svědků (sama svědkyně M. k dřívějšímu konfliktu uvedla, že ji nazval „kundou zmrdanou“ - bod 9. výslechu svědkyně, Ing. K. vypovídala, že svědkyni M. nadával „neser mě M.“, „kvůli takový kundě se teda nenechám prostě urážet“ – bod 4 výslechu svědkyně, Ing. P. N. uvedla, že v posledním půl roce po konfliktu na vánočním večírku v roce 2017 žalobce kolegyním při chůzi po chodbě nadával, „prohodil několik vulgárních slov“) vyplývá, že žalobce vulgární výrazy v konfliktních situacích vůči kolegyním používal. Je tak věrohodné, že konflikt mezi žalobcem a svědkyní M. se uskutečnil tak, jak bylo žalobci kladeno za vinu. V tomto skutku je pak podstatné zjištění, že žalobce kolegyni M. během konfliktu na pracovišti 17. 10. 2018 skutečně vulgárně označil, konkrétní podoba tohoto výrazu není podle názoru městského soudu pro osud skutku zásadní.

124. Incident z července 2018 mezi žalobcem a kolegyní Š. v zásadních rysech potvrzují shodně výpovědi žalobce, svědkyně Š. a P. N. a svědci L. a M. Žalobce reagoval na verbální projev svědkyně Š., který učinila v jeho přítomnosti a přerušila jej v řeči. Žalobce poté svědkyni Š. hledal v její kanceláři a před svědkyní Novákovou ji označil výrazem „píča Š.“ (byť svědkyně původně nechtěla před komisí zopakovat tento výraz, uvedla jej nakonec v bodě 17 výslechu).

125. Pokud jde o označení kolegů výrazem „zmrdi“ dne 18. 10. 2018, tato skutečnost vyplývá z listinného důkazu – sdělení vedoucí S., která tohoto dne za přítomnosti svědka L. projednávala se žalobcem konflikt ze dne 17. 10. 2018. U tohoto skutku rovněž není podstatné, že se žalobce dle svých slov vyjádřil na adresu kolegů v „přátelské atmosféře“, ale naopak to, že před přítomnými osobami opět své kolegy sám o své vůli označil tímto vulgárním výrazem.

126. Celkově tedy bylo z uvedených důkazních prostředků prokázáno, že jednotlivé dílčí skutky se staly tak, jak jsou kladeny výrokem I. napadeného rozhodnutí žalobci za vinu. Skutková zjištění jsou v tomto smyslu úplná, mají oporu v provedených důkazech a žalobce je svými vyjádřeními nijak věrohodně nezpochybnil. Z vyjádření svědků vyplývá tvrzení, že žalobce vulgární výrazy v uvedených situacích použil a současně je prokázáno, že žalobce byl konfliktní vůči kolegům i v jiných situacích (vánoční večírek, konflikt v létě 2018 vůči M., kde přiznal výraz „kunda“) v průběhu předchozího jednoho roku, přičemž hanlivé či přímo vulgární výrazy tam použil taktéž. Je tedy věrohodné, že se dílčí skutky staly tak, jak tvrdí svědci a obhajoba žalobce je nevěrohodná.

127. Pokud jde o právní kvalifikaci tohoto jednání, městský soud shrnuje, že podle § 75 odst. 1) písm. n) a t) zákona o státní službě je státní zaměstnanec povinen zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve správním úřadu a při úředním jednání, a dodržovat pravidla etiky státního zaměstnance vydaná služebním předpisem. Podle článku 5 odst. 2 a 3 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 14. prosince 2015 č. 13/2015, kterým se stanoví pravidla etiky státních zaměstnanců platí, že „2) státní zaměstnanec jedná profesionálně, nestranně a nezávisle, objektivně, čestně, bez nepřiměřeného projevu emocí a bez sledování osobního prospěchu tak, aby neohrozil dobrou pověst, vážnost a důvěryhodnost služebního úřadu“ a „3) Státní zaměstnanec jedná korektně se spolupracovníky i zaměstnanci jiných služebních úřadů, respektuje jejich znalosti a zkušenosti i znalosti a zkušenosti jiných odborníků a účinně je využívá i pro svůj odborný růst. Zachovává kooperativní a kolegiální prostředí, dbá na pozitivní rozvoj vztahů a podporuje vzájemnou otevřenost a vstřícnost“.

128. Je zjevné, že emocionální projevy žalobce byly negativní, působily agresivně a vulgárně a působily nejen hanlivě, ale i zastrašujícím dojmem, bez respektu ke kolegům, vůči nimž byly proneseny. Uvedené konflikty a tím spíše, že se opakovaly, byly natolik intenzivní, že zasáhly širší okolí, celé pracovní prostředí, které o nich mělo vědomost, byť se většina kolegů těchto konfliktů přímo nezúčastnila. Žalobce rozhodně nezachoval pravidla slušnosti vůči svým kolegům na stejné služební úrovni, nezachoval přátelské, kolegiální a kooperativní prostředí. Jen stěží lze tak hodnotit jednání žalobce jinak, než jak učinily kárné komise obou stupňů a městský soud se s nimi naprosto ztotožnil.

129. U skutku „setrvávání na pracovišti o víkendech a v nočních hodinách“ žalobce v žalobě (a poté na jednání soudu 25. 11. 2021) uplatnil víceméně jen obecné námitky. Namítl toliko, že ve služebním úřadu bylo vítanou praxí, aby zaměstnanci absolvovali neproplácené přesčasy, příp. že na pracovišti setrval z důvodu plnění pracovních povinností a konfliktní situace na pracovišti, a že s Bc. S. byl na přesčasech domluven.

130. Městský soud k takto vymezeným námitkám shledal, že kárná komise II. stupně žalobci v napadeném rozhodnutí „uznala“ přítomnost žalobce na pracovišti o víkendech schválenou od představené Bc. S. od 20. 9. 2018 a v tomto smyslu změnila (zúžila) výrok prvostupňového rozhodnutí. Skutek tak, jak byl vymezen napadeným rozhodnutím, tj. přítomnost na pracovišti v něm uvedených dnech a nočních hodinách, však žalobce již nepopírá.

131. Obecně je třeba říct, že dle § 99 odst. 1, 2 zákona o státní službě ve spojení s § 79 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činní stanovená týdenní služební doba 40 hodin, právě v ní mají být plněny služební povinnosti státního zaměstnance. Práce přesčas či práce v nočních hodinách nejsou standardně součástí služební doby, proto je povoluje jen služební orgán (§ 102 zákona o státní službě).

132. Regulace rozsahu těchto prací přitom nemá význam pouze v otázce odměňování za tuto práci, ale i v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví státního zaměstnance, též při případné odpovědnosti za škodu při služebním úrazu nebo nemoci z povolání (§ 124 zákona o státní službě). Zdržuje-li se tedy státní zaměstnanec bez povolení (souhlasu) zaměstnavatele na pracovišti, dle okolností to může mít pro služební orgán závažné pracovněprávní následky. Je tedy na místě, pokud i tuto přítomnost služební orgán reguluje či kontroluje, aby minimalizoval rizika s tím spojená.

133. I přes skutečnost, že si tuto přítomnost nenechal proplácet, žalobce zkrátka postupoval v rozporu s § 102 zákona o státní službě (v kárném řízení kromě již zmíněného období od 20. 9. 2018 žádné povolení k této přítomnosti ze strany služebního orgánu již nebylo prokázáno). Toto porušení služebního zákona poté nemůže omluvit ani to, pokud by žalobce skutečně prokázal, že se takto vyhýbal konfliktnímu prostředí na pracovišti v zájmu plnění pracovních úkolů – v tom případě by totiž zase jednání žalobce znamenalo, že k plnění pracovních povinností mu nesloužila stanovená služební doba 40 hodin týdně.

134. Městský soud se tedy neztotožnil ani s těmito argumenty žalobce.

135. Pro úplnost městský soud dodává, že žalobce proti právní kvalifikaci skutků ani výsledné sankci za uvedená 3 kárná provinění nebrojil. Jen obecně tedy městský soud konstatuje, že podle § 89 odst. 1 zákona o státní službě lze za kárné provinění uložit státnímu zaměstnanci kárné opatření s tím, že podle § 89 odst. 4 zákona o státní službě za více kárných provinění státního zaměstnance projednaných ve společném řízení se uloží kárné opatření podle nejzávažnějšího kárného provinění.

136. Podle § 89 odst. 3 zákona o státní službě se při určení druhu kárného opatření přihlédne k závažnosti kárného provinění, zejména ke způsobu jeho spáchání, k významu a rozsahu jeho následků, k okolnostem, za nichž bylo spácháno, k míře zavinění, pohnutkám, dosavadnímu přístupu státního zaměstnance k dodržování služební kázně a k tomu, zda mu již za kárné provinění bylo v minulosti uloženo kárné opatření. Kárné opatření odvolání ze služebního místa představeného nebo propuštění ze služebního poměru lze uložit jen za zvlášť závažné kárné provinění, zejména pokud státní zaměstnanec porušoval služební kázeň dlouhodobě, svým jednáním způsobil zvlášť závažný následek nebo jednal ze zavrženíhodných pohnutek.

137. Žalovaný (kárná komise obou stupňů) shledal za nejzávažnější skutek nenastoupení na nové služební místo po převedení. Závažnost tohoto skutku dle hodnocení kárné komise obou stupňů spočívala především v dlouhodobém neplnění služebních povinností žalobce a tím narušení výkonu veřejné správy služebního úřadu. Zcela příhodně poté kárná komise II. stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 25. 10. 2000, č. j. 21 Cdo 2530/99) poukázala na analogickou situaci v pracovním poměru, v němž by takový nedostatek plnění pracovních povinností po takovou dobu založil důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Krom uvedeného přihlédly kárné komise i k tomu, že sankce je uložena za několik skutků.

138. S tímto hodnocením se městský soud ztotožnil – prokázané vulgarity žalobce na pracovišti a bezdůvodné setrvávání žalobce na pracovišti mimo pracovní dobu nepochybně není jednáním v rozporu se služební kázní, které by dosahoval až takové intenzity, aby zde byly důvody pro propuštění ze služebního poměru. Pokud však žalobce ani 3 pracovní týdny po převedení na nové služební místo nenastoupil, ač k tomu byl vyzván služebním orgánem, jen stěží lze jeho jednání hodnotit jinak, než jako jednání způsobující zvlášť závažný následek – absolutní neplnění služebních povinností. Propuštění ze služebního poměru tak bylo adekvátní sankcí za nejzávažnější kárné provinění žalobce a tím spíše i za to, že byl sankcionován celkem za další 2 skutky kárného provinění.

VIII. Závěr a náklady řízení

139. Městský soud neshledal, že by kárné řízení vůči žalobci bylo vedeno tendenčně a protiprávním způsobem, a že by bylo vedeno snahou o likvidaci žalobce. Řada námitek a souvisejících řízení nebyly podstatná pro předmět kárného řízení (v němž bylo hodnoceno porušení intenzity služební kázně) např. odměňování národních expertů, vyplacení platu žalobce za dobu absence na převedeném služebním místě, právní moc rozhodnutí o převedení aj. – k tomu blíže viz odůvodnění. Skutková zjištění pak mají dostatečnou oporu v podkladech správního řízení, správná byla i právní kvalifikace jednání žalobce a hodnocení jeho závažnosti. Procesní vady v řízení městský soud neshledal.

140. Na základě všech shora uvedených skutečností se městský soud se žádnou žalobní námitkou neztotožnil, žalobu neshledal důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

141. O nákladech řízení rozhodl městský soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl v řízení procesní úspěch, městský soud mu však náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť neshledal, že mu vznikly účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 – 47, č. 3228/2015 Sb. NSS).