Číslo jednací: 10Ad 13/2020 - 31

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Maxíkova školka – mateřská škola a jesle, z.s., IČO 22888519 sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Filipem Chytrým se sídlem Malátova 633/12, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 13 Opava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. Q1-2020-85, č.j. 7003/1.30/20-4 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. Q1-2020-85, č.j. 7003/1.30/20-4 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 11.228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Filipa Chytrého, advokáta.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu se sídlem v Praze rozhodnutím ze dne 12. 8. 2020, č. j. 11755/3.30/20-2 podle ustanovení § 22 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) ve spojení s ustanovením § 28 kontrolního řádu odepřel žalobci nahlížení do části spisu vedeného ve věci kontroly prováděné u žalobce pod sp. zn. I3-2020-124, obsahující spisovou materii, z níž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole.

2. Napadeným rozhodnutím ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. Q1-2020-85, č.j. 7003/1.30/20-4 žalovaný podle § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí oblastního inspektorátu práce. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Žaloba

3. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 17. 6. 2020 požádal prostřednictvím emailu správní orgán o zpřístupnění celého kontrolního spisu sp. zn. I3-2020-124 v návaznosti na probíhající kontrolní činnosti správního orgánu u žalobce. Žalobce následně dne 2. 7. 2020 prostřednictvím další emailové zprávy správnímu orgánu sdělil, že v rámci seznámení se s obsahem spisu neusiluje o zjištění totožnosti případné osoby, která učinila podnět, nýbrž pouze o věcný obsah tohoto podnětu. Dne 10. 7. 2020 se zástupce žalobce dostavil za účelem nahlédnutí do kontrolního spisu ke správnímu orgánu a požádal o zpřístupnění podnětové části spisu, avšak správním orgánem mu bylo sděleno, že s ohledem na § 22 kontrolního řádu mu nahlížení do této části nebude umožněno, neboť tato část spisu je z nahlížení vyloučena s odkazem na možnost zjištění totožnosti osoby, která podnět učinila.

4. Žalobce brojil proti usnesení odvoláním, ve kterém rozporoval důvody vedoucí správní orgán k odepření nahlížení žalobce do části spisu. Zejména správnímu orgánu s odkazem na relevantní judikaturu a odbornou literaturu vytýkal, že zákon nepředpokládá vyloučení celé podnětové části kontrolního spisu z nahlížení, nýbrž dle § 22 kontrolního řádu jsou vyloučeny z nahlížení pouze určité informace, a lze-li takové informace (části) oddělit od ostatních, pak jsou vyloučeny pouze tyto informace (části), do nevyloučených dokumentů či jejich částí musí být umožněno žalobci nahlédnout. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 2 As 418/2017 - 38; úvaha správního orgánu o technické a právní nemožnosti úpravy dokumentů (např. jejich začerněním) je zcela lichá, když takový postup výslovně předpokládá odborná literatura i judikatura a zcela běžně tak orgány státní správy postupují při vyřizování žádostí dle zákona č. 106/1999 Sb., zákon o svobodném přístupu k informacím; absentuje uvedení konkrétních skutečností, na jejichž základě správní orgán dospěl k závěru, že není možné umožnit žalobci nahlédnutí do podnětové části spisu (po provedené anonymizaci), aniž by došlo k ztotožnění podatele podnětu; správní orgán založil své rozhodnutí pouze na hypotetických a ničím nepodložených spekulacích – správní orgán zejména uvedl, že žalobce může tušit, jaká osoba je oznamovatelem, což by v případě zpřístupnění jakékoliv informace z podnětové části spisu mohlo vést k ztotožnění osoby oznamovatele – takový neodůvodněný závěr však správní orgán učinil, aniž by disponoval jakýmikoliv tomu nasvědčujícími důkazy. Žalobce tedy po žalovaném, resp. správním orgánu žádal, aby po provedené anonymizaci osobních údajů oznamovatele, popř. také těch částí spisu, ze kterých by bylo možné provést jednoznačnou identifikaci oznamovatele (např. začerněním), umožnil žalobci nahlédnutí do podnětové části spisu.

5. S výše uvedenými námitkami se žalovaný ve svém rozhodnutí nikterak nevypořádal, omezil se pouze na toliko obecný popis skutkového stavu a výčet zákonných ustanovení, na jejichž základě dospěl k závěru, že z důvodu možného zjištění totožnosti oznamovatele podnětu, nelze umožnit žalobci nahlédnout do žádné části podnětového spisu, a to aniž by žalovaný provedl individualizaci aplikace právní normy s ohledem na posuzovanou věc, nebo dostatečně vysvětlil své úvahy vedoucí k závěru, že není možné provést ani částečnou anonymizaci či přijmout jiné vhodné opatření k ochraně totožnosti oznamovatele podnětu a zároveň umožnit žalobci výkon jeho práva na seznámení se s obsahem celého správního spisu. Žalovaný se tak ve svém rozhodnutí co do posuzování merita věci pouze omezil na konstatování, že odvolací orgán po seznámení se s obsahem spisového materiálu dospěl k závěru, že obsah žádané části spisu je takový, že informace způsobilé k identifikaci podatele podnětu prostupují celou žádanou částí spisu. Dle názoru žalobce však nelze toliko vyslovit pouze právní závěr, aniž by bylo zároveň jasně vysvětleno, na základě jakých konkrétních skutečností a myšlenkových postupů při aplikaci ustanovení § 22 kontrolního řádu dospěl žalovaný k uvedenému závěru.

6. Žalobce uvedl, že žalovaný je povinen v rámci odůvodnění svého rozhodnutí postupovat způsobem uvedeným v § 68 odst. 3 správního řádu, tedy v odůvodnění zejména uvést úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí a při aplikaci právních předpisů, správní orgán je pak povinen se rovněž dostatečně a přesvědčivě vypořádat s námitkami a vyjádřeními žalobce, které žalobce v průběhu řízení vůči správnímu orgánu učinil. Jelikož funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost rozhodnutí správního orgánu, tak absence náležitého odůvodnění zatěžuje napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť následně není možné ověřit a přezkoumat jak správnost skutkových zjištění, ze kterých správní orgán vycházel, tak ani správnost aplikace a výkladu právní normy na konkrétní skutkové okolnosti.

7. Žalobce se domnívá, že byl rozhodnutím zkrácen na svém právu nahlížet do spisu podle § 38 odst. 1 správního řádu, když toto rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádává zákonem stanoveným způsobem s námitkami žalobce, neobsahuje individuálně aplikované úvahy žalovaného, kterými se žalovaný řídil jak při hodnocení podkladů k rozhodnutí, tak při aplikaci a výkladu právních norem na konkrétní okolnosti posuzované věci.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný setrval na svém rozhodnutí, že žalobci umožnit nahlížet do žádané části spisu nelze a jeho žádost tak bylo nutno zamítnout.

9. Žalovaný podotkl, že jak je ustáleně judikováno (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45), nepřezkoumatelnost rozhodnutí (pro nedostatek důvodů) musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody. Žalovaný nemá za to, že by jeho rozhodnutí takovou (či jinou) vadou trpělo.

10. Orgány inspekce práce se zabývaly tím, zda v daném případě není možno přijmout takové opatření, které by současně ochránilo totožnost podatele podnětu i umožnilo žadateli nahlédnout do žádané části spisu, přičemž dospěly k závěru, že tomu tak není. Na tom nic nemění ani to, že žalovaný poukázal na skutečnost, že z argumentovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 2As 418/2017-38 by bylo lze dovodit závěr, že institut nahlížení do spisu anonymizaci údajů umožňuje. Podstatným totiž zůstává, že obsah žádané části spisu je takový, že informace způsobilé k identifikaci podatele podnětu prostupují celou žádanou částí spisu. Žalovaný nemá za to, že by odlišný úsudek oblastního inspektorátu práce o otázce anonymizace zakládal nezákonnost usnesení oblastního inspektorátu práce, resp. měl na zákonnost jakýkoli dopad, když uvedené nebylo nosnou částí usnesení oblastního inspektorátu práce.

11. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí žalovaného, potažmo oblastního inspektorátu práce, pak je žalovaný názoru, že rozhodování o odepření nahlížení do spisu či jeho určité části má specifickou povahu. Správní orgán je co do odůvodnění i zde samozřejmě vázán žalobcem poukazovaným ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, je však současně též do určité míry limitován právě skutečností, že nahlížení do spisu (či určité části) odepírá. Správní orgán tedy musí postupovat tak, aby svým odůvodněním žadateli obsah spisu (či určité části) de facto nesdělil (např. ocitováním některých pasáží spisu, ze kterých by měla vyplývat výluka z nahlížení ve smyslu předmětného ustanovení § 22 kontrolního řádu), neboť by tak došlo k popření samotného odepření nahlédnutí do spisu či jeho části. Nutno dále podotknout, že ustanovení § 68 dost. 3 správního řádu toto ve své druhé větě reflektuje.

12. Žalobce k vyjádření žalovaného nepodal repliku.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

13. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

14. O věci městský soud rozhodl v souladu s § 51 s. ř. s. bez jednání, neboť ani žalobce, ani žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili. Jejich souhlas byl tedy presumován. Městský soud taktéž neshledal důvod pro nařízení jednání z důvodu dokazování – veškeré podklady jsou totiž součástí správního spisu, z něhož žalovaný, jehož postup je předmětem soudního přezkumu, vycházel. Správním spisem se dokazování neprovádí (vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

15. Žalobce v projednávané věci žádal o zpřístupnění (celého) kontrolního spisu sp. zn. I3-2020-124 k nahlížení, sporné je to, že žalobci nebylo umožněno nahlížení do podnětové části spisu s odkazem na § 22 kontrolního řádu. V případě žalobcovy žádosti jsou tak relevantní zejména následující ustanovení.

16. Podle § 5 odst. 1 kontrolního řádu kontrolní orgán zahajuje kontrolu z moci úřední. Podle § 5 odst. 2 písm. a) kontrola je zahájena prvním kontrolním úkonem, jímž je předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo jiné osobě, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela (dále jen povinná osoba), jež je přítomna na místě kontroly. Podle § 28 kontrolního řádu nestanoví-li zákon jinak, postupuje se při kontrole podle správního řádu.

17. Podle § 37 správního řádu z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst.

4. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.

18. Podle § 42 správního řádu správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.

19. Podle § 38 odst. 1 správního řádu věta první účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci. Podle § 38 odst. 5 správního řádu odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě.

20. Podle § 22 kontrolního řádu z nahlížení do spisu jsou vyloučeny dokumenty nebo jejich části, z nichž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole.

21. Soud při posuzování věci vycházel z následujících skutečností, které vyplývají ze správního spisu:

22. Dne 17. 6. 2020 byl Oblastnímu inspektorátu práce pro hlavní město Prahu (dále jen správní orgán prvního stupně) doručen e-mail od statutárního zástupce žalobce X, v němž z důvodu probíhající kontroly žalobce žádá o zpřístupnění kontrolního spisu, a to včetně podnětů ze strany rodičů. Dne 2. 7. 2020 zaslal X správnímu orgánu prvního stupně e-mail, v němž sděluje, že se v pátek dne 10. 7. 2020 v 9:00 hod. dostaví za účelem nahlédnutí do kontrolního spisu. V e-mailu X za žalobce akcentuje, že mu nejde o to seznámit se s odesílateli oznámení, nýbrž s obsahem podnětů této kontroly. Dne 10. 7. 2020 se X dostavil ke správnímu orgánu prvního stupně a nahlédl do spisů vedených o kontrolách provedených u žalobce. Mimo jiné X nahlédl do spisu sp. zn. I3-2017-403 a v průběhu nahlížení požádal o předložení podnětové části spisu vztahujícího se ke kontrole sp. zn. I3-2020-124. V návaznosti na to byl X informován, že s ohledem na ustanovení § 22 kontrolního řádu jsou z nahlížení do spisu vyloučeny dokumenty nebo jejich části, z nichž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole, a proto jeho žádosti nebylo vyhověno s tím, že ve věci bude vydáno rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 38 odst. 5 správního řádu. O průběhu nahlížení včetně uvedených důvodů odepření do podnětové části spisu byl sepsán úřední záznam.

23. Usnesením ze dne 12. 8. 2020, č. j. 11755/3.30/20-2, sp. zn. Q3-2020-66 správní orgán prvního stupně podle ustanovení § 22 kontrolního řádu ve spojení s ustanovení § 28 kontrolního řádu odepřel žalobci nahlížení do části spisu vedeného ve věci kontroly sp. zn. I3-2020-124 prováděné žalobce obsahující spisovou materii, z níž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole. Správní orgán má za to, že nelze v této věci aplikovat závěry judikátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 2 As 418/2017 – 38. Uvedl, že není technicky ani právně možné příslušnou spisovou materii, její jednotlivé listy apod. pro nahlížení do spisu nějakým způsobem upravovat (např. určité části začerňovat, určité pasáže dokumentů odstřihávat nebo zalepovat apod.). Správní orgán má pak za to, že povětšinou nahlédnutím do podnětu, který podala osoba vedená individuálním zájmem, povede k identifikaci osoby podněcovatele. Nahlédnutím do příslušné materie týkající se podnětu k provedení kontroly by tak došlo k identifikaci osoby, která podnětí podala ve smyslu ustanovení § 22 kontrolního řádu.

24. Žalovaný odvolání žalobce dne 20. 10. 2020 zamítl a napadené usnesení potvrdil s tím, že ustanovení § 22 kontrolního řádu zakládá omezení, zákonnou výjimku z přístupu ke spisu v případě žadatele. Ustanovení § 38 odst. 6 správního řádu normuje, že části spisu, které obsahují utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti, jsou vyloučeny z nahlížení do spisu, tedy s možným omezením jinak širokého práva účastníka spisu přímo počítá. Správní orgán prvního stupně správně poukázal na judikatorní závěry, dle kterých má být omezení přístupu ke spisovému materiálu co nejmenší, tedy že odepřít přístup k dokumentům ze spisu je namístě pouze v nezbytném případě. O takovou situaci se v případě žádané části spisu jedná. Odvolací orgán po seznámení se se spisovým materiálem dospěl k závěru, že obsah žádané části spisu je takový, že informace způsobilé k identifikaci podatele podnětu prostupují celou žádanou částí spisu, nejedná se tedy o situaci, kdy jedinou informací způsobilou identifikovat žadatele je jeho podnět. Správní orgány jsou povinny každý případ posoudit individuálně, tedy orgány inspekce práce nejsou oprávněny se paušálně spokojit s tím, že dostačujícím opatřením ve smyslu § 22 kontrolního řádu by mělo být znepřístupnění podnětu.

25. Městský soud o věci uvážil následovně.

26. Žalobce v první řadě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný nevysvětlil, proč nelze provést ani částečnou anonymizaci či přijmout jiné vhodné opatření k ochraně totožnosti oznamovatele podnětu a zároveň umožnit žalobci výkon jeho práva na seznámení se s obsahem celého správního spisu.

27. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že obsah žádané části spisu má být takový, že informace způsobilé k identifikaci podatele podnětu prostupují celou touto částí. Jedná se sice o stručnou část odůvodnění odepření nahlížení do spisu podle § 22 kontrolního řádu, podle názoru městského soudu z ní však implicitně přesto vyplývají následující rozhodné důvody. Dle žalovaného obsahem celé podnětové části spisu mají být ty skutečnosti, které by mohly identifikovat podněcovatele a ty není možné právě proto oddělit od zbytku podnětu. Z toho tedy vyplývá závěr, že nemohla být část spisu ani anonymizovaná či jinak nemohly být znepřístupněny identifikační údaje podněcovatelů.

28. Podstata těchto úvah žalovaného podle názoru městského soudu z napadeného rozhodnutí vyplývá, důvody pro odepření nahlížení jsou tak dostatečně srozumitelné. Jistě by tato část odůvodnění mohla obsahovat i detailnější úvahy, nicméně rozhodné důvody k postupu správních orgánů obou stupňů jsou zřejmé. Rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. Otázkou, zda byly tyto úvahy správné, se bude zabývat soud níže.

29. Právo účastníka nahlížet do správního spisu obecně představuje procesní prostředek k uplatnění dalších procesních práv, např. práva vyjádřit se ke shromážděným skutečnostem a důkazům či k jiným podkladům pro rozhodnutí a navrhovat jejich doplnění. Nahlížení do spisu a práva s tím spojená jsou jednou ze základních podmínek pro výkon práva účastníka vyjádřit se k podkladům řízení, kdy se jedná o právo vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - proto je případné omezení třeba vykládat restriktivně. Ustanovení § 22 správního řádu představuje výjimku z práva účastníků řízení nahlížet do spisu z důvodu ochrany totožnosti podatele podnětu. S poukazem na ustanovení § 22 kontrolního řádu nicméně nelze z nahlížení automaticky vyloučit celý podnět ke kontrole, avšak pouze ty části, které umožňují identifikovat podatele podnětu, a to buď přímo či nepřímo - srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 2 As 418/2017-38 či ze dne 16. 3. 2015, č. j. 8 As 23/2016-51.

30. Z ustanovení § 22 kontrolního řádu totiž vyplývá, že jsou z nahlížení vyloučeny dokumenty nebo jejich části, z nichž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole – zákon zde tedy výslovně uvádí pouze „dokumenty“ či „jejich části“, nikoliv znepřístupnění celé (např. podnětové) části spisu. Žalobce měl tedy právo nahlížet i do této části spisu, avšak až po vyloučení těch dokumentů či pasáží těchto dokumentů, z nichž by bylo možno identifikovat podatele podnětu. Jinými slovy správní orgán I. stupně byl tedy v daném případě povinen znepřístupnit pouze takovou část spisu týkající se podnětu k provedení kontroly, z níž by bylo možno ztotožnit podatele podnětu.

31. Na to však správní orgán I. stupně i žalovaný zcela rezignovali a uzavřeli pouze, že takový postup při znepřístupnění podnětů či jejich částí není technicky možný, a že identifikace podněcovatele prostupuje celou touto částí spisu.

32. Městský soud se s předmětnou částí kontrolního spisu seznámil. Zjistil, že z obsahu několika založených podnětů vyplývá víceméně vylíčení stavu ve školce, kterou provozuje žalobce. Z větší části podnětů vyplývají toliko informace a popisy událostí o dění v zařízení, které byly (dle opakovaných tvrzení v podnětech) známy širšímu okruhu osob rodičů - to je tedy rozhodný obsah podnětů. Pouze na několika místech a v ojedinělých pasážích podnětů (nejčastěji v jedné větě) se v podnětech vyskytují skutečnosti, které by mohly vést k identifikaci podněcovatelů - ať už samy či ve spojení s jinými skutečnostmi, např. uvedení pohlaví dítěte s datem nástupu ve školce. Městský soud poté shledal, že tyto „identifikační“ části nemají zásadní význam pro podstatu podnětů. Tyto ojedinělé části dokumentů tak bylo dle názoru městského soudu možno technicky znepřístupnit z nahlížení a přesto by věcný obsah podnětu nebyl tímto postupem nijak zasažen a zmařen.

33. Městský soud se proto neztotožnil se žalovaným ani se správním orgánem I. stupně, že identifikace prostupuje celou částí spisu. Je rovněž názoru, že v případě těchto podnětů částečné znepřístupnění obsahu, které by mohlo vést k identifikaci podněcovatele, bylo skutečně toliko technickou záležitostí při vedení spisu, která byla v možnostech správního orgánu. Odepření nahlížení správním orgánem I. stupně i žalovaným tedy nebylo zákonné. Správní orgány proto postupovaly v rozporu s ustanovením § 22 kontrolního řádu a znepřístupnily i tu část spisu, na kterou se možnost odepření nahlížení ani nevztahovala.

V. Závěr a náklady řízení

34. Na základě výše uvedeného soud shledal žalobní námitky důvodnými, a žalobě proto vyhověl podle § 78 odst. 1, 4 s. ř. s., když zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

35. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. platí, že právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Žalovaný bude tedy v dalším řízení vycházet z toho, že žalobci zpřístupní celý kontrolní spis, přičemž podle § 22 kontrolního řádu žalobci nemá být k nahlížení zpřístupněna pouze ta část podnětové části kontrolního spisu resp. části podnětů, z nichž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole. Bude tedy na správních orgánech, aby v podnětové části spisu technicky tuto povinnost zajistily takovým způsobem, aby na jedné nebylo možno ztotožnit podatele podnětu a současně, aby nebylo omezeno právo žalobce nahlížet do správního spisu.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za služby právní pomoci ve výši 3.100 Kč za jeden úkon této služby stanovené dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Výši nákladů zastoupení stanovil městský soud za 2 úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.800 Kč, tj. 1.428 Kč. Celkově proto městský soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč (3.000 + 2 x 3.100 Kč + 2 x 300 + 1.428 Kč).