Číslo jednací: 11A 21/2020 - 57

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudkyň JUDr. Hany Veberové a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Ústecké šrouby, z. s., IČ 04316509, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 322/53 zastoupeného JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph. D., advokátkou, se sídlem v Praze 4 Na Výsledku I č. 1523/3, proti žalovanému: Ministerstvu životního prostředí se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, za účasti: Správy železnic, státní organizace, IČ 70994234, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, Oblastního ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Železničářská 1386/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 24. 2. 2018, č. j. MZP/2017/530/176 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou, podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „žalovaný“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, regionálního pracoviště Správy chráněné krajinné oblasti (dále „CHKO“) České středohoří, ze dne 14. 11. 2017, č. j. SR/1969/UL/2017-12. Těmito rozhodnutími bylo pravomocně rozhodnuto podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, o tom, že žadateli - Správě železniční dopravní cesty - se nepozastavuje, neomezuje ani nezakazuje kácení dřevin v ochranném pásmu dráhy u železniční trati Velké Březno – Boletice nad Labem v katastrálních územích Velké Březno, Malé Březno, Přední Lhota u Těchlovic a v Nebočadech. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že prvostupňové rozhodnutí vychází z nepřezkoumatelného závazného stanoviska drážního úřadu a Agentura ochrany přírody a krajiny jako správní orgán prvého stupně pochybila, když nezjistila skutkový stav v souladu se zásadou materiální pravdy ani okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu – zvláště chráněných druhů živočichů – a nezahájila tzv. dohadovací řízení. Žalovaný odvolací správní orgán poté nevypořádal odvolací námitky a vycházel rovněž z nepřezkoumatelného závazného stanoviska ministerstva dopravy. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný k uvedeným žalobním bodům uvedl, že orgán ochrany přírody může za účelem bezpečnosti provozu, stavby a základního technického vybavení dráhy pozastavit, omezit nebo zakázat jen na základě závazného stanoviska drážního úřadu. V dané věci správní orgán prvého stupně obdržel závazné stanovisko Drážního úřadu v Praze se závěrem, že drážní úřad s vydaným rozhodnutím o pozastavení, omezení či zákazu kácení dřevin v uvedeném rozsahu nesouhlasí. Obsah závazného stanoviska je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, proto v případě, že správní orgán obdrží závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, další dokazování již neprovádí a žádost zamítne. Navíc orgán ochrany přírody není věcně kompetentní rozhodovat, zda, v jaké míře a kdy nebezpečí pro dráhu v případě posouzení zdravotního stavu konkrétních stromů vzniká, protože dřeviny v obvodu dráhy, jak ukazují známé případy z území České republiky, představují nebezpečí, ať už jde o dřeviny zdravé, či nikoliv. V nyní posuzované věci, tedy bylo závazné stanovisko Drážního úřadu v Praze potvrzeno stanoviskem Ministerstva dopravy ze dne 19. 2. 2018 s tím, že důvody pro kácení uvedené v závazném stanovisku z hlediska zajištění provozuschopnosti železniční dráhy a plynulé a bezpečné drážní dopravy správní orgány považují za relevantní a dostatečné.

4. K námitce, že správní orgány v rámci řízení nevycházely z metodické instrukce obecné ochrany přírody, žalovaný poukázal na to, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a vycházely ze skutečnosti, že drážní úřad je - na základě zákona a své odbornosti - oprávněn posoudit ohrožení bezpečnosti železničního provozu dřevinami. Správní orgán se v rámci řízení rovněž zabýval zajištěním a případným dotčením dalších zájmů chráněných zákonem, což vyplývá z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný neshledal námitky žalobce za důvodné a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Replika žalobce 5. Žalobce využil svého práva a k doručenému vyjádření žalovaného správního orgánu podal soudem v lhůtě repliku, v níž setrval na uplatněných žalobních námitkách s tím, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, částečně nemá oporu ve spisu a z většiny vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění. Zároveň byla podstatně porušena ustanovení o řízení před správním orgánem, konkrétně povinnost uplatňovat pravomoc pouze k účelům, k nimž byla zákonem svěřena, povinnost dbát na soulad přijatého řešení s veřejným zájmem, povinnost dbát, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly a povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Drážní úřad a Ministerstvo dopravy dlouhodobě zastávají názor, že k zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy je nutné vykácet všechny dřeviny v okolí všech tratí. Tento výklad však byl opakovaně označen soudy za absurdní (viz rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 11A 25/2017 - 65 a č. j. 10A 28/2017 - 61). Žalobci není znám jediný případ, kdy by došlo k nepředvídatelnému pádu zdravé dřeviny na železniční dráhu. Zdravý strom může spadnout z důvodu nesouvisejícího s jeho zdravotním stavem, například z důvodu stavu podloží, takové skutečnosti však v projednávaném případě žádný účastník řízení netvrdil. Řízení před správními orgány 6. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné okolnosti.

7. Podáním ze dne 6. 9. 2017 oznámila Správa železniční dopravní cesty Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky, Správě Chráněné krajinné oblasti České středohoří, záměr odstranit dřeviny v ochranném pásmu dráhy u železniční trati Velké Březno – Boletice nad Labem ve výše uvedených katastrálních územích vpravo od trati.

8. Správní orgán prvého stupně dne 11. 9. 2017 oznámil účastníku řízení zahájení správního řízení ve věci pozastavení, omezení či zákazu kácení dřevin rostoucích mimo les podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., a dne 12. 9. 2017 vyzval oznamovatele k odstranění nedostatku oznámení, konkrétně k doplnění situačního zákresu polohy dřevin v uvedených v oznámení.

9. Po doplnění situačního zákresu bylo správním orgánem prvého stupně v rámci zahájeného správního řízení požádáno o vydání závazného stanoviska u příslušného drážního úřadu.

10. Závazné stanovisko Drážního úřadu v Praze ze dne 26. 9. 2017 obsahuje závěr, že drážní úřad s vydáním rozhodnutí o pozastavení, omezení nebo zákazu kácení dřevin v uvedeném rozsahu nesouhlasí s odůvodněním, že veškeré dřeviny, které jsou v předmětném oznámení, jsou dřeviny rostoucí v obvodu dráhy v její těsné blízkosti. Z tohoto důvodu tuto vzrostlou zeleň drážní úřad považuje pro dráhu a provoz na ní za nebezpečí a ve smyslu § 10 zákona o drahách za zjištěný zdroj ohrožení dráhy a zdroj rušení drážního provozu na ni.

11. Správní orgán prvého stupně dospěl k závěru, že v případě objektivní situace, kdy příslušný orgán veřejné správy vydal závazné stanovisko, které brání dalšímu vedení řízení, další dokazování a meritorní posuzování případu ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, postrádá smyslu. Z tohoto důvodu Agentura ochrany přírody a krajiny - CHKO České středohoří rozhodnutím ze dne 14. 11. 2017 rozhodla o tom, že nepozastavuje, neomezuje ani nezakazuje kácení dřevin v ochranném pásmu dráhy u železniční trati Velké Březno – Boletice nad Labem na pozemcích a v rozsahu uvedených ve výroku rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že Agentura přihlédla k zásadě procesní ekonomie a co možná nejmenšímu zatěžování účastníků řízení, pročež upustila od zajištění důkazu ohledáním na místě samém. Agentura v rámci řízení zjišťovala i případné dotčení dalších zájmů chráněných zákonem, zoologem Agentury bylo u dřevin provedeno vizuální hodnocení i zaměření pomocí detektoru a nebyl zjištěn výskyt obecně chráněných druhů ani zvláště chráněných druhů živočichů. Hnízdění ptactva nebylo s ohledem na dobu pozorování zjištěno.

12. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítl, že závazné stanovisko drážního úřadu je věcně nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné, podle názoru odvolatele by logickým postupem bylo, aby orgán ochrany přírody zajistil posouzení zdravotního stavu předmětných stromů, se závěry posouzení seznámil drážní úřad, který posléze na základě těchto podkladů posoudí, které konkrétní stromy ohrozí provozuschopnost železniční dráhy, respektive ohrozí její plynulou a bezpečnou dopravu. Pouhá přítomnost dřevin v blízkosti dráhy je nezbytná podmínkou pro postup v oznamovacím režimu kácení, ale netvoří sama o sobě důležitý důvod ke kácení. Odvolatel zpochybnil postup orgánu ochrany přírody, který se spokojil s uvedeným závazným stanoviskem a řízení takzvané dohadovací ve smyslu metodického pokynu nezahájil. Provedením kácení by mohly být porušeny zákazy zvláště chráněných druhů živočichů a ustanovení o obecné ochraně ptáků a jejich hnízd.

13. O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací orgán žalobou napadeným rozhodnutím, kterým odvolání jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, regionálního pracoviště oddělení Správy Chráněné krajinné oblasti České středohoří potvrdil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací orgán požádal dne 30. 1. 2018 Ministerstvo dopravy jako nadřízený orgán drážního úřadu o potvrzení nebo změnu napadeného závazného stanoviska. Stanoviskem ministerstva ze dne 19. 2. 2018 však bylo závazné stanovisko Drážního úřadu v Praze potvrzeno s tím, že důvody pro kácení uvedené v tomto závazném stanovisku z hlediska zajištění provozuschopnosti železniční dráhy a plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze ministerstvo považuje za relevantní a dostatečné.

14. Odvolací orgán závěrem námitky odvolatele shledal nedůvodnými a nezjistil porušení zákona vydaným rozhodnutím, proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Řízení před správními soudy 15. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. 15A 89/2018 - 26, postoupil věc Městskému soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušnému k projednání žaloby.

16. Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osoby zúčastněné na řízení, které mohou v řízení ve věcech správního soudnictví uplatňovat svá práva. Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí, neboť tím, že rozhodnutí vydáno nebylo, a dále osoby, které mohou být přímo dotčeny zrušením rozhodnutí nebo vydáním podle návrhu výkonu rozhodnutí soudu, pokud výslovně oznámí, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

17. Na výzvu soudu ze dne 4. 3. 2020, č. j. 11A 21/2020 – 35, uplatnila právo osoby zúčastněné na řízení Správa železnic, státní organizace (dříve Správa železniční dopravní cesty, státní organizace – poznámka soudu). Osoba zúčastněná na řízení podala k předmětu řízení své vyjádření, v němž poukázala na to, že zahájila řízení ve věci pozastavení, omezení a zákazu kácení dřevin s Agenturou ochrany přírody a krajiny, regionálním pracovištěm Správy CHKO České středohoří. Důvodem zahájení řízení bylo (a stále zůstává) zejména zajištění bezpečného provozování elektrizační soustavy podle energetického zákona č. 458/2000 Sb., a dále zajištění bezpečného provozování drážní dopravy podle zákona č. 266/19994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Provozovatel dráhy je zákona povinen provozovat dráhu nejen podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení, ale též po celou dobu provozování dráhy tak, aby stavba dráhy splňovala technické podmínky a požadavky bezpečnosti provozování dráhy a drážní dopravy. Podrobnější závazné technické podmínky a požadavky jednotlivých druhů drah stanoví podrobněji prováděcí předpis. Z uvedených právních norem pak vyplývá, že jakákoliv dřevina, která vyrostla na stavbě dráhy v rozporu s jejím právním předpisem, případně kolaudačním rozhodnutím, schváleným, nařízeným a vyžadovaným technickým a stavebním stavem, je závadou stavby dráhy a provozovatel dráhy je povinen ji ze zákona odstranit. Dřeviny v obvodu dráhy představují nebezpečí bez ohledu na to, zda jsou zdravé či nikoliv. V minulosti došlo k mimořádným událostem v souvislosti s padajícími stromy na železniční dráhu, kdy došlo ke škodám na majetku a k újmě na zdraví a dokonce i ke smrti přepravovaných osob a zaměstnanců dráhy.

18. V posuzované věci bylo zjištěno, že důvody pro kácení uvedené v závazném stanovisku drážního úřadu z hlediska zajištění provozuschopnosti železniční dráhy a plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze jsou relevantní a dostatečné. Závazné stanovisko drážního úřadu je podle názoru osoby zúčastněné na řízení věcně správné, bylo vydáno v souladu se zákonem a při jeho vydání drážní úřad neporušil zásadu legality. Ohrožení dráhy padajícími dřevinami je jednoznačné a v minulosti bylo prokázáno, ať se jednalo o zdravé dřeviny či nikoliv. Správní orgán se zabýval i zjištěním a případným dotčení dalších zájmů chráněným zákonem. Proto je předmětný spor nedůvodný, žalobce pouze řízení o povolení kácení dřevin zbytečně protahuje, aniž k tomu jsou zákonné důvody.

19. Osoba zúčastněná na řízení proto navrhla, aby soud žalobu zamítl a požádala o přednostní projednání věci podle § 56 odst. 1 s. ř. s., a to s odkazem na ochranu majetku a zdraví přepravovaných osob po železnici, neboť ke kácení dřevin se přistupuje právě z tohoto důvodu. Pokud ke kácení dřevin nedojde co nejdříve, hrozí škody na majetku a újma na zdraví či dokonce smrt přepravovaných osob.

20. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí a jím předcházející řízení před správními orgány obou stupňů z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný správní orgán na výzvu soudu výslovně nepožádali o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Městský soud v Praze proto postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto: Posouzení důvodnosti žalobních bodů soudem 21. Podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je obecně ke kácení dřevin třeba povolení orgánu ochrany přírody. Dle odst. 2 tohoto ustanovení však povolení není třeba k odstraňování dřevin za účelem „zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze“. Pokud chce žadatel stromy pokácet z tohoto důvodu, musí kácení oznámit orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud by takové kácení odporovalo požadavkům na ochranu dřevin. Zároveň je však tento zákaz možné vydat „jen na základě závazného stanoviska drážního správního úřadu“.

22. V posuzované věci vydal drážní správní úřad nesouhlasné závazné stanovisko, ve kterém uvedl, že na základě předložených podkladů se kácení má týkat dřevin rostoucích v těsné blízkosti obvodu dráhy a jedná se tedy o zdroj nebezpečí dráhy podle § 10 zákona o drahách. Jelikož tedy drážní správní úřad vydal nesouhlasné závazné stanovisko (kterým nesouhlasil s pozastavením, omezením nebo zakázáním kácení), vydal prvostupňový správní orgán rozhodnutí, kterým kácení nepozastavil, neomezil ani nezakázal.

23. Soud má za to, že prvostupňový správní orgán postupoval v dané věci v souladu s předpisy, a to jak s ustanovením § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, tak v souladu s ustanovením § 149 správního řádu. Závazné stanovisko je totiž závazné pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci bylo vydáno nesouhlasné stanovisko drážního správního úřadu, neměl prvostupňový správní orgán jinou možnost, než vydat rozhodnutí, kterým kácení nepozastavil, neomezil ani nezakázal (resp. by mohl zahájit dohadovací řízení podle § 136 odst. 6 správního řádu, pokud by se závazným stanoviskem nesouhlasil, jak žalobce v žalobě namítal - viz níže). Pokud by postupoval opačně a kácení zakázal navzdory nesouhlasnému závaznému stanovisku drážního správního úřadu, postupoval by v rozporu se zákonem, konkrétně s § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tento názor je ostatně uváděn i v komentářové literatuře: „(…) Tuto možnost má však pouze v případě, že mu drážní správní úřad udělí souhlasné závazné stanovisko podle § 149 spr. řádu (srov. § 56a odst. 2 zák. o dráhách). Bude-li toto závazné stanovisko negativní, případně nedodá-li drážní správní úřad stanovisko včas, může osoba oznamující kácení předmětné dřeviny pokácet. Nerespektování závazného stanoviska, případně jeho nevyžádání by mohlo vést za určitých okolností k odpovědnosti za škodu, případně k trestněprávní odpovědnosti pracovníků orgánu ochrany přírody“ (Lojda, Jiří. Zákon o drahách. Komentář. Ustanovení § 10. ISBN 978-80-7552- 756-1).

24. Co se týče námitky žalobce, že prvostupňový orgán měl zahájit dohadovací řízení podle § 136 odst. 6 správního řádu v souladu s Metodickou instrukcí odboru ochrany přírody a krajiny a odboru legislativního MŽP k aplikaci § 8 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, musí soud uvést, že tuto možnost orgán ochrany přírody může využít, pokud by s obsahem závazného stanoviska nesouhlasil. V posuzovaném případě však orgán ochrany přírody nesouhlasné závazné stanovisko drážního úřadu respektoval. Ze zákona ani z Metodické instrukce pak nelze dovodit, že je správní orgán vždy povinen zahájit dohadovací řízení podle § 136 odst. 6 správního řádu. Z povahy věci vyplývá, že podle tohoto ustanovení bude správní orgán posupovat jen v případě, že se mezi jeho názorem a názorem drážního úřadu objeví rozpor. V posuzované věci však k takovému rozporu nedošlo a nebyl tedy důvod zahajovat dohadovací řízení.

25. Podstata žalobcovy argumentace však směřuje přímo proti negativnímu závaznému stanovisku drážního úřadu. Toto závazné stanovisko označuje žalobce za věcně nesprávné, nezákonné, nepřezkoumatelné a vydané v rozporu se zásadou legality.

26. Drážní úřad v závazném stanovisku uvedl, že veškeré posuzované dřeviny (v součtu celkem 57 kusů dřevin a 1760 m2 porostu náletů dřevin rostoucích v ochranném pásmu dráhy) rostou v těsné blízkosti obvodu dráhy. Tyto dřeviny jsou tak nebezpečím pro dráhu a provoz na ní a jedná se tedy o zdroj ohrožení dráhy a zdroj rušení drážního provozu na ní podle § 10 zákona o drahách. Následně drážní úřad v závazném stanovisku odůvodnil na několika konkrétních příkladech dřevin nebezpečí plynoucí pro dráhu (např. rostoucí topoly na pozemku parc. č. 365 v k. ú. Malé Březno by v případě pádu ohrozily bezpečnost provozu na dráze pádem na koleje či na trakční vedení).

27. Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným, respektive osobou zúčastněnou na řízení, je otázka, zda může i zdravý strom představovat zdroj ohrožení dráhy. Žalobce se domnívá, že zdravý strom by mohl představovat nebezpečí např. z důvodu stavu podloží, to však v projednávaném případě nebylo vůbec zjišťováno. Osoba zúčastněná na řízení na druhou stranu tvrdí, že ohrožení dráhy padajícími dřevinami je jednoznačné, ať už se jedná o dřeviny zdravé či nikoliv.

28. Dle názoru soudu mohou i zdravé stromy samy o sobě představovat zdroj ohrožení pro dráhu podle § 10 zákona o drahách. Toto nebezpečí je přitom větší než v případě silniční dopravy - stromům spadlým na silnici je možné se vyhnout, popř. před překážkou zastavit. Vlaky mají vzhledem ke své podstatně větší hmotnosti delší brzdnou dráhu (a z dráhy nemohou „vybočit“) a spadlý strom tak pro ně představuje mnohem větší nebezpečí než např. pro osobní automobil. Patrně z toho důvodu zákonodárce rozhodl, že ke kácení dřevin rostoucích v okolí dráhy není třeba získat povolení podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.

29. Ze správního spisu, konkrétně z dokumentu nazvaného Evidence pádu stromů – zdroje ohrožení dráhy, který předložila ke svému Vyjádření k odvolání Správa železniční dopravní cesty, navíc vyplývá, že jen Oblastní ředitelství Ústí nad Labem evidovalo v roce 2017 (resp. do 18. 12. 2017, kdy bylo Vyjádření vypracováno) 68 případů na dráhu spadlých stromů. Tak např. dne 13. 1. 2017 najel osobní vlak v úseku Protivec - Žlutice na vyvrácený smrk nebo dne 22. 6. 2017 narazil osobní vlak do koruny spadlé osiky, přičemž příčinou pádu osiky byl silný vítr. I z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2358/2018 přitom vyplývá, že zdravé stromy mohou vlivem extrémních klimatických podmínek spadnout. Může se jednat např. o silnou vichřici. Lze tedy uzavřít, že vzhledem ke specifiku železniční dopravy a nebezpečí vyplývající ze spadlého stromu (či jeho větví) pro bezpečnost na dráze, může i zdravý strom představovat zdroj ohrožení dráhy podle § 10 zákona o drahách.

30. Vzhledem k výše uvedenému tak soud nepokládá za nutné, aby se ve správních řízeních v případě dřevin rostoucích v těsné blízkosti dráhy muselo u každého jednotlivého případu prokazovat, zda se jedná o strom zdravý či nikoliv. I zdravý strom totiž může znamenat nebezpečí pro dráhu. Z dokumentace připojené ke správnímu spisu přitom plyne, že dřeviny, o kterých v posuzované věci jde, rostou v těsné blízkosti dráhy. Závazné stanovisko tak je dle názoru soudu přezkoumatelné a je logicky odůvodněno, navzdory tomu, že se drážní úřad nevyjadřoval jednotlivě ke všem 57 kusům dřevin. Samotná skutečnost, že všechny dřeviny rostou v těsné blízkosti dráhy, dle názoru soudu postačuje k tomu, aby tyto dřeviny bylo možné označit za zdroj ohrožení dráhy. Veřejný zájem na ochraně přírody by mohl převážit např. v případě, že by se jednalo o vzácné dřeviny, nebo pokud by byly pokácením určité dřeviny ohroženy chráněné druhy živočichů. V posuzovaném případě se však o žádné vzácné dřeviny či chráněné druhy živočichů nejedná. Tento závěr vyplývá ze správního spisu, konkrétně z prvostupňového rozhodnutí a ze záznamu ze dne 12. 10. 2017. Z tohoto záznamu vyplývá, že u vytipovaných dřevin byla provedena zoologická obhlídka, na základě které došel pověřený odborník k závěru, že se u těchto dřevin nevyskytují obecně chráněných druhy ani zvláště chráněné druhy živočichů.

31. Soud si je vědom rozsudků zdejšího soudu ve věci kácení dřevin v blízkosti dráhy č. j. 10A 28/2017 - 61 a č. j. 11A 25/2017 - 65, ve kterých je vyjádřen jiný právní názor. S názory vyslovenými v tomto rozsudku se soud v posuzovaném případě neztotožnil a nadto se jedná skutkově i právně o situace odlišné. Soud pro úplnost uvádí, že na nejasnosti ve výkladu § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a § 10 zákona o drahách reagoval zákonodárce novelou č. 367/2019 Sb., kterou do § 10 zákona o drahách mj. doplnil, že „Stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdového průřezu dráhy, jsou stromovím ohrožujícím bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy.“ Navzdory tomu, že tato věta byla do zákona vložena s účinností od 15. 1. 2020 má soud za to, že se její platnost dá argumentačně dovodit z důvodů uvedených v bodech 28 a 29 i před tímto datem. Závěr a náklady řízení 32. Soud tedy shrnuje, že nebyly naplněny zákonné důvody pro zrušení rozhodnutí podle § 76 odst. 1 s. ř. s. Rozhodnutí prvostupňového i odvolacího správního orgánu včetně závazného stanoviska drážního úřadu, ze kterého obě rozhodnutí vycházela, jsou srozumitelná a dostatečně odůvodněná. Prvostupňový správní orgán nepochybil, když respektoval závazné stanovisko drážního úřadu. Z právní úpravy přitom neplyne povinnost zahajovat dohadovací řízení podle § 136 odst. 6 správního řádu. V případě dřevin rostoucích v blízkosti dráhy není nutné ve správních rozhodnutích jednotlivě prokazovat, že se jedná o nemocný strom či strom rostoucí např. na nestabilním podloží, jelikož i zdravý strom může představovat zdroj ohrožení pro dráhu (např. v případě vichřice), pokud se nachází v její těsné blízkosti.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci měl plný úspěch žalovaný. Žalovanému však nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Pokud jde o náklady řízení osoby zúčastněné na řízení, soud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí soudu o jejich náhradě. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, kterou jí soud uložil. V posuzované věci soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost v řízení nestanovil, pouze jí dal možnost uplatnit v probíhajícím řízení její práva.