Číslo jednací: 18 Co 245/2022-138

Rubrum

Posesorní žalobou dle § 1004 odst. 1 občanského zákoníku se žalobce může domáhat pouze zákazu provádění stavby (dalšího zřizování stavby), avšak nemůže se domáhat toho, aby již zhotovená část stavby byla odstraněna nebo jinak upravena (uvedení do původního stavu).

Výrok

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy [celé jméno řešitele] a [soudci] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žaloba na ochranu rušené držby, k odvolání žalovaného proti usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], takto:

Odůvodnění

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku I. v části, jíž bylo žalovanému uloženo zdržet se prováděním výstavby oplocení na pozemku [anonymizováno] [číslo] v [katastrální uzemí] do 3 dnů od právní moci usnesení, potvrzuje. II. Usnesení okresního soudu se ve výroku I. v části, jíž bylo žalovanému uloženo odstranit nově vybudované části oplocení na jižní straně pozemkové parc. [číslo] v [katastrální uzemí] do 3 dnů od právní moci usnesení, a ve výroku II. mění tak, že žaloba, aby žalovaný odstranil nově vybudované části oplocení na jižní straně pozemkové parc. [číslo] v [katastrální uzemí], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení

1. Okresní soud shora označeným usnesením uložil žalovanému povinnost zdržet se provádění výstavby oplocení na pozemku [anonymizováno] [číslo] v [obec], k.ú. [část obce] u [obec], zapsaného na [list vlastnictví] pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část obce] u [obec], který je v držbě žalobkyně a uvést vše v předešlý stav, tedy odstranit nově vybudované části oplocení na jižní straně tohoto pozemku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I.), žalovanému uložil nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 238,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

2. Dne [datum] podala žalobkyně proti žalovanému žalobu na ochranu rušené držby. Tvrdila, že ve svém areálu ve středisku v [část obce] provozuje zemědělskou výrobu. Areál střediska [část obce] je oplocený a toto oplocení vybudoval v minulosti její právní předchůdce, tehdejší jednotné zemědělské družstvo, a to před rokem 1989 na základě tehdy platných právních předpisů. Od té doby je areál využíván pro účely zemědělské výroby žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem. Areál střediska [část obce] je oplocený a skládá se z několika pozemků a budov patřících v současné době různým vlastníkům. Celý areál však tvoří jeden funkční celek. [jméno] žalobkyně je přitom uživatelem všech pozemků v areálu. Část pozemků vlastní žalobkyně, pozemky ostatních vlastníků užívá na základě faktického stavu založeného právem družstevního užívání před rokem 1989 či na základě pachtovních smluv uzavřených s příslušnými vlastníky pozemků v areálu. Žalobkyně je rovněž vlastníkem převážné části budov, staveb a dalších zařízení, které se v areálu nacházejí (seník, stáj, silážní plato, váha a vážní domek, domek se studnou, asfaltové a další komunikace uvnitř areálu, oplocení, rozvody sítí, atd.). Uvnitř areálu se dále nacházejí obslužné komunikace, které žalobkyně, resp. její právní předchůdce vybudoval a jejichž je žalobkyně vlastníkem (coby samostatných staveb). Součástí areálu střediska [část obce] je také pozemková parcela [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] ve vlastnictví žalovaného. Na převážné části této pozemkové parcely se nachází vnitřní účelová komunikace ve vlastnictví žalobkyně, která zajišťuje přístup k ostatním nemovitostem v areálu žalobkyně. [ulice] účelovou komunikaci na pozemkové parcele [číslo] používá žalobkyně nejen jako hlavní vjezdovou komunikaci do celého areálu, ale i jako přímý přístup k budově seníku nacházející se na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], ke své budově stáje na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a k propachtovaným pozemkům parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce] u [obec] a mnoha dalším nemovitostem a zařízením (váze a budově váhy, studni s domkem, atd.). Od roku 2015 byla pozemková parcela [číslo] žalobkyní propachtována na základě pachtovní smlouvy [číslo] uzavřené mezi ní a žalovaným. Tato smlouva byla nicméně žalovaným v reakci na neshody postupně v letech 2019 [číslo] vypovězena, v současné době však účastníci jednají o uzavření nové pachtovní smlouvy. To však nic nemění na tom, že žalobkyně je oprávněna užívat pozemkovou parcelu [číslo] bez ohledu na to, zda je k danému pozemku uzavřena smlouva či nikoliv. Žalobkyně k této pozemkové parcele vykonává držbu. V minulosti umožnila žalovanému užívat část této pozemkové parcely, konkrétně jihozápadní roh, kde se nenachází vnitřní účelová komunikace. Žalovaný ovšem k této možnosti zneužil a postupně začal porušovat právo žalobkyně na užívání zemědělského areálu a dokonce jí začal omezovat v jejích vlastních objektech. Žalovaný část pozemkové parcely [číslo] kterou měl se souhlasem žalobkyně v užívání, zaplotil. Nicméně na pozemcích, které propachtoval žalobkyni uvnitř areálu umisťoval svoje stroje a stavební materiál, využíval proti vůli žalobkyně budovu seníku, činil zde nepořádek, bez vědomí žalobkyně začal svévolně a tzv. načerno budovat zpevněnou plochu pro parkování cizích vozidel, a dokonce umožňoval vstup do střediska dalším cizím osobám. Žalobkyně v roce 2019 svůj souhlas s užíváním části areálu žalovaným odvolala a žalovanému vstup do areálu zapověděla. Žalovaný v reakci na to začal postupně vypovídat uzavřené pachtovní smlouvy. Opakovaně se agresivním způsobem domáhal vstupu do areálu a v rámci této snahy dokonce z hlavní brány, která je majetkem žalobkyně, svévolně odstranil zámek žalobkyně, odstranil rovněž zámek v západní části pozemkové parcely [číslo] který bránil žalovanému vstup do areálu a sdělil předsedovi představenstva žalobkyně, že hodlá začít uvnitř areálu střediska budovat oplocení kolem celé pozemkové parcely [číslo] ve snaze zabránit vstupu a vjezdu žalobkyně do areálu a tuto část areálu také obsadit. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj záměr nyní začal naplňovat, když dne [datum] započal na parcele [číslo] s přípravnými pracemi pro vybudování oplocení uvnitř areálu. Na některých místech na asfaltové komunikaci nacházející se na pozemkové parcele [číslo] jsou vyznačené značky pro umístění sloupků plotu, na některých místech jsou už rozmístěny ocelové sloupky připravené k zasazení do komunikace a na hranici pozemkové parcely [číslo] pozemku parc. [číslo] jsou už ocelové sloupky vztyčeny, upevněny v zemi a připraveny na přidělání pletiva. Žalobkyně neprodleně poté, co se o tomto jednání žalovaného dne [datum] dozvěděla, žalovaného písemně vyzvala, aby od zásahu do jejich práv okamžitě upustil. Žalovaný však od svého záměru neupustil, naopak sdělil předsedovi představenstva žalobkyně, že výstavbu plotu hodlá stůj co stůj dokončit. Žalovaný vybudováním oplocení kolem pozemkové parcely [číslo] hodlá zabránit žalobkyni v přístupu do této části areálu a zde se nacházejícím budovám a věcem v užívání žalobkyně. Zasazením sloupků do komunikace ve vlastnictví žalobkyně navíc dojde ke svévolnému poškození této komunikace a jejímu zúžení. Vzhledem k tomu, že žalovaný současně navrhuje uzavření pachtovní smlouvy za přemrštěnou cenu, lze se domnívat, že výstavba oplocení je nátlakovým jednáním ze strany žalovaného, kterým se snaží přimět žalobkyni k uzavření takové pachtovní smlouvy za nevýhodných podmínek. Je proto nepochybné, že žalovaný svým posledním počínáním - budováním oplocení uvnitř areálu žalobkyně kolem pozemkové parcely [číslo] ruší držbu této části areálu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný i přes výzvu od tohoto rušení neupustil, domáhá se žalobkyně žalobou na ochranu rušené držby svého práva.

3. K výzvě okresního soudu se žalovaný písemně nevyjádřil. Při nařízeném jednání uvedl, že s žalobou nesouhlasí, domnívá se, že nemá co odstraňovat, neboť žalobkyni v ničem nebrání, klíče od brány žalobkyni dal a pokud dal na hranici pár sloupků, které v tzv. areálu [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [ulice] instaloval před 3-4 týdny, pak i kdyby na hranici pozemků udělal plot, žalobkyně se do kravína i na váhu dostane, neboť žalobkyně má k dispozici příjezdovou cestu zezadu. Žalovaný k fotografiím, které předložila spolu se svým návrhem žalobkyně, uvedl, že věci nacházející se na jižní straně u budovy na st. [parcelní číslo] patří žalovanému a na toto místo byly žalovaným umístěny zhruba před měsícem, potvrdil, že někdy před 3-4 týdny na jižní hranici pozemku [číslo] zbudoval sloupky a pokud do pozemku udělal díru, učinil tak na svém pozemku. Než s výstavbou oplocení začal, byl se informovat na stavebním úřadě v [obec] a bylo mu řečeno, že pokud bude provádět výstavbu oplocení na pozemku, který nesousedí s pozemkem obecním, pak k tomu nepotřebuje žádné povolení ani prohlášení.

4. Výpisem z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce] měl okresní soud prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem mj. pozemku st. [parcelní číslo] a p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obec Přelouč, tak jak je zapsáno na [list vlastnictví] a žalovaný je vlastníkem st. [parcelní číslo], st. p. [číslo] p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek], tak jak je zapsáno na [list vlastnictví] Pachtovní smlouvou [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] dne [datum] měl prokázáno, že smluvní strany sjednaly počínaje dnem [datum] na dobu neurčitou pacht mj. pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec]. Pachtovní smlouvou [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] dne [datum] měl okresní soud prokázáno, že smluvní strany sjednaly počínaje dnem [datum] na dobu neurčitou pacht mj. pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec].

5. Pachtovní smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným vzal okresní soud za prokázané,, že smluvní strany sjednaly počínaje dnem [datum] pacht mj. pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec]. Dále bylo dohodnuto, že propachtovatel a pachtýř jsou oprávněni pacht vypovědět písemnou výpovědí doručnou druhé straně do 31. 8. kalendářního roku a od 1. 10. kalendářního roku, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, počne běžet výpovědní lhůta, která činí jeden rok. Pacht sjednaný na dobu neurčitou končí v důsledku výpovědi vždy k 30. 9. kalendářního roku, v němž uplyne dohodnutá výpovědní lhůta. Listinou ze dne [datum] vypověděl žalovaný žalobkyni pachtovní smlouvu [číslo] ke dni [datum].

6. Listinou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k okamžitému upuštění zásahu do práv [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]„ [ulice]“ [obec], a to k okamžitému upuštění od záměru obsazení areálu a budování oplocení uvnitř střediska žalobkyně, když žalovaný byl vyzván k ukončení veškerých prací směřujících k vybudování oplocení kolem pozemkové parcely [číslo] k odstranění všech již vztyčených sloupků, a to bezodkladně, nejpozději do [datum].

7. Ze zprávy [stát. instituce], [anonymizována dvě slova], okresní soud zjistil, že není vedeno žádné stavební řízení ohledně výstavby oplocení na parcele parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], stavební úřad nevydal souhlas s prováděním ohlášeného záměru - nebylo učiněno žádné podání. [ulice] úřad v [obec] nebyl přizván ke kontrolnímu dni ani neobdržel podnět ke kontrolní činnosti.

8. Po posouzení předložených listinných důkazů a na základě vyjádření účastníků učiněných při nařízeném jednání okresní soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

9. Žalobkyni na základě smlouvy o pachtu [číslo] kterou uzavřela s žalovaným, svědčilo právo užívat mj. předmětný pozemek, tedy pozemkovou parcelu [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec]. Na základě této smlouvy je žalobkyně detentorem výše označeného pozemku. Žalovaný dal dle předložených listin dne [datum] výpověď z pachtovní smlouvy ke dni [datum], když podle uzavřené pachtovní smlouvy začala výpovědní lhůta běžet dne [datum] a činí 1 rok, což znamená, že v důsledku výpovědi ze dne [datum] skončí pacht ke dni [datum]. Soud se s ohledem na smysl posesorní žaloby (ochrana posledního stavu držby) nezabýval tím, zda právní vztah žalobkyně k předmětnému pozemku trvá či skončil. Za důležité měl zjištění učiněné z výpovědi žalovaného při nařízeném jednání, z níž vyplynulo, že žalobkyně jako držitel pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] byla ve výkonu drženého práva omezena žalovaným dne [datum].

10. Na základě zjištěného skutkového stavu okresní soud učinil následující právní závěry. Po zjištění dodržení zákonných lhůt (§ 1008 o.z.) se nejprve zabýval otázkou poslední držby předmětného pozemku, tedy pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] (§ 178 o.s.ř.). Žalobkyně osvědčila, že na základě pachtovní smlouvy uzavřené s žalovaným užívala v rámci svého areálu v [část obce] předmětnou pozemkovou parcelu ve vlastnictví žalovaného i to, že přes rozdílná stanoviska účastníků na řešení vzájemných vztahů a poměrů do budoucna, žalobkyně tento pozemek užívala až do počátku května roku 2022. Žalovaný v rámci svých vyjádření při nařízeném jednání potvrdil zbudování a instalaci několika sloupků oplocení na jižní straně předmětného pozemku i přípravu na pokračování stavbě oplocení na hranici svého pozemku. Žalovaný tedy nesporoval, že zahájil výstavbu oplocení v areálu střediska žalobkyně v [část obce], když jeho úmysl potvrzuje a vyplývá i z dotazu žalovaného, který žalovaný učinil u příslušného stavebního úřadu. Současně pak žalovaný argumentoval tím, že žalobkyně má k dispozici příjezdovou cestu na předmětný pozemek z druhé strany.

11. Okresní soud vyložil, že smyslem žaloby z rušené držby (§ 1003 a n. oz.) není ochrana práva, ale pokojného stavu, soud proto nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Tyto zásadní předběžné otázky řeší až v následném petitorním řízení. Žaloba z rušené držby je tak žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobce domáhá posesorní ochrany. V důsledku toho může být žalobci posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší. Soud proto také není oprávněn zkoumat právní otázky, nýbrž se omezí jen na zjištění skutkového stavu, přičemž smyslem zvláštních ustanovení o žalobách z rušené držby je snaha o urychlené vyřízení věci a zároveň o vyřízení prozatímní. Prozatímní ochrana držby je založena na kombinaci existence narušeného faktického stavu (držby) a vůle držitele k jeho zachování procesní cestou (podáním žaloby) v konkrétní propadné lhůtě. Ochrana držby je poskytována všem právům, která mohou být předmětem držby (§ 998 občanského zákoníku). Ochrany požívá nejen držba řádná (§ 991 občanského zákoníku), poctivá (§ 992 občanského zákoníku) a pravá (§ 993 občanského zákoníku), ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá. Výjimkou z tohoto pravidla jsou pouze případy úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovaným, což se v projednávané věci nestalo, a proto okresní soud posoudil držbu žalobkyně jako pravou. Žalovaný neuplatnil a neprokázal ani další relevantní námitky o tom, že žalobkyně mezitím držbu nemovité věci pozbyla, anebo že má žalovaný právo k zásahu do cizí držby, ať již vyplývající ze soukromého nebo veřejného práva. Případná petitorní námitka vlastnického práva neopravňuje žalovaného k porušení držby žalobkyně nemovité věci způsobem, který zákon nepředvídá. Za situace, kdy žalobkyně osvědčila svojí držbu i to, že došlo k zásahu do pokojného stavu, který ke dni vydání usnesení trvá, soud žalobě v souladu se shora citovanými ustanoveními vyhověl.

12. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyně prokázala existenci poslední držby a její svémocné rušení, a proto poskytl ochranu poslednímu faktickému stavu. Po zjištění, že žalobkyně podala žalobu v propadné lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy se dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, resp. která držitele držby ruší, žalobě usnesením (§ 180 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení a po provedeném jednání (§ 177 odst. 2 o.s.ř.) vyhověl. I kdyby do [datum] žalovaný činil úkony, které mohly vést k znepříjemnění držby, ne však k jejímu ukončení, tedy až od [datum] lze stav mezi účastníky považovat za rušení držby, který vyžadoval ochranu soudu. Soud měl prokázáno, že došlo ke svémocnému rušení poslední pokojné držby žalobkyně nemovitých věcí ze strany žalovaného, tedy držby pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], a to prováděním výstavby oplocení. Soud proto žalovanému uložil, aby se provádění výstavby oplocení na předmětném pozemku zdržel a současně mu uložil, aby předmětný shora označený pozemek v držbě žalobkyně uvedl v předešlý stav, a to způsobem uvedeným ve výroku usnesení soudu. Toto rozhodnutí o žalobě posesorní proti rušení držby nevytváří překážku věci rozhodnuté pro případnou pozdější negatorní žalobu.

13. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni jako účastníku, který měl ve věci úspěch, přiznal okresní soud náhradu nákladů potřebných k uplatňování práva proti žalované, které podrobně specifikoval.

14. Žalovaný ve včas podaném odvolání rekapituloval, že žalobkyně je uživatelem zemědělského areálu v [část obce], kde provozuje zemědělskou výrobu. Celý areál střediska [část obce] je oplocený, je využíván žalobkyní pro účely zemědělské výroby. Areál sestává z několika pozemků a budov, které patří různým vlastníkům. Součástí areálu střediska [část obce] je také parcela p. [číslo] v [katastrální uzemí], která je ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně tvrdí, že na převážné části této pozemkové parcely se nachází vnitřní účelová komunikace, kterou žalobkyně v minulosti vybudovala (na pozemku jiného vlastníka) a je tudíž v jejím vlastnictví. Tato účelová komunikace zajišťuje dle tvrzení žalobkyně přístup k ostatním nemovitostem v areálu žalobkyně (konkrétně k budově seníku nacházející se na pozemku parc.č. st. [anonymizováno], k budově stáje na pozemku parc.č. [anonymizována dvě slova] a k pozemkům parc. [číslo] k mnoha dalším nemovitostem a zařízením, vše v [katastrální uzemí]. Od roku 2015 byla pozemková parcela p. [číslo] jež je ve vlastnictví žalovaného, užívána žalobkyní na základě pachtovní smlouvy uzavřené s žalovaným v roce 2015. Tato smlouva byla žalovaným vypovězena a v době podání žaloby dosud je pozemek užíván žalobkyní bez právního důvodu, neboť je sjednání nové pachtovní smlouvy dosud nedošlo. Žalovaný užívá část svého pozemku parc. [číslo] konkrétně její jihozápadní roh.

15. Žalovaný potvrdil, že bez ohledu na skutečnost, že ohledně užívání této části pozemku byly mezi účastníky řízení spory, je skutečností, že žalovaný tuto část svého pozemku užívá i nadále, a to i ke dni sepisu tohoto podání.

16. Žalovaný nesporoval, že žalobkyně vykonává držbu k jeho pozemkové parcele p. [číslo] sporným činil, že se dopustil svémocného rušení této držby tím, že započal na této parcele s přípravnými pracemi k vybudování oplocení uvnitř areálu. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný začal stavět oplocení s úmyslem zabránit vstupu a vjezdu žalobkyně do areálu a dále s úmyslem tuto (zřejmě oplocenou) část areálu obsadit. Toto tvrzení žalobkyně se však nezakládá na pravdě a ani nebylo prokázáno žádnými důkazními prostředky. Žalobkyně jako důkaz předložila fotografie několika málo sloupků, které žalovaný skutečně přichystal k výstavbě plotu a dále fotografiemi pouze označených míst (např. nástřikem na zemi) s tvrzením, že v daných (a na dalších) místech hodlá žalovaný vybudovat plot. Nutno říci, že daná fotodokumentace má jen malou výpovědní hodnotu. Dále žalobkyně doložila plánek areálu s vlastním zákresem, kudy by dle žalobkyně měl vést plot a dále řadu smluv z minulého období, které však pro posouzení věci nemají valný význam.

17. Žalovaný nepopírá, že skutečně v západní části svého pozemku započal s přípravou plotu, avšak jeho úmyslem rozhodně nebylo jakkoli žalobkyni bránit v realizaci držby pozemku a v jeho užívání. Žalovaný měl v úmyslu zrealizovat výstavbu plotu pouze při západní hranici pozemkové parcely p. [číslo] to až do úrovně (před) vjezd do budovy seníku, nikoli však dál směrem k hlavnímu příjezdu do areálu. Tvrzení žalobkyně, kudy by dle jejího názoru měl vést plot, neodpovídá skutečnosti ani provedeným důkazům a je čirou spekulací. Nadto v části, kde žalovaný skutečně hodlal plot vybudovat, by rozhodně žádným způsobem nebránil žalobkyni v užívání celého areálu ani jeho části a už vůbec by výstavbou plotu nemohlo dojít k obsazení části pozemku žalovaným. Tato tvrzení žalobkyně jsou zcela smyšlená.

18. Žalovaný k tomu dále sděluje, že soud prvého stupně se při jednání vůbec nezaměřil na to, zda případnou výstavbou plotu (a navíc v jakých místech) by mohlo dojít k rušení držby žalobkyně. Žalovaný tvrdí, že žádným způsobem nebránil žalobkyni v obvyklém užívání celého areálu a ani tak nehodlal činit. Pokud chtěl vystavět plot, pak pouze v při západní části pozemku parc. [číslo] přičemž důvodem byla pouze snaha oddělit pozemek parc. [číslo] od sousedních pozemků parc. [číslo] které jsou v užívání 3.osoby (odlišné od žalobkyně) a která setrvale využívá příchodu do zadní (jižní) části pozemku parc. [číslo] přes část pozemku, jež užívá žalovaný, případně v jeho těsné blízkosti. Snahou žalovaného tak bylo dosáhnout stavu, kdy tato 3.osoba bude využívat příchodu hlavním vchodem do areálu a dále v úrovni vjezdu do budovy seníku odbočí vlevo a na pozemek parc. [číslo] bude pokračovat cestou přes pozemek parc. [číslo] nikoli přes pozemek parc. [číslo].

19. Nutno dále zdůraznit, že po velkou většinu této trasy, kudy žalovaný skutečně plot vystavět chtěl, vede jakási přírodní rozhrada v podobě stromů, kudy nevede cesta na sousední pozemky, resp. cesta pro vozidla či např. zemědělské stroje, avšak lze tudy chodit pěšky, a tudíž žádnému přístupu žalobkyně tímto způsobem ani bránit nelze. I po výstavbě plotu by žalobkyně měla plně k dispozici veškerou plochu parcely p. [číslo] s výjimkou části, kterou dlouhodobě užívá žalovaný v její jihozápadní části, což je již po několik roků setrvalý stav. Výstavba plotu by tedy žádným způsobem neomezila žalobkyni v užívání celého areálu a nelze proto počínání žalovaného hodnotit jako svémocné rušení držby, neboť k žádnému rušení držby žalobkyně nedošlo a nedošlo by ani výstavbou plotu.

20. Soud prvého stupně se vůbec nezabýval tím, zda jednáním žalovaného reálně mohlo dojít k rušení držby a pouze vyšel z tvrzení žalobkyně, že výstavbou plotu hrozí narušení užívání areálu. Ani sama žalobkyně však netvrdí, jak konkrétně by ji plot v užívání areálu omezil, když i z jejích nákresů a plánků, kde sama označuje, kde by dle jejího názoru měl vést plot, což však ani neodpovídá skutečnosti, vyplývá, že všechny cesty v areálu by nadále zůstaly nedotčeny a žalobkyně by je mohla užívat stejně jako dosud a nedošlo by v žádném případě k jakémukoliv zamezení cesty či přístupu (ani ztížení přístupu) na všechna místa areálu, ke všem budovám a zařízením v areálu. Kromě toho do celého areálu nevede jen jedna přístupová cesta, ale i cesty další, které by výstavbou plotu nebyly dotčeny už vůbec.

21. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kde byla řešena skutkově podobná záležitost, a sice umístění zátaras před vjezd do budovy hotelu [jméno], kdy soud prvého stupně posoudil takové jednání jako rušební čin a žalobkyni poskytl ochranu (shodně jako v daném případě). Odvolací soud však rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu jednání s odůvodněním, že nebylo dostatečně prokázáno, že čin žalované je rušebním činem, neboť soud prvého stupně„ nevzal v úvahu námitku žalovaného, že pozemek parc. [číslo] obklopuje budovu stadionu, včetně budovy hotelu, že přístup na něj v podstatě nelze omezit….a že nelze vyloučit, že na předmětný pozemek a následně i k budově hotelu je možný vjezd i z jiné ulice“. Obdobně i v daném případě se soud prvého stupně vůbec nezabýval námitkou žalovaného, že„ i kdybych plot udělal, tak se žalobkyně do kravína i na váhu dostane, neboť má k dispozici příjezdovou cestu zezadu“ (str. 4 protokolu o jednání ze dne [datum]). [název soudu] pak v citovaném rozhodnutí výslovně uvádí, že„ Pokud by pro žalobkyni možnost vjet na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] a přes něj k hotelu [jméno] reálně existovala (byť ne z ulice [ulice]), nebyl by dán důvod k závěru, že jí tvrzená držba je rušena.“ Žalovaný je přesvědčen, že uvedený judikát je v poměru dané věci zcela přiléhavý a ztotožňuje se právním názorem v něm vyřčeným v tom smyslu, že je-li zachován přístup žalobkyni k celému areálu i ke všem budovám, technickým či jiným zařízením v něm umístěným, což by i při výstavbě plotu byl, nelze tvrdit, že jednání žalovaného je rušebním činem, před kterým náleží žalobkyni ochrana. Dále je žalovaný přesvědčen, že pokud by vůbec bylo lze uvažovat o rušení držby ze strany žalovaného, pak pouze natolik zanedbatelného, že ochrana žalobkyni stejně nenáleží. Podle Komentáře k občanskému zákoníku„ Ochrana dle § 1003 nenáleží proti rušení zanedbatelné povahy, zvláště pokud by představovala zneužití práva.“ ([obec], J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2.vydání. Praha: C.H.Beck, 2019, str. 1068).

22. Jakkoli si je žalovaný vědom krátké lhůty pro vydání rozhodnutí soudu prvého stupně, i přesto se žalovaný domnívá, že soud prvého stupně se měl zabývat tím, zda příprava výstavby plotu ve zcela nepatrné části areálu z hlediska areálu jako celku je vůbec způsobilá zasáhnout do sféry žalobkyně, a pokud ano, pak nakolik je způsobilá žalobkyni omezit v obvyklém způsobu užívání a zda tedy lze jednání žalovaného právně posoudit jako rušení držby ve smyslu § 1003 o.z. V tomto směru je proto nezbytné dokazování doplnit, a to nejméně o účastnický výslech žalovaného, nezbytné pro posouzení se jeví také místní šetření.

23. S ohledem na vše výše uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvého stupně změnil a žalobu zamítl, event. pro případ doplnění dokazování, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

24. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání rovněž rekapitulovala skutkový stav (tvrzení) shodně jako v žalobě s tím, že je uživatelkou všech pozemků v areálu. Část pozemků v areálu vlastní sama, pozemky ostatních vlastníků užívá za adekvátní finanční náhradu (ať už na základě faktického stavu založeného právem družstevního užívání před rokem 1989 či na základě pachtovních smluv uzavřených s příslušnými vlastníky pozemků v areálu). Součástí areálu střediska [část obce] je také pozemek pozemková parcela č. parc. [číslo] v kat. ú. [část obce] u [obec] (dále jen„ [příjmení] parcela č. parc. [číslo]“) ve vlastnictví žalovaného. Na převážné části [příjmení] parcely č. parc. [číslo] se nachází vnitřní účelová komunikace ve vlastnictví žalobkyně vybudovaná společně s areálem v 70. letech (dále jen„ [ulice] komunikace“), která zajišťuje přístup k ostatním nemovitostem v areálu žalobkyně. [příjmení] [příjmení] parcele č. parc. [číslo] se také nachází hlavní přístupová brána do střediska, rovněž ve vlastnictví žalobkyně. [ulice] komunikaci používá žalobkyně nejen jako hlavní vjezdovou komunikaci do celého areálu, ale i jako přímý přístup ke své [anonymizována dvě slova] bez č.p./č.e., nacházející se na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (dále jen„ [příjmení]“), ke své [anonymizována dvě slova] bez [anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (dále jen„ [obec]“), ke své váze (objekt nacházející se v západní části pozemkové parcely [číslo]) a přilehlé zemědělské stavbě bez č.p./č.e. nacházející se na stavební parcele [číslo] (obojí dále jen jako„ Váha“), ke své stavbě technického vybavení bez č.p./č.e. nacházející se na stavební parcele [číslo] (dále jen jako„ Vodárna“) k propachtovaným pozemkům parc. [číslo] oba v kat. ú. [část obce] u [obec] a mnoha dalším nemovitostem a zařízením uvnitř areálu. Všechny výše uvedené objekty ve svém areálu žalobkyně obsluhuje i těžkou zemědělskou technikou, resp. provádí v jejich blízkosti manipulaci s těžkými a rozměrnými stroji.

25. Žalobkyně se dostala s žalovaným do sporu ohledně vstupu a užívání areálu. Tento spor mezi nimi postupně v průběhu posledních let eskaloval, až nakonec žalovaný sdělil předsedovi představenstva žalobce, že hodlá začít uvnitř areálu střediska budovat oplocení kolem celé [příjmení] parcely č. parc. [číslo] ve snaze zabránit vstupu a vjezdu žalobce do areálu a tuto část areálu také obsadit. Tento svůj záměr začal žalovaný naplňovat, když na [příjmení] parcele č. parc. [číslo] započal dne [datum] s přípravnými pracemi pro vybudování oplocení uvnitř areálu. Žalovaný od svého záměru neupustil ani přes výzvu žalobce a nadále pokračoval s budováním plotu na severní a jižní hranici [příjmení] parcely č. parc. [číslo]. Žalobkyně se proto obrátila na soud se svou žalobou na ochranu rušené držby, kterou se domáhá zdržení se rušivého jednání žalovaného a obnovení předešlého stavu.

26. Žalobkyně v areálu vlastní veškeré objekty a zařízení (včetně výše zmiňovaných budov [příjmení], [obec], [anonymizováno] a [anonymizováno], [ulice] komunikace atd.) a většinu pozemků. Pozemky, které žalobkyně nevlastní, užívá jako kdyby byly vlastní. Pro poměry v areálu platí konstantní závěry judikatury českých soudů (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. (Rc) 3 Cdo 45/92 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 828/2017), podle kterých v případech, kdy zemědělské družstvo na základě oprávnění vyplývajícího z práva družstevního užívání vybudovalo na pozemku trvalou nemovitou stavbu sloužící zemědělské výrobě, nejde o stavbu neoprávněnou. Pokud nejde o neoprávněnou stavbu, nemůže vlastník pozemku, na němž se stavba nachází žádat její odstranění (má právo pouze na peněžitou náhradu za užívání).

27. Žalobkyně je tak bez dalšího oprávněna požadovat po vlastnících pozemků v areálu, na nichž se nachází jeho stavby, strpění užívání těchto pozemků (za náhradu). Vlastníci pozemků naproti tomu musí takové užívání trvale trpět. Toto užívací právo svědčí žalobci bez ohledu na to, zda je takové užívání upraveno nájemní/pachtovní smlouvou či nikoli. Uvnitř areálu se dále nachází (na mapě jasně viditelná) [ulice] komunikace, kterou žalobkyně (resp. její právní předchůdce) vybudovala a jíž je vlastníkem (coby samostatné stavby). Na tuto [ulice] komunikaci, tedy účelovou komunikaci v uzavřeném areálu, dopadá režim ustanovení § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Ten dává vlastníku [ulice] komunikace právo svobodně rozhodovat o tom, kdo smí tuto užívat, a kdo naopak bez jeho svolení nikoli. Související judikatura (NS 22 Cdo 4392/2010) dovodila, že v případě, že je uzavřený areál tvořen nemovitostmi různých vlastníků, je nutno jeho vlastníkem ve smyslu citovaného ustanovení rozhodujícím o užívání účelové komunikace, rozumět vlastníka účelové komunikace, tedy žalobkyni jako vlastníka [ulice] komunikace. Vlastníci jiných nemovitostí v uzavřeném areálu mohou [ulice] komunikaci užívat jen se svolením žalobkyně. Je to tedy výlučně žalobkyně, kdo rozhoduje o způsobu užívání [ulice] komunikace. Z výše uvedeného je zřejmé, že celý areál je v dispozici žalobkyně, která nad ním jako jediná vykonává moc a rozhoduje o tom, kdo je do areálu oprávněn vstoupit. S celým areálem nakládá jako s vlastním. Z toho vyplývá výkon držby žalobkyně ve vztahu k celému zemědělskému areálu v [část obce].

28. Držitel je ten, kdo vykonává právo pro sebe, přičemž držet lze právo, které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Obojímu vyhovuje právo užívání areálu žalobkyně, která toto právo vykonává jako věcné právo. Konkrétně ve vztahu k [příjmení] parcele č. parc. [číslo] je držba věcného práva žalobce dána jednak tím, že na převážné části tohoto pozemku se nachází nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně (zejména [ulice] komunikace ale i inženýrské sítě), ale i tím, že [příjmení] parcela č. parc. [číslo] se nachází uvnitř uzavřeného areálu žalobkyně jí v minulosti oploceného.

29. Už jen tím, že [příjmení] parcela č. parc. [číslo] je zatížena oprávněnou stavbou [ulice] komunikace a inženýrských sítí, svědčí žalobkyni k [příjmení] parcele č. parc. [číslo] právo užívání, resp. právo na strpění takového užívání, které je v daném případě svým charakterem odpovídající právu věcnému. Žalobkyně tedy vykonává držbu věcného práva užívání přinejmenším té části [příjmení] parcely č. parc. [číslo], která je zastavěna stavbami žalobce.

30. Mimoto lze ale dospět i k závěru, že nachází-li se [příjmení] parcela č. parc. [číslo] uvnitř uzavřeného areálu žalobce, nad kterým žalobkyně vykonává právní panství a má vůli nakládat s ním jako s vlastním, je držba věcného práva žalobce k tomuto pozemku dána ze své podstaty. Držba věcného práva žalobkyně se tak nutně vztahuje i k těm částem [příjmení] parcely č. parc. [číslo], které stavbami žalobkyně zastavěny nejsou. Nehledě na to, že žalobkyně se domnívá, že z podstaty věci je dokonce vyloučeno vykonávat držbu věcného práva jen k části pozemku uvnitř oploceného areálu.

31. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně je oprávněna užívat [příjmení] parcelu [číslo] vlastník [příjmení] parcely [číslo] je povinen takové užívání trvale trpět, bez ohledu na to, zda je k danému pozemku uzavřena smlouva či nikoliv. [ulice] smlouva upravuje toliko podmínky užívání, nikoliv právo na užívání samotné. K užívání [příjmení] parcely č. parc. [číslo] (jakožto všech ostatních pozemků v areálu střediska) je žalobkyně oprávněna na základě jiných (výše uvedených) skutečností; vždy však samozřejmě za příslušnou finanční náhradu.

32. O charakteru výše uvedeného práva užívání žalobkyně jako práva věcného svědčí mj. i to, že dané oprávnění není vázáno jen na osobu žalobkyně, ale s přechodem vlastnického práva k areálu (resp. [ulice] komunikace) by právo užívání přešlo i na jejího právního nástupce. Obdobně právo užívání přešlo na žalobkyni od jeho právního předchůdce.

33. Lze tak konstatovat, že žalobkyně vykonává k [příjmení] parcele č. parc. [číslo] držbu věcného práva užívání. [příjmení] [příjmení] parcely č. parc. [číslo] žalobkyní ostatně nijak nesporuje ani sám žalovaný. Vedle toho žalobkyně rovněž vykonává držbu vlastnického práva ke všem stavbám a zařízením uvnitř areálu. V okolí [příjmení] parcely č. parc. [číslo] se jedná zejména o stavby [příjmení], [obec], [anonymizována dvě slova] a [ulice] komunikace. Pokud by k vybudování oplocení na jižní hranici [příjmení] parcely č. parc. [číslo] skutečně došlo, byla by tím výrazně dotčena přístupnost a obslužnost [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Oplocení na severní hranici [příjmení] parcely č. parc. [číslo] by pro změnu zamezilo obslužnosti [obec]. Žalobkyně připomíná, že všechny výše uvedené objekty ve svém areálu obsluhuje i těžkou technikou, resp. provádí v jejich blízkosti manipulaci s těžkými a rozměrnými stroji, pro které potřebuje v okolí budov dostatečný prostor. Vybudování oplocení by takové obslužnosti zamezilo. Už jen z toho důvodu je budováním oplocení žalobce rušen v užívání zemědělského areálu, resp. svých výše uvedených staveb v něm umístěných. Oplocení na obou hranicích [příjmení] parcely č. parc. [číslo] navíc zasahuje do [ulice] komunikace. [ulice] komunikace nevede přesně po hranici [příjmení] parcely č. parc. [číslo], ale svou šíří zasahuje i do sousedních pozemků. Budováním oplocení po hranici [příjmení] parcely č. parc. [číslo] tak dojde ke svévolnému zúžení [ulice] komunikace. Vybudováním oplocení uvnitř areálu dále dojde k znemožnění užívání celého křídla [ulice] komunikace v západní části [příjmení] parcely č. parc. [číslo]. Nehledě na to, že žalovaný svými výkopovými pracemi k přípravě zasazení a zabetonování sloupků do země nenávratně poškozuje [ulice] komunikaci žalobkyně hlubokými děrami, jak je vidět na fotografiích založených ve spise. Žalobkyně je tak svémocně rušena na své držbě i tím, že žalovaným budované oplocení zasahuje do [ulice] komunikace, čímž ho omezuje v nerušeném užívání této komunikace.

34. V neposlední řadě by vybudováním oplocení uvnitř areálu došlo k faktickému oddělení části areálu a odnětí držby žalobkyně v této části.

35. Z výše uvedených důvodů je i rušení držby věcného práva žalobkyně jednáním žalovaného dostatečně prokázáno, přičemž se v žádném případě nejedná o rušení zanedbatelné povahy, jak se snaží argumentovat žalovaný.

36. Žalobkyně si je vědoma rozdílů mezi ustanoveními § 1003 a § 1004 občanského zákoníku, když § 1003 se týká obecně ochrany proti rušení jakékoliv držby, zatímco § 1004 se vztahuje k ochraně proti ohrožení držby nemovité věci prováděním stavby. Žalovaný přitom svým jednáním nejen ohrožuje držbu věcného práva k nemovitým věcem, ale tuto držbu i svémocně ruší. Praktický rozdíl mezi oběma ustanoveními v projednávaném případě tak je v podstatě jen ten, že podle § 1003 může žalobce žádat i o uvedení v předešlý stav, kdežto § 1004 se o této možnosti výslovně nezmiňuje. Žalobkyně přesto uvedení v předešlý stav, které v daném případě spočívá především v opravě hlubokých děr, které do [ulice] [anonymizováno] udělal svou činností žalovaný, požaduje.

37. Žalobkyně je totiž ve shodě s autory komentářové literatury v tom, že § 1004 nepředstavuje jediný zákonný podklad posesorní ochrany držitele proti provádění stavby a že existence § 1004 nevylučuje použití § 1003 (k tomu viz komentář ASPI k výkladu ustanovení § 1004 občanského zákoníku). V souladu s tímto právním názorem tedy žalobkyně žádá i o uvedení v předešlý stav, tedy především o opravu děr ve [ulice] [anonymizováno].

38. Žalobkyni je známo, že v řízení o žalobě z rušené držby se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Zjišťování subjektivních práv (ať už vlastnického či jiného) není předmětem tohoto řízení. Smyslem řízení je poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Z toho důvodu není nezbytné, aby žalobkyně v řízení prokazovala, že je osobou oprávněnou k výkonu vlastnického či jiného práva. Postačí, že dokládá, že je držitelem daného práva. Pro posouzení držby žalobkyně je přitom nerozhodná kvalita držby, tedy, zda je držba kvalifikovaná (pravá, poctivá a řádná) či nikoliv. Držbu zemědělského areálu střediska [část obce], potažmo [příjmení] parcely č. parc. [číslo], která je jeho součástí, a všech objektů v něm umístěných, žalobkyně v řízení doložila celou řadou skutečností. Z nich vyplývá, že je držitelem věcného práva (ať už vlastnického či jiného) k celému zemědělskému areálu v [část obce], ke všem stavbám a zařízením uvnitř areálu, jakož i ke všem pozemkům uvnitř zaploceného areálu (včetně [příjmení] parcely č. parc. [číslo]). Tím je prokázána držba žalobkyně. Žalovaný toto ani nikdy nerozporoval. Z výše uvedených skutečností rovněž vyplývá, že žalovaný se budováním oplocení uvnitř areálu střediska [část obce] po obvodu [příjmení] parcely č. parc. [číslo] dopouští rušení držby věcného práva žalobce k budovám [příjmení], [anonymizována dvě slova], [obec], k [ulice] komunikaci, jakož i k samotné [příjmení] parcele č. parc. [číslo], resp. k celému areálu. Tím je prokázáno svémocné rušení držby žalovaným. Jednání žalovaného lze navíc považovat za zjevnou zlomyslnost.

39. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí na zdržení se rušivého jednání žalovaného a obnovení předešlého stavu. Žalovaný svémocně ruší držbu žalobkyně, přičemž takové jednání je vedeno pouze touhou a úmyslem škodit. To již bylo prokázáno v řízení před soudem prvého stupně provedenými důkazy, mimo jiné i obsáhlými vyjádřeními žalovaného. Soudem prvního stupně byl provedenými důkazy správně zjištěn skutkový i právní stav, na základě kterého soud vydal věcně správné usnesení. Žalobkyně považuje za nespravedlivé, pokud by soud i přes zjištěný skutkový stav a provedené důkazy neposkytl ochranu poslednímu pokojnému stavu, tedy držbě celistvého zemědělského areálu [část obce]. Navrhl usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit.

40. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání napadené usnesení přezkoumal (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.), když mimosoudní jednání účastníků v rámci odvolacího řízení nevedlo k výsledku akceptovatelnému oběma stranami. Odvolání žalovaného shledal z dále uvedených důvodů zčásti opodstatněným.

41. V rámci jednání odvolacího soudu žalovaný namítal, že p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] již žalobkyně užívá bez právního důvodu, neboť pacht skončil a domnívá se, že že žalobkyně není v řízení aktivně legitimována. Žalobkyni nesvědčí držba věcného práva, pacht je právem závazkovým (jinak by nebylo třeba uzavírat pachtovní smlouvu). Navíc žalobkyně nespecifikovala, jak přesně žalovaný držbu ruší. Pokud jde o komunikaci na uvedeném pozemku v areálu, pak má za to, že jde spíše o zpevněnou plochu a tedy o součást pozemku. Ani stavbou oplocení nebyla žalobkyně v užívání areálu omezena. Nelze slučovat postup dle ust. § 1103 a 1004 o.z., které je k prvému v poměru speciality.

42. K tomu žalobkyně znovu vyložila, že má v držbě celý areál, jde charakterem o držbu věcných práv k budovám a obslužné vnitřní komunikaci, která je samostatnou věcí v právním smyslu, což je patrno i z vrtů žalovaného. Žalovaný nejen ohrožuje, ale i ruší držbu těchto věcných práv, k obslužnosti staveb je třeba těžké techniky s dostatečným prostorem k manipulaci, již vybudovaná část plotu do komunikace zasahuje. Obnovu předešlého stavu lze požadovat i dle § 1103 o.z., jde o opravu vnitřní komunikace, zahrnutí děr, odstranění sloupků. Podstatná pro dané řízení je ochrana posledního pokojného stavu.

43. Podle § 176 o.s.ř. se ustanovení § 177 až 180 o.s.ř. použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany vypuzené držby.

44. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle odstavce 2 cit. ustanovení domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.

45. Podle § 178 o.s.ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

46. Podle § 1003 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku není nikdo oprávněn držbu svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

47. Podle § 1007 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle odst. 2 cit ustanovení vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

48. Podle § 1008 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

49. Ústavní soud v nálezu I. ÚS 2463/21 uzavřel, že pokud žalobkyně prokázala existenci držby sporné cesty ve formě pokojného užívání cesty za účelem příchodu a příjezdu ke své nemovitosti a dále prokázala rušení žalovaným i reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnosti, unesla důkazní břemeno ohledně jí tvrzených rozhodných skutečností. I v případě, že tvrzené vydržení práva sporné cesty je nejisté a žalobkyně si nemůže být jistá tím, zda se svého práva úspěšně domůže petitorní žalobou, je tento jeho závěr právně irelevantní. V řízení o žalobě z rušené držby je žalobkyni poskytována posesorní ochrana, chráněna je zde tedy jiná hodnota než v případě petitorní ochrany.

50. Je-li žalovaným nepravá držba namítána, musí soud k této otázce provést úplné dokazování. Byť povaha věci vyžaduje rozhodnout co nejrychleji (zákon ukládá soudu prvního stupně rozhodnout do 15 dnů od zahájení řízení), neznamená to, že by se v řízení dokazování k těmto otázkám neprovádělo. Řízení o žalobě z rušené držby je svou povahou řízením sporným a odvolání proti rozhodnutí o žalobě z rušení držby je založeno na systému neúplné apelace. Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen za podmínek § 205a o. s. ř. Byť tedy lze námitku nepravé držby učinit i v rámci odvolacího řízení, skutečnosti a důkazy ji prokazující jsou již v odvolacím řízení omezeny neúplnou apelací.

51. Ústavní soud k otázce, jaké skutečnosti jsou v řízení o žalobě z rušené držby právně významné, vysvětlil, že podstatu držební (posesorní) ochrany lze vysvětlit tak, že nikdo není oprávněn bez právního důvodu zasahovat do držby jiného. Pokud tak učiní (a nemá oprávnění do držby zasáhnout), "vzniká (bez ohledu na to, zda držbu samotnou považujeme za právo, či nikoliv) mezi držitelem a rušitelem právní vztah, jehož obsahem je zejména povinnost rušitele upustit od zásahů a uvést vše do předchozího stavu" (SPÁČIL, J. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 878). Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu; proto obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaný ruší (srov. sp. zn. IV. ÚS 3074/17). Proto podle § 178 o. s. ř. platí, že v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. To znamená, že žalobce musí v řízení tvrdit a dokázat, že je držitelem práva, o jehož rušení v řízení jde a žalovaný jej ruší. Námitky žalovaného jsou omezené. Může namítat, že žaloba byla podána po uplynutí lhůty nebo popírat svémocnost zásahu. Žalovaný může dále namítat, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil (§ 1007 odst. 1 o. z.). Podle § 993 o. z. platí, že neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu. "Kdo tvrdí, že držitelova držba není pravá, musí to prokázat, tj. musí prokázat některou ze skutečností § 993 o. z. Domněnku pravé držby stanoví též § 994" (PETROV, J. In: PETROV, J., VÝTISk, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1054). Ústavní soud tak mj. vyvrátil i používanou argumentaci některých obecných soudů o tom, že žaloba na ochranu rušené držby je tzv. kvazipředběžným opatřením.

52. Z odůvodněnírozhodnutí okresního soudu je zřejmé, že po zjištění dodržení propadné lhůty k podání žaloby na ochranu držby dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala existenci držby sporného pozemku ve formě užívání pozemku za účelem příjezdu a obhospodařování svých nemovitostí v areálu [část obce], přičemž žalobkyně je nástupcem předchozího uživatele, který areál vybudoval. Krajský soud může zcela odkázat na závěry okresního soudu ohledně dodržení prekluzivní lhůty k podání žaloby na ochranu držby stanovené v ust. § 1008 o.z.

53. Žalovanému okresní soud poskytl v rámci spravedlivého procesu příležitost se k žalobě vyjádřit, a to již před provedeným jednáním. Žalovaný se vyjádřil až při jednání okresního soudu, kde přiznal, že na jižní hranici předmětného pozemku zbudoval sloupky, že do pozemku„ udělal“ díry a že započal s výstavbou oplocení. Na tomto podkladě okresní soud uzavřel, že žalobkyně prokázala existenci poslední držby sporného pozemku a její svémocné rušení, a proto poskytl ochranu poslednímu faktickému stavu ve formě pokojného užívání cesty.

54. Návrhům žalovaného na doplnění dokazování v odvolacím řízení nemohl odvolací soud vyhovět, neboť byly uplatněny v rozporu s ust. § 205a o.s.ř. a tam vysloveným zákazem skutkových novot. Proto mohl vycházet jen z důkazů provedených okresním soudem, který v tomto smyslu poskytl účastníkům i potřebné procesní poučení. V podaném odvolání žalovaný konečně ani nesporoval, že žalobkyně vykonává držbu k jeho pozemkové parcele [číslo] uvedl, že započal s „ přípravou“ plotu.

55. Pokud jde o námitky žalovaného ve vztahu k existenci držby, pak je třeba poznamenat, že zákon nedefinuje držbu jako takovou, ale držitele (§ 987 o.z.). Na rozdíl od vlastnictví a jiných věcných práv k věci cizí, které oprávněné osobě (vlastníkovi nebo osobě oprávněné z věcného práva) zajišťují určité právo vázané ke konkrétní věci, nepředstavuje držba trvalé subjektivní právo držitele vázané na věc. Držba představuje faktické (nikoliv nezbytně i právní) panství nad věcí s vůlí nakládat s věcí jako vlastní. Držba je tak charakterizována kumulativně dvěma prvky: a) prvek objektivní: faktické ovládání věci - panství nad věcí (corpus possessionis), b) prvek subjektivní: vůle s věcí nakládat jako s vlastní, držitelská vůle (animus possidendi). Význam držby spočívá v tom, že ačkoli není právem, ale faktickým stavem, právo mu poskytuje ochranu (§ 1003 až 1008 obč. zák.). Ačkoliv právní řád nechrání držitele jako osobu oprávněnou z určitého práva, je ochrana držbě poskytována z důvodu ochrany pokojného stavu. Vyšší ochranu pak poskytuje právní řád kvalifikované držbě, tj. držbě, která je řádná, pravá a poctivá. S kvalifikovanou držbou dle § [číslo] je pak spojena vyšší ochrana držby v tom smyslu, že se na kvalifikovaného držitele hledí jako na vlastníka a kvalifikovanému držiteli je poskytována ochrana vůči všem třetím osobám se stejně silným nebo slabším právním důvodem. Panství nad věcí spočívá v tom, že držitel s ohledem na okolnosti běžného života může vykonávat moc nad příslušnou věcí, je nerozhodné, zda tato osoba k faktickému ovládání věci má i právní titul. Není rovněž nezbytné, aby toto působení na věc bylo neustále bezprostřední a přímé. Zásadní je, že držitel může dle své vůle a dle svého uvážení na věc působit.

56. Žalobkyně od doby vybudování areálu v [část obce] jako nástupce bývalého zemědělského družstva celý areál včetně pozemku ve vlastnictví žalovaného užívá. Na pozemcích areálu zbudoval v době práva zemědělského užívání podle tzv. družstevních předpisů stavby sloužící zemědělské výrobě a soustavu komunikací, o nichž tvrdí, že jsou věcí samou a nikoli součástí pozemku. Takto byl areál včetně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] žalobkyní v rámci pokojné držby užíván, než do pokojné držby zasáhl svémocným rušením žalovaný započetím výstavby plotu.

57. Ústavní soud v nálezu IV. ÚS 4306/18 přijal názor, že obecný soud v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod odepře stěžovateli zákonem garantovanou soudní ochranu, jestliže jeho žalobu z rušené držby zamítne na základě jiných než zákonem předvídaných skutečností (nesplnění podmínek posledního faktického stavu držby, jejího svémocného rušení a včasné podání žaloby z rušené držby). Zodpovědět spornou otázku (v případě posuzovaném Ústavním soudem, kterého z domů jsou sklepní prostory součástí) a z toho plynoucí posouzení, kdo je jejich oprávněný držitel a vlastník, je úkolem soudu až v případném řízení o petitorní žalobě, nikoli v řízení o žalobě z rušené držby. U řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet z předpokladu, že právní stav věci ustupuje fakticitě.

58. Z důvodu výše vyjádřeného se obecný soud (tedy ani odvolací soud, když před okresním soudem tyto námitky vzneseny nebyly) nemůže zabývat zodpovězením sporné otázky, zda komunikace vybudované předchůdcem žalobkyně v areálu na pozemku žalovaného, jsou věcí samou a tedy vlastnictvím žalobkyně, či jen součástí pozemku, z čehož rezultuje odpověď na otázku, kdo je jejich oprávněným držitelem a vlastníkem. Soud se v řízení o žalobě z rušené držby musí omezit jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

59. Krajský soud proto shledal rozhodnutí okresního soudu v části, v níž okresní soud vyslovil povinnost, aby se žalovaný zdržel provádění výstavby oplocení na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], věcně správným, a proto je potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

60. To však již neplatí ohledně požadavku na uvedení„ vše“ v předešlý stav, tedy odstranit nově vybudované části oplocení na jižní straně uvedeného pozemku. V odvolacím řízení žalobkyně uváděla, že uvedením v předešlý stav míní především opravu hlubokých děr vnitřní komunikace. Zda se snad jedná o návrh na změnu petitu v posuzovaném případě krajský soud nezjišťoval, v odvolacím řízení totiž nelze uplatnit nový nárok (§ 216 odst. 2 o.s.ř.).

61. Podle § 1004 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § [číslo] a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl. Podle odst. 2 cit. ustanovení dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu, že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují okolnosti případu.

62. Podle § 1005 zák č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku, platí pro případ odstraňování stavby § 1004 obdobně.

63. Posesorní žalobou dle § 1004 odst. 1 o.z. se žalobce může domáhat pouze zákazu provádění stavby (další zřizování stavby). Nemůže se však domáhat toho, aby žalobce již zhotovenou část stavby odstranil nebo jinak upravil. Zákon soudu v řízení dle § 1004 odst. 1 o.z. neumožňuje nařídit žalovanému, aby vše uvedl v původní stav.

64. Uvedení věci v předešlý stav zákon umožňuje pouze postupem dle § 1003 o.z., a to tehdy, pokud to není spojeno s extrémně vysokými náklady nebo trvalým zničením hodnot, neboť smyslem posesorního řízení je poskytnout ochranu pokojnému stavu, který ale nemusí být stavem právním a neměl by vést k tomu, že v případném petitorním řízení zjištěné odlišné právní vztahy již nebudou moci být realizovány.

65. Je zjevné, že žalovaný započal se stavbou (umístil část oplocení). V této fázi řízení nelze již řešit, zda jde o věc ve smyslu občanskoprávních předpisů, neboť to přísluší petitorní žalobě, je však zřejmé, že by mohlo dojít k trvalému zničení hodnot, přičemž je nutno do úvahy vzít i to, že žalovaný je vlastníkem pozemku. [číslo] po jehož hranici stavbu provádí a že s ohledem na stanoviska účastníků, petitorní řízení s velkou pravděpodobností proběhne. Odstraněním zbudované části oplocení pak ani nedojde k uvedení v předešlý stav, neboť stavební výkopy pro pokračování stavby a jejich zahrnutí nebyly součástí žalobního požadavku (viz shora).

66. Krajský soud proto ze skutkových zjištění okresního soudu uzavřel, že neshledal zákonné předpoklady pro vyhovění požadavku na odstranění nově vybudované části oplocení na jižní straně pozemku žalovaného [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec]. Proto v této části usnesení okresního soudu změnil (§ 220 o.s.ř.) a žalobu v této části zamítl.

67. Vzhledem k částečné změně napadeného rozhodnutí krajský soud musel znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem i o nákladech odvolacího řízení (§ 224 o.s.ř.).

68. Protože oba účastníci měli v řízení toliko úspěch částečný krajský soud postupem dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a ze stejných důvodů ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rubrum