číslo jednací: 2 TO 61/2022- 1044

Rubrum

Souhlas státního zástupce se čtením úředních záznamů o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů v hlavním líčení ve smyslu § 211 odst. 6 tr. ř. nelze prezumovat v situaci, kdy státní zástupce výslovně (a opakovaně) s takovým postupem vyslovil nesouhlas.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. září 2022 odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum] v [obec], trvale bytem [adresa], a poškozené [jméno] [příjmení], narozené [datum], trvale bytem [adresa], proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2022, č. j. 48 T 10/2021-979, a rozhodl takto:

Odůvodnění

Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] a poškozené [jméno] [příjmení] zamítají.

Poučení

1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 6. 2020 v přesně nezjištěné době od 20:00 do 22:00 hod. během návštěvy v obývacím pokoji bytu [číslo] situovaném v domě [číslo] na [anonymizováno] ulici v [obec] - [část obce] a při společné konzumaci alkoholických nápojů s nájemcem bytu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], narozenou [datum], se postupně s narůstajícím ovlivněním alkoholem začal projevovat hlasitou mluvou a rušil tak hovor [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří jej opakovaně slovně nekonfliktně napomenuli a vzbudili v něm tak nevoli, kterou projevil tím, že vytáhl z kapsy zavírací nůž malého rozměru, se kterým začal proti [jméno] [příjmení] šermovat, rukou ji odstrčil, sdělil jí, že„ jak na něho bude sahat…“ a„ když do něho bude mluvit nebo strkat, že ji podřeže“, po dalších prosbách o utišení jí řekl, ať ho nechá na pokoji a na její další snahy o to, aby se projevoval méně hlasitou mluvou, spojené s tím, že mu k ústům přiložila ruku, reagoval opětovným šermováním zavíracím nožem, při kterém jí způsobil řeznou ránu dlaňové strany prostředníku levé ruky, táhnoucí se v délce celého prstu a následně v době, kdy odešel [jméno] [příjmení] na toaletu, v eskalujícím zlobném nastavení odešel do kuchyňského koutu, ze skříňky vzal palici s gumovou pracovní částí ve tvaru válce o délce 12 cm a průměru 7 cm, kterou [jméno] [příjmení] opakovaně velkou intenzitou síly udeřil do hlavy, čímž jí způsobil těžký otřes mozku spojený se stavem, který jí znemožnil jakoukoli obranu, následně palici vrátil zpět a na tomtéž místě se ozbrojil kladivem s kovovou pracovní částí délky 11,5 cm a čtvercovou pracovní plochou o délce strany 2,5 cm, s nímž se záměrem ji usmrtit v útoku vedeném velkou intenzitou síly na hlavu bezvládné [jméno] [příjmení] pokračoval a nejméně celkem deseti údery jí způsobil zhmoždění s krevními podlitinami levostranné očnice a prstů levé ruky v rozsahu ukazováku až prsteníku, čtyři tržně-zhmožděné rány levé strany čela v délce 2 až 6 cm, šest tržně -zhmožděných ran levé temenní krajiny v délce 4 až 10 cm a další co do počtu a délky neobjektivizované tržně-zhmožděné rány levostranného ušního boltce, zlomeniny kostí tvořících strop levé očnice, zlomeniny obou temenních kostí - nalevo tříštivého charakteru, tříštivou zlomeninu levé strany šupiny kosti čelní a tříštivou zlomeninu šupiny levé kosti spánkové s četnými drobnými fragmenty v průměru 3,5 cm vpáčenými do dutiny lební, zlomeninu okrajového článku prostředníku levé ruky, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou v místě spodiny pravého týlního laloku a zhmoždění levého čelního i temenního laloku a vniknutí vzduchu do dutiny lební, která si vyžádala její hospitalizaci trvající od 3. 6. do 16. 6. 2020 a průměrnou dobu léčení v rozsahu několika týdnů až desítek týdnů, kdy navíc v důsledku vážného poranění hlavy u ní došlo ke ztrátě čichu, poruše chuti, poruše rovnováhy a k rozvoji postkontuzního syndromu s výrazným zhoršením kognitivních schopností, narušením paměti, zpomalením duševních procesů, poruchou pozornosti, exekutivních funkcí a emočních poruch, přičemž s ohledem na rozsah poranění skeletu Ibi jí jen shodou šťastných náhod nezávislých na jeho vůli nezpůsobil rozsáhlejší zhmoždění mozkové tkáně, jež by vedlo k její smrti, kdy po takto vedeném útoku zanechal poškozenou bezvládně ležet na podlaze bytu a z místa odešel. Za to byl odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán povinností nahradit škodu, způsobenou trestným činem, zaplacením částky 177 001 Kč RBP, zdravotní pojišťovně, [IČO], se sídlem [adresa], a povinností nahradit nemajetkovou újmu v penězích, způsobenou trestným činem, zaplacením peněžité částky 1 674 582,75 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,75 % z dlužné částky ročně od 22. 4. 2022 do zaplacení [jméno] [příjmení], narozené [datum], trvale bytem [adresa], a zaplacením peněžité částky 50 000 Kč České republice, zastoupené Ministerstvem spravedlnosti České republiky, [IČO] se sídlem [adresa]. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená [jméno] [příjmení] odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný [jméno] [příjmení] a poškozená [jméno] [příjmení].

3. Obžalovaný [jméno] [příjmení] své odvolání zaměřil do všech výroků napadeného rozsudku a odůvodnil je prostřednictvím svého obhájce. Namítl, že hodnocení důkazů provedené krajským soudem neodpovídá zákonným kritériím podle § 2 odst. 6 tr. ř., skutková zjištění učiněná krajským soudem jsou neúplná a nejasná, krajský soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí a provedené důkazy nesprávně vyhodnotil. Znovu zopakoval svou verzi obhajoby, tedy že není pravdou, že by poškozenou fyzicky napadl nebo jí vyhrožoval újmou na zdraví, byt opustil v době, kdy v něm zůstali poškozená a svědek [příjmení]. Ve věci vypovídá konstantně, a pokud v prvotním výslechu uvedl, že si na nic nepamatuje, byl tento výslech značně ovlivněn zadržením, které pro člověka bezúhonného, v jeho věku, znamenalo značné psychické zatížení. V dalších výpovědích vypovídal podrobněji, protože si na některé věci vzpomněl a vybavil si je. Způsob hodnocení jeho výpovědi a naproti tomu hodnocení výpovědi svědka [příjmení] krajským soudem shledává značně rozdílným a má za to, že soud nahlížel na jeho osobu zaujatě, což opírá mimo jiné o bod 57. odůvodněnínapadeného rozsudku. Nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu, že je jednoznačně usvědčován výpověďmi svědků a uzavřeným komplexem důkazů listinných a znaleckých posudků, neboť takový závěr nemá v provedeném dokazování oporu. Naopak poukazuje na rozpory, které shledává mezi výpověďmi svědka [příjmení] a poškozené [příjmení], jakož i na rozpory ve výpovědi svědka [příjmení] a v úředních záznamech o podaném vysvětlení tohoto svědka. Výpověď jmenovaného svědka považuje za nevěrohodnou, vedenou záměrem z vytýkaného jednání sebe vyvinit a vinu přenést na obžalovaného, a ve vztahu k poškozené [příjmení] nad to poukazuje na její vážný zájem na výsledku řízení, tj. aby byl dopaden a odsouzen pachatel, neboť uplatňuje v řízení bolestné a náhradu ztížení společenského uplatnění v řádech milionu korun, má tři exekuce, byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti, aniž by jí byl přiznán invalidní důchod, a má tedy samozřejmě snahu o odsouzení jeho osoby, když [jméno] [příjmení] obviněn nebyl a navíc zemřel.

4. Dále poukázal na svědeckou výpověď své manželky [jméno] [příjmení], která popsala jeho příchod domů, oblečení a stav oblečení, což doložila rovněž fotografií fakticky pořízenou dne 2. 6. 2020 ve 23:54 hodin, a neztotožňuje se se závěrem krajského soudu, že fotografie vznikla záměrně po převléknutí obžalovaného. Nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, že má být usvědčován i výpověďmi dalších svědků, k tomu ve svém odvolání rozebírá obsah výpovědí svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a k výpovědím svědků [příjmení] stručně uvádí, že jmenovaní se pouze vyjádřili k chování svědka [příjmení] v následujících dnech. Vytýká nalézacímu soudu také způsob hodnocení znaleckého posudku PČR, OKTE [město], z oboru kriminalistika, odvětví genetika, včetně jeho dodatku, a to s odkazem na obsah výpovědi jeho zpracovatelky Mgr. [jméno] [příjmení] u hlavního líčení. S odkazem na výpověď jmenované znalkyně poukazuje na to, že zachycení profilu DNA na hladkém předmětu je velmi individuální, a přesto se na podstatně hladší láhvi profil jeho DNA nacházel, proto vytýká nalézacímu soudu, že neprovedl vyšetřovací pokus, zda se může profil DNA uvolnit na topůrko kladiva a palice, a navrhl doplnit dokazování o tento vyšetřovací pokus. Nesprávně a tendenčně je podle obžalovaného krajským soudem hodnocen i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, znalce [titul] [jméno] [příjmení]. Výhradu má také k postupu orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení, které podle jeho názoru nepostupovaly řádně a bez průtahů. Z provedeného dokazování proto podle obžalovaného nelze učinit jednoznačný a nezpochybnitelný závěr, že se vytýkaného jednání dopustil, důkazní situace je postavena na tzv. tvrzení proti tvrzení a krajský soud vyložil provedené důkazy vždy jen v jeho neprospěch, ačkoliv, jak uzavírá konstantní judikatura Ústavního soudu, jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, ale naopak v jeho prospěch.

5. Jelikož se cítí zcela nevinen, nepřijímá ani jakýkoliv druh trestu. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody navíc neodpovídá kritériím pro druh a výměru trestu podle § 39 tr. zákoníku, obžalovaný letošního roku dovrší 75 let, dosud žil zcela bezúhonně, nikdy nebyl trestán ani projednáván pro přestupek, celý život řádně pracoval, vychoval dva syny a žil spokojeným manželským životem po řadu desetiletí.

6. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a on byl obžaloby zproštěn.

7. Poškozená [jméno] [příjmení] prostřednictvím své zmocněnkyně uvedla, že shledává rozsudek soudu prvního stupně za správný v přiznání náhrady nemajetkové újmy v částce 319 068,75 Kč a v částce 1 205 514 Kč, za neadekvátní však pokládá náhradu jiné nemajetkové újmy, kterou soud stanovil částkou pouhých 150 000 Kč, respektive 200 000 Kč. Za diskutabilní označila také zápočet paušální částky pomoci oběti trestného činu ve výši 50 000 Kč na dosud nepřiznanou náhradu jiné nemajetkové újmy, když má za to, že soud I. stupně sice mohl České republice přiznat částku 50 000 Kč a tím zohlednit její regresní nárok, ale nebyl oprávněn provést započtení této částky na nárok odvolatelky za situace, kdy [jméno] [příjmení] nepřiznal uplatněnou náhradu nemajetkové újmy v plné výši.

8. K otázce náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví poukázala na skutečnost, že jí vznikl nárok podle § 2958 občanského zákoníku, v souladu s nímž je zapotřebí vycházet ze zásady slušnosti a přihlížet ke všem okolnostem případu, mimo jiné i k duševním útrapám a k omezení v obvyklém životě v době bezprostředně po činu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2635/2018 má za to, že je na místě odškodnit specifické okolnosti, vymykající se obvyklému způsobu života v průběhu léčby, spočívající ve zhoršení kvality života v důsledku samotné léčby, třítýdenní hospitalizaci v nemocnici, podstoupení nepříjemných operativních zákroků, sedm dní umístění na jednotce JIP, nesoběstačnost v době po úraze, nemožnost přijímat pevnou stravu, nemožnost chodit, ztížení úchopové činnosti, docházení cca šest měsíců po propuštění z nemocnice na rehabilitace, trvající bolesti hlavy a ruky, psychické bolesti a jiné duševní útrapy, jakož i ztrátu radosti ze života. Částku ve výši 150 000 Kč, respektive 200 000 Kč, shledává neadekvátní, odporující zásadě plného odškodnění všech vytrpěných duševních útrap. Adekvátní okolnostem a specifiku projednávaného případu, jakož i jednání obžalovaného, nadále shledává náhradu jiné nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč.

9. Z těchto důvodů navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výroku o náhradě nemajetkové újmy zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že je obžalovaný zavázán podle § 228 odst. 1 tr. ř. k povinnosti nahradit jí nemajetkovou újmu v penězích způsobenou trestným činem zaplacením peněžité částky v celkové výši 2 024 582,75 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,75 % z dlužné částky ročně od 22. 4. 2022 do zaplacení.

10. U veřejného zasedání oba odvolatelé na podaných odvoláních setrvali.

11. Státní zástupkyně přítomná u veřejného zasedání navrhla, aby byla obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuta, když napadený rozsudek shledává správný a zákonný. Dokazování před nalézacím soudem bylo provedeno v dostatečném rozsahu a obžalovaný pouze nabízí jiný náhled na důkazní situaci a své vlastní hodnocení důkazů, přičemž vytrhává z kontextu jednotlivých výpovědí jejich části tak, aby zapadaly do způsobu jím zvolené obhajoby. Státní zastupitelství se však ztotožňuje se skutkovými a právními závěry nalézacího soudu. K výtkám týkajícím se údajné nečinnosti orgánů činných v přípravném řízení připomněla pandemickou situaci, během níž se přednostně řešily věci vazební, a také poukázala na nutnost provádět dokazování v určitém pořadí, s nutností vyčkat vypracování znaleckých posudků, než mohlo být přistoupeno ke konfrontaci jejich závěrů s výpovědí dalších osob, včetně obžalovaného. Ztotožnila se také s rozhodnutím nalézacího soudu v části týkající se uplatněného nároku na nemajetkovou újmu a navrhla obě podaná odvolání jako nedůvodná zamítnout.

12. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu podle § 252 tr. ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravné prostředky byly podány osobami oprávněnými podle § 246 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř., v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr. ř. a svým obsahem splňují podmínky ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. Nebyl tak důvod k postupu ve smyslu § 253 tr. ř. a vrchní soud mohl z podnětu podaných odvolání přezkoumat napadený rozsudek v intencích ustanovení § 254 tr. ř.

13. Po provedeném veřejném zasedání dospěl odvolací soud předně k závěru, že řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nevykazuje vady, jimiž by byla porušena ustanovení zabezpečující objasnění věci nebo právo obhajoby, a nebyl tak shledán důvod k případnému postupu podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. K otázce obžalovaným namítaných průtahů v době přípravného řízení se v odvolacím řízení dostatečným způsobem vyjádřila intervenující státní zástupkyně, která správně připomněla omezení související s pandemií Covid-19, a současně poukázala na předem danou posloupnost při provádění dokazování, která byla v nyní projednávaném případě navíc ovlivněna zdravotním a psychickým stavem poškozené a s tím spojenou nutností vyčkat na dobu, kdy bude možné vypracovat znalecké posudky týkající se její osoby. Ze spisového materiálu vyplývá, že obvinění bylo [jméno] [příjmení] sděleno dne 6. 6. 2020, obžaloba byla podána dne 13. 12. 2021 a dne 2. 6. 2022 byl vyhlášen rozsudek. Již z tohoto výčtu plyne, že v průběhu řízení nenastaly žádné nedůvodné průtahy. Dále je možno konstatovat, že obhajoba obžalovaného, jakož i právní pomoc poškozené, byly od počátku trestního stíhání řádně zajištěny, a že nebyly zjištěny pochybnosti ani o způsobu opatřování a provádění důkazů (s výjimkou nerespektování podmínek stanovených v § 211 odst. 6 tr. ř., jak bude níže rozvedeno).

14. Napadený rozsudek stran základních skutkových zjištění je založen na dokazování, které bylo opřeno o respektování ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž provedené důkazy byly soudem I. stupně v rozhodujících aspektech hodnoceny v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu, a dokazování v řízení před soudem I. stupně bylo provedeno v dostatečném rozsahu, umožňujícím soudu ve věci spolehlivě rozhodnout. Odůvodněnínapadeného rozsudku odpovídá požadavkům uvedeným v § 125 odst. 1 tr. ř., neboť je v něm podrobně vysvětleno, které skutečnosti stran základních skutkových zjištění vzal krajský soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou obžalovaného i s důkazy, o které svou obhajobu obžalovaný opřel. Z odůvodněnínapadeného rozsudku je dále také zřejmé, jak se nalézací soud vypořádal s nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy, uplatněnými jednotlivými poškozenými včetně odvolatelky [jméno] [příjmení]. Je zjevné, že obžalovaný se podaným odvoláním domáhá odlišného hodnocení provedených důkazů a nabízí vlastní verzi průběhu skutkového děje, která však, je-li na všechny provedené důkazy nahlíženo důsledně ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech, není provedeným dokazováním podporována, na rozdíl od verze, kterou uzavřel nalézací soud. Odvolací námitky obžalovaného jsou přitom obsahově totožné s jeho obhajobou uplatněnou v řízení před soudem I. stupně, se kterou se nalézací soud v odůvodněnísvého rozhodnutí pečlivě vypořádal, a odvolací soud v podrobnostech na odůvodněnínapadeného rozhodnutí pro stručnost odkazuje, neboť se s ním i v jeho hodnotící části (viz body 51-65 odůvodněnínapadeného rozsudku) ztotožnil.

15. Pokud jde o výrok o vině, přezkoumaný z podnětu odvolání obžalovaného, je nad rámec odůvodněnínapadeného rozsudku možno stručně sumarizovat, že nalézací soud vzal vinu obžalovaného za prokázanou výpověďmi několika svědků, zejména [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (tj. poškozené), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], listinnými důkazy a znaleckými posudky; obsah všech provedených důkazů je v odůvodněnínapadeného rozsudku dostatečným způsobem a ve shodě s jejich obsahem konkretizován. Přitom je zapotřebí zdůraznit, že v nyní projednávaném případě nejde, jak namítá obžalovaný, o situaci tzv. tvrzení proti tvrzení, neboť vina obžalovaného je prokázána řadou důkazů, nikoliv pouze jediným důkazem, který by byl obsahově v rozporu s jeho výpovědí. Skutečnost, že ke vzniku zranění poškozené [jméno] [příjmení] došlo v bytě [jméno] [příjmení], vyplývá nejen z výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ale je potvrzována také kriminalistickými stopami zajištěnými na místě činu, protokoly o ohledání místa činu a o provedení domovní prohlídky, včetně fotodokumentace, a znaleckými posudky Policie ČR, OKTE [město], jimiž byly jednotlivé zajištěné stopy zkoumány. V bytě se nacházeli pouze obžalovaný, poškozená [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Obžalovaný svou verzí směřoval k přímo nevyslovenému závěru, že pachatelem vytýkaného jednání je [jméno] [příjmení], neboť poté, kdy nejprve dne 6. 6. a 7. 6. 2020 uváděl, že si na věc vůbec nepamatuje, dne 21. 4. 2021 vypověděl, že z bytu odešel, aniž by poškozenou napadl, ohrožoval nebo zranil. Naproti tomu stála již od přípravného řízení verze [jméno] [příjmení], který vypovídal jako svědek dne 7. 6. 2020. Podrobnější výslech svědka u hlavního líčení nemohl být realizován v důsledku úmrtí svědka (v lednu 2021), proto byla u hlavního líčení jeho výpověď z přípravného řízení přečtena za splnění podmínek uvedených v § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. V této výpovědi svědek popsal okolnosti a průběh návštěvy obžalovaného a svědkyně [příjmení] v jeho bytě, slovní konflikt mezi obžalovaným a poškozenou, krvácející zranění poškozené na ruce, způsobené nožem použitým obžalovaným, a také potvrdil, že po návratu z toalety viděl obžalovaného pokládat kladívko se slovy:„ no, praštil jsem ji do hlavy a už mi dá konečně pokoj“. Svědek současně nijak nezastíral, že ráno po probuzení byt a jednotlivé předměty včetně kladiva čistil a uklízel, a že po návštěvě poškozené v jejím bytě, když ji uviděl zraněnou, kladivo očistil znovu (zatímco palici ponechal bez povšimnutí, ačkoliv i to bylo jedním z nástrojů použitých k útoku na poškozenou). Z jeho výpovědi se tedy podává, že se útoku na poškozenou dopustil obžalovaný. Tento závěr je přitom, na rozdíl od možnosti, že by byl pachatelem [jméno] [příjmení], potvrzen i dalšími ve věci provedenými důkazy, jak na ně správně poukázal i nalézací soud.

16. Předně je v souladu s výpovědí svědka [jméno] [příjmení], nikoliv s výpovědí obžalovaného, obsah výpovědi poškozené [jméno] [příjmení], která si z důvodu amnézie na předmětnou událost pamatuje zhruba do časového intervalu 30 minut před ztrátou vědomí, a poslední, co si pamatuje, je, že ji obžalovaný ohrožoval nožem a že krvácela z prstu. Zranění na ukazováku levé ruky je přitom objektivizováno lékařskou zprávou o ošetření poškozené, závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, i fotografií, kterou předložila sama poškozená. Ve shodě jsou výpovědi obou jmenovaných svědků také co do příčiny vzniku konfliktu - spouštěcím mechanismem byl způsob chování poškozené vůči obžalovanému, kterému obžalovaný přikládal sexuální podtext a považoval je za nepříjemné a obtěžující, což odpovídá jeho osobnostnímu profilu stanovenému znaleckým vyšetřením. Rekapitulace závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, patrná z odůvodněnínapadeného rozsudku (body 46.-47), je zcela přiléhavá a odpovídá obsahu znaleckého posudku, byť ji obžalovaný v podaném odvolání označil za nesprávnou a tendenční.

17. Výpověď svědka [příjmení] je potvrzována rovněž výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], servírky, která jednak vyvrátila obhajobu obžalovaného, že byl do místa svého bydliště doveden hosty restaurace, neboť v době, kdy obžalovaného svědkyně potkala, byla restaurace již přibližně hodinu zavřená a v okolí se nenacházeli žádní hosté, jednak se později v restauraci dozvěděla od třetích osob, že jim svědek [příjmení] sděloval, že obžalovaný poškozenou nejprve pořezal na ruce a pak mu řekl, že už nebude otravovat, že jí zavřel pysk, nebo že obžalovaný„ poťukal“ poškozenou kladívkem. V neposlední řadě potvrzuje věrohodnost výpovědi svědka [příjmení] rovněž rozsáhlost krevních stop poškozené, nalezených na místě činu, svědčících o masivním krvácení poškozené, a naproti tomu nález naprosto nepatrné krevní stopy na triku svědka [příjmení], což vylučuje, že se vytýkaného jednání dopustil, neboť v takovém případě by byl jeho oděv zakrvácen výrazně více.

18. V návaznosti na zajištěné kriminalistické stopy biologické povahy je vhodné vyjádřit se k návrhu na doplnění dokazování vyšetřovacím pokusem, jehož se obžalovaný domáhal. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví genetika, byl mj. učiněn závěr, že obžalovaný byl vyloučen jako nositel profilu DNA nalezeného na předmětech použitých k útoku, tj. na kladivu a na palici, zatímco shoda s profilem DNA obžalovaného byla zjištěna na vzorku odebraném ze střední části lahve nalezené na místě činu. Znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] v hlavním líčení potvrdila, že krátkodobé držení rukojeti nemusí vést k zanechání stopy DNA osoby, která s nástrojem manipulovala, a také sám obžalovaný poukázal na to, že je značně individuální, zda stopa DNA na obou předmětech použitých k útoku mohla být izolována či nikoli. Doplnění dokazování vyšetřovacím pokusem by tedy bylo zcela nadbytečné, neboť provedením takového důkazu by nemohlo být spolehlivě vysvětleno, proč v tomto konkrétním případě na kladivu a palici nebyly DNA stopy s profilem odpovídajícím obžalovanému nalezeny, a současně by takto nebyl vyvrácen závěr, vyplývající z ostatních provedených důkazů, že se vytýkaného jednání obžalovaný dopustil. Tyto důvody vedly k zamítnutí návrhu obžalovaného na doplnění dokazování provedením vyšetřovacího pokusu.

19. Ve prospěch obžalovaného vyznívá pouze výpověď jeho manželky, svědkyně [jméno] [příjmení]. Jejím obsahem se krajský soud pečlivě zabýval, poukázal na rozpory ve výpovědích této svědkyně v přípravném řízení a u hlavního líčení a vyhodnotil výpověď jako účelovou, vedenou snahou pomoci obžalovanému. Stejně vyhodnotil i fotografii, pořízenou [jméno] [příjmení] po návratu obžalovaného do bydliště (č. l. 569). Nutno podotknout, že tato fotografie rozhodně nemohla sloužit k účelu, k jakému byla podle manželky obžalovaného pořízena, neboť nepotvrzuje, že by byl obžalovaný výrazně pod vlivem alkoholu, a pokud měla fotografie prokázat, že oděv obžalovaného byl čistý (nezakrvácený), pak nelze přehlédnout, že poškozená [příjmení] při seznámení s obsahem spisu po skončení přípravného řízení poukázala na fakt, že triko, které má obžalovaný na fotografii oblečeno, neměl v bytě svědka [příjmení]. Ze všech těchto důvodů nalézací soud nepochybil, označil-li oba tyto důkazy (výpověď manželky obžalovaného a předloženou fotografii) za důkazy nevěrohodné.

20. Objektivitu nalézacího soudu při posouzení všech provedených důkazů nezpochybňuje ani poněkud nevhodná formulace uvedená pod bodem 57. odůvodněnínapadeného rozsudku ohledně toho, zda obžalovaný mohl u poškozené vzbudit její zájem či náklonnost, a v žádném případě z tohoto vyjádření nelze dovodit zaujatost soudu, jak tvrdí obžalovaný ve svém odvolání.

21. K dalším námitkám podaného odvolání je možno uvést, že lze připustit, že výpovědi svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] co do svého obsahu neusvědčují obžalovaného přímo, poskytují však poznatky o osobě [jméno] [příjmení] a způsobu jeho chování ve dnech následujících po předmětné události, což byly informace, které nalézací soud ve své hodnotící části zcela důvodně zohlednil. Stejně tak nalézací soud jako jeden z řady důkazů hodnotil výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která byla u poškozené následující den po napadení, viděla její poranění, slyšela popis toho, co si poškozená pamatovala, a byla přítomna tomu, když poškozenou navštívil svědek [příjmení]. I tyto výpovědi proto nalézací soud důvodně zahrnul mezi důkazy, jimiž vzal vinu obžalovaného za prokázanou. Za situace, kdy obžalovaný není usvědčován pouze výpovědí poškozené [jméno] [příjmení], ale celou řadou dalších důkazů, je přitom nutno odmítnout jako zcela zavádějící úvahu, patrnou z podaného odvolání, že poškozená [příjmení] měla vážný zájem na odsouzení obžalovaného ze zištných, finančních důvodů, poté, kdy [jméno] [příjmení] zemřel.

22. Pokud bylo v podaném odvolání podrobně poukazováno na rozpory, které obžalovaný shledává mezi výpovědí [jméno] [příjmení] a několika úředními záznamy o podaném vysvětlení jmenovaného, pak nutno konstatovat, že ve věci existuje pouze jediná procesně použitelná výpověď [jméno] [příjmení], a to jeho výpověď učiněná v procesním postavení svědka dne 7. 6. 2020. Z odůvodněnínapadeného rozsudku pod bodem 52. je zřejmé, že nalézací soud obsahově vycházel pouze z této svědecké výpovědi, a že úřední záznamy o podaném vysvětlení, učiněné před sdělením obvinění, u hlavního líčení k důkazu provedl pouze„ pro dosažení maximální objektivity, k posouzení věrohodnosti svědka [příjmení], nikoli pro čerpání z jejich obsahu“. Z obsahu spisu dále vyplývá, že u hlavního líčení byly úřední záznamy o podaném vysvětlení přečteny se souhlasem obžalovaného, avšak bez souhlasu přítomného státního zástupce. Obecný odkaz odůvodněnínapadeného rozhodnutí na presumpci souhlasu státního zástupce, odkazující zřejmě na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 1230/2016, neodpovídá procesní situaci nastalé v nyní projednávaném případě, neboť nesouhlas státního zástupce se čtením úředních záznamů o podaném vysvětlení v hlavním líčení byl vyjádřen opakovaně, tudíž souhlas s provedením důkazu nebylo možno presumovat a pro provedení důkazu přečtením podle § 211 odst. 6 tr. ř. absentoval zákonný podklad. Ze strany nalézacího soudu tedy došlo k pochybení, spočívajícímu v provedení důkazu čtením úředních záznamů bez splnění podmínek stanovených v § 211 odst. 6 tr. ř., nicméně tato marginální vada řízení neměla vliv na správnost a zákonnost přezkoumávaného rozsudku, neboť ani nalézací soud k obsahu úředních záznamů nepřihlížel a závěr o věrohodnosti výpovědi svědka mohl učinit i na základě jiných ve věci provedených důkazů.

23. Lze tedy shrnout, že se odvolací soud ztotožnil se závěrem nalézacího soudu o vině obžalovaného [jméno] [příjmení] vytýkaným jednáním i s právním posouzením jeho jednání, jímž byly po objektivní i subjektivní stránce naplněny všechny znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, dokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obžalovaný se vůči poškozené [jméno] [příjmení] dopustil fyzického útoku spočívajícího v nejméně deseti úderech do hlavy jednak palicí s gumovou pracovní částí, jednak kladivem s kovovou pracovní částí, takto poškozenou zasáhl na levé straně čela čtyřmi údery a na levé temenní krajině hlavy šesti údery a způsobil jí tím zranění vyžadující několikadenní hospitalizaci s průměrnou dobou léčení v rozsahu až desítek týdnů, jakož i další následky na zdraví, objektivizované znaleckým posudkem z obou zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, jež jsou konkretizovány také ve výroku o vině napadeného rozsudku (čemuž předcházelo způsobení řezného zranění na prostředníku levé ruky poškozené obžalovaným). Útok vedený proti hlavě poškozené byl mimořádně agresivní, směřoval do části lidského těla, kde je uložen mozek jakožto životně důležitý orgán, a k úmrtí poškozené, které s ohledem na celkový rozsah úrazových změn prokazatelně hrozilo, nedošlo pouze díky poskytnuté vysoce odborné lékařské péči. Tohoto jednání se obžalovaný dopustil v úmyslu přímém (§ 15 písm. a/ tr. zákoníku), neboť poté, kdy svůj téměř likvidační útok, vedený opakovanými údery, velkou intenzitou síly, dvěma nástroji, dokončil, ponechal nehnutě ležící poškozenou na místě, zjevně s přesvědčením, že svůj úmysl poškozenou usmrtit dokonal, učinil tedy vše, co pro dokonání činu dostačovalo, a po útoku odešel, aniž by poškozené poskytl pomoc nebo jí pomoc přivolal, přičemž ke smrtelnému následku nedošlo pouze shodou šťastných okolností, nezávisle na vůli obžalovaného.

24. V návaznosti na přezkoumávaný výrok o vině byl přezkoumán výrok o trestu. Obžalovaný namítl, že trest je nepřiměřeně přísný, neodpovídající jeho dosavadnímu řádnému životu. Je však možno konstatovat, že krajský soud zjevně velmi pečlivě zvážil všechny zákonné podmínky pro ukládání trestu, stanovené v § 38 a § 39 tr. zákoníku, shledal u obžalovaného polehčující okolnost, na kterou sám obžalovaný poukazuje, tedy vedení řádného života v době předcházející spáchání vytýkaného činu (§ 41 písm. p/ tr. zákoníku), za přitěžující okolnost s ohledem na prokázaný způsob vedení útoku správně označil spáchání činu surovým způsobem (§ 42 písm. c/ tr. zákoníku). V trestní sazbě § 140 odst. 1 tr. zákoníku byl obžalovaný ohrožen trestem odnětí svobody ukládaným ve výměře deset až osmnáct let, polovina zákonné trestní sazby je čtrnáct let. Trest odnětí svobody v trvání dvanácti let je tedy trestem uloženým ve čtvrtině zákonné trestní sazby, takže jej nelze označit za nepřiměřeně přísný, a ani v průběhu odvolacího řízení nebyly na straně obžalovaného zjištěny žádné nové okolnosti, které by mohly vést ke snížení výměry uloženého trestu. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obžalovaný správně zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, což odpovídá podmínkám uvedeným v § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

25. Následně byl přezkoumán výrok o náhradě škody a nemajetkové újmy. K části výroku spočívající v zavázání obžalovaného podle § 228 odst. 1 tr. ř. nahradit škodu RBP, zdravotní pojišťovně, ve výši 177 001 Kč a nemajetkovou újmu České republice, zastoupené Ministerstvem spravedlnosti České republiky, ve výši 50 000 Kč, ohledně nichž nebylo odvolání v neprospěch obžalovaného podáno, je možno stručně konstatovat, že oba tito poškození se se svými nároky na náhradu škody připojili řádně a včas, způsobená škoda je v příčinné souvislosti s jednáním, jímž je obžalovaný uznán vinným a její výše byla oběma poškozenými doložena.

26. Z podnětu odvolání poškozené [jméno] [příjmení] byl přezkoumán výrok učiněný ohledně této poškozené podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. Předně je možno konstatovat, že i [jméno] [příjmení] se prostřednictvím své zmocněnkyně k trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy vyčíslitelné v penězích připojila řádně a včas a ve smyslu § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř. byla oprávněna podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích, což učinila. Z obsahu spisu bylo dále zjištěno, že na náhradu nemajetkové újmy požadovala nejprve částku 319 068,75 Kč za bolestné a 200 000 Kč za další nemajetkovou újmu, svůj nárok doložila lékařskými zprávami a prohlášením oběti, posléze částku 200 000 Kč navýšila na 500 000 Kč a nad to požadovala částku 10 000 000 Kč za ztížení společenského uplatnění a úrok z prodlení. U prvního hlavního líčení prostřednictvím své zmocněnkyně setrvala na požadavku na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu 319 068,75 Kč za bolestné a 500 000 Kč za další nemajetkovou újmu a v souladu se závěry znaleckého posudku upřesnila, že za ztížení společenského uplatnění požaduje náhradu ve výši 1 205 514 Kč, to vše s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z dlužné částky. Současně uvedla, že částku 50 000 Kč, která jí již byla Ministerstvem spravedlnosti ČR vyplacena, do uplatněného nároku nezahrnuje.

27. Odvolací soud po přezkoumání odvolacích námitek poškozené dospěl k závěru, že nalézací soud při svém rozhodnutí ohledně uplatněného nároku na nemajetkovou újmu plně respektoval ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a v podrobnostech odkazuje na odůvodněnínapadeného rozsudku pod body 75.-78, se kterým se ztotožnil.

28. K výši náhrady nemajetkové újmy v rozsahu 319 068,75 Kč za bolestné a 1 205 514 Kč za ztížení společenského uplatnění nebyly poškozenou uplatněny žádné námitky. Částka 319 068,75 Kč odpovídá bodovému ohodnocení stanovenému v doplňku znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (935 bodů), přičemž zranění, která byla tímto znaleckým posudkem objektivizována, jednoznačně vznikla v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného. Rovněž vyčíslení částky 1 205 514 Kč je zcela v souladu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví.

29. Spornou tak zůstává rozsah, v jakém má být poškozené přiznán nárok na náhradu jiné nemajetkové újmy, kterou poškozená vyčíslila na 500 000 Kč, zatímco nalézacím soudem byla stanovena ve výši 200 000 Kč.

30. Je nutno konstatovat, že otázka kompenzace nemajetkové újmy na zdraví v nyní projednávaném případě je determinována skutečností, že nárok poškozené na náhradu jiné nemajetkové újmy se v určitých aspektech fakticky prolíná s náhradou za ztížení společenského uplatnění. Z bodu 77. odůvodněnínapadeného rozsudku je zřejmé, které z dotčených oblastí osobnosti poškozené a jejího života podle nalézacího soudu nebyly znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, zohledněny (hospitalizace a na ni navazující rehabilitace, dlouhodobá a úporná bolestivost utrpěných poranění, nemožnost plnohodnotného spánku, ztráta možnosti vykonávat obvyklé koníčky, ztráta pravidelné každodenní radosti ze života a pocit jeho naplnění v nepracovní rovině) a které přitom byly doloženy lékařskými zprávami i závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví klinická psychologie, vypracovanými na poškozenou, tudíž jejich vznik je v příčinné součinnosti s jednáním obžalovaného, kterým je v tomto trestním řízením uznán vinným. Odvolací soud dospěl k závěru, že lze přiznat vysokou míru logiky, pečlivosti a korektnosti postupu nalézacího soudu, který primárně vycházel ze specifikace jednotlivých následků, konkretizovaných ve znaleckém posudku posuzujícímu ztížení společenského uplatnění (viz č. l. 868 a násl. spisu), náhradu za něž přiznal poškozené v plné výši, zatímco uplatněný nárok na náhradu další nemajetkové újmy poměrným způsobem snížil, neboť některé následky způsobené poškozené byly prokazatelně zahrnuty jako součást další nemajetkové újmy a jejich odškodnění by bylo přiznáno duplicitně.

31. Postup zvolený nalézacím soudem přitom není v rozporu ani s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018, na které podané odvolání poukazuje, a přiznaná částka 200 000 Kč nikterak nevybočuje z rozhodovací praxe soudů; obvyklá výše náhrady nemajetkové újmy pro skupinu citově nejblíže zainteresovaných osob za duševní útrapy spojené s prožíváním usmrcení blízké osoby se pohybuje v rozpětí mezi 240 000 až 500 000 Kč (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015), a to v případech, kdy způsobená nemateriální újma není saturována z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění.

32. Ze všech těchto důvodů je stanovení náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč shledáno jako odpovídající a proporcionální. V souladu s požadavkem poškozené byl obžalovaný zavázán rovněž k zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. Vzhledem k tomu, že poškozená požadovala náhradu nemajetkové újmy ve vyšším rozsahu, byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku správně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

33. Nalézací soud nepochybil ani tím, že celkovou výši náhrady nemajetkové újmy snížil o částku 50 000 Kč. Z rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 11. 11. 2021, č. j. MSP-124/2021-ODSK-OTC/7, vyplývá, že poškozené [jméno] [příjmení] byla v souladu s § 24 odst. 1 písm. b) a § 28 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, přiznána a proplacena peněžitá pomoc ve výši 50 000 Kč, přičemž podle § 33 citovaného zákona přechází poskytnutím peněžité pomoci nárok oběti vůči pachateli na stát, a to v rozsahu poskytnuté peněžité pomoci. Česká republika, zastoupená Ministerstvem spravedlnosti ČR, o náhradu částky 50 000 Kč z titulu bolestného požádala, a obžalovaný byl k její náhradě zavázán. Poškozená [jméno] [příjmení] na náhradě bolestného požadovala 319 068,75 Kč ještě před tím, než jí byla peněžitá pomoc vyplacena, a následně svůj požadavek o vyplacenou refundaci o vyplacenou částku nesnížila, bylo proto na místě, aby tak učinil soud, který současně vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti a zavázal obžalovaného k zaplacení peněžité částky ve výši 50 000 Kč.

34. Ze všech těchto důvodů byla odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] i poškozené [jméno] [příjmení] podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

Rubrum