Číslo jednací: 23 Co 22/2020-549

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci navrhovatelky: [osobní údaje navrhovatelky] bytem [adresa] za účasti: [jméno] [příjmení], narozená dne [anonymizována dvě slova] [rok] dcera navrhovatelky bytem [adresa] zastoupená opatrovníkem Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] domnělý otec nezletilé [jméno] [příjmení] bytem [adresa], okres [anonymizováno], [země] o určení otcovství, k odvolání domnělého otce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 6.2019, č.j. 24 Nc 1065/2016 - 397, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích pod body I., II. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v dalším napadeném výroku pod bodem IV., o dlužném výživném, mění tak, že dlužné výživné pro nezletilou [jméno] [příjmení] za období od 12.4.2016 do 30.11.2020 ve výši 6.545 EUR je otec povinen uhradit k rukám matky nezletilé nejpozději do jednoho měsíce po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvého stupně ani za odvolací řízení. IV. [titul] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna a náhrada nákladů za zastoupení otce ve výši 3.200 Kč s tím, že ta jí bude vyplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Pardubicích.

V. Otec je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení státu ve výši 40.403 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Otec je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek z podané žaloby o určení otcovství ve výši 2.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Otec je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek z podaného odvolání ve výši 2.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud určil, že [jméno] [příjmení] je otcem nezletilé [jméno] [příjmení] (výrok I.), kterou svěřil do péče matky (výrok II.) a otci stanovil výživné ve výši 150 EUR měsíčně od 12.4.2016 (výrok III.); dále uložil povinnost dlužné výživné pro nezletilou [jméno] za období od 12.4.2016 do 30.6.2019 ve výši 5.795 EUR zaplatit k rukám matky nezletilé, nejpozději do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV.); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.); uložil otci povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši 40.403 Kč ve lhůtě tří měsíců (výrok VI.) a rozhodl, že se České republice nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení představovaných náklady tlumočného (výrok VII.).

2. Z odůvodněnívyplývá, že okresní soud rozhodoval o návrhu matky, kterým se dovolávala určení otcovství [jméno] [příjmení] k nezletilé [jméno] a úpravy její péče a výživy. Tvrdila, že od února 2015 žila ve společné domácnosti s domnělým otcem, udržovala s ním intimní poměr a z tohoto vztahu v červenci 2015 otěhotněla. Současně navrhla, aby nezletilá [jméno] byla svěřena do její péče a otci uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé. 3. [jméno] [příjmení] potvrdil, že s navrhovatelkou žili jako partneři od dubna 2015 do července 2015, avšak své otcovství neuznával a tvrdil, že s ohledem na své povolání řidiče kamionové dopravy byl vždy 8 dnů v měsíci pryč a neví tak, zda v dané době měla matka intimní poměr i s někým jiným.

4. Opatrovník nezletilé navrhl určit, že [jméno] [příjmení] je otcem nezletilé [jméno], tu navrhl svěřit do péče matky a otci stanovit výživné okolo 200 EUR měsíčně od narození nezletilé.

5. S ohledem na řecké občanství domnělého otce se soud zabýval nejprve otázkou mezinárodní příslušnosti pro řízení o určení otcovství a určením rozhodného práva, podle něhož má být věc rozhodnuta. Uzavřel, že je příslušným věc projednat a rozhodnout, a to podle rozhodného českého práva.

6. Po skutkové stránce uzavřel, že navrhovatelka s domnělým otcem udržovala v Řecku v období od konce února či začátku března 2015 do poloviny července 2015 intimní poměr, přičemž pohlavní styky byly nechráněné a současně v daném období s jiným mužem intimní poměr neměla. Těhotná se vrátila nazpět do České republiky, pracovala ve [právnická osoba] ve [část obce], odkud v únoru 2016 odešla na mateřskou a následně rodičovskou dovolenou, s rodičovským příspěvkem nejprve ve výši 5.330 Kč měsíčně a následně do ledna 2020 ve výši 3.000 Kč měsíčně. Pobírá příspěvek na bydlení, zpočátku i přídavek na dítě a dávky hmotné nouze. Od října 2018 je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] s příjmem okolo 17.000 Kč čistého měsíčně. Náklady na bydlení představují částku 8.000 Kč, žádný majetek vyšší hodnoty nemá.

7. Po narození nezletilé posílala domnělému otci fotky, kontaktovala jej ve třech a šesti měsících věku dcery a žádala ho, aby přijel uznat otcovství, což se nestalo. Domnělý otec má ve Spolkové republice Německo žijícího syna [jméno] [příjmení], narozeného [datum], na kterého je určeno výživné 250 EUR měsíčně, které dobrovolně neplatí a vymáhá jej po něm německý stát. V době společného soužití domnělý otec dosahoval jako řidič kamionové dopravy příjmu okolo 400 až 500 EUR týdně, u současného zaměstnavatele dosahuje příjmu okolo 300 EUR týdně. Žije se svojí nadřízenou a jejími dětmi ve společné domácnosti, nezletilé [jméno] na výživu ničeho nepřispívá. Ta od září 2018 navštěvovala dětskou skupinku [příjmení] s měsíčním poplatkem 2.000 Kč, od září 2019 byla přijata do státní školky s očekávanými náklady 1.200 Kč měsíčně.

8. Podle závěru znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], znalce z oboru zdravotnictví, specializace genetika, lze domnělému otci s pravděpodobností vyšší než 93,64 % přiřknout otcovství k nezletilé [jméno] [příjmení]. Tato pravděpodobnost je nižší než u běžných případů s ohledem na opakovaně nekvalitní odebrání biologického materiál německou stranou od polorodého bratra nezletilé [jméno], které s ohledem na množství a kvalitu DNA neumožnily využití rozšířené sady polymorfismů. I při testování všech polymorfismů by pravděpodobnost otcovství v daném případě s ohledem na osoby testovaných (místo nedostupného otce byl testován jeho syn z jiného vztahu) by nepřesáhla 96 až 97 %.

9. Po právní stránce okresní soud posoudil věc podle § 783 odst. 2 o.z., podle něhož se má za to, že otcem je muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo od narození dítěte méně než 160 a více než 300 dní, ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti.

10. S ohledem na zjištění učiněná z výslechu matky a na vyjádření domnělého otce ve spojení se závěry znaleckého posudku dospěl soud prvého stupně k závěru, že bylo prokázáno otcovství [jméno] [příjmení] k nezletilé [jméno] [příjmení] z matky [jméno] [příjmení]. Proto okresní soud určil, že [jméno] [příjmení] je otcem nezletilé [jméno].

11. Dále soud prvého stupně vyložil, že s řízením o určení otcovství je ze zákona (§ 422 z.ř.s.) spojeno též řízení o péči a výživě nezletilého dítěte. Z hlediska péče aplikoval na danou věc ust. § 907 o.z. a uzavřel, že řádnou péči nezletilé zajišťuje od jejího narození výhradně matka, otec se o ni nezajímal a není s matkou ani dítětem v kontaktu. Z těchto důvodů okresní soud svěřil nezletilou do péče matky.

12. Při určování výživného postupoval soud prvého stupně podle § 908, § 913 odst. 1, § 919 a § 922 odst. 1 o.z.

13. Vyšel přitom z toho, že otec má kromě vyživovací povinnosti k nezl. [jméno] další vyživovací povinnost k nezl. synovi [jméno], na kterého bylo určeno výživné 250 EUR měsíčně. Ze zaměstnání může otec v kamionové dopravě dosahovat příjmu okolo 300 až 400 EUR týdně. S nezletilou se vůbec nestýká, nepodílí se tak v žádné formě na uspokojování jejích potřeb, které jsou běžné v jejím věku. Za odpovídající shora označeným zákonným hlediskům měl soud prvého stupně výživné ve výši 150 EUR měsíčně.

14. Určením výživného vznikl otci na výživném dluh ve výši 5.795 EUR za období od narození nezletilé dne [datum] do [datum], který mu okresní soud uložil zaplatit ve lhůtě do tří měsíců.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud prvého stupně podle § 23 z.ř.s., když neshledal žádné okolnosti případu, které by přiznání jejich náhrady odůvodňovaly.

16. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil otci povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení představované náklady na znalecký posudek ve výši 40.403 Kč. Nepřiznal však České republice právo na náhradu nákladů řízení v podobě tlumočného ve smyslu § 141 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 18 o.s.ř.

17. Proti rozsudku podal otec odvolání. Učinil tak prostřednictvím jmenované opatrovnice [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, kterou mu okresní soud usnesením ze dne 29.11.2019, č.j. 24 Nc 1065/2016-415, jmenoval z důvodu neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Vytýkal soudu prvého stupně, že jeho otcovství k nezl. [jméno] [příjmení] nebylo postaveno najisto, neboť závěry znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], hovoří toliko o 93. 64 % pravděpodobnosti jeho otcovství. A tato hranice nepochybně nedosahuje takové úrovně, aby bylo možné učinit jednoznačný závěr o jeho otcovství. Tvrdil, že s matkou měl vztah pouze tři a půl měsíce a s ohledem na své zaměstnání s ní reálně pobýval vždy pouze 8 dní v měsíci, po zbytek měsíce byl na cestách po Evropě. Tyto skutečnosti mohou mít ve spojení se závěry znaleckého posudku význam pro určení otcovství a okresní soud se s nimi v odůvodněnísvého rozhodnutí nijak nevypořádal. Dále vytýkal okresnímu soudu, že při určování výživného vyšel pouze z tvrzení matky o jeho předpokládané výši příjmu a výši výživného 250 EUR placeného [anonymizováno] Tyto skutečnosti se nijak nesnažil ověřit, byť matka jeho zaměstnavatele označila. Navrhl změnu napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k doplnění dokazování stran jeho příjmu a poměrů.

18. Navrhovatelka se k odvolání nevyjádřila.

19. Opatrovník nezletilé navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. V otázce určení otcovství uvedl, že otec sám navrhoval provedení důkazu posudkem na DNA, ale následně se mu snažil vyhnout, a proto byl soud nucen přistoupit k odběru vzorku od dítěte domnělého otce z předchozího vztahu, namísto od domnělého otce samotného. Protože byly porovnávány vzorky nezletilé s polorodým sourozencem a ne přímo s domnělým otcem, který se tomuto zřejmě vyhýbá, je jasné, že pravděpodobnost otcovství ve výši 100 % není možná a zjištěná pravděpodobnost více než 93,64 % lze v dané věci považovat za jednoznačně prokazatelnou. V otázce výživného opatrovník připustil, že soud neměl k dispozici potvrzení o příjmech domnělého otce, avšak s ohledem na skutečnost, že přestal se soudem komunikovat, byť v probíhajícím řízení měl možnost se i k tomuto vyjádřit a navrhnout důkazy, správně vycházel soud prvého stupně z jemu dostupných informací o příjmech domnělého otce. Částka 150 EUR měsíčně se pak opatrovníkovi jeví jako přiměřená.

20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3, § 28 z.ř.s. a dospěl k následujícím závěrům.

21. Odvolání není důvodné.

22. Předně odvolací soud pro stručnost odkazuje na skutková zjištění okresního soudu, která jsou správná, odpovídající provedenému dokazování. Odvolací soud též sdílí závěr okresního soudu o tom, že mezinárodní pravomoc (v unijních předpisech nazývána jako mezinárodní příslušnost) k projednání a rozhodnutí této věci je dána, a že rozhodným právem (podle něhož bude věc posouzena) je právo české.

23. Pravomoc českého soudu ve věci určení otcovství, jak správně uvedl soud prvého stupně, k nezletilé je dána dle § 53 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Rozhodným právem je pak podle § 54 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. právo české. Pravomoc českých soudů v otázce rozhodování o svěření do péče je dána Článkem 1 odst. 2 písm. a/ ve spojení s Článkem 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27.11.2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (BRUSEL II). Pravomoc českých soudů v řízení o určení výživného je dána dle Článku 3 písm. d/ Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18.12.2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností.

24. Rozhodné české právo pro řízení o péči o nezletilou je dáno dle Článku 16 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí ze dne 19.10.1996 vyhlášené Sdělením Ministerstva zahraničních věcí [číslo] Sb. m.s. V části řízení o výživném pro nezletilou je rozhodné české právo dáno dle Článku 37 odst. 1 Haagského protokolu ze dne 23.11.2007, o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti schváleném Rozhodnutím Rady (ES) ze dne 30.11.2009 (2009/941/).

25. Dále je důležité uvést, že v průběhu odvolacího řízení se domnělému otci podařilo doručit předvolání k jednání krajského soudu do vlastních rukou dne 28.9.2020, a to prostřednictvím dožádaného řeckého justičního orgánu. Odpadl tak důvod - neznámý pobyt - pro který byl ve věci domnělému otci ustanoven opatrovník. Jeho oprávnění zastupovat domnělého otce tak skončilo a soud nadále jednal pouze s domnělým otcem.

26. Ten v odvolání vytýkal okresnímu soudu, že jeho otcovství k nezl. [jméno] [příjmení] nebylo postaveno najisto, jinými slovy, nebylo zcela prokázáno, když závěry znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], hovoří pouze o 93,64 % pravděpodobnosti jeho otcovství.

27. Odvolatel při tomto svém tvrzení zcela pomíjí výsledky provedeného dokazování a právní úpravu, podle níž se určování otcovství řídí. Soud prvého stupně správně na tuto část projednávané věci aplikoval ust. § 783 odst. 2 o.z., podle něhož se má za to, že otcem je muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 160 a více než 300 dní, ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti. Jde o právní úpravu tzv. třetí domněnky otcovství, následující po domněnce otcovství svědčící manželu matky a po domněnce zakládající otcovství souhlasným prohlášením. Skutkovým základem pro určení otcovství je vykonání soulože v době rozhodné z hlediska otěhotnění matky ve vztahu k narození dítěte. Je-li prokázáno, že v této době určitý muž s matkou dítěte souložil, svědčí mu domněnka otcovství, která je však vyvratitelná skutečností, které z otcovství tohoto muže vylučují. Takovou skutečností je například závěr znalce podle výsledků rozboru DNA. 28. [příjmení] [jméno] se narodila [datum], rozhodná doba pro její početí ve smyslu § 783 odst. 2 o.z. běžela od [datum] do [datum]. Oba rodiče shodně tvrdili, že spolu žili jako partneři nejméně od dubna 2015 do července 2015 (vyjádření domnělého otce na policejní stanici v [anonymizováno] ze dne 20.4.2017, založené ve spisu na č.l. 64), a že spolu měly nechráněné pohlavní styky. Zákonná třetí domněnka otcovství tak svědčí [příjmení] [příjmení], který se ji snažil vyvrátit námitkou, že v této době byl vždy více než 8 dní v měsíci mimo domov jako řidič nákladního vozidla v zahraniční firmě, a že matka chodila často večer ven, přičemž nevěděl s kým a zda chodila za zábavou. Navrhl provedení analýzy DNA zúčastněných osob.

29. Jeho návrhu soud prvého stupně vyhověl a ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], učinil shora uvedený závěr o pravděpodobnosti otcovství [jméno] [příjmení]. Jinými slovy, domnělý otec tvrdil okolnosti, které by měly jeho otcovství určené na základě třetí domněnky otcovství vylučovat, avšak ty nebyly prokázány. V této souvislosti lze též poukázat na odůvodněnírozsudku okresního soudu, který přesvědčivě vyložil, proč v dané věci je pravděpodobnost otcovství na základě rozboru DNA ve výši 93,64 % dostatečná pro závěr (je přesvědčivým důkazem pro to), že otcovství [jméno] [příjmení] nevylučují závažné okolnosti.

30. Lze tak uzavřít, že okresní soud správně určil, že [jméno] [příjmení] je otcem nezletilé [jméno] [příjmení].

31. Dále v odvolání otec brojil proti postupu soudu prvého stupně, který při určování výživného vyšel z tvrzení matky o jeho příjmu, aniž by jej jakkoliv ověřoval, přičemž obdobně postupoval i u jejího tvrzení o výši výživného pro syna [jméno], žijícího ve Spolkové republice Německo. S těmito odvolacími námitkami však nemůže být otec úspěšný s ohledem na svůj postoj k věci v průběhu celého řízení, a to i odvolacího. Již dne 20.4.2017 byl v rámci dožádání policejním orgánem v [anonymizováno] doručen otci návrh matky s výzvou k soudu, aby se k němu otec vyjádřil a označil důkazy k prokázání jím tvrzených skutečností. V návrhu ze dne 28.12.2016 matka poskytla tvrzení nejen o příjmu otce, ale i o jeho synu žijícím ve Spolkové republice Německo, [jméno]. Pokud s jejími tvrzeními otec nesouhlasil, měl poskytnout svá vlastní tvrzení a navrhnout k jejich prokázání důkazy (stejnou možnost dal otci i odvolací soud, když mu dne [datum] doručil výzvu, aby se vyjádřil ke svým příjmovým a majetkovým poměrům). To však ve svém vyjádření ze dne 20.4.2017 na policejní stanici v [anonymizováno] zcela evidentně neučinil. Bez omluvy se ani nedostavil k jednání okresního soudu, byť k němu byl nejen řádně předvolán, ale bylo mu poskytnuto to dobrodiní, že soud prvého stupně nařídil rovnou tři termíny jednání (25.5.2017, 29.6.2017 a 21.9.2017) pro případ, že by se k některému z nich otec nemohl ze závažných důvodů dostavit. Namísto toho přestal přebírat soudní obsílky a nedostavil se ani k odběru biologického materiálu pro rozbor DNA (vyjádření Prvoinstančního soudu v [anonymizováno] ze dne 1.12.2017 na č.l. 168 spisu). I přesto se okresní soud v [obec] pokusil kontaktovat otce u jeho zaměstnavatele ([příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], č.l. 370 spisu). Pokud otec k doručenému návrhu matky neposkytnul žádné konkrétní tvrzení o svým příjmových poměrech, byť je matka v návrhu označuje, ani neposkytnul součinnost k jejich prokázání, není důvodná jeho námitka, že soud prvého stupně v otázce určení výživného vycházel z příjmu otce a další vyživovací povinnosti k polorodému sourozenci nezl. [jméno] tvrzených matkou.

32. Soud prvého stupně tak při určování výše výživného vyšel správně z příjmu otce, kterého může dosahovat jako řidič nákladní kamionové dopravy ve výši 300 až 400 EUR týdně. Stanovené výživné ve výši 150 EUR měsíčně pro nezl. [jméno] představuje 1/8 (v případě příjmu 300 EUR týdně) nebo dokonce méně něž 1/10 (v případě příjmu 400 EUR týdně) otcova potenciálního příjmu při jeho dvou vyživovacích povinnostech a při zohlednění faktického stavu, že se s nezletilou vůbec nestýká a neposkytuje jí žádné plnění ani například při styku, pak zcela odpovídá hledisku § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného a hledisku § 913 odst. 2 o.z. pro výši potenciálního příjmu, z něhož je možné pro účely výživného vyjít a posuzujícího i míru osobní péče rodiče o nezletilého nebo rodinnou domácnost. Lze tak uzavřít, že shora uvedeným hlediskům pro určení výživného nezletilé odpovídá od [datum] okresním soudem stanovené výživné pro nezl. [jméno] ve výši 150 EUR měsíčně.

33. Výši výživného odpovídá dluh, který otci na výživném vznikl za dobu od [datum] (narození nezletilé) do [datum] (rozhodování odvolacího soudu), tj. za dobu 43 měsíců a 19 dnů, v celkové výši 6.545 EUR. Při stanovení lhůty k zaplacení dlužného výživného vzal krajský soud v úvahu, že otec splátky výživného neplatí a z žádných zjištěných skutečností nevyplývá, že při stanovení delší lhůty k plnění by je dobrovolně zaplatil. S ohledem na výši dlužného výživného je však odvolací soud přesvědčen, že je namístě umožnit otci zaplatit dlužné výživné ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám matky, podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., aby měl čas fakticky tuto částku zaplatit k rukám matky.

34. S ohledem na shora uvedené krajský soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I., II., a III., potvrdil. V napadeném výroku IV., ohledně dlužného výživného, podle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. po jeho dopočtení ke dni rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu změnil.

35. Protože došlo ke změně prvoinstančního rozhodnutí, musel odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout i o nákladech řízení u soudu prvého stupně. Rozhodl tak podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 23 z.ř.s., když nebyly shledány okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení před okresním nebo odvolacím soudem, některému z účastníků odůvodňovaly.

36. Usnesením okresního soudu ze dne 29.11.2019, č.j. 24 Nc 1065/2016-415, byla otci z důvodu neznámého pobytu ustanovena opatrovnice [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátka se sídlem v [obec], které je třeba přiznat podle § 140 odst. 2 o.s.ř. náhradu hotových výdajů a odměnu z zastupování otce, které platí stát. Ustanovená opatrovnice vykonala čtyři úkony právní služby (převzetí věci, nahlédnutí do spisu, podání odvolání proti usnesení č.j. 24 Nc 1065/2016-410 a odvolání proti rozsudku ve věci samé). Výše odměny vyplývá z tarifní hodnoty 1.000 Kč podle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále také jen AT) ve znění účinném po [datum], tj. po dni vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ve Sbírce zákonů. Opatrovnici otce tak náleží odměna ve výši 4 x 500 Kč (§ 7 bod 2 AT), ke které je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT). Odměna bude opatrovnici proplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Pardubicích, který ji do funkce opatrovníka jmenoval.

37. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát proti neúspěšnému otci právo na náhradu nákladů řízení, které platil, protože u otce nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto náklady jsou představovány vyplaceným znalečným ve výši 40.403 Kč. Proto bylo rozhodnuto, že otec je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení státu ve výši 40.403 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., když tato lhůta byla prodloužena na jeden měsíc ze stejného shora uvedeného důvodu jako v případě dlužného výživného.

38. Odvolací soud po vyhlášení rozhodnutí ve věci samé do písemného vyhotovení rozsudku doplnil povinnost otce danou ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek z podané žaloby o určení otcovství ve výši 2.000 Kč, neboť matka byla při podání tohoto návrhu od platební povinnosti dle § 11 odst. 2 písm. g/ zák. č. 549/1991 Sb. osvobozena. Výše soudního poplatku 2.000 Kč vyplývá z Položky 4 bod 1 písm. c/ Sazebníku poplatků.

39. Současně byla otci podle § 2 odst. 5 zák. č. 549/1991 Sb. uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek z podaného odvolání proti rozsudku okresního soudu ve výši 2.000 Kč. Vznik poplatkové povinnosti vyplývá z § 4 odst. 1 písm. b/ zák. č. 549/1991 Sb a výše soudního poplatku 2.000 Kč vyplývá z Položky 22 bod 1 písm. b/ Sazebníku poplatků. Protože usnesení o povinnosti otce zaplatit soudní poplatek z žaloby a z odvolání nemusí být ve smyslu § 168 odst. 1 o.s.ř. vyhlášeno, přistoupil odvolací soud přímo k jeho doplnění do písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu ve výrocích VI. a VII.

40. Podle § 141 odst. 2 o.s.ř. náklady spojené s tím, že účastník jedná ve své mateřštině platí stát. U takových nákladů, které představují realizaci práva účastníka jednat před soudem v jeho mateřštině podle § 18 odst. 1 o.s.ř. pak nepřichází v úvahu jejich náhrada státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř., a proto není v tomto směru ani potřeba o náhradě nákladů státu rozhodovat.