Číslo jednací: 26 Co 196/2021-327

Rubrum

Právní věta vyslovená Nejvyšším soudem, že „K uspokojení pohledávky, která vznikla věřiteli vůči jednomu z bývalých manželů až po rozvodu manželství, nelze použít majetek nacházející se ve společném jmění bývalých manželů bez zřetele k tomu, že taková pohledávka vznikla sice po rozvodu, ale ještě předtím, než bylo rozvodem zaniklé majetkové společenství manželů vypořádáno“, je použitelná i na situace, kdy vymáhaná pohledávka vznikla věřiteli za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Výrok

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] proti povinnému: [osobní údaje povinného] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti bývalé manželky povinného: [osobní údaje manželky] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o návrzích bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce k odvolání bývalé manželky povinného proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2021 č. j. 27 EXE 1587/2020-81 takto:

Odůvodnění

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení

Napadeným usnesením okresní soud zastavil exekuci vedenou u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 27 EXE 1587/2020 a soudním exekutorem Mgr. Bohumilem Brychtou se sídlem Exekutorského úřadu Rychnov nad Kněžnou pod sp. zn. 194 EX 1529/20-64, v rozsahu exekučních příkazů ze dne 8. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20-18 a ze dne 22. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20-35 (výrok I). V rozsahu exekučního příkazu ze dne 8. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20-20 návrh bývalé manželky povinného na zastavení exekuce zamítl (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o návrzích bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce (výrok III). Okresní soud uzavřel, že v exekuci vymáhané pohledávky oprávněné proti povinnému vznikly z titulu dvou smluv o zápůjčce, uzavřených dne 12. 4. 2019. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 22. 6. 2016. Řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo u Okresního soudu v Hradci Králové zahájeno dne 22. 3. 2017 pod sp. zn. 14 C 85/2017 a dosud není skončeno, přičemž předmětem vypořádání jsou i pozemky vedené na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a k. ú. [obec], které byly postiženy výše citovanými exekučními příkazy ze dne 8. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20-18, a ze dne 22. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20-35 Okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 1134/2007, ze dne 10. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 3964/2017, a usnesení ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 4643/2014) a následně uzavřel, že do doby pravomocného vypořádání uvedených pozemků coby součástí již neexistujícího společného jmění manželů je exekučně postihnout nelze, neboť není ustálen jejich vlastnický režim; zákonná úprava, která by soudu umožnila řešit tuto otázku jako předběžnou, na rozdíl od úpravy postižení existujícího společného jmění manželů, absentuje. Nejde přitom o neúmyslné opominutí zákonodárce, ale o důsledek skutečnosti, že vlastnické poměry bývalých manželů ve vztahu k jejich zaniklému společnému jmění má řešit pouze soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů, které je pro řešení těchto otázek coby řízení nalézací specificky uzpůsobeno a nebylo by žádoucí, aby do masy nevypořádaného, avšak již neexistujícího společného jmění manželů, zasahoval exekuční soud a tím třeba předmět řízení o vypořádání společného jmění manželů i de facto vyčerpal. Z těchto důvodů okresní soud exekuci v rozsahu těchto exekučních příkazů podle § 55 odst. 1 exekučního řádu z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu jako nepřípustnou zastavil. Dalšími otázkami souvisejícími s předmětnými exekučními příkazy, zejména tím, zda jde či nejde o přiměřený způsob vedení exekuce, se soud pro nadbytečnost nezabýval (výrok I.). Návrh bývalé manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu ze dne 8. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20 - 20 okresní soud důvodným neshledal. Předmětem provedení exekuce dle citovaného exekučního příkazu byla„ jiná peněžitá pohledávka než ze smlouvy o účtu s peněžním ústavem, či mzdový nárok, a to pohledávka, či všechny pohledávky, splatné, i dosud nesplatné nebo které teprve ze vztahů povinného a jeho dlužníka budou v budoucnu postupně vznikat, vyplývající z povinnosti dlužníka vyplatit povinnému přeplatek na dani dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jakož i exekučně postižitelná plnění z jejich smluvních i bezesmluvních vztahů jiných“. Okresní soud uzavřel, že ze smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne 4. 11. 2011, ve znění dodatku č. 1 ze dne 13. 1. 2021, vyplývá, že nájemní vztah má od 13. 1. 2021 na straně pronajímatele dvě osoby - povinného a bývalou manželku povinného. V dodatku bylo upraveno rozdělení nájemného mezi pronajímatele a dlužníka povinného - [právnická osoba], s.r.o., tak eviduje jako pohledávku povinného vůči této společnosti pouze tu část nájemného, kterou má hradit povinnému, a exekuční příkaz postihl jen tu část nájemného, která má být zaplacena povinnému, a nikoliv tu, která má být zaplacena bývalé manželce povinného. V citovaném exekučním příkazu není uvedeno, že by jím bylo postiženo celé nájemné. Tyto poměry nadto musí být povinnému, jeho bývalé manželce i [právnická osoba], s.r.o., známy, neboť první dva jmenovaní jsou společníky posledně jmenované. Příjem z odpovídající části nájemného je výlučným majetkem bývalé manželky povinného a nelze jej použít k uspokojení výlučného závazku povinného vzniklého po zániku manželství, není nutno se zabývat tím, zda bývalá manželka povinného proti vzniku závazku něco namítala a kdy se tak stalo. Návrh manželky na částečné zastavení exekuce v rozsahu citovaného exekučního příkazu ze dne 8. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20 - 20 proto okresní soud jako nedůvodný zamítl (výrok II). Náhradu nákladů řízení okresní soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť u žádného z nich neshledal zavinění na částečném zastavení exekuce dle výroku I., ve vztahu k výroku II sice bývalá manželka povinného nebyla procesně úspěšná, ale ostatním účastníkům řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (výrok III). Proti výroku II usnesení okresního soudu podala bývalá manželka povinného odvolání. Ztotožnila se s právním závěrem okresního soudu, měla však za to, že mu neodpovídá výrok II napadeného usnesení. Poukázala na to, že [právnická osoba], s.r.o., právní názor okresního soudu nerespektuje, nájemné navrhovatelce dál s odkazem na uvedený exekuční příkaz postihující nájemné nehradí a skládá jej do soudní úschovy. Vyjádřila přesvědčení, že celá exekuce je mezi oprávněnou a povinným domluvená a jejím jediným cílem je vyvedení nemovitosti v [obec] ze SJM povinného a jeho bývalé manželky, neboť [právnická osoba], s.r.o., v listopadu 2021 končí nájemní smlouva. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II změnil a exekuci zastavil v části, ve které je exekučním příkazem postiženo nájemné patřící bývalé manželce povinného ze smlouvy o nájmu ze dne 4. 11. 2011 ve znění pozdějších dodatků mezi bývalou manželkou povinného a povinným na straně pronajímatelů a [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba], s.r.o.“). Proti výroku I a souvisejícímu výroku III usnesení okresního soudu se odvolala oprávněná. Namítla, že umožňuje-li zákonodárce k uspokojení výlučných dluhů vzniklých před uzavřením manželství použít majetek SJM, tím spíše by mělo být možné k uspokojení výlučného dluhu povinného použít i majetek ze zaniklého SJM, neboť se stále jedná o majetek povinného. Nemožnost postihnout v rámci exekuce majetek povinného v zaniklém, ale dosud nevypořádaném SJM není v souladu s aktuální právní úpravou, není třeba vyčkávat na skončení řízení o vypořádání SJM. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2530/2007 a ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3473/2008. Skutečnost, že pohledávka vznikla po rozvodu manželů, avšak před vypořádáním SJM automaticky neznamená, že pro ni nelze vést exekuci na majetek, který je součástí nevypořádaného SJM. Pokud by závěry okresního soudu byly správné, znamenalo by to, že by oprávněná musela čekat neúměrně dlouhou dobu, než bude SJM vypořádáno. Sice jde o pohledávku vzniklou po rozvodu, ale silnější má být právo věřitele na zaplacení své pohledávky, když věřitel nemůže ovlivnit délku soudního řízení o vypořádání SJM a ztrácí tak sílu soudní ochrany. Za nepravdivé považovala sdělení bývalé manželky povinného, že jsou dostatečné jiné zdroje pro provedení exekuce, v případě srážek ze mzdy by při postupném vymáhání dluhu čekala neúměrně dlouho. Oprávněná sporovala též hodnotu nemovitostí, měla za to, že jejich cena je cca poloviční a jinak než prodejem nemovitostí nelze dojít rozumnému uspokojení její pohledávky. Doplnila, že v souzené věci mělo být aplikováno ust. § 736 o. z. a okresní soud měl zkoumat, zda a kdy se bývalá manželka povinného o existenci vymáhaného dluhu dozvěděla a zda s ním souhlasila, resp. bez zbytečného odkladu projevila nesouhlas pro účely aplikace § 732 o. z. Lze se přitom domnívat, že bývalá manželka povinného věděla o dluhu povinného již v roce 2019 a proti dluhu se nebránila. Nemožnost postihu nevypořádaného SJM odporuje požadavku rovného postavení subjektů soukromoprávních vztahů a postup okresního soudu oprávněnou jako věřitelku poškozuje, manželství nemá za cíl ochranu před věřitelem. Stejné závěry dle oprávněné platí i ohledně nájemného. Z nájemní smlouvy (ani dodatku k ní) neplyne, že by jimi bylo vypořádáno SJM povinného a jeho bývalé manželky, proto má být postiženo celé nájemné, které by [právnická osoba], s.r.o., měla povinnému a jeho bývalé manželce platit. Dodala, že v exekuci není vymáhán dluh ze dvou smluv o zápůjčce, jak mylně uvádí okresní soud, ale ze smlouvy jediné. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku I změnil a návrh bývalé manželky na částečné zastavení exekuce v uvedeném rozsahu zamítl. Bývalá manželka povinného ve vyjádření k odvolání oprávněné doplnila, že má za to, že odvolání oprávněné bylo podáno opožděně, neboť nebylo doručeno exekučnímu soudu, ale exekutorovi, tedy bylo podáno u nepříslušného subjektu. Dále uvedla, že argumenty oprávněné jsou nepřiléhavé, zdůraznila, že vymáhaný dluh je výlučným dluhem povinného vzniklým po zániku manželství, o kterém nevěděla a včas se dovolala neplatnosti jednání vůči oprávněné i povinnému. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu a zdůraznila, že vlastnické poměry bývalých manželů ve vztahu k jejich zaniklému SJM má řešit pouze soud v řízení o vypořádání SJM. Vyjádřila přesvědčení, že exekuce je vedena po vzájemné dohodě mezi oprávněnou a povinným s cílem vyvést nemovité věci z nevypořádaného SJM, což dokládala následujícími skutečnostmi. Uvedla, že oprávněná po dohodě s povinným souhlasila se zastavením exekuce na mzdu povinného, která byla původně postižena exekutorem, jejím skutečným cílem tak není domoci se rychlého zaplacení své pohledávky. Dále zdůraznila, že ač povinný ví, že hodnota nemovitostí je přibližně 15 000 000 Kč, souhlasí s tím, aby byla vedena exekuce prodejem nemovitých věcí, neboť 4. 11. 2021 [právnická osoba], s.r.o., končí nájemní smlouva a tato nebude z její strany prodloužena, přesto [právnická osoba], s.r.o., prováděla v nemovitosti stavební úpravy. Soudní exekutor exekucí postihl i nájemné patřící výlučně odvolatelce a toto je nyní skládáno do soudní úschovy, povinný ani oprávněná však nesouhlasili s jeho vydáním navrhovatelce. Konečně doplnila, že exekucí je postižen i obchodní podíl povinného ve [právnická osoba], s.r.o., který má dle ocenění znaleckým posudkem hodnotu cca 20 000 000 Kč a v souladu s § 58 ex. ř. má postižení obchodního podílu povinného předcházet prodeji nemovitých věcí. Doplnila, že důvodem pro zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí je i zjevná nepřiměřenost tohoto způsobu provedení exekuce (§ 268 odst. 1, písm. h/ o. s. ř.), který zasahuje do práva odvolatelky, kdy k úhradě závazku povinného dojde z jiných zdrojů (mzda, nájemné, pojistné) a také skutečnost, že prodej nemovitých věcí je v rozporu s morálními pravidly, jak uvedla shora, neboť cílem není vymožení pohledávky oprávněné, ale vyvedení nemovitosti z nevypořádaného SJM (§ 268 odst. 1, písm. d/ o. s. ř.). Dále dodala, že oprávněná je ve vztahu k povinnému dlouhodobou pacientkou a současně soukromou daňovou poradkyní povinného, což rovněž ukazuje na osobní a pracovní vztahy mezi povinným a oprávněnou a nepřímo dokládá, že exekuce je řízena organizovanou skupinou kolem povinného. Poukázala dále na dohodu o společném postupu, jíž povinný neúspěšně prostřednictvím exekuce„ útočil“ na obchodní podíl bývalé manželky povinného na [právnická osoba], s. r. o., v tomto řízení jde přitom o totožný princip. Měla za to, že cílem vedené exekuce je šikana a poškození bývalé manželky povinného s cílem vyvést nemovitost ze SJM a umožnit [právnická osoba], s.r.o., užívání nemovitých věcí i po 4. 11. 2021, což je samo o sobě důvodem zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí pro nemravnost. Povinný se ve věci rovněž vyjádřil. Uvedl, že bývalá manželka nepochybně o vzniku vymáhaného dluhu věděla již v září 2019, kdy podala na povinného trestní oznámení, v němž poukazovala na zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč, nesouhlas s dluhem učinila až 25. 1. 2021, tedy opožděně, a nikoliv bez zbytečného odkladu po tom, co se o něm dozvěděla. Důrazně odmítl existenci dohody mezi ním a oprávněnou. Uvedl, že jeho čistá mzda činí 41 000 Kč měsíčně (nikoli 60 000 Kč uváděných bývalou manželkou povinného), hradí přitom výživné na zlet. syna [jméno] 20 000 Kč měsíčně a má zákonnou vyživovací povinnost ke dvěma dvě nezl. dcerám a manželce. Aby byl schopen zabezpečovat základní životní potřeby rodiny a plnit své vyživovací povinnosti i vzhledem k tomu, že k vymožení dluhu existuje jiný a dostatečný majetek povinného, navrhl zrušení exekučního příkazu postihující jeho mzdu a návrhu bylo soudním exekutorem vyhověno. Uvedený postup však rozhodně žádnou dohodu mezi povinným a oprávněnou nedokládá, jak se snaží bývalá manželka povinného podsouvat. K námitkám bývalé manželky povinného stran prodeje nemovitých věcí a nesouhlasu bývalé manželky s prodloužením nájemní smlouvy uvedl, že stanovisko bývalé manželky povinného jen dokládá, jak sama poškozuje [právnická osoba], s. r. o., jejíž je 50% společníkem, a navíc usiluje o to, vrátit se do funkce jednatele společnosti. Pokud by byla exekuce tzv. domluvená, povinný by se jistě proti usnesení o částečném zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí odvolal, což však neučinil. Na skládání nájemného ze soudní úschovy, které je jako přírůstek součástí zaniklého a doposud nevypořádaného SJM povinného a jeho bývalé manželky, nemá povinný jakýkoliv vliv, kdy se toto děje na základě rozhodnutí opatrovníka [právnická osoba], s.r.o., [titul] [jméno] [příjmení]. Otázka nájemného bude řešena až v rámci rozhodnutí o vypořádání SJM, které aktuálně probíhá před Okresním soudem v Hradci Králové. Stran zvoleného způsobu a pořadí provedení exekuce bývalá manželka pomíjí ust. § 58 odst. 3 ex. ř., dle něhož způsob provedení exekuce určí exekutor. Na návrh povinného nebo s jeho souhlasem lze exekuci provést i v jiném pořadí, než stanoví § 58 odst. 2 ex. ř. Tedy sám zákon připouští jiné pořadí. Nelogicky a rozporně vyznívá tvrzení bývalé manželky povinného, že exekuce nemovité věci v hodnotě 15 000 000 Kč je (dle jejího názoru) zjevně nepřiměřená, naproti tomu dražba podílu povinného na [právnická osoba], s.r.o., v hodnotě (dle tvrzení bývalé manželky povinného) cca 20 000 000 Kč by již nepřiměřená nebyla. Tvrzení bývalé manželky povinného povinný považoval za nepravdivá, zkreslující a mají zjevně za cíl pouze poškodit povinného. K vyjádření bývalé manželky povinného později nad rámec uvedeného doplnil, že veškeré naspořené a zapůjčené prostředky použil k úhradě dluhů vůči věřiteli [právnická osoba], který je společným věřitelem povinného a jeho bývalé manželky, a nadto se jednalo o dluhy, které spadají do jejich zaniklého, dosud nevypořádaného SJM a jejich úhrada byla i v zájmu jeho bývalé manželky a v její prospěch. V obavě před exekucí si povinný zapůjčil i od oprávněné. Naopak snaha bývalé manželky povinného o vydražení obchodního podílu na [právnická osoba], s. r. o., svědčí o její snaze tuto společnost, povinného a potažmo i sebe poškodit, hodnota podílu nadto převyšuje hodnotu postižených nemovitých věcí a exekuce na obchodní podíl povinného by byla nepřiměřená. Zdůraznil, že provádění exekuce je v pravomoci soudního exekutora, jakákoli tvrzená existence organizované skupiny kolem jeho osoby je čistou fabulací bývalé manželky. Namítaná dohoda o společném postupu uzavřená mezi povinným a společností [právnická osoba], se této věci nijak netýká a soudy již byla posuzována, nebylo na ni shledáno nic protiprávního ani nemravného. Doplnil, že služby oprávněné jako daňové poradkyně povinný osobně nevyužíval, v několika případech je využívala [právnická osoba], s.r.o., v době, kdy bývalá manželka povinného ještě ve společnosti sama působila. Pokud bývalá manželka uvádí, že oprávněná je dlouhodobou pacientkou povinného, pak bez souhlasu oprávněné porušuje zákonnou povinnost mlčenlivosti dle zákona o zdravotních službách. Tvrzení bývalé manželky shledal povinný nepravdivými s cílem jej poškodit. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné (a contr. § 202 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal námitky bývalé manželky povinného i oprávněné a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. Odvolací soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť všichni účastníci s takovým postupem soudu souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Předně odvolací soud k námitce bývalé manželky povinného stran opožděnosti odvolání podaného oprávněnou uvádí, že napadené usnesení bylo oprávněné doručeno soudním exekutorem do datové schránky 8. 4. 2021, odvolání oprávněné bylo doručeno do datové schránky okresního soudu 23. 4. 2021, tedy včas. Skutečnost, že odvolání bylo oprávněnou zasláno rovněž soudnímu exekutorovi, na výše uvedeném závěru ničeho nemění. V souzené věci bylo exekuční řízení zahájeno 30. 11. 2020, Okresním soudem v Hradci Králové byl dne 7. 12. 2020 pod č. j. 27 EXE 1587/2020-13 soudní exekutor Mgr. Bohumil Brychta, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, pověřen provedením exekuce podle pravomocného a vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2020, č. j. EPR 222447/2020 - 6 a elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2020, č. j. EPR 236226/2020 - 6 (dále jen "exekuční titul"), k vymožení pohledávky oprávněného 1 050 000 Kč a nákladů exekuce. Soudní exekutor exekučními příkazy ze dne 8. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20 - 18 a ze dne 22. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20 - 35 postihl nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec] v dosud nevypořádaném společném jmění povinného a bývalé manželky povinného. Dále exekučním příkazem ze dne 8. 12. 2020, č. j. 194 EX 1529/20 - 20 postihl mj. nájemné náležející povinnému z titulu nájemní smlouvy uzavřené se [právnická osoba], s.r.o. Bývalá manželka povinného se domáhala zastavení exekuce v rozsahu citovaných exekučních příkazů. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že pohledávky oprávněné proti povinnému přiznané exekučním titulem vznikly z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 4. 2019. Manželství povinného a bývalé manželky povinného pravomocně rozvedeno k 22. 6. 2016. Řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo u Okresního soudu v Hradci Králové zahájeno dne 22. 3. 2017 pod sp. zn. 14 C 85/2017 a dosud není skončeno, přičemž předmětem vypořádání jsou i pozemky postižené citovanými exekučními příkazy soudního exekutora (č. l. 18 a 35 spisu soudního exekutora). Dále uzavřel, že ze smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne 4. 11. 2011, ve znění dodatku č. 1 ze dne 13. 1. 2021, vyplývá, že byla uzavřena mezi povinným a bývalou manželkou povinného na straně pronajímatelů a [právnická osoba], s.r.o., na straně nájemce a s účinností od 13. 1. 2021 bylo dohodnuto rozdělení nájemného mezi pronajímatele s tím, že polovina nájemného je splatná na účet povinného a druhá polovina na účet bývalé manželky povinného. Tyto skutečnosti nebyly účastníky sporovány. Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (dále jen exekučního řádu), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 268 odst. l, písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle ust. § 262b odst. 1 o. s. ř. je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen. Podle § 731 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí (i exekuci) uspokojit i z toho, co je ve společném jmění. Současně platí i § 732 nového občanského zákoníku, podle kterého vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo, i když jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že„ dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství“. Dle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Jinými slovy, podle § 731 a 732 nového občanského zákoníku lze vést výkon rozhodnutí (exekuci) na majetek SJM i pro individuální dluhy jednoho z manželů (povinného), ať již vznikly za trvání společného jmění (manželství), nebo před jeho uzavřením. Stran postihu nemovitých věcí v zaniklém, dosud nevypořádaném společném jmění povinného a jeho bývalé manželky (dál jen„ SJM“) pro pohledávku oprávněné, která vznikla jednomu z bývalých manželů (zde povinnému) po rozvodu manželství předtím, než bylo rozvodem zaniklé SJM vypořádáno, odvolací soud uvádí následující. Problematikou možnosti postihu majetku v SJM i pro individuální dluhy jednoho z manželů (povinného) se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí, a to včetně možnosti postihu majetku v rozvodem zaniklém, avšak dosud nevypořádaném SJM (k tomu srovnej např. judikáty Nejvyššího soudu citované okresním soudem v bodě 6 napadeného usnesení). Nejvyšší soud uzavřel, že pokud ke vzniku závazku došlo za trvání manželství, pak lze vést exekuci i na majetek patřící do zaniklého a v době zahájení exekučního řízení nevypořádaného společného jmění manželů. Vznikl-li však závazek až po rozvodu manželství, nelze k jeho vymožení exekuci na majetek patřící do (dosud nevypořádaného) společného jmění manželů vést (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2018 sp. zn. 20Cdo 3964/2017). Jinými slovy, k uspokojení pohledávky, která vznikla věřiteli vůči jednomu z bývalých manželů až po rozvodu manželství, nelze použít majetek nacházející se ve společném jmění bývalých manželů bez zřetele k tomu, že taková pohledávka vznikla sice po rozvodu, ale ještě předtím, než bylo rozvodem zaniklé majetkové společenství manželů vypořádáno (k tomu dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1134/2007, ze dne 10. 5. 2018 sp. zn. 20 Cdo 3964/2017 či usnesení ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 4643/2014). V rozsudku ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1134/2007 Nejvyšší soud v návaznosti na závěr přijatý v R 74/2004 (který řešil možnost uspokojení pohledávky, která vznikla věřiteli vůči jednomu z bývalých manželů za trvání manželství) vyložil, že k uspokojení pohledávky, která vznikla věřiteli vůči jednomu z bývalých manželů až po rozvodu manželství, nelze použít majetek nacházející se v bezpodílovém spoluvlastnictví bývalých manželů nebo ve společném jmění bývalých manželů bez zřetele k tomu, že taková pohledávka vznikla sice po rozvodu, ale ještě předtím, než bylo rozvodem zaniklé majetkové společenství manželů vypořádáno. Na uvedených závěrech Nejvyšší soud setrval i v pozdější judikatuře (vedle již citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu shora srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4455/2016). Nejvyšší soud dále uzavřel, že v zásadě platí, že„ zvláštním právním předpisem“, na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí), k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016. Právní skutečností hmotného práva, od níž se odvíjejí vztahy mezi oprávněnou, povinným a bývalou manželkou povinné, včetně výčtu právních skutečností, při jejichž naplnění by se bývalá manželka povinné v souzené věci mohla s úspěchem domoci zastavení exekuce podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., je tedy právní a skutková situace, která byla v době uzavření smlouvy o zápůjčce (ze dne 12. 4. 2019). Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodným momentem je skutečnost, že ke vzniku výlučného závazku povinného došlo až po rozvodu manželství, nikoliv to, zda do doby nařízení exekuce, resp. pověření soudního exekutora provedením exekuce zaniklé společné jmění manželů bylo nebo nebylo vypořádáno. Byť citovaná judikatura Nejvyššího soudu řešila situaci, kdy ke vzniku výlučného závazku povinného došlo za účinnosti občanského zákoníku zák. č. 40/1964 Sb., tj. před 1. 1. 2014, odvolací soud uzavřel, že uvedené závěry jsou použitelné i za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a to s ohledem na znění ust. § 731 o. z. citované shora, tj. v exekuci se lze obecně uspokojit i z toho, co je ve společném jmění manželů pouze tehdy, vznikl-li dluh jednoho z manželů za trvání společného jmění (příp. s ohledem na ust. § 732 o. z. před uzavřením manželství). V souzené věci však závazek povinného vznikl až po zániku jeho manželství s bývalou manželkou, které bylo pravomocně rozvedeno k 22. 6. 2016 (nejpozději k tomuto datu zaniklo i společné jmění povinného a jeho bývalé manželky, a to bez ohledu na jeho následné vypořádání, resp. na to, že dosud vypořádáno nebylo (k tomu srovnej dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019 sp. zn. 20Cdo 502/2019). Je-li v daném případě rozhodující, že pohledávky oprávněné za povinným vznikla až po rozvodu manželství, není případný poukaz oprávněné na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009 sp. zn. 22 Cdo 2530/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3473/2008, neboť tato rozhodnutí se zabývala situací, kdy vykonávaná pohledávka vůči jednomu z manželů vznikla za trvání manželství. Odvolací soud neshledal důvodnými námitky oprávněné stran tvrzené diskriminace věřitele (oprávněné) na úkor bývalé manželky povinného. Nelze totiž přehlédnout, že nejen věřitel (jenž má právo očekávat, že jeho závazek bude splněn z majetku, který nabyl povinný), ale i manžel povinného disponuje ospravedlnitelným očekáváním, že ze společného jmění nebude uspokojen dluh, který manžel povinného nezpůsobil a případně o něm ani nevěděl. Je přitom věcí zákonodárce, aby vymezil, jakým způsobem a do jaké míry má být poskytnuta ochrana majetkovým zájmům manžela nebo bývalého manžela povinného na straně jedné a věřitelům na straně druhé (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019 sp. zn. 20 Cdo 4591/2018). Z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal napadené usnesení ve výroku I věcně správné a podle ust. § 219 o. s. ř. jej potvrdil, aniž by se pro nadbytečnost zabýval námitkami povinné stran přiměřenosti a pořadí tohoto způsobu vedení exekuce či tvrzením, že exekuce je vedena po vzájemné dohodě mezi oprávněnou a povinným s cílem vyvést nemovité věci z nevypořádaného SJM, resp. že exekuce je řízena organizovanou skupinou kolem povinného. Ve světle výše uvedeného nebyla rozhodná ani skutečnost, zda bývalá manželka povinného o vymáhaném dluhu věděla, zda proti němu něco namítala a kdy se tak stalo. Pokud jde o návrh bývalé manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu ze dne 8. 12. 2020 č. j. 194 EX 1529/20 - 20, odvolací soud se ztotožnil se závěry okresního soudu, odvolání bývalé manželky povinného důvodným neshledal. Z nájemní smlouvy ze dne 4. 11. 2011, ve znění dodatku ze dne 13. 1. 2021, vyplývá, že mezi účastníky bylo dohodnuto rozdělení nájemného mezi pronajímatele s tím, že polovina nájemného je splatná na účet povinného a druhá polovina na účet bývalé manželky povinného. Ze znění uvedeného exekučního příkazu se nepodává, že by jím bylo postiženo celé nájemné, exekuční příkaz postihuje pouze pohledávky povinného vůči uvedené společnosti, resp. pouze tu část nájemného, kterou má dle nájemní smlouvy ve znění dodatku [právnická osoba], s.r.o., na straně nájemce povinnému platit. Pohledávka bývalé manželky povinného z titulu citované nájemní smlouvy ve znění jejího dodatku nebyla exekučním příkazem postižena. Nadto, jak správně uzavřel okresní soud, tyto skutečnosti musí být povinnému, bývalé manželce povinné a [právnická osoba], s.r.o., známy. Na uvedeném ničeho nemění, že [právnická osoba], s.r.o., nájemné bývalé manželce povinného nehradí a skládá jej do soudní úschovy i to, že soud zamítl návrh bývalé manželky povinného na vydání části soudní úschovy pro nesouhlas složitele a příjemce 1. (soudní exekutor) s tím, že bývalá manželka povinného byla soudem poučena, že (nedojde-li mezi účastníky k dohodě) může postupovat dle ust. § 299 zák. č. 292/2013 Sb. a domáhat se nahrazení souhlasu s vydáním úschovy (viz usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 6. 2021 č. j. 14 Sd 1/2021 - 56). K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že v souzené věci je nesporné, že povinný a manželka povinného mají ve společném jmění nemovitost, která je pronajímána [právnická osoba], s.r.o., a z tohoto majetku přicházejí do nevypořádaného společného jmění výnosy v podobě nájemného. Obecně platí, že po zániku společného jmění bývalí manželé již nenabývají do společného jmění nový majetek, do masy společného jmění však přibývají přírůstky a výnosy z majetku, který byl ve společném jmění v okamžiku jeho zániku, které se posléze vypořádají v rámci vypořádání společného jmění. Přírůstkem v uvedeném smyslu je i nájemné z nemovitosti ve společném jmění manželů (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008 sp. zn. 28 Cdo 2594/2008 či ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. 28 Cdo 1085/2013, které lze použít i za stávající právní úpravy). S ohledem na výše uvedené odvolací soud shledal napadené usnesení okresního soudu i ve výroku II věcně správným a podle ust. § 219 o. s. ř. jej potvrdil. V řízení před okresním i odvolacím soudem byl úspěch bývalé manželky povinného a oprávněné stejný a za této situace neměl žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rubrum