Číslo jednací: 3A 87/2012 - 54

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 2011/220/zab/BRO, č.j. zab/1945/2012, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 3. 8. 2012 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „žalovaná“ nebo „Rada“) udělila provozovateli BROADCAST MEDIA s.r.o., IČ: 26145430 (dále jen „BROADCAST“) souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Rádio BEAT (licence Ru/138/01) spočívající ve zvýšení výkonu kmitočtu Most 93,0 MHz z 200 W na 400 W souřadnice WGS 84: 13 37 26/50 30 59. V žalobě tvrdí žalobce, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech a to konkrétně na svém právu, aby po dobu trvání licence udělené žalovanou provozovateli BROADCAST dne 12. 6. 2001 pro program Rádio Beat na kmitočtu 95,3 MHz/5kW Praha- Strahov II v žádném řízení následujícím po udělení licence nebyly uvedenému provozovateli změněny parametry udělené licence tak, aby již nadále nemusel plnit slib ohledně charakteru programu, na základě něhož v licenčním řízení uspěl. Žalobce rovněž namítá, že byl zkrácen na svém právu účastnit se zákonem stanoveným způsobem veřejné soutěže o získání možnosti (licence) k užívání vzácného statku (kmitočtového spektra). Žalobce dále tvrdí, že napadené rozhodnutí je vydáno v rozporu s ustanoveními zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“) a ustanoveními zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť společnosti BROADCAST byla žalovanou udělena licence k vysílání s územním rozsahem limitovaným přiděleným souborem technických parametrů a to vysílačem/kmitočtem 95,3 MHz/5kW Praha-Strahov

II. Následně však byl v rámci řízení o změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání, tj. mimo licenční řízení, přidělen této společnosti „dokrývací“ kmitočet, který je v základu předmětem tohoto řízení, tj. kmitočet Most 93,0 MHz/200W, tedy vysílací prostředek o výkonu 200 W představující pokrytí počtu cca 150 000 obyvatel České republiky. Napadeným rozhodnutím tak byl žalovanou udělen souhlas ke zvýšení výkonu předmětného technického prostředku o 100 % na 400 W. Dle žalobce došlo k podstatnému rozšíření územního rozsahu vysílání jmenovaného provozovatele, což podstatně mění dosavadní charakter udělené licence. Žalobce tvrdí, že tímto postupem odňala Rada žalobci právo na to, aby se účastnil za rovných podmínek soutěže o získání oprávnění k využívání příslušné části kmitočtového spektra, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Ohledně aktivní legitimace poukázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2009, č.j. 7As 50/2009-76, v němž tento soud dovodil, že ustanovením § 21 odst. 3 věta třetí zákona o vysílání je podstatně omezen okruh přípustných změn skutečností uvedených v žádosti o licenci pouze na takové změny, které svým obsahem fakticky nevedou k popření výsledků řízení o udělení licence. Dle žalobce je napadené rozhodnutí v rozporu s tímto ustanovením (§ 21 odst. 3 věta třetí) zákona o vysílání, neboť společnost BROADCAST uspěla v licenčním řízení proto, že svou nabídkou nejlépe naplnila požadovaná kritéria ve vztahu k předmětu licence, kterým byl, z hlediska pokrytí, vysílač 95,3 MHz/5kW Praha-Strahov II.. Žalobce tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k takové změně rozsahu a obsahu předmětné licence, která by nutně musela vést k neudělení licence společnosti na základě veřejného slyšení. Dále žalobce poukázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č.j. 7As 61/2009-134, v němž soud dospěl k závěru, že na základě žádosti o změnu licenčních podmínek nelze obejít požadavky licenčního řízení, k čemuž by došlo i v případě, kdy by změnou územního rozsahu a technických parametrů byl přidělen kmitočet, který by představoval pokrytí území větších parametrů a nikoliv tzv. dokrývací kmitočet ke zlepšení již existujícího pokrytí na základě kmitočtu licencovaného. Dle závěru soudu takové rozhodnutí Rady musí být podloženo racionální úvahou opřenou o dostatečně zjištěné parametry vysílání, jenž by přidělením kmitočtu žadatel získal. Žalobce rovněž zdůraznil, že v daném případě udělením souhlasu ke zvýšení výkonu předmětného vysílače došlo k popření výsledku původního řízení o udělení licence a žalovaná prostřednictvím předmětného řízení podle § 21 zákona o vysílání obešla požadavky licenčního řízení, čímž došlo i k nezákonnému zvýhodnění žadatele BROADCAST oproti ostatním možným žadatelům o udělení licence. V písemném vyjádření ze dne 26. 9. 2012 Rada navrhla odmítnutí, in eventum zamítnutí žaloby. K meritu věci žalovaná uvedla, že z její úřední činnosti je jí znáno, že žalobce nebyl účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a nebyl ani účastníkem dřívějšího licenčního řízení, v němž byla provozovateli vysílání BROADCAST udělena licence, ke které se vztahuje žádost této společnosti, o níž bylo částečně rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Žalovaná poukázala na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2009, č.j. 7 As 50/2009-76 a zdůraznila, že když žalobce nebyl účastníkem původního licenčního řízení, nemohl být ani účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí a nemohl být zkrácen ani na svých právech způsobem tvrzeným v žalobě, neboť práva tam tvrzená by mu mohla příslušet pouze v případě, že by byl účastníkem původního licenčního řízení. Napadené rozhodnutí se týká pouze územního rozsahu vysílání a nemá žádný vztah ke „slibu“ provozovatele ohledně charakteru programu, na základě něhož v licenčním řízení uspěl, dle Rady nelze ani dovozovat aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby na základě skutečnosti, že by snad mohl být na svých právech zkrácen v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Žalobce nemohl být na svých právech napadeným rozhodnutím zkrácen ani přímo, tedy tím, že by byla jeho právní sféra dotčena, když se napadené rozhodnutí nijak závazně nedotýká jeho právní sféry a neprojevuje se v jeho právní sféře nijak negativně. Žalobce je provozovatelem vysílání na základě jemu udělené licence, které se napadené rozhodnutí nijak netýká a netvrdí, že by kdykoliv v minulosti projevil právně relevantním způsobem zájem o kmitočet, jehož předmětem bylo napadené rozhodnutí. Opačný závěr by vedl k neodůvodněnému velmi extenzivnímu výkladu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. Nadto z formálního hlediska není ani v tomto případě jasně dána lhůta pro podání žaloby žalobce. Dle Rady žalobce opomíjí skutečnost, že v daném případě se jednalo pouze o změnu technických parametrů již používaného kmitočtu, nikoliv o přidělení kmitočtu nového. Žalobce tam nemohl být zkrácen na svém právu soutěžit o získání možnosti využívat předmětný kmitočet, neboť v projednávané věci žádný nový kmitočet přidělován nebyl. Vzhledem k uvedenému je žalovaná toho názoru, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí. Z žalobcem citované judikatury nelze dle žalované dovodit, že napadeným rozhodnutím se územní rozsah vysílání výrazně zvětšuje. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí nelze přijmout závěr, že právě udělením souhlasu ke zvýšení výkonu kmitočtu Most 93,0 MHz/ z 200W na 400W by došlo k výraznému zvýšení rozsahu území pokrytého vysíláním provozovatele BROADCAST. Žalovaná tvrdí, že naopak i z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že při celkovém pokrytí téměř 160 000 obyvatel z předmětného kmitočtu dojde v důsledku odsouhlaseného zvýšení výkonu k navýšení počtu pokrytých obyvatel pouze o cca 22 000 Kč. Rozšíření pokrytého území a zvýšení počtu na něm usazených obyvatel je tedy málo významné, pohybuje se jen kolem 14 %. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání zjevně počítá s možností určitého rozšíření pokrytého území v řízení podle § 21 tohoto zákona, když výslovně hovoří o změně územního rozsahu vysílání. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Soud o věci samé rozhodl bez nařízeného jednání (ačkoliv žalovaná žádala projednání žaloby v rámci ústního jednání), neboť musel napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. rozsudkem zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů napadeného rozhodnutí. Městský soud posoudil věc takto: Otázka aktivní legitimace žalobce úzce souvisí s námitkou žalobce, že udělením souhlasu ke změně technických parametrů a územního rozsahu vysílání v napadeném rozhodnutí došlo k popření výsledků původního licenčního řízení, potažmo, že ke změně rozsahu a obsahu licence udělené rozhodnutím Rady ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 2011/220/zab/BRO, č.j. zab/1945/2012 došlo v takovém rozsahu, že Rada prostřednictvím napadeného rozhodnutí obešla požadavky licenčního řízení. Význam posouzení této otázky vyplývá z podstaty licenčního řízení, jenž představuje jediný zákonem o vysílání upravený způsob spravedlivého rozdělení kmitočtů umožňující subjektům, kteří mají o vysílání na daném kmitočtu zájem účastnit se při splnění zákonem stanovených podmínek soutěže o jeho přidělení a následné užívání. Nutnost posouzení této otázky vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č.j. 7As 61/2009-34, v němž soud uvedl, že v režimu ust. § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání, nelze vyslovit souhlas se změnou parametrů, která by de facto představovala novou licenci. Obecně lze uvést, že licenční řízení je založeno na tom, že orgán veřejné správy uspořádá výběrové řízení, v němž právo užívat určitou část vzácného statku udělí jednomu zpravidla z více uchazečů. Právo se udělí na určité časové období. Zákon umožňuje za určitých podmínek periodické prodlužování doby trvání tohoto práva (viz § 12 odst. 10 až 12 zákona o vysílání). Klíčovým rysem tohoto způsobu distribuce vzácného veřejného statku je soutěž o určitou jeho konkrétní část mezi více uchazeči, z nichž pouze jeden bude ve vztahu k ní úspěšný, a tedy jen tento jeden bude moci na určité frekvenci v určitém územním a časovém rozsahu vysílat. Všichni ostatní, tedy neúspěšní uchazeči budou z užívání dané části veřejného statku po dobu trvání licence vyloučeni. Zákon o vysílání vedle licenčního řízení upravuje, a tedy umožňuje vést též řízení o žádosti provozovatele vysílání s licencí o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a změně souboru technických parametrů (§ 20 odst. 4, § 21 odst. 1 písm. b/ zákona). Provozovatel vysílání s již udělenou licencí je tedy po dobu trvání licence oprávněn požádat Radu o souhlas se změnou souboru technických parametrů spočívající v přidělení volného kmitočtu; podle § 21 odst. 1 téhož zákona je nejen oprávněn, ale dokonce povinen předem požádat Radu o souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci spočívající ve změně územního rozsahu vysílání. V posuzované věci právě to učinila společnost BROADCAST, která se svou žádostí na Radě domáhala přidělení nově zkoordinovaných kmitočtů. Z povahy kmitočtového spektra coby vzácného veřejného statku však nutně vyplývá, že v případě existence „volného“ zkoordinovaného kmitočtu způsobilého k přidělení je Rada vždy nejprve povinna posoudit, zda se jedná o kmitočet, který může být předmětem licenčního řízení. Pokud tomu tak je, musí být licenční řízení Radou vyhlášeno. Je-li volný zkoordinovaný kmitočet (kmitočty) způsobilý být předmětem licenčního řízení, nepřichází v úvahu jeho přidělení provozovateli vysílání s licencí na základě jeho žádosti o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a změně souboru technických parametrů postupem podle § 20 odst. 4 a § 21 odst. 1 písm. b/ zákona o vysílání, neboť by tím došlo k nepřípustnému obcházení licenčního řízení. Jak správně poukázal již v žalobě žalobce, danou problematikou se zabýval i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 10. 9. 2009 č.j. 7 As 61/2009 – 134 mj. uvedl, že „v režimu ust. § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání nelze vyslovit souhlas s takovou změnou parametrů, která by de facto představovala novou licenci. Na základě žádosti o změnu licence nelze obejít požadavky licenčního řízení. K tomu by došlo i v případě, kdy by změnou územního rozsahu a technických parametrů byl přidělen kmitočet, který by představoval pokrytí území větších parametrů a nikoliv tzv. dokrývací kmitočet (k terminologii a správní praxi Rady při poskytování dokrývacích kmitočtů viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2006, č. j. 8 As 61/2005 – 91, v němž bylo zdůrazněno, že žalovaná nemá povinnost vyhlásit licenční řízení vždy v případě existence „neobsazeného“ kmitočtu, ale může se zabývat posouzením otázky, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývací, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držitelem jiné licence za její současné změny). Posouzení, zda se při žádosti o změnu územního rozsahu a technických parametrů nejedná o pouhou změnu v intencích původně udělené licence, ale fakticky o nové licenční řízení, je předmětem odborného posouzení Rady jako k tomu zřízeného odborně specializovaného správního orgánu, které musí být podloženo racionální úvahou opřenou o, po skutkové (a tedy technické) stránce, dostatečně zjištěné parametry vysílání, jež by přidělením kmitočtu žadatel získal.“ Pokud byly kmitočty přidělené společnosti BROADCAST napadeným rozhodnutím způsobilé být předmětem samostatného licenčního řízení, pak nepochybně došlo k porušení zákona o vysílání tím, že ohledně těchto kmitočtů nebylo vyhlášeno řádné licenční řízení a jmenovaná společnost byla nezákonně zvýhodněna oproti ostatním možným uchazečům o tyto kmitočty. Z tohoto pohledu lze učinit dílčí závěr, že žalobce je v daném sporu aktivně legitimován, neboť je tím subjektem, který mohl být dotčen na svých právech přidělením předmětných kmitočtů společnosti BROADCAST, mělo-li být vyhlášeno samostatné licenční řízení. K posouzení otázky, zda předmětné kmitočty jsou či nejsou způsobilé být předmětem samostatného licenčního řízení, však není soud povolán v tomto řízení. Posouzení bonity předmětných kmitočtů náleží v první řadě správnímu orgánu, jímž je v daném případě Rada jakožto odborně specializovaný správní orgán. Soud může až následně na základě podané žaloby přezkoumat zákonnost závěrů, k nimž Rada v tomto směru dospěje, ovšem pouze za předpokladu, že v žalobou napadeném rozhodnutí budou tyto závěry obsaženy a řádně zdůvodněny. V daném případě společnost BROADCAST v žádosti ze dne 7. 3. 2011 žádala mj. o souhlas ke změně územního rozsahu a souboru technických parametrů vysílače Radia Beat Most 93 MHz, 13E 3726/50N3059 spočívající ve zvýšení výkonu z 200 W na 400 W/26dBW. Úkolem Rady, poté co obdržela žádost žalobce o změnu licenčního rozhodnutí, bylo nejprve posoudit, zda předmětem žádosti je návrh na změnu licenčních podmínek v takovém rozsahu, že je třeba přistoupit k vyhlášení nového licenčního řízení či je třeba vést řízení o návrhu na změnu licenčních podmínek, aniž by bylo třeba nové licenční řízení vyhlásit. Aby Rada mohla kvalifikovaně posoudit počet posluchačů, kteří mohou vysílání programu z daného vysílače zachytit, obrátila se správně na Český telekomunikační úřad, který jí přípisem ze dne 3. 5. 2012 sdělil, že kmitočet Most 93, 0 MHz představuje pokrytí počtu 159 901 obyvatel České republiky (vypočtený podle vyhl. č. 22/2011 Sb., o způsobu stanovení pokrytí signálem zemského rozhlasového vysílání šířeného ve vybraných kmitočtových pásmech). Poté následovalo vydání napadeného rozhodnutí Radou. V napadeném rozhodnutí však chybí jakákoliv úvaha Rady, která by odůvodňovala závěr, že kmitočty nově přidělované společnosti BROADCAST nejsou způsobilé být předmětem samostatného licenčního řízení. Žalovaná se z tohoto pohledu danou věcí v napadeném rozhodnutí nezabývala, když se v rozhodnutí omezila toliko na konstatování, že pro kmitočet Most stanovil Český telekomunikační úřad 159 901 obyvatel, což je o 22 000 obyvatel více, než z původního výkonu vysílače. Absence správní úvahy nemohla být zhojena ani tím, že přílohou rozhodnutí se stala mapa ze dne 28. 5. 2012 znázorňující předpokládaný územní rozsah. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí tak není zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec se Rada při rozhodování ve věci samé vypořádala se zákonem stanovenou povinností žádost zamítnout, resp. neudělit souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci, jestliže by požadovaná změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení (§ 20 odst. 4 věta druhá, § 21 odst. 3 věta třetí zákona o vysílání). Absence správní úvahy odrážející přidělení předmětných kmitočtů žadateli toliko na základě jeho žádosti o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a změně souboru technických parametrů, aniž by bylo třeba vyhlásit licenční řízení, činí tak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Za vhodné shledává soud poukázat na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, v níž se tento soud zabýval danou problematikou, konkrétně např. z rozsudku ze dne 31. 7. 2012, č.j. 1 As 34/2012-80 vyplývá, že zákon o vysílání nestanoví explicitně jaké skutečnosti má Rada hodnotit při posuzování bonity kmitočtu v řízení podle § 21 odst. 3 zákona, nicméně požadavek na hodnocení bonity kmitočtů byl v rámci řízení o změně skutečností dovozen judikaturou správních soudů. Při absenci výslovné zákonné úpravy je tak nutno vycházet z judikatury a ze základních zásad vlastních řízení před Radou. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku rovněž uvedl, že „ Z § 66 zákona o vysílání vyplývá, že nestanoví-li zákon jinak, postupuje se v řízení podle správního řádu. Správní řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací, z čehož vyplývá, že správní orgán odpovídá za řádné zjištění skutkového stavu a je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), resp. že je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 50 odst. 3 správního řádu). V těchto intencích je Rada povinna postupovat při hodnocení bonity kmitočtu (souboru technických parametrů), neboť právě závěr o dostatečné či nedostatečné bonitě předurčuje typ řízení, v jehož rámci bude žadateli takový kmitočet přidělen (v rámci licenčního řízení nebo v rámci řízení o změně některých skutečností podle § 21 zákona). Na typu řízení pak závisí zejména okruh jeho účastníků a způsob uplatňování jejich práv.“ Nejvyšší správní soud vyšel z premisy, že pokud je bonita kmitočtu závislá zejména na počtu posluchačů rozhlasového programu, lze jako zásadní parametr pro její určení použít počet trvale usazených posluchačů, kteří mohou vysílání programu z daného vysílače zachytit, vypočítaný podle vyhlášky č. 22/2011 Sb. Následně pak soud rovněž zdůraznil, že Rada je ovšem dále povinna zohlednit s ohledem na zásadu materiální pravdy veškeré další okolnosti významné v konkrétním případě. Soud také poukázal na skutečnost, že „V případě jakýchkoli pochybností o významnosti a ekonomické atraktivitě požadovaných kmitočtů je vhodné upřednostnit vypsání licenčního řízení, jehož se může účastnit širší počet uchazečů, nikoliv postupovat v rámci řízení o změně některých skutečností podle § 21 zákona o vysílání a omezit tak přístup k danému kmitočtu jiným podnikatelským subjektům, které by o něj také jinak projevily zájem ve veřejné soutěži. Změna licence v rámci řízení podle § 21 odst. 3 zákona o vysílání má být v souladu s výše uvedeným ojedinělou záležitostí; nemá vést k zásadním změnám udělené licence ani sloužit k obcházení řádného licenčního řízení. V rámci řízení o změně licence je Rada povinna hodnotit nejen skutečnost, zda nedochází k výrazné změně ohledně programové skladby původně udělené licence (§ 16 odst. 2 zákona o vysílání), ale rovněž to, zda zásadním způsobem nebyl překročen územní rozsah vysílání vyplývající z původní licence.“ S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem soud přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Pro úplnost soud uvádí, že nemohl hodnotit úvahy správního orgánu, které v napadeném rozhodnutí absentují, potažmo ani hodnotit, zda přidělené kmitočty měly či neměly být předmětem samostatného licenčního řízení. Tuto otázku podrobí své správní úvaze nejprve Rada a poté v souvislosti s jejím hodnocením bonity předmětných kmitočtů zvolí následující postup výše naznačeným směrem. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny dvěmi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a částkou 960,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 8.760,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ladislava Břeského (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.). Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by mu mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto: Poučení: