Číslo jednací: 52 A 8/2020-76

Rubrum

Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry, v právní věci žalobce: J. V. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2020, č. j. KrÚ 3519/2020/ODSH/12, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 11. 2. 2020 domáhá soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Žamberk (dále jen „správní orgán I. stupně“) čj. MUZBK- 8923/2017/SPDO/PEKK/45-2BH ze dne 21. 8. 2019, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů pod pořadovým číslem 1-6 v evidenční kartě řidiče, kterými žalobce dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně vychází z toho, že na základě více přestupků proti pravidlům silničního provozu má žalobce zaznamenáno 12 bodů v registru řidičů. Rozhodnutí bylo vydáno na základě právní úpravy § 123a až § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“). Body za přestupky se zaznamenávají postupně do počtu nejvýše 12 bodů, s dosažením tohoto počtu bodů je spojeno pozbytí řidičského oprávnění. Po spáchání přestupku, který znamenal dosažení zápisu 12 bodů, bylo žalobci zasláno oznámení o dosažení tohoto počtu bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění (viz § 123c odst. 3 citovaného zákona). Žalobce využil možnosti podat písemné námitky proti tomuto oznámení, o nichž bylo rozhodnuto výše zmíněným rozhodnutím správního orgánu I. stupně. Následné odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce toto rozhodnutí napadá, neboť jej má za nezákonné.

2. Žalobce žalobu odůvodňuje následovně. Odvolací správní orgán zcela ignoroval předložené důkazní prostředky – rozhodnutí jiných odvolacích, jakož i prvoinstančních správních orgánů, vydaných ve shodné věci, kdy tyto orgány zcela běžně posuzují i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce pak opakovaně namítá nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů. Žalobce tvrdí, že jednotlivá oznámení o spáchaných přestupcích nemohou být dostatečným důkazem, a musí být vždy porovnána s předmětnými rozhodnutími, aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Respektuje specifika blokových řízení. Dále poukazuje na nedostatky rozhodnutí vydaných v blokových řízeních. Ke každému z pokutových bloků ze dne 9. 4. 2017, 13. 3. 2017, 30. 8. 2016, 8. 4. 2016 a 21. 5. 2015 namítá opakovaně, obecně, bez vazby na jednotlivé podklady nesprávné označení osoby přestupce, nejasnost místa a doby spáchání přestupku, neoznačení právní kvalifikace, nezřetelnou výši uložené sankce a nečitelnost. Obdobné nedostatky spatřuje žalobce též v příkazu ze dne 8. 4. 2016, č. j. MUZBK-1036/2016/SPDO/KOHD/4-5. Nedostatky v podkladech nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, odkazuje na vybrané rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Skutečnost, že věci byly vyřízeny v blokovém řízení, nemůže odůvodnit to, že může být bez dalšího konstatováno, že se žalobce přestupků dopustil. Závěrem žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí, kde se se všemi námitkami žalobce vypořádal. K námitce stran nerespektování odvolacích důvodů uvedl, že v napadeném rozhodnutí se zabýval i námitkou na praxi jiných správních orgánů, přičemž je mu známo, že tuto námitku uplatňuje zástupce žalobce opakovaně i v jiných typově obdobných věcech. Odkazovaná rozhodnutí zejména Krajského úřadu Moravskoslezského kraje však nejsou pro žalovaného ani pro prvostupňový orgán nikterak závazná. Povinnosti správních orgánů vyplývají primárně ze zákona. Zásada legitimního očekávání se vztahuje vždy k jednomu konkrétnímu správnímu orgánu, k jeho rozhodovací praxi. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval způsobilostí jednotlivých podkladů pro záznam bodů do registru řidičů. Nedospěl však k závěru, že by tyto byly nezpůsobilým podkladem pro zápis bodů do registru. S námitkou jejich údajné nezpůsobilosti se žalovaný dostatečně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podkladem pro zápis bodů je i oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Žalovaný i prvostupňový orgán dospěly k závěru, že jednotlivé podklady obsahují dostatek údajů pro zapsání bodů do bodového hodnocení řidiče. Žalovaný záznamy jednotlivých bodů v bodovém hodnocení prověřil a tyto porovnal s podklady pro záznamy, přičemž dospěl k závěru, že záznamy bodů jsou zaznamenány v souladu s příslušnou přílohou silničního zákona. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

5. Ze správního spisu vyplývá a mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce podal dne 24. 4. 2017 písemné námitky podle ust. § 123f zákona o silničním provozu proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Dále ze správního spisu vyplývá, že správní orgány vycházely z příslušných oznámení policie, resp. rozhodnutí správního orgánu, přičemž žalobci bylo zaznamenáno 12 bodů za tyto přestupky, o nichž bylo rozhodnuto v blokovém (příkazním) řízení. Žalobci bylo zaznamenáno 12 bodů (resp. 13 bodů) za sedm přestupků – porušení pravidel silničního provozu spáchaných v období od 21. 5. 2015 do 9. 4. 2017. K bližšímu vymezení přestupků a jejich právní kvalifikaci soud odkazuje na obsah rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ve kterém jsou jednotlivé přestupní případy stručně a výstižně popsány a korespondují s oznámeními, resp. rozhodnutími založenými ve spise. Ve většině případů se jednalo o překročení nejvyšší povolené rychlosti a užívání telefonního či jiného hovorového zařízení v rozporu s § 7 odst. 1 písm c) zákona o silničním provozu.

6. Krajskému soudu je z rozhodovací činnosti známo, že právní zástupce žalobce JUDr. Radek Bechyně v rámci správního řízení nejprve podá formální námitky bez bližšího odůvodnění a následně obvykle tvrdí, že žalobce přestupky nespáchal a ani spáchat nemohl, neboť byl toho času vždy na jiném místě. Dále obvykle stručně tvrdí, že blokové pokuty byly vydány v rozporu s právními předpisy a podklady nesplňují náležitosti. Svá shora uvedená tvrzení blíže nekonkretizuje a jakkoli neprokazuje. Následné správní žaloby jsou sepisovány a podávány vcelku shodným způsobem. Pouze ve vztahu k některým jednotlivým rozhodnutím vydaným v blokovém (či příkazním) řízení uvádí konkrétní data a nedostatky týkající se těchto rozhodnutí. Jejich základ je však shodný (námitky o použití nejasných zkratek v rozhodnutí, nedostatky týkající se právní kvalifikace, popisu přestupků, atd.).

7. Žalovaný k tomu obvykle pak konstatuje (bylo tomu i tak v projednávané věci), že žalobce zaměňuje dva instituty, tj. institut přezkumného řízení a institut námitek proti záznamu bodů v registru řidičů (dále „námitky“ nebo „námitkové řízení“), kdy z judikatury NSS je zřejmé, že v námitkovém řízení správní orgán zásadně posuzuje, především zda má způsobilé podklady pro zápis bodů a zda těmto podkladům odpovídá zapsané bodové hodnocení. Krajský soud se s odůvodněním žalovaného rozhodnutí v zásadě shoduje a v podrobnostech na něj odkazuje. Dále je podstatné též to, že obsah odvolání žalobce ve správním řízení se v mnohém shoduje s obsahem správní žaloby. Krajský soud k uvedenému poznamenává následující.

8. K žalobním bodům a následnému přezkumu správního rozhodnutí soudem je třeba uvést, že není účelem soudního přezkumu správních rozhodnutí opakovaně zkoumat závěry, které učinily správní orgány, pokud byly řádným způsobem a dostatečně odůvodněny. Již shora soud uvedl, že JUDr. Radek Bechyně zastupuje řidiče – přestupce opakovaně. Svým postupem a vznášenými námitkami se snaží vytvářet podmínky ztěžující správní řízení a spekulativním způsobem se snaží nabourávat postup a závěry správních orgánů. Tento postup soud považuje za odporující zásadám rozumného společenského uspořádání, soud má dokonce za to, že by neměl být předmětem soudní ochrany – viz § 2 s.ř.s. Zde totiž zákon uvádí, že soudy mají poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům osob. Soud v této věci jakékoli právo žalobce, kromě domnělého práva na soudní ochranu (i to je však postupem žalobce překrouceno) nespatřuje.

9. Předmětem žalovaného rozhodnutí, které tvoří s rozhodnutím správního orgánu I. stupně jeden celek, je rozhodnutí o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů správní orgán zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Jedná se o logický důsledek zásady presumpce správnosti aktu orgánů veřejné moci, dle které se má za to, že akt orgánů veřejné moci je zákonný a správný, a to až do okamžiku, kdy příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídanou formou prohlásí tento akt za nezákonný a zruší jej. Presumpce správnosti se netýká pouze aktů nicotných. Jiný postup není ani možný, neboť nelze připustit, že by správní orgán rozhodující o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů měl např. přezkoumávat správnost či zákonnost rozhodnutí soudu (§ 123b odst. 2 písm. c) silničního zákona). Interpretaci dospívající k tomuto výsledku je tedy nutno kategoricky vyloučit. Správní orgán rozhodující o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je proto oprávněn zkoumat to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem, a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze k zákonu o silničním provozu, obsahující bodové hodnocení jednání (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, č.j. 9 As 96/2008-44).

10. Záznam bodů do registru lze považovat za automatický převod, kdy správní orgán nepřezkoumává správnost rozhodnutí o přestupku, toliko zaznamenává na základě spisu příslušné body. Tato skutečnost vyplývá i z ust. § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu, který stanoví, že řidiči motorového vozidla, kterému byla za jednání zařazené do bodového hodnocení pravomocně uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin, zaznamená příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností v registru řidičů stanovený počet bodů ke dni uložení pokuty v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek nebo trestu za trestný čin (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2010, č.j. 1As 41/2010-106). Příslušný obecní úřad s rozšířenou působností pouze zaznamenává počet bodů řidiče, popř. provede opravu, jsou- li námitky řidiče odůvodněné v souladu s podkladovými materiály. V námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze z povahy věci uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2010, č.j. 1 As 41/2010-106, či rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2010, č.j. 5 As 39/2010-76).

11. Současně je třeba poznamenat, že v námitkovém řízení již není řešeno odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně vydanému v řízení o přestupcích, či rozhodnutí vydanému v blokovém řízení. Nejedná se o pokračování jednoho téhož správního řízení, neboť předměty těchto řízení jsou naprosto odlišné. Správní orgán v námitkovém řízení může pouze zkoumat to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem, a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání v příloze citovaného zákona. Pouze v případě, že se v řízení o námitkách vyskytnou důvodné pochybnosti o údajích zde zaznamenaných, tak je povinen správní orgán vyžádat si ještě další důkazy prokazující skutečnosti týkající se spáchání přestupku. K takovému postupu však lze přistoupit pouze tehdy, když řidič myslitelně a důvodně namítne, že přestupek nespáchal, nebo že si jej není vědom. Je třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze účelově uvede, že se přestupku nedopustil a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě, nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Správní orgán pak vedle těchto tvrzení řidiče současně posuzuje i kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazující spáchání přestupku konkrétním řidičem obsahuje. To tedy neznamená, že pokud řidič pouze účelově sdělí, že se přestupku(-ů) nedopustil, tak že správní orgán je automaticky povinen ex officio prověřovat náležitosti rozhodnutí o přestupku (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 1. 2012, č.j. 3 As 19/2011-74).

12. Pouze v případě důvodných pochybností o údajích zaznamenaných v oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, tak z něj nelze bez dalšího vycházet (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 3. 2012, č.j. 5 As 118/2011-107, ze dne 24. 10. 2013, č.j. 4 As 102/2013-38, či ze dne 24. 8. 2010 č.j. 5 As 39/2010-76). Obecně ne však vždy vedou zjištění o nedostatcích formálních či obsahových náležitostí k závěru o tom, že pokutový blok nemohl být náležitým podkladem pro zápis bodů v registru řidičů. Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného jednání, jež naplnilo znaky přestupku a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu, přičemž okamžik podpisu pokutového bloku obviněného z přestupku je zároveň okamžikem vydání rozhodnutí o blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2010, č.j. 8 As 68/2010-81). Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2014, č.j. 4 As 127/2014-39). Podstatné je, že namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle ust. § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti. Při zkoumání toho, zda pokutový blok mohl být skutečně podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, je třeba proto vycházet vždy z konkrétní situace a je třeba v každém konkrétním případě posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Např. takovým nedostatkem by mohla být absence podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku (srov. rozsudek NSS ze dne 29.12.2010, č.j. 8 As 68/2010-81).

13. K podkladovým blokovým řízením lze obecně nad rámec souzené věci poznamenat, že udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, vyjádřeným posléze podpisem stěžovatele na bloku, převzal stěžovatel odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené v příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání. Udělením uvedeného souhlasu stěžovatele jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci pokutového bloku tak stěžovatel rovněž vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Pokud měl stěžovatel jakékoli pochybnosti během projednávání všech šesti přestupků na místě, neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Jestliže nyní stěžovatel nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzení obsaženým v pokutových blocích a dovolává se jejich nejasnosti či změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze již tyto skutečnosti úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách proti provedeným záznamům bodů v registru řidičů, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení. Tato dodatečná tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování v blokovém řízení velmi limitována. Orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná změna.

14. Námitky žalobce proti rozhodnutím vydaným formou pokutových bloků míří proti jejich obsahu, tedy žalobce v podstatě zpochybňuje a napadá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení a obchází tak výše zmíněný závěr, že v řízení o námitkách již nelze věcně přezkoumávat právní podklad k rozhodnutí o provedení záznamů bodů. Tyto jeho námitky směřující konkrétně proti pokutovým blokům ze dne 9. 4. 2017, 13. 3. 2017, 30. 8. 2016, 8. 4. 2016 a 21. 5. 2015 nemohou samy o sobě bez dalšího vyvolat zmíněné důvodné pochybnosti.

15. V projednávaném případě prvostupňový orgán nad rámec uvedeného vyhověl žádosti zástupce žalobce a opatřil do spisu předmětná podkladová rozhodnutí. Správní orgán I. stupně a žalovaný následně ověřily, že pravomocná rozhodnutí (pokutové bloky a příkaz) obsahují stanovené náležitosti (viz s. 4 a 5 prvostupňového rozhodnutí). Tato rozhodnutí správní orgány shledaly jako způsobilé podklady pro záznam bodů do registru řidičů, přičemž počty připsaných bodů žalobce odpovídají příloze zákona o silničním provozu. Z podkladových rozhodnutí je přitom zcela zřejmá identifikace osoby přestupce, čas, místo a způsob spáchání přestupku, jakož i jakého přestupku se žalobce dopustil. Podkladová rozhodnutí obsahují též datum nabytí právní moci, resp. dobu vydání bloku a podpis přestupce na bloku.

16. K námitkám žalobce, které se týkají zejména formálních a obsahových náležitostí zmíněných rozhodnutí, resp. bloků, se soud vyjádřil shora. Pokud žalobce žádal mít své ještě vyšší nároky na detailní popis přestupkového jednání, neměl souhlasit s projednáním přestupku v blokovém řízení, ale měl využít svého práva na zahájení správního řízení o přestupku (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46).

17. Odmítnout je třeba i námitku žalobce týkající se toho, že odvolací správní orgán ignoroval předložené důkazní prostředky - rozhodnutí jiných odvolacích, jakož i prvoinstančních správních orgánů, vydaných ve shodné věci. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí (konkrétně na straně 7 a 8) vyjádřil i k těmto rozhodnutím, resp. praxi jiných správních orgánů, když uvedl, že zásada legitimního očekávání se vztahuje vždy k jednomu konkrétnímu správnímu orgánu, k jeho rozhodovací praxi, přitom v této souvislosti odkázal na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006–132. S tímto názorem žalovaného se soud plně ztotožňuje. Nutno uvést, že zástupce žalobce označil konkrétní rozhodnutí v obdobných věcech až v žalobě, jak ostatně připomněl žalovaný ve vyjádření k žalobě. Ve správním řízení odkazoval pouze na praxi Krajského úřadu Moravskoslezského a Jihočeského kraje bez označení konkrétního rozhodnutí, byť správní orgány mají z úřední činnosti povědomí o těchto rozhodnutích. Na konkrétní rozhodnutí jiných správních orgánů, uvedená v žalobě, tak platí výše uvedené.

18. S ohledem na shora uvedené soud seznal žalobu nedůvodnou, a proto ji nezbylo než § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému soud toto právo nepřiznal, když mu žádné náklady v řízení podle obsahu spisu nevznikly.