Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

Číslo jednací: 5A 245/2011 - 47-

Rozhodnuto 2012-01-11

Citované zákony (30)

Rubrum

Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. /Ident.: 2010/1134/zab/COU, č.j.: zab/1816/2011 se zrušuje a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobce podal k soudu žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž žalovaná vyhodnotila soubor technických parametrů Děčín město 2 87,6 MHz/200 W (vysíláním zásobeno 57 465 obyvatel) je dostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení a podle § 20 odst. 4 a § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen zákon), neudělila žalobci, provozovateli COUNTRY RADIO s.r.o., souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu COUNTRY RADIO (licence č.j. Ru/91/99) spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, a to v přidělení kmitočtu Děčín město 2 87,6 MHz/200 W, z důvodu podle § 21 odst. 3 zákona, neboť požadovaná změna by vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Ve výroku rozhodnutí pak rovněž uvedla, že nedílnou součástí rozhodnutí je tabulka označené jako příloha č. 1, která je výchozím zdrojem pro porovnání programové skladby vysílání na území, které je pokryté vysíláním ze souboru technických parametrů Děčín město 2 87,6 MHz/200 W. V odůvodnění rozhodnutí pak žalovaná uvedla, že o změnu souboru technických parametrů spočívající v přidělení mimo jiné i kmitočtu Děčín 87,6 MHz/200 W, požádal provozovatel dopisem ze dne 23. 9. 2010 doručeným dne 29. 9. 2010. Dopisem ze dne 4. 10. 2010 žalovaná přerušila řízení a požadované kmitočty odeslala ke koordinaci na Český telekomunikační úřad. Dopisem ze dne 18. 4. 2011 byl žalované doručen zkoordinovaný kmitočet Děčín město 2 87,6 MHz/200 W. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 111/2010 ze dne 24. 2. 2011 žalovaná uvedla, že došlo k novému postupu v rozhodování o těchto typech žádostí, což však s ohledem na vázanost právním názorem soudů nelze považovat za porušení zásady předvídatelnosti rozhodování Rady, která vázána právním názorem Nejvyššího správního soudu hodnotila mimo jiné i bonitu technických parametrů kmitočtu Děčín město 2 87,6 MHz/200 W. Dále uvedla, že obecný postup je takový že pokud Rada rozhodne, že soubor není dostatečně bonitní, pak podle § 20 odst. 4 a § 21 odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona ve znění účinném od 31. 5. 2006 Rada rozhodne o udělení resp. o neudělení souhlasu se žádostí, a to na základě vyhodnocení kritérií § 17 odst. 1 zákona. Pokud rozhodne, že soubor je dostatečně bonitní, pak v souladu s § 21 odst. 3 a na základě vyhodnocení kritérií § 17 odst. 1 zákona neudělí souhlas se změnou s tím, že na tento soubor technických parametrů vyhlásí licenční řízení, kterého se může zúčastnit i žadatel. Rada pak uvedla svou správní úvahu při vyhodnocování bonity požadovaných souborů technických parametrů. Podle Rady lze jako bonitní vyhodnotit takový soubor technických parametrů, který by umožnil zcela novému provozovateli (který vzhledem k tomu, že nemá licenci k provozování rozhlasového vysílání, nemůže požádat o přidělení souboru technických parametrů v řízení dle § 20 odst. 4 a § 21 odst. 1 písm. b/ zákona), provozovat vysílání beze ztráty. Příjmy provozovatele představují především příjmy z odvysílaných obchodních sdělení (reklamy, sponzorských vzkazů resp. teleschoppingu), jejich cena je úměrná počtu posluchačů. Proto zásadní parametr pro určení bonity představuje počet posluchačů, kteří mohou vysílání programu z daného vysílače zachytit v odpovídající kvalitě (parametry jako jsou výkon vysílače, efektivní výška antény, apod. jsou v tomto parametru zobrazeny). Vedlejším parametrem může být počet programů zachytitelných v odpovídající kvalitě na daném území představujících konkurenci na daném území z hlediska poslechovosti i z hlediska dělení příjmů z reklamy. Dalším vedlejším parametrem je skutečnost, zda na daném území již dříve bylo vyhlášeno licenční řízení z podnětu žadatele (tedy nikoli z vlastní iniciativy Rada) a počet žadatelů v daném řízení, kteří představují skupinu možných uchazečů pro případ nového licenčního řízení. Využít naopak nelze otázku skutečných posluchačů, neboť v případě zcela nového provozovatele neexistují žádné průzkumy o poslechovosti a použití tohoto kritéria by vůči zcela novému provozovateli bylo diskriminační. Rada uvedla, že se ohledně kritérií rozhodných pro hodnocení bonity daného souboru technických parametrů obrátila na asociaci soukromých provozovatelů rozhlasového vysílání, největší asociace APSV Radě odpověděla, že mezi členy asociace nedošlo ke konsenzu. Z názoru předsedy APSV pak vyplývají kritéria, která Rada při vyhodnocování bonity používá a dále je zde vyjádřeno přesvědčení, že stanovení bonity kmitočtu je velmi těžké, ne-li nemožné (bylo by rovně věštění z křišťálové koule). Po té Rada provedla hodnocení ve vztahu k požadovanému kmitočtu. Konstatovala, že požadovanou změnu lze vyhodnotit jako změnu v intencích základní programové specifikace, tj. „hudební stanice ve formátu country, folk a příbuzné žánry“. Dále uvedla, že pro výpočet posluchačů, kteří mohou vysílání z daných souborů technických parametrů přijímat, byl použit výpočetní systém RadioLab a metoda výpočtu podle vyhl. ČTÚ č. 22/2011 Sb. Dle výpočetního systému RadioLab bude z vysílače kmitočtu Děčín město 2 87,6 MHz/200 W zásobeno cca 57 465 obyvatel, jde o odhad vycházející z vypočteného diagramu pokrytí s rušením a je zatížen statistickou chybou. Dále uvedla, že na daném území vysílají konkurenční rozhlasové programy – 4 celoplošné a 1 regionální rozhlasový program provozovatelů ze zákona a 2 celoplošné soukromé a 6 regionálních soukromých rozhlasových programů. Na daném území byla vyhlášena 4 samostatná licenční řízení na návrh různých žadatelů, a to v létech 2001-2002. V další části odůvodnění se žalovaná zabývala hodnocením kritérií dle § 17 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g) zákona. Uvedla, žádost žalobce obsahuje shrnutí dle uvedených kritérií. Žalobce je provozovatelem rozhlasového vysílání s neměnnou základní programovou specifikací „hudební stanice ve formátu country, folk a příbuzné žánry“. Cílem programu je provozovat vysílání country, folk a příbuzné žánry. S podrobným odůvodněním pak žalovaná uvedla, že projekt žadatele je zcela vyhovující co se týče ekonomické připravenosti, struktury a množství prostředků vyčleněných na investice do vysílání (§ 17 odst. 1 písm. a/ zákona), naplňuje i kritéria transparentnosti vlastnických vztahů (§ 17 odst. 1 písm. b/ zákona). Rada však jako nedostatečné hodnotila kritérium podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona, tj. přínos navrhované programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na pokrytém území. K tomuto kritériu uvedla, že podle navrhovatele není v regionu žádná rozhlasové stanice, která by vysílala čistě country, folk a příbuzné žánry, program navrhovatele by tak podle navrhovatele byl v regionu unikátní, jeho součástí je i „křesťanská hudba“ mající kořeny v původní „Gospel music“, kterou domácí interpreti převedli i do oblasti „české country“, inspirací pro současnou folkovou scénu jsou i moravské, ale také jihočeské lidové písně, jako jediná hudební stanice se věnují i svébytnému českému hudebnímu žánru známému jako „trampská píseň“. K tomu žalovaná uvedla, že v oblasti hudebního formátu, jehož základem je country, folk a příbuzné žánry, jsou tyto žánry na daném území zastoupeny ve vysílání i dalších hudebních programů – zejména FREKVENCE 1, RADIO BLANÍK SEVERNÍ ČECHY, LONDA, Radio Contact Liberec a RADIO PROGLAS. Tyto programy sice nevysílají všechny subžánry uváděné žadatelem, avšak příznivci country a folku jsou jejich vysíláním alespoň částečně sanováni. Naproti tomu žadatel neklade v oblasti regionálního zpravodajství a informací takový důkaz jaký lze nalézt v dalších programech vysílaných na daném území, zejména v mluveném slovu (publicistika) a zpravodajství, včetně servisních informací, které jsou vysílány na všech programech uvedených provozovatelů v příloze 1, zejména Český rozhlas/SEVER, FREKVENCE 1, Hitrádio FM Crystal, Fajn North Music, RADIO BLANÍK SEVERNÍ ČECHY, RADIO IMPULS, ČRo 2 Praha, Radio Contact Liberec a RADIO PROGLAS. Žadatel takové informace poskytuje pouze sporadicky v malé míře. Z těchto důvodů nelze jednoznačně přisvědčit tvrzení žadatele, že jeho vysílání je přínosem pro programovou skladbu na daném území, naopak lze toto kritérium na daném území hodnotit jako nedostatečné. Pokud jde o přínos provozovatele pro rozvoj původní tvorby dle § 17 odst. 1 písm. e) zákona, žalovaná uvedla, že program COUNTRY RADIO v oblasti původní tvorby je z velké části zaměřen na domácí tvorbu ve specializovaných pořadech, věnuje se i domácím formám „etnické hudby“ včetně hudby romské, jejíž interpreti často spolupracují s předními interprety českého folku. Součástí vysílání je i „křesťanská hudba“ mající kořeny v původní „Gospel music“, kterou domácí interpreti převedli i do oblasti „české country“. Inspirací pro současnou folkovou scénu jsou i moravské a jihočeské lidové písně. Jako jediná hudební stanice se věnuje zcela svébytnému hudebnímu žánru „trampská píseň. Za přínos k původní rozhlasové tvorbě „považují“ i množství osobností a původních pořadů, které jsou součástí vysílání COUNTRY RADIA. Pokud jde o přínos provozovatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice dle § 17 odst. 1 písm. g) zákona žalovaná uvedla: „Nelze mít námitek . Uvedeno viz výše.“ V závěru rozhodnutí pak žalovaná uvedla, že neudělila souhlas se změnou územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů spočívající v přidělení kmitočtu Děčín město 2 87,6 MHz/200 W podle § 20 odst. 4 a § 21 odst. 1 písm. b) zákona, a to z důvodu dle § 21 odst. 3 zákona, neboť by požadovaná změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení, konkrétně nebylo dostatečně naplněno zákonné hodnotící kritérium dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona. Žalobce v podané žalobě konstatoval, že žalovaná svůj souhlas neudělila ze dvou důvodu. Za prvé proto, že soubor technických parametrů Děčín město 2 87,6 MHz/200 W je dostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení. Za druhé proto, že programová skladba COUNTRY RADIA podle žalované dostatečně nenaplňuje hodnotící kritérium dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona. Žalovaná podle žalobce překročila meze svého správního uvážení vydáním netransparentního rozhodnutí, které není dostatečně odůvodněno, má výrazně diskriminační charakter a nerespektuje právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 111/2010-163, neboť žalovaná řádně neodůvodnila svůj závěr, proč je soubor technických parametrů Děčín město 2 87,6 MHz/200 W dostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení. Podle žalobce bylo porušeno právo žalobce na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve vztahu k právu na svobodné podnikání. Žalovaná se dopustila diskriminace přímé i nepřímé. Přímé diskriminace se žalovaná dopustila tím, že v jiných případech udělila licenci/souhlas se změnou skutečností uvedených v licenci jiným programům ostatních v regionu zastoupených provozovatelů, kteří se nacházeli ve srovnatelné situaci při podání žádosti o licenci/dokrývacího kmitočtu, zatímco žalobci dokrývací kmitočet neudělila. Příkladem diskriminačního postupu je tvrzení, že žalobce neklade v oblasti regionálního zpravodajství a informací takový důraz, jako je možné nalézt v dalších programech vysílaných v daném regionu uvedených v Příloze 1, podle níž však podle žalobce místní informace nevysílají ČRo 1Radiožurnál, Český rozhlas/ČRo 3 Vltava, Český rozhlas/Čro 6 (AM) a Radio Beat (v Příloze 1 navíc chybí Radio Evropa 2 zachytitelné v regionu). Nepřímé diskriminace se žalovaná podle žalobce dopustila tím, že neuvedla jakékoli kritérium, které by jí objektivně umožnilo neudělit žalobci souhlas s dokrytím s odkazem na § 20 odst. 4, § 21 odst. 1 a 3 ve spojení s § 6 odst. 1 písm. e) zákona, přičemž diskriminační aplikací těchto ustanovení byl žalobce znevýhodněn oproti ostatním provozovatelům a žalovaná při tom neprokázala, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení (§ 133a o.s.ř. a § 64 s.ř.s). Žalobce namítl, že žalovaná s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 As 111/2010 ze dne 24. 2. 2011 účelově tvrdí, že své rozhodování musí přizpůsobit nové judikatuře Nejvyššího správního soudu, tj. posuzovat, zda kmitočet je dostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení. Názor Nejvyššího správního soudu, že žalovaná má při posuzování změny souboru technických parametrů a územního rozsahu vysílání posuzovat bonitu kmitočtu, se totiž objevuje už v rozsudku 8 As 61/2005 ze dne 30. 11. 2006. Již v zásadách navrhované novely předchozího zákona ČNR č. 468/91 Sb. se uvádí, že „uchazeč má právo získat základní informace, na základě nichž se rozhodne, zda bude investovat do vypracování projektu, jímž by se o udělení licence ucházel. Bonita kmitočtu je základní údaj o hodnotě kmitočtu, který je rozhodující jednak pro ekonomickou rozvahu uchazeče o licenci, jednak pro vypočtení poplatku, který je vyčíslením podílu na kmitočtovém bohatství státu předávaného do rukou nového držitele licence“. Postup žalované při vyhodnocování bonity považuje žalobce za nepřezkoumatelný a namítá, že je i v rozporu s dosavadní praxí žalované. Názor žalované, že bonitní je takový soubor technických parametrů, který umožňuje provozovat vysílání beze ztráty zcela novému provozovateli, je podle žalobce nekvalifikovaný a není ani podložen žádnou ekonomickou analýzou ani statistickými údaji. Tvrzení žalované, že cena obchodních sdělení je přímo úměrná počtu posluchačů rozhlasového programu, je spekulativní a nepodložené. Žalovaná si v rozhodnutí pro hodnocení bonity stanovila tři kritéria, a to a) počet posluchačů, kteří mohou vysílání programu zachytit v odpovídající kvalitě, b) počet programů zachytitelných v území, c) zda již na daném území dříve bylo z podnětu žadatele vyhlášeno licenční řízení a počet žadatelů. Ke kritériu ad a) žalovaná neuvedla žádný přezkoumatelný způsob výpočtu, který by zohledňoval vyzářený výkon vysílače, efektivní výšku antény, počet obyvatel nerušené oblasti a poměr počtu obyvatel s nerušeným a rušeným příjmem. Pouze uvedla, že dle výpočetního systému RadioLab bude z vysílače kmitočtu Děčín město 2 87,6 MHz/200 W zásobeno cca 57 465 obyvatel, aniž by však toto číslo jakkoli hodnotila a výpočet doložila. Z hlediska bonity pak nehodnotila jednotlivé věkové a příjmové skupiny obyvatel, nehodnotila přítomnost příslušníků národnostních menšin a rozvrstvení posluchačů podle pohlaví. Hodnocení kritéria ad b) je podle žalobce zavádějící a samo o sobě nemá žádný význam, protože toto kritérium nemá relevanci bez posouzení toho, jaká konkrétní rádia a s jakou poslechovostí v daném regionu vysílají. Pro rádio s velkou poslechovostí nebudou mít konkurenční význam rádia s malou poslechovostí , posluchačsky méně úspěšné rádio může mít problém prosadit se v jakémkoli regionu, kde ještě nevysílá, a tudíž pro něj bude bonitní každý nově přidělený kmitočet bez ohledu na počet konkurenčních provozovatelů v daném regionu, protože nový kmitočet rozšíří rozsah pokrytí jeho vysíláním. Kritérium ad c) je podle žalobce rovněž zcela irelevantní. Navíc tvrzení žalované, že na daném území byla vyhlášena 4 samostatná licenční řízení před devíti lety nesvědčí o bonitě kmitočtu, naopak svědčí o tom, že bonita daného kmitočtu je nízká, protože zde po dobu devíti let nebylo licenční řízení na návrh žadatele vyhlášeno. Žalovaná ostatně ani neuvedla počet žadatelů, ač jde o kritérium, které si sama stanovila. Pokud žalovaná cituje odpověď největší asociace – Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV), zřejmě míní nepodepsanou emailovou zprávu od předsedy Michala Zelenky ze dne 19. 5. 2011, které ani nebyla schválena valnou hromadou (podle čl. VIII odst. 5 stanov APSV ze dne 29. 5. 2008) ani představenstvem (podle č. IX odst. 3 stanov). Cíleně pak žalovaná vynechala některé pasáže této zprávy. Michal Zelenka ve zprávě uvádí, že význam pro hodnocení bonity má kupní síla posluchačů, dále uvádí, že „dokrývací kmitočet“ pod 800 vyzářených watů bude vždy smysluplněji využit u stávajícího provozovatele než u nového provozovatele, který chce provozovat nějaký originální program; právě tito provozovatelé dříve nebo později začnou hledat investora a stanici de facto prodají. Žalobce poukázal na to, že kmitočet Děčín město 2 87,6 MHz/200 W má výkon 200 Watů, tedy by podle názoru Michala Zelenky měl být udělen žalobci. Namítl, že žalovaná si měla nechat zpracovat posudek nezávislým znaleckým ústavem, který by se vyjádřil k otázce možných způsobů hodnocení bonity kmitočtu a nikoliv se na místo toho dotazovat na názor představitele zájmového sdružení právnických osob (APSV) nejednajícího v daném případě ani jménem předmětné asociace. Podle žalobce je tak rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, už z toho důvodu, že kritéria, která si žalovaná stanovila, jsou nejasná a právní úvaha žalované nepodložená. Žalovaná údaje, které v rozhodnutí uvádí, nikterak nehodnotila a omezila se na konstatování, že daný kmitočet je dostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení. Závěry ohledně bonity kmitočtu jsou nepodložené a žalovaná je učinila bez jakékoli ekonomické analýzy a překročila meze správního uvážení. Žalobce dále namítl, že rozhodnutí o neudělení souhlasu musí být podle § 68 odst. 3 správního řádu odůvodněno tak, aby byly zřejmé důvody, proč žádosti nebylo vyhověno, a to ve vztahu ke skutečnostem, které jsou stanoveny zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon). Napadené rozhodnutí však ve vztahu k ust. § 17 odst. 1 písm. c) zákona řádné a objektivní odůvodnění neobsahuje. Podle žalobce je COUNTRY RADIO obohacením stávající programové nabídky. Jako jediná hudební stanice se věnuje svébytnému českému hudebnímu žánru „trampská píseň“, kromě pořadu „Ozvěny osadních ohňů“ vysílanému každý týden, denně vysílá řadu trampských písní. Vysílá i řadu originálních pořadů, které nemají v jiných rádiích obdobu; v žádosti o dokrytí žalobce uváděl pořady „Knižní hitparáda, Pozdní sběr, Ozvěny osadních ohňů, Country Oldies a Rock´ n´Roll party, Country time, Zadáno pro legendy, FolkMenu, Bluegrassová kolekce, Dnes vás budím já..., Fígle ptáčka Franty Špačka a Živák, které moderuje řada osobností (Miloň Čepelka, Jiří Suchý, Míra Křen, Tony Linhard, Miloš Keller, Zbyněk Bureš, Zorka Kratochvílová, František Špaček a další), jejichž výkony jsou samy o sobě jedinečné a garantují přínos programové skladby žalobce. Žalovaná přínos programové skladby žalobce v rozhodnutí vůbec nehodnotila, hodnotila pouze to, zda jiné rozhlasové stanice v regionu vysílají žánr country a folk, rozsah programové skladby žalobce je však širší, jak žalobce uvedl již v žádosti o dokrytí a jak uvádí i níže. Country rádio vyniká nad jinými hudebními stanicemi i péčí o rozvoj původní tvorby, protože podporuje mladé hudební skupiny včetně jejich živých vystoupení. Již několik let podporuje festival Porta, je hlavním mediálním partnerem tohoto festivalu a aktivně se jej účastní. Obohacuje program tohoto festivalu o soutěž „talent Country rádia“, vítěz pak hraje na koncertu „country Fontana“, který žalobce každoročně pořádá. Pravidelně vysílá pořad Živák, kdy živě hrají interpreti country, folk, bluegrass, gospel a dalších příbuzných žánrů. Podporuje tak rozvoj mladých talentů jejich přímou účastí ve vysílání, což je jednoznačně rozšířením a obohacením programové nabídky v regionu dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona. V samotném Manuálu postupu při rozhodování Rady se na str. 11 stanoví, že jedním ze základních dílčích hodnotících kritérií je podíl autorsky vyrobených pořadů. Žalovaná se v rozporu s judikaturou soudů a Manuálem (podle s. 11 má žalovaná hodnotit rozpětí cílové skupiny s ohledem na stávající programovou nabídku a vazbu programových prvků projektu k žadatelem uváděné cílové skupině) nevypořádala ani s tím, že cílovou skupinou posluchačů podle žádosti o dokrytí primárně tvoří posluchači ve věku 30-70 let (s. 13 žádosti), zatímco ostatní rádia v regionu, jejichž programovou skladbu žalovaná srovnávala, se orientují na věkovou skupinu nejvýše do 50 let. Potenciálně při tom cílovou skupinu posluchačů COUNTRY RADIA tvoří posluchači do 20 do 70 let i výše. Tím se však žalovaná vůbec nezabývala, tedy neposoudila to, že žádná z ostatních rozhlasových stanic se nezaměřuje na posluchače starší 55 let. Zde žalobce poukázal na rozsudek městského soudu v Praze čj. 5 Ca 337/2007-56, v němž soud žalované vytkl, že se do své úvahy nezahrnula , zda právě úzce vymezený hudební formát Radia Beat a vyšší věková hranice posluchačů , na které je zaměřeno, neznamená přínos k rozmanitosti stávávající nabídky a dovodil, že správní uvážení žalované je proto nepostačující. Z žádosti o licenci a z žádosti o dokrytí pak podle žalobce dále vyplývá, že hudební formát COUNTRY RADIA je založen především na žánrech country a folk a do regionu tak přináší nové programové prvky, které zde schází. Některé z rozhlasových stanic sice country a folk vysílají, ale jsou širšího zaměření. Žalovaná však tyto skutečnosti (vyšší věkovou hranici posluchačů a změření na country a folk) hodnotí vadně a ryze účelově, do své úvahy nezahrnula, zda právě zvláštní hudební formát a vyšší věková hranice posluchačů neznamená přínos k rozmanitosti stávající nabídky, její správní uvážení je tak neúplné a nepostačující. Zde žalobce poukázal na jiné rozhodnutí žalované, jímž žalobci udělila tzv. dokrývací kmitočet Plzeň 102,1 MHz/200 W v plzeňském regionu, ač v té době zde mělo udělenou licenci k vysílání Rádio SAMSON, jehož programová specifikace je žánrová rozhlasová stanice pro country, folk a trampskou hudbu. Postup žalované byl tehdy jiný, než v daném případě. Ani se závěrem, že publicistika a zpravodajství a servisní informace jsou ve vysílání žalobce zastoupeny jen sporadicky, žalobce nesouhlasí. Tento závěr je v rozporu s žádostí o dokrytí (s. 12) a s Přílohou č. 1 (část II Programová a technická část) rozhodnutí čj. Ru/91/99 ze dne 14. 12. 1998. COUNTRY RADIO vysílá ve všední dny 7x denně zprávy a 6x denně servisní informace (2x kulturní a 4x dopravní zpravodajství). V sobotu a v neděli pak 4x denně zprávy a 4x denně servisní informace (2x kulturní a 2x dopravní zpravodajství). Přehled pořadů obsahujících mluvené slovo je uveden v žádosti o dokrytí (s. 12) a v Příloze č. 1 (část II Programová a technická část) rozhodnutí čj. Ru/91/99. Za vnitřně rozporné pak žalobce považuje závěr žalované, že nelze jednoznačně přisvědčit tvrzení žadatele, že jeho vysílání je přínosem pro programovou skladbu na daném území, naopak lze toto kritérium hodnotit jako nedostatečné. K tvrzení žalované, že obdobný hudební formát je v regionu zastoupen, žalobce namítl, že z údajů uvedených v tabulce, která je přílohou napadeného rozhodnutí, vyplývá, že RADIO BLANÍK SEVERNÍ ČECHY a RADIO IMPULS mají odlišný hudební formát a na rozdíl od žalobce nejsou orientovány primárně na country a folk. Tvrzení žalovaného o podobnosti hudebního formátu žalobce a RADIA PROGLAS, FREKVENCE 1 a Radia Contact Liberec jsou vadná, neboť se jedná o rádia se zcela indiferentní programovou skladbou („rodinné rádio“ v prvním případě, „všeobecné celoplošné rádio zábavy a informací“ ve druhém případě a „nezávislá hudební, informační, komerční rozhlasová stanice“ ve třetím případě. Údaje v tabulce vycházejí navíc pouze z údajů v podkladech předložených žadateli o licenci v rámci licenčního řízení, žalobce nemá informace, že by žalovaná monitorovala dodržování hudebního formátu po té, co licence byly uděleny. Žalovaná neudělila žalobci souhlas s vágním tvrzením, že obdobný formát, tedy country, folk a příbuzné žánry, je zastoupen ve vysílání některých rozhlasových stanic vysílajících v regionu a že přínos žalobce není „dostatečný“. Takové správní uvážení je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje srovnání programové nabídky v celém jejím rozsahu podle dílčích kritérií, která si žalovaná v dosavadní rozhodovací praxi vytyčovala (která jsou uvedena v Manuálu). Rozhodnutí neobsahuje hodnocení těchto dílčích kritérií ve vztahu k rozvrstvení posluchačů v daném regionu (žalobce chce oslovit často opomíjenou skupinu posluchačů ve věku 50-7 let, přičemž cílovou skupinu v žádosti o dokrytí na s. 11-13 dále specifikuje). Pravdivé není ani tvrzení žalované, že žalobce nebude nabízet informace zaměřené na děčínský region. Na s. 12 žádosti o dokrytí žalobce uvedl, že jeho specializované programy jsou svou informační zaměřeností vhodné ke komunikaci s menšinami (vysílání etnické hudby včetně hudby romské), samozřejmostí je i aktuální zařazování informací z politického, sportovního a společenského života, nosným prvkem je i vysílání zpravodajství, kde žalobce reaguje na aktuální témata ze života menšinové populace. Žalobce se tedy zaměřuje i na regionální informace určené pro příslušníky menšin, což činí jeho vysílání při hodnocení kritéria podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona ještě přínosnějším. Opomíjet nelze ani dopravní zpravodajství. Podle žalobce tedy žalovaný nevycházel z obsahu žádosti o dokrytí a nesrovnával předloženou nabídku dle zákonných hledisek pro udělení souhlasu se změnou. Žalobce poukázal na to, že Městský soud v rozsudku čj. 5 Ca 280/2008-55 ze dne 19. 11. 2008 uvedl, že zákon ukládá žalované rozhodnutí podrobně zdůvodnit. Rozsudek byl vynesen po novelizaci ust. § 18 odst. 3 zákona, které před novelizací explicitně stanovilo , že rozhodnutí žalovaného ....musí obsahovat podrobné odůvodnění... Nutnost podrobného odůvodnění rozhodnutí žalované zůstává jako referenční kritérium pro rozhodovací praxi soudů v řízení podle § 65 a násl. s.ř.s. Zde žalobce odkázal na nález Ústavního soudu publ. pod 403/2002 Sb. a uvedl, že opuštění koncepce podrobného odůvodnění by vedlo k omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany účastníků správního/licenčního řízení. Napadené rozhodnutí však nesplňuje náležitosti § 68 až 72 správního řádu. Komentář k § 68 odst. 3 správního řádu uvádí, že úvahy správního orgánu související s aplikací právních předpisů na daný případ jsou důležitější v případě, kdy se rozhodnutí vydává na základě správního uvážení nebo na základě tzv. neurčitých právních pojmů, v těchto případech je třeba na odůvodnění rozhodnutí a rozbor úvah, které vedly správní orgán k přijatému řešení, klást zvláštní důraz, jinak hrozí zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Tyto požadavky podle žalobce napadené rozhodnutí nesplňuje, žalobce navíc za vnitřně rozpornou považuje i výrokovou část rozhodnutí neboť žalovaná na s. 1 rozhodnutí neudělila souhlas z důvodu dostatečné bonity kmitočtu pro vyhlášení licenčního řízení a na s. 6 z důvodu nedostatečného naplnění zákonného kritéria podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona (podle žalobce se tento druhý výrok nachází pod rubrikou odůvodnění). Podle žalobce by tak v praxi mohlo dojít k tomu, že by žalovaná neudělila souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci z důvodu dostatečné bonity kmitočtu pro vyhlášení licenčního řízení a zároveň z důvodu dostatečného naplnění zákonných kritérií podle § 17 zákona by souhlas udělila. Tímto způsobem „předběžného hodnocení“ podle § 17 zákona dochází k předjímání výsledku následného licenčního řízení. I v tomto ohledu považuje žalobce odůvodnění rozhodnutí za nepřezkoumatelné a zároveň výrokovou část rozhodnutí za vadnou. Protože rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, skutkový stav, který vzala žalovaná za základ rozhodnutí, je v rozporu se spisy, nemá v nich oporu a vyžaduje zásadní a rozsáhlé doplnění a došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc žalované vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za soudní poplatek a za dva úkony právní služby a dva režijní paušály po zvýšení o DPH. Závěrem žalobce uvedl, že si není vědom, že by v tomto případě připadala v úvahu účast osob zúčastněných na řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je řádně odůvodněné a tedy přezkoumatelné, postup žalované není diskriminační povahy, naopak směřuje k odstranění diskriminace spočívající v obcházení licenčního řízení (a tím i zákona) a umožňuje ucházet se o kmitočty nejen stávajícím provozovatelům rozhlasového vysílání, ale také novým žadatelům, kteří nemají možnost žádat přidělení souboru technických parametrů v řízení podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona. Výrok napadeného rozhodnutí obsahuje větu první o dostatečné bonitě kmitočtu pro jeho přidělení v rámci licenčního řízení a větu druhou, kterou žalovaná neudělila souhlas se žádostí žalobce, čímž ukončila správní řízení o změně skutečností uvedených v licenci žalobce, což žalované umožňuje přidělit daný kmitočet v rámci výrazně transparentnějšího licenčního řízení. Žalovaná nesouhlasí s námitkou žaloby, že nerespektovala právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2011, čj. 7 As 111/2010 a řádně neodůvodnila svůj závěr o bonitě souboru technických parametrů Děčín město 2 87,6 MHz/200 W. Zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu se týkal jiných účastníků ve věci přidělení jiného kmitočtu a týkal se rozhodnutí, v němž žalovaná skutečně bonitu nezhodnotila. To však v předmětném napadeném rozhodnutí řádně učinila. Žalovaná nesouhlasí ani s žalobní námitkou, že nerespektovala rozsudek Nejvyššího správního soudu 8 As 61/2005- 91. Uvedla, že v uvedené věci byla řešena otázka, zda v případě neobsazeného kmitočtu je třeba vyhlásit vždy licenční řízení, a to se závěrem, že žalovaná nemá povinnost vyhlásit licenční řízení vždy v případě neobsazeného kmitočtu, ale může se zabývat posouzením otázky, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývající, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držitelem jiné licence-za její současně změny. Protože předmětné napadené rozhodnutí bylo vydáno ve správním řízení o změně územního rozsahu vysílání, musela se žalovaná s žádostí vypořádat tak, aby nevyhlásila licenční řízení na kmitočet, který bude následně přidělen dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona. Vyhodnocení bonity kmitočtu provedla hned po obdržení stanoviska od ČTÚ včetně výpočtu pokrytí obyvatel (který prování ČTÚ jako jediný správce databáze kmitočtů i jako správce kmitočtového spektra). Jde o podstatný parametr hodnocení bonity. V napadeném rozhodnutí tak žalovaná popsala obecný postup, dále postup, který aplikuje po obdržení rozsudku 7 As 111/2010 (ať již je výsledkem udělení nebo neudělení souhlasu) při vyhodnocování bonity obecně, a dále tato pravidla aplikovala na konkrétní případ souboru technických parametrů Děčín město 2 87,6 MHz/200 W. Z odůvodnění rozhodnutí jasně vyplývá, proč je zásadním kritériem počet obyvatel; žalobcem požadovaná kritéria jako výkon vysílače, efektivní výška antény atp. jsou při tom v parametru „počet posluchačů, kteří mohou vysílání z daného vysílače zachytit v odpovídající technické kvalitě“ zobrazena, jak je výslovně v odůvodnění rozhodnutí uvedeno. Tato žalobcem požadovaná kritéria jsou součástí výpočtu pokrytí obyvatel, a to v souladu s vyhl. ČTÚ č. 22/2011 Sb., na níž rozhodnutí rovněž odkazuje. Opakovaný odkaz žaloby na výkon vysílače je účelový i z toho hlediska, že vysílače se stejným výkonem mají různé pokrytí v různém terénu (menší v opuštěném údolí a větší na vyvýšeném místě osídlené lokality). V rozhodnutí jsou popsány i důvody pro použití vedlejších parametrů. Pokud se žalobci jejich aplikace zdá nesprávná, pak to vyplývá z neznalosti žalobce. Oproti žalobci má žalovaná za to, že počet licenčních řízení není nízký, čtyři licenční řízení přestavují stejný nebo vyšší počet než pro jiné regiony, navíc v těchto licenčních řízení byl větší počet neúspěšných účastníků a lze tak předpokládat zájem dalších subjektů. Hovoří-li žaloba o „nespecifikované odpovědi APVS“ , kterou dále označuje jako nepodepsanou e-mailovou zprávu od předsedy této asociace, pak žalovaná uvádí, že se jednalo o odpověď na oficiální korespondenci, která je součástí řádně doručené pošty, že jde pouze o názor předsedy, to je v rozhodnutí uvedeno a z odůvodnění rozhodnutí lze dovodit i to, že nejde o citaci celého textu. Žalovaná poukázala i na to, že v roce 2010 se seznámila s podnětem APVS navrhujícím pravidla pro udělování tzv. dokrývačů, kdy jedním z navržených kritéií je hranice pokrytí 50.000 obyvatel. Protože žalobce je členem APVS, měla by mu tato skutečnost být známa zejména nesouhlasí-li s vyhodnocením bonity požadovaného kmitočtu s pokrytím 57 465 obyvatel. Žalovaná je tak toho názoru, že bonitu předmětného kmitočtu vyhodnotila transparentně a dospěla k závěru, že se jedná o kmitočet dostatečně bonitní na to, aby byl předmětem licenčního řízení. Podle Nejvyššího správního soudu by v takovém případě bylo udělení souhlasu obcházením licenčního řízení a tedy obcházením zákona a žalovaná proto nemohla rozhodnout o udělení souhlasu se změnou územního rozsahu vysílání přidělením kmitočtu Děčín město 2 87,6 MHz/200 W. Zde žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 As 61/2009, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že k obcházení licenčního řízení by došlo, pokud by změnou územního rozsahu a technických parametrů byl přidělen kmitočet, který by představoval pokrytí větších parametrů a nikoliv tzv. dokrývací kmitočet. ...Posouzení, zda se při žádosti o změnu územního rozsahu a technických parametrů nejedná o pouhou změnu v intencích původně udělené licence, ale fakticky o nové licenční řízení, je předmětem odborného posouzení Rady....V daném případě, kdy Rada na základě racionálních úvah fakticky posuzovala žádost stěžovatele jako žádost o novou licenci a souhlas nevydala pro nesplnění kritéria přínosnosti k rozmanitosti stávající nabídky v předmětném území, nedošlo ke krácení ostatních možných uchazečů o vysílání v daném území v důsledku přidělení kmitočtu stěžovateli. V případě, že by však na základě žádosti stěžovatele v tomto konkrétním případě kmitočet 88,5 MHz/180W Uherský Brod-Králov bez řádného vyhlášení licenčního řízení přidělen byl, došlo by k porušení zákona o vysílání....Rada tedy výsledným nesouhlasným posouzením žádosti stěžovatele nepochybila. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 As 111/2010, v němž soud uvedl, že ...pokud by se skutečně jednalo o kmitočty, o jejichž přidělení mělo být rozhodnuto v licenčním řízení, pak by Rada svým postupem znemožnila všem potenciálním zájemcům o přidělení předmětných kmitočtů účastnit se (v rozporu se zákonem) nevyhlášeného licenčního řízení a v něm se ucházet o jejich přidělení....Změny skutečností uvedených v žádosti o licenci, spočívajících ve vymezení územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, totiž nemohou být takového charakteru, že by zcela vybočily z mezí původně udělené licence... Na druhou stranu, jestliže by Rada v řízení o schválení změny skutečností uvedených v žádosti o licenci obešla řízení licenční tím, že by přidělila provozovateli vysílání kmitočty, způsobilé být předmětem samostatného licenčního řízení, zasáhla by takovým rozhodnutím nejen do práv účastníků řízení, nýbrž i do práv osob, které by se mohly účastnit licenčního řízení, kdyby bylo řádně zahájeno, neboť udělením souhlasu s žádostí provozovatele by porušila zákon. Žalovaná uzavřela, že vzhledem k vyhodnocení souboru technických parametrů jako dostatečně bonitního pro licenční řízení, nemohla žalovaná souhlas se změnou udělit. Podle § 21 odst. 3 věta třetí a čtvrtá zákona hodnotila stejná kritéria, jaká používá pro hodnocení v licenčním řízení, tedy kritéria dle § 17 odst. 1 zákona, jde přitom o postup, který Nejvyšší správní soud schválil v rozsudku 7 As 61/2009. Žaloba zbytečně odkazuje na kritérium „přínos k původní tvorbě“, neboť toto nebylo důvodem neudělení souhlasu. Důvodem neudělení souhlasu bylo to, že hudební žánry, které tvoří základ hudebního formátu žalobce, se na daném území již vyskytují. Žalovaná při tom netvrdila, že se jedná o obdobné nebo podobné programy, avšak za situace, kdy kmitočet je dostatečně bonitní pro vyhlášení licenčního řízení nelze opomenout skutečnost, že hudební složka vysílání programu žalobce je již na daném území přítomna. O neudělení souhlasu tedy žalovaná rozhodla proto, že požadovaná změna by vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení, konkrétně nebylo dostatečně naplněno kritérium dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona. Žalobce má možnost po vyhlášení licenčního řízení se tohoto zúčastnit a přesvědčit svým projektem žalovanou, že je přínosem pro daný region, a to v soutěži s ostatními uchazeči. Navrhla zamítnutí žaloby. Z podnětu podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek, jimiž je vázán, a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. V přezkumném řízení vycházel soud z obsahu správního spisu, který byl soudu předložen žalovanou. Soud vycházel z těchto podstatných skutečností: Podle ust. § 20 odst. 4 zákona „Rada vyhoví písemné žádosti provozovatele vysílání s licencí o změnu souboru technických parametrů v případě analogového vysílání a diagramu využití rádiových kmitočtů v případě regionálního nebo místního digitálního vysílání, nedojde-li změnou k porušení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo z členství České republiky v Evropské unii anebo v mezinárodních organizacích, nebo k porušení zvláštního zákona, a je-li tato změna v souladu se stanoviskem Českého telekomunikačního úřadu, které si Rada před provedením změny vyžádá. Rada však žádost zamítne, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musejí být shodné s kritérii uvedenými v § 6 odst. 1 písm. e). Rada je povinna rozhodnout o změně skutečností podle tohoto odstavce do 60 dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele vysílání s licencí. Pokud Rada v této lhůtě nerozhodne, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas. Rada může řízení přerušit v případě, že je třeba odstranit ve stanovené lhůtě nedostatky v žádosti o změnu nebo pokud bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. V takovém případě Rada v rozhodnutí o přerušení řízení uvede, o jakou otázku se jedná; po dobu přerušení řízení lhůty neběží.“ Podle ust. § 21 odst. 1 písm. b) zákona „provozovatel vysílání s licencí je povinen předem požádat Radu o písemný souhlas se změnou těchto skutečností uvedených v žádosti o licenci: b) změna časového rozsahu vysílání nebo územního rozsahu vysílání podle § 2 odst. 1 písm. y).“ Podle ust. § 21 odst. 3 zákona „Rada je povinna rozhodnout o změně skutečností podle odstavce 1 do 60 dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele vysílání s licencí. Pokud Rada v této lhůtě nerozhodne, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas. Rada souhlas neudělí pouze tehdy, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musí být shodné s kritérii uvedenými v § 6 odst. 1 písm. e). Základní programovou specifikaci nelze měnit. Rada může řízení přerušit v případě, že je třeba odstranit ve stanovené lhůtě nedostatky v žádosti o změnu nebo pokud bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. V takovém případě Rada v rozhodnutí o přerušení řízení uvede, o jakou otázku se jedná; po dobu přerušení řízení lhůty neběží.“ Podle ust. § 6 odst. 1 písm. e) zákona „Rada je povinna předkládat Poslanecké sněmovně každoročně výroční zprávu o své činnosti a o stavu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání (dále jen ‘výroční zpráva‘), která obsahuje zejména e) informaci o udělených licencích a kritériích, na základě kterých byly licence uděleny žadatelům o licenci a zamítnuty žádosti všech ostatních účastníků řízení,“ Z ust. § 20 odst. 4 a 21 odst. 3 zákona o vysílání vyplývá, že Rada může odepřít udělení souhlasu se změnou pouze v případě, že by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení, přičemž důvody neudělení souhlasu musí být shodné s kritérii uvedenými v § 6 odst. 1 písm. e). V posuzovaném případě Rada své rozhodnutí o neudělení souhlasu se změnou opřela jednak o závěr, že požadovaný kmitočet je dostatečně bonitní pro to, aby bylo vyhlášeno samostatné licenční řízení a jednak o závěr, že žalobkyně dostatečně nenaplnila kritérium dle ust. § 17 odst. 1 písm. c) zákona. Městský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 As 70/2011-101 ze dne 29. 6. 2011 v němž Nejvyšší správní soudu (s odkazem na rozsudek 7 As 48/2010 ze dne 19. 8. 2010) uvedl, že v situaci, kdy měla Rada sama za to, že daný kmitočet není způsobilý být předmětem řízení o žádosti podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona, nemusela vůbec přistupovat k hodnocení kritérií podle § 17 odst. 1 zákona..... Rada měla za daných okolností žádost primárně vyhodnotit podle jejího obsahu jako podnět k zahájení licenčního řízení. Následně měla o této skutečnosti vyrozumět žalobkyni a poučit ji v souladu s § 4 odst. 2 a § 37 odst. 1 a 3 správního řádu o tom, že daný kmitočet není způsobilým předmětem řízení o žádosti podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání, a proto je nutno její žádost vyhodnotit jako podnět k zahájení licenčního řízení. Pouze v případě, pokud by žalobkyně, řádně poučena, přesto trvala na tom, že žádá o souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci, přistoupila by Rada k rozhodnutí o takové žádosti. Dostatečným důvodem pro neudělení souhlasu s požadovanou změnou by při tom byla již samotná skutečnost, že daný kmitočet není způsobilým předmětem řízení, neboť o jeho přidělení musí být vypsáno licenční řízení. Podle § 21 odst. 3 věty třetí a čtvrté zákona o vysílání „rada souhlas neudělí pouze tehdy, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musí být shodné s kritérii uvedenými v § 6 odst. 1 písm. e). Ust. § 6 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání přitom hovoří pouze obecně o kritériích, na základě kterých byly uděleny licence a zamítnuty ostatní žádosti, a neodkazuje tedy pouze na kritéria dle § 17 zákona o vysílání, nýbrž také na jiné skutečnosti, které by mohly být uvedeny při veřejném slyšení, a vedly by k neudělení licence. Důvodem pro neudělení souhlasu je proto také skutečnost, že jeho udělením by došlo k obcházení zákona a porušení zákazu podstatných změn parametrů licence. V předmětné věci žalovaná postupovala tak, že jednak zhodnotila bonitu požadovaného kmitočtu jako postačující pro vyhlášení licenčního řízení a jednak hodnotila kritéria dle § 17 zákona o vysílání. Žalobce však v podané žalobě napadá mimo jiné i závěr žalované o tom, že předmětný kmitočet je dostatečně bonitní pro vyhlášení licenčního řízení, tedy jeho souhlas s vyhodnocením žádosti jako podnětu k zahájení licenčního řízení zřejmě předpokládat nelze. Městský soud tak přistoupil k přezkoumání závěrů žalované ohledně dostatečné bonity kmitočtu Děčín město 2 87,6 MHz/200W. Samotnou skutečnost, že Rada je oprávněna, resp. povinna hodnotit bonitu požadovaného kmitočtu, žalobce nikterak nezpochybnil. Toto oprávnění žalované ostatně vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu 7 As 61/2009-134 ze dne 10. 9. 2009, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že jde o odborné posouzení Rady, jako k tomu zřízeného odborně specializovaného správního orgánu, které musí být podloženo racionální úvahou opřenou o, po skutkové (a tedy technické stránce), dostatečně zjištěné parametry vysílání, jež by přidělením kmitočtu žadatel získal. Soud souhlasí s názorem žalované, že dostatečně bonitní je takový soubor technických parametrů, který umožňuje provozovat rozhlasové vysílání, a to bez ztráty. Souhlasí rovněž s tím, že příjmy provozovatele soukromého rozhlasového vysílání představují především příjmy z odvysílaných obchodních sdělení-reklam, sponzorských vzkazů a teleschoppingu, jejichž cena je úměrná počtu posluchačů daného rozhlasového programu. Namítá-li žalobce, že postup žalované při vyhodnocování bonity je v rozporu s její dosavadní praxí, nikterak nespecifikuje, jaká byla dosavadní praxe žalované a neuvádí případy, v nichž by žalovaná postupovala odlišně než v předmětné věci; důvodnost této žalobní námitky tedy posoudit nelze. Pokud pak žalobce namítá, že názor žalované (že dostatečně bonitní je takový soubor technických parametrů, který umožňuje provozovat rozhlasové vysílání novému provozovateli bez ztráty) je nekvalifikovaný, neuvádí srozumitelné argumenty a vlastní definici dostatečné bonity kmitočtu nepřináší. Tvrzení žalované, že cena vysílaných obchodních sdělení je úměrná počtu posluchačů, nepovažuje soud za spekulativní a nepodložené, jak žalobce rovněž dále namítá, nýbrž za zcela logické, neboť podle soudu lze předpokládat, že cena obchodního sdělení bude vyšší při možnosti poslechu více posluchači. Soud nesouhlasí ani s žalobními námitkami, že ke kritériu „počet posluchačů, kteří mohou vysílání z daného vysílače zachytit v odpovídající technické kvalitě“ (které je podle napadeného rozhodnutí zásadním parametrem pro určení bonity) žalovaná neuvedla přezkoumatelný způsob výpočtu, který by zohledňoval vyzářený výkon vysílače ve směru maximálního vyzařování, efektivní výšku antény ve směru maximálního vyzařování, počet obyvatel nerušené oblasti a poměr počtu obyvatel s nerušeným a rušeným příjmem a za nedůvodnou považuje i žalobní námitku, že žalovaná výpočet nedoložila. Odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž výslovně uvádí, že zjištěný počet je počet posluchačů, kteří mohou vysílání zachytit v odpovídající technické kvalitě, přičemž parametry jako výkon vysílače, efektivní výška antény apod., jsou v daném základním parametru zobrazeny; rozhodnutí uvádí i to, že pro výpočet počtu obyvatel byl použit výpočetní systém RadioLab a metoda výpočtu podle vyhl. ČTÚ č. 22/2010 Sb., o způsobu výpočtu stanovení pokrytí signálem zemského rozhlasového vysílání šířeného ve vybraných kmitočtových pásmech. Samotný výpočet byl proveden Českým telekomunikačním úřadem a jeho výsledek je založen do správního spisu. Založený doklad obsahuje pouze výsledek výpočtu, nikoli rovněž postup při výpočtu, to však podle soudu nic nemění na nedůvodnosti žalobních námitek, které, tak jak byly žalobcem vzneseny, nezakládají pochybnost, zda Český telekomunikační úřad při provádění výpočtu postupoval v souladu s vyhl. č. 22/2011 Sb. Je skutečností, že daný výpočet je podklad rozhodnutí, s nímž, alespoň jak to vyplývá z obsahu předloženého spisového materiálu, žalovaná žalobce neseznámila a neumožnila mu vyjádřit se k němu; ani takovouto námitku však podaná žaloba nevznáší. Jako důvodnou však soud posoudil žalobní námitku, že žalovaný daný výpočet z hlediska bonity kmitočtu nezhodnotil. Soud souhlasí s tím, že počet posluchačů, kteří mohou z daného vysílače zachytit vysílání, představuje zásadní parametr pro určení bonity kmitočtu, tím více však je zapotřebí tento počet „pokrytých“ osob zahrnout do úvahy správního orgánu a srozumitelným způsobem dovodit, že (společně s vedlejšími parametry) vede k závěru o dostatečné bonitě kmitočtu. O žádné takové hodnocení se však žalovaná v odůvodnění rozhodnutí ani nepokusila, ani si k této otázce neopatřila žádné konkrétní stanovisko, ekonomickou analýzu či odborné posouzení. Takovým posouzením nemůže být v rozhodnutí zmíněný názor předsedy APVS (odpověď předsedy APVS na žádost žalobkyně ostatně ani není založena do správního spisu), z něhož lze usuzovat pouze na shodu kritérií použitých Radou a doporučovaných předsedou APVS (počet pokrytých obyvatel, konkurenční prostředí), avšak v odpovědi vyjádřený názor předsedy APVS, že „stanovení bonity kmitočtu je velmi těžké, ne-li nemožné ... bylo by rovno věštění z křišťálové koule“ nemůže k posouzení věci přispět. Pokud žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se na svém 10. zasedání v roce 2010 seznámila s podnětem APVS, který navrhoval pravidla pro udělování tzv. dokrývačů, kdy jedním z navržených kritérií je hranice pokrytí 50.000 obyvatel, nelze mít za to, že by absence uvážení v odůvodnění rozhodnutí byla zhojena. Napadené rozhodnutí neobsahuje ani pouhé konstatování Rady, že počet 57 465 „pokrytých“ osob již je dostatečný pro to, aby kmitočet mohl být předmětem samostatného licenčního řízení, natož uvedení důvodů, proč tomu tak případně je a uvedení úvah, jimiž byl správní orgán k takovému závěru veden. Je-li správný názor žalobkyně (jemuž soud přisvědčil), že bonitní je takový soubor technických parametrů, který by umožňoval provozovat vysílání beze ztrát, přičemž zásadním parametrem pro toto určení je počet „pokrytých“ obyvatel a vedlejšími parametry jsou počet zachytitelných programů a počet již dříve vyhlášených licenčních řízení a jejich žadatelů, pak je na žalované, aby všechny tyto skutečnosti, které si sama stanovila jako skutečnosti rozhodné pro závěr o bonitě kmitočtu, nejen řádně a v souladu se skutečným stavem zjistila, ale aby je i řádně posoudila a zvážila, zda v dané konkrétní věci je či není dán předpoklad, že posuzovaný kmitočet umožní provozovat vysílání bez ztráty. Obsah správního uvážení nepochybně musí být uveden ve vydaném rozhodnutí. Soud chybějící správní uvážení správního orgánu nemůže nahradit svou vlastní úvahou. K názoru předsedy APVS, že „...stanovení bonity kmitočtu je velmi těžké, ne-li nemožné...bylo by rovno věštění z křišťálové koule...“, který žalovaná zmínila v odůvodnění rozhodnutí, nelze než uvést, že provést posouzení bonity kmitočtu je nezbytné, parametry tohoto posouzení si ostatně žalovaná sama stanovila. Aniž by soud měl v úmyslu přejímat způsob hodnocení bonity kmitočtu, poukazuje na to, že pro posouzení finančního přínosu ze skutečně odvysílaných obchodních sdělení existují pravidla využívaná Radou v řízení o správních deliktech při hodnocení kritéria pro určení výše pokuty „výše případného finančního prospěchu“. Údaje o počátečních investicích i provozních nákladech pak jsou součástí „obchodního plánu“ obsaženém v žádosti žadatele. Pokud jde o vedlejší parametry, které si žalobkyně dále k posouzení bonity kmitočtu stanovila, žalobce namítl, že do úvahy o bonitě požadovaného kmitočtu je zapotřebí zahrnout nejen to, kolik jiných programů je zachytitelných v daném území, ale i to, o jaká rádia se jedná a jakou mají poslechovost. Žalovaná přitom v odůvodnění rozhodnutí uvedla pouze počet dalších rozhlasových programů, které již nikterak blíže nekonkretizovala. Pokud jde o počet dříve vyhlášených licenčních řízení a počet žadatelů v těchto řízeních, uvedla žalovaná toliko to, že v letech 2001-2002 byla na daném území vyhlášena 4 samostatná licenční řízení; počet žadatelů v těchto řízeních neuvedla vůbec, ač si jej jako parametr posouzení bonit kmitočtu sama stanovila. Teprve v reakci na žalobní námitku, že počet licenčních řízení o dostatečné bonitě nesvědčí, žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že 4 licenční řízení představují stejný nebo vyšší počet, než v jiných regionech. K žalobní námitce, že v rozhodnutí není uveden počet žadatelů, tj. kritérium stanovené samotnou žalobkyní, ve vyjádření k žalobě uvedla, že v licenčních řízeních byl „větší počet“ neúspěšných účastníků a zájem dalších subjektů proto lze očekávat. Pokud tedy jde o vedlejší parametry stanovené žalovanou pro určení bonity kmitočtu, žalovaná tyto zjistila nedostatečně a neúplně a v odůvodnění rozhodnutí je nikterak nezhodnotila z hlediska bonity předmětného kmitočtu (neuvedla, jaká rádia na daném území vysílají a nezhodnotila, jaký vliv má jejich vysílání na konkurenci na daném území, z hlediska konkurence na daném území nezhodnotila počet dříve počet vyhlášených licenčních řízení a jaký byl počet žadatelů v těchto řízeních ani neuvedla). Z uvedených důvodů soud jako důvodnou posoudil žalobní námitku, že žalovaná řádně a přezkoumatelným způsobem neodůvodnila svůj závěr, že soubor technických parametrů Děčín město 2 87,6 MHz / 200 W je dostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem samostatného licenčního řízení. Podle již zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu 7 As 70/2011-101 ze dne 29. 6. 2011 je dostatečným důvodem pro neudělení souhlasu s požadovanou změnou samotná skutečnost, že daný kmitočet není způsobilým předmětem řízení o žádosti podle § 21 odst. l písm. b) zákona, neboť o jeho přidělení musí být vypsáno licenční řízení. Městský soud přesto přistoupil i k přezkoumání závěru žalované o nedostatečném naplnění kritéria dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona a po posouzení věci dospěl k závěru, že i z tohoto hlediska je žaloba důvodná. Podle ust. § 17 odst. 1 zákona o vysílání při rozhodování o udělení licence Rada hodnotí a) ekonomickou, organizační a technickou připravenost žadatele k zajištění vysílání, včetně výsledků dosavadního podnikání žadatele v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, pokud v této oblasti podnikal, b) transparentnost vlastnických vztahů ve společnosti žadatele, c) přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto, d) zastoupení evropské tvorby (§ 42), tvorby evropských nezávislých producentů a současné tvorby (§ 43) v navrhované programové skladbě televizního vysílání, jde-li o licenci k televiznímu vysílání, e) přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby, f) v televizním vysílání připravenost žadatele opatřit určité procento vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené, g) přínos žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice. Citované ustanovení provádí taxativní výčet kritérií, podle nichž by mělo být v licenčním řízení provedeno hodnocení za účelem zjištění, který z uchazečů o licenci je nejvhodnějším kandidátem. Nejedná se o výčet podmínek, které je možné pouze splnit či nesplnit, nýbrž o výčet hledisek, z nichž je nutno na žádost uchazeče pohlížet. Pokud je podle určitého kritéria určitý žadatel méně vhodný, neznamená to nutně, že je nemožné, aby licenci získal. Proces hodnocení proto nespočívá v přiřazování hodnot splněno/nesplněno k jednotlivým podmínkám, nýbrž jde o komplexní posuzování žádosti ze zákonem stanovených hledisek. Pokud provozovatel vysílání požádá cestou ust. § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání o přidělení kmitočtu a Rada přistoupí k hodnocení kritérií dle ust. § 17 odst. 1 zákona o vysílání, toto hodnocení musí toto hodnocení probíhat stejným způsobem, jako by bylo prováděno v rámci licenčního řízení na daný kmitočet. Při hodnocení, nakolik je navrhovaná programová skladba přínosem k rozmanitosti stávající nabídky programů na území pokrytém daným kmitočtem (§ 17 odst. 1 písm. c/ zákona), tak musí být vzato v úvahu také vysílání pořadů a hudebních žánrů, které je nutno zohlednit zároveň při hodnocení z hlediska kritérií dle ust. § 17 odst. 1 písm. e) a g) zákona. Jak již bylo výše zmíněno, cílem hodnocení kritérií podle ust. § 17 odst. 1 zákona o vysílání je zjištění, který ze žadatelů je z hlediska těchto kritérií nejvhodnějším uchazečem, nikoliv zjištění, kteří ze žadatelů splňují jednotlivé, samostatné podmínky pro udělení licence. Výsledné rozhodnutí je proto výsledkem komplexního zhodnocení žádostí z hlediska těchto skutečností (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 As 70/2011-101 ze dne 29. 6. 2011). Pokud jde o hodnocení kritéria podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona - přínos k rozmanitosti stávající nabídky (jehož „nesplnění“ bylo důvodem nevyhovění žádosti), žalovaná zmínila vysílání „křesťanské hudby“ mající kořeny v původní „Gospel music“, kterou domácí interpreti převedli do oblasti „české country“, vysílání moravských a jihočeských lidových písní a hudebního žánru „trampská píseň“, avšak učinila tak pouze v rámci rekapitulace skutečností uvedených v žádosti a tyto skutečnosti nikterak nezhodnotila. Dále uvedla, že žánry country, folk a příbuzné žánry (základ hudebního formátu žalobce), jsou na daném území zastoupeny ve vysílání i dalších programů, které vyjmenovala, ač, jak připustila, tyto jiné programy nevysílají všechny subžánry uváděné žalobcem. Programu žalobce pak vytkla nižší důraz v oblasti regionálního zpravodajství a informací, než ve jmenovitě uvedených jiných programech a uzavřela, že: „Z těchto důvodů nelze jednoznačně přisvědčit tvrzení žadatele, že jeho vysílání je přínosem pro programovou skladbu na daném území, naopak lze toto kritérium na daném území hodnotit jako nedostatečné.“ Nejvyšší správní soud uvedl rozsudku 7 As 70/2011-105 ze dne 29. 6. 2011, že posuzuje-li Rada přínos programové skladby navrhované žalobkyní k rozmanitosti stávající nabídky programů na území pokrytém daným kmitočtem, musí vycházet z podrobné charakteristiky hudebního formátu, je-li k dispozici. Za situace, kdy žalobkyně vysílá různé menší hudební žánry, je zjištění, že country, folk a příbuzné žánry jsou na daném území již v hojné míře zastoupeny, příliš obecné a nedostatečné. Na základě takového zjištění nemůže být učiněn závěr, že přínos programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky je natolik mizivý, že nelze vyhovět žádosti žalobkyně podle ust. § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání. .. Má-li Rada k dispozici podrobnější charakteristiku hudebního formátu, musí provést přesnější srovnání s hudebním formátem ostatních stanic v daném regionu, a to včetně srovnání zastoupení drobnějších hudebních žánrů (gospel, bluegrass, americká country music, americký protestsong)... při hodnocení, nakolik je programová skladba navrhovaná žalobkyní přínosem k rozmanitosti stávající nabídky programů na území pokrytém daným kmitočtem, musí být vzato v úvahu také vysílání pořadů a hudebních žánrů, které je nutno zohlednit zároveň při hodnocení z hlediska kritérií dle ust. § 17 odst. 1 písm. e) a g) zákona o vysílání. Žaloba je tedy podle soudu důvodná, pokud žalobce napadenému rozhodnutí vytýká, že žalovaná v rámci hodnocení přínosu k rozmanitosti stávající nabídky nikterak nehodnotila skutečnost, že žalobce vysílá řadu původních originálních pořadů, které moderuje řada osobností a které podle žalobce jsou jednoznačně přínosem ke stávající programové nabídce (tyto pořady žalobce vyjmenoval v žádosti o povolení změny a rovněž i v žalobě), nezohlednila, že žalobce vysílá českou country ve všech formách, americkou country, bluegrass, gospel, trampskou hudbu, protestsong..., nezohlednila, že hudební formát žalobce je zaměřen především na country, folk se souvisejícími žánry a do své úvahy nikterak nezahrnula to, zda právě tento zvláštní hudební formát žalobce (který je vymezen úžeji než některé z ostatních rozhlasových stanic, které podle tabulky č. 1 rovněž vysílají country a folk, ale na tuto oblast nejsou primárně zaměřeny) neznamená přínos k rozmanitosti stávající nabídky. K žalobní námitce, že se nezakládá na pravdě, že by žalobce jen sporadicky a v malé míře poskytoval regionální zpravodajství a informace (neboť žalobce ve skutečnosti vysílá ve všední dne 7x denně zprávy a 6x denně servisní informace a v sobotu a v neděli 4x denně zprávy a 4x denně servisní informace), soud uvádí, že žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí neprovedla detailní srovnání četnosti vysílání zpráv a informací ze strany žalobce a ze strany ostatních provozovatelů ani srovnání charakteru zpravodajství (regionální, celorepublikové). Požadavek obdobného rozsahu zpravodajství a publicistické činnosti jako takový však podle soudu nemá opodstatnění, neboť hodnocení musí spočívat v komplexním posouzení žádosti. I pokud by tedy žalobce neposkytoval tak „kvalitní“ zpravodajství a publicistiku jako jiné na daném území vysílající rozhlasové stanice, nutně by to nemuselo znamenat, že jeho vysílání není přínosem k rozmanitosti stávající nabídky, neboť přínos vysílání žalobce k rozmanitosti stávající nabídky může spočívat právě v jeho úzkém a zcela specifickém zaměření. Protože žalovaná při hodnocení kritéria dle ust. § 17 odst. 1 písm. c) zákona do své úvahy nezahrnula veškeré rozhodné skutečnosti, tedy neprovedla komplexní zhodnocení žádosti jako celku, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Soud z důvodů shora rozvedených napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 a 4 s.ř.s. za použití § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů za soudní poplatek za žalobu ve výši 2000,- Kč a náhradu nákladů na zastoupení žalobce advokátem ve výši 5.760,- Kč, a to za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč – převzetí věci a sepsání žaloby a dva související paušální poplatky po 300,- Kč, dle §§ 7, 9 odst. 3 písm. f) a 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., po zvýšení o 20 % DPH. Celkové náklady řízení jsou tak ve výši 7.760,- Kč , jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Pro úplnost soud poukazuje na to, že napadeným rozhodnutím nebyl udělen souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci primárně proto, že požadovaný kmitočet má dostatečnou bonitu a musí být vyhlášeno licenční řízení. Vydáním napadeného rozhodnutí nebyli neúspěšní žadatelé o licenci, tj. ostatní účastníci původního licenčního řízení, přímo dotčeni ve svých právech a povinnostech a soud je proto nevyrozumíval a nevyzýval, aby oznámili, zda se chtějí soudního řízení účastnit dle § 34 s.ř.s. Účastníci původního licenčního řízení nemohou být ve svých právech dotčeni ani zrušením napadeného rozhodnutí v přezkumném soudním řízení, neboť pokud by žalovaná v dalším řízení usoudila, že bonita kmitočtu není postačující pro to, aby bylo vyhlášeno licenční řízení, a podanou žádost je proto třeba posoudit a rozhodovat o ni jako o žádosti o změnu licenčních podmínek poskytnutím „dokrývacícho“ kmitočtu, bylo by její povinností jednat jako s účastníky řízení se všemi účastníky původního licenčního řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 As 61/2009-134 ze dne 10. 9. 2009).

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Poučení:

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.