Číslo jednací: 5A 92/2010 - 55

Rubrum

Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 2. února 2010, sp. zn. /Ident.: 2008/974/HOL/FTV, zn. LOJ/382/2010 se z r u š u j e a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

Výrok

O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně podala k soudu žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž byla žalobkyni podle § 60 odst. l písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon), uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč za porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) uvedeného zákona, neboť odvysíláním reklamy na rozhlasový program Frekvence 1 v rámci bloku vlastní upoutávky na pořad Ošklivka Katka, vysílaného dne 19. května 2008 v 18:05 hodin na programu Prima televize, která nebyla oddělena od ostatních částí programu a jako reklama byla ve vysílání nerozeznatelná, provozovatel FTV Prima s.r.o. porušil povinnost zajistit, aby reklamy a teleschopping byly rozeznatelné, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Žalobkyně v žalobě předně namítla, že napadené rozhodnutí je nezákonné proto, že uplynula subjektivní lhůta pro uložení pokuty podle § 61 odst. 1 zákona, podle kterého pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do dvou let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. V souladu s Nálezem Ústavního soudu

IV. ÚS 946/09 ze dne 11.1.2010 je žalobkyně toho názoru, že běh lhůt pro uložení pokuty žalovanou, jako správním orgánem, byť tento správní orgán vydává rozhodnutí kolektivní formou na jednotlivých zasedáních, nelze odvozovat výhradně od termínů těchto zasedání, ale je třeba přihlédnout k činnosti výkonného orgánu, tj. Úřadu Rady, který zpracovává a připravuje podklady pro zasedání Rady a který je podle § 11 odst. 2 zákona orgánem Rady. Nejvyšší správní soud ostatně judikoval, že analýza pořízená Úřadem Rady může dokonce nahradit protokol o zhlédnutí záznamu dle § 18 správního řádu (rozsudek 6 As 20/2008). Rozhodným pro začátek běhu subjektivní lhůty je tak podle žalobkyně okamžik, kdy se Úřad Rady dozvěděl o obsahu upoutávky na pořad Ošklivka Katka. Tento okamžik není vinou žalované nikde zaznamenán, musel však předcházet vyhotovení analýzy ze dne 24.6.2008. I za předpokladu počátku běhu lhůty od 24.6.2008 by subjektivní prekluzívní lhůta (v důsledku doručení rozsudku o zrušení původního rozhodnutí o pokutě) uplynula dne 24.6.2009. I pokud by subjektivní prekluzívní lhůta měla být počítána od zasedání Rady dne 1.- 2.7.2008, na němž žalovaná rozhodla o zahájení správního řízení, nebo od vyhotovení oznámení o zahájení správního řízení 2.7.2008, či dokonce od doručení oznámení o zahájení správního řízení žalobci 17.7.2008, pak i tehdy by uplynula prekluzívní lhůta, a to dne 1.7.2009, 2.7.2009 či 17.7.2009. Soud se nemusí zabývat ani přerušením subjektivní prekluzívní lhůty v důsledku podání kasační stížnosti, neboť lhůta uplynula před jejím podáním (kasační stížnost žalovaná podala dne 20.1.2010). Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno v rozporu se zákonem, v době doručení napadeného rozhodnutí nebyla naplněna podmínka trestnosti spočívající v neuplynutí prekluzívní lhůty a sankce přesto byla uložena; v této skutečnosti spatřuje žalobkyně nedostatek důvodů rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Otázku uplynutí prekluzívních lhůt musí správní orgán zkoumat z úřední povinnosti jako podmínku uložení sankce (podmínku trestnosti). Žalobkyně uplynutí subjektivní prekluzívní lhůty namítala již ve svém vyjádření ze dne 1.2.2010. Tvrzení žalované, že se žalobkyně po výzvě spojené s oznámením o doplnění správního spisu nevyjádřila, není pravdivé a odporuje obsahu správního spisu,v němž je vyjádření žalobkyně ze dne 1.2.2010 založeno. Napadenému rozhodnutí předcházela podstatná procesní vada, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí, žalovaná se s namítaným uplynutím lhůty nikterak nevypořádala, ač tuto otázku měla zkoumat dokonce z úřední povinnosti. Žalobkyně tak ve věci shledává podstatné porušení řízení podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., které mohlo mít a mělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobkyně s podrobnou argumentací namítla i další nezákonnosti rozhodnutí , a sice, že žalovaná znemožnila žalobkyni výkon práva na obranu, rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, ve věci se nejednalo o neoddělenou reklamu, absentují znaky skutkové podstaty “určené k podpoře prodeje“ a „prodej“, byly uváděny nepravdivé informace nemající oporu ve správním spise, absentuje předchozí upozornění a pokuta byla uložena nezákonně, při ukládání pokuty bylo postupováno v rozporu s § 61 odst. 2 a 3 zákona. Žádala, aby soud napadené rozhodnutí bez nařízení jednání zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na ust. § 41 s.ř.s., podle kterého po dobu řízení před soudem lhůty neběží. Uvedla, že toto ustanovení se podle názoru žalované i podle názoru některých senátů Městského soudu v Praze týká i stavění lhůt v důsledku podání kasační stížnosti. Ani s ohledem na žalobkyní namítaný judikát Ústavního soudu

IV. ÚS 946/09 subjektivní lhůta nemohla uplynout a v současné době tato lhůta ani neběží, neboť byla podána kasační stížnost a věc je u Nejvyššího správního soudu. Žalovaná nesouhlasila s názorem žalobkyně, že rozhodným okamžikem pro začátek běhu lhůty je okamžik, kdy se Úřad Rady dozvěděl o obsahu upoutávky, který podle žalobkyně musel předcházet dni 24. června 2008. Ústavní soud v uvedeném nálezu uvedl, že počátkem běhu lhůt je vědomost o skutkových okolnostech, které umožní předběžné právní zhodnocení, aniž by se jednalo o informaci zvláště kvalifikovanou. Žalovaná namítla, že fakt, že se Úřad Rady dozvěděl o obsahu jakési upoutávky, neznamená dle výkladu ÚS začátek běhu lhůt. Vědomost o skutkových okolnostech, které umožní předběžné právní zhodnocení, lze podle žalované vyložit pouze tak, že vznikne „podezření“ o možném protiprávním prvku. Takového podezření není možné posunout do doby samotného záznamu dat, ale je třeba je posunout až za zpracování analýzy pověřeným analytikem, který pouze provádí audiovizuální zpracování (zjednodušené) obsahu pro potřeby dalších specializovaných pracovníků Úřadu Rady, kteří na jeho základě rozhodnou, zda je přítomna dostatečná pochybnost o legálnosti. K námitce žaloby, že žalovaná nevzala v potaz přípis žalobkyně obsahující upozornění, že uplynula subjektivní lhůta, žalovaná uvedla, že dala žalobkyni možnost vyjádřit se k doplnění podkladů a k podkladům rozhodnutí jako celku, a to ve lhůtě, která uplynula 1.2.2010. Přípis žalobkyně dorazil až v den konání zasedání Rady, z logiky věci nemohl být vložen do materiálů jako podklad rozhodnutí, Rada se tak nemohla seznámit s jeho obsahem. To ovšem nic nemění na tom, že uvedený dopis je založen do správního spisu a nic to nemění ani na skutečnosti, že Rada je povinna sledovat běh lhůty ex offo. Žalovaná se vyjádřila i k dalším žalobním námitkám a žádala zamítnutí žaloby. Žalobkyně v replice ze dne 11.10.2010 k vyjádření žalované k žalobě uvedla, že ustanovení § 41 s.ř.s. nelze na daný případ aplikovat, neboť bez ohledu na to, ke kterému relevantnímu okamžiku zmíněnému v žalobě se soud přikloní jako k rozhodnému pro běh subjektivní lhůty, uplynula jednoletá subjektivní lhůta podle § 61 zákona č. 321/2001 Sb. ještě přede dnem 1.9.2009, tj. ještě před tím, než v této věci byla podána první žaloba ke správnímu soudu. Stavění lhůty, která uplynula, není možné. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě k okamžiku počátku běhu lhůty vyjadřuje neurčitě a není zřejmé, jaké úvahy ji vedly k závěru, že subjektivní prekluzívní lhůta dosud neuplynula. V napadeném rozhodnutí se žalovaná k otázce běhu lhůty nikterak nevyjádřila a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. K tvrzení žalované ve vyjádření k žalobě, že vyjádření žalobkyně ze dne 1.2.2010 bylo žalované doručeno pozdě, a proto k němu nemohlo být přihlédnuto, žalobkyně uvedla, že výzva k vyjádření byla žalobkyni doručena dne 27.1.2010, 5ti denní lhůta stanovená k vyjádření tak byla stanovena do 1.2.2010 a tohoto dne žalobkyně své vyjádření podala; pokud žalovaná přesto nebyla schopna zajistit, aby se s vyjádřením seznámily příslušné osoby žalované, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Tvrdí-li žalovaná, že se subjektivní lhůtou zabývala, a odkazuje-li na materiál předkládaný na zasedání Rady konaném dne 2.2.2010, pak žalobkyně namítá, že v tomto materiálu není obsažena žádná konzistentní úvaha o tom, zda subjektivní prekluzívní lhůta uplynula, či nikoliv; je v něm vyslovena pouze obava z nebezpečí uplynutí lhůty. Žalobkyně se vyjádřila i k dalším tvrzením žalované ve vyjádření k žalobě. Žalovaná ve své odpovědi ze dne 3.11.2010 na repliku žalobkyně poukázala především na to, že prekluzí se soudy musí zabývat z úřední povinnosti, pokud by prekluze nastala tak, jak tvrdí žalobkyně, tj. ještě před první žalobou ve věci, pak by již předchozí soudní instance rozhodnutí zrušila pro uplynutí subjektivní prekluzívní lhůty. Při ústním jednání před soudem zástupce žalobkyně trval na podané žalobě a důvodech v ní uvedených. Uvedl, že překvalifikace skutku nemůže nic měnit na marném uplynutí subjektivní lhůty pro podání žaloby. Poukázal i na další důvody uplatněné v podané žalobě a žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za soudní poplatek. Zástupkyně žalované u jednání před soudem trvala na správnosti vydaného rozhodnutí, neboť podle jejího názoru lhůta pro uložení sankce neuplynula a žádala zamítnutí žaloby, s tím, že žalované náklady řízení nevznikly. Z podnětu podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán a vycházel při tom ze skutkových a právních skutečností, které tu byly v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. Soud vycházel z obsahu správního spisu předloženého soudu žalovanou a rovněž z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. 10 Ca 279/2009, který u ústního jednání konstatoval. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve znění účinném do 31.5.2010, pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle § 32 odst. 1 písm. l). Při ukládání pokut se postupuje podle správního řádu. Soud se předně zabýval zachováním jednoroční subjektivní prekluzívní lhůty dle věty prvé citovaného ustanovení. Správní spis obsahuje záznam ze zasedání Rady ve dnech 1. – 2. července 2008, na němž se Rada usnesla, že s žalobkyní zahájí správní řízení pro možné porušení § 2 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy odvysíláním reklamy na rozhlasový program Frekvence 1 dne 19.5.2008 v 18:05 hod. Protokol o zasedání obsahuje Analýzu kontinuálního úseku vysílání ze dne 19.5.2008 od 15:40 do 19:30 hod., jejíž obsah je v protokolu uveden. Správní řízení pro možné porušení ust. § 2 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb. odvysíláním reklamy na rozhlasový program Frekvence 1 dne 19.5.2008 v 18:05 hod, jímž se žalobkyně měla dopustit možného porušení povinnosti zřetelně rozlišit a vhodným způsobem oddělit reklamu šířenou společně s jiným sdělením od ostatního sdělení, bylo s žalobkyní zahájeno Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 2. července 2008, sp. zn. 2008/974/HOL/FTV, čj. hol/ 4681/08, které bylo žalobkyni doručeno dne 17.7.2008. Ze záznamu ze zasedání Rady konaného ve dnech 12.-14.května 2009 vyplývá, že Rada přijala rozhodnutí o změně právní kvalifikace skutku na možné porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona. Usnesení ze dne 13.5.2009 o změně právní kvalifikace skutku na možné porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., bylo žalobkyni doručeno dne 26.5.2009. Rozhodnutím ze dne 30.června 2009 sp. zn. 2008/974/HOL/FTV, č.j. hol/4358/09 byla žalobci za porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč. Uvedeného porušení se žalobkyně podle výroku rozhodnutí dopustila odvysíláním reklamy: „poslouchejte každé pondělí a středu rádio Frekvence l. Společný pořad Prima televize a rádia Frekvence l. Ošklivka Katka - ráno v rádiu, večer v televizi“ v rámci bloku vlastní upoutávky na pořad Ošklivka Katka, dne 19.května 2008 v 18:05 hod. na programu Prima televize. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 1.7.2009. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 10 Ca 279/2009 vyplývá, že žalobkyně FTV Prima, spol. s.r.o., podala proti rozhodnutí žalované ze dne 30.června 2009 sp. zn. 2008/974/HOL/FTV, č.j. hol/4358/09 správní žalobu, která došla soudu dne 2.9.2009 (k poštovní přepravě byla podána dne 1.9.2009). Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8.12.2009, č.j. 10 Ca 279/2009-33 soud rozhodnutí žalované ze dne ze dne 30.června 2009 sp. zn. 2008/974/HOL/FTV, č.j. hol/4358/09 zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení, a to pro vady řízení spočívající v nedostatku podkladů rozhodnutí a v jeho nepřezkoumatelnosti. Soud se však v uvedeném rozsudku neztotožnil s žalobní námitkou, že k uložení pokuty došlo až po uplynutí lhůty dle § 61 odst. 1 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, opřenou o argumentaci, že z analýzy ze dne 24.6.2008 vyplývá, že žalovaná znala skutkový stav věci již před tímto dnem 24.6.2008 a rozhodnutím doručeným žalobci dne 1.7.2009 tak byla uložena pokuta po uplynutí lhůty stanovené v § 61 odst. 1 zákona. Soud této argumentaci nepřisvědčil s tím, že není rozhodné, kdy došlo k monitoringu či poslechu konkrétního pořadu Úřadem Rady či k vytvoření materiálu (analýzy), který je podkladem pro jednání Rady, neboť Rada jako kolektivní orgán rozhoduje hlasováním o tom, zda v konkrétním případě bude zahájeno řízení a teprve tehdy se seznámí s obsahem pořadu a rozhodne, zda se o porušení zákona může jednat, a to co do vymezení konkrétního skutku i jeho právní kvalifikace. Soud uvedl, že den, kdy se Rada dozvěděla o porušení povinnosti, nelze spojovat s okamžikem odvysílání pořadu ani s okamžikem, kdy se Rada pouze s jeho obsahem seznámí, ale jde o okamžik, kdy má Rada již dostatek informací relevantních pro závěr, že došlo i k porušení konkrétní povinnosti. K tomu nestačí pouze vytvoření (existence) podkladového materiálu vytvořeného odborným aparátem Úřadu Rady, ale takový okamžik lze seznat tehdy, kdy se Rada jako orgán při svém jednání s takovým materiálem seznámí a může provést úsudek o tom, zda byl či nebyl porušen zákon. To podle soudu Rada provedla na svém zasedání dne 2.7.2008 a proto pokuta uložená rozhodnutím ze dne 30.6.2009, které bylo žalobkyni doručeno dne 1.7.2009, byla uložena ve lhůtě dle § 61 odst. 1 zákona. Kasační stížnost, kterou žalovaná proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8.12.2009, čj. 10 Ca 279/2009-33 podala dne 20.1.2010, byla odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 16.3.2011, čj. 6 As 7/2011-72, neboť stěžovatelka přes výzvu soudu nedoložila doklad o vzdělání dle § 105 odst. s.ř.s. Po zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. června 2009 žalovaná znovu ve věci rozhodla, a to rozhodnutím ze dne 2.února 2010, sp. zn. /Ident.: 2008/974/HOL/FTV, zn. LOJ/382/2010, které bylo žalobkyni doručeno dne 5.2.1010, a které je předmětem tohoto přezkumného soudního řízení. Žalobkyně v žalobě odkázala na Nález Ústavního soudu

IV. ÚS 946/09 ze dne 11.1.2010, jíž Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.4.2008, čj. 5 Ca 367/2007-65 a Nejvyššího správního soudu ze dne 29.1.2009, čj. 9 As 52/2008-99, které vycházely z názoru, že počátek subjektivní jednoroční lhůty pro uložení pokuty podle § 8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, nastal dnem zahájení správního řízení. Ústavní soud shledal neopodstatněnou úvahu Městského soudu, že Rada rozhoduje jako kolektivní orgán a proto se musí seznámit s potřebným rozsahem skutkových okolností určitým procesně upraveným postupem. Ústavní soud uvedl, že „Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je především správní orgán, který sice vydává rozhodnutí kolektivní formou, není však možné odvozovat běh správních lhůt výhradně od jejích zasedání. Podle takovéto úvahy by například bylo obtížné dodržet doručení rozkladu rozkladové komisi v 15 denní lhůtě. Pro takové účely slouží výkonný orgán, jímž je v projednávaném případě Úřad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Bez jeho činnosti by nebylo množné zachovat lhůty, například dle § 15 zákona. č. 231/2001 Sb.“ Ústavní soudu uložil městskému soudu i s ohledem na judikát Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 A 167/94 („Počátek běhu subjektivní lhůty pro uložení sankce za správní delikt /kdy se „dozvěděl“, apod.,/…upíná se k datu, kdy došlo oznámení určitého a věrohodného obsahu, či k datu kontroly, při níž bylo porušení zákona zjištěno“), zohlednit všechny skutečnosti, které by na běh subjektivní prekluzivní lhůty mohly mít vliv, konkrétně posoudit, zda lhůta nezačala běžet již např. doručením podnětu dne 28.12.2005 (kdy byl Radě doručen přípis Státního ústavu pro kontrolu léčiv s podnětem Sdružení výrobců volně prodejných léčivých přípravků směřující proti televizní reklamě na doplňky stravy), co se ten den stalo a jaká řízení probíhala po doručení podnětu a k jakým poznatkům a v jakém čase správní orgán dospěl. Rozsudek Městského soudu v Praze 10 Ca 279/2009 ze dne 8.12.2009 byl vydán ještě před vydáním uvedeného Nálezu Ústavního soudu ze dne 11.1.2010. Závěry rozsudku 10 Ca 279/2009 nejsou v tomto přezkumném řízení pro městský soud závazné a soudu je nenáleží hodnotit. Pro městský soud je závazný právní názor Ústavního soudu uvedený v nálezu

IV. ÚS 946/09 ze dne 11.1.2010, z něhož vyplývá, že byť je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání kolektivní orgán, nelze odvozovat běh správních lhůt výhradně od jejích zasedání, neboť počátek běhu subjektivní lhůty se upíná k datu, kdy rozhodné skutečnosti zjistila Rada jako správní orgán jako takový. Podle žaloby je rozhodným okamžikem pro začátek běhu lhůty okamžik, kdy se Úřad Rady dozvěděl o obsahu předmětné upoutávky, který však vinou žalované není nikde poznamenán a který podle žalobkyně musel předcházet vyhotovení analýzy ze dne 24.6.2008. Žalovaná k tomu ve vyjádření k žalobě namítla, že podezření o možném protiprávním prvku je třeba posunout až za zpracování analýzy pověřeným analytikem, který provádí pouze audiovizuální (zjednodušené) zpracování obsahu pro potřeby dalších specializovaných pracovníků Úřadu Rady, kteří na jeho základě rozhodnou, zda je přítomna pochybnost o legálnosti. O které další specializované pracovníky Rady se jedná, případně ve které době se audiovizuální (zjednodušené) zpracování obsahu spotu dostalo do jejich dispozice, to však žalovaná ve vyjádření k žalobě neuvedla. Soud v daném případě nemusel řešit otázku, zda Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jako správní orgán jako takový skutečně nabyla vědomost o skutkových okolnostech na základě informace mající nezbytnou míru určitosti a věrohodnosti a v rozsahu umožňujícím jejich předběžné právní zhodnocení již v okamžiku vypracování analýzy ze dne 24.6.2008, či v pozdější době (která není žalovanou nikterak upřesněna), kdy, jak uvádí žalovaná ve vyjádření k žalobě, uvedenou analýzu posoudili další specializovaní pracovníci Rady. V daném případě žalovaná vědomost o skutkových okolnostech v rozsahu umožňujícím jejich předběžné právní posouzení nepochybně nabyla nejpozději v době zasedání Rady ve dnech 1.-2.7.2008, přičemž správní řízení zahájila Oznámením ze dne 2.7.2008. I pokud by jednoroční subjektivní lhůta k uložení pokuty počala běžet až ode dne zahájení správního řízení, tj. ode dne 2.7.2008, pak i v takovém případě by žalobou napadené rozhodnutí ze dne 2.2.2010 bylo vydáno (tedy i doručeno a pokuta jím byla uložena) až po uplynutí této lhůty. Posledním dnem jednoroční subjektivní lhůty počínající dnem 2.7.2008 je den 2.7.2009. V této lhůtě tedy sice byla uložena pokuta dřívějším rozhodnutím žalované ze dne 30.6.2009 (žalobkyni doručeným dne 1.7.2009), které však bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze 10 Ca 279/2009. V uvedené lhůtě však již nebyla uložena pokuta uložená předmětným žalobou napadeným rozhodnutím, které žalovaná vydala teprve dne 2.2.2010 (a žalobkyni doručila dne 5.2.2010). Pokud rozhodnutí o uložení pokuty bylo zrušeno soudem, může Rada rozhodnout o uložení pokuty za totéž jednání pouze v tom případě, že rozhodne ještě ve lhůtách uvedených v ustanovení § 61 odst. 1 zákona. V souzené věci je nedůvodný poukaz žalované na ustanovení § 41 s.ř.s., podle kterého stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů (dále jen "správní delikt") lhůty pro zánik odpovědnosti, popřípadě pro výkon rozhodnutí, tyto lhůty po dobu řízení před soudem podle tohoto zákona neběží. Podle citovaného ustanovení neběží lhůty pro zánik odpovědnosti po dobu řízení před soudem. Žaloba ve věci 10 Ca 279/2009 (tj. žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 30.6.2009, sp. zn. 2008/974/HOL/FTV, č.j. hol/4358/09) byla k soudu podána dne 2.9.2009 (k poštovní přepravě předána dne 1.9.2009), tedy až po uplynutí subjektivní jednoroční lhůty k uložení pokuty, která by i při stanovení nejzazší možné doby jejího počátku (2.7.2008) uplynula dne 2.7.2009. K přerušení lhůty po dobu řízení před soudem tedy nedošlo a dojít nemohlo. Důvodná je i žalobní námitka, že žalovaná pochybila, pokud se v napadeném rozhodnutí nikterak nevypořádala s námitkou uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty uvedenou ve vyjádření žalobkyně ze dne 1.2.2010, které došlo Úřadu Rady dne 2.2.2010 a je založeno do správního spisu. Argumentaci žalované, že Rada se nemohla s vyjádřením ze dne 1.2.2010 seznámit proto, že toto vyjádření došlo až v den konání zasedání Rady, přijmout nelze. Je na správním orgánu zajistit, aby podklady rozhodnutí došlé mu do doby vydání rozhodnutí, tedy i v den rozhodování, měl při svém rozhodování k dispozici. Na tom nic nemění skutečnost, že vyjádření žalobkyně došlo správnímu orgánu až po uplynutí lhůty 5ti dnů stanovené ve výzvě ze dne 22.1.2010, neboť pro dané řízení neplatí zásada koncentrace řízení. Rada je ostatně povinna zabývat se otázkou uplynutí prekluzívní lhůty z úřední povinnosti. Protože žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím uložila žalobkyni pokutu po uplynutí subjektivní prekluzívní lhůty stanovené zákonem, soud podle § 78 odst. 1, 4 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení, aniž by se zabýval zbylými žalobními námitkami. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. a plně úspěšné žalobkyni, která nebyla v řízení zastoupena advokátem, přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 2000,- Kč, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY t a k t o: P o u č e n í: