Číslo jednací: 9 Cmo 1/2023

Rubrum

I. Honební společenstvo může za podmínek upravených stanovami nebo vnitřními předpisy, zejména v případě opakovaného nebo závažného porušení povinností myslivce, odebrat svému členovi právo podílet se na výkonu práva myslivosti v honitbě. Proti takovému rozhodnutí se může postižený člen honebního společenstva bránit u soudu i tehdy, je-li pravomoc k jeho vydání přenesena na honební výbor. II. Odebrání práva účasti na využití honitby je závažnou sankcí. Před jejím uložením musí příslušný orgán společenstva seznámit člena s okolnostmi, které zakládají důvod pro uložení sankce, a umožnit členovi, aby se k nim vyjádřil a doložil vše, co je mu ku prospěchu.

Výrok

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: [osobní údaje navrhovatele] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] za účasti: [anonymizována dvě slova] [obec] [obec], [IČO] sídlem [adresa] zastoupené advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyslovení neplatnosti rozhodnutí honebního výboru o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2022, č. j. 79 Cm 25/2021-76 takto:

Odůvodnění

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2022, č. j. 79 Cm 25/2021-76, se a. potvrzuje v rozsahu vyslovení neplatnosti usnesení honebního výboru účastníka ze dne 16. 3. 2021, kterým bylo rozhodnuto, že k 31. 3. 2021 nebude umožněno podílet se trvale na výkonu práva myslivosti navrhovateli, b. ve zbytku mění tak, že se zamítá návrh na vyslovení neplatnosti usnesení honebního výboru účastníka ze dne 16. 3. 2021, kterým bylo rozhodnuto, že k 31. 3. 2021 nebude umožněno podílet se trvale na výkonu práva myslivosti pánům [jméno] a [jméno] [příjmení]. II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 8 145,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

Poučení

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 30. 4. 2021 domáhal se navrhovatel vyslovení neplatnosti usnesení honebního výboru [anonymizována dvě slova] [obec] [obec] (dále jen „společenstvo“) ze dne 16. 3. 2021, kterými bylo rozhodnuto, že navrhovateli a jeho synům [jméno] a [jméno] [příjmení] nebude umožněno podílet se trvale na výkonu práva myslivosti v HS [obec].

2. Navrhovatel uvedl, že je zakládajícím členem společenstva, členy jsou také jeho synové [jméno] a [jméno]. Společenstvo využívá honitbu ve vlastní režii. Mezi navrhovatelem a členy honebního výboru existují dlouhodobé neshody ohledně správnosti způsobu výkonu práva myslivosti. Tyto neshody vyvrcholily napadeným rozhodnutím odůvodněným nedostatečným přikrmováním zvěře v zimním období. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno poštou 15. 4. 2021. Ke své aktivní legitimaci připomněl navrhovatel judikaturu Ústavního soudu, podle které se lze bránit rozhodnutí honebního výboru, i když proti němu zákon o myslivosti neupravuje opravný prostředek. Namítl, že k jednání honebního výboru nebyl pozván a dozvěděl se o něm až jeho doručením poštou. Nebylo mu tak umožněno, aby se k tvrzeným porušením svých povinností vyjádřil. Navrhovatel byl napadeným rozhodnutím ze společenstva fakticky vyloučen, neboť mu bylo zakázáno vykonávat činnost, která je jediným účelem společenstva. Takové rozhodnutí je v rozporu se zákonem o myslivosti a zasahuje do navrhovatelova vlastnického práva k jeho honebnímu pozemku. I kdyby skutečně navrhovatel a jeho synové porušili své povinnosti, byla by uložená sankce zcela zjevně nepřiměřená tvrzeným porušením povinností. Navrhovatel navíc popírá, že by se dopustil jednání, pro která mu byla uložena sporná sankce, neboť zvěř se syny dokrmovali pravidelně a v dostatečném množství.

3. Společenstvo ve svém vyjádření upozornilo, že v souladu s provozním řádem může jeho honební výbor ukládat myslivcům sankce včetně trvalého odnětí práva vykonávat myslivost. Přestože je vlastnictví honebního pozemku podmínkou členství v honebním společenstvu, neplatí to naopak; vlastník honebního pozemku může ze společenstva vystoupit nebo se nestát jeho členem. Proto může společenstvo člena pro neplnění jeho povinností vyloučit za subsidiárního použití právní úpravy spolků. Jinak by společenstvo nemělo žádný prostředek, jak členovi zabránit v maření účelu jeho existence, tj. výkonu práva myslivosti. Navrhovateli bylo navíc zakázáno vykonávat jen jedno z jeho členských práv, i nadále se může účastnit valných hromad (včetně hlasování), kulturních akcí nebo brigád. Společenstvo má v souladu s principem spolkové samosprávy právo ukládat svým členům sankce, které jsou zakotveny ve stanovách nebo jiných vnitřních předpisech. Navrhovatel se jako zakládající člen společenstva podílel na jejich přijetí. Sankce mu byla udělena pro opakované porušení jeho povinností, navíc za situace, kdy již v roce 2013 mu byla uložena písemná důtka. Spornou sankci tak společenstvo považuje za přiměřenou.

4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem návrhu vyhověl (výrok I) a navrhovateli přiznal náklady řízení 63 495 Kč (výrok II). Za nesporné považoval, že navrhovatel i oba jeho synové jsou členy společenstva. Společenstvo vykonává právo myslivosti v honitbě [obec] [obec] ve vlastní režii. Na honební výbor je přenesena pravomoc rozhodovat o přijetí nových členů a využití společenstevní honitby. Na schůzi honebního výboru dne 16. 3. 2021 byly projednány kontroly mysliveckých stráží na přikrmování a bylo přijato napadené rozhodnutí. Podle provozního řádu je honební výbor oprávněn udělit myslivci za přestupky, mj. opakované nedostatečné přikrmování zvěře v zimním období, sankci spočívající v tom, že mu nebude umožněno podílet se dočasně nebo trvale na využití společenstevní honitby.

5. Po právní stránce citoval soud prvního stupně judikaturu Ústavního soudu, podle které v případě přenesení pravomoci rozhodovat o využití společenstevní honitby na honební výbor nemizí zákonná ochrana člena honebního společenstva v podobě práva napadnout usnesení v takové věci žalobou u soudu. Aktivní věcnou legitimaci navrhovatele dovodil ze skutečnosti, že je vlastníkem honebních pozemků a členem společenstva. Konstatoval, že napadené rozhodnutí nelze podle stanov přezkoumat jiným orgánem společenstva. Upozornil na judikaturou dovozený účel žaloby o vyslovení neplatnosti usnesení orgánů korporací, kterým je jak ochrana individuálních práv oprávněných navrhovatelů, tak obecná ochrana souladu rozhodnutí orgánů korporací se zákonem a stanovami. Dále uvedl, že honební společenstvo je právnickou osobou zaměřenou na plnění úkolů v oblasti práva myslivosti, že členství v honebním společenstvu není povinné, přičemž vlastnictví honebního pozemku je podmínkou členství. Vlastník honebního pozemku se tak může podílet i na rozhodování o způsobu realizace zákonných povinností společenstva. Nedílnou součástí členství v honebním společenstvu je výkon práva myslivosti a zákaz jeho výkonu je v rozporu s povinností honebního společenstva. Trvalým zákazem výkonu práva myslivosti byla navrhovateli zakázána činnost, která je jediným účelem existence společenstva, což fakticky odpovídá vyloučení navrhovatele a jeho synů ze společenstva. Takovou sankci považoval soud prvního stupně za zcela zjevně nepřiměřenou. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu se zákonem.

6. Proti tomuto rozsudku podalo odvolání společenstvo. Za nesprávný považovalo závěr soudu prvního stupně o tom, že právo myslivosti a jeho výkon je nedílnou součástí členství v honebním společenstvu. Výkon práva myslivosti spojuje zákon o myslivosti s uživatelem, nikoli vlastníkem honebního pozemku. Vlastník honebního pozemku má pouze právo být členem honebního společenstva. Honební společenstvo může honitbu spravovat (a tedy realizovat právo myslivosti) ve vlastní režii, nebo může honitbu pronajmout. Společenstvo citovalo judikaturu Ústavního soudu, podle které je honební pozemek pouze prostředkem teritoriálního vymezení honitby, tedy předpokladem práva myslivosti. Výkon práva myslivosti neplyne přímo z vlastnického práva k honebnímu pozemku, nýbrž závisí na splnění dalších předpokladů vyplývajících ze zákona a za určitých okolností je možný i proti vůli vlastníka honebního pozemku. Právo myslivosti tedy nesvědčí navrhovateli jako vlastníku honebního pozemku, nýbrž společenstvu, a vlastník pozemku se na tomto výkonu jako člen společenstva jen podílí. O každém z těchto práv tak může být rozhodnuto nezávisle. Uživatelem honitby může být osoba odlišná od vlastníka honebního pozemku. Využití honitby spadá do působnosti valné hromady honebního společenstva, která může tuto působnost přenést na honební výbor. Podle stanov společenstva byla uvedená působnost na honební výbor přenesena, přičemž honební výbor má podle stanov přijmout provozně organizační řád. Tak se i stalo. Společenstvo tak splnilo všechny zákonné požadavky na tvorbu i uplatňování svých samosprávných předpisů. Společenstvo navrhlo, aby soud napadené usnesení změnil a návrh zamítl.

7. Navrhovatel ve svém vyjádření upozornil na důvody podaného návrhu, především na své tvrzení, že zvěř řádně krmil, na skutečnost, že provozní řád vyžaduje pro spornou sankci opakované nedostatečné přikrmování zvěře, zatímco v jeho případě šlo o jediný prohřešek, a na nepřiměřenost sankce, která se fakticky rovná vyloučení ze společenstva. K obsahu odvolání navrhovatel uvedl, že jediným účelem a náplní činnosti honebního společenstva je správa honitby. V projednávané věci spravuje honební společenstvo honitbu ve vlastní režii. V takovém případě mají členové právo podílet se přednostně na výkonu práva myslivosti v honitbě, čemuž odpovídá povinnost společenstva umožnit jim toto právo realizovat. Navrhovateli tak v případě platnosti sporného usnesení zbývá jen právo účasti na valné hromadě, které je však značně vyprázdněno, neboť o správě honitby rozhoduje honební výbor. Navrhovatelova účast ve společenství je omezena natolik, že se fakticky rovná jeho vyloučení. Navrhovatel navrhl potvrzení napadeného usnesení.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou. Po doplnění dokazování je shledal částečně důvodným.

9. Úvodem odvolací soud připomíná, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu honebního společenstva je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a má povahu řízení nesporného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněné pod R 123/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého mají tuto povahu řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů všech právnických osob).

10. Odvolací soud zčásti zopakoval, zčásti doplnil dokazování a ze stanov společenstva zjistil, že článkem 7 odst. 2 stanov byla na honební výbor přenesena pravomoc rozhodovat o přijetí nových členů a využití společenstevní honitby. Podle čl. 8 odst. 2 stanov má honební výbor v případě využití společenstevní honitby ve vlastní režii přijmout provozně-organizační řád a ustanovit mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže. Provozní řád musí v účasti na užívání honitby dát přednost členům společenstva a jejich přímým příbuzným (rodiče - děti). Provozní řád společenstva upravuje mj. přijímání myslivců (jimiž se mohou stát i nečlenové společenstva), jejich povinnosti a práva, pravidla odstřelu různých druhů zvěře, a také přestupky myslivců. Mezi přestupky je zahrnuto i opakované nedostatečné přikrmování zvěře v zimním období, sankcí je neumožnění podílet se dočasně nebo trvale na využití společenstevní honitby k výkonu práva myslivosti. Provozní řád schválil honební výbor i valná hromada a podepsali jej i tehdejší myslivci, včetně navrhovatele a jeho synů. Ze seznamu podepsaných vyplývá také, že se synové navrhovatele narodili v letech 1991 a 1992 a podle navrhovatele jsou plně svéprávní. Z dopisu z 15. 3. 2013 se podává, že navrhovateli a jeho synům bylo již v roce 2013 uděleno písemné napomenutí pro neschválené postavení kazatelen v honitbě s tím, že [jméno] a [jméno] [příjmení] byla prodloužena zkušební doba. Z protokolu o kontrolách přikrmování v zimě 2020 se podává, že při kontrole dne 10. ledna byl krmelec přidělený [jméno] [příjmení] nalezen prázdný, bez soli, s rozpadlou střechou a beze stop zvěře, totéž zjištění učinila myslivecká stráž i 8. února. Při kontrole dne 15. února nebyl krmelec přidělený navrhovateli nalezen, po telefonátu zjištěno, že krmelec byl přesunut bez souhlasu myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře asi o 700 metrů, ani tam nebyly stopy zvěře ani člověka, přikrmování dle stavu velmi sporadické, nalezen dutý slaný pařez. Rovněž krmelec [jméno] [příjmení] byl prázdný a beze stop, až v průběhu kontroly dorazil navrhovatel a přivezl seno a oves. Dne 16. 3. 2021 byly výsledky kontroly projednány honebním výborem, který konstatoval další porušení povinností všech tří myslivců a uložil jim spornou sankci. Společenstvo na dotaz odvolacího soudu učinilo nesporným, že navrhovatel nebyl před zasedáním výboru seznámen s tím, že mu má být uložena sporná sankce, ani nebyl pozván na zasedání honebního výboru, který o sankci rozhodl.

11. Podle § 32 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění platném ke dni 16. 3. 2021 (dále jen „zákon o myslivosti“), držitel honitby může honitbu využívat sám nebo ji může pronajmout (odstavec 1). Pokud honební společenstvo užívá honitbu na vlastní účet, je povinno přednostně před dalšími osobami umožnit účast na užívání honitby svým členům. K této přednosti je povinno přihlížet i při rozhodnutí o pronájmu honitby (odstavec 2).

12. Z § 32 zákona o myslivosti plyne, že je na honebním společenstvu, resp. na jeho valné hromadě, zda se rozhodne honitbu užívat a spravovat samo (ve vlastní režii), nebo zda správu honitby převede na některého svého člena nebo i na třetí osobu nájemní smlouvou. Jinak řečeno, z vlastnictví honebního pozemku neplyne právo myslivosti na daném pozemku, nýbrž pouze právo na členství v honebním společenstvu a za zákonem stanovených okolností právo na přednostní přístup k účasti na výkonu práva myslivosti.

13. I Ústavní soud v odvolatelem správně citovaném nálezu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03, uvedl, že „z vlastnického práva samotného nevyplývá právo myslivosti, je pouze indikátorem pro místní určení realizace tohoto práva, tj. stanovení, na kterých pozemcích lze právo myslivosti vykonávat. Honební společenstvo je subjekt, kterému mimo jiné svědčí právo užívat honitbu (realizovat právo myslivosti), v tom případě má povinnost přednostně umožnit užívání honitby svým členům, nebo má možnost honitbu dále pronajmout. Členství v honebním společenstvu se odvíjí v zásadě od existence vlastnického práva honebního pozemku. Tento subjekt je tedy vytvářen za účelem dosažení cílů sledovaných zákonem o myslivosti a podmínka vlastnického práva k určitému pozemku, jejímž smyslem je založení možnosti členství v konkrétním honebním společenstvu, představuje zákonnou podmínku jakékoliv státem regulované činnosti. Tato podmínka je legitimní - je logické, že v rámci honebního společenstva se lze angažovat tehdy, pokud má osoba zájem na tom, jakým způsobem bude v mezích zákona právo myslivosti realizováno na jejích pozemcích, a bylo by nelogické připustit, aby stejné oprávnění měla osoba, která obdobný majetkový zájem (vlastnické právo k pozemku zahrnovanému do honebního společenstva) nemá“.

14. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 74/04, „i honební společenstvo je takovým zájmovým sdružením sui generis, založeným podle zvláštního zákona za účelem efektivního výkonu práva myslivosti, který je tímto zákonem chráněn. Tomu odpovídají i základní zákonem stanovené principy, na nichž je založeno, včetně oprávnění regulovat si své vnitřní záležitosti při respektování zákonného rámce samostatně, bez ingerence státu. Tato volnost a zároveň regulace je promítnuta do povinnosti honebního společenstva vytvořit a schválit stanovy společenstva, které jsou předkládány k jeho registraci, a v zakotvení minimálního povinného obsahu těchto stanov. Přestože zákon stanoví základní rámec vnitřní organizace honebního společenstva a vymezuje nezbytné pravomoci jeho orgánů, právě na stanovách stále ponechává podrobnou organizaci společenstva v rámcové úpravě zákonem stanovené.

15. Z uvedeného tak podle odvolacího soudu plyne, že spravuje-li honební společenstvo honitbu samo (ve vlastní režii), má v rámci své korporační autonomie právo upravit si stanovami nebo vnitřními předpisy vydanými na základě stanov, komu umožní užívat honitbu k výkonu práva myslivosti, jinak řečeno, za jakých podmínek se někdo může stát v dané honitbě myslivcem. Zákonným limitem této úpravy je, že při přijímání myslivců musí být dána přednost členům společenstva. Uvedené však neznamená, že by každý vlastník honebního pozemku a člen honebního společenstva měl automaticky právo být přijat za myslivce. Stejně takto ovšem neznamená, že by honební společenstvo nemohlo za podmínek upravených stanovami nebo vnitřními předpisy, zejména pak pro opakované nebo závažné porušení povinností myslivce, odebrat členu honebního společenstva právo podílet se na výkonu práva myslivosti.

16. Za nesprávný tak odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně, že honební společenstvo nemůže svému členovi zakázat výkon práva myslivosti v honitbě. Správný je naproti tomu závěr soudu prvního stupně, že napadené rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu.

17. Podle § 21 zákona o myslivosti do působnosti valné hromady náleží rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby (odstavec 1 písm. c/). Valná hromada může přenést působnost podle odstavce 1 písm. c) na honební výbor (odstavec 2).

18. Podle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti, považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká; toto platí obdobně i pro rozhodnutí přijaté podle odstavce 7.

19. Soud prvního stupně správně poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 74/04, podle kterého „samotný přenos pravomoci valné hromady na honební výbor podle napadeného ustanovení má, jak bylo uvedeno výše, význam ryze praktický. Neznamená to tedy, že by vyslovením většinové vůle valné hromady docházelo k zániku zákonem konstruovaného opravného prostředku proti jejímu rozhodnutí, včetně rozhodnutí podle § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, tedy rozhodnutí o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby. Toto rozhodnutí lze nadále považovat za rozhodnutí v kompetenci vrcholného orgánu honebního společenstva, valné hromady, byť je právě z rozhodnutí tohoto orgánu vykonává v konkrétním případě jiný orgán honebního společenstva. Došlo-li tak z rozhodnutí valné hromady honebního společenstva k přenesení její působnosti na jiný orgán společenstva - honební výbor společenstva, dochází přenosem pravomoci rozhodovat i k přenosu opravného prostředku, neboť vůči rozhodování valné hromady je založena zákonná ochrana v podobě opravného prostředku k soudu, odpovídající nejen charakteru rozhodovacího orgánu, nýbrž i závažnosti jeho rozhodování pro honební společenstvo jako celek. Tato zákonná ochrana pak dočasným přenesením působnosti na jiný vnitřní orgán společenstva, aniž by charakter rozhodnutí jakkoliv pozbyl své závažnosti pro společenstvo, nemizí. (…) Taková možnost výkladu je možná právě a pouze tam, kde z hlediska charakteru přenesené kompetence je možné dovozovat, že jde o přenos z vrcholného orgánu této osoby na orgán funkčně tomuto vrcholnému podřízený (volbou, ustavením nebo jmenováním), a zároveň že se jedná o přenos rozhodovací kompetence vrcholnému orgánu zákonem jedinečně přiznávané a natolik důležité, že takové rozhodnutí má zásadní a nepopiratelný vliv na organizaci, zásadní předmět hospodaření a fungování právnické osoby jako celku nebo všech jejích členů na dlouhou dobu do budoucna, analogicky jako je tomu u rozhodování o využití honitby, tedy jediného předmětu fungování honebního společenstva.“ 20. Napadené usnesení honebního výboru sice není usnesením o pronájmu honitby, avšak stále jde o usnesení o způsobu využití společenstevní honitby, neboť se jím fakticky určuje, který ze členů honebního společenstva bude mít do budoucna právo podílet se na výkonu práva myslivosti v honitbě. Jestliže valná hromada přenesla stanovami právo rozhodovat o využití honitby na honební výbor a zároveň společenstvo spravuje honitbu samo, přešlo na honební výbor i rozhodování o tom, který ze členů se bude na využití honitby podílet. Na honební výbor tak přešlo oprávnění rozhodovat, kterého ze členů přijme za myslivce a kterému účast na využití honitby odebere.

21. Za situace, kdy člen honebního společenstva má ze zákona právo na to, aby mu účast na využití honitby byla umožněna přednostně, nelze podle odvolacího soudu vykládat zákon o myslivosti tak, že by se nemohl bránit se u soudu proti usnesení honebního výboru, kterým mu byla účast na využití honitby odebrána.

22. Zákon o myslivosti, stanovy ani provozní řád sdružení neupravují postup, kterým má honební výbor rozhodnout o tom, že členovi odebere právo účasti na výkonu práva myslivosti v honitbě. To však podle odvolacího soudu neznamená, že by takový postup nepodléhal žádné právní regulaci.

23. Ačkoli honební společenstvo není spolkem, shoduje se judikatura i odborná literatura na závěru, že na honební společenstva lze analogicky (§ 10 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - dále jen „o. z.“) použít právní úpravu přezkumu rozhodnutí orgánů spolků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1510/2021, Hrabánek, D. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha, C. H. Beck, 2019, § 258, marg. č. 1; Ruban, R. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I (§ 1-302). Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2022, § 258, marg. č. 4).

24. Napadeným usnesením byla navrhovateli a jeho dvěma synům uloženo opatření, které je podle své povahy sankcí za údajné porušování povinností myslivců, stanovených provozním řádem společenstva. Občanský zákoník neupravuje výslovně jiné spolkové sankce, než je vyloučení člena. I v případech ostatních spolkových sankcí, zejména, jde-li o sankce se závažným dopadem na člena, lze analogicky použít ustanovení § 240 a násl. o. z. o procesu a soudním přezkumu vyloučení (shodně Hrabánek, D. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha, C. H. Beck, 2019, § 233, marg. č. 5). Vyloučení je totiž ve skutečnosti nejpřísnější spolkovou sankcí. Ostatně i v poměrech občanských sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., který spolkové sankce rovněž neupravoval, dovodil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4852/2009, že v řízení o spolkové sankci musí být členovi zajištěno právo na spravedlivý proces. Odvolací soud proto přistoupil k analogické aplikaci § 240 a násl. o. z.

25. Podle § 240 o. z. neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán (odstavec 1). Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu (odstavec 2).

26. Podle § 242 o. z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.

27. Z analogické aplikace § 242 o. z. se především podává, že aktivně legitimován k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení o sankci je pouze sankcí postižený člen. Tento závěr je projevem zásady, že práva náležejí bdělým (vigilantibus iura scripta sunt) a rovněž autonomie vůle člena (§ 3 odst. 1 o. z.), který se tak může rozhodnout, zda rozhodnutí o sankci napadne. Záleží tedy jen na postiženém členovi, zda třeba i objektivně pochybné rozhodnutí o sankci napadne u soudu, nebo se mu dobrovolně podrobí. Rozhodnutí o sankci navíc pravidelně nezasahuje do práv a povinností jiných členů, než člena postiženého sankcí. Proto se v případě vyloučení člena a ostatních individuálních sankcí neuplatní judikatura citovaná soudem prvního stupně, podle které „účel právní úpravy řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je dvojí. Jednak poskytuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a jednak je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou“ v zakladatelském právním jednání,„ a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny“ (na honební společenstva aplikováno v již citovaném usnesení sp. zn. 27 Cdo 1510/2021). Respektive z uvedené judikatury nelze činit závěr, že by uložení sankce mohl u soudu napadnout i někdo jiný, než sankcí postižený člen.

28. Shora nastíněný závěr má v projednávané věci ten důsledek, že navrhovatel nemá aktivní legitimaci k návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení honebního výboru, kterým byla účast na výkonu práva myslivosti odebrána jeho synům [jméno] a [jméno]. Aktivní legitimace svědčila pouze jim, a pokud sami usnesení o odebrání účasti na výkonu právo myslivosti v honitbě nenapadli, projevili tím vůli toto usnesení respektovat. V této části proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení honebního výboru v části týkající se [jméno] a [jméno] [příjmení].

29. Navrhovatel je naopak samozřejmě oprávněn domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení, kterým byla uložena sankce jemu samému. Odvolací soud proto zkoumal, zda napadené usnesení honebního výboru obstojí z hlediska jeho souladu se zákonem a stanovami. Vyšel přitom z nesporné skutečnosti, že navrhovatel nebyl pozván na schůzi honebního výboru, ani mu nebylo předem sděleno, že honební výbor uvažuje o udělení sankce a za jaká porušení povinnosti. Navrhovateli tak nebylo umožněno, aby se k údajným porušením svých povinností myslivce vyjádřil a případně doložil vše, co je mu ku prospěchu. Honební výbor tím porušil jeho právo na obranu proti uložení spolkové sankce. Toto porušení přitom mělo (ve smyslu § 260 o. z.) závažné právní následky, neboť navrhovatel se o záměru uložit mu sankci dozvěděl až poté, co mu byla uložena.

30. Napadené usnesení je tedy věcně správné, pokud se týká neplatnosti usnesení honebního výboru, kterým bylo navrhovateli samotnému zakázáno účastnit se na výkonu práva myslivosti. Odvolací soud je proto potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

31. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Navrhovatel měl úspěch ve smyslu vyslovení neplatnosti usnesení týkajícího se jeho samého, ohledně usnesení týkajících se jeho dvou synů úspěch neměl. Navrhovatel tedy měl úspěch z jedné třetiny předmětu řízení, společenstvo ze dvou třetin. Společenstvu tak přísluší náhrada jedné třetiny účelně vynaložených nákladů, které celkem činí 24 445,50 Kč a sestávají z a. zaplaceného soudního poplatku z odvolání 2 000 Kč, b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 5 úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k návrhu, účast u jednání soudu prvního stupně, sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 15 500 Kč, c. náhrady za čas promeškaný účastí u jednání soudu prvního stupně dne 14. 7. 2022, které bylo odročeno bez projednání věci, podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, ve výši 1 550 Kč, d. 5 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč, e. náhrady za 21% DPH ve výši 3 895,50 Kč.

Rubrum