Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

Číslo jednací: 9A 109/2010 - 86

Rozhodnuto 2010-06-30

Citované zákony (19)

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 2008/1318/FOL/CET, čj.: fol/1566/09 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný udělil žalobci pokutu ve výši 100 000,- Kč pro porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), neboť odvysíláním pořadu Kriminálka Las Vegas V. (zejména pasáží „Mrtvá striptérka v hotelovém pokoji“ a „Rekonstrukce smrti striptérky“) dne 22. 8. 2008 od 17:50 hod. na programu Nova se dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 06:00 do 22:00 hod. pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Žalobci byla současně uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000,- Kč podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 50/2005 Sb. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve konstatoval, že žalobce je provozovatelem celoplošného televizního vysílání programu Nova na základě licence č. 001/93 udělené rozhodnutím Rady ze dne 9. 2. 1993 čj. R-060/93. Dne 23. 9. 2008 žalovaný rozhodl zahájit se žalobcem správní řízení pro možné porušení povinnosti nezařazovat do vysílání v době od 06:00 do 22:00 hod. pořady a upoutávky, které mohou ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých (§ 32 odst. 1 písm. g) zákona) tím, že dne 22. 8. 2008 od 17:50 hod. na programu Nova odvysílal pořad Kriminálka Las Vegas. Díl vysílaný tohoto dne nesl název Viva Las Vegas. Tým policejních vyšetřovatelů – vědců z kriminalistické divize v Las Vegas – vyšetřuje čtyři záhadné vraždy, včetně té, kde mrtvé tělo neznámé oběti našli v mělkém hrobě nedaleko vojenského prostoru v Nevadské poušti. Dalšími třemi případy je zastřelený muž v nočním klubu, zkrvavené tělo striptérky v hotelovém pokoji a mrtvý notorický hráč utopený v hotelové vaně. Pořad se skládal z pasáží, ve kterých vyšetřovatelé zajišťovali stopy a vyslýchali podezřelé, dále ze záběrů z laboratoře a dalších pracovišť. Součástí pořadu byly rovněž sekvence, které rekonstruovaly jednotlivé kriminální činy a které celý příběh dramatizovaly a dávaly mu podobu kriminálky. Jednalo se o více než 10 sekvencí, které po částech rekonstruovaly jednotlivé vraždy. Analýza pořadu provedená žalovaným odkryla prvky, resp. části pořadu, které dle uvážení žalovaného mohou ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Jedná se o následující části pořadu: - Pasáž „Mrtvá striptérka v hotelovém pokoji“ Tato pasáž znázorňuje vyšetřování v pokoji, kde byla nalezena mrtvá striptérka. Hlavní vyšetřovatelka vstupuje do hotelového pokoje, kde jsou již její kolegové a muž, který byl se striptérkou v pokoji. Ten kriminalisty přesvědčuje, že ženě nic neudělal a že si nic nepamatuje. Jeho světlé triko je zkrvavené. Kamera poté zabírá postel s obětí z pohledu vyšetřovatelky. V záběru leží mladá žena na posteli ve spodním prádle. Prostěradlo, lampička na nočním stolku a stěna za postelí jsou pokryty krvavými stopami. Vyšetřovatelé se snaží dostat z muže nějaké informace, kamera ho zabírá ve chvíli, kdy odpovídá. Muž stojí se spoutanýma rukama, na jeho triku jsou mohutné krvavé stopy. Muž kriminalistům odpovídá, že si na nic nevzpomíná. Kamera v té chvíli zabírá jeho zkrvavené ruce. Kolega vyšetřovatelky sděluje, že uklízečka našla pana Johnsona v bezvědomí vedle oběti a zavolala ostrahu. Vyšetřovatelka se poté přibližuje k posteli s obětí (v záběru dolní část končetin oběti). Následuje bližší záběr kamery na postel s obětí se zkrvaveným prostěradlem a polštářem. Kamera se poté zaměřuje na lampičku a zeď za ní, na které jsou stopy krve. Scéna je doprovázena dramatickou hudbou. Vyšetřovatelka uvádí: „Silné krvácení“. S baterkou se blíží k oběti a svítí jí na obličej. Místnost je v polosvětě, osvícená jen lampičkou na stole. Následuje detailní záběr obličeje oběti, který je v přivrácené polovině pokryt krví, nad čelem je patrná tržná rána. Vyšetřovatelka uvádí: „To je z jediné rány? Proražená lebka. Známe totožnost?“ Kolega odpovídá, že nemají doklady. Následuje další záběr na oběť od boku nahoru. V polosvětě je vidět zasychající pramen krve na její tváří a krvavá stopa na polštáři. Vyšetřovatelka říká, že oběť má prsní implantáty. Z nočního stolku bere její klíče od šatny a říká, že je to asi striptérka. Oba vyšetřovatelé se poté rozhlížejí po pokoji. Vyšetřovatelka prochází kolem sedícího muže a baterkou svítí na další krvavé stopy na stěně ve vedlejší koupelně. Následuje záběr na zakrvavený hrot železné konzole, která leží na zemi. Záběr přechází zrychlenou sekvencí v detail části hrotu, na kterém je zaschlá krev a několik vlasů oběti. Následuje časový střih do okamžiku spáchání zločinu, jak si ho v tu chvíli vyšetřovatelé představují. V záběru je muž, který se rozpřahuje k úderu železnou tyčí. Před ním zády ke kameře stojí žena, muž ji udeří tyčí do hlavy, je slyšet bolestný ženský výkřik. V dalším zpomaleném záběru je hlava ženy, která se po úderu otáčí směrem ke kameře, z obličeje odlétává krev. Následuje zrychlená pasáž, kdy žena padá na zem, poté utíká s křikem do druhého pokoje. Zde končí časový střih a děj se vrací do přítomnosti. Vyšetřovatelka dovozuje, že oběť chtěla zřejmě zavolat pomoc. Svítí opět na krvavé šmouhy na stěně koupelny a k záchodové míse, kde je na zemi dámský řetízek namočený v moči a říká: „Chlapi se nikdy netrefí do mísy.“ Její kolega odpovídá: „Jestli si vzal viagru, mohl být rád, že to nešlo na strop.“ Vyšetřovatelka poté zvedá v rukavici řetízek ze země. Ptá se kolegy, jak chlap může usnout poté, co zabije ženskou. Kamera zabírá muže, který sedí v zakrvaveném triku u zakrvavené lampičku. - Pasáž „Rekonstrukce smrti striptérky“ Pasáž znázorňuje vyšetřovací verzi, podle které striptérka nebyla zavražděna, ale způsobila si neopatrností smrtelné zranění sama. Vyšetřovatelka dovozuje, že řetízek, který byl zajištěn v hotelovém pokoji, patří na kotník striptérky. Následuje časový střih a znázornění toho, jak mohlo ke smrti striptérky dojít. Striptérka uklouzla po moči u záchodové mísy a při pádu si rozrazila hlavu o železný hrot konzole. V záběru je železný hrot konzole, na který padá hlava striptérky. Žena padá k zemi a na zdi zůstává krvavá stopa. Je slyšet rána a bolestné zasténání ženy. V následujícím záběru striptérka rozráží dveře do pokoje, kde leží obchodní zástupce Johnson, který byl po Triazolamu přidanému do pití v bezvědomí. Striptérka se chytá za hlavu, poté se dívá na ruce, na kterých je krev. Střih vrací děj do přítomnosti, kde vyšetřovatelka vysvětluje svému kolegovi: „Čím je kunšoft povolnější, tím je vše snadnější. Pokud ti nemá zachránit život.“ Děj se vrací zpět. Striptérka dobíhá se sténáním k posteli, na které leží Johnson. Následuje záběr na zeď, na kterou v průběhu záběru stříkne krev. Striptérka se snaží Johnsona vzbudit slovy: „Prosím tě, prober se.“ Následuje záběr na lampičku na nočním stolku, na kterou stříkne další dávka krve a začne stékat dolů. Striptérka zděšeně křičí, bere do ruky telefonní sluchátko, vzápětí však na ní přichází mdloba a padá na postel vedle ležícího Johnsona. V pořadu se dle žalovaného vyskytly též další scény z kriminalistického prostředí, které mohly mít na psychiku dítěte negativní vliv, a to: - Zastřelení muže na diskotéce, zejména počítačový záběr do nitra hlavy oběti, konkrétně do místa, kam pronikla kulka. Záběr postupuje proti směru průniku kulky (za doprovodu zvuku, který znázorňuje pronikání měkkou tkání) až na povrch, tedy do místa vstřelu. Kamera poté rozšiřuje záběr na hlavu zastřeleného muže, který má uprostřed čela krvavou stopu. - Smrt muže ve vaně, zejména scéna, při níž muž pouští do vany naplněné vodou, ve které sedí, zapnutý elektrický vařič. Následuje záběr na třesoucího se muže, který se zužuje na jeho vytřeštěné oko. - Scéna z laboratoře při vyšetřování úmrtí striptérky, zejména záběr na oběť s rozseknutou lebkou a detailní záběr rány během toho, co patolog říká: „Roztržení měkkých pokrývek lebních v čelní krajině působením ostrého násilí s následnou zlomeninou čelní kosti. Toxikologie odhadla alkohol na 3 promile.“ - Scéna muže, který se zadusil hlínou, zejména záběr na obličej muže, který je zasypáván hlínou a záběr do jeho úst ve chvíli, kdy hlínu vdechuje do plic. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že žalobce ve vyjádření účastníka řízení ze dne 17. 11. 2008 učinil nesporným, že dne 22. 8. 2008 od 17:54 hod. na programu Nova odvysílal 1. epizodu V. série kriminálního seriálu Kriminálka Las Vegas s názvem Viva Las Vegas. Žalobce ve vyjádření upozornil na to, že seriál „Kriminálka Las Vegas“ je celosvětově úspěšným seriálem, který získal 6 nominací na Zlatý glóbus, dalších 86 nominací na významné ceny a 38 ocenění a vysílal se v mnoha zemích světa. Tento seriál je v žánru kriminálních seriálů považován za průlomový. Tým detektivů nepátrá po zločincích v akčních a brutálních honičkách s četnými střílecími scénami, nýbrž po spáchání násilných činů uzavře místo činu a vyšetřovatelé detailně hledají i ty nejmenší důkazy, aby pak ve špičkově vybavených laboratořích nejmodernějšími vědeckými metodami přinesli důkazy a usvědčili zločince. K jednotlivým scénám, které žalovaný považuje za problematické, žalobce ve vyjádření uvedl, že v pasáži „Mrtvá striptérka v hotelovém pokoji“ se popsané scény odehrávají v intimním osvětlení nočního podniku, které je laděno do tlumených barev červeného odstínu; přehoz na posteli s mrtvou striptérkou má tmavě červenou barvu. Záběr na tělo mrtvé striptérky je opět v příšeří, včetně záběru na tržnou ránu na hlavě oběti. Skutečnost, že se scény odehrávají v příšeří barevně laděném do tlumených červených odstínů, snižuje intenzitu vnímání záběrů na krvavé skvrny a tyto záběry tudíž nepůsobí šokujícím dojmem a nevyvolávají děs. Rekonstrukce představ vyšetřovatelky o průběhu vraždy je zobrazena stylizovaným přeexponovaným záběrem, úder kovovou tyčí do hlavy striptérky je zobrazen pouze náznakem. Scéna je ztvárněna rychlými střihy, vše se odehrává velmi rychle, tato umělecká stylizace je co se týče obrazového ztvárnění scény na hranici vnímatelnosti. Z uvedených důvodů nemá dle žalobce tato pasáž děsivý účinek. Pokud jde o pasáž „Rekonstrukce smrti striptérky“, tato je ztvárněna rychlými záběry. V záběru, ve kterém striptérka padá na železný hrot na konzole, není zachycen okamžik, kdy špička konzole probodne hlavu striptérky. Tato část je pouze naznačena dalším průběhem scény. Nejedná se o zobrazení násilí, ale náhodného zranění. Umělecké ztvárnění scény se nikterak nevymyká běžnému postupu užívanému v pořadech obdobného charakteru a není zobrazeno natolik expresivně, aby vyvolávalo děs. Žalobce je toho názoru, že výše popsané scény ani další scény označené žalovaným za problematické (zastřelení muže na diskotéce, smrt muže ve vaně, scéna z laboratoře při vyšetřování úmrtí striptérky, scéna s mužem, který se zadusil hlínou) v kontextu děje pořadu nevyznívají tak, jak jsou popsány žalovaným. Jejich charakteristika se žalobci jeví jako příliš expresivní a jejich velmi detailní popis nevystihuje jejich skutečné vyznění v pořadu. Popsané scény jsou velmi krátké, ve stopáži 2-3 sekundy, jsou střídány jinými záběry, většinou detaily vyšetřovatelů. Zobrazení násilí v kontextu děje pořadu není samoúčelné a je zobrazeno způsobem, který je možné označit za dramatický, avšak nevyvolává děs a nepůsobí šokujícím způsobem. Děj pořadu v uvedených částech je ztvárněn prostředky, které se nevymykají zběžného obsahu pořadů obdobného žánru, tj. kriminálních seriálů, vysílaných v obdobném vysílacím čase. Žalobce proto tvrdí, že uvedené scény nejsou způsobilé ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětského a mladistvého diváka. Dále uvedl, že při zařazení pořadu do vysílání vycházel kromě hodnocení pořadu rovněž z doporučení mezinárodní filmové databáze IMDb (The Internet Movie Database) a že zohlednil zejména hodnocení v Nizozemsku (12 let). Při zařazení pořadu do vysílání žalobce dále vycházel ze skutečnosti, že pořad, tedy 1. epizoda V. série seriálu Kriminálka Las Vegas s názvem Viva Las Vegas, byl v programu Novy premiérově vysílán dne 1. 3. 2007 od 21:23:58 hod., aniž by toto vysílání bylo ze strany žalovaného sankciováno nebo aniž by byl žalobce upozorněn na porušení povinnosti stanovené příslušnou právní normou. Pořad byl tedy nasazen do vysílání v legitimním očekávání jeho nezávadnosti a v legitimním očekávání toho, že jeho odvysíláním nebude spáchán správní delikt. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že povinnost uvedenou v § 32 odst. 1 písm. g) zákona neporušil a navrhl, aby žalovaný správní řízení zastavil. Žalovaný nicméně při posouzení věci dospěl k závěru, že v předmětném pořadu jsou obsaženy scény, které jsou způsobilé ohrozit fyzický, psychický nebo morální vývoj dětí. K argumentaci žalobce obsažené v jeho vyjádření k zahájenému správnímu řízení v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že bez ohledu na cíl díla, kterým je mimo jiné ukázat práci kriminalistů zabývajících se každým detailem s cílem odhalit vraha, je nutno vyhodnotit jednotlivé scény pořadu a prezentaci záběrů, které mohou působit na psychiku nezletilého diváka šokujícím a traumatizujícím dojmem. Za irelevantní označil tvrzení žalobce, že se jedná o velmi krátké záběry. To, že předmětný pořad, tj. 1. epizoda V. série seriálu Kriminálka Las Vegas s názvem Viva Las Vegas byl v programu Nova premiérově vysílán již dne 1. 3. 2007, aniž by toto vysílání bylo ze strany žalovaného sankcionováno, lze dle žalovaného odůvodnit tím, že ohledně tohoto konkrétního odvysílání se nevedlo žádné správní řízení, daný úsek nebyl monitorován a z jeho odvysílání tedy nevznikl žádný výstup ve formě upozornění či pokuty. Žalovaný je toho názoru, že realistické záběry bez možnosti odosobnit se mohly v dětském divákovi způsobit šok, pocit strachu a děs. Pro vyznění jednotlivých výjevů je nutno vzít v úvahu i filmařský styl, záměrně a zdařile navozující atmosféru zcela reálného dramatu bez stopy nadsázky a bez obvyklých odlehčujících a relativizujících rekvizit používaných v běžných kriminálních seriálech a filmech, jako např. humor nebo kontrast myšlení zločince s jasným mravním postojem kladného hrdiny. Při posouzení jednotlivých problematických pasáží se žalovaný ztotožnil s analýzou pořadu. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že jednotlivé scény jsou natočeny takovým způsobem, že nemohou působit děsivě. Má za to, že i záběry natočené v šeru či fleshovou formou mohou na psychice nezletilých zanechat stopy strachu a děsu, a nepříznivě tak ovlivnit jejich zdravý psychický vývoj. Rada se shodla na tom, že pořad obsahuje vizuálně expresivní (výrazové, působivé) scény, které vtíravě zobrazují svět těžkého zločinu a na dětského diváka mohou působit děsivě, vyvolávat v něm pocit strachu, případně při přísunu obrazů s podobnou tématikou ho citově otupit. Scéna z hotelového pokoje, kde byla nalezena mrtvá striptérka, mohla mít pro dětského či mladistvého diváka děsivý účinek. Realisticky zobrazené scény s mrtvou ženou, krvavé stopy na vybavení pokoje, detailní záběry zkrvaveného obličeje oběti a dále rekonstrukce představ vyšetřovatelky o průběhu vraždy, při které muž udeřil železnou tyčí ženu do hlavy, ze které po úderu odlétává krev, mohou narušit psychiku dětí a mladistých. Tato scéna byla doplněna dramatickou hudbou, příšeřím a násilné scény též bolestnými výkřiky ženy, které mohou v dětech a mladistvých vzbuzovat pocit strachu. Pasáž znázorňující rekonstrukci smrti striptérky představuje vypjatou scénu. Realisticky znázorněné záběry na smrtelně zraněnou striptérku, z jejíž hlavy stříká krev na vybavení pokoje, vše za doprovodu bolestného a zděšeného sténání a dramatické hudby a zvuků výstřiků krve z rány mohou na děti a mladistvé působit děsivě. V pořadu se vyskytly též další scény z kriminalistického prostředí, které mohou mít na psychiku dítěte negativní vliv (zastřelení muže na diskotéce, smrt muže ve vaně, scéna z laboratoře při vyšetřování úmrtí striptérky, scéna s mužem, který se zadusil hlínou). Tyto scény jsou znázorněny realisticky, jsou doprovázeny dramatickou hudbu, případně výkřiky obětí. V dětech a mladistvých, kteří ještě nedokáží zcela odlišit fikci od reality, mohou vyvolávat pocit úzkosti a strachu. Žalovaný dodal, že je třeba vnímat, že děti, především s ohledem na svůj věk, ale i na řadu dalších okolností (odlišný přístup dětí ke sledování pořadu, možnost, že se dítě u vysílání pořadu ocitne zcela náhodně, odlišné rodinné a sociální zázemí dětí), se nemusí s obsahem pořadu vypořádat ve vztahu k jeho celku. Žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že dítětem se dle článku 1 Úmluvy o právech dítěte rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Dle článku 3 Úmluvy musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy nebo správními orgány nebo zákonodárnými orgány. Zákon o rodině rozlišuje dítě zletilé a nezlité. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku; před dosažením tohoto věku pouze uzavřením manželství. Za mladistvého se dle § 74 trestního zákona považuje osoba, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona pod pojmem děti a mladiství rozumí všechny osoby ve věku do 18 let bez přesnějšího vymezení. Žalovaný se dále v rozhodnutí zabýval pojmy ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje. Má za to, že není nutné polemizovat nad obsahem slova vývoj, jakož i pojmem fyzický neboli tělesný a pojmem psychický neboli duševní, neboť se jedná o pojmy obecně známé. V případě pojmu morální vychází žalovaný z morálky, tedy sféry lidského konání a chování pozorovatelné z hlediska etických hodnot. Pojem morální se vztahuje k souboru pravidel morálky, jimiž se řídí jednání lidí v určité společnosti. Pojem „možné ohrožení“ pak žalovaný vykládá jako případnou možnou odchylku z normálního (obvyklého, běžného, průměrného) vývoje jedince v důsledku shlédnutí pořadu nebo upoutávky v televizním vysílání, ke které ale fakticky nemusí dojít (může jí být včasným zásahem, např. dalších osob, zabráněno). Konstatoval, že jeho povinností je dohlížet na to, aby konkrétním pořadem nebo upoutávkou nemohla být způsobena odchylka od jedinečného vývoje osobnosti dítěte, a to jednotlivě nebo současně ve všech součástech jeho vývoje (tělesné, duševní či mravní). Uzavřel, že předmětný pořad naplňuje znaky porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona, přičemž pro naplnění skutkové podstaty porušení zákona jsou nezbytné tyto atributy: - pořad byl zařazen do vysílání v době mezi 06:00-22:00 hod., - pořad může ohrozit ....., což znamená, že postačuje možnost ohrožení a k faktickému ohrožení nemusí dojít, - pořad může ohrozit fyzický, psychický nebo morální vývoj, což znamená, že postačuje možnost ohrožení jedné z těchto komponent vývoje dítěte. Žalovaný považuje za děti a mladistvé všechny osoby do věku 18 let a za zvláště nebezpečný považuje předmětný pořad pro děti ve věku do cca 10 let. Předmětný pořad je způsobilý ohrozit zejména psychický, případně morální vývoj (traumatizovat děti a mladistvé a snížit jejich práh citlivosti při vnímání násilí). Žalovaný poté zmínil, že žalobce byl již dříve za porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona sankcionován (poukázal na rozhodnutí ve věci Rpo/182/05-Rup – odvysílání upoutávky na horor „Texaský masakr motorovou pilou“ dne 24. 9. 2005 od 12:00 hod. během pořadu Volejte Novu a na uložení pokuty ve výši 150 000,- Kč za odvysílání pořadu Kriminálka Las Vegas dne 17. 5. 2007 ve 21:20 hod. rozhodnutím č.j. 2007/755/FOL/CET) a dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro uplatnění sankce v mezích zákona, a proto rozhodl dle § 60 odst. 3 písm. d) zákona o uložení pokuty žalobci ve výši 100 000,- Kč. Následně se zabýval jednotlivými kritérií, k nimž je ve smyslu § 61 odst. 2 a 3 zákona povinen přihlížet při ukládání pokuty. Co se týče povahy vysílaného programu, žalovaný zohlednil, že program Nova je celoplošným (jeho vysílání může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70 % obyvatel republiky), komerčním, plnoformátovým televizním programem. Pokud jde o postavení provozovatele na mediálním trhu, žalovaný vyšel z toho, že v případě žalobce se jedná o provozovatele televizního vysílání s vysokým podílem sledovanosti na mediálním trhu. Odpovědnost žalobce vůči divácké veřejnosti na trhu televizního vysílání lze dle mínění žalovaného považovat za vysokou vzhledem k tomu, že program Nova je programem celoplošným s vysokou míru sledovanosti. Ve vztahu ke kritériu závažnosti věci žalovaný uvedl, že porušení zákonné povinnosti vzhledem k charakteru odvysílaných záběrů (nebylo explicitně zobrazené násilí, jenom jeho důsledky) považuje za méně závažné, a proto se rozhodl udělit žalobci pokutu ve výši blízké dolní hranici zákonné sazby. Při hodnocení míry zavinění žalovaný přihlédl k tomu, že provozovatel televizního vysílání má právo vysílat programy svobodně a nezávisle, do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a jeho mezí. Vedle tohoto práva má provozovatel televizního vysílání povinnost provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů. Žalobce tedy obsah předmětného pořadu nemohl sám ovlivnit, nicméně bylo na jeho rozhodnutí, resp. na jeho vůli tento pořad zařadit tak, aby nedošlo k porušení povinností stanových zákonem. Při hodnocení rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání vzal žalovaný v potaz, že pořad Kriminálka Las Vegas byl vysílán na programu žalobce, který je definován jako program celoplošný a s vysokou sledovaností, a proto lze mít za to, že rozsah a dosah závadného vysílání je rozsáhlý. Finanční prospěch v konkrétní výši nelze dostupnými důkazními prostředky prokázat, a proto toto kritérium nemělo na stanovení výše pokuty vliv. Žalovaný tak na základě shromážděných podkladů dospěl k závěru, že žalobce svým jednáním porušil povinnost uvedenou v § 32 odst. 1 písm. g) zákona, čímž se dopustil správního deliktu podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona, za který lze uložit pokutu ve výši od 20 000,- Kč do 10 000 000,- Kč. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, popřípadě toho, aby soud rozhodl o upuštění od uložení pokuty nebo o přiměřeném snížení výše uložené pokuty. Dle přesvědčení žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné v důsledku nesprávného právního závěru ohledně hodnocení pořadu. Shodně jako ve vyjádření účastníka správního řízení, i v podané žalobě poukázal žalobce na to, že seriál „Kriminálka Las Vegas“ je celosvětově úspěšným seriálem, který získal řadu ocenění, vysílal se v mnoha zemích světa a je v žánru kriminálních seriálů považován za průlomový. Tým detektivů nepátrá po zločincích v akčních a brutálních honičkách s četnými střílecími scénami, nýbrž po spáchání násilných činů uzavře místo činu a vyšetřovatelé detailně hledají i ty nejmenší důkazy, aby pak nejmodernějšími vědeckými metodami ve špičkově vybavených laboratořích přinesli důkazy a usvědčili zločince. Tato charakteristika je platná i pro předmětný díl seriálu (pořad). Žalobce se neztotožňuje se závěry žalovaného, že pořad obsahuje vizuálně expresivní scény, které vtíravě zobrazují svět těžkého zločinu. Je toho názoru, že uváděné scény v kontextu pořadu dokreslují rekonstruovaný děj, a proto nelze souhlasit s tím, že se jedná o vtíravé zobrazení světa těžkého zločinu. K hodnocení jednotlivých scén, které žalovaný označil za problémové, žalobce v podané žalobě uvedl, že pasáž „Mrtvá striptérka v hotelovém pokoji“ se odehrává v intimním osvětlení nočního podniku, které je laděno do tlumených barev červeného odstínu. Přehoz na posteli s mrtvou striptérkou má tmavě červenou barvu. Záběr na tělo mrtvé striptérky je opět v příšeří, včetně záběru na tržnou ránu na hlavě oběti. Skutečnost, že se scény odehrávají v příšeří barevně laděném do tlumených červených odstínů, snižuje intenzitu vnímání záběrů na krvavé skvrny. Rekonstrukce představ vyšetřovatelky o průběhu vraždy je zobrazena stylizovaným přeexponovaným záběrem, úder kovovou tyčí do hlavy striptérky je zobrazen pouze náznakem. Scéna je ztvárněna rychlými střihy, vše se odehrává velmi rychle, tato umělecká stylizace je co se týče obrazového ztvárnění scény na hranici vnímatelnosti. Pasáž „Rekonstrukce smrti striptérky“ je opět ztvárněna rychlými záběry. V záběru, ve kterém striptérka padá na železný hrot konzole, není zachycen okamžik, kdy špička konzole probodne hlavu striptérky. Tato část je pouze naznačena dalším průběhem scény. Nejedná se o zobrazení násilí, ale náhodného zranění. Také další scény, které žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí označil za problematické, dle mínění žalobce v kontextu děje pořadu nevyznívají tak, jak jsou v rozhodnutí popsány. Jejich charakteristika se žalobci jeví příliš expresivní a jejich velmi detailní popis nevystihuje jejich skutečné vyznění v pořadu. Popsané scény jsou velmi krátké, ve stopáži 2-3 sekundy, jsou střídány jinými záběry, většinou detaily vyšetřovatelů. Nejedná se o zobrazení násilí, ale následků násilí, toto v kontextu děje pořadu není samoúčelné a je zobrazeno způsobem, který je možné označit za dramatický, avšak nevyvolává děs a strach a nepůsobí šokujícím způsobem. Děj pořadu je v uvedených částech ztvárněn prostředky, které se nevymykají z běžného obsahu pořadů obdobného žánru – kriminálních pořadů. Důsledky násilí nejsou zobrazeny natolik expresivně, aby vyvolávaly děs. Žalobce se tudíž neztotožňuje s popisem scén a z nich vyvozeného hodnocení žalovaného, že scény mohou mít na děti a mladistvé děsivý účinek a mohou v nich vyvolávat pocit úzkosti a strachu. Namítá, že uvedené scény ani pořad jako celek nejsou způsobilé ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětského a mladistvého diváka. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nezákonné i z toho důvodu, že jeho výrok nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který mu byla uložena sankce. Specifikace scén, jejichž odvysíláním měl žalobce správní delikt spáchat, je totiž ve výroku rozhodnutí uvedena pouze příkladmo. V odůvodnění rozhodnutí jsou pak uváděny další scény, za jejichž odvysílání je žalobce sankcionován (zastřelení muže na diskotéce, smrt muže ve vaně, scéna z laboratoře při vyšetřování úmrtí striptérky, scéna s mužem, který se zadusil hlínou). Specifikace pořadu obsahujícího závadné scény je ve výroku rozhodnutí provedena nepřesně, neboť pořad je označen jako „pořad Kriminálka Las Vegas V“, což je však název celé V. série pořadu. Předmětný pořad byl 1. epizodou V. série pořadu s názvem „Viva Las Vegas“. Výrok rozhodnutí též neobsahuje konkrétní popis spáchaného správního deliktu, neboť pouze obecně konstatuje, že odvysíláním pořadu, resp. dvou příkladmo uvedených scén, mohl být ohrožen fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Vlastní jednání, které skutkovou podstatu správního deliktu naplňuje, je obsaženo pouze v odůvodnění rozhodnutí. Žalobce v této souvislosti poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008 čj. 2As 34/2006-73, podle kterého musí výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. V napadeném rozhodnutí je však popis spáchání skutku obsažený ve výroku neúplný, nepřesný a je v rozporu s popisem skutku obsaženým v odůvodnění, takže nevylučuje další postih za spáchání správního deliktu naplněním stejné skutkové podstaty v důsledku nejednoznačného popisu spáchání skutku. Žalobce rovněž namítl, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem při stanovení výše pokuty. V rozhodnutí dovodil, že odpovědnost žalobce vůči divácké veřejnost lze na trhu televizního vysílání považovat za vysokou vzhledem k tomu, že program Nova je programem celoplošným s vysokou mírou sledovanosti. Podle názoru žalobce však kritérium odpovědnosti provozovatele vysílání vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy nemá zohlednit pokrytí a sledovanost příslušného programu, ale skutečnost, zda provozovatel vysílání je subjektem veřejnoprávním s vyšší mírou odpovědnosti vůči divácké veřejnosti nebo subjektem komerčním. Žalobce dále vytýká žalovanému, že při posouzení míry zavinění nepřihlédl k jeho argumentaci, že při zařazení pořadu do vysílání žalobce vycházel z toho, že předmětný pořad byl na programu Nova premiérově vysílán již dne 1. 3. 2007, aniž by toto vysílání bylo ze strany žalovaného jakkoliv sankciováno nebo aniž by byl žalobce upozorněn na porušení povinnosti stanovené příslušnou právní normou. Žalobce tak pořad nasadil do vysílání v legitimním očekávání jeho nezávadnosti a v legitimním očekávání toho, že jeho odvysíláním nebude spáchán správní delikt. Vycházel přitom z toho, že ust. § 5 písm. g) zákona stanoví povinnost žalovaného monitorovat obsah rozhlasového a televizního vysílání. Stanovisko žalovaného, že pořad (odvysílaný dne 1. 3. 2007) nebyl monitorován, pokládá žalobce za irelevantní. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu namítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že skutek, za který udělil žalobci pokutu, dostatečně vymezil v napadeném rozhodnutí a správně jej subsumoval pod zákonnou skutkovou podstatu § 32 odst. 1 písm. g) zákona. Pokud jde o posouzení skutkového děje, je žalovaný toho názoru, že ohrožení fyzického, psychického a mravního vývoje dětí nelze vyloučit a že způsob možného ohrožení v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Problematické scény i celý pořad popsal žalovaný objektivně a takovým způsobem, který odráží skutečný charakter díla, které je natočeno v atmosféře strachu a napětí. Žalovaný má za to, že vybrané scény posuzovaného pořadu a také pořad samotný mohou ohrozit vývoj dětí a mladistvých, a to vzhledem k jednotlivým scénám i celé atmosféře pořadu. K tomuto závěru dospěl na základě správní úvahy, a to v souvislosti se svými vědomostmi a mnohaletými zkušenostmi správního orgánu působícího v oblasti kontroly obsahu televizního vysílání. K žalobní námitce, že výrok napadeného rozhodnutí nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který byla sankce uložena, žalovaný poznamenal, že skutek, který je správním deliktem, je ve výroku napadeného rozhodnutí jednoznačně definován jak prostřednictvím místa odvysílání (program Nova) a času odvysílání, tak i prostřednictvím způsobu spáchání (uvedením předmětného pořadu s problematickými scénami). Z výroku rozhodnutí jasně vyplývá, že porušení zákazu vysílat v době od 6:00 do 22:00 hod. pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, došlo odvysíláním konkrétního pořadu (Kriminálka Las Vegas) a tento pořad byl identifikován takovým způsobem, že ho není možné zaměnit s pořadem jiným. Byl identifikován jak prostřednictvím názvu a série v pořadí, tak i dnem a hodinou jeho odvysílání na programu Nova. Dle žalovaného není sporu o tom, který pořad je předmětem řízení, což potvrzuje i sám žalobce v podané žalobě, když činí nesporným, že daný pořad odvysílal a je schopen ho v žalobě bez problémů identifikovat. Sankce byla žalobci udělala za odvysílání celého pořadu, nikoli za odvysílání jednotlivých scén, které žalovaný považuje za nejvíce problematické. Není možné ani účelné, aby výrok rozhodnutí obsahoval detailní popis celého pořadu (resp. problematických scén), jehož odvysílání bylo správním deliktem. Žalovaný má z uvedeného důvodu za to, že své povinnosti uložené správním řádem ohledně nezaměnitelné identifikace skutku, který je správním deliktem, dostál a že skutek definoval takovým způsobem, že jej není možné zaměnit s jiným. K žalobním námitkám týkajícím se výše udělené pokuty žalovaný ve vyjádření uvedl, že je na jeho uvážení, jak bude jednotlivá kritéria pro udělení pokuty vykládat. Na základě správní úvahy dospěl k závěru, že odpovědnost provozovatele celoplošného vysílání je jistě vysoká vzhledem k rozsahu diváků, kteří mohou pořad sledovat. Charakter komerčnosti či veřejnoprávnosti programu žalovaný posuzoval v kritériu povaha vysílaného programu. Námitka, že při zohlednění míry zavinění nepřihlédl k tomu, že předmětný pořad byl již dříve vysílán bez toho, aniž by za jeho odvysílání byl žalobce jakkoliv postižen, nemá dle mínění žalovaného při posuzování zákonnosti předmětného pořadu relevanci. Není v možnostech žalovaného, aby posoudil každý jednotlivý pořad odvysílaný provozovatelem televizního vysílání. V této souvislosti žalovaný poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 9 Ca 389/2008. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 22. 6. 2009 žalobce setrval na stanovisku, že pořad odvysílal v legitimním očekávání toho, že jeho odvysíláním nebude spáchán správní delikt, což měl žalovaný zohlednit při posuzování míry zavinění v rámci správního uvážení ohledně výše uložené pokuty. Žalobce dodal, že skutečnost, že pořad byl již dříve vysílán, doložil ve správním řízení listinnými důkazy, a to předmětnou částí vysílacího plánu programu Nova z 1. 3. 2007 a částí programového věstníku Týdeník televize č. 9/2007. Při ústním jednání před soudem konaném dne 1. 7. 2009 setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích a k věci samé již žádné další skutečnosti neuvedli. Soud při jednání provedl důkaz zvukově obrazovým záznamem pořadu, a to přehráním všech scén, které žalovaný v napadeném rozhodnutí označil za problematické. Správní spis vedený žalovaným v řízení, které vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, obsahuje CD nosič se záznamem odvysílaného pořadu, dále oznámení žalovaného o zahájení správního řízení se žalobcem ze dne 23. 9. 2008, vyjádření žalobce jakožto účastníka správního řízení, jehož obsah je zachycen v odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o uložení pokuty s odůvodněním, jak bylo popsáno shora. V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy: Podle § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., pokutu od 20 000 Kč do 10 000 000 Kč uloží Rada provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle § 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle § 61 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2009 č.j. 9 Ca 108/2009 – 35 byla žaloba zamítnuta; současně bylo soudem rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění zamítavého rozsudku soud předně konstatoval, že skutečnost, že seriál „Kriminálka Las Vegas“ patří mezi k celosvětově úspěšným krimiseriálům, byl vysílán v mnoha zemích světa a získal řadu ocenění, nemá žádný vliv na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. Pro rozhodnutí žalovaného, a stejně tak pro rozhodnutí soudu ve věci samé není podstatné hodnocení celkové kvality jmenovaného seriálu, ale to, zda předmětný pořad - první díl páté série tohoto seriálu vysílaný žalobcem dne 22. 8. 2008 od 17:50 hod. na programu Nova - mohl ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Námitku vytýkající žalovanému nesprávné právní závěry ohledně hodnocení pořadu shledal soud neopodstatněnou, neboť dospěl k závěru, že předmětný pořad skutečně obsahuje scény (pasáže), které jsou způsobilé ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Soud zdůraznil, že ochrana poskytovaná ustanovením § 32 odst. 1 písm. g) zákona je zaměřená na ochranu vymezené skupiny diváků - dětí a mladistvých - především s ohledem na jejich nízký věk, který, a to vzhledem k řadě okolností, nedává vždy záruku, že se dítě či mladistvý s obsahem pořadu vždy vypořádá shodně, jako když je tento pořad vnímán dospělým divákem. Zmíněná řada okolností, která toto nezaručuje, může spočívat v různém přístupu dítěte či mladistvého ke sledovanému pořadu danému tím, že u vysílaného pořadu se může ocitnout dítě i velmi nízkého věku, které samo není s to rozeznat smysl a záměr pořadu, dále se zde dítě může ocitnout náhodně, jen v okamžiku vysílání určité sekvence či vyobrazení, přičemž nelze opominout ani to, že ne všechny děti vyrůstají v takovém rodinném a sociálním prostředí, v němž by rodinní příslušníci dítě či mladistvého citlivě a racionálně vedli při sledování pořadu a vysvětlili mu smysl scén zobrazujících násilí nebo záběrů obětí násilných trestných činů. Skutečnosti, jimiž na svou obhajobu argumentuje žalobce (tlumené barvy a příšeří snižující intenzitu vnímání záběrů na krvavé skvrny a tělo mrtvé striptérky v hotelovém pokoji, použití náznaku a rychlých záběrů při ztvárnění vytýkaných pasáží či krátká doba trvání těchto scén), nejsou s to vyloučit, že problematické pasáže pořadu detailně popsané žalovaným v napadeném rozhodnutí mohou děti a mladistvé traumatizovat, vyvolávat v nich pocity děsu, úzkosti a strachu, popř. je citově otupit, a ohrozit tak jejich psychický nebo mravní vývoj. Zvukově obrazový záznam předmětného pořadu provedený jako důkaz při ústním jednání před soudem jednoznačně prokazuje, že pasáže označené žalovaným v napadeném rozhodnutí za problematické, zejména pak pasáž „Mrtvá striptérka v hotelovém pokoji“, „Rekonstrukce smrti striptérky“ či „Smrt muže ve vaně,“ jsou v předmětném pořadu i při použití žalobcem zmiňovaných způsobů zpracování jasně rozeznatelné a obsahují vizuálně velmi působivé záběry zobrazující: - usmrcenou mladou ženu, - detailní záběry na zranění, která tato žena utrpěla, - četné krvavé stopy v pokoji, kde byla mrtvola ženy nalezena, - potenciálního pachatele Johnsona v témže pokoji se zkrvavenýma rukama a trikem, - možnou variantu usmrcení ženy úderem železnou tyčí do hlavy, z níž po úderu odlétává krev, - jinou variantu usmrcení ženy, která si při pádu rozrazí hlavu o železný hrot konzole, - krev stříkající ze zraněné ženy na zeď hotelového pokoje a lampičku, - muže třesoucího se ve vaně naplněné vodou poté, co do vany ponořil zapnutý elektrický vařič. Přestože se v kontextu děje nejedná o samoúčelné zobrazování násilí či jeho následků, tyto vizuálně vnímatelné scény dle názoru soudu vyvolávají důvodné pochybnosti o vhodnosti vysílání předmětného pořadu před 22. hodinou. Subjektivní vnímání pořadu různými dětmi a různými mladistvými může být odlišné a nemusí být nutně u všech s ohledem na stupeň jejich vývoje či rodinné prostředí negativní. K naplnění skutkové podstaty správního deliktu nicméně postačí, že je zde dána možnost takovým pořadem ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj některých dětí a mladistvých. Taková možnost není v daném případě u všech dětí a mladistvých, především pak u dětí nízkého věku, vyloučena, a proto soud označil sankci uloženou žalobci za porušení povinnosti zakotvené v § 32 odst. 1 písm. g) zákona za zcela legitimní. Vzhledem ke shora uvedenému soud v zamítavém rozsudku přisvědčil závěru žalovaného, že předmětný pořad obsahoval scény a záběry způsobilé ohrozit psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých, takže žalobce jeho odvysíláním dne 22. 8. 2008 v době před dvaadvacátou hodinou porušil zákaz zakotvený v ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Neopodstatněnou shledal soud rovněž námitku vytýkající žalovanému, že ve výroku napadeného rozhodnutí není dostatečným způsobem specifikován delikt, za jehož spáchání mu byla sankce uložena. Soud v tomto směru konstatoval, že výroková část napadeného rozhodnutí popisuje skutkový děj (skutek), jímž žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu definovaného v § 32 odst. 1 písm. g) zákona, srozumitelným, dostatečně určitým a nezaměnitelným způsobem, což vylučuje opětovný postih žalobce za tentýž skutek. Žalovaný dle náhledu soudu zcela v souladu s požadavky vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, na které žalobce poukazuje, vymezil skutkový děj uvedením názvu programu, na kterém byl závadný pořad odvysílán, přesného času, kdy byl tento pořad odvysílán, a zároveň identifikoval pořad (byť nikoliv uvedením názvu konkrétního dílu, ale uvedením názvu celého seriálu a čísla série, do které daný díl seriálu patří), což vylučuje, aby odvysílaný pořad byl zaměněn s pořadem jiným. Soud dodal, že i samotnému žalobci bylo zcela zřejmé, za odvysílání jakého pořadu byl napadeným rozhodnutím sankcionován, což vyplývá ze skutečnosti, že v žalobě učinil nesporným odvysílání konkrétního dílu předmětného seriálu, jehož se napadené rozhodnutí týká, a jeho žalobní námitky se rovněž upínají právě a pouze k tomuto pořadu. K určitému a jednoznačnému vymezení skutkového děje nebylo dle mínění soudu zapotřebí, aby výroková část napadeného rozhodnutí obsahovala popis veškerých scén (pasáží), které žalovaný shledal z hlediska znění § 32 odst. 1 písm. g) zákona závadnými. Deliktní jednání žalobce nespočívalo v zařazení těchto pasáží do pořadu (to ostatně žalobce nemohl nijak ovlivnit), ale v zařazení konkrétního pořadu, který je vzhledem ke svému obsahu zahrnujícímu i tyto pasáže způsobilý ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, do vysílání v zákonem vymezené době. Z uvedeného důvodu k identifikaci skutku zcela postačovalo, byl-li ve výrokové části rozhodnutí skutkový děj jednoznačně vymezen specifikací pořadu, jehož odvysíláním v době od 06:00 do 22,00 hod. žalobce porušil povinnost stanovenou zákonem. Uvádění některých problematických pasáží ve výroku rozhodnutí již bylo z tohoto pohledu nadbytečné; výčet těchto pasáží a jejich rozbor má své místo v odůvodnění rozhodnutí. Ve výroku napadeného rozhodnutí je uvedeno, jakým jednáním - odvysíláním jakého pořadu v jakém čase - žalobce porušil povinnost nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, uloženou mu ustanovením § 32 odst. 1 písm. g) zákona. Výrok rozhodnutí tedy obsahuje popis deliktního jednání, jímž žalobce naplnil skutkovou podstatu příslušného správního deliktu a které spočívá právě v zařazení určitého (z hlediska zákona závadného) pořadu do vysílání ve vymezené době, a proto soud nevešel na námitku žaloby, že vlastní jednání, které je znakem objektivní stránky skutkové podstaty správního deliktu, je uvedeno pouze v odůvodnění rozhodnutí. Soud v zamítavém rozsudku dále dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil ani v úvahách týkajících se stanovení výše pokuty. Soud přisvědčil úvaze žalovaného, že odpovědnost žalobce vůči divácké veřejnosti na trhu televizního vysílání lze považovat za vysokou vzhledem k tomu, že program Nova je programem celoplošným a má vysokou míru sledovanosti. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobce je komerčním subjektem televizního vysílání a nikoliv subjektem veřejnoprávním. Obě kritéria, tedy jak rozsah pokrytí a sledovanost příslušného programu, tak i povaha provozovatele vysílání ovlivňují míru odpovědnosti provozovatele vysílání vůči divácké veřejnosti a tím i jeho postavení na mediálním trhu. Odpovědnost provozovatele celoplošného vysílání s vysokou mírou sledovanosti vůči divácké veřejnosti je jistě mnohem vyšší než odpovědnost provozovatele regionálního vysílání, které zdaleka nedosahuje takové sledovanosti jako program Nova. Soud v této souvislosti dodal, že je mu z úřední činnosti známo, že žalovaný při ukládání pokut České televizi, která je veřejnoprávním subjektem televizního vysílání, hodnotí její odpovědnost vůči divácké veřejnosti jako nejvyšší s ohledem na její zřízení zákonem a povinnost plnit veřejnou službu (viz např. rozhodnutí Rady ze dne 4. 2. 2009 č.j. hol/1511/09). Z toho, že žalovaný v projednávané věci posoudil míru odpovědnosti žalobce vůči divácké veřejnosti na trhu televizního vysílání i přes celoplošný rozsah pokrytí a vysokou sledovanost příslušného programu jako vysokou a nikoliv jako nejvyšší, vyplývá, že v tomto směru vzal v úvahu obě výše nastíněná kritéria, tedy i komerční charakter vysílání žalobce. Za důvodnou soud nepovažoval ani poslední námitku dovozující nezákonnost napadeného rozhodnutí z toho, že žalovaný při posouzení míry zavinění nepřihlédl k legitimnímu očekávání žalobce stran nezávadnosti předmětného pořadu plynoucímu z toho, že tentýž pořad byl na programu Nova premiérově vysílán již dne 1. 3. 2007, aniž by ze strany žalovaného bylo na toto vysílání jakkoliv negativně reagováno. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení vyplývá princip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí v případě, že mu zákon dává prostor pro uvážení, pokud se taková praxe vytvořila (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2006 čj. 2 As 7/2005 – 86). To, že žalovaný nesankcionoval ani jinak nereagoval na odvysílání téhož pořadu, k němuž došlo dne 1. 3. 2007, však za vytvořenou správní praxi považovat nelze. Jinak by tomu bylo v případě, pokud by žalovaný zahájil se žalobcem správní řízení, ve kterém by dospěl k závěru, že odvysílání předmětného pořadu dne 1. 3. 2007 v době před 22,00 hod. nepředstavuje porušení zákazu stanoveného v § 32 odst. 1 písm. g) zákona. K ničemu takovému ale nedošlo. To, že žalovaný v minulosti namítané jednání žalobce nevyhodnotil jako správní delikt a nesankcionoval, není tedy důsledkem vytvořené správní praxe, ale důsledkem toho, že žalovaný uvedené jednání žalobce nikterak neposuzoval. Tuto nečinnost žalovaného, k níž mohlo dojít např. tím, že závadné jednání žalobce vůbec nezaznamenal či přehlédl, není možné označit za vytvořenou správní praxi, kterou by byl žalovaný v další činnosti vázán a které by se žalobce mohl oprávněně dovolávat. Pokud by tomu tak bylo, mohl by každý, jehož deliktní jednání jednou uniklo pozornosti správního orgánu, při své další protiprávní činnosti poukazovat na „již vytvořenou a pro správní orgán závaznou“ správní praxi, což soud považuje za nepřijatelné. Z výše zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že účastník řízení se před správním orgánem může dovolávat obdobného zacházení jako v předchozích srovnatelných případech jen tehdy, byl-li tento předchozí postup správního orgánu (to jest i jeho předchozí rozhodnutí ve věci) v souladu se zákonem. Jinak řečeno účastník se nemůže domáhat toho, aby správní orgán nadále dodržoval svoji předchozí nezákonnou správní praxi. To znamená, že i kdyby žalovaný v minulosti srovnatelné jednání žalobce posuzoval a při tomto posouzení je neshledal nezákonným, nemohl by se žalobce v budoucnu s úspěchem této praxe dovolávat, jestliže by jeho jednání ve skutečnosti bylo v rozporu se zákonem. K žalobcově poukazu na § 5 písm. g) zákona ukládající žalovanému povinnost monitorovat obsah rozhlasového a televizního vysílání soud v zamítavém rozsudku uvedl, že z citovaného ustanovení pro správní orgán nevyplývá povinnost monitorovat obsah veškerého vysílání, tedy všechny pořady vysílané všemi provozovateli rozhlasového a televizního vysílání. Samotné znění tohoto ustanovení proto nijak nevyvrací argumentaci žalovaného, že předmětný pořad vysílaný dne 1. 3. 2007 nebyl monitorován a že z jeho odvysílání nevznikl žádný výstup. I kdyby však žalovaný obsah tohoto pořadu v minulosti monitoroval a na základě výsledků tohoto monitoringu neučinil žádné závěry stran závadnosti pořadu, nebylo by to ve shodě s výše vyslovenými závěry možné považovat za vytvořenou správní praxi, které by se provozovatel vysílání mohl v budoucnu dovolávat s poukazem na princip legitimního očekávání. Z uvedených důvodů neobstojí námitka, v níž se žalobce dovolává principu legitimního očekávání toliko s poukazem na předchozí nečinnost správního orgánu a odvysílání téhož pořadu na programu Nova dne 1. 3. 2007 nelze považovat za skutečnost, která by měla vliv na míru zavinění žalobce a k níž by měl žalovaný v souzené věci přihlížet při stanovení výše pokuty. Pokutu uloženou žalobci, jejíž výše odpovídá 1 % maximální možné sazby, soud v zamítavém rozsudku vyhodnotil jako přiměřenou a odpovídající kritériím stanoveným v § 61 odst. 2 a 3 zákona, s nimiž se žalovaný v napadeném rozhodnutí náležitě vypořádal. Z tohoto důvodu soud nevyhověl návrhu žalobce na moderaci uloženého trestu, neboť o upuštění od trestu nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených může v souladu s ust. § 78 odst. 2 s.ř.s. rozhodnout pouze tehdy, byl-li trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši, k čemuž v daném případě nedošlo. Soud pro úplnost dodal, že žalobce ani neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývala zjevná nepřiměřenost jemu uložené sankce. Na základě žalobcem podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2010 č.j. 8 As 67/2009 - 66 rozhodl, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2009 č.j. 9 Ca 108/2009 – 35 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. NSS v odůvodnění zrušujícího rozsudku předně uvedl, že Městský soud v Praze se vypořádal se žalobními námitkami přezkoumatelně. Z rozsudku je zřejmé, z jakých skutečností soud vycházel, jakými úvahami se při posuzování řídil a proč neshledal námitky důvodnými. Nesouhlas žalobce s právním hodnocením jeho námitek nevede k nepřezkoumatelnosti rozsudku. Důvodná dle NSS nebyla ani stížní námitka, podle níž Městský soud v Praze hodnotil legitimní očekávání stěžovatelky ve vztahu k deliktní odpovědnosti. Z rozsudku nevyplývá, že by se Městský soud v Praze vytýkaného pochybení dopustil. Při posouzení odpovídající námitky totiž uvedl, že „důvodná není ... námitka dovozující nezákonnost napadeného rozhodnutí z toho, že žalovaný při posouzení míry zavinění nepřihlédl k legitimnímu očekávání žalobce stran nezávadnosti předmětného pořadu...“. Městský soud v Praze se tak při svém rozhodování neodchýlil od rámce vymezeného námitkou a jeho rozsudek byl přezkoumatelný. Žalobce dále v kasační stížnosti namítl, že Městský soud v Praze nesprávně hodnotil odpovědnost provozovatele vysílání vůči divácké veřejnosti, resp. zda je při hodnocení kritérií podle § 61 odst. 2 zákona nutné posuzovat rozsah pokrytí a sledovanost. Podle žalobce mají být tyto skutečnosti posuzovány při hodnocení kritérií podle § 61 odst. 3 zákona, zatímco podle § 61 odst. 2 zákona žalovaný přihlíží při ukládání pokuty k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti. NSS v rozsudku ze dne 22. 8. 2007, čj. 1 As 10/2007 - 123 uvedl, že „jedním z kritérií pro ukládání pokuty podle § 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. je postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu; o tomto postavení nepochybně vypovídá nejen velikost provozovatele z hlediska pokrytí obyvatelstva, ale i sledovanost jeho vysílání“. Odpovědnost provozovatele vysílání, vyplývající z jeho postavení na mediálním trhu, je proto ovlivněna i sledovaností. Zpravidla se tak bude lišit např. odpovědnost provozovatele regionálního vysílání ve srovnání s provozovatelem celoplošného vysílání. Totéž platí také o sledovanosti vysílání. Závěry Městského soudu v Praze, podle nichž je při hodnocení míry odpovědnosti provozovatele vysílání nutné posuzovat vedle charakteru provozovatele vysílání i rozsah pokrytí a sledovanost vysílání, tedy odpovídají judikatuře NSS. Kritéria hodnocení při ukládání pokut jsou navíc většinou propojená. Právě rozsah pokrytí a sledovanost tak mohou být rozhodné při posuzování různých kritérií. NSS ve zrušovacím rozsudku nepřisvědčil ani námitce, že žalovaný měl při hodnocení míry zavinění žalobce zohlednit svou předchozí nečinnost. Konstatoval, že zákon svěřuje žalovanému dohled mj. nad dodržováním povinnosti vyplývající z § 32 odst. 1 písm. g) zákona, tedy povinnosti provozovatelů vysílání nezařazovat v době od 6:00 do 22:00 hodin do vysílání pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. I proto žalovaný podle § 5 písm. g) zákona monitoruje obsah televizního vysílání. Nelze však dovodit povinnost žalovaného monitorovat obsah veškerého vysílání. Ostatně, podobné sledování by si vyžádalo zcela nepřiměřené materiální a personální zdroje. Mohlo proto dojít i k situaci, že žalovaný nezaznamenal ani nepotrestal předchozí uvedení stejného pořadu. Tato nečinnost žalovaného ovšem nevedla ke vzniku legitimního očekávání žalobce, zohlednitelnému při posuzování míry zavinění. Zároveň tato nečinnost nezavázala žalovaného z hlediska jejího budoucího rozhodování. Přijetí argumentace žalobce by totiž znamenalo, že by pachateli jakéhokoliv správního deliktu nebo přestupku, který za své protiprávní jednání nebyl postižen, vzniklo legitimní očekávání, které by muselo být zohledněno při posuzování míry zavinění a stanovení sankce. Situace by byla odlišná, kdyby žalovaný dříve vedl se žalobcem správní řízení v souvislosti s vysíláním předmětného pořadu a shledal by, že nedošlo k porušení zákona. Pak by totiž žalovaný musel při trestání žalobce za opakované odvysílání pořadu náležitě odůvodnit, proč se odchýlil od svého dřívějšího hodnocení. Tato hypotetická situace však v posuzované věci nenastala. Žalobce v kasační stížnosti rovněž nesouhlasil se závěrem Městského soudu v Praze, že výrok napadeného rozhodnutí obsahuje dostatečný popis skutku. NSS v tomto směru poukázal na usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 - 73, podle kterého výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Takový popis musí obsahovat skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty správního deliktu, jenž je předmětem řízení. Skutková podstata podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona obsahuje tři formální zákonné znaky: 1) odvysílání pořadu či upoutávky, 2) dobu jeho vysílání, 3) možnost ohrožení chráněných veřejných zájmů – fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Tyto formální znaky vyjadřují tzv. objektivní stránku deliktu (jednání a protiprávní následek) a objekt deliktu (ochranu specifikovaných veřejných zájmů, viz rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2008, čj. 6 As 43/2007 - 90). Popis skutku musí obsahovat zákonné znaky skutkové podstaty natolik zřetelně a srozumitelně, aby z něj bylo možné určit, o jaký skutek se jednalo. Jeho účelem je identifikace protiprávního jednání, které naplnilo skutkovou podstatu deliktu vymezenou v zákoně (viz rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2005, čj. 2 As 44/2004 - 62). Žalovaný v popisu skutku ve výroku napadeného rozhodnutí označil pořad (Kriminálka Las Vegas V) odvysílaný žalobcem a identifikoval jej dnem a časem vysílání a programem (dne 22. srpna 2008 od 17:50 hodin na programu Nova). Popis skutku tak obsahoval zákonný znak předmětné skutkové podstaty, totiž odvysílání pořadu a dobu jeho vysílání. Popis skutku ve výroku však neobsahoval skutková zjištění týkající se možného ohrožení zákonem chráněných objektů (tj. veřejného zájmu na fyzickém, psychickém či mravním vývoji dětí a mladistvých), který je dalším zákonným znakem předmětné skutkové podstaty. Skutková zjištění týkající se ohrožení chráněného zájmu jsou podrobně popsána až v odůvodnění rozhodnutí (např. realisticky znázorněné záběry na smrtelně zraněnou striptérku, z jejíž hlavy stříká krev na vybavení pokoje, vše za doprovodu bolestného a zděšeného sténání a dramatické hudby a výstřiků krve z rány - str. 4 napadeného rozhodnutí). Odkaz na problematické pasáže „Mrtvá striptérka v hotelovém pokoji“ a „Rekonstrukce smrti mrtvé striptérky“ ve výroku rozhodnutí pak nemohl napravit tento nedostatek výroku, neboť z pojmenování pasáží nelze dovodit, čím odvysílání pořadu ohrozilo chráněný zájem. Popis skutku tedy neobsahoval skutkové okolnosti, které se vztahovaly ke všem zákonným znakům skutkové podstaty správního deliktu podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, čj. 4 As 7/2009 - 66). Uvedenou stížnostní námitku tedy NSS shledal důvodnou. NSS podotkl, že naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona spočívá v odvysílání pořadu závadného obsahu, nikoliv v odvysílání jednotlivých pasáží tohoto pořadu. V rozsudku ze dne 15. 10. 2009, čj. 4 As 6/2009 – 81 NSS uvedl, že „jednotlivé scény, v nichž je obsažena prezentace jednání závadných z hlediska ochrany fyzického, psychického či mravního vývoje dětí a mladistvých, jsou pro kvalifikaci skutku nepochybně důležité, avšak ve schématu předmětné skutkové podstaty § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., je třeba na ně nahlížet jako na určitou obsahovou kvalitu vysílaného pořadu utvářející jeho význam a smysl, který je vnímán diváky v celkovém kontextu pořadu a který může způsobit, že bude pořad stěžovatelkou kvalifikován jako celkově závadný z hlediska ochrany dětí a mladistvých. Provozovatel vysílání však může být postižen pouze za odvysílání pořadu či upoutávky závadného obsahu, nikoliv však přímo za obsah dílčích scén těchto úseků vysílání“. Při dodržení kritérií vyplývajících z názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci čj. 2 As 34/2006 - 73 jistě není nutné zařazovat do výroku rozhodnutí konkrétní přepis všech jednotlivých obsahově závadných pasáží pořadu. V rozsudku ze dne 23. 9. 2009, čj. 4 As 7/2009 - 66 NSS uvedl, že „ve výroku napadených rozhodnutí by však popis skutku měl být vyjádřen především srozumitelně, a to i ve významově zhuštěné formě tak, aby z dikce popisu skutku obsaženého ve výroku rozhodnutí bylo zřetelné podřazení těchto skutkových okolností pod formální znaky deliktu uvedené v zákoně. Pro detailní popis, příp. přepis obrazového či zvukového děje je místo v odůvodnění rozhodnutí, což přispívá k lepší srozumitelnosti rozhodnutí i rámcovému vymezení obsahu pořadu“ (srov. i rozsudek NSS ze dne 12. 8. 2009, čj. 4 As 9/2009 - 68). Míra podrobnosti popisu skutku je v uvážení žalovaného. Musí se však jednat o natolik podrobný popis, aby byly naplněny požadavky jednoznačné identifikace skutku a srozumitelnosti a v popisu skutku byly uvedeny veškeré zákonné znaky příslušné skutkové podstaty, a aby již z výroku rozhodnutí vyplývalo, jakým jednáním byl předmětný delikt spáchán. Žalobce konečně v kasační stížnosti namítal, že pořad neobsahoval scény a záběry způsobilé ohrozit psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Předmětné scény podle něj pouze dokreslují děj, navíc nevyznívají způsobem, jak je žalovaný popsal, a nejedná se tedy „o vtíravé zobrazení světa těžkého zločinu“. Tato námitka dle NSS není opodstatněná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že „pořad obsahuje vizuálně expresivní (výrazové, působivé) scény, které vtíravě zobrazují svět těžkého zločinu“. Děj je takový, že tým policejních vyšetřovatelů vyšetřuje čtyři záhadné vraždy. Jednou z nich je smrt striptérky, která byla nalezena v hotelovém pokoji. Vyšetřovatelé v průběhu pořadu zajišťují stopy, vyslýchají podezřelé, zkoumají získané důkazy atd. Pořad obsahuje i pasáže, které zachycují vyšetřovací verze způsobu a průběhu spáchání vražd, mj. striptérky nalezené v hotelovém pokoji. Jedná se např. o scénu obsahující rekonstrukci průběhu vraždy podle představ vyšetřovatelky, při níž muž udeřil železnou tyčí ženu (striptérku) do hlavy, z té po úderu odlétává krev. NSS přitakal žalovanému, že to lze považovat za zobrazení těžkého zločinu. Tato scéna navíc představuje i zřejmé zobrazení násilí. Neobstojí proto tvrzení žalobce, že scény pořadu nezobrazují násilí, ale následky násilí. Navíc není zřejmé, proč by případné zobrazení pouze následků násilí, nikoliv samotného násilí, automaticky vyloučilo ohrožení chráněného zájmu. Pasáže zobrazující zkrvavené tělo mrtvé striptérky nebo krví potřísněného podezřelého mohou mít obdobný dopad jako zobrazení samotného násilí. NSS neshledal zobrazení násilí v kontextu pořadu samoúčelným. Předmětné pasáže slouží k dokreslení děje. Přesto však scény vzbuzují pochybnost o vhodnosti vysílání tohoto typu pořadu v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin. NSS souhlasil s tím, že tyto scény mohou vyvolat „děs a strach“ a působit „šokujícím způsobem“ obzvláště na děti nízkého věku. Seriál zobrazuje záběry na mrtvá těla, z nichž mnohá na sobě nesou vizuální stopy násilí (např. detailní záběry na zkrvavené tělo mrtvé striptérky), varianty způsobu a průběhu úmrtí obětí vražd atd. Tento závěr ostatně vyplývá i z rozhodnutí žalovaného, který v části „Charakteristika kriminální série“ uvedl, že seriál Kriminálka Las Vegas je v zemích jako je např. Nizozemí, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Německo považován za vhodný pro děti až od 12 let. Městský soud v Praze proto dle NSS správně uzavřel, že i když jsou popsané scény velmi krátké a jsou střídány jinými záběry, problematické pasáže mohou děti a mladistvé traumatizovat, vyvolávat v nich pocity děsu, úzkosti a strachu, popřípadě je citově otupit. V rozsudku ze dne 15. 5. 2008, čj. 6 As 70/2007 – 104 NSS uvedl, že objektivní stránka jiného správního deliktu podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona „záleží v tom, že provozovatel vysílání zařadí ve vymezené denní době (kdykoliv mezi 6.00 až 22.00 hodinou) do vysílání pořad, který svým obsahem, vyzněním, a to ať už dílčích sekvencí či pořadu jako celku, zakládá možnost ohrožení chráněného zájmu. Následkem je možnost ohrožení fyzického, psychického nebo morálního vývoje dětí a mladistvých. Ze zákonného znaku „by mohl ohrozit“ plyne, že delikt je spáchán (dokonán) již provedením zakázaného jednání (tedy odvysíláním pořadu určitého obsahu), přičemž ohrožení chráněným zájmům nemusí hrozit konkrétně a bezprostředně - stačí ještě vzdálená možnost poruchy daná již tím, že subjekt deliktu vykonal určitou činnost. V posuzované skutkové podstatě tedy jde (z hlediska teorie trestního práva) o nebezpečí abstraktní, tedy situaci, v níž konkrétní nebezpečí zpravidla vzniká, ale nezáleží na tom, zda skutečně vzniklo. Jde tedy o delikt ohrožovací, který je spáchán již vyvoláním možnosti vzniku následků, které má na zřeteli ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání“. NSS uzavřel, že v posuzovaném případě se žalobci nepodařilo vyloučit ohrožení fyzického, psychického a mravního vývoje obzvláště u dětí nízkého věku. Na základě výše uvedených důvodů NSS shledal kasační stížnost žalobce důvodnou, a proto zrušil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Městskému soudu v Praze, který byl v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným ve zrušovacím rozhodnutí (ust. § 110 odst. 3 s.ř.s.), nezbylo než napadené rozhodnutí pro jeho nezákonnost zrušit (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). Městský soud v Praze při novém projednání věci dospěl ve shodě se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu popsaným výše k závěru, že popis skutku ve výroku napadeného rozhodnutí neobsahuje skutková zjištění týkající se možného ohrožení zákonem chráněných objektů (tj. veřejného zájmu na fyzickém, psychickém či mravním vývoji dětí a mladistvých), který je zákonným znakem skutkové podstaty správního deliktu podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona. Skutková zjištění týkající se ohrožení chráněného zájmu jsou popsána až v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odkaz na problematické pasáže „Mrtvá striptérka v hotelovém pokoji“ a „Rekonstrukce smrti mrtvé striptérky“ ve výroku rozhodnutí nemůže tento nedostatek výroku napravit, neboť z pojmenování pasáží nelze dovodit, čím odvysílání pořadu ohrozilo chráněný zájem. Popis skutku ve výroku napadeného rozhodnutí tedy neobsahuje skutkové okolnosti, které by se vztahovaly ke všem zákonným znakům skutkové podstaty správního deliktu podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona. Městský soud v Praze na tomto místě pro stručnost odkazuje na argumentaci obsaženou v odůvodnění zrušovacího rozsudku Nejvyššího správního soudu citovaného shora, kterou beze zbytku převzal a z níž nezákonnost napadeného rozhodnutí vyplývá. V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud spolu se zrušením napadeného rozhodnutí vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku z podané žaloby ve výši 2.000,- Kč, zaplaceném soudním poplatku z podané kasační stížnosti ve výši 3.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za pět úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replika, účast při jednání soudu, kasační stížnost), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny pěti paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a částkou 2.400,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 19.400,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Vladimíra Kroupy (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.).

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto: Poučení:

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.