Číslo jednací: 9A 19/2013 - 83

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 2. října 2012, sp. zn./Ident:2012/78/zab, č.j. STR/3899/2012 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Výrok

O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaná podle zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů vydala rozhodnutí ve věci udělení licence k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů se souborem technických parametrů Brno 98,1 MHz/1kW, a to tak, že ve výroku pod bodem I. udělila podle § 18 zákona č. 231/2001 Sb. licenci k provozování rozhlasového vysílání společnosti RADIO STATION BRNO, spol. s.r.o. pro program Rádio Orchidej na dobu 8 let se specifikací vysílání uvedeného ve výroku rozhodnutí a pod bodem II. zamítla žádosti o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání v souboru předmětných technických parametrů společností HAMCO s.r.o. (Radio Sen), Intertrade Moravia s.r.o. (Radio Brno), RADIO BONTON a.s. (PIGY RÁDIO), NONSTOP s.r.o. (DOBRÉ rádio), COUNTRY RADIO s.r.o. (COUNTRY RADIO), RADIO BONTON a.s. (RÁDIO BONTON), MAX LOYD s.r.o. (DANCE RADIO), Rádio Student, s.r.o. (Free Rádio), LONDA spol. s.r.o. (RockZone 98). V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že provedla hodnocení žádostí podaných účastníky řízení – žadateli o udělení licence podle hledisek uvedených v zákoně č. 231/2001 Sb., tj.podle skutečností významných pro rozhodování ve smyslu § 17 odst. 1 tohoto zákona a dále podle pravidel a kritérií obsažených v Manuálu postupu rozhodování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který Rada přijala jako svůj vnitřní předpis dne 21.12.2010. Žalovaná vyslovila předsvědčení, že postup podle těchto pravidel zajišťuje objektivizaci a jednotnost rozhodování Rady, není však zároveň rigidní ani svazující, avšak aplikace těchto pravidel zabezpečuje dostatečnou přezkoumatelnost rozhodnutí Rady v licenčním řízení. Žalovaná uvedla jednotlivá kritéria, která stanoví ust. § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. při rozhodování o udělení licence a dále nastínila, jak provedla vyhodnocení dílčích kritérií stanovených v ust. § 17 odst. 1 písm. a) až g) zákona v souladu s jejím vnitřním předpisem Manuálem. Tato kritéria hodnotila v systému přidělení bodů ve vztahu ke každé žádosti a ke každému dílčímu kritériu. Na základě provedeného bodového hodnocení prováděli jednotliví členové Rady vyhodnocení každé žádosti o licenci ve vztahu k zákonným skutečnostem dle § 17 odst. 1 a to na stupnici nesplňuje – splňuje, částečně – splňuje, přičemž výsledky hodnocení byly zaznamenány v hodnotícím archu. Vytvořilo se tak komplexní zhodnocení jednotlivých žádostí, které představovalo hlavní podklad pro rozhodování Rady o vlastním udělení licence. Na základě všech shromážděných podkladů a po důkladném zvážení obsahu všech podaných žádostí žalovaná pak rozhodla udělit licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Orchidej, společnosti RADIO STATION BRNO spol. s.r.o. Učinila tak z důvodu dostatečného naplnění kritérií uvedených v § 17 odst. 1 písm. a) a b), kdy za naplnění kritéria ekonomické, organizační a technické připravenosti udělila tomuto rádiu sedm bodů z osmi možných. Žalovaná dále v důvodech udělení licence uvedla, že Rádio Orchidej představované společnosti RADIO STATION BRNO s.r.o. je rádiem výhradně orientovaným na město Brno a bezprostřední okolí s primárním zaměřením na cílovou skupinu posluchačů 50 let a starších a hodnotila přínos programové skladby z hlediska kritérií daných ust. § 17 odst. 1 písm. c), přínos uchazeče pro rozvoj u původní tvorby dle § 17 odst. 1 písm. e) a z hlediska kritéria zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice ve smyslu § 17 odst. 1 písm. g). Žalovaná dále v napadeném rozhodnutí jednotlivě, u každého uchazeče hodnotila naplnění jednotlivých zákonných kritérií a uvedla jejich ocenění provedeném v tabulkovém bodovém ohodnocení. Žalovaná provedla srovnání míry a kvality naplnění jednotlivých zákonných skutečností významných pro rozhodnutí v žádosti vítězného účastníka řízení a v žádostech ostatních účastníků. Popis správní úvahy Rady v rámci tohoto srovnání, tj. uvedení důvodů, pro něž vítězný uchazeč naplnil zákonné skutečnosti významné pro rozhodnutí Rady v míře vyšší než jednotliví ostatní uchazeči je uveden vždy v příslušných částech odůvodnění výroků o zamítnutí žádosti ostatních žadatelů v textu rozhodnutí. Důvody udělení licence vítěznému účastníku spočívaly v míře a kvalitě naplnění zákonného kritéria především dle ust. § 17 odst. 1 písm. c), § 17 odst. 1 písm. g) a § 17 odst. 1 písm. e). V souhrnu těchto dílčích zákonných kritérií pak vítězný účastník v bodovém hodnocení předčil ostatní účastníky, kteří v tomto souhrnu naplnili kritéria zákona, avšak v nižší míře. Z uvedených důvodů žalovaná rozhodla tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba. Žalobkyně společnost LONDA spol. s.r.o. uplatnila své žalobní námitky proti udělení licence společnosti RADIO STATION s.r.o. ve dvou rovinách. 1) Předně uplatnila námitky proti hodnocení zákonného kritéria daného ust. § 17 odst. 1 písm. b), tj. transparentnosti vlastnických vztahů ve společnosti žadatele a proti srovnání tohoto kritéria u vítězného uchazeče a u žalobkyně. Žalobkyně namítala, že žalovaná nesprávně posuzovala vlastnickou strukturu žalobkyně a její dopad na obecnou známost a snadnou zjistitelnost koncových vlastníků z hlediska dohledu žalované nad rozhlasovým vysíláním. Nesouhlasila se závěrem žalované, že složitá vlastnická struktura majoritního společníka žalobkyně není dohledatelná v českém obchodním rejstříku a uvedla, že změny vlastnické struktury ve společnosti LONDA spol. s.r.o. se v českém obchodním rejstříku musejí projevit a případný nabyvatel části nebo celého obchodního podílu majoritního vlastníka by žalovanou musel žádat o souhlas s takovou transakcí. Žalobkyně namítala, že žalovaná z pohledu teleologického výkladu ust. § 17 odst. 1 písm. b) zákona nehodnotila kritérium transparentnosti vlastnických vztahů ve společnosti žalobkyně, když účelem tohoto ustanovení je zabránit obcházení zákonných limitů stanovených v § 56 vysílacího zákona, např. prostřednictvím anonymních akcí. Dle žalobkyně však taková situace u žalobkyně nastat nemůže právě proto, že koncových vlastníků je větší množství a zásadní změna této struktury je daleko obtížněji proveditelná. Žalobkyně uvedla, že majetková struktura vítězného uchazeče je téměř totožná jako u žalobkyně, jeho většinovým společníkem v obchodním podílu 75% je společnost Radio Investment s.r.o. Tato společnost je sice českou právnickou osobou, avšak jejím většinovým společníkem s obchodním podílem 85% je nizozemská společnost Radio Investments N.

V. Jediný formální rozdíl oproti struktuře žalobkyně je v tom, že většinovým společníkem žalobkyně je zahraniční právnická osoba, zatímco obdobná zahraniční právnická osoba se srovnatelnou majoritou figuruje v majetkové struktuře vítězného uchazeče pouze o jednu úroveň níže. Jde o většinového společníka většinového společníka. Změny skutečných koncových vlastníků by se tedy obdobně jako u koncových vlastníků většinového společníka žalobkyně odehrávaly mimo zápisy do českého obchodního rejstříku. Odůvodnění žalobkyně proto nemá oporu ve zjištěném nebo alespoň zjistitelném skutkovém stavu a rozchází se s materiální pravdou. Žalobkyně namítala, že tímto přístupem žalovaná nepřípustně diskriminuje jednoho uchazeče se zahraniční majetkovou účastí, což je v příkrém rozporu s evropským právem. 2) Žalobkyně dále namítala nesprávné hodnocení kritéria hudebního formátu programu rádia vítězného uchazeče a rádia žalobkyně v rámci kritéria uvedeného v § 17 odst. 1 písm. c). Žalobkyně v tomto směru neuspěla žádným bodem z toho důvodu, že se orientuje pouze na rockovou hudbu s názvem programu RockZone 105,9. Poukázala na to, že žalovaná nulové bodové ohodnocení odůvodnila tím, že na rockovou hudbu se orientuje alespoň částečně již 6 programů vysílaných na pokrytém území, které produkují rádia KISS HÁDY, Rádio Beat, RADIO ČAS-FM, Radio Hey Brno, Rádio KROKODÝL a Rádio Magic. Žalobkyně oproti tomu namítala, že výtah z licenčních podmínek přesvědčivě vyvrací tento závěr, neboť program KISS HÁDY je dle licence charakterizován jako proud popu, zejména 80.-90. lét s přesahem do oblasti současné taneční hudby. Jedná se o klasické povšechné AC (adult contemporary) rádio. Mezi zaměřením této stanice a projektem žalobkyně neexistuje totožná ani příbuzná žánrová orientace. Obdobný závěr učinila žalobkyně u programu Rádia KROKODÝL, jehož hudební strukturu podle licenčních podmínek tvoří melodické skladby v oblasti popu, rocku či současné taneční hudby. Rock tak obsahuje pouze okrajově s tím, že je přímým konkurentem programu KISS HÁDY. RADIO ČAS-FM je podle licenčních podmínek hudebním formátem „oldies – country – rock“, z čehož je zřejmé, že rock tvoří pouze třetinu této hudební náplně a pokud provozovatel této stanice vysílá rovněž na dalším programovém okruhu Čas Rock, který se od programu Rádia Čas liší zaměřením na rockovou hudbu, pak na území pokrytém předmětným kmitočtem není tento hudební formát zachytitelný. Žalobkyně dále srovnala, že program Hitrádia Magic v Brně nevysílá vůbec, jedná se o žánrově zcela nevyhraněnou stanici. V Brně vysílá jiná stanice s názvem Magic Brno, což je zcela jiný program. Tzv. povšechní hudební formát AC vybírá z rocku buď věci mainstreamové nebo pop rockové, které konvenují se zbytkem hudebního celku, neuspokojuje proto příznivce rockové hudby, ale lidi s nevyhraněným hudebním vkusem, jichž je většina. Pokud jde o program Radia Hey Brno a Rádia Beat, žalobkyně uvedla, že obě tyto stanice rockovou hudbu sice vysílají, jde však o jiný žánr, tzv. klasický rock zaměřený na starší věkové skupiny. Hudební profil projektu žalobkyně však má těžiště v tzv. aktuálním rocku, tedy skladbách od 90. let po současnost. Program RockZone je pouze jedním ze dvou rádií, které hraje moderní rock, druhé je RockMax ve Zlíně. Na předmětném území je vyšší počet zachytitelných programů než základních hudebních žánrů, proto nastává situace, že dvě, případně více stanic mají stejný či obdobný hudební formát. Správní úvaha žalované se proto podle žalobkyně měla zaměřit na jemnější stratifikaci hudebního profilu, neboť i jednotlivé základní žánry se uvnitř sebe liší a z toho vyplývají rozdíly ve vyznění hudebního profilu. Rock je specializovaný formát, který má dva základní podformáty, klasický a moderní (současný) rock. Rovněž zprávy žalované za léta 1998 a 1999 se zabývají definicí jednotlivých formátů, a proto žalobkyně předpokládala, že se posuzováním těchto žánrů bude žalovaná řídit. Žalobkyně dále nesouhlasila s hodnocením zaměření jejího projektu na konkrétní věkovou skupinu v tom, že žalovaná negativně hodnotí samotné cílení na věkovou skupinu 15-35 let nebo to, že se stanice nebrání přesahům do vyšších cílových skupin. Žalobkyně považovala za pochybný závěr žalované, že tuto věkovou skupinu saturuje program RADIO ČAS-FM . V době, kdy žalovaná rozhodovala o udělení licence, vyplynulo z výsledků Radio projektu ve třetím kvartálu 2012, že program Rádio Čas poslouchalo pouze 17,3% jeho vlastních posluchačů do 35 let a převážná většina posluchačů tohoto programu 82,7% se rekrutovala z věkové skupiny nad 36 let. Žalobkyně dále uvedla, že Hitrádio Magic v Brně nevysílá a podle statistiky Rádio projektu poslouchá Rádio Beat o téměř polovinu méně posluchačů do 35 let asi 36,5% ,než Rádio RockZone 105,9. U Rádia Beat je úměrně daleko vyšší zastoupení vyšší věkové skupiny nad 36 let než u Rádia RockZone 105,9. Z toho žalobkyně dovodila, že její projekt tedy oslovuje publikum, které buď poslouchá některé rádio, ale jeho vkus není plně uspokojen nebo publikum, které dosud rádio neposlouchalo, protože nevysílala žádná stanice podle jeho vkusu. To je ostatně i skutečnost žalobkyně z Prahy, kde zmíněná stanice získala v krátké době po zahájení vysílání významný počet posluchačů, aniž by přitom vzala publikum rádia Rádiu Beat. Vztahuje-li se negativní hodnocení žalované k přesahu do vyšších cílových skupin, pak tento přesah byl žalobkyní odůvodněn tím, že starší publikum občas poslouchá i mladší formáty, je to dáno důvody psychologickými, kdy i např. rodiče poslouchají program, který zrovna poslouchají jejich děti, proto i každé rádio má určitý okruh posluchačů mimo svou hlavní cílovou skupinu. Žalobkyně uvedená pochybení v hodnocení kritérií transparentnosti vlastnických vztahů a příspěvku rozmanitosti rozhlasového vysílání považuje za nesprávné zkrácení na právech žalobkyně, které mělo za následek nedůvodně nižší bodové ohodnocení žalobkyně v licenčním řízení. Z uvedeného důvodu žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaná vyvracela důvodnost námitek žalobkyně k hodnocení transparentnosti vlastnických vztahů dle hodnotícího kritéria dle § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. Poukázala na hodnocení struktury vlastnických vztahů u žalobkyně již v rozsudku Městského soudu v Praze sp.zn. 6A 143/2012, v němž soud dal za pravdu žalované s odůvodněním, že vlastnická struktura majoritního společníka žalobkyně je velmi komplikovaná a nepřispívá k otevřenosti žadatele a nedává předpoklady pro obecnou známost a snadnou stálou zjistitelnost koncových vlastníků. Soud neshledal, že by hodnocení složitosti struktury vlastnických vztahů u žalobkyně vybočilo z mezích logické úvahy, když u žalobkyně by musely být předloženy rozsáhlé podklady pro posouzení struktury vlastnických vztahů a pro správní orgány by nebylo jednoduché ověřovat, které subjekty jsou vlastně koncovými vlastníky u žalobkyně. Žalovaná svou argumentaci doplnila odkazem na rozsudek NSS sp.zn. 6As 8/2011, který pojednal o smyslu kritéria transparentnosti vlastnických vztahů ve společnosti a dále s poukazem na to, že se nejedná o žádné specifikum zákona č. 231/2001 Sb., neboť požadavek na transparentnost vlastnických vztahů v obchodních společnostech je zakotven i v jiných oblastech práva. Žalovaná zdůraznila, že rozdíl mezi strukturou vlastnických vztahů u vítězného uchazeče a u žalobkyně je v postavení zahraniční právnické osoby, která je u vítězného uchazeče o úroveň níže, byť je majetková struktura obou společností podobná. Rada je toho názoru, že právě česká právnická osoba, co by společník v první úrovni je zárukou toho, že případné změny budou lépe sledovatelné v rámci českých databází. K námitkám vyhodnocení kritéria podle § 17 odst. 1 písm. c), konkrétně dílčího kritéria hudebního formátu žalovaná akcentovala pravidla, jimiž se řídila při vyhodnocování žádosti o udělení licence dle Manuálu, totiž tím, že 0 bodů má být přiděleno v případě, že na daném území vysílá 3 a více programů, jejichž formát lze označit jako obdobný formátu žadatele o licenci. I v případě, že by žalovaná program Hitrádio Magic nezohlednila, a to protože skutečně v Brně zachytitelné není, byl by počet zachytitelných programů s obdobným formátem roven pěti. Žalobkyně tedy na bodové ohodnocení nedosáhla. Navíc zachytitelný program Magic Brno se zaměřuje na rockovou hudbu v celé šíři. Rada je toho názoru, že nepochybila, když vyhodnotila formát programu žalobkyně jako zastoupený již na pokrytém území, neboť rockovou muziku alespoň částečně uvedené programy skutečně vysílají. Žalovaná dodala, že exaktní a objektivní vyhodnocení jednotlivých žánrů je velmi složité ne-li nemožné a doložila to i na slovech pana Jiřího Hrabáka, ředitele společnosti žalobkyně, který na veřejném slyšení dne 22.5.2012 na dotaz, jaký bude hudební formát programu žalobkyně uvedl, že to bude hot AC, ale měl by k tomu poznámku, že jakékoliv diskuze na téma formátu jsou velmi komplikované a dodnes neexistuje oficielní rozlišení formátu hot AC nebo jen AC, zvláště u formátu rockového, folkového nebo country formátu. Vyslovil tedy složitost rozlišování rockových formátů hot AC a AC na rozhlasovém trhu. Žalovaná se dále vyjádřila k námitkám žalobkyně ohledně hodnocení cílové skupiny v rámci programu hudebního formátu žalobkyně. Data výsledku statistiky a hodnocení Radio projektu nejsou pro rozhodování žalované relevantní. Rada je při porovnávání cílových skupin vedena závaznými licenčními podmínkami již vysílaných programů. Licenční podmínky RADIA ČAS-FM uvádějí cílovou skupinu 18-55 let. Toto rádio skutečně rockovou hudbu vysílá a cílovou skupinu uváděnou žalobcem skutečně z části uspokojuje. Pohled na cílové skupiny porovnávaných programů dává žalované v nulovém hodnocení žalobce za pravdu. Primární cílová skupina Rádia KROKODÝL je 20-29 let, programu KISS HÁDY 16-29 let a programu Rádio Hey Brno 26-35 let. Ve svém hodnocení cílové skupiny Rada nikterak o přesazích do vyšších věkových kategoriích nic neuváděla. Na závěr svého vyjádření žalovaná zdůraznila stanoviska NSS vyslovená v jeho judikatuře ohledně správního uvážení, které je jedině relevantním při rozhodování v licenčním řízení, kdy přezkum soudu se odvíjí pouze v tom směru, zda správní úvaha žalované nevybočila z mezí a hledisek stanovených zákonem a zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. V řízení před soudem uplatnily práva osoby zúčastněných na řízení společnost COUNTRY RADIO s.r.o., společnost RADIO STATION s.r.o., společnost NONSTOP s.r.o. a společnost Rádio Student s.r.o., které byly účastníky licenčního řízení. Společnost RADIO STATION Brno spol. s.r.o. jako vítězný účastník licenčního řízení ve svém vyjádření naznačila kritéria, která přísluší soudům ve správním soudnictví hodnotit ve shodě s konstantní judikaturou NSS vyslovenou např. v rozsudku č.j. 9As 48/2012-69 a vyslovila názor, že Rada tato kritéria a důvody dostatečně uvedla v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve sledu uvedeného namítala, že žalobkyně polemizuje s hodnocením žalované pouze na základě subjektivních pocitů, když relevantním je důkladné provedení hodnocení žádosti neúspěšných žadatelů a logické usuzování o tom, který z nich zákonná kritéria naplnil nejlépe. Proti těmto skutečnostem staví žalobkyně pouze svá subjektivní tvrzení, že toto hodnocení naplnění kritérií je chybné. Z uvedených důvodů osoba zúčastněná na řízení RADIO STATION Brno spol. s.r.o. navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl. Žalobkyně v podané replice k vyjádření žalovaného a to k polemice ohledně transparentnosti vlastnických vztahů uvedla, že odvolání žalované na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 6A 143/2012 je nepřípadný, neboť v této věci žalovaná posuzovala transparentnost vlastnických vztahů u subjektu, jehož všemi koncovými vlastníky byly subjekty práva České republiky. V dané věci však dohledatelnost z pohledu českého obchodního rejstříku se týká pouze jedné jediné úrovně vlastnické struktury a to nikoli subjektu figurujících na konci řetězce osob, které provozovatele vysílání vykonávají. Změny skutečných koncových vlastníků vítězného uchazeče by se tedy obdobně jako u koncových vlastníků většinového společníka žalobkyně odehrávaly mimo zápisy do českého obchodního rejstříku a počet mezičlánku je proto zcela irelevantní. K polemice o příspěvku rozmanitosti rozhlasového vysílání žalobkyně trvala na tom, že její hudební formát jako moderní rock je na rozdíl od povšechných AC formátů formátem speciálním a nepatří do povšechných formátů, jejichž nejrozšířenější podobu představuje tzv. hot AC, čímž se označuje především hlavní nebo střední proud. Žalobkyně toto tvrzení opírá o citaci ze stenografického záznamu z veřejného slyšení, který současně s replikou předložila, z něhož má být patrné, že žalovaná jednu větu ředitele společnosti žalobkyně vytrhla z kontextu. Dle tohoto záznamu je se žalobkyně jednoznačně a průkazně vymezila vůči tzv. mainstreamovým rádiím, přičemž např. licenční podmínky rádia KISS HÁDY žádnou zmínku o rockové složce svého formátu neobsahují. Jako hot AC se obvykle označuje různorodý mix klasických hitů a soudobé mainstreamové hudby oslovující dospělé publikum. Žalobkyně se dostatečně vymezila nejen vůči mainstreamovým programům, ale rovněž vůči stanicím Radio Hey a Rádio Beat. Žalobkyně z hlediska bodového možného hodnocení prokázala, že ze šesti stanic nevysílá takový podobný formát vůbec žádná, neboť KISS HÁDY a Rádio KROKODÝL jsou tzv. mainstreamovými rádii, Radio Hey a Rádio Beat vysílají jiný nepřekrývající se rockový formát a Hitrádio Magic zachytitelné není. Proto není důvod, aby žalobkyně získala z hlediska hudebního formátu nulové bodové hodnocení. Žalobkyně neakceptovala ani procesní postoj žalované k hodnocení cílové skupiny, na níž byl zaměřen projekt žalobkyně. Popřela formátovou blízkost svého programu s programem RADIO ČAS-FM, které je zaměřeno na cílovou skupinu 18-55 let, což je množina téměř všech posluchačů produktivního věku a toto všeobecné zaměření se liší od specializovaného formátu žalobkyně. Na rockový formát je sice zaměřeno vysílání okruhu ČAS ROCK, který je de facto druhým programem provozovatele RADIO ČAS-FM zaměřeným právě na rockový formát, v Brně však vysílá pouze na svém původním programu Radio Čas FM a nikoliv Čas Rock, který není zachytitelný. Při jednání před soudem zástupce žalobkyně uvedl, že z hlediska posuzované transparentnosti vlastnických vztahů je situace mezi vítězným uchazečem a žalobkyní zcela identická. Dle judikatury NSS (6As 8/2011) z hlediska faktické zjistitelnosti osob není rozhodující, kolik mezičlánků v tomto řetězci stojí, ale je třeba se dobrat zjistitelnosti koncových vlastníků. Žalovaná nesprávné u vítězného uchazeče dovodila, že u společníka Rádia Investments s.r.o. jsou veškeré změny dohledatelné v českém obchodním rejstříku oproti žalobkyni. Rádio Investments s.r.o. je u vítězného uchazečee výrazně většinovým vlastníkem a v rámci něho podíl 85% drží Rádio Investments N.V., což je nizozemská společnost, takže i u této společnosti je identická situace, kdy je třeba zjišťovat vlastníka mimo obchodní rejstřík České republiky.Žalobkyně si je vědoma širokého prostoru pro správní uvážení Rady, kdy hodnocení jednotlivých žánrů je složité a může být různě subjektivně zabarvené, nicméně je třeba poukázat na to, že zde stále existuje pravidlo správního řádu v ust. § 2 odst. 4, tj. zásada předvídatelnosti správních rozhodnutí a tuto zásadu žalovaná porušila. Rozhodnutí je vnitřně rozporné v tom, že Rada na jedné straně hodnotí, že u přihlašovaných programů jde o povšechný formát, ale na druhé straně, že jde o vlastně formát specielní.. Nadto žalovaná definuje hudební formát žalobkyně mylně, neboť tento formát srovnává s hudebním formátem KISS HÁDY a RÁDIA KROKODÝL, kdy jde o zcela jiné žánry a pokud ještě uvádí rádio Magic, které v okruhu Brna vůbec nevysílá, tak jde o nesprávné odůvodnění. . Pokud jde o zaměření cílové skupiny, není žalobkyni jasné, zda vymezení mladých posluchačů ve věku 15-35 let je posuzováno negativně či pozitivně z hlediska specifika tohoto cílového zaměření a ve vztahu k tomu, že ostatní rádia mají velmi široký zaměření cílových skupin, kde ten věk má široké rozhraní. Zástupce žalované k bodovému hodnocení v hledisku transparentnosti vlastnických vztahů uvedl, že vlastnické vztahy vítězného uchazeče a žalobkyně nejsou identické, u vítězného uchazeče je dohledatelnost zahraničního subjektu v rámci organizační struktury uchazeče o stupeň vyšší. Odkázal na hodnocení transparentnosti vlastnických vztahů do budoucna, které bylo učiněno Městským soudem v Praze v rozsudku 6A 143/2012. K hledisku dle ust. § 17 odst. 1 písm. c) zákona odkázal zástupce žalované na tabulku hodnocení žádostí, z níž je zřejmé, že žalovaná se při svém hodnocení zaměřila na všechny žánry či průřezově, drtivá většina rádií vysílá i rockovou hudbu. Je otázkou polemiky, zda rockovou hudbu lze zařadit do formátu AC. Zástupce žalobce k rozsudku Městského soudu v Praze pod sp.zn. 6A 143/2012 poukázal na rozdíl , spočívající v tom,že v té věci že vítězný uchazeč, ROUTE RADIO s.r.o. měl jinou vlastnickou strukturu, kde společníky byly fyzické osoby z České republiky. . K dotazu soudu na žalovanou, proč je dán rozdíl v bodovém ohodnocení vítězného uchazeče a žalobkyně v hledisku dle § 17 odst. 1 písm. c) a to v podhlediscích - podíl formátu na daném území a rozpětí s ohledem na programovou nabídku a programových prvcích ve vazbě na cílovou skupinu, kde vítězný uchazeč dostal po jednom bodu za každé toto dílčí hledisko, kdežto žalobkyně má hodnocení v každém hledisku nulové, přičemž rozdíl v hodnocení dle bodové tabulky je pouze v tom, že žánrová nabídka vítězného uchazeče i žalobkyně není stejně jako u žalobkyně neobvyklá na pokrytém území, přesto vítězný uchazeč splnil parametry manuálu a žalobkyně nikoliv, zástupce žalovaného odkázal na tabulku, která vymezuje stávající zachytitelné stanice versus žadatelé o licenci v jednotlivých hudebních žánrech a podle procentuelního podílu na těchto hudebních žánrech jsou pak v pravé části této tabulky stanoveny body. Odlišnost mezi vítězným uchazečem a žalobkyní je tedy dána v podílu rozmanitosti nabídky vítězného uchazeče Rádia Orchidej, kdy ten je zde procentuelně hodnocen pro žánry country a folk, zatímco žalobkyně má sice více procent 461%, nicméně toliko pro jediný žánr, kterým je rock. Zástupce žalovaného vysvětluje, že toto srovnání vlastně znamená, že větší procento zastoupeného žánru je pro bodové hodnocení horší, neboť znamená menší rozmanitost v nabídce rozhlasového vysílání. Soud při jednání ztotožnil, že žalobcem předložené přílohy č. 1 týkající se rádia KISS HÁDY, Radia KROKODÝL, Rádia Čas a Hitradia Magice jsou výtahy z licenčních podmínek, které navrhuje v podané žalobě k provedení dokazování , když ten upřesnil, že z těchto výtahů platí text, který není přeškrtnut, protože přeškrtnutí je dáno postupem Rady, která z těchto podmínek před lety při udělování licencí vycházela a ponechala pouze text, který je zvýrazněn a který je nepřeškrtnutý a ten platí.. To stvrzuje také zástupce žalované, který uvádí, že jde o platný výtah licenčních podmínek. Soud uvedené výtahy provedl jako důkaz. K provedenému dokazování zástupce žalované upřesnil, že rádio KISS HÁDY vysílá na základě licenčních podmínek hudební formát AC, který dle výroční zprávy žalované z roku 1998 splynul se středním proudem tzn., že pokud žalobkyně předkládá žádost z rockovým zaměřením, je toto rockové zaměření již obsaženo v proudu AC tak, jak na něj nyní nahlíží Rada a jak byly licenční podmínky uděleny. Dále doplňuje, že vysílání žalobkyně bylo ještě rovnáváno s radiem HEY Brno a s rádiemo BEAT, u nichž licenční podmínky jsou rovněž zaměřené na rock, což žalobkyně nedoložila, a má za to, že pro to bodové ohodnocení hudebního zaměření již byly předloženy důkazy tak, že vysílá-li více než 3 rádia stejný hudební proud, pak jde o nulové bodové ohodnocení. ---------------------------------------------------------------------------- Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobou uplatněných bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci je předmětem sporu mezi účastníky řízení otázka, zda Rada náležitě zhodnotila naplnění skutečností významných pro rozhodnutí o udělení licence uvedených v § 17 odst. 1 písm. b) a c) zákona, konkrétně zda žalovaná objektivně a nezávisle a na základě náležitého správního uvážení ohledně všech dílčích kritérií, které vzala v úvahu, aplikovala bodové hodnocení, které si sama vytýčila pro nezávislé rozhodování ve vnitřním předpisu – Manuálu a zda toto bodové ohodnocení skleduje zájmy a cíle dané zákonem. Protože předmětem sporu z podnětu podané žaloby je toliko rozpor v náhledu na udělení licence z hlediska transparentnosti vlastnických vztahů ve společnosti vítězného uchazeče a ve společnosti žalobkyně a dále v náhledu na přínos programové skladby navrhované těmito žadateli k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na předmětném území, soud vyšel ze správních úvah žalované vtělených do těch částí napadeného rozhodnutí, v nichž Rada porovnávala naplnění těchto cílů a dílčích zákonných hledisek jak u vítězného uchazeče - RADIO STATION BRNO, spol . s r.o. tak u žalobkyně. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že kritérium transparentnosti vlastnických vztahů u společnosti RADIO STATION BRNO, spol. s.r.o. žalovaná vyhodnotila jako splněné s přidělením 2 bodů ze 2 možných. Zhodnotila, že tato společnost je právnickou osobou s právní formou společnosti s ručením omezeným se dvěma společníky, z nichž prvním je fyzická osoba vlastnící podíl ve výši 25% a druhým společníkem je právnická osoba společnost Radio Investments s.r.o., disponující obchodním podílem ve výši 75%. Žalovaná zhodnotila, že změna v této vlastnické struktuře se projeví v českém obchodním rejstříku a žadatel je povinen žalovanou žádat o předchozí souhlas, popřípadě změny Radě oznámit. Oproti uvedenému žalovaná tuto transparentnost vlastnických vztahů neshledala u žalobkyně, když vyšla ze zjištění, že společníky žalobkyně jsou jak fyzická osoba s obchodním podílem 1/3, tak právnická osoba – EUROCAST GmbH Radio Ventura & Management v Berlíně SRN s obchodím podílem 2/3. Přitom právní forma společníka s největším podílem ve společnosti je společnost s ručením omezeným se sídlem v SRN, přičemž vlastnická struktura tohoto společníka je tvořena dalšími společnostmi s obchodními podíly a to společnosti: 1) Radio – Information Audio – Servis Zwei GmbH Společníci:

1. NWZ Funk und Fernsehen GmbH & Co. KG 2. Regiocast GmbH & Co. KG Kiel 3. Stefanie Pehlke 2) Privater Sächsischer Rundfunk GmbH Společníci:

1. REGIOCAST GmbH & Co KG 3) VMG Verlags-und Medien GmbH & Co. KG Společníci:

1. Verlags-und Medien-Verwaltungsgesellschaft mbH Jediný společník – právnická osoba NWZ Funk und Fersehen GmbH & Co. 4) REGIOCAST GmbH & Co. KG Společník:

1. REGIOCAST Verwaltungs GmbH Jediný společník – právnická osoba REGIOCAST GmbH & Co. KG 5) Radio/TELE FFH GmbH & Co, Betreibs-KG Společník:

1. Ohnesorge, Geghard Radio/Tele FFH GmbH, Franfurkt nad Mohanem Vycházeje z uvedené vlastnické struktury žalovaná v rámci hodnocení transparentnosti vlastnických vztahů při hodnocení dílčího kritéria - znalosti koncových vlastníků v době podání žádosti žalobkyně o licenci zhodnotila toto dílčí kritérium 1 bodem, neboť přihlédla ke zjistitelnosti této vlastnické struktury majoritního vlastníka a zohlednila vysvětlená specifika německého právního prostředí, které uvedla žalobkyně. Nicméně konstatovala, že vlastnická struktura je značně složitá, avšak je zjistitelná v míře, kdy lze dohledat konkrétní osoby s významnými majetkovými podíly. Oproti uvedenému však při hodnocení předpokladu pro transparentnost převodů podílů do budoucna žalovaná neshledala stálou zjistitelnost koncových vlastníků do budoucna a při hodnocení tohoto základního dílčího kriteria nepřidělila žalobkyni žádný bod. Uvedla, že vlastnická struktura majoritního společníka je velmi komplikovaná a přesto, že je dána specifiky německé právní úpravy, nepřispívá k otevřenosti žadatele a nedává do budoucna předpoklady pro obecnou známost a snadnou stálou zjistitelnost koncových vlastníků. Přestože je žalobkyně společností s ručením omezeným, zapsaná v obchodním rejstříku, v jejím případě se skutečně vlastnické změny mohou odehrávat zcela mimo rozsah zápisu v dostupném českém obchodním rejstříku. V uvedeném dílčím kritériu transparentnosti převodů obchodních podílů - transparentnosti až po koncové vlastníky do budoucna, žalovaná učinila správní úvahu, že u žalobkyně je naplnění tohoto kritéria dle § 17 odst. 1 písm. b) odst. dáno v nižší míře, než je tomu u vítězného uchazeče. Celkově z hlediska kritérií dle ust. § 17 odst. 1 písm. b) zákona získala společnost RADO STATION BRNO, spol . s r.o. 2 body, žalobkyně pouze 1 bod. Ke sporné otázce přínosu programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na pokrytém území ve smyslu ust. § 17 odst. 1 písm. c) žalovaná v bodovém ohodnocení přidělila více bodů a shledala naplnění ve vyšší míře tohoto kritéria u vítězného uchazeče RADIO STATION BRNO, spol. s r.o. oproti žalobkyni. Zatímco Rada v dílčích kritériích, jímž je kritérium mluveného slova, kritérium nově autorsky vyráběného programu, kritérium lokalizace programu udělila jak vítěznému uchazeči RADIO STATION BRNO, spol s r.o., tak i žalobkyni stejný počet bodů, v rozsahu dílčího kritéria, jímž je hudební formát, žalovaná ocenila program Rádia Orchidej vítězného uchazeče tak, že tato nabídka programu není na daném území zcela unikátní a pro tuto nabídku hudebního formátu ohodnotila nabídku programu vítězného uchazeče 1 bodem. Z hlediska zaměření nabídky programu na cílovou skupinu posluchačů ve věku v rozmezí od 50 do 79 let s přesahy na obě strany 40-89 let žalovaná shledala, že na daném území vysílají pouze 2 programy, jejichž formát je odlišný od formátu žadatele, a proto programovou nabídku vítězného uchazeče v tomto rozpětí ohodnotila 1 bodem a stejně tak i programové prvky ve vazbě na cílovou skupinu. Mezi konkrétní programové prvky pro cílovou skupinu posluchačů vítězného Rádia Orchidej žalovaná zhodnotila především zpravodajství obsahují informace z Brna a Jihomoravského kraje, včetně lokálních dopravních informací, předpovědi počasí a sezónních servisů. Zjistila, že ve speciálních publicistických relacích se Rádio Orchidej bude věnovat novým životním šancím pro cílovou skupinu, např. v rozhovorech s reprezentanty tzv. třetího věku. Půjde o témata nových pracovních příležitostí, vzdělávání, zábavy, koníčku, cestování a volného času. V dalších pořadech se bude vítězný žadatel věnovat turistickým typům lokalizovaným do okolí Brna. Oproti uvedenému v rámci hudebního formátu navrhovaného žalobkyní nebyly v tomto dílčím kritérium přiznány žalobkyni žádné body. Žalovaná vyšla z toho, že žalobkyně definovala svůj formát jako moderní rock, který ve světě oslovuje cílovou skupinu 15-35 let a nebrání se ani přesahům do vyšších věkových skupin, avšak na rozdíl od povšechných AC formátů patří mezi formáty speciální. Oproti klasickému rocku, který se z větší části zaměřuje na zlatá rocková léta, tj. léta 60. až 90. se moderní rock specializuje na hudbu posledních 20 let a nevyhýbá se ani aktuálním novinkám. Žalovaná porovnala žánrovou nabídku a zjistila, že alespoň částečně se na rockovou hudbu orientuje více než 6 programů již vysílajících na pokrytém území, např. program KISS HÁDY, Radio Beat, RADIO ČAS-FM, Radio Hey Brno, Radio KROKODÝL a Hitrádio Magic. Zhodnotila, že požadavkům Manuálu nevyhovuje žánrová nabídka žalobkyně, která na pokrytém území není neobvyklá. Stejně tedy nulou bodů bylo posouzeno i základní dílčí kritérium cílové skupiny posluchačů ve věku 15-35 let, když tato cílová skupina je dle žalované sanována dalšími programy již zachytitelnými na daném území, přičemž se jedná i o formátově blízké programy RADIO ČAS-FM, Hitrádio Magic. Jako jednotlivé programové prvky žalobkyně v projektu uvedla pouze rockovou hudbu a moderní rock, což Rada neshledala jako dostatečné. Z uvedeného odůvodnění udělení rozhlasové licence společnosti RADIO STATION BRNO, spol. s r.o. a zamítnutí žádosti žalobkyně a z bodového ohodnocení těchto dvou uchazečů o licenci ,provedeného v tabulkovém přehledu, lze vymezit, že rozdíl v úspěšnosti vítězného uchazeče oproti žalobkyni spočívá ve větším počtu bodů přidělených v oblasti dílčího kritéria, jímž je v rámci zákonných skutečností dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona kritérium hudebního formátu (z hlediska počtu programů s obdobným formátem, z hlediska podílu formátu na daném území, z hlediska cílové skupiny, na kterou je programová nabídka zaměřena, a z hlediska programových prvků ve vazbě na cílovou skupinu), kde žalobkyně neobdržela žádný bod oproti vítěznému uchazeči, který obdržel 3 body. To mělo zásadní vliv na celkové bodové ohodnocení žádostí těchto dvou konkurujících si uchazečů. Zatímco schodek 1 bodu v hodnocební kritérií dle § 17 odst. 1 písm. b) zákona byl u žalobkyně vyrovnán přidělením o 1 bod více u kritéria dle § 17 odst. 1 písm. a) zákona, rozdíl v celkovém bodovém ohodnocení všech zákonných kritérií dle § 17 odst. 1 zákona (u vítězného uchazeče v počtu 25 bodů, u žalobkyně 22 bodů) vznikl právě tím, že žalobkyně v oblasti hudebního formátu nezískala žádné body, a celkově tedy při absenci těchto bodů získala celkově o 3 body méně než vítězný uchazeč. Podstata sporu tedy tkví především v porovnávání žádostí vítězného uchazeče i žalobkyně v oblasti hudebního formátu, v tom, zda správní úvaha v tomto kritériu měla oporu ve skutkově zjištěném stavu věci a ve smyslu a cíli, který sleduje ust. § 17 odst. 1 písm. c) zákona, tj., zda žalovaná skutečně učinila náležitou úvahu z hlediska přínosu programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na předmětném území. Soud vymezil jako zásadní přezkum správního uvážení Rady právě v hodnocení nabídky hudebního formátu vítězného uchazeče a žalobkyně proto, že neshledal důvodnými námitky žalobkyně ohledně nesprávného posouzení transparentnosti vlastnických vztahů u žalobkyně dle § 17 odst. 1 písm. b) zákona. Úvaha žalované se u hodnocení hlediska stanoveného v § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. odvíjela nejen od otázky dohledatelnosti koncových vlastníků, ale i v rovině prvotního zjištění, jak jsou společnosti obou konkurujících si uchazečů zjistitelné a ověřitelné. Žalovaná zjistila, že společníky RADIA STATION BRNO, spol. s r.o. je česká fyzická osoba s obchodním podílem 25% a česká právnická osoba s většinovým podílem 75%. Oproti tomu společníkem žalobkyně je vedle české fyzické osoby s podlem 1/3 také další, a to většinový vlastník, jímž je již zahraniční právnická osoba s obchodním podílem 2/3, přičemž vlastnická struktura tohoto většinového vlastníka je rozštěpena do 5 dalších společností se sídlem v zahraničí, nadto různých obchodních forem a účastnících se osobně ručících společníků a komanditistů (společnosti s ručením omezeným, komanditní společnosti). Vlastnická struktura žalobkyně je tedy mnohem složitější a nepřístupnější pro zjišťování fungování či změn jednotlivých společníků. Proto úvaha, že u vítězného uchazeče lze předpokládat větší dohledatelnost informací a údajů v českém obchodním rejstříku bez vyšší administrativní zátěže a šetření v zahraničí, je zcela relevantní a logickou úvahou, a to i v tom, že fungování tuzemského většinového společníka v čele společnosti je současně i zárukou, že tento společník je snadno dostupným zprostředkovatelem i pro zjištění informací a údajů o dalším zahraničním společníkovi, jímž je nizozemská společnost, figurující o úroveň obchodních podílů níže. Soud proto považuje za oprávněnou a logickou úvahu žalované, že i přesto, že jak u vítězného uchazeče , tak i u žalobkyně hodnocení žalované vychází z nesporných skutečností, že v době rozhodování o licenci je vlastnická struktura u obou uchazečů známa, je u žalobkyně tato struktura mnohem složitější a tím zavdává úvahu o možných komplikacích při zjišťování dispozic s podíly koncových vlastníků a jejich dohledatelností do budoucna. Ve srovnání s úspěšným žadatelem se naplnění předpokladů transparentnosti vlastnických vztahů u žalobce jeví jako složitější, neboť vlastnická struktura je složitější a případné změny ve vlastnických vztazích majoritního vlastníka žalobce se nepromítnou v českém obchodním rejstříku. U žalobkyně je tedy hypotéza, že u žalobkyně by nebylo do budoucna jednoduché ověřovat, změny ve vlastnických vztazích v úrovni koncových vlastníků zcela legitimní a zakládá logický příklon k vyššímu bodovému hodnocení transparentnosti vlastnických vztahů u společnosti RADIO STATION BRNO, spol. s .r.o. Právě proto, že jde o kritérium transparentnosti , tj přehlednosti, viditelnosti, srozumitelnosti, snažší dohledatelnosti je zcela logické, že vlastnická struktura vítězného uchazeče v deklarovaném složení s prioritní seznatelností údajů z českého obchodního rejstříku tomuto pojmu více vyhovuje než vlastnická struktura žalobkyně. Přidělení vyššího bodového ohodnocení uchazeče s vyšší a prioritní českou účastí není rozhodně projevem „ diskriminace“ žalobkyně v přístupu k licenci z toho důvodu, že jejím většinovým vlastníkem je zahraniční společnost, ale že tato skutečnost – existence především zahraničního většinového vlastníka tvořeného nadto dalšími zahraničními dílčími společníci s obchodními „ podpodíly“ logicky a objektivně (bez vůle žalované) zapříčiňuje složitější strukturu vlastnických vztahů, k níž musela žalovaná přihlédnout. Potřeba určitého přehledu o vlastnických vztazích u provozovatelů vysílání totiž vyplývá ze zákona č. 231/2001 Sb., když ke změně určitých skutečností zákon předepisuje písemný souhlas Rady (např. § 21 odst. 1 písm. e), odst. 6 zákona č. 231/2001 Sb.). Závěr žalované, že u společnosti RADIO STATION, BRNO spol. s r.o. se jedná o více vyhovující transparentnost vlastnických vztahů má oporu v provedeném zjištění. Námitka žalobkyně, že vlastnická struktura žalobkyně je téměř totožná jako u vítězného uchazeče nemá oporu ve skutkovém stavu věci a námitka, že změny koncových vlastníků by se u obou společností odehrávaly mimo český obchodní rejstřík je sice pravdivá, není však s ohledem na porovnání a hodnocení vlastnických struktur těchto společností od první úrovně a v jejich celku dostačující a způsobilá vyvolat stejné bodové hodnocení žalobkyně v v rámci hlediska dle § 17 odst. 1 písm. b) zákona. Z uvedených důvodů soud proto považoval za jedině rozhodující přezkum v rozsahu správního uvážení žalované, týkajícího s e r ozdílů v hodnocení žalobkyně a vítězného uchazeče z hlediska nabídky hudebního formátu v rámci skutečností, jimiž je dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto. Správní úvaha žalované je postavena na skutečnosti, že hudební formát žalobkyně je sanován již jinými programy hudebních rádií, které na daném území provozují rozhlasové vysílání a že tento hudební formát nepřináší k rozmanitosti stávající hudební nabídky žádnou novost, žádný přínos. To však nečiní ani vítězný uchazeč při porovnání jeho žádosti o licenci. Na obě rádia, jak RADIO STATION, tak Rádio Orchidej lze pohlížet, a žalovaná to také tak činí, jako na specifická rádia, zabývající se určitým hudebním formátem, zaměřeným jednak specificky na určitý hudební žánr, jednak specificky na určitou věkovou skupinu, jejichž hudební žánry však částečně sanují i programy dalších rádií. Ze žádosti o udělení licence společnosti RADIO STATION BRNO, spol. s r.o. (vítezný uchazeč) vyplývá, že v hudebním formátu rádio Orchidej nabízí starší české melodie 60.-70. let, dechovky, lidovky, country, folk a trampské písně s převahou české tvorby s tvrzením, že v podobném formátu nevysílá v Brně žádné rádio. Vítězný uchazeč považuje svou hudební nabídku za unikátní ,nesrovnatelnou se žádnou další rozhlasovou stanicí. Rozpětí s ohledem na programovou nabídku je z hlediska cílové skupiny zaměřeno na posluchače ve věku 50-79 let s přesahy (40-89 let). K cílovému zaměření vítězný uchazeč doložil přehled věkově rozvrstveného obyvatelstva v okrese Brno – město. Uvedený hudební projekt je v žádosti předpokládám jako rádio „třetího věku“. Ze žádosti žalobkyně LONDA s.r.o.o udělení licence vyplývá, že rádio RockZone 98 je stanice hudebně orientovaná na modern rok, což je formát v České republice ojedinělý, vysílá jej toliko pražský RockZone 105,9 a zčásti Zlínské rádio RockMax. Tyto stanice však nejsou na území, o něž je žádáno, zachytitelné. Žalobce vymezil, že modern rock je formátem, který všude na světě oslovuje cílovou skupinu 15-35 let, na rozdíl od povšechných AC formátů patří mezi formáty speciální. Oproti klasickému rocku, který se z větší části zaměřuje na „ zlatá rocková léta“, tj. léta šedesátá až devadesátá, se modern rock specializuje na hudbu posledních 20 let a nevyhýbá se ani aktuálním novinkám. Žalobkyně považovala Brno hned po Praze za druhé ideální prostředí, kde lze tento menšinový hudební formát provozovat. Jde o druhé velkoměsto se strukturou vysokého školství s vysokým procentem cílové skupiny, s tradičně kladným vztahem k moderním rockovým směrům (v minulosti např. hippie psychedelický rock, Synkopy 61, hard rock, brněnská nová vlna, okrajová scéna) a s nezávislými gramofonovými firmami celostátního významu specializovanými na alternativní scému a tvrdý rock. Stávající hudební nabídku žalobkyně považovala a jednostrannou. Z uvedeného vyplývá, že oba posuzovaní uchazeči založili své žádosti o licenci na přínosu hudebního formátu, který je z hlediska stávající nabídky rozhlasových stanic považován za specifikum. Vítězný uchazeč je producentem hudebního formátu zaměřeného spíše na mírnou lidovou, dechovou a melodickou hudbu pro starší věkovou skupinu, žalobkyně na zcela vyhraněnou skupinu mladých posluchačů se specifickým vkusem pro typ rocku, jímž je modern rock. Z hlediska přínosu hudební složky programu k rozmanitosti hudební tvorby lze tedy s porovnáním licenčních podmínek ostatních rádií, které na předmětném území vysílají a které byly žalobkyní předloženy jako výtahy z licenčních podmínek (přílohy č. 1) a dále i z přehledu rozhlasových stanic zachytitelných v Brně 98,1 Mhz uvedené v příloze č. 1 k žádosti vítězného uchazeče, seznat, že jde o specifické hudební formáty ve svém celku, které jako takové na území, jež má být pokryto, dosud nevysílají. Je pravdou, že hudební žánry jimi nabízené mohou být obsaženy v programech jiných rozhlasových stanic v rámci vysílaného formátu country, folk, country and western (Rádio Impuls, Rádio jih, Radio Hey Brno, RÁDIO KROKODÝL, Rádio PETROV, FREKVENCE 1, RADIO ČAS- FM), v rámci vysílaného formátu rock (Radio Beat, RADIO ČAS- FM, Radio Hey BrnoRÁDIO KROKODÝL, FREKVENCE 1). Nicméně tyto jiné rozhlasové stanice produkují hudební formáty široké škály hudebních prvků popu, country, folku, rocku, hot AC s určitými vybočeními do jiných hudebních formátů a tím jsou si víceméně podobné. Rovněž zaměření těchto rádií na určité věkové skupiny se při vysílání povšechných hudebních žánrů logicky vzájemně prolíná, což lze zjistit z grafického znázornění cílových skupin rádií Brno 98,1 Mhz, kdy jednotlivá rádia víceméně zahrnují i věkovou skupinu, na níž je zaměřen vítězný uchazeč i žalobkyně. To znamená, že posluchači různých věkových kategorií i hudebních vkusů si při naladění některého z vysílajících rádií mohou poslechnou hudbu různých hudebních žánrů s tím, že na tom kterém rádiu bude vysílána určitá převaha hudebního zaměření pro tu kterou věkovou skupinu či hudební styl (pop, hot AC, folku, country, rocku), ovšem s přesahem do dalších žánrů. Žalovaná však v této věci vedla licenční řízení s cílem nabidnout paramety na dosud nepokrytém území se smyslem a cílem, který stanoví zákon – přínos k rozmanitosti stávající hudební nabídky. Jestliže hudební formát stávající nabídky programů rozhlasového vysílání je u vysílaných rádií povšechný, s určitými výkyvy a přesahy (ovšem při respektování autentičnosti vysílajících rádií v kombinaci s přínosem mluveného slova), pak přínos vítězného uchazeče i žalobkyně v žánrech specifických, zaměřených na vymezenou věkovou kategorii je takový, že garantuje trvající výběr hudebního žánru. To znamená, že pokud si kterýkoliv z cílených posluchačů rádia Orchidej či RockZone 98,1 naladí uvedené rádio, bude mít jistotu poslechu svého hudebního žánru odpovídajícího jeho věku či vkusu. Je skutečně otázkou, zda takové rádio na trhu stávajících rozhlasových stanic nechybí a zda takové rádio není právě přínosem k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání, neboť právě takovou nabídku v současné konkurenci povšechných hudebních žánrů nelze vyloučit jako nabídku vedoucí právě k rozmanitosti stávající nabídky rozhlasových programů. Soud zdůrazňuje , že cílem zákona, je v každé době porovnávat nejen stávající nabídku rozhlasových stanic, ale i vzhledem k pojmu „ rozmanitost“ vyhodnocovat přínos nových rádií v rámci stávající nabídky. Přínos k rozmanitosti bude na místě tam, kde stávající nabídka je podobná či stagnuje a nová rádia nabízí projekty, které současný trh obohatí o neobvyklé rozhlasové vysílání. Pokud by stávající nabídka spočívala v poskytování směsí různých žánrů, pak by požadavek rozmanitosti nabízela specifická rádia a stejně tak i naopak. Pokud by stávající nabídka zahrnovala toliko specifické hudební formáty, zaměřené jen nebo převážně na určitý druh hudby pro určitý okruh posluchačů, pak by nabídka nejširšího hudebního formátu - různých hudebních žánrů pro všechny věkové kategorie byla přínosem k rozmanitosti stávajících rozhlasových programů. Zákonem užívaný pojem „rozmanitosti“ totiž nelze vykládat tak, že se tato rozmanitost má vztahovat k vysílání jednotlivého rádia tak, aby jedno rádio vysílalo rozmanité žánry, nýbrž, že se má vztahovat ke stávající nabídce programů rozhlasového vysílání, tj. aby reflektovalo na prázdné místo v tržním rozhlasovém prostředí a přineslo novum, které dosavadní vysílací stanice nenabízejí. V dané věci tedy není otázkou k definování, jak lze žánrově definovat modern rock, ale zda tento modern rock, pokud je hudebním žánrem posledních 20 let ,některá stanice nabízí, zda je na tento typ rocku zaměřena a zda vůbec může mít tento druh rocku vysílaného případně jednou stanicí v oblasti Brna dostatečnou poslechovost. Ze srovnání žádostí obou si konkurujících uchazečů v tomto sporu s nabídkou hudebních formátů stávajících rádií, lze učinit závěr, který jak uchazeči, tak také žalovaná částečně deklarovala – totiž, že obě rádia nabízejí specifický hudební profil pro specifickou věkovou skupinu a byť tento profil sice částečně sanují i jiná rádia, nicméně, tito uchazeči mohou stávající frontu vysílaných programů vyplnit vysíláním specifického rádia, které na současném brněnském trhu stávající nabídku rozhlasového vysílání může obohatit právě garancí stálého žánrového vysílání pro stabilní okruh posluchačů. Jde tedy o to, kterému z těchto uchazečů se toto podaří úspěšnějí, tj. kdo z nich vytvoří prostor pro dostatečný zájem a poslechovost i specifické hudby, kterou nabízí. Uvedené relevantní hledisko žalovaná do svého bodového hodnocení nepromítla. I když lze konstatovat, že v systému bodového hodnocení zákonných kritérií žalovaná skutečně zvolila objektivní a nezávislý způsob přístupu k hodnocení žádostí o licenci, při aplikaci tohoto systému v dané věci ne zcela úplně vymezila pojem přínosu k rozmanitosti stávající nabídky a podané žádosti nehodnotila z hlediska aktuálních potřeb regionu obohatit programy stávajících vysílaných hudebních programů. Nadto ve svém bodovém ohodnocení vychází ze slovního posouzení, které neodpovídá podaným žádostem. Žalovaná u hudebních formátů obou uchazečů uvádí , že žánrová nabídka žadatele není neobvyklá na pokrytém území, nicméně, že RADIO STATION BRNO, spol. s r.o. splňuje parametry Manuálu, žalobkyně však tyto parametry nesplňuje. K dotazu soudu při ústním jednání , v čem spočívá odlišnost v hodnocení naplnění parametru Manuálu,žalovaná tento rozdíl vysvětlila odkazem na tabulku procentuelního hodnocení rozmanitosti stávající nabídky a nabídky uchazečů, kdy radio Orchidej je hodnoceno pro žánry country a folk 47,85% a 53,13%, kdy žalobkyně má sice více - 461%, avšak pro jediný žánr – rock. Uvedené hodnocení pak doplnila vysvětlením, že větší procento zastoupeného žánru je pro bodové hodnocení horší. Uvedené vysvětlení tak svědčí o tom, co z hodnocení žalované dovozuje soud. Nabídka jednoho žánru je vyloučena z posouzení rozmanitosti, více žánrů znamená posun k úspěšnosti, pojem rozmanitosti je tedy spojen s rozmanitostí hudebních žánrů jednotlivého rádia. Zda je toto posouzení z hlediska zastoupení rádií v regionu Brna a z hlediska rozmanitosti hudební nabídky tak, jak byla výše vyložena soudem, legitimní, bylo na náležité úvaze žalované. Žalovaná zevrubnou úvahu k tvrzením i podkladům obou konkurujících uchazečů neučinila. U žalobkyně v napadeném rozhodnutí toliko uvedla jeho argumenty – přepis žádosti k prosazení hudební nabídky spočívající v druhu nabízené rockové hudby, nehodnotila přínos této hudby pro stávající trh ani pro cílovou věkovou skupinu, ačkoliv žádost obsahovala důvody odkazující na tradici alternativní hudby v regionu a na mladé složení obyvatel města Brna. Ke zjištění složení obyvatelstva brněnského regionu a města Brna a k jeho zastoupení určitými věkovými skupinami ve vztahu k poslechovosti stávajících rádií měla žalovaná ostatně podklady přiložené i k žádosti vítězného uchazeče. Žalovaná však žádosti uchazečů v tomto jejich úplném obsahu nehodnotila, oproti nabízené specifice hudebních formátů jen pro stálý okruh posluchačů uvedla, že žánrová nabídka není neobvyklá, když se vyskytuje v programech dalších rádií. Tím ani nehodnotila specifikum nabídky obou rádií oproti povšechné nabídce dalších rádií na trhu a tento svůj postoj promítla do bodového hodnocení bez přihlédnutí k vlastnímu smyslu kritéria daného ust. § 17 odst. 1 písm. c). zákona. Na základě shora uvedených skutečností Městský soud v Praze shledal správní úvahu žalované posuzující kritérium přínosu k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na území, které má být pokryto, podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona za nedostatečnou a vybočující z mezí stanovených zákonem. Žalovaná pro účely rozhodnutí o udělení licence nevymezila kritérium rozmanitosti stávající nabídky a potřeb regionu z hlediska nově zaměřených hudebních programů , čímž vyloučila možnost hodnocení, které z uvedených konkurujících rádií – rádia Orchidej a rádia RockZone by svým zaměřením i posluchačskou základnou více obohatilo stávající nabídku a garantovalo případěn možnost poslechu specifických rádií. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze podle § 78 odst. 1, 4 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro neúplnost a tím i nezákonnost správní úvahy a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3000,- Kč a dále v nákladech právního zastoupení, a to za 5 úkonů právní služby po 3100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby, replika žalobce a účast při ústním jednání přesahujícím 2 hodiny) dle (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinné od 1.1.2013 a dále za 5x paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky s připočtením částky DPH ve výši 3.570,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 17.000,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí tedy 20.570,- Kč.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY t a k t o: P o u č e n í: