Číslo jednací: 9Ca 431/2009 - 51

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 2008/1523/BUR/ČTV, čj.: drd/7357/09, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 200.000,-Kč za odvysílání pořadu Události, resp. reportáže o jackpotu Sazky dne 22. 10. 2008 od 19:00 hodin na programu ČT1, který byl informačně neúplný a zavádějící a kterým se žalobce dopustil porušení ust. § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. (dále jen mediální zákon), jež ukládá povinnost zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Zároveň žalovaná rozhodla o lhůtě splatnosti a místu plnění a nákladech řízení. Proti tomuto rozhodnutí žalobce v podané žalobě namítal vady řízení spočívající v nesprávnosti znění výroku usnesení žalované, jak je formulováno v zápise z jejího zasedání č. 17, konaného dne 6. 10. 2009 (pořadové č. 15) a které bylo podrobeno hlasování a bylo i žalovanou schváleno, s tím, že neodpovídá znění výroku, které je uvedeno v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. V usnesení žalované není na rozdíl od výroku žalovaného rozhodnutí uvedeno, že předmětný pořad byl informačně neúplný a zavádějící, usnesení neobsahuje ani údaj o lhůtě splatnosti uložené pokuty a paušální částky nákladů správního řízení či bankovní spojení k jejich úhradě. Žalobce k tomu uvedl, že žalovaná je kolektivním správním orgánem, jehož usnesení jsou přijímána hlasováním jednotlivých členů. K tomu poukázal na čl. 3 odst. 1, věta prvá, jednacího řádu žalované, podle kterého správní rozhodnutí, stejně jako usnesení, o tom, zda osoba je či není účastníkem řízení, usnesení o zastavení řízení a všechna usnesení, pro něž zákon předepisuje oznamování účastníkům řízení doručením s výjimkou usnesení o přerušení řízení s výzvou k odstranění nedostatků k žádosti stanovených zákonem nebo s výzvou k zaplacení soudního poplatku, přijímá Rada hlasováním. Přijaté usnesení žalované je vyjádřením stanoviska správního orgánu, proto také vymezení skutku dle hlasování přijatého usnesení je určující pro uložení sankce v konkrétní výši s přihlédnutím k dalším zákonným kritériím, proto nelze jeho formulaci při písemném vyhotovení správního rozhodnutí upravovat či pozměňovat. K tomu žalobce poukázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2009 ve věci sp. zn. 9Ca 212/2009, podle kterého usnesení představuje výrok správního rozhodnutí žalované ve věci samé, a proto výroková část písemného vyhotovení správního rozhodnutí, které je následně doručováno účastníkům řízení, se musí s přijatým usnesením žalované shodovat, neboť zachycuje jedno a totéž – enunciát, meritorní výrok žalované, vyjadřující to, jaké rozhodnutí žalovaná ve věci samé hlasováním přijala. Takové pochybení má bez dalšího za následek nezákonnost písemného vyhotovení správního rozhodnutí, neboť rozhodnutí v této odlišné podobě žalovanou nikdy nebylo přijato a nejedná se tedy o projev vůle tohoto kolegiálního správního orgánu. Jako další vadu řízení označil žalobce nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle žalobce vychází žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí z nesprávně zjištěného skutkového stavu s tím, že žalovaná mylně přistupovala k posouzení obsahu předmětné reportáže, neboť jejím cílem nebylo hájit zájmy sázkaře, tedy poskytnout jim komplexní informace pro sázení včetně podrobného rozboru podmínek sázení. O skutečnosti, že žalovaná na obsah předmětné reportáže nahlížela jednoznačně z pohledu zájmu sázkařů svědčí konstatování, když žalobci vytýká, že sázkař nedostal úplné informace. Žalovaná v odůvodnění nezohlednila celkový kontext reportáže, její hlavní sdělení a témata. Podle žalobce je z obsahu reportáže zřejmé, že cílem bylo obecné sdělení, že v případě nárůstu jackpotu se vždy jedná o společenský fenomén, který má své sociologické i ekonomické rozměry a ty se neomezují pouze na ČR. Žalobce v rámci krátkého reportážního příspěvku zprostředkoval informace o enormním růstu zájmu o sázky a upozornil na minimální šance výhru získat. Dále zdůraznil evropský kontext a světový kontext s poukazem na daňové zvyklosti v některých zemích. Uvedené skutečnosti jsou z textu zmíněné zprávy zřejmé. Není pravdou, že reportáž obsahovala nesprávné údaje o skutečné výši jackpotu, jak žalovaná v odůvodnění uvádí, neboť v rámci reportáže bylo zcela zřetelně uvedeno, že v případě částky 115.000 000,-Kč se jedná o jackpot s prémií. Uvedená informace tedy nebyla nijak opomenuta. Předmětná reportáž byla zařazena do hlavního zpravodajského pořadu Události, kde její zpracování bylo plně v souladu s § 31 odst. 3 mediálního zákona, reportáž byla zpracována způsobem plně akceptujícím odpovídající míru zjednodušení či zkratkovitosti. K tomu žalobce poukázal na rozsudek NSS čj.: 7 As 20/2007-64, který přisvědčuje skutečnosti, že v rámci hlavního zpravodajského pořadu Události, ve kterém je dán každému tématu poměrně malý časový prostor a kde cílem jednotlivých příspěvků je poskytnout základní informace k danému tématu a nikoli jeho podrobný a důkladný rozbor, je určitá míra zjednodušení, tedy zkratkovitosti pořadu tohoto typu nutná a tolerovatelná. Podle žalobce lze uvedený závěr Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) plně aplikovat i na obsah předmětné reportáže, neboť výpovědní hodnota reportáže jednoznačně směřovala pouze k uvedeným cílům. Šlo tedy o velmi stručnou informaci prezentovanou v pořadu, kde časový rozsah a způsob zpracování prezentované informace odpovídal charakteru pořadu. Žalobce dále vznesl námitky proti postupu žalované při stanovení výše sankce s tím, že považuje za sporné odůvodnění kritéria „závažnosti věci“, kdy žalovaná uvedla, že porušení povinnosti stanovené v § 31 odst. 3 mediálního zákona považuje vždy „za závažné“. Žalobce měl za to, že právě závažnost spáchání správního deliktu je kritériem, který je nutno posuzovat individuálně ve vztahu ke konkrétně posuzované věci, a nemůže být automaticky každé porušení § 31 odst. 3 mediálního zákona závažné. Závažnost věci vychází ze skutečnosti, které odůvodňují porušení zákona. Z formulace, kterou žalovaná použila, není patrno, na základě čeho dospěla k tomuto závěru a odůvodnění výše pokuty je tak nedostatečným. K tomu žalobce znovu poukázal na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 9Ca 212/2009. K odůvodnění výše pokuty dále namítal, že žalovaná překročila meze správního uvážení, když v odůvodnění uvedla, že účastník řízení nejenže překročil zákonné ustanovení ukládající povinnost ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech dbát zásad objektivity a vyváženosti, ale tato povinnost je mu navíc uložena i zákonem č. 493/1991 Sb. (poznámka: zákon o České televizi). Žalobce k tomu namítl, že žalovaná není orgánem dozoru oprávněným k posuzování plnění povinnosti žalobkyně podle tohoto zákona. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ke vzneseným žalobním bodům vyplynulo, že žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ve výrokové části takto:

1. Rada uděluje provozovateli, České televizi, IČ 00027383, se sídlem Na Hřebenech II, 140 70 Praha 4 – Kavčí Hory, pokutu ve výši 200.000,-Kč, neboť odvysíláním pořadu Události, respektive reportáží o jackpotu Sazky, dne 22. října 2008 od 19:00 hodin na programu ČT1, který byl informačně neúplný a zavádějící, se dopustil porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., který ukládá povinnost zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti.

2. Pokuta je splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí na účet č. 3754-19223001/0710, vedený u České národní banky, variabilní symbol 20081523.

3. Účastníkovi řízení se ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000,-Kč podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 5/2005 Sb. na účet č. 3711-19223001/07/10, vedený u České národní banky, variabilní symbol 20081523. Náhrada nákladů řízení je splatná do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Podle obsahu odůvodnění žalovaného rozhodnutí žalobce argumentoval ve vyjádření v průběhu správního řízení obdobně jako v podané žalobě. K tomu žalovaná uvedla, že předmětná reportáž má ve zpravodajské relaci své oprávněné místo, nicméně nelze pominout, že reportáž byla informačně neúplná a zavádějící, neobsahovala správné a úplné informace o skutečné výši jackpotu, který v době odvysílání reportáže činil pouze 65 000.000,-Kč, nikoli 115 000.000,-Kč, jak tvrdila reportáž. K dosažení této vyšší částky, která obsahovala tzv. zimní prémii, bylo nutno splnit jiné herní podmínky, než jaké uvádí předmětná reportáž a které nebylo možno z reportáže přímou cestou dovodit. Tento faktický rozpor ve zpravodajském příspěvku, který je přímo zaměřen na informování o rekordní výhře v sázkové hře, je závažným pochybením proti zásadám objektivity. Provozovatel neposkytl správné a úplné informace, což je základním předpokladem objektivního a vyváženého informování. Povrchnost, se kterou provozovatel k informování o rekordní výhře přistoupil, měla za následek, že divák, potažmo sázkař, nalákaný obrovskou reklamní kampaní společnosti Sazka, která záměrně upoutávala na vyšší částku, nezískal kompletní a správnou informaci o podmíněnosti této výhry ani ze zpravodajství veřejnoprávního programu. Nelze akceptovat argumentaci žalobce, že se jedná o pouhou zkratkovitost. Žalovaná poukázala na rozsudek NSS sp. zn. 7As 38/2004 s tím, že pro uložení pokuty je stěžejní, že se jednalo o pořad politicko-publicistický. Dále formulovala pojmy objektivity a vyváženosti a přistoupila k odůvodnění výše pokuty podle ust. § 60 odst. 1 písm. b), § 61 odst. 3 a § 31 odst. 3 mediálního zákona. Podle odůvodnění výše pokuty podle § 61 odst. 3 žalovaná dospěla k závěru, že porušení povinnosti stanovené v § 31 odst. 3 tohoto zákona považuje vždy za závažné s tím, že žalobce nejenže překročil zákonné ustanovení ukládající povinnost ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech dbát zásad objektivity a vyváženosti, ale tato povinnost je mu navíc uložena zákonem č. 483/1991 Sb. Žalovaná zohlednila při stanovení výše pokuty též míru zavinění, přičemž považovala za jisté, že obsah reportáže žalobce mohl sám ovlivnit, neboť jím tato byla vyrobena, tudíž je plně odpovědný za její obsah. Pořad Události je zpravodajským pořadem zabývajícím se aktuálními událostmi konkrétního dne, případně dnů posledních, který je vysílán ve večerních hodinách každý den. Celoplošné vysílání účastníka řízení může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70 % obyvatelstva ČR, proto dosah závadného vysílání hodnotila žalovaná jako vysoký. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná argumentovala obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Nesoulad mezi usnesením a výrokovou částí žalovaného nepovažovala za významný s tím, že údaje ve výroku žalovaného rozhodnutí plně vyhovují požadavkům, které jsou na výrok kladeny zákonem a které NSS považuje za podstatné ve smyslu svého rozhodnutí ve věci sp. zn. 6 As 20/2008. Uvádí-li žalobce, že výroková část žalovaného rozhodnutí obsahuje oproti usnesení, o němž žalovaná hlasovala na svém zasedání, údaj o lhůtě splatnosti uložené pokuty a paušální částky nákladů správního řízení či bankovní spojení k jejich úhradě, pak žalovaná neshledává důvody, pro které by musely takové údaje být obsaženy již v usnesení, neboť jde o skutečnosti, které jsou svojí podstatou neměnné a vycházejí ze zákona a zaběhnuté praxe žalované, nikoli z konkrétního hlasování. Namítá-li žalobce, že v usnesení o hlasování žalované absentuje oproti výroku žalovaného rozhodnutí konstatování, že předmětný pořad byl informačně neúplný a zavádějící, pak takový údaj ve výroku odpovídá požadavkům shora citovaného rozhodnutí NSS sp. zn. 6 As 20/2008. Vyslovuje-li tedy žalovaná v konkrétním případě žalovaného rozhodnutí, že předmětný pořad byl informačně neúplný a zavádějící, jedná se o splnění požadavku uvést v koncentrované formě jaké závadné prvky pořad obsahoval. Skutečnost, že toto není uvedeno rovněž v usnesení o hlasování žalované coby kolektivního orgánu, neznamená podle žalované automaticky, že byl výrok žalovaného rozhodnutí pozměněn oproti tomu, o čem žalovaná hlasovala. Žalovaná vždy hlasuje o udělení sankce za konkrétní pořad vysílaný konkrétním provozovatelem vzhledem k rozporu se zákonem, který tento pořad vykazuje. Má vždy připravený spisový aparát a podklady pro rozhodování formou hlasování, které jsou dostupné všem členům žalované a vychází rovněž z důkazu obrazově-zvukovým záznamem, se kterým se členové žalované seznámí před hlasováním. Žalovaná tedy rozhoduje o uložení pokuty vždy z přesných důvodů, na kterých se členové kolektivně shodnou a jejich stručná sumarizace je požadavkem kladeným na výrok rozhodnutí, nikoli na usnesení o hlasování. Pakliže se usnesení o hlasování shoduje s výrokem rozhodnutí v osobě provozovatele vysílání v konkrétním pořadu, jehož odvysíláním se provozovatel porušení zákona dopustil a v právní kvalifikaci dané problematiky, která vychází ze subsumpce daných rozporů se zákonem pod konkrétní ustanovení, jde podle názoru žalované o shodu dostatečnou, neboť je tak patrno, čím se žalovaná zabývala a nemůže to tedy způsobovat nezákonnost rozhodnutí. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů žalovaná argumentovala stejně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. K námitce nezákonnosti při stanovení výše sankce poukázala na to, že její hodnocení v žalovaném rozhodnutí je rozvinuto a doplněno následujícími slovy, kdy žalovaná jasně uvádí, že účastník řízení nejenže překročil zákonné usnesení ukládající povinnost dbát zásad objektivity a vyváženosti v daném typu pořadu, ale tato povinnost je mu navíc uložena zákonem č. 483/1991 Sb. Bylo tak jasně uvedeno, v čem je spatřena ona závažnost v tom konkrétním případě u toho konkrétního provozovatele. Pokud žalovaná poukazovala na zmíněný zákon, mínila tím ty skutečnosti, které jsou žalované známy z její úřední činnosti. Žalovaná ve svém postavení zná žalobkyni coby provozovatele televizního vysílání a je jí rovněž dobře znám zákon, který tohoto provozovatele upravuje. V napadeném rozhodnutí tedy posuzuje plnění povinnosti žalobce podle mediálního zákona, přičemž pouze poukazuje na skutečnost, že tato povinnost je uložena žalobci rovněž zákonem o České televizi. Žalovaná žádala, aby soud žalobu zamítl. V replice k vyjádření žalované uváděl žalobce shodně jako v žalobě a ve vyjádření v průběhu správního řízení a své výhrady konkrétněji rozvedl. K námitce nejednotnosti výroku usnesení a výroku rozhodnutí poukázal ještě na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 10Ca 333/2008 a 10Ca 263/2009. K námitce výše uložené sankce poukázal na to, že žalovaná slovy „vždy za závažné“ pouze obecně zhodnotila kritérium závažnosti věci bez bližší vazby na konkrétní jednání žalobce, což je pro odůvodnění o uložení sankce nedostačující. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalovaného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ust. § 60 odst. 1b, 3 mediálního zákona v rozhodném znění pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud neplní povinnosti podle § 31 odst. 2 a 3. Podle ust. § 31 odst. 3 téhož zákona provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Podle ust. § 61 odst. 2, 3 téhož zákona při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. Podle ust. § 66 věta prvá téhož zákona nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v řízení podle správního řádu, s výjimkou ustanovení o odvolacím řízení, řízení o rozkladu, o přezkumném řízení a o obnově řízení a novém rozhodnutí. Podle ust. § 68 odst. 1, 2 správního řádu (zák. č. 500/2004 Sb.)rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst.

1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. Podle § 8 odst. 2, 4 mediálního zákona Rada rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů svých členů, s výjimkou rozhodnutí o udělení licence podle § 18, prodloužení licence podle § 12 odst. 8 až 12 nebo o odnětí licence podle § 63 nebo o zrušení registrace podle § 64, kdy je k rozhodnutí třeba 9 hlasů členů Rady. Při jednání se Rada řídí svým jednacím řádem, který stanoví zejména způsob hlasování a způsob zaznamenávání a zveřejňování rozdílných stanovisek členů Rady, způsob volby a odvolávání předsedy Rady a místopředsedů Rady, jakož i pravidla zastupování předsedy. Podle § 5 písm. f) téhož zákona rada ukládá sankce podle tohoto zákona. Žalobce předně namítal rozpor znění výrokové části žalobou napadeného rozhodnutí a usnesení žalované v projednávané věci jako kolektivního orgánu. Jeho žalobní námitka je důvodná. Je tomu tak proto, že jak už tento senát obdobně judikoval ve věci sp. zn. 9Ca 212/2009, ale obdobně i senát 10Ca ve věci sp. zn. 10Ca 263/2009 a sp. zn. 10Ca 333/2008, je z porovnání usnesení žalované zachycené v zápise ze zasedání žalované č. 17 ze dne 6. 10. 2009 a výrokové části napadeného rozhodnutí patrno, že jsou odlišné, neboť usnesení o uložení pokuty žalobci, které žalovaná na svém zasedání č. 17 přijala, se neshoduje s výrokovou částí žalobou napadeného rozhodnutí. V usnesení žalované není na rozdíl od výroku napadeného rozhodnutí uvedeno, že předmětný pořad byl informačně neúplný a zavádějící, usnesení neobsahuje údaj o lhůtě splatnosti uložené pokuty a paušální částky nákladů správního řízení či bankovní spojení k jejich úhradě. Podle stanoviska soudu není možné přijmout právní názor žalované uvedené v písemném vyjádření k žalobě, podle kterého neuvedení těchto údajů neznamená automaticky, že byl výrok v žalobou napadeném rozhodnutí pozměněn oproti tomu, o čem žalovaná hlasovala, s poukazem na další okolnosti průběhu hlasování žalované. Oproti tomu má soud za to, že unesení přijímaná žalovanou, představují výrok rozhodnutí tohoto správního orgánu a jako taková musí obsahovat veškeré náležitosti vyžadované správním řádem; výroková část písemného vyhotovení rozhodnutí, které je doručováno účastníkům řízení, se pak musí shodovat s usnesením, které Rada v dané věci přijala, neboť jde o jedno a totéž rozhodnutí. Ukládání sankcí za porušení zákona o vysílání spadá do působnosti žalované dle § 5 písm. f) mediálního zákona. Rada, stejně jako kterýkoli jiný správní úřad vykonávající státní správu, je při výkonu své působnosti vázána zákonem, jakož i prováděcími podzákonnými normami a dále též vlastními interními předpisy (jednací řád dostupný na webových stránkách Rady). Rozhodnutí žalované o uložení pokuty provozovateli vysílání je výstupem činnosti žalované představující projev vůle tohoto kolektivního správního orgánu navenek. K tomuto rozhodnutí musí žalovaná dospět kvalifikovaným způsobem stanoveným zákonem, v daném případě nadpoloviční většinou hlasů svých členů dle § 8 odst. 2 mediálního zákona. Přijímá-li žalovaná na svém zasedání hlasováním správní rozhodnutí o uložení pokuty žalobci, musí znění přijatého usnesení, které představuje výrok rozhodnutí žalované, vyhovovat požadavkům, které na výrokovou část rozhodnutí správního orgánu klade § 68 odst. 2 správního řádu. To vyplývá z § 66 věta prvá, mediálního zákona, které Radě ukládá povinnost postupovat v řízení až na zákonem stanovené výjimky podle správního řádu. Mediální zákon výjimku, pokud jde o obsahové náležitosti výroku rozhodnutí žalované, neupravuje. Výroková část písemného vyhotovení správního rozhodnutí, které je následně doručováno účastníkům řízení, pak musí kopírovat znění usnesení žalované, které bylo přijato hlasováním. Pokud tomu tak není, tedy pokud výroková část písemného vyhotovení rozhodnutí obsahuje údaje a náležitosti, které nejsou obsaženy v usnesení Rady přijatém hlasováním, má tento rozpor bez dalšího za následek nezákonnost písemného vyhotovení správního rozhodnutí, neboť rozhodnutí v této odlišné podobě žalobou nikdy přijato nebylo a nejedná se tedy o projev vůle tohoto kolegiálního správního orgánu. Také v projednávané věci není zřejmé, kým byl do výroku žalovaného rozhodnutí doplněn výše zmíněný údaj blíže charakterizující pořad či údaj o lhůtě splatnosti uložené pokuty a paušální částky nákladů správního řízení, který je dle § 68 odst. 2 správního řádu jednou z obligatorních náležitostí výrokové části rozhodnutí, když usnesení přijaté žalovanou tyto údaje neobsahuje. Stejný právní závěr vyplývá i z posouzení jednacího řádu žalované vydaného na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 8 odst. 4 mediálního zákona. Podle jeho čl. 3 odst. 1, věta prvá žalovaná přijímá hlasováním správní rozhodnutí stejně jako všechna usnesení, pro něž zákon předepisuje oznamování účastníkům řízení doručením. Rozhodnutí o uložení sankce je nepochybně správním rozhodnutím, které musí být žalobkyni dle § 72 správního řádu oznámeno doručením. Podle čl. 6 odst. 7 jednacího řádu, jakož i čl. 7 odst. 1 jednacího řádu, Rada ve správních řízení i v jiných projednávaných záležitostech podle povahy věci přijímá usnesení, bere projednávané věci na vědomí nebo je odkládá. Z toho lze dovodit, že usnesení je obecnou formou meritorního rozhodnutí, které žalovaná hlasováním přijímá v jí vedených správních řízení. Touto formou, tj. formou usnesení, žalovaná přijímá i správní rozhodnutí o uložení sankce účastníků řízení. Sděluje tak navenek jak v dané věci rozhodla. Usnesení tak představuje výrok správního rozhodnutí žalované ve věci samé. Přijaté usnesení žalované se proto musí shodovat s vyhotovením správního rozhodnutí, které je účastníkům řízení doručováno, neboť je zde zachyceno jedno a totéž, totiž enunciát, nebo-li meritorní výrok žalované, vyjadřující to, jaké rozhodnutí žalovaná ve věci samé hlasováním přijala. Pokud žalovaná poukazovala na rozsudky NSS, soud k tomu uvádí, že s ohledem na shora uvedený právní názor nelze připustit, aby případná absence jakýchkoli údajů v usnesení, které bylo přijato hlasováním žalované, byla následně napravována doplňováním chybějících údajů do písemného vyhotovení rozhodnutí. Žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. K tomu soud uvádí, že s ohledem na vadu řízení mající za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, a sice rozpor výrokové části žalovaného rozhodnutí a usnesení žalované v projednávané věci, soud považuje za předčasné zabývat se projednávanou věcí hmotněprávně, tj. posuzovat, zda k porušení ust. § 31 odst. 3 mediálního zákona žalobkyní došlo či nikoli. Žalobce konečně namítal spornost odůvodnění kritéria při stanovení výše sankce „závažnost věci“ s tím, že podle žalované je porušení povinnosti uvedené v § 31 odst. 3 mediálního zákona vždy závažné. K tomu soud ve shodě se svým právním závěrem uvedeným již ve věci sp. zn. 9Ca 212/2009 znovu konstatuje ve shodě se žalobcem, že závažnost spáchaného správního deliktu je kritériem, který je nutno posuzovat individuálně ve vztahu ke konkrétní projednávané věci a že každé porušení § 31 odst. 3 mediálního zákona nelze při stanovení výše pokuty automaticky označit za závažné, jak to učinila žalovaná. Soud nemá pochyb o tom, že jednání provozovatele vysílání spočívající v porušení, resp. nesplnění povinnosti uložené mu § 31 odst. 3 téhož zákona, je vždy protiprávním jednáním, a proto také zákon umožňuje uložit provozovateli vysílání za takové jednání sankci v podobě pokuty. Kritériem závažnosti věci, stejně jako další kritéria uvedená v § 61 odst. 2, 3 mediálního zákona, však mají sloužit ke stanovení konkrétní výše sankce v určitém zákonném rozpětí, a to od 5.000,- Kč do 2 500.000,-Kč. Je tak na žalované, aby individualizovala ukládanou sankci. Zjištění, že žalobce porušil ustanovení § 31 odst. 3 mediálního zákona opravňuje žalovanou k závěru o spáchání správního deliktu podle § 60 odst. 1 písm. b), ale porušení povinnosti podle § 31 odst. 3 je znakem skutkové podstaty tohoto správního deliktu, s jehož spácháním zákon spojuje sankci v podobě pokuty ve shora uvedeném rozpětí. Nejedná se tak ale o znak, jenž by zároveň určoval míru závažnosti případu a ovlivňoval tak i výši sankce. Jak již vyplývá z ustálené soudní judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví, správní orgán musí při stanovení výše pokuty zvažovat vždy konkrétní jednání pachatele správního deliktu a v návaznosti na zjištěnou míru závažnosti věci ve spojení s dalšími rozhodnými kritérii zvolit takovou výši sankce, která bude odpovídat individuálním okolnostem posuzované věci. Žalovaná tak v projednávané věci neučinila a zatížila tak své rozhodnutí nezákonností. Žalobce v závěru namítal překročení mezí správního uvážení žalovanou tím, že v odůvodnění žalovaného rozhodnutí poukázal i na skutečnost, že povinnost vyplývající pro žalobce z mediálního zákona je mu navíc uložena i zákonem o České televizi. K tomu soud uvádí, že takový poukaz žalované v žalovaném rozhodnutí není nezákonností ani vadou řízení, pro které by bylo lze žalované rozhodnutí zrušit. Z obsahu odůvodnění žalovaného rozhodnutí, jakož i z písemného vyjádření žalované k podané žalobě, je zřejmé, že tento údaj uvedla žalovaná pouze pro úplnost, aniž by měla ambice kontrolovat dodržování zákona o České televizi žalobkyní. Jednalo se tak o pouhý poukaz na obdobnou právní úpravu obsaženou v jiném než mediálním zákonu. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že je třeba žalobou napadené rozhodnutí zrušit podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s., ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. c) téhož zákona pro nezákonnost, jakož i vady řízení, spočívající v podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V souladu s § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán dle § 78 odst. 5 s.ř.s. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, které jsou v tomto případě tvořeny náklady na zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč