č.j. 29 A 79/2018-441

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: R. V. proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2018, č. j. PPR-32051-16/ČJ-2017- 990450, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud v Brně obdržel dne 16. 5. 2018 žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žalobcově odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Zlínského kraje (dále také jen „Krajské ředitelství“ či „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 8. 2017, č. j. KRPZ-95410-45/ČJ-2015-1500IY-JUP (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). Krajské ředitelství prvostupňovým rozhodnutím rozhodlo tak, že se dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních) – dále jen „zákon o zbraních“ – žalobci odnímá jeho zbrojní průkaz č. AL 640592 vydaný dne 27. 10. 2014 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje v rozsahu oprávnění skupiny B, D a E, s vyznačenou dobou platnosti do 1. 11. 2024, neboť na základě zdravotního posudku posuzujícího lékaře přestal žalobce splňovat podmínky zdravotní způsobilosti ve smyslu § 20 zákona o zbraních, kdy posuzujícím lékařem je dle § 20 odst. 1 věta druhá zákona o zbraních poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství, v případě žalobce MUDr. R. K., která jej, na základě zjištěné změny zdravotního stavu, uznala dne 11. 11. 2015 zdravotně nezpůsobilým k držení zbrojního průkazu dle § 20 odst. 3 zákona o zbraních.

1. Žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl žalovaný o odvolání žalobce tak, že se výroková část prvostupňového rozhodnutí mění tak, že se text „zdravotně nezpůsobilým k držení zbrojního průkazu dle ustanovení § 20 odst. 3 zákona o zbraních.“ nahrazuje textem „zdravotně nezpůsobilým k držení zbrojního průkazu dle ustanovení § 20a odst. 4 zákona o zbraních.“. Ve zbytku žalovaný žalobcovo odvolání dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobce se v žalobě domnívá mj. to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a své rozhodnutí zatížil v důsledku nedostatečného odůvodnění vadou nepřezkoumatelnosti. Proto navrhl, aby Krajský soud v Brně rozhodnutí žalovaného, jakož i prvostupňové rozhodnutí, zrušil.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

3. Žalobce v relativně rozsáhlé žalobě přiblížil kontext, v němž se dle jeho názoru věc pohybuje. Namítl zcela zásadní pochybení Krajského ředitelství, která měl žalovaný ještě prohloubit. V tomto směru poukázal např. na jednání Mgr. R., který se měl podílet na řízení před žalovaným a měl také žalobce „zastrašovat“ a i jinak jednat v rozporu s příslušnými právními předpisy. V daném smyslu žalobce uvedl, že jeho případ souvisí již s trestným činem z roku 2012 proti jeho (tehdy) nezletilému synovci. Žalobce se tak měl stát „obětí vysoce společensky nebezpečného organizovaného útisku, vydírání a psychického mučení, s cílem […] pomocí posílání do mnoha různých správních i trestních řízení, odradit od uplatňování důkazů ve prospěch nezletilých obětí trestných činů“.

4. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce dovozoval, že jeho případ, související s posouzením zdravotního stavu, nepodléhá výluce ze soudního přezkumu.

5. Žalobce také zmínil, že o jeho zdravotní způsobilosti nebyly po desítky let pochybnosti. V minulosti mu byl vydán zbrojní průkaz v rozsahu skupiny B, D a E, přičemž dle skupiny D, v souvislosti s koncesí, která byla žalobci udělena k ostraze osob a majetku, mu bylo vydáno Policií České republiky povolení k nákupu samonabíjecí zbraně. Navíc žalobce dříve působil u speciálních sil v rámci Armády České republiky a poté byl v aktivních zálohách; nikde nevznikly pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti. Od roku 1995 žalobce prodělal celou řadu psychologických vyšetření; na výsledky těchto vyšetření v řízení před žalovaným poukazoval, s tím se však žalovaný zcela účelově nevypořádal a nevypořádal se ani s výhradami k osobám „znalců a zpracovatelů odborných vyjádření“, MUDr. R. K. a Mgr. M. H. Neprovedením výslechu těchto osob ostatně došlo k porušení žalobcova práva na spravedlivý proces.

6. Dále žalobce uvedl, že jeho zdravotní stav byl zjištěn také v rámci nestranného psychologického vyšetření zpracovaného Mgr. N., přičemž se Mgr. N. vyjádřil také k nedostatkům závěrů vyslovených Mgr. H. (ty byly východiskem pro posudek MUDr. K.). Na to však nebrala MUDr. K. ohled. Proto nyní žalobce předkládá také zdravotní posudky, které byly v minulosti zpracovány k jeho osobě ve Vojenské nemocnici Brno, dle nichž byl schopen fungovat jako výsadkář.

7. K MUDr. K. a Mgr. H. žalobce uvedl, že ti v daném typu řízení měli postavení znalce, a to, že nebyli předvoláni jako svědci, a že jim žalobce takto nemohl klást otázky, vede k neodstranitelné vadě řízení. Nadto je třeba poznamenat, že MUDr. K. žalobci neumožnila podstoupit testování ve Vojenské nemocnici Brno, nýbrž jej odeslala ke klinickému psychologovi Mgr. M. H., čímž bylo porušeno žalobcovo právo na svobodnou volbu lékaře. S tím se žalovaný ostatně rovněž dostatečně nevypořádal. Mgr. H. je navíc třeba považovat ve vztahu k žalobci za podjatého. Přitom zdravotní posudek MUDr. K. nesplňuje základní náležitosti posudku a je tak zatížen neodstranitelnou vadou a zároveň je nepřezkoumatelný. V případě zprávy Mgr. H., která sloužila jako podklad pro posudek MUDr. K., došlo k jejímu antedatování, přičemž Mgr. H. celé řízení protahoval, naváděl žalobce ke krokům, které pak vykládal v jeho neprospěch apod. V daném smyslu jsou tak nepravdivá některá tvrzení Mgr. H., a to například termíny, v nichž měl žalobce testovat.

8. Žalobce v dalších částech žaloby líčí skutečnosti a vady související s jeho žádostmi o vrácení zbrojního průkazu, a také s uplatňováním náhrady škody za nesprávný úřední postup u Ministerstva vnitra. Žalobce také uvádí, že samotné řízení ve věci odnětí zbrojního průkazu bylo zahájeno nesprávně (zde žalobce odkazuje na „usnesení o zahájení správního řízení č. j. KRPZ-95410- 28/ČJ-2015-1500IY-JUP“), a to navíc dvěma osobami, které žalobce označil za podjaté. Ani s touto námitkou se žalovaný nevypořádal. K porušení žalobcových práv došlo také tím, že byl až dne 20. 6. 2017, tedy více než pět měsíců po zahájení správního řízení, vyrozuměn o právech účastníka řízení (vyrozumění č. j. KRPZ-95410-40/ČJ-2015-1500IY). I tím byl žalobce omezen ve svém právu na spravedlivý proces.

9. V návaznosti na další žalobní tvrzení žalobce upozornil také na nezákonné postupy příslušníka Policie České republiky, por. J. M., vůči němu (nahlašování neexistujících dopravních přestupků, urážení, vyhrožování užitím síly apod.), nezákonné jednání Policie České republiky v důsledku interpelace premiéra, kterou na popud žalobce uplatnila poslankyně Mgr. J. Č., krytí policistů ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně, JUDr. H., jednání nesoucí znaky trestného činu ze strany Městské policie Uherský Brod, naschvály, které žalobci provádí Česká obchodní inspekce atd.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě a další podání žalobce

10. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl především to, že dne 11. 11. 2015 vydala praktická lékařka MUDr. R. K. posudek o zdravotní způsobilosti žalobce k držení zbrojního průkazu, a to s tím, že žalobce není zdravotně způsobilý. S tímto posudkem, od kterého se odvíjí příslušná správní rozhodnutí, byl žalobce prokazatelně seznámen; žalobce totiž MUDr. K. dne 26. 11. 2015 doručil návrh na přezkoumání daného posudku, který byl postoupen k přešetření Krajskému úřadu Zlínského kraje. Tento posudek nebyl zrušen a [rovněž s ohledem na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2018, č. j. 62 A 94/2016-36 (všechna zde uvedená rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz)] správní orgán prvního stupně ani žalovaný nemají pravomoc zdravotní posudek věcně přezkoumávat.

11. Žalovaný odmítá žalobcovu konstrukci, že by okolnosti související s interpelací v Parlamentu České republiky, na popud žalobce, byla schopně vyvolat koordinované aktivity nejrůznějších státních orgánů a lékařů, a to s cílem odejmout žalobci zbrojní průkaz; taková tvrzení se opírají toliko o vnitřní přesvědčení žalobce.

12. V řízení vystupoval jediný podklad pro rozhodnutí, a to předmětný zdravotní posudek MUDr. K. Ten byl způsobilý prokázat ztrátu žalobcovy zdravotní způsobilosti k držení zbrojního průkazu. Přitom v řízení samotném sice byla namítnuta podjatost úřední osoby – Mgr. R., kteréžto námitce nebylo vyhověno (proti těmto závěrům se žalobce neodvolal), nicméně i tak byla určena jiná oprávněná úřední osoba a Mgr. R. se na dalším výkonu pravomocí žalovaného nepodílel. Za irelevantní je třeba považovat žalobcova tvrzení o útisku, mučení apod., které jej má odradit od uplatňování důkazů ve prospěch nezletilých obětí trestných činů.

13. Žalobce dle žalovaného nijak nevymezil, co považuje za právní stránku zdravotního posudku MUDr. K., kterou by se správní orgány měly zabývat. Posudek byl vydán posuzujícím lékařem, žalobce s ním byl seznámen a je v zájmu společnosti, aby za takových podmínek byl znemožněn dotčenému držiteli zbrojního průkazu přístup ke zbraním a střelivu. Konstrukce posuzování zdravotní způsobilosti klade těžiště na odborné lékařské vyšetření, jehož rozsah je plně v kompetenci lékaře. Příslušný policejní útvar nemůže a ani nesmí relativizovat či bagatelizovat lékařské závěry posudku.

14. Dřívější psychologická vyšetření žalobce pak nejsou způsobilá nahradit nebo zneplatnit posudek vydaný v předmětné věci. V daném řízení také nebyla lékařka v postavení znalce, nýbrž ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o zbraních lékařem se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecného praktického lékařství. Posudek byl zpracován před zahájením nyní přezkoumávaného řízení a žalobce proti němu uplatnil opravný prostředek; v řízení tak nebyly žádné osoby v postavení znalců, které by bylo nutné vyslechnout.

15. Žalovaný dále odkázal na právní úpravu stanovící postup lékaře při posuzování zdravotní způsobilosti žadatele zbrojního průkazu nebo jeho držitele. Ta je obsažena ve vyhlášce č. 493/2002 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vydání nebo platnosti zbrojního průkazu a o obsahu lékárničky první pomoci provozovatele střelnice (dále jen „vyhláška č. 493/2002 Sb.“). Dle ní lékařka postupovala a posouzení postupu posuzujícího lékaře nebylo předmětem řízení o odnětí zbrojního průkazu žalobci; tento postup naopak byl přezkoumán v rámci podaného opravného prostředku proti posudku, bez toho, aby výsledkem bylo jeho zrušení. Nadto § 6 odst. 2 vyhlášky č. 493/2002 Sb. stanoví, že posudek nesmí obsahovat diagnózu. Správní orgány tak nejsou oprávněny se seznámit s diagnózou, která vedla k lékaře k vydání příslušného posudku. Žalobcem navrhovaný výslech také nemohl přinést jiné výsledky než ty, které jsou uvedeny v posudku. Proto se žalovaný ani nebude vyjadřovat k žalobcovým tvrzením, která jdou nad rámec posuzovaného řízení.

16. Nelze přisvědčit ani tvrzením o procesních vadách řízení. Žalobce se přitom dopouští nepřesností, když např. usnesení č. j. KRPZ-95410-25/ČJ-2015-1500IY-JUP nepředstavovalo usnesení o zahájení správního řízení, nýbrž o stanovení lhůty k vyjádření k podkladům rozhodnutí. Ani skutečnost, že byl žalobce vyrozuměn o svých právech účastníka řízení pět měsíců po zahájení řízení, nemohla mít za následek překážku pro uplatnění jeho práv, a to také s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Souvislost s případem pak nemají tvrzení týkající se nezákonného jednání některých policistů, státních zástupců či České obchodní inspekce.

17. Žalovaný vyjádřil názor, že by soud měl s ohledem na výše uvedené žalobu zamítnout.

18. Ve vyjádření ze dne 20. 7. 2018 žalobce nepřímo navrhl, aby soud využil svého „moderačního práva“ a zrušil i rozhodnutí Krajského ředitelství, resp. aby soud rozhodl „ve věci samé“, neboť celá záležitost by, pokud by bylo napadené rozhodnutí toliko zrušeno a věc se vrátila k dalšímu řízení žalovanému, posléze předvídatelně znovu dospěla k soudu. Žalobce opětovně zdůraznil úlohu koordinovaného protizákonného jednání vůči němu, které vyústilo v odnětí zbrojního průkazu.

19. V kontextu se svými tvrzeními o (vzájemně sladěném) postupu vůči sobě žalobce také sumarizoval jednotlivá pochybení napadeného rozhodnutí a příslušného řízení, které mu předcházelo. Celé rozhodnutí je přitom nepřezkoumatelné a zároveň ve správním spise chybí jakýkoli podklad či důkazní prostředek, který by prokazoval, že k odeslání žalobce na mimořádnou zdravotní prohlídku existoval byť jediný důvod.

20. Na celkovou trestní či obecně společenskou rovinu svého případu, kterou zmiňoval již dříve, žalobce poukázal v dalším svém podání, tentokrát z 11. 10. 2019. Zmínil také, že vůči němu byla nezákonně zahájena a prováděna daňová kontrola. Žalobce rovněž uvedl příklady některých dalších nezákonností, ke kterým má docházet např. při správě města Uherský Brod nebo při činnosti městské policie tohoto města. Na Slovácku dle žalobce existuje organizovaný zločin úředních osob.

IV. První ústní jednání ve věci

21. Při ústním jednání konaném dne 13. 8. 2020 žalobce navázal na svá dosavadní písemná podání. Zároveň v této souvislosti poukázal na skutečnosti, o kterých se dozvěděl po vydání nyní napadeného rozhodnutí. Jedná se např. o záležitosti týkající se MUDr. K. a Mgr. H., kupř. smluvní vztahy mezi nimi a městem Uherský Brod, kteří se dle názoru žalobce měli ve věci vyloučit pro podjatost. Dále mj. zmínil, že podnět na Policii České republiky ve věci odnětí zbrojního průkazu podal státní zástupce JUDr. H. z Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně, který si vymyslel, že žalobce uváděl, že žalobce a jeho blízcí mají obavu o svůj život (jeho slova byl zkreslena, pouze citoval svou vojenskou přísahu), a to za situace, kdy získal informaci o tom, že žalobce sice je držitelem zbrojního průkazu, nevlastní však zbraň; přesto JUDr. H. uváděl, že žalobce střelnou zbraň vlastní. Tento podnět JUDr. H. představuje přenesení určitých otázek z trestních a jiných řízení, v nichž žalobce nějakým způsobem figuroval, a není dostatečným důvodem pro zahájení řízení o odnětí zbrojního průkazu. Daný podnět také nebyl nijak doložen a samotné správní řízení, bezdůvodně zahájené, představuje zneužití správního práva.

22. Žalobce v průběhu správního řízení opakovaně podával námitky podjatosti, a to např. ve vztahu k Mgr. R. či plk. Ing. Z. B., to však nemělo smysl, námitky byly zamítány, žalobci nebylo ani umožňováno nahlížet do spisu, což vedlo i k tomu, že žalobce ve věci rozhodnutí o námitce podjatosti nepodal odvolání. V případě Mgr. R. docházelo ve vztahu k žalobci k nátlaku či vyhrožování.

23. Žalovaný poukázal na to, že když bylo ve věci vydáno Krajským ředitelstvím první rozhodnutí ve věci odnětí zbrojního průkazu žalobci, žalovaný toto rozhodnutí v přezkumném řízení zrušil, z čehož je zřejmé, že neexistoval žádný zájem žalobce poškodit. Zejména po případu střelby, k níž došlo právě v Uherském Brodě, má žalovaný i orgány policie ztíženou pozici při posuzování zdravotní způsobilosti držitelů střelných zbraní – je v podstatě vázán posudkem příslušného lékaře, nemá možnost jej přezkoumávat, zpochybňovat, přistupovat z hlediska správního uvážení atp., což odpovídá i konstantní judikatuře. Žalobce měl možnost napadnout posudek opravným prostředkem dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), což také učinil, výsledek ale zřejmě nebyl dle žalobcových představ, neboť se o něm žalovaný nedozvěděl. V době rozhodování však byl platný posudek MUDr. K. a případné konflikty v regionu, odkud žalobce pochází, na rozhodnutí nemají vliv. Pro žalovaného byl posudek závazný a nezpochybněný; jako nemá žalovaný možnost zpochybňovat posudek znějící v neprospěch účastníka řízení, nemůže zpochybňovat ani posudek, který by byl k účastníku řízení vstřícný, ačkoli by žalovaný ve věci choval pochybnosti (zde žalobce poznamenal, že jím předložený posudek od Mgr. N. byl ignorován). V řízení byla prokázána žalobcova zdravotní nezpůsobilost a jeho práva byla zachována.

24. V reakci na shora uvedené žalobce dodal, že kdyby platilo stanovisko žalovaného, tak by stačilo, aby lékařka – podjatá či nepodjatá – ve věci vydala jakékoli stanovisko a již by nemuselo probíhat správní řízení. Tato interpretace podaná žalovaným není pravdivá, je účelová a věc je ovlivněna událostí střelby v Uherském Brodě, a ovlivněni jí byli i příslušní lékaři.

25. Žalovaný v rámci polemiky mezi stranami ohledně podjatosti Mgr. R. uvedl, že telefonický hovor mezi Mgr. R. a žalobcem ze dne 4. 1. 2018 nelze považovat za důvod či ilustraci podjatosti. Žalobce si chtěl smluvit telefonicky určitou záležitost související se správním řízením, žalovaný však vždy a bezvýjimečně v takových případech trvá na písemných podáních a písemném styku s účastníky řízení (to žalobce rozporuje s tím, že pokud o něco písemně požádal, nebylo mu vyhověno). Zásada písemnosti je klíčová, telefonáty mohou vést k dezinterpretaci či nepochopení mezi komunikujícími. Mgr. R. se přesto z řízení „stáhl“, i když bylo rozhodnuto, že Mgr. R. nebyl podjatý (k tomu žalobce poznamenal, že ve spise figuruje protokol o seznámení se spisem ze dne 26. 4. 2018, č. j. PPR-32051-26/ČJ-2017-990450, na kterém je Mgr. R. podepsán, a který svědčí o tom, že jmenovaný byl úkonu přítomen; jiná oprávněná úřední osoba zřejmě rozhodnutí jen podepsala a vše probíhalo pod gescí Mgr. R.).

26. Soud v rámci jednání před soudem provedl některé z žalobcem navržených důkazů, přičemž dokazování neprováděl listinami, které jsou součástí správního spisu. Soud tak ověřil, že rozhodnutím Městského úřadu Uherský Brod ze dne 19. 1. 2016, č. j. OZU/204/16/Bř/5, byla žalobci udělena koncese dle § 53 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) pro předmět podnikání ostraha majetku a osob; k tomu žalobce uvedl, že zbrojní průkaz byl pro něj důležitý z hlediska jeho podnikání. Dále soud konstatoval obsah zprávy o psychologickém vyšetření ze dne 29. 10. 2015 vypracované pro MUDr. K. Mgr. H. – žalobce tímto měl v úmyslu prokázat, že daná zpráva nebyla zpracována na potřebné úrovni (plnou verzi žalobce dle svých slov předložil Mgr. N.); předmětná zpráva je žalobcem výrazně anonymizovaná, jsou čitelná jen některá jednotlivá slova či pasáže (např. část základních anamnestických údajů), přičemž se v ní uvádí, že prověření způsobilosti pro držení zbrojního průkazu žalobce vnímá jako další z neopodstatněných sankcí a nepravostí, které proti němu policie uplatňuje (např. v souvislosti s úrazem jeho synovce či peticí týkající se parkování); ve zprávě jsou ve zkratce uvedeny použité metody a je zakončena závěrem, že vzhledem k potencovaným osobnostním charakteristikám, bohaté spisové aktivitě a klinickým i testovým situacím je žalobce pro držení zbrojního průkazu aktuálně nezpůsobilý. Dále soud konstatoval, že dle posudků o zdravotní způsobilosti uchazeče Přezkumné komise Vojenské nemocnice Brno ze dne 7. 1. 2010, č. 1456/2009, a ze dne 19. 8. 2014, č. 708/2014, byl žalobce schopen a zdravotně způsobilý jako „aktivní záloha – výsadkář“. Dle posudku zpracovaného MUDr. V. U. dne 12. 9. 2015 byl žalobce schopen účasti na cvičení aktivních záloh. Dle potvrzení Krajského vojenského velitelství Zlín ze dne 8. 8. 2017 žalobce vykonal vojenské cvičení příslušníků aktivní zálohy pořádané vojenským útvarem 8280 Prostějov v době od 12. 9. do 19. 9. 2015, za což mu byla dle listiny Krajského vojenského velitelství Zlín ze dne 24. 1. 2017 vyplacena náhrada příjmu OSVČ. Podle dohody o zařazení do aktivní zálohy ze dne 13. 1. 2016, č. j. 17-5/2016-8207, uzavřené mezi Krajským vojenským velitelstvím Zlín a žalobce, byl žalobce zařazen do aktivních záloh pro funkci „starší technik, ČVO 69, č. funkce 42910, SH 52, BP-vyhrazené“ u vojenského útvaru 8280 Prostějov, přičemž od této dohody žalobce odstoupil oznámením ze dne 27. 4. 2016, což opřel o osobní důvody související se snahou některých orgánů státu poškodit žalobce a jeho rodinu.

27. Krajský soud v Brně dále konstatoval obsah smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 7. 11. 2006 uzavřené mezi pronajímatelem městem Uherský Brod a nájemcem Občanským sdružením LUISA, zastoupeným Mgr. M. H. a PaedDr. D. B., jíž byly pronajaty prostory v domě na adrese B. L. 116 v U. B. za účelem provozu ordinace klinické psychologie a poradny pro rodinu (soud konstatoval také obsah dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne 26. 5. 2008, jímž byl změněn účel nájmu na provozování střediska komplexní péče pro rodinu, školu a duševní zdraví); tím žalobce chtěl prokázat propojení města Uherský Brod s Mgr. H., resp. dalšími osobami. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 17. 3. 2017 (číslo LV X) pak je stavba č. p. X v k. ú. Uherský Brod ve vlastnictví Městské nemocnice s poliklinikou Uherský Brod; tím žalobce opět mínil prokázat propojení některých osob v Uherském Brodě.

28. Soud také konstatoval obsah (printscreenu) žalobcovy SMS komunikace s Mgr. H. ze dne 3. 11. 2015, dle níž měla být zpráva od Mgr. H. nachystána následujícího rána. V této souvislosti žalobce předložil také dokumenty Vojenské zdravotní pojišťovny ČR (v soudním spise č. l. 102 a 103) z 21. 3. 2016, uvádějící výpis z účtu pojištěnce (žalobce), zejména ve vztahu k úkonům, které měl v roce 2015 provést Mgr. H.; s tím souvisí přehled, zpracovaný žalobcem, který obsahuje srovnání úkonů Mgr. H. dle zdravotní dokumentace, údajů pro pojišťovnu a dle skutečnosti (v soudním spise č. l. 101).

29. Dále soud konstatoval obsah smlouvy o poskytování pracovnělékařských služeb ze dne 6. 10. 2014, uzavřené mezi městem Uherský Brod („zaměstnavatel“) a MediUB s.r.o. („poskytovatel pracovnělékařské služby“), zastoupené jednatelkou R. K., jejímž předmětem bylo poskytování pracovnělékařské služby dle § 54 zákona o specifických zdravotních službách, a to za stanovených podmínek a za specifikovanou odměnu. Stejně tak soud uvedl obsah sdělení Mgr. H. Krajskému úřadu Zlínského kraje ze dne 26. 4. 2016, v němž Mgr. H. uvádí průběh a dobu vyšetření žalobce, jakož i zpracování příslušné zprávy; obdržení tohoto podkladu oznamoval Krajský úřad Zlínského kraje žalobci pod č. j. KUZL 30924/2016 ze dne 2. 5. 2016.

30. Poté soud uvedl obsah žádosti o informaci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 8. 2015, č. j. 7 KZN 1085/2013 – 156, v němž se JUDr. C. H. dotazuje Krajského ředitelství, zda je žalobce držitelem zbrojního průkazu a vlastníkem střelné zbraně, či zda z jiného legálního titulu takovou zbraní disponuje, přičemž příslušný poznatek bude postoupen ke zvážení postupu dle § 20 odst. 5 zákona o zbraních. Na to Krajské ředitelství odpovídalo sdělením ze dne 1. 9. 2015, č. j. KRPZ-93085-2/ČJ-2015-1511IZ-ZNE, dle kterého žalobce tou dobou byl držitelem zbrojního průkazu pro skupiny B, D a E, přičemž zbraně nevlastní. Soud uvedl také obsah protokolu Krajského ředitelství ze dne 5. 8. 2020, č. j. KRPZ- 95410-66/ČJ-2015-1500IY-JUP, o uplatnění práva žalobce dle § 38 odst. 1 správního řádu.

31. Soud rovněž shrnul obsah článku vytištěného z www.blesk.cz „O manželce napsal vrah z Brodu povídku: Psycholožka se jí bála - dalo se tragédii zabránit?“. V tomto článku je obsažena informace, že Z. K. (a jeho manželku), který se dopustil tragické střelby v Uherském Brodě, vyšetřovala MUDr. H., a to v souvislosti se způsobilostí jmenovaného být držitelem zbrojního průkazu, přičemž manželka Z. K. měla být vůči MUDr. H. paranoidní. Tím měl žalobce v úmyslu mj. prokázat, že posouzení jeho zdravotní způsobilosti bylo ovlivněno právě zmiňovaným incidentem, kdy MUDr. H. je manželkou Mgr. H.

32. Soud k důkazu provedl zvukovou nahrávku, kterou žalobce předložil na DVD nosiči, a která představuje záznam jeho telefonického hovoru s Mgr. R. ze dne 4. 1. 2018, a která má ilustrovat podjatost Mgr. R. Hovor souvisel s výzvou k odstranění vady podání, kterou žalobce ve věci obdržel.

33. Soud neprováděl důkazy v podobě dalších předložených písemností. V případě písemností, které byly soudu předloženy jako příloha žaloby a jsou obsaženy v soudním spise na č. l. 160 a násl. (to se netýká dokumentů, které jsou rovněž součástí správního spisu), tomu tak bylo proto, že se soud domnívá, že nesouvisí s předmětem řízení, kterým je především přezkoumání správnosti závěrů Krajského ředitelství a žalovaného ve vztahu k odnětí zbrojního průkazu, a to zejména v souvislosti se zdravotním posouzením žalobce – s věcí tak pro účely soudního přezkumu přímo nesouvisí „argumentační linie“ týkající se „problémů“ žalobce s policistou por. Mgr. M. (včetně různých trestních oznámení a personálních opatření), s jednáním městské policie, anonymními oznámeními zmiňujícími žalobce v souvislosti s jeho podnikáním na živnostenský či finanční úřad, parkováním v Uherském Brodě, přestupkovými řízeními, zcizováním majetku města Uherský Brod, osobami kandidujícími v komunálním volbách v rámci Uherského Brodu na vybraných kandidátkách atp. Zároveň se soud domnívá, že na takto rozsáhlé dokazování, jako navrhuje žalobce, není prostor v rámci správního soudnictví (v případě výslechů Mgr. H. a MUDr. K., včetně zvukových záznamů hovorů s nimi, které pořídil a předložil žalobce na DVD nosiči, by se dle názoru soudu jednalo v podstatě o nahrazování skutkových zjištění a úvah, které měly být jádrem rozhodování správních orgánů, a tedy i popření subsidiarity soudního přezkumu ve správním soudnictví) a žalobce měl příslušné žalobní návrhy činit primárně ve správním řízení, od čehož nelze oddělit ani to, že při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], což se týká zejména skutečností (a příslušných důkazních návrhů), které nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí.

34. Soud v rámci jednání také uvedl, že si po Krajském úřadu Zlínského kraje vyžádal informaci o tom, s jakým výsledkem byl posudek MUDr. K. přezkoumán. Ve sdělení ze dne 3. 2. 2020, č. j. KUZL 8865/2020, Krajský úřad Zlínského kraje soud informoval, že ve věci bylo vydáno rozhodnutí ze dne 26. 7. 2016, č. j. KUZL 51012/2016, jímž byl napadený posudek MUDr. K. dle § 47 odst. 2 písm. a) zákona o specifických zdravotních službách potvrzen.

V. První posouzení věci soudem

35. Krajský soud dne 13. 8. 2020 přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, včetně řízení předcházejících jejich vydání, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a rozsudkem ze dne 13. 8. 2020, č. j. 29 A 79/2018-315, napadené rozhodnutí zrušil.

36. Předmětem sporu v dané věci bylo to, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí o tom, že se žalobci dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona o zbraních odnímá zbrojní průkaz, a to z toho důvodu, že pozbyl zdravotní způsobilost. Krajský soud v Brně přitom v návaznosti na žalobní argumentaci a vyjádření žalovaného předeslal, že dle jeho názoru nelze danou věc podřadit pod žádnou z výluk soudního přezkumu, konkrétně pak např. dle § 70 písm. d) s. ř. s., přičemž správní soudy se přezkumem rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu (i z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti) běžně věnují (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 Ca 233/2009-44).

37. Krajský soud byl toho názoru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Krajský soud konstatoval, že pokud držitel zbrojního průkazu relevantně rozporuje to, že by pozbyl potřebnou zdravotní způsobilost, je správní orgán povinen v odůvodnění svého rozhodnutí tyto námitky řádně a přezkoumatelným způsobem vypořádat. Za relevantní považoval krajský soud především „posudek“ psychologa Mgr. D. N., který žalobce dne 2. 2. 2018 zaslal žalovanému, a který jej shledal způsobilým „k držení a používání zbraně“. Byť se nejednalo o posudek ve smyslu § 20 a násl. zákona o zbraních, šlo o odborné zpochybnění závěrů psychologa Mgr. M. H., jehož psychologické vyšetření žalobce bylo podkladem pro posudek MUDr. R. K. ze dne 11. 11. 2015. Žalovaný se sice námitkami žalobce, týkajícími se posudku ze dne 11. 11. 2015, vypracovaného MUDr. K., zabýval, nicméně tyto vypořádal toliko způsobem, že posudek považoval pro sebe za zcela závazný a necítil se oprávněn jej a okolnosti se k němu vážící blíže zkoumat, pročež se žalobcovými námitkami v tomto směru nijak věcně nezabýval. Podle názoru krajského soudu bylo třeba, aby se žalovaný zabýval přezkoumatelností posudku, který bral za základ svého rozhodnutí, jako takového, popř. aby sám přezkoumatelně uvedl, proč považuje předmětný posudek za dostačující podklad svého rozhodnutí. Krajský soud rovněž uvedl, že Krajské ředitelství své rozhodnutí o dalším postupu, který vedl k zahájení řízení, neopřelo o takové podklady a úvahy, které by umožňovaly přezkoumat, zda započetí zásahu do práv či právní sféry žalobce (nutnost podrobit se lékařskému vyšetření apod.), bylo důvodné a proporcionální.

VI. Řízení před Nejvyšším správním soudem a navazující řízení před Krajským soudem v Brně

38. Dne 25. 3. 2021 Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 7 As 284/2020-65 (dále také jen „zrušující rozsudek“) na základě kasační stížnosti žalovaného rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 29 A 79/2018-315, zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

39. Podle § 110 odst. 4 s. ř. s. platí, že „[z]ruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.“ Krajský soud tak v nyní projednávané věci byl vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu a z něj při posouzení věci vycházel. Níže přitom zdejší soud shrnuje závěry Nejvyššího správního soudu, s nimiž se ztotožnil.

40. Zároveň Krajský soud v Brně poznamenává, že v navazujícím řízení proběhlo dne 29. 9. 2021 ústní jednání. V jeho rámci žalobce uvedl, že s přihlédnutím k vadám zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu by Krajský soud v Brně neměl být tímto rozhodnutím vázán. Zároveň zdůrazňoval nicotnost příslušných aktů, včetně posudku MUDr. K., u kterého rozváděl, v čem konkrétně je vadný. Tím navázal na své písemné podání ze dne 29. 7. 2021 (resp. i na následná písemná podání), v němž avizoval, že se podrobně vyjádří k zákonnosti příslušného zdravotního posudku, zrušujícímu rozsudku Nejvyššího správního soudu, jednotlivým úředním a dalším osobám, doloženým důkazům, příslušné judikatuře vnitrostátní i „evropské“ související např. se zrušením epidemiologických opatření, tuzemským a unijním předpisů a mezinárodním smlouvám, popř. že doloží dokumenty svědčící o lžích správních orgánů. Zvláště pak chtěl žalobce poukázat na některé trestné činy, trestní oznámení či činnost některých orgánů činných v trestním řízení, která má s věcí souviset.

41. Ústnímu jednání předcházelo i další žalobcovo písemné podání (ze dne 10. 9. 2021). V něm se žalobce ohrazoval zejména proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího správního soudu, který považoval za zásadně vadný. S ohledem na okolnosti věci se žalobce domnívá, že Nejvyšší správní soud porušil požadavek na zákonného soudce; s ohledem na judikaturu, od níž se odklonil, totiž věc neměl rozhodovat tříčlenný senát, nýbrž rozšířený senát. Zrušující rozsudek tak žalobce považuje za „nicotný“ a rozsudek zdejšího soudu za stále „platný“. Proto vyjádřil názor, že Krajský soud v Brně „usnesením odmítne nezákonné rozhodnutí sedmého senátu NSS a potvrdí své rozhodnutí z 13.8.2020 nebo to učiní na základě nezákonnosti celého řízení“. Další žalobcovo komplexní a rozsáhlé podání je ze dne 23. 9. 2021, v němž se velmi podrobně vracel k jednotlivým aspektům případu, a to v širokém rozsahu, který zahrnoval jednání orgánů činných v trestním řízení a dalších orgánů státu. Konečně se žalobce vyjádřil v podání ze dne 28. 9. 2021, v němž opět poukázal zejména na organizovanou trestnou činnost v Uherském Brodě, která se týká orgánů činných v trestním řízení i orgánů samosprávy, popř. orgánů jednajících na městské úrovni v přenesené i samostatné působnosti.

42. K věci zaujal Krajský soud v návaznosti na výše uvedené následující závěry:

43. Podle § 20 odst. 1 zákona o zbraních, ve znění účinném do 5. 8. 2016, platí, že „zdravotní způsobilost žadatele o vydání zbrojního průkazu zjišťuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává posuzující lékař na základě výsledku lékařské prohlídky, popřípadě psychologického vyšetření a dalších potřebných vyšetření. Posuzujícím lékařem se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství, u kterého je žadatel o vydání zbrojního průkazu nebo držitel zbrojního průkazu registrován k léčebné péči; v případě žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny D je posuzujícím lékařem lékař poskytovatele poskytujícího zaměstnavateli pracovnělékařské služby.“ Podle odst. 3 téhož ustanovení „zjistí-li posuzující lékař u držitele zbrojního průkazu změnu zdravotního stavu, která má za následek ztrátu jeho zdravotní způsobilosti, je povinen vydat nový posudek o zdravotní způsobilosti a zaslat jej bez zbytečného odkladu příslušnému útvaru policie; u držitele zbrojního průkazu skupiny D je povinen též informovat bez zbytečného odkladu zaměstnavatele.“ Podle odst. 5 téhož ustanovení „má-li příslušný útvar policie důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo ke změně zdravotního stavu, která by mohla mít za následek ztrátu jeho zdravotní způsobilosti, je oprávněn vyzvat držitele zbrojního průkazu, aby se dostavil ke svému posuzujícímu lékaři a podrobil se lékařské prohlídce. Držitel zbrojního průkazu je povinen nejpozději do 1 měsíce ode dne oznámení této výzvy doručit příslušnému útvaru policie nový posudek o zdravotní způsobilosti, který vydá posuzující lékař na základě výsledku lékařské prohlídky, popřípadě psychologického vyšetření a dalších potřebných vyšetření. Posuzující lékař postupuje podle odstavce 3.“ 44. Podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 493/2002 Sb. platí, že „posudek o zdravotní způsobilosti, který vychází z lékařské prohlídky vstupní, periodické nebo mimořádné, musí být jednoznačný a nesmí obsahovat diagnózu. Posudkový závěr zní: ‚posuzovaná osoba a) je zdravotně způsobilá, anebo b) není zdravotně způsobilá, nebo c) je zdravotně způsobilá s použitím příslušných zdravotnických prostředků, které jsou v posudku vždy výslovně uvedeny, nebo s doprovodem.‘.“ Vyhláška č. 493/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 11. 2007, pak obsahovala v příloze 2 také vzor příslušného posudku.

45. Podle § 46 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“) platí, že „má-li posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, za to, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Osoba, které uplatněním posudku vznikají práva nebo povinnosti a které byl posudek předán posuzovanou osobou, může návrh na přezkoumání lékařského posudku podat do 10 pracovních dnů ode dne jeho předání, a to poskytovateli uvedenému ve větě první.“ Podle odst. 4 téhož ustanovení „vyhoví-li poskytovatel návrhu na přezkoumání v plném rozsahu, napadený lékařský posudek bezodkladně zruší a na základě zjištěných skutečností, popřípadě nového posouzení zdravotní způsobilosti, vydá posudek nový. Doklad o zrušení posudku je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.“ Podle odst. 5 téhož ustanovení „pokud poskytovatel návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí do 10 pracovních dnů ode dne jeho doručení, pokud se jedná o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti, v ostatních případech do 30 dnů, spis s návrhem na přezkoumání, včetně podkladů potřebných pro přezkoumání lékařského posudku a svého stanoviska, příslušnému správnímu orgánu.“.

46. Ve svém zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud zhodnotil, že krajský soud nesprávně vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 19/2013-35, publikovaného pod č. 2916/2013 Sb. NSS, který se zabýval problematikou rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění příslušníka bezpečnostního sboru ze služebního poměru z důvodu ztráty tzv. osobnostní způsobilosti na základě závěru psychologa bezpečnostního sboru podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru “). Z právní úpravy služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů vyplývá, že služební funkcionář má uděleno oprávnění seznamovat se nejen s výsledkem, ale i s jednotlivými důvody, tedy se skutečnostmi, jež vyplynuly z použití dílčích metod zjišťování osobnostní způsobilosti. Má tak možnost, resp. povinnost posuzovat (přezkoumávat), zda je dostatečně určitě a přesvědčivě vysvětleno, z čeho je nevyhovění konkrétní osobnostní charakteristice vyvozováno, zda vyhotovení posudku psychologa obsahuje dostatek relevantních informací pro závěr o pozbytí osobnostní způsobilosti, neboť služební funkcionář je povinen nejen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru, ale zároveň musí i podle § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru v odůvodnění svého rozhodnutí uvést „důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí“. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon o služebním poměru, resp. vyhláška provádějící tento zákon, ukládá povinnost poskytnout závěr psychologa služebnímu funkcionáři, který je tak podle právního předpisu oprávněn seznamovat se s detailními informacemi souvisejícími s osobnostní způsobilostí jemu podřízeného příslušníka, umožňuje tento stav v případě shledání jejich neúplnosti žádat po psychologovi, který závěr zpracoval, jejich doplnění právě za účelem splnění povinnosti podle § 181 zákona o služebním poměru.

47. Výše uvedené skutečnosti představují zásadní rozdíl oproti postavení správního orgánu a rozsahu informací o zdravotní způsobilosti žadatele, jež jsou mu poskytovány podle zákona o zbraních. V nyní posuzované věci správní orgány měly k dispozici pouze posudek MUDr. K. ze dne 11. 11. 2015, který v souladu s vyhláškou č. 493/2002 Sb. obsahoval toliko posudkový závěr, že posuzovaná osoba (tj. žalobce) není zdravotně způsobilá k držení zbrojního průkazu skupiny B, D a E. Uvedený posudek neobsahoval diagnózu ani žádná další zjištění posudkového lékaře, přičemž žalovaný nemá ze zákona pravomoc vyžadovat od zdravotnických subjektů informace o výsledcích zdravotních prohlídek a zdravotním stavu posuzovaných osob. Za této situace tedy nelze po žalovaném požadovat, aby na základě odvolacích námitek žalobce posuzoval věcnou správnost posudkového závěru. Žalovaný jakožto odvolací orgán (na rozdíl od služebního funkcionáře v řízení podle zákona o služebním poměru) nedisponuje veškerými relevantními informacemi nutnými k tomu, aby mohl hodnotit lékařský posudek z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti.

48. Případný přezkum zdravotního posudku probíhá mimo správní řízení před žalovaným, resp. prvostupňovým orgánem, a to postupem podle zákona o specifických zdravotních službách. Jak vyplývá ze spisového materiálu, žalobce svého práva podat návrh na přezkum posudku využil. Jelikož MUDr. K. na svém posudku trvala, postoupila jeho návrh Krajskému úřadu Zlínského kraje, který následně vydal rozhodnutí ze dne 26. 7. 2016, č. j. KUZL 51012/2016, jímž napadený posudek MUDr. K. potvrdil podle § 47 odst. 2 písm. a) zákona o specifických zdravotních službách. V této souvislosti je nutné uvést, že tento správní orgán (krajský úřad) vychází při přezkumu z podkladů, které mu předal poskytovatel zdravotních služeb, a zjišťuje mj. podle § 47 odst. 1 písm. c) zákona o specifických zdravotních službách, zda „byl zdravotní stav posuzované osoby pro účely zdravotního posouzení zjištěn úplně v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem podle § 52, 60 nebo 65 nebo jinými právními předpisy“. V rámci přezkumného řízení zjišťuje příslušný správní orgán v souladu s 47 odst. 1 písm. e) citovaného zákona dále, zda „závěr o posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu odpovídá zdravotnímu stavu posuzované osoby aktuálně zjištěnému v době vydání lékařského posudku“. Vzhledem ke skutečnosti, že určenému správnímu orgánu je postupována příslušná část zdravotnické dokumentace posuzované osoby, přezkoumává tento správní orgán také obsahovou – věcnou stránku napadeného lékařského posudku. Příslušný správní orgán je tak oprávněn, resp. povinen přezkoumávat napadený lékařský posudek z hlediska jeho odůvodněnosti, a zda jsou ve spisovém materiálu dostatečné podklady pro vyvození závěru o tom, že je posuzovaná osoba zdravotně nezpůsobilá k činnosti, pro kterou je zjišťování podle zákona prováděno.

49. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobci jako posuzované osobě byla poskytnuta dostatečná ochrana. A právě v tomto řízení měl žalobce prostor dokládat skutečnosti zpochybňující posudkový závěr MUDr. K., jako např. písemnost „Závěr psychologického vyšetření – posouzení psychické způsobilosti k držení a používání zbraně“, kterou dne 24. 11. 2015 vyhotovil Mgr. D. N. Relevanci tohoto „posudku“ však nepříslušelo hodnotit správním orgánům v řízení o odnětí zbrojního průkazu. Dle názoru soudu žalobcem zmiňované nedostatky posudku, kterými se zdejší soud zabýval již ve svém zrušeném rozsudku ze dne 13. 8. 2020 (např. bod 48.), jež spočívaly např. v odkazu na to dobou již neplatný zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, nepředstavují tak zásadní vady, aby u nich bylo možné hovořit o nicotnosti, a to jak ve vztahu k předmětnému posudku, tak následným rozhodnutím správních orgánů (srov. § 77 odst. 1 správního řádu).

50. Za situace, kdy byla ztráta zdravotní způsobilosti žalobce v řízení řádně prokázána lékařským posudkem, který byl vyhotoven příslušným poskytovatelem zdravotních služeb, měl veškeré vyhláškou č. 493/2002 Sb. požadované náležitosti a byl žalobci řádně doručen, nemělo Krajské ředitelství jinou možnost, než postupovat podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona o zbraních a rozhodnout o odnětí zbrojního průkazu. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku (bod [24]), citovaný zákon nepřipouští v daném případě možnost správního uvážení.

51. Z tohoto výkladu plyne tedy závěr, že žalovaný se odvolacími námitkami žalobce směřujícími proti věcné správnosti posudku MUDr. K. s ohledem na konkrétní okolnosti posuzované věci zabýval dostatečně. Jak přitom výslovně uvedl Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku (bod [25]), jehož závěry je zdejší soud vázán, rozhodnutí žalovaného „nelze považovat v tomto směru za nepřezkoumatelné. Krajský soud proto pochybil, když žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro jeho údajnou nepřezkoumatelnost“. Zároveň Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku, v bodě [26], konstatoval, že „krajské ředitelství mělo dostatek relevantních podkladů pro zahájení řízení o odnětí zbrojního průkazu a že jeho postup, který vedl k zahájení řízení, byl odůvodněný a přiměřený“. V tomto směru je třeba další tvrzení žalobce, uvedená např. v podání ze dne 29. 7. 2021 (jakož i v podáních a vyjádřeních dalších), která v podstatě představují polemiku se závěry a rozsudkem Nejvyššího správního soudu, považovat za irelevantní; to se týká i případných důkazních návrhů k dané problematice se vztahujících. Krajský soud v Brně pak dodává také to, že pokud se žalobce zmiňoval o podjatosti některých úředních osob, tak s tím se zdejší soud vypořádal již ve svém rozsudku ze dne 13. 8. 2020, č. j. 29 A 79/2018-315 (v bodě 64.), v němž v daném ohledu žalobci nepřisvědčil; ve světle zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu (a jeho rozhodovacím důvodů vztahujícím se k rozhodnutí žalovaného) nespatřuje Krajský soud v Brně důvod na těchto závěrech nyní něco měnit. Krajský soud v Brně opětovně zdůrazňuje, že právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem je vázán a není na něm, aby s rozhodnutím nadřízeného soudu v konkrétní věci vedl polemiku, hodnotil správnost závěrů a postupů daného soudu, a to včetně žalobcem nadnesené otázky, zda ve věci ve smyslu § 17 odst. 1 s. ř. s. neměl rozhodovat rozšířený senát. Na tom nic nemění ani žalobcem zdůrazňovaná otázka nicotnosti; jak již soud zmínil výše, příslušné akty nebylo možno shledat nicotnými a daná námitka nemůže sloužit jako prostředek obcházení vázanosti zdejšího soudu názorem Nejvyššího správního soudu.

52. S ohledem na výše uvedené tak soud uvádí, že neprováděl důkazy, které ve věci žalobce navrhoval (jak v písemných podáních, tak při ústním jednání dne 29. 9. 2021), neboť ty mířily mimo „výseč“ soudního přezkumu, jak vyplývala z názoru Nejvyššího správního soudu. K věci tak nemohlo přinést nic z toho, co žalobce předkládal k pochybením orgánů činných v trestním řízení, Policie České republiky a státního zastupitelství obecně, nedostatkům v provozu akvaparků, údajnému zneužívání správních orgánů na úrovni Městského úřadu Uherský Brod apod. Je tomu tak proto, že Nejvyšší správní soud ve svém zrušovacím rozsudku dospěl k závěru, že správní řízení bylo zahájeno řádným způsobem, napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a proti posudkovým závěrům měl žalobce možnost brojit před krajským úřadem, kteréhožto přezkumu se mu dostalo. Za této situace nebyl v nynějším řízení dán prostor pro „rozkrývání“ komplexnějších jevů prezentovaných žalobcem.

VII. Závěr a náklady řízení

53. Na základě výše uvedeného soud žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. K tomu soud dodává, že žalovaný v podání ze dne 27. 7. 2021, v němž vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez jednání, avizoval požadavek na přiznání náhrady nákladů řízení, zejména ve vztahu k cestovním výdajům, pakliže žalobce bude na ústním jednání trvat. To žalovaný opřel o možnost, že by žalobce v průběhu ústního jednání neuplatnil žádné nové důkazy či relevantní námitky. Zde soud uvádí, že žalobce si mohl být vědom dalšího podoby soudního přezkumu, pakliže byl Krajský soud v Brně vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu; zároveň žalobce, v této souvislosti, nepředložil žádné nové relevantní důkazy a tvrzení. V tomto světle soud konstatuje, že ačkoli lze postoj žalovaného do jisté míry chápat, nelze na jednu stranu požadavek žalobce na uskutečnění ústního jednání považovat za nějakou obstrukční taktiku primárně vedenou zlým úmyslem (stále se jedná o akceptovatelný projev jeho práva dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a zároveň lze i podobné případy stále ještě považovat za realizaci „běžné administrativní činnosti“ žalovaného. Proto soud nespatřoval rozhodné důvody žalovanému náhradu nákladů řízení přiznat. Nadto je třeba poznamenat, že daná otázka se nakonec stala v podstatě akademickou, neboť se žalovaný z ústního jednání dne 29. 9. 2021 omluvil a tohoto se nezúčastnil.