čj. 50 A 47/2019-43

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Bc. et. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: F. Š., narozen X bytem X zastoupený obecným zmocněncem Ing. J. F. bytem X proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích se sídlem Lidická 11, 370 86 České Budějovice za účasti: I) Bc. J. P., narozen X bytem X II) Bc. E. P., narozena X bytem X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2019, čj. ZKI CB-O-11/214/2019-4, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 10. 12. 2018 žádost o opravu hranice v katastrální mapě mezi pozemkovou parcelou č. X (žalobcův pozemek) a pozemkovou parcelou č. X (pozemek osob zúčastněných na řízení) v katastrálním území S. Tato hranice měla být dle žalobce evidována v souladu s geometrickým plánem č. X. K žalobcem namítané změně hranice pozemku došlo v souvislosti s obnovou katastrálního operátu, která v katastrálním území S. skončila v roce 2014.

2. Katastrální úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) posoudil žádost žalobce jakožto návrh na opravu chyby v katastru nemovitostí dle § 36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“).

3. Správní orgán prvního stupně vydal dne 15. 1. 2019 oznámení o neprovedení opravy. Dne 8. 2. 2019 obdržel správní orgán prvního stupně nesouhlas žalobce s neprovedenou opravou chyby. V reakci na žalobcův nesouhlas zahájil správní orgán prvního stupně správní řízení.

4. Přípisem ze dne 4. 3. 2019 umožnil správní orgán prvního stupně účastníkům seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žádný z účastníků tohoto práva nevyužil.

5. Správní orgán prvního stupně následně vydal dne 27. 3. 2019 rozhodnutí, čj. OR-17/2019-301-22, jímž nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby.

6. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

7. Pro přehlednost krajský soud přikládá výřez katastrální mapy. Obrázek č. 1 znázorňuje stav před převodem mapy do digitalizované podoby. Sporný pozemek p. č. X v katastrálním území S. je pro názornost označen červeně, neboť jeho hranice nejsou v polních náčrtech zaneseny a pozemek vznikl až později vyčleněním z pozemku p. č. X v katastrálním území S. Vrchol pozemku (označený v obrázku modře) je vytyčen bodem č. X. Obrázek č. 1 – zdroj: správní spis (pozn.: červené zvýraznění pozemku a modrý bod doplněny soudem)

8. Z obrázku č. 2 je potom patrný stav aktuální, tj. stav zapsaný v katastru nemovitostí od obnovy katastrálního operátu, jež skončila v roce 2014. Z výřezu katastrální mapy je patrná změna hranic pozemků p. č. X (ve vlastnictví žalobce) a p. č. X (ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení) v katastrálním území S. K této změně došlo při převodu původní katastrální mapy na katastrální mapu digitalizovanou. Vrchol pozemku p. č. X (označený červeně) je zde vytyčen bodem č. X. Je tak patrná změna tvaru pozemku č. X v katastrálním území S. [obrázky anonymizovány] Obrázek č. 2 – zdroj: Nahlížení do katastru nemovitostí, stav k 14. 2. 2020, dostupné na: x (pozn.: červený bod doplněn soudem) II. Shrnutí žaloby 9. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 29. 7. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

10. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný zamítl jeho požadavek na opravu chyby, která vznikla tím, že polohu bodu č. X, který byl prvotně zaměřen v geometrickém plánu č. X, a který tvořil nedílnou součást vkladové listiny čj. X, nahradil správní orgán prvního stupně polohou bodu č. 180-19. K tomuto nahrazení došlo v roce 2014, kdy byl dokončen převod dřívějších evidencí vedených v grafické formě katastrální mapy, do katastrální mapy digitalizované. Žalobce dodal, že převodem do digitalizované katastrální mapy se nemění poloha ani přesnost již zaměřených bodů z prvotního určení jejich souřadnic. Může se však měnit kresba v digitalizované katastrální mapě vůči kresbě původní grafické katastrální mapy podle volby a rozložení identických bodů pro převod do státního souřadnicového systému. Přesnost nezaměřených bodů kresby převedených do digitální formy zůstává stejná jako v původní grafické katastrální mapě a je dána střední souřadnicovou chybou.

11. Žalobce namítl, že rozhodnutí žalovaného nerespektuje platný právní stav vzniklý vkladem do katastru nemovitostí čj. X, jehož součástí je i geometrický plán č. X. V záznamu podrobného měření změn k uvedenému geometrickému plánu jsou uvedeny určující míry ze zaměření v terénu a výpočet souřadnic, které jednoznačně určují jeho polohu. Při tvorbě digitalizované katastrální mapy v roce 2014 došlo v rozporu se zákonem k nahrazení polohy jednoho ze tří bodů nově oddělené hranice v geometrickém plánu. Jestliže byl geometrický plán č. X vyhotoven chybně (pokud bod č. X skutečně neodpovídal stávající mapě) neměl správní orgán prvního stupně tento chybný geometrický plán potvrdit a o tři roky později provést vklad do katastru nemovitostí. V případě chybně vyhotoveného geometrického plánu, jenž prošel kontrolou, měl správní orgán prvního stupně postupovat v souladu s § 36 odst. 1 a 3 katastrálního zákona, který stanovuje postup opravy této chyby.

12. K tomuto žalobce nad rámec uvedeného dodal, že případnou opravu chyby nařizuje i prováděcí vyhláška č. 357/2013 Sb., vyhláška o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální vyhláška“). Jelikož však k žádné opravě geometrického plánu z roku 1996 nedošlo, je tento geometrický plán dle žalobce nadále platný.

13. Správní orgán prvního stupně sice přepočet místního souřadnicového systému do systému jednotné trigonometrické sítě katastrální provedl, ale až po první žádosti žalobce o opravu chyby v roce 2017. Stalo se tak až po vyhlášení platnosti digitalizované katastrální mapy a správní orgán prvního stupně hledal záminky, proč polohu bodu č. X nevyužil a neoprávněně ji nahradil polohou bodu č. X, který nemá se vkladem do katastru nemovitostí nic společného, a je řádově méně přesný než bod č. X. Dle žalobce se v terénu od sebe body liší o 1,88 metru.

14. Žalobce dodal, že bod č. X vznikl až v roce 2005 odsunem souřadnic z grafické katastrální mapy s přesností 100 cm a mezní odchylkou 200 cm. Jeho poloha nebyla v terénu nikdy vyznačena ani ověřena, jak požaduje § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. I přes to správní orgán prvního stupně tento bod převzal do digitalizované katastrální mapy jako bod vlastnické hranice, místo bodu č. X z původního geometrického plánu. Poloha bodu č. X se od jeho prvotního určení souřadnic nezměnila. Tento bod ležel na konkrétní stávající vlastnické hranici zobrazené v platné grafické katastrální mapě a současně to byl koncový bod nové hranice z geometrického plánu. V digitalizované katastrální mapě prochází tatáž konkrétní hranice mimo polohu nezměněného bodu č. X. Žalobce nad rámec uvedeného dodal, že hranice prochází účelově zvoleným bodem č. X nově.

15. Za důkazní návrhy žalobce označil vkladovou listinu čj. X spolu s geometrickým plánem č. X a záznam podrobného měření změn s výpočty souřadnic a výměr. Dále je to původní grafická katastrální mapa, nová digitalizovaná katastrální mapa a posouzení přesnosti zobrazení dle příloh vyhlášky č. 190/1996 Sb. kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. Katastrální úřad dle žalobce tyto důkazy ignoroval.

16. Dle žalobce by důkazem v odborných otázkách mohla být svědecká výpověď každého geodeta, jehož komerční činností jsou geometrické plány.

17. V neposlední řadě žalobce upozornil na údajnou podjatost žalovaného, jenž má diametrálně odlišné názory na některé odborné otázky.

18. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu projednání.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobce

19. Žalovaný úvodem uvedl, že veškeré žalobní body správní orgán prvního stupně i žalovaný opakovaně vypořádali.

20. Žalovaný konstatoval, že bod č. X nebyl měřen. Hodnoty ortogonální metody byly zjištěny z mapy, nikoliv měřením, což je odvoditelné ze zápisu těchto hodnot v závorce. Žalovaný dále upozornil, že měřičskou přímku lze jednoduchými pomůckami prodloužit maximálně o třetinu její délky. V tomto případě však byla měřičská přímka o délce 26,05 metru prodloužena na délku 43,75 metru, přičemž maximální prodloužení je možné jen do délky 34,73 metru. Prodloužení přes tuto míru je dle žalovaného geodeticky neodborné a hrubě porušující základní geodetické principy a takovýto bod nikdy nemůže vykazovat přesnost odpovídající základní souřadnicové chybě 0,14 metru.

21. Žalovaný uvedl, že z vkladové listiny není upřesnění hranice patrné. V případě upřesnění hranice, či její opravy, je nutné, aby smluvní strany odsouhlasily, že upřesňovaná hranice nebyla měněna, není sporná, je znatelná, apod. Upřesnění nebo oprava zobrazení hranice nemůže nahradit vkladové řízení.

22. Dle žalovaného byla chyba v určení hranic bodu č. X prověřena výsledky několika nezávislých transformací, což lze samo o sobě považovat za test zobrazení bodu. Dnes evidovaný bod č. X odpovídá zpřesněnému, či blokově transformovanému rastru mapy. Tento bod neodsunul správní orgán prvního stupně, ale Ing. F. (obecný zmocněnec žalobce) v rámci záznamu podrobného měření změn.

23. Žalovaný konstatoval, že jeho rozhodnutí respektuje stav vzniklý na základě řízení čj. X. I kdyby poloha bodu č. X byla určena, nedošlo by ke změně zákresu v mapě s ohledem na bod č. 6.2.8.2 Návodu pro obnovu katastrálního operátu a převod, čj. ČÚZK 6530/2007-22, ve znění dodatku č. 1, 2 a 3. Dle uvedeného ustanovení nelze body, které plnily ve výsledku zeměměřičské činnosti pouze kontrolní, konstrukční nebo podobnou funkci, převzít z registru souřadnic.

24. Žalovaný dodal, že právě názory Ing. F. lze považovat za ojedinělé, a že námitka podjatosti byla nově namítnuta až v žalobě a nesměřuje proti žádné konkrétní úřední osobě.

25. Žalobce v replice dodal, že bod č. X byl zaměřen v terénu. Je pravda, že prodloužení měřické přímky bylo větší než o třetinu, nicméně žalovaný neuvedl, že toto prodloužení bylo kompenzováno měrami od 2 pevných bodů a že správní orgán prvního stupně tuto kompenzaci uznal a geometrický plán potvrdil. Bod č. X byl dán pouze zobrazením mapy, a to až do doby, kdy mu byla určena poloha zmiňovaným geometrickým plánem.

26. Žalobce zdůraznil, že se nikdy nejednalo o upřesnění hranice, ale o původní výsledek zeměměřičské činnosti. Chybu v určení souřadnic lze určit pouze jiným zaměřením v terénu, nikoliv jinou transformací. Bod č. X sice lépe odpovídá transformací deformované kresbě digitalizované katastrální mapy, ale hůře původní mapě. Žalovaný tak dle žalobce nerespektuje nastolený právní stav, neboť vede jinou polohu bodu č. X, než polohu určenou ve vkladovém geometrickém plánu. Žalobce dodal, že pro zhotovitele geometrického plánu je závazná pouze vyhláška platná v době vyhotovení geometrického plánu, a nikoliv interní předpis pro pracovníky katastrálních úřadů, jenž vznikl o 11 let později než samotný geometrický plán.

27. Závěrem žalobce uvedl, že geometrický plán sice nesloužil k zobrazení bodu č. X do mapy, ale sloužil ke kontrole identifikace bodu v terénu, a ke kontrole zaměření tohoto bodu vůči jeho (v tu dobu nezaměřeného) obrazu v grafické katastrální mapě. Případná chyba v odsunu z grafické katastrální mapy, do které byl geometrický plán vyhotoven, se musí dokazovat právě na této stejné grafické katastrální mapě.

28. Žalobce navrhl vyjádření nezávislého soudního znalce z oboru geodézie a kartografie.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

29. Osoby zúčastněné na řízení se shodně vyjádřily, že s žalobcem mají v posledních letech neustále problémy, jelikož žalobce zabírá stále větší část jejich pozemku, zasypává jej sutí, označuje jej sprejem, apod. Tento problém již osoby zúčastněné na řízení řešily u okresního soudu v Českých Budějovicích žalobou z rušené držby. Ačkoliv byly osoby zúčastněné na řízení úspěšné, žalobce usnesení okresního soudu neustále porušuje a často je volána i Policie České republiky.

V. Právní hodnocení krajského soudu

30. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

31. K rozhodnutí bez nařízení jednání krajský soud uvádí, že žalobce se ve své replice doručené krajskému soudu dne 12. 9. 2019 vyjádřil tak, že za situace, kdy krajský soud nebude posuzovat odborné argumenty obou stran, souhlasí žalobce s vyřízením věci bez nařízení jednání. Jelikož krajský soud odborné otázky neposuzoval, neboť se zabýval výhradně tím, zda v posuzované věci byly splněny právem stanovené podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu, rozhodl bez nařízení jednání, jak je uvedeno výše.

32. Žaloba není důvodná.

33. Předmětem soudního přezkumu je výhradně posouzení zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí o neprovedení opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona v mezích řádně a včas uplatněných žalobních bodů. Krajský soud je tedy oprávněn zabývat se pouze tím, zda správní orgány postupovaly v souladu s právními předpisy, jakož i tím, zda byly splněny předpoklady pro neprovedení opravy chyby v katastrálním operátu.

34. Dle § 36 odst. 1 katastrálního zákona „[n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem“ (důraz doplněn).

35. V nyní posuzovaném případě žalobce namítá nesprávné geometrické a polohové určení jednoho z bodů, které vytyčují hranice jeho pozemku (p. č. X) a sousedního pozemku ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení (p. č. X). Z žalobní argumentace je potom zřejmé, že chyba, jejíhož odstranění se žalobce domáhá, spočívá v nepřesnosti zobrazení předmětu měření v katastrální mapě, k níž mělo dojít v rámci obnovy katastrálního operátu (nejedná se tak o zřejmý omyl ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona).

36. V katastrálním území Sedlce proběhla obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací v roce 2014. Dle § 43 katastrálního zákona „[p]ři obnově katastrálního operátu přepracováním se převádí dosavadní katastrální mapa do elektronické podoby.“ 37. V otázce přepracování souboru geodetických informací rozhodoval i Nejvyšší správní soud, který například v rozsudku ze dne 6. 2. 2019, čj. 1 As 401/2019-23, převzal závěry komentářové literatury, dle níž „při obnově katastrálního operátu přepracováním jsou hranice pozemků v terénu zaměřovány pouze výjimečně a veškeré ostatní hranice jsou do mapy v digitální podobě přebírány buď přímo z platné katastrální mapy vektorizací rastrového podkladu, nebo z již existující měřické dokumentace (srov. Barešová, Eva; et al. Katastrální zákon: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015). ‚Na rozdíl od obnovy katastrálního operátu novým mapováním se při obnově přepracováním nevychází z nového vyšetření hranic jednotlivých parcel v terénu. Základním podkladem pro tento typ obnovy je dosavadní katastrální mapa. Při přepracování jsou z dosavadní mapy zjištěny a do počítačově vedeného souboru zavedeny souřadnice všech lomových bodů hranic. Při přepracování tedy nevzniká fakticky nové mapové dílo, ale dosavadní mapové dílo je převedeno z pevné podložky do počítačového souboru, což umožňuje další vedení katastrální mapy pomocí výpočetní techniky‘ (Baudyš, Petr. Katastrální zákon. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014).“ 38. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že žalovaný měl povinnost převzít dosavadní mapové dílo, není tomu výhradně tak. Žalobou napadené rozhodnutí obsahuje vysvětlení výsledků zeměměřičských činností z dotčené lokality a žalovaný zde velmi podrobně uvádí důvody, proč nemohl bod č. X z geometrického plánu z roku 1996 posloužit jakožto podklad při přepracování souboru geodetických informací. Nelze tak dát žalobci zapravdu, že žalovaný nerespektoval nastolený právní stav. Smyslem obnovy katastrálního operátu je zpřesnění informací a údajů doposud vedených v původních (a zastaralých) mapových podkladech (pozemkové knihy, starší katastry, apod.). Krajský soud se proto neztotožnil s námitkou, dle které za situace, kdy byla žalovaným provedena obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací, narušil žalovaný platný stav z roku 1996.

39. Obnovou katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací se mimo již uvedené zabýval i zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ve svém usnesení ze dne 15. 6. 2005, čj. Konf 90/2004-12, č. 695/2005 Sb. NSS. V tomto usnesení zvláštní senát uvedl, že „[c]ílem obnovy katastrálního operátu je jeho aktualizace buď po stránce obsahové (je-li skutečný průběh hranic v terénu jiný, než jak je zapsán ve stávajícím katastrálním operátu – ať už následkem technické nedokonalosti původní evidence, faktického vývoje či v důsledku provedených pozemkových úprav), nebo po stránce formální (převedením katastrální mapy z grafické formy do formy grafického počítačového souboru). Již z tohoto stručného popisu je zřejmé, že obnova katastrálního operátu je souborem úkonů evidenčního a technického rázu a že nesměřuje ke změně právních vztahů.“ Ačkoliv se tato argumentace týká námitkového řízení v rámci obnovy katastrálního operátu a nikoliv řízení o opravě chyby, jsou závěry zvláštního senátu plně aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. Pro úplnost krajský soud dodává, že se jedná o judikaturu vztahující se ke katastrálnímu zákonu z roku 1991. I přes to z této judikatury lze vyjít i nyní, jelikož způsob obnovy katastrálního operátu byl bez zásadních odlišností převzat i do katastrálního zákona z roku 2013.

40. Žalobcem kladený důraz na povinnost katastrálního úřadu opravit chybu dle katastrální vyhlášky není případný. Ne každý tvrzený rozpor mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným je chybou v katastrálním operátu, na niž lze institut opravy chyby v katastrálním operátu aplikovat.

41. Dle § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky „[c]hybné geometrické a polohové určení, které vzniklo nepřesností při podrobném měření a zobrazení předmětu měření v katastrální mapě, nejde-li o případy podle odstavce 2, opraví katastrální úřad na základě a) výsledku zeměměřických činností, který je využíván pro vyznačení příslušného předmětu polohopisu do katastrální mapy, a b) písemného prohlášení vlastníků pozemků, že hranice pozemků nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna […].“ 42. Dle komentářové literatury lze provést opravu chyby v geometrickém a polohovém určení, která nevznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru pouze, „jsou-li katastrálnímu úřadu předloženy oba výše citované podklady, tj. výsledek zeměměřičských činností a písemné prohlášení vlastníků opravou dotčených pozemků“ (Barešová, E., Bláhová, I., Doubek, P., Janeček, B., Nedvídek, L., Šandová, H., aj. Katastrální zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, cit. dle ASPI). S tímto závěrem se krajský soud zcela ztotožňuje.

43. Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku dále uvedl, že „[z] povahy tohoto způsobu obnovy katastrálního operátu tedy vyplývá, že dotčené osoby mohou namítat ve vztahu k vymezení hranic pozemků zejména pochybení katastrálního úřadu při použití výstupů dosavadní měřické činnosti, případně skutečnost, že katastrální úřad nezohlednil podklady, které měl při obnově katastrálního operátu k dispozici (např. doložený geometrický plán ve spojení s dohodou dotčených vlastníků o průběhu vlastnické hranice či příslušným rozhodnutím civilního soudu o průběhu této hranice).“ 44. V průběhu řízení žalobce sice předložil geometrický plán z roku 1996, jímž deklaroval stav zaměřený v roce 1996 a následně v roce 1999 zanesený do katastru nemovitostí, nicméně zde absentuje výše zmiňovaná dohoda dotčených vlastníků o průběhu vlastnické hranice (písemné prohlášení vlastníků).

45. Katastrální vyhláška klade přesně stanovené nároky na podobu písemného prohlášení. Dle § 66 odst. 2 katastrální vyhlášky „[v] souhlasném prohlášení musí být a) označení osob, které činí souhlasné prohlášení, a to 1. jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresa místa trvalého pobytu, popřípadě adresa bydliště v cizině, nemá-li trvalý pobyt na území České republiky, a rodné číslo fyzické osoby, popřípadě datum narození, pokud rodné číslo nebylo přiděleno, nebo 2. název, adresa sídla a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li přiděleno, b) označení nabyvatele práva, popřípadě toho, jehož právo se změnilo nebo zaniklo, údaji podle písmena a), c) označení nemovitostí údaji podle katastrálního zákona, d) označení práva, které vzniklo, popřípadě se změnilo nebo zaniklo, e) odkaz na ustanovení jiného právního předpisu, podle kterého ke vzniku, změně nebo zániku práva došlo, f) uvedeny právní skutečnosti, které vedly ke vzniku, změně nebo zániku práva, g) uvedeno, že práva k nemovitosti nejsou mezi osobami, které prohlášení činí, sporná ani pochybná.“ Mimo uvedené dále § 44 odst. 3 písm. b) ve větě druhé stanovuje, že „[p]odpisy na písemném prohlášení podle písmene b) musí být úředně ověřeny“.

46. Spisová dokumentace žádné souhlasné písemné prohlášení vlastníků neobsahuje. Jediná tomuto dokumentu podobná listina založená ve správním spise je protokol o vytyčení hranice pozemku ze dne 10. 8. 2018, č. 340-28/2018, vyhotovený Ing. M. H. Tento protokol obsahuje popis vytyčovacích prací a dále seznámení vlastníků s výsledkem vytyčení. Je zde podpis Bc. J. P. (osoba zúčastněná na řízení). Podpis Bc. E. P. a obce S. J. nad M. absentuje, neboť se k jednání nedostavili. Posledním účastníkem byl žalobce, který původně podpis (souhlas) udělil a následně jej hned odvolal a uvedl, že nesouhlasí s vytyčením bodů 5 a 6 dle katastrální mapy digitalizované, a že trvá na bodu č. X dle geometrického plánu vypracovaného Ing. F. Nejedná se proto o souhlasné prohlášení ve formě, kterou katastrální vyhláška předpokládá. Nelze tak prokázat shodu vlastníků na vytyčení pozemků.

47. Za situace, kdy vlastníci dotčených pozemků nejsou ve shodě ohledně průběhu hranic, výměry pozemků, apod., nelze v nyní posuzované věci provést opravu chyby žalobcem navrhovaným postupem. V opačném případě by mohlo docházet k tomu, že v případě sporné hranice mezi pozemky podá jeden z dotčených vlastníků návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, přičemž vlastník sousedního pozemku se teprve následně pouze dozví, že katastrální úřad „chybu“ opravil a hranice jeho pozemku se změnila. Tím by docházelo k obcházení soukromoprávního řešení sporu o vlastnické právo k pozemkům. Tento stav by byl právně i prakticky neudržitelný a odporoval by principu nerušeného výkonu vlastnického práva.

48. V této souvislosti lze poukázat například na právní věty k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2013, čj. 7 As 131/2012-32, č. 2902/2013 Sb. NSS, dle nichž „[ř]ízení o opravě chyb v katastrálním operátu (§ 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli. Plynutím času může dojít ke změně obsahu vlastnických práv, například vydržením. Není ani vyloučeno, aby došlo ke změně hranic mezi pozemky (§ 52 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb., resp. § 46 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), aniž by o tom měl katastrální úřad k dispozici příslušný podklad, ať již zaviněním vlastníků pozemků nebo zaviněním svým. Tehdy je třeba vlastníky sousedních pozemků odkázat k soukromoprávním institutům, především k určovací žalobě, případně k institutu náhrady škody, byla-li jim škoda činností katastrálního úřadu způsobena.“ Byť se tyto závěry vztahují k předchozí právní úpravě, jsou plně aplikovatelné i ve vztahu k úpravě aktuální. Vyplývá z nich přitom, že při neexistenci shody dotčených vlastníků je zapotřebí uplatňovat práva s vlastnictvím spojená před civilními soudy.

49. Zeměměřické a katastrální orgány jsou podle zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, pouze orgány evidenčními. Správnímu orgánu prvního stupně ani žalovanému tak nepřísluší v případě opravy chyb v katastrálním operátu rozhodovat o tom, zda konkrétní osobě svědčí právo či nikoli, či zda nějaké právo je či není. Tyto závěry ostatně plynou i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu shrnuté např. též v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, čj. 2 As 317/2016-39, dle kterého „[ř]ízením o opravě chyb v katastrálním operátu má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008-134)“. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastrálního operátu činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, čj. 7 As 90/2012-65, č. 2969/2014 Sb. NSS, či ze dne 9. 11. 2016, čj. 1 As 161/2016-52). Tento závěr Nejvyššího správního soudu podporuje krajským soudem předestřenou argumentaci, kdy bez shody dotčených vlastníků pozemků nelze v daném případě opravu chyby provést.

50. Žalobcovy námitky, týkající se povahy údajně tendenčního rozhodování katastrálního úřadu (záminky k nevyužití bodu č. X) považuje krajský soud za nedůvodné. Obsah správního spisu ani správními orgány provedený postup a argumentace nenesou známky libovůle, tudíž krajský soud nemá důvod v jednání správním orgánu spatřovat žalobcem naznačenou snahu správních orgánů žalobci nevyhovět. Stejně tak namítané ignorování žalobcem předložených důkazů v průběhu správního řízení považuje krajský soud za liché. Veškeré žalobcem uváděné listiny jsou součástí správního spisu (nebylo proto již zapotřebí provádět jimi důkaz v řízení před soudem) a žalovaný s nimi pracoval. Skutečnost, že se s obsahem těchto listin neztotožnil, nelze vyhodnotit jakožto ignoraci těchto podkladů.

51. Krajský soud ve světle shora popsaných závěrů nepřistoupil k žalobcem navrženému provedení důkazu znaleckým posudkem. Jak již krajský soud uvedl, neposuzoval technické otázky a výsledky měření, nýbrž naplnění zákonných podmínek pro postup opravu chyby v katastrálním operátu. Navrhovaný důkaz by proto byl pro posouzení věci irelevantní, neboť výstupem znaleckého zkoumání nemůže být právní posouzení věci. Co se týče žalobcovy polemiky nad tím, že „[d]ůkazem v odborných otázkách by byla svědecká výpověď každého geodeta, jehož komerční činností jsou geometrické plány“, k té krajský soud uvádí, že ji nepovažuje za důkazní návrh, neboť žalobce k tomu dále konstatoval, že „ZKI však provádí dohled nad touto činností, proto se obávám, že se těžko někdo najde.“ Z uvedeného nevyplývá žalobcova vůle navrhnout provedení důkazu. I kdyby tomu tak ovšem bylo, platí již shora uvedené ve vztahu k důkazu znaleckým posudkem; nadto by se jednalo o důkazní návrh značně neurčitý.

52. Závěrem krajský soud k námitce žalobce týkající se údajné podjatosti úředních osob shodně s žalovaným uvádí, že tato námitka nesměřuje proti konkrétním osobám a neobsahuje ani konkrétní důvody jejich podjatosti. Žalobce k uvedenému dodal, že se neshoduje s žalovaným v mnoha odborných otázkách. Neshoda v tvrzeních jednotlivých stran však sama o sobě předpoklad podjatosti úřední osoby založit nemůže. Tato námitka je tudíž nedůvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

53. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.