Rsp 845/11

Rubrum

Žalující strany: ŽB, IČO: XXX XX XXX se sídlem XXXXXXXXXX procesní zmocněnec: ZŽB, advokát, se sídlem XXXXXXXXX proti žalované straně: ŽA, r.č. XXXXXX/XXXX bytem XXXXXXXXXX o zaplacení částky: 169.293,55 Kč s příslušenstvím u z n a l: jediný rozhodce XY takto právem:

Výrok

I. Strana žalovaná je povinna zaplatit straně žalující částku 134.812,00 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.

II. Žaloba se co do částky 34.481,55 Kč zamítá.

III. Strana žalovaná je povinna nahradit straně žalující na poplatku za rozhodčí řízení částku 5.561,00 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.

IV. Strana žalovaná je povinna nahradit straně žalující výlohy vynaložené v souvislosti s rozhodčím řízením ve výši 11.586,00 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.

Odůvodnění

I.

1. Rozhodčí řízení bylo zahájeno na základě žaloby strany žalující ze dne 18. února 2011, která byla doručena Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen “RS“) dne 18. dubna 2011.

2. Strana žalující založila pravomoc a příslušnost RS k rozhodování tohoto sporu na platné rozhodčí doložce obsažené v článku 9. odst. 9.

1. Úvěrových podmínek, které vydala žalující strana s platností od 12. 6. 2006 a které jsou součástí Úvěrové smlouvy č. XXXXX uzavřené mezi účastníky dne 17. 8. 2007. V této rozhodčí doložce bylo sjednáno, že spory budou rozhodnuty jediným rozhodcem, jmenovaným předsedou RS podle „Zvláštního dodatku Řádu pro rozhodčí řízení on-line“ (dále jen „Řád on-line“), který je nedílnou součástí Řádu a Pravidel o nákladech rozhodčího řízení pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále též „Řád“).

3. Na základě shora uvedené rozhodčí doložky obsažené v Úvěrové smlouvě č. XXXXX ze dne 17. 8. 2007, jejíž součástí jsou i Úvěrové podmínky, jmenoval dne 14. 7. 2011 předseda Rozhodčího soudu jediným rozhodcem XY, která svou funkci písemně přijala.

4. Usnesením ze dne 25. srpna 2011 rozhodl jediný rozhodce podle ust. § 3 odst. 4 Řádu on-line, že řízení nebude vedeno podle Řádu on-line, vzhledem k tomu, že k tomu nebyly splněny podmínky. Řízení bylo nadále vedeno podle Řádu RS.

5. Žádná ze stran nevznesla námitku nedostatku pravomoci (příslušnosti) RS, ani námitky proti osobě jediného rozhodce a ani proti rozhodování sporu jediným rozhodcem.

6. Žaloba doručena straně žalované dne 26. 5. 2011, která však na ni nereagovala a po celou dobu řízení zůstala nečinná.

7. Jediný rozhodce při rozhodování ve věci postupoval v souladu s dohodou stran obsaženou v čl. 9. odst. 9.

2. Úvěrových podmínek a dle ust. § 27 odst. 1 Řádu RS pro vnitrostátní spory. Po takto proběhlém řízení měl jediný rozhodce za to, že ve věci je možné rozhodnout. II.

8. Podanou žalobou se strana žalující domáhala zaplacení částky 169.293.55 Kč a nákladů řízení, vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, a to z titulu dluhu vzniklého z nesplácení úvěru poskytnutého na základě Úvěrové smlouvy č. XXXXX ze dne 17. 8. 2007 (dále jen „Úvěrová smlouva“).

9. Žalující strana v žalobních tvrzeních uvedla, že jakožto věřitel, uzavřela se stranou žalovanou, jakožto dlužníkem, dne 17. 8. 2007 Úvěrovou smlouvu číslo XXXXX, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr na nákup automobilu XXXXX, a to ve formě doplatku kupní ceny. Na základě smlouvy o úvěru se strana žalující zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 151.000,00 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 3.892,48 Kč. Dle splátkového kalendáře byl žalobce oprávněn použít prvních 24 splátek výhradně za účelem úhrady úroku úvěru a zbývající splátky na současné hrazení úroku a jistiny úvěru. Žalovaná byla povinna jednotlivé splátky úvěru hradit s účinností od 17. 9. 2007, a to vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce.

10. Dle čl. 2.22 Úvěrových podmínek byl žalobce povinen poskytnout úvěr prostřednictvím prodejce předmětného automobilu, kterým byl PR, IČO XXX XX XXX, XXXXXXXXXX, a to do 3 dnů od předložení potvrzení o jeho převzetí, ke kterému došlo dne 17. 8. 2007 a žalobce úvěr poskytl dne 27. 8. 2007.

11. Dle čl. 6. 2. smlouvy o úvěru ve spojení s čl. 5 úvěrových podmínek zajistila žalovaná splacení veškerých pohledávek žalobce prostřednictvím zajišťovacího práva a žalobce byl oprávněn uspokojit své peněžité pohledávky, se kterými byla žalovaná v prodlení po dobu více jak 30 dnů dle čl. 5.1 úvěrových podmínek ze zpeněžení automobilu. Žalovaná se také zavázala nést dle čl. 5. 6. a 5.

8. úvěrových podmínek veškeré náklady spojené s prodejem automobilu.

12. Ke dni 18. 2. 2009 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky 3.893,00 Kč. Žalobce proto zaslal v souladu s čl. 7. 3. písm. a) úvěrových podmínek dne 23. 3. 2009 dopis – výzvu k úhradě dlužných splátek – podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy s výzvou k úhradě do 8. 4. 2009 a zároveň podmíněně odstoupil k datu 9. 4. 2009 od úvěrové smlouvy s tím, že pokud dluh neuhradí, dojde k přechodu vlastnického práva k automobilu na žalobce. Žalovaná přesto svůj dluh neuhradila, odsouzení nabylo účinnosti a na žalobce přešlo vlastnické právo k automobilu, který za účelem úhrady svých pohledávek na základě kupní smlouvy ze dne 9. 6. 2010 uzavřené s paní NM zpeněžila za kupní cenu 25.000,00 Kč, přičemž náklady na prodej dosáhly částky 16.212,00 Kč.

13. Strana žalovaná dále tvrdila, že pro případ předčasného ukončení Úvěrové smlouvy z důvodu odstoupení žalobcem, se strana žalovaná zavázala splnit veškeré své závazky vůči žalobci, především v souladu s čl. 7. odst. 7.5 Úvěrových podmínek uhradit žalobci zejména částky odpovídající nesplacené jistině úvěru, smluvní pokutu ve výši ušlého úroku a neuhrazené pohledávky žalobce za žalovaným.

14. Strana žalující na základě výše uvedeného uplatňuje po straně žalované celkem částku 169.293.55 Kč, sestávající z těchto položek: 1) dlužné částky plynoucí z uzavřené Úvěrové smlouvy do data mimořádného ukončení celkem ve výši 9.178,55 Kč, z toho: dlužné splátky 7.491,00 Kč, neuhrazené faktury 985,00 Kč smluvní úroky z prodlení 265,55 Kč; pojištění 437,00 Kč 2) pohledávka z titulu mimořádného ukončení úvěrové smlouvy celkem ve výši 161.000,00 Kč, z toho: nesplacená jistina úvěru 151.000,00 Kč, smluvní pokuta (ve výši ušlého úroku) 10.000,00 Kč; 3) pohledávky po datu mimořádného ukončení, celkem ve výši 24.115,00 Kč z toho: vystavené a neuhrazené faktury 1.785,00 Kč, vícenáklady ve výši 16.212,00 Kč. pojištění odpovědnosti 6.118,00 Kč Shora uvedené položky 1) až 3) činí v součtu celkem částku 194.293,55 Kč. Od této částky pak strana žalující odečetla prodejní cenu předmětu financování ve výši 25.000,00 Kč a požaduje tedy zaplatit částku 169.293,55 Kč. III.

15. Podle ust. § 31 odst. 1 Řádu RS jsou strany povinny dokázat okolnosti, na které se odvolávají jako na základ svých nároků nebo námitek. Oběma sporným stranám bylo ve smyslu § 18 zák. č. 216/1994 Sb. poskytnuto rovné postavení a byla jim dána plná příležitost k uplatnění jejich práv.

16. Jediný rozhodce z písemného podání strany žalující a z předložených důkazů zjistil následující skutkový a právní stav věci.

17. Žalující strana prokázala existenci písemně uzavřené Úvěrové smlouvy č. XXXXX ze dne 17. 8. 2007, kterou se stranou žalovanou uzavřel jejím jménem pan PR, IČO XXX XX XXX, XXXXXXXXXX, který byl zároveň prodejcem vozidla. Předmětem této Úvěrové smlouvy bylo financování osobního automobilu XXXXX, číslo TP: XXXXX (dále jen předmět financování) pořizovaného stranou žalovanou za celkovou cenu 215.000,00 Kč, na kterou strana žalovaná uhradila částku 64.000,00 Kč. Zůstatek kupní ceny byl předmětem poskytovaného úvěru ve výši jistiny 151.000,00 Kč. Nedílnou součástí této Úvěrové smlouvy byly též Úvěrové podmínky strany žalující platné od 12. 6. 2006 (dále jen „Úvěrové podmínky“). Oba tyto dokumenty strana žalovaná svým podpisem dne 17. 8. 2007 akceptovala. Dále bylo prokázáno, že dne 27. 8. 2007 strana žalující poukázala na účet prodejce částku 151.000,00 Kč, když tato částka byla uvedeného dne odepsána z jejího účtu vedeného u Komerční banky, a.s., číslo účtu XXXXXXXXXX. Předmět financování si strana žalovaná protokolárně převzala dne 17. 8. 2007.

18. Z listin předložených stranou žalující dále vyplynulo, že strana žalovaná neuhradila dvě splátky splatné k datu 17. 2. 2009 ve výši 3.893,00 Kč a k datu 17. 3. 2009 ve výši 3.893,00 Kč, a dále k datu 12. 3. 2009 ve výši 785,00 Kč, a poplatek za upomínku splatný dne 16. 3. 2009 ve výši 100,00 Kč, čímž se dostala do prodlení v trvání více jak 30 dnů. S tímto prodlením nastaly důsledky uvedené v čl. 7. odst. 7.3 písm. a) Úvěrových podmínek, dle kterých byla strana žalující oprávněna od Úvěrové smlouvy odstoupit. K tomu skutečně strana žalující přistoupila, když dopisem ze dne 23. 3. 2009, vyzvala stranu žalovanou k tomu, aby nejpozději do 8. 4. 2009 uhradila na dlužných splátkách celkem částku 8.671,00 Kč, jinak odstoupení nabude účinnosti následujícího dne po tomto stanoveném termínu. Strana žalovaná však v tomto termínu dlužné částky nezaplatila a od smlouvy proto strana žalující odstoupila s právními účinky ke dni 9. 4. 2009.

19. Strana žalující tvrdila, že v důsledku nabytí účinnosti odstoupení od Úvěrové smlouvy přešlo podle čl. 6. odst. 6.

2. Úvěrové smlouvy vlastnické právo k předmětu financování na stranu žalující, a z toho důvodu žádala, aby jí ho strana žalovaná předala do jejího sídla v termínu 3. pracovní den po 8. 4. 2009. To se nestalo. Předmět financování byl straně žalované protokolárně odebrán dne 10. 7. 2009, převzat zmocněncem strany žalující a předán na sběrné parkoviště, kde ho převzala společnost SP, IČO XXX XX XXX, se sídlem XXXXXXXXX, k čemuž přiložila záznam o odtahu zabaveného vozu.

20. Společnost AA vystavila dne 10. 8. 2009 protokol o prohlídce předmětu financování, ve kterém uvedla, že vozidlo je v horším stavu než odpovídá najetým km a závady podrobně popsala, s tím, že obvyklá cena vozidla v aktuálním stavu včetně DPH činí 25.000,00 Kč a doporučená cena k prodeji činí 32.000,00 Kč, vč. DPH.

21. Strana žalující, zastoupená společností BB, IČO XXX XX XXX, se sídlem XXXXXXXXX, následně prodala kupní smlouvou ze dne 9. 6. 2010 kupující, paní NM, bytem XXXXXXXXX, toto vozidlo za cenu 25.000,00 Kč, vč. DPH. Přijetí této kupní ceny od kupujícího strana žalující sice neprokázala, avšak tuto částku od svých žalobních nároků odečetla.

22. Strana žalovaná, v jejíž prospěch byl úvěr sjednán, uzavřela smlouvu o úvěru jako osoba fyzická, spotřebitel, která při uzavírání a plnění smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Věřitelem je právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Nároky věřitele, strany žalující, tak bylo nutné posuzovat jak podle příslušných ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, tak podle úpravy stanovené na ochranu spotřebitele v občanském zákoníku a v zákoně o spotřebitelském úvěru (zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.), kterým se nadále tyto vztahy řídí dle přechodného ust. § 23 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2011.

23. Podle ustanovení § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné (§ 502 odst. 1 obchodního zákoníku). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) sjednaného úvěru ve výši 151.000,00 Kč činila 25,69 %. Průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem činila dle údajů ČNB v době uzavření Úvěrové smlouvy 13,64% ročně. Vzhledem k tomu, že úroková sazba předmětného úvěru 151.000,00 Kč odvozená z RPSN 26,69 % odpovídá úrokové sazbě 23,1 % p.a., lze konstatovat, že sjednaný úrok za poskytnutí daného úvěru přibližně odpovídá obvykle požadovaným úrokům za poskytnuté úvěry.

24. Straně žalující tak vznikl dle Úvěrové smlouvy především nárok na zaplacení nesplacené jistiny poskytnutého úvěru ve výši 151.000,00 Kč, od které částky byla odečtena hodnota předmětu financování ve výši 25.000,00 Kč získaná jeho prodejem, tedy na zaplacení jistiny 126.000,00 Kč. Tento nárok byl žalující straně přiznán.

25. Dále strana žalující prokázala nárok na dvě neuhrazené splátky úvěru v celkové výši 5.835,00, jak jsou specifikovány v dopise strany žalující ze dne 23. 3. 2009, které byly splatné do dne odstoupení od Úvěrové smlouvy k datu 17. 2. 2009 a 17. 3. 2009, tedy celkem na 7.786,00 Kč a tento nárok jí byl přiznán.

26. Strana žalující požadovala též nárok na úhradu poplatků za vystavené a neuhrazené faktury v celkové výši 985,00 Kč, k tomu předložila dvě faktury č. XXXXX ze dne 2. 3. 2009, splatnou dne 16. 3. 2009 a ze dne 23. 3. 2009, která byla splatná dne 6. 4. 2009. Tento nárok se opírá o čl. 3 odst. 3.5 Úvěrových podmínek, podle kterých se hradí paušální poplatek 100,00 Kč za každé písemné upozornění na prodlení (nikoli tedy o neexistující článek VIII odst. 3F, jak bylo ve faktuře uvedeno). Strana žalující doložila písemné upozornění ze dne 23. 3. 2009, a proto jí svědčí nárok na zaplacení 100,00 Kč za upomínku ze dne 23. 3. 2009, který jí byl přiznán. Ke druhé faktuře nepředložila žádnou upomínku, a proto byl nárok na zaplacení faktury na 100,00 Kč ze dne 2. 3. 2009 zamítnut. Zbytek nároku na požadovanou částku rozdílu (975,00 Kč – 2x 100,00 Kč), tedy na částku 785,00 Kč představovala faktura ze dne 19. 2 2009 č. XXXXX. Tento nárok na zaplacení částky jako smluvního úroku z prodlení do data mimořádného ukončení Úvěrové smlouvy v požadované výši 785,00 Kč, však straně žalující nemohl být přiznán. Ustanovení čl. 3. odst. 3.

5. Úvěrových podmínek, upravující, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo jiného peněžitého plnění, je klient povinen zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, je totiž absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Povaha ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003). Vzhledem k dalšímu vývoji judikatury, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 873/ 2006 (R 87/2009) a sp. zn. 32 Cdo 509/2009, se výše uvedené omezení úroků z prodlení vztahuje i na obchodní vztahy a smlouvu o úvěru. Navíc straně žalující nepřísluší k šesti později uhrazeným splátkám v době od 17. 6. 2009 do 17. 11. 2009 ani úroky dané předpisy práva občanského, které jsou upraveny v nař. vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, a to z důvodu, že těmito splátkami byl hrazen úrok za poskytnutí úvěru, představující příslušenství pohledávky, ke které nelze účtovat a ani platit úroky z prodlení (k tzv. úrok z úroku viz např. R 5/2006 rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 35 Odo 101/2002, ze dne 24. 3. 2004). Proto musel být nárok co do částky 785,00 Kč zamítnut.

27. Straně žalující také nemohl být přiznán smluvní úrok z prodlení v požadované výši 265,55 Kč, do doby předčasného ukončení smlouvy o úvěru, a to z důvodů, které byly vyloženy v předchozím bodu tohoto rozhodčího nálezu.

28. Dále strana žalující uplatnila v důsledku odstoupení od Úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinností klienta nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši ušlého úroku 10.000,00 Kč, dle čl. 7 odst. 7.5 b) Úvěrových podmínek. Základní podmínkou pro vznik nároku na smluvní pokutu je porušení sjednané povinnosti, nikoli využití oprávnění odstoupit od smlouvy. Odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků (§ 344 obch. zák.), bez zřetele na to, zda k odstoupení dojde jednostranným úkonem nebo na základě dohody účastníků, nemůže být porušením smluvní povinnosti, nýbrž jde o výkon práva, které jí podle smlouvy náleželo. To platí i tehdy, odstoupil-li účastník od smlouvy proto, že druhá strana porušila povinnost plynoucí ze smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, uveřejněný v časopisu Právní rozhledy č. 4/1999, ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004, ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 813/2002, ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003,ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 815/2007 a ze dne 10. 1. 2011 sp. zn. 23 Cdo 2575/2010). Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 276/99, dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků (§ 48 odst. 1 občanského zákoníku), nemůže být porušením smluvní povinnosti. Jestliže tedy Úvěrové podmínky vázaly zaplacení smluvní pokuty na odstoupení účastníka od smlouvy, byť odůvodněné porušením povinnosti strany žalované, jde o ujednání, které odporuje kogentnímu ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. a jako takové je podle § 39 obč. zák. neplatné. Nárok na tuto smluvní pokutu proto straně žalující nemohl být přiznán.

29. Pokud jde o nárok na náhradu vystavené a neuhrazené faktury č. XXXXX ze dne 31. 8. 2009, splatné dne 31. 8. 2009, znějící na částku 1.785,00 Kč, strana žalující ho v žalobě žádným způsobem nespecifikovala a ani nijak neprokázala důvod jejího vzniku. Tento nárok proto jediný rozhodce jako neprokázaný zamítl.

30. Konečně pak žalující strana uplatnila též nárok na vícenáklady v celkové výši 16.212,00 Kč. K tomu strana žalující doložila následující daňové doklady: a) Fakturu č. XXXXX ze dne 15. 7. 2009 znějící na částku 5.950,00 Kč, se splatností dne 25. 7. 2009, vystavenou ZZ, IČO XXX XX XXXX za „zprostředkování služeb dle LS č. XXXXX“. Strana žalující nedoložila, na základě jakého smluvního vztahu se stranou žalující byla tato částka účtována, a co pro ni bylo vykonáno. Nedoložila ani úhradu této faktury, proto jí tento nárok nebyl přiznán. b) Fakturu č. XXXXX ze dne 18. 9. 2009, znějící na částku celkem vč. DPH 152.082,00 Kč, se splatností dne 2. 10. 2009, vystavenou společností AA za „služby dle přílohy“. V příloze je uvedeno, že se jednalo o „expertízu ocenění vozidel v počtu 79 ks v systému VEP (1.800,00 Kč /OA)“. Na předmět financování měla pak připadat částka 1.800,00 Kč + 19% DPH, tj. celkem 2.142,00 Kč. Ocenění předmětu financování bylo provedeno, avšak strana žalující nedoložila, že by tuto fakturu uhradila. Jediný rozhodce proto nemá za prokázané, že je nárok na tuto částku po právu, a nezbylo mu, než ho zamítnout. c) Fakturu č. XXXXX ze dne 9. 6. 2009, znějící na částku celkem vč. DPH 1.500,00 Kč, se splatností dne 23. 6. 2009, vystavenou společností BB za zprostředkovatelskou provizi za prodej financovaného vozidla. K prodeji vozidla třetí osobě za účasti této firmy sice došlo, avšak strana žalující nedoložila, na základě jakého smluvního vztahu se stranou žalující byla tato částka účtována a že by tuto fakturu též uhradila. Jediný rozhodce proto nemá za prokázané, že je nárok na tuto částku po právu, a nezbylo mu, než ho zamítnout. d) Fakturu č. XXXXX ze dne 15. 12. 2009 znějící na částku 119.639,00 Kč, vč. DPH, se splatností 31. 12. 2009, vystavenou společností DD za zajištění zápisu změny registrace vozidla (odhlášení z registru) a přeúčtování správních poplatků, v jejíž příloze je uveden předmět financování rz. XXXXX s částkou služby 900,00 Kč + 19% DPH a kolek 150,00 Kč, tj., celkem 1.221,00 Kč. Strana žalující sice nedoložila doklad o bankovní úhradě této částky, avšak ze samotné faktury vyplývá, že byla zaplacena 21. 12. 2009, a proto byl tento nárok na zaplacení částky 1.221,00 Kč straně žalující přiznán. e) Fakturu č. XXXXX ze dne 26. 3. 2010 znějící na částku 135.900,00 Kč, vč. DPH, se splatností 10. 4. 2010, vystavenou společností DD za zajištění technické kontroly, v jejíž příloze je uveden předmět financování rz. XXXXX s částkou služby 2.900,00 Kč + 19% DPH, tj., celkem 3.480,00 Kč. Strana žalující nedoložila, že by tuto fakturu uhradila. Jediný rozhodce proto nemá za prokázané, že je nárok na tuto částku po právu, a nezbylo mu, než ho zamítnout. f) Fakturu č. XXXXX ze dne 10. 7. 2009 znějící na částku celkem vč. DPH 4.858,00 Kč, se splatností dne 10. 8. 2009, vystavenou společností EE za dopravné předmětu financování, rz. XXXXX po trase XXXXX - XXXXX a zpět, z níž na předmětné vozidlo připadala částka 1.919,00 Kč, aniž by bylo blíže specifikováno, na základě jakého smluvního vztahu se stranou žalující byla tato částka účtována. Strana žalující také nedoložila, že by tuto fakturu uhradila. Jediný rozhodce proto nemá za prokázané, že je nárok na tuto částku po právu, a nezbylo mu, než ho zamítnout. U výše uvedených nároků, které nebyly straně žalující přiznány, vycházel jediný rozhodce ze znění čl. 7 odst. 7.

8. Úvěrových podmínek, kde se uvádí, že „Ve všech případech předčasného ukončení ÚS je Klient povinen uhradit Věřiteli náklady, které byly Věřitelem vynaloženy v souvislosti s předčasným ukončením ÚS…“ Je tedy zřejmé, že nejprve musí dojít k vynaložení nákladů a teprve poté může strana žalující tyto vynaložené náklady požadovat po straně žalované. Strana žalující sice v žalobě tvrdila, že jí shora uvedené vícenáklady vznikly, leč toto tvrzení zůstalo bez jakéhokoli důkazu a doklady o jejich zaplacení nebyly předloženy. Navíc tomuto tvrzení odporují i předložené faktury, které jsou opatřeny razítkem pro zaúčtování, ze kterého ovšem vyplývá, že částka uvedená ve faktuře má být přefakturována a ne uhrazena. Samotné předložení faktur bez doložení důkazů o jejich úhradě, jakož i bez doložení smluvního základu, na jejichž podkladě bylo straně žalující účtováno, nelze proto považovat pro přiznání shora uvedených nároků za dostatečné a byly tudíž zamítnuty.

31. Strana žalující dále požadovala zavázat stranu žalovanou k zaplacení povinného ručení (hrazeného ve splátkách) ve výši 437,00 Kč a dále pojištění odpovědnosti ve výši 6.118,00 Kč. K tomu však nepřiložila žádnou pojistnou smlouvu a navíc z Úvěrové smlouvy č. XXXXX a ani ze splátkového kalendáře k předmětné úvěrové smlouvě ze dne 17. 8. 2007 nevyplývá, že by v rámci poskytnuté služby mělo být stranou žalovanou toto pojištění hrazeno. Proto jedinému rozhodci nezbylo, než tyto nároky v celkové výši 6.555,00 Kč zamítnout.

32. Ze všech shora uvedených důvodů proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodčího nálezu. IV.

33. O nákladech rozhodčího řízení bylo rozhodnuto v souladu s odkazem na § 41 Řádu RS podle ust. § 5a odst. 1, odst. 2 a dle § 7 Pravidel o nákladech rozhodčího řízení ve vnitrostátních sporech, která tvoří Přílohu k Řádu Rozhodčího soudu pro vnitrostátní spory.

34. Vzhledem k tomu, že žalobě bylo vyhověno z části, byla straně žalující přiznána náhrada na zaplaceném poplatku za rozhodčí řízení ve výši 7.000,00 Kč podle poměru přisouzené (79,44 %) a zamítnuté části (20,56 %) žalobního nároku ve výši 5.561,00 Kč.

35. Žalující strana požadovala též úhradu svých výloh spočívajících v zastoupení advokátem, které jí v souvislosti s vymáháním práva před rozhodčím soudem vznikly. Při rozhodování o výši odměny advokáta se jediný rozhodce odchýlil od požadavku žalující strany, která požadovala odměnu podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která stanoví paušální sazbu výše odměny za zastupování účastníka advokátem v občanském soudním řízení. Rozhodčí řízení však není podle názoru jediného rozhodce občanským soudním řízením, a proto vycházel, jak je u rozhodčího soudu běžnou praxí, ze sazby mimosmluvní odměny stanovené § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Právní zástupce žalující strany je advokát zapsaný v seznamu advokátů a provedl nejméně 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, vypočtené z mimosmluvní odměny za 2 úkony právní služby po 7.900,00 Kč (převzetí věci, sepis žaloby) a 2 x rež. paušál po 300,00 Kč, tj. 600,00 Kč, celkem 16.400,00 Kč. Na základě poměru úspěchu a neúspěchu stran v tomto sporu pak byla straně žalující přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 9.655,00 Kč a tomu odpovídající částka 20% DPH ve výši 1.931,00 Kč, tj. celkem 11.586,00 Kč.

Poučení

u z n a l: I. II. III. IV.