Sp. zn.: 6610/2015/VOP/HL

Právní věta

I. V průběhu řízení o správním vyhoštění by měli cizinci rozumět tomu, že účelem tohoto řízení je jejich vyhoštění nejen z území České republiky, ale z celého schengenského prostoru. Tomu by mělo odpovídat vymezení předmětu řízení v oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění (§ 46 odst. 1 správního řádu).

II. Záznam o podání vysvětlení (§ 167 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců) nemůže s ohledem na ustanovení § 137 odst. 4 správního řádu sloužit jako důkazní prostředek v řízení o správním vyhoštění. Tím může být až protokol o vyjádření účastníka řízení, neboť teprve před tímto úkonem by měl být účastník řízení v dostatečném rozsahu poučen o svých právech a povinnostech v řízení.

III. Určení věku cizince, který je ve věku blízkém zletilosti, má zásadní dopad na jeho další postavení. Pokud takový cizinec nezná svoje datum narození, je vhodné určit datum narození k 31. 12. běžného roku a tím zamezit případům, aby nezletilý cizinec byl omylem považován za zletilého.

IV. V případě odloučeného dítěte by měl být opatrovníkem obvykle ustanoven doprovázející dospělý rodinný příslušník nebo ten, kdo o rodinu pečuje, pokud zde nejsou indikace, že by to nebylo v nejlepším zájmu dítěte, například v případech, kdy doprovázející dospělý vystavil dítě zneužívání [Obecný komentář č. 6 (2005) o zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo jejich zemi původu]. V případě, že situaci zákonná úprava zákona o pobytu cizinců (§ 178 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců ) výslovně neupravuje, je potřeba práva nezletilých na podporu při rozhodování vyplývající z mezinárodních závazků České republiky respektovat, a účast na správním řízení umožnit i zletilé osobě, která nezletilého cizince na území doprovází a je za něj odpovědná.

V. Pro nejúčinnější naplnění práva na tlumočníka podle Listiny základních práv (čl. 37 odst. 4) je vhodné co nejdříve při prvním kontaktu určit správně jazyk cizince a poznamenat ho posléze při zahájení řízení do spisu, aby bylo možné od počátku s ním komunikovat v jeho jazyce.

VI. Okolnost, že zajištěný cizinec neměl ve lhůtě k podání odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění reálně zajištěn přístup k právní pomoci, je třeba v souvislosti s jím podanou žádostí o navrácení v předešlý stav (§ 41 správního řádu) považovat za závažný důvod, který mu bránil v podání odvolání a nastal bez jeho zavinění.

VII. V rámci řízení o správním vyhoštění je třeba, aby si správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy (§3 správního řádu) před posouzením důvodů znemožňujících cizinci vycestování opatřily dostatek informací. Posouzení těchto důvodu se bude ve vztahu ke konkrétnímu cizinci zpravidla zakládat na jím sdělených informacích. Z toho důvodu musí správní orgán (zde Ministerstvo vnitra) reagovat na skutečnosti uvedené cizincem, které jsou z hlediska § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, potencionálně relevantní, a případně jej prostřednictvím policie dalšími otázkami vyzvat k jejich dodatečnému upřesnění.

VIII. Součástí spisu o správním vyhoštění by (v souladu s § 17 odst. 1 správního řádu) měly být zprávy o zemi původu využité pro vyhotovení závazného stanoviska ministerstva vnitra (§ 120a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců). Odbor azylové a migrační politiky musí tyto zprávy policii zpřístupnit, aby měl případně cizinec možnost se s nimi seznámit v rámci nahlížení do spisu.

IX. Samotná skutečnost, že vyhošťovaný cizinec nepožádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany, není z hlediska posouzení důvodů znemožňujících vycestování (§ 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců) podstatná. Správní orgán je v těchto případech povinen posoudit existenci důvodů znemožňujících vycestování stejně důkladně, jako by to musel učinit v řízení o mezinárodní ochraně.

X. Požadavek zákona správním orgánem, aby závazné stanovisko bylo vydáváno „bezodkladně“ (§120a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců), nemůže být správním orgánem naplňován na úkor jiných zákonných požadavků na postup správního orgánu (zejména požadavku na dostatečné zjištění skutkového stavu a individuálního posouzení případu).