Sp. zn. RRTV/2020/599/LOJ

Rubrum

Společnost AMC Networks Central Europe s.r.o., vysílá program Film Mania pro území Maďarska prostřednictvím družice na základě správního rozhodnutí o udělení licence sp. zn. RRTV/2017/631/zem; č. j. RRTV/11426/2017-zem. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) se na svém 12. zasedání konaném dne 30. 6. 2020 zabývala stížností postoupenou maďarským regulátorem NMHH (č.j. RRTV/7767/2020-vra), která se vztahovala k odvysílání filmu A préda na programu Film Mania dne 28. března 2020 v úseku 15:40:21-17:35:14 hodin. Maďarský regulátor poskytl také záznam pořadu. K provedení analýzy pořadu byl pořízen profesionální překlad pasáží odvysílané maďarské verze, na které jmenovitě poukázala stížnost. Rada naznala následující: Provozovatel odvysílal na programu Film Mania dne 28. března 2020 v úseku 15:40:21-17:35:14 hodin pořad A préda (La proie / The Prey / Nebezpečná kořist). K základní informaci o obsahu filmu byla využita noticka a stručný obsah, které jsou dostupné na internetové stránce České televize, jež v minulosti film již vysílala (27. 8. 2016 od 23:10 hodin na ČT1, 3. 5. 2015 od 00:00 hodin na ČT2 a 2. 8. 2014 od 23:20 hodin na ČT1 - tedy vždy v půlnočních časech), a které jsou výstižnější než oficiální distributorský text. Noticka: „Věřil, že vězením zaplatil za svou chybu, ale pravé peklo ho teprve čeká.“ Stručný obsah: „Francku Adrienovi jde ve vězení o jediné - přežít svůj trest za vyloupení banky a žít v klidu se svou krásnou ženou a dcerkou. Když si však vězni „podají“ jeho ustrašeného spoluvězně, zastane se ho. A je za svou dobročinnost velmi brutálně potrestán. Byl to však jeho osudový omyl, a z Adriena se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Pátrá po něm policejní komando, ale on hraje o čas. Je lovec, nebo štvaná kořist? Možná jen zoufalý otec.“ (Zdroj: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10432371541-nebezpecna-korist/21438147712/) K dostupným spíše upoutávkovým textům je na základě analýzy Rady možné doplnit, že film Nebezpečná kořist je příběhem nezdolného člověka, který se snaží skoncovat se svou dobrodružnou minulostí, která je ovšem divákovi neznámá, a žít klidným rodinným životem. Děj filmu začíná ve vězení, kde se pomalu blíží propuštění Francka Adriena odsouzeného za přepadení banky. Tento starý případ není ve filmu nijak rozebírán. Franck má kdesi na místě, které zná jen on, ukryté peníze z vykradené banky, které by jemu, jeho manželce a malé dcerce měly zajistit budoucnost, až vyjde z vězení. První komplikací je, že jeden účastník přepadení banky je v téže věznici a okatě se snaží z Francka dostat informaci, kde má ukrytý lup. K nátlaku na Francka využije i gang, který ve věznici terorizuje ostatní vězně. Při koncertě vážné hudby pro vězně, kdy jsou společně v jedné místnosti, je Franck gangem napaden a šroubovákem vraženým do ucha je nucen k prozrazení místa úkrytu bankovního lupu. Pravé místo ale neprozradí. Druhou komplikací je ekonomická situace Franckovy rodiny - při povolené návštěvě manželky ve věznici se dozví, že je bez zaměstnání a rodina, tedy žena a jejich malá dcerka Amélie, která je němá, trpí nouzí. Úkryt lupu z banky sice manželce z opatrnosti neprozradí, ale situace rodiny ho zneklidňuje. Když potom spoluvězně z jeho cely Jeana-Louise Maurela, který byl podezřelý z násilí vůči nezletilé dívce, propouštějí, protože se jeho delikt neprokáže, předpokládá, že byl nevinný, jak vždy tvrdil, dá mu telefonní číslo na svou manželku a požádá ho, aby jí vyřídil, že má požádat o pomoc jeho otce. Jak se divák později dozví, měla to být nenápadná indicie pro jeho ženu, kde má peníze z banky hledat, protože Franckův otec je dávno po smrti a jeho hrob je místem úkrytu ukradených peněz. Divák pak vidí podivné počínání Jeana-Louise Maurela, který když si na odchodu balí v cele své věci, bere si nenápadně z Franckova hřebenu pár vlasů. Později je použije jako falešné stopy na místě svých zločinů. Zanedlouho má Franck ve věznici návštěvu policisty, který vyšetřuje jeho už bývalého spoluvězně Maurela - vysvětlí Franckovi, že je podezřelý ze série vražd, ale stále se mu daří unikat. Franck pochopí, že jeho žena je v nebezpečí. Na Francka potom zaútočí za asistence dozorce vězeňský gang, ale Franck se dokáže ubránit, přemůže i dozorce a v jeho šatech se dostane ven z věznice. Vydá se do bytu své ženy, kde ale nikdo není. V noci pak navštíví hrob svého otce, ale tam zjistí, že lup z banky, který byl v hrobě ukrytý, zmizel, a vedle otcovy rakve leží jeho mrtvá žena. Franck vidí, že vychytralý Maurel je opravdu takový, jak mu říkal policista, který ho navštívil ve věznici. Vyhledá ho proto, aby Maurela vypátral. Ukáže se, že ten muž již není policistou, za kterého se vydával, ale bývalým policistou, kterému uhořela rodina v domě zapáleném Maurelem, kterého vyšetřoval, a teď po něm pátrá na vlastní pěst. Bývalý policista s využitím svých starých kontaktů na policii získá podle Maurelova telefonního čísla, která Franck má, informace, kde by se mohl Maurel zdržovat. Policie je ale Franckovi znovu na stopě, a ten je tentokrát již také podezřelý ze spáchání dalších zločinů, které na něj navlékl Maurel s pomocí falešných stop. Před dopadením ho tentokrát zachrání jeho pomocník - bývalý policista - který ale při automobilové honičce a střelbě zahyne. Franck má jen informaci, v jaké oblasti se může Maurel vyskytovat. Ví také ze společného pobytu v cele, že Maurel pravidelně bere léky, a tak hlídá tamní lékárnu. Dějovou linii Francka Adriena pak vystřídá epizoda Jeana-Louise Maurela, jeho ženy a malé Amélie, Franckovy dcerky, kterou mají u sebe jako své dítě. Nakupují na tržišti v malém městě, když tam Maurel uvidí mladou dívku, která v něm vyvolá jeho násilnickou a vražednou mánii. Když dívka odchází pryč, jedou autem za ní, a když ji dojedou, Maurelova žena - spolupachatelka svého muže - ji požádá o informaci, kde najdou lékaře pro malou Amélii. Dívka se nechá přesvědčit, že jim cestu ukáže a nasedá do jejich auta. Za městem se ji Maurelova manželka pokusí omámit chloroformem, ale nepodaří se jí to, v autě vznikne potyčka, Maurel zastaví a dívka utíká pryč. Maurel se vydá za ní. Dívka volá o pomoc, což slyší Maurel i starý zahrádkář, který tam poblíž pracuje na své zahradě. Maurel dojde k zahrádkáři, který ho upozorňuje, že vstoupil na jeho pozemek, ale Maurel mu vytrhne zahradnické nůžky a zabije ho zabodnutím nůžek do břicha. Pak dostihne dívku, porazí ji na zem, ruku jí přitiskne na ústa, a kamera pak sleduje obličej Maurela s bezcitným výrazem až do setmění obrazu, které evokuje ztrátu vědomí dívky. Po střihu se Maurel vrací k autu a záběr kamery se stáčí ke křoví vedle cesty, pod kterým je vidět bosá noha dívky. Divák tedy pochopí, že dívka byla zavražděna. Děj se vrací k Franckovi Adrienovi, který z úkrytu poblíž lékárny spatří Maurela, který si tam přišel pro svůj lék. Sleduje ho pak v ukradeném autě až k domu za městem, kde Maurelovi teď žijí. Tam vidí, že jeho dcerka Amélie je s Maurelovými. Také policie ale odhalí spojitost mezi Franckem Adrienem a Maurelem a míří tamtéž. V akčním závěru po přestřelce mezi Maurelem a policistkou, která ho odhalila, prchá Franck za soumraku s dcerkou Amélií v náručí před Maurelem, který má pušku. Je dostižen na okraji vysoké skály nad řekou. Franck je postřelen a padá z okraje srázu na borovici nad propastí, kde se zachytí. Vzápětí dorazí policista, který není plně obeznámen se situací, a naslouchá vysvětlování Maurela, který k němu stáčí pušku s úmyslem ho zastřelit. Na místo dorazí i policistka, která již předtím absolvovala přestřelku s Maurelem, a kolegu před zastřelením zachrání tím, že Maurela sama v posledním okamžiku zastřelí. Maurel padá ze srázu kolem zraněného Francka, který se tam ještě drží na borovici. Když se zdá, že děj příběhu je u konce, je Franck znovu zasažen nečekaným výstřelem a padá do řeky hluboko pod skalou. Střelcem byl tentokrát otec poslední Maurelovy oběti z předchozího dne, který přišel na policii ohlásit zmizení dcery v okamžiku, kdy policisté na základě nových informací ve shonu vyjížděli za pravděpodobným pachatelem, a otec oběti se přidal k policejní koloně. Ze skály spadli do řeky po zásazích střel Maurel a Franck Adrien, ale policie našla jen tělo Maurela. Happy end přinesla závěrečná scéna, kdy policistka, která případ vyřešila, přijíždí do ústavu, kde je v péči malá Amélie, a tam se dozví, že Amélie dostala z Maroka dopis s dětským obrázkem bez textu. Divák ví, že jde o obrázek, který kdysi poslala Amélie svému otci do vězení, neboli že otec postřelení a pád ze skály do řeky přežil. Amélie při pohledu na obrázek poprvé promluví - řekne „táta“. Problematický obsah pořadu: Rada uvádí překlad dialogů do češtiny, pokud měla pasáž verbální složku. (1) 15:51:50-15:53:09 hodin Scéna, ve které se vězeň-agresor snaží přinutit Francka k prozrazení úkrytu peněz z bankovní loupeže násilím a vydíráním. Při koncertu vážné hudby pro vězně se na Francka zezadu vrhne jeho někdejší komplic z přepadení banky, nyní vězeň ve stejné věznici, zabodne mu šroubovák do ucha a požaduje prozrazení úkrytu peněz. Zároveň mu ukazuje na mobilu snímek jeho ženy s dcerkou, který dosvědčuje, že jeho přátelé venku Franckovu rodinu sledují. Utrpení Francka vyjadřuje bolestná grimasa a krev vytékající z ucha: Franck místo úkrytu peněz jakoby prozradí, ale ve skutečnosti jde o nesprávnou informaci. Franck se osvobozuje, chvíli se potácí, padá na zem a setmění záběru evokuje, že ztratil vědomí. Probírá se pak na cele s ovázaným uchem. Pro úplnost je třeba doplnit, že kromě násilného obsahu je předmětem kritiky maďarského regulátora i vulgární výraz ve verbální složce. Překlad do češtiny: [Violoncello] - Jestli se pohneš nebo cokoli provedeš, budeš nadosmrti mentál. - Chceš mě zabít, Novicku? Myslel jsem, že se svýho podílu nevzdáš. - Taky že ne. Rusák mi to neodpustí, ale předtím musím zjistit, kam jsi schoval ty prachy. Mí kámoši se o ně pak postarají. Vidíš? Nejsou daleko. - Áá... - Tak co, ani teď ještě nemáš, co říct? - Seru na tebe, Novicku! - Ven s tím! Kde jsou ty peníze? - Vzpomínáš, kde měl úkryt Marco? - Poslouchám tě. - Jsou tam, pod falešnou podlahou. Ve scéně je realistickým způsobem zachycen zákeřný násilný a život ohrožující útok na bezbrannou oběť. Oběť útoku se od nikoho z mnoha přítomných včetně dozorců nedočká pomoci. Detailní záběry dosahují úrovně naturalistického zobrazení násilí, které způsobuje krvavé zranění šroubovákem zabodnutým do zvukovodu ucha, a naturalistického vizuálního vyjádření utrpení oběti bolestným výrazem ve tváři, potom potácením a pádem na zem ve viditelně otřeseném stavu, setměním obrazu evokujícím ztrátu vědomí oběti. Kromě fyzického útoku čelí oběť současně psychickému vydírání demonstrací snímku své rodiny, který dosvědčuje, že pomocníci útočníka mimo vězení rodinu oběti útoku sledují. Výraz útočníka je bezcitný, v některých chvílích se oběti směje: (2) 16:11:00-16:13:14 hodin Scéna rvačky ve vězeňské dílně. Skupině vězňů končí směna v dílně, která je součástí vězení. Vězni odcházejí, ale Franck je dozorcem vyzván, aby zůstal. Do dílny přicházejí tři vězni, se kterými měl Franck v minulosti konflikt. Další dozorce zvenku zamyká mřížové dveře a odchází. Jde zjevně o situaci, kdy si gang agresorů chce s Franckem vyřídit účty. Dozorce, který zůstal uvnitř, vyzve kolegu kontrolujícího kamerový systém, aby vypnul kameru, a nezúčastněně pozoruje další dění. To, že jde Franckovi minimálně o zdraví, možná i o život, evokuje kovový boxer, který má jeden z agresorů, a šroubovák jako zbraň v ruce dalšího. Překlad do češtiny: - Pojď ven! - My už končíme. - Ty tu zůstaneš! Nico, trochu soukromí, buď tak hodný. [Rvačka] [Ruština] - S překladem se trápit nebudu, stejně tě to nezajímá. [Rvačka] - Do prdele, vždyť jste tři! V tomto případě byla součástí děje scéna krvavé rvačky s realistickým vizuálním zpracováním. Franck se sice již dříve projevil jako zkušený bojovník, ale proti ozbrojené přesile byly jeho vyhlídky chabé. Pro pozdější vývoj rvačky měl význam úvodní okamžik, kdy Franck po rychlém zhodnocení situace sám zaútočil jako první na nejlépe ozbrojeného soupeře s šroubovákem, který mu vyrazil z ruky. Situace se pak pro něj vyvíjela nepříznivě. Čelil společnému útoku tří agresorů, kteří ho srazili na zem. Jeden z nich se mu snažil omotat balicí fólii kolem hlavy, zatímco ostatní dva se ho snažili znehybnit, takže Franck lapal po dechu a šlo mu o život. V té chvíli Franck nahmatal na zemi ležící šroubovák a zabodl ho jednomu útočníkovi do stehna a druhému do boku, čímž je na chvíli neutralizoval. V souboji jeden na jednoho třetího soupeře vyřadil z boje úderem lokte do krku. Vrhl se na něj druhý, bodnutý předtím do stehna, Franck ho povalil na záda, ale čelil zároveň napadení zezadu třetím soupeřem. V této situaci se pod sebou ležícímu soupeři zakousl do krku a zuby mu vytrhl z krku kus masa, takže se odkryla krvavá rána, ze které stříkala krev. Druhý soupeř byl tak vyřazen z boje. Franck pak krvavý kus tkáně vyplivl z úst. V boji s posledním soupeřem, který byl dříve bodnut šroubovákem do boku, měl Franck navrch, a definitivně ho porazil v barvitém momentu, kdy soupeře nejdřív ochromil tím, že jeho hlavu několikrát narazil na zeď, a pak jeho hlavou smýkal po drsné zdi, takže za ní zůstávala široká krvavá šmouha. Poslední útočník pak zůstal ležet u zdi. Dozorce, který zůstával uvnitř, se snažil zachránit útěkem, ale než odemkl mřížové dveře, byl u něj Franck, a omráčil ho ranou pěstí, což bylo evokováno setměním obrazu po záběru na blížící se pěst z pohledu dozorce. Bitka ve vězeňské dílně tak skončila a následovala pasáž, kdy Franck v oděvu dozorce opustil věznici. Nikomu z těch, které Franck ve rvačce přemohl, se od toho okamžiku kamera dál nevěnovala a neřešilo se, jestli jsou mrtví, v bezvědomí nebo ochromení. Pokud jde o verbální složku, ve scéně se vyskytl vulgarismus, když dozorce komentoval vývoj rvačky v momentu obratu ve prospěch Francka. Rada shledala jako problematické tři momenty. První z nich nastal ve chvíli, kdy byl napadený Franck pod nejsilnějším tlakem tří agresorů, byl povalen na zem, po předchozích úderech měl krev v obličeji a jeden z útočníků se mu snažil bránit v dýchání omotáním průhledné balicí fólie kolem hlavy: Situaci napadeného evokovalo také použití záběru z jeho pohledu jakoby skrze ne zcela čirou fólii či zvuk dýchání ztíženého zakrytím obličeje. Moment působí dosti realisticky, ale odehrává se v ustavičném pohybu všech zúčastněných i kamery, při snímání scény je v rychlém sledu využíván střih, změny úhlu pohledu a posuny v ději s každým střihem, takže se jedná o mozaikovitý řetěz vizuálních fragmentů, a ne o souvisleji prezentovaný děj. Napadený se po krátké chvíli z nouzové situace vymaní. Druhým momentem s velmi silně prezentovaným násilím byl okamžik, kdy se Franck vypořádal se soupeřem tak, že ho doslova zakousl. Franck měl sice nad soupeřem navrch, soupeř ležel na zádech pod ním, ale byl bojeschopný, a zároveň Franck čelil napadení zezadu dalším útočníkem. Situaci řešil vyřazením ležícího muže útokem zuby na jeho hrdlo. Samotný útok zuby proběhl v zákrytu za Franckovým tělem a nebyl v obraze vidět: O co se jednalo, pochopil divák, až když se Franck odtrhl od ležícího soupeře, a divákovi se na okamžik odkryl naturalistický polodetailní pohled na ležícího muže, který má na hrdle vytržený kus tkáně, a z krvavé rány stříká z porušené tepny krev: Po střihu Franck vyplivl kus tkáně, který zuby vytrhl z krku soupeře: Vizuálně podobný charakter má následující moment, kdy Franck bojuje s třetím a posledním soupeřem. V boji má sice výhodu, protože soupeř je už zraněn bodnutím od šroubováku do boku, ale situaci přihlíží dozorce, který útok gangu na Francka umožnil, a mohl by zasáhnout. Franck tedy bojuje také s časem. Snaží se o rychlou eliminaci třetího soupeře. Definitní zlom v souboji s ním přichází v momentu, kdy mu Franck uchopí hlavu do rukou a dvakrát hlavou udeří o stěnu. Hlavu nyní již otřeseného soupeře stále drží a smýká jí o drsnou zeď, dokud soupeř bezvládně napadne na zem. Tuto situaci postupně zachycují záběry z několika úhlů: Syrovost scény je značná a scéna působí naturalisticky. Divák má o průběhu momentu vizuální informaci z více úhlů, a do hry se tak dostává i domýšlení detailů, které přímo nevidí, jako například představa o hlavě velkou silou dřené o drsnou zeď. Divák, zejména méně zkušený, např. velmi mladý divák, v akčním průběhu děje nemůže dostatečně uplatnit kritický odstup od zpracování této fiktivní expresionisticky pojaté filmařské etudy a může být viděným zasažen silněji, než je únosné - otřesen. Divácký dojem sotva může výrazněji zmírnit skutečnost, že k drsnému boji s nepředvídatelným šťastným vyústěním byl sympatický vítěz donucen napadením ozbrojenou přesilou tří negativních postav agresorů spolčených se zkorumpovanými dozorci. (3) 17:13:03-17:13:20 hodin a (4) 17:13:21-17:14:00 hodin Dvě na sebe navazující scény z dějové odbočky, kdy divák filmu poprvé vidí hlavní negativní postavu deviantního sériového vraha Jeana-Louise Maurela přímo při činu. Maurel s manželkou, která je jeho spolupachatelkou, vlákali do automobilu dívku pod záminkou, že potřebují ukázat cestu k lékaři pro jejich malou dcerku. Po neúspěšném pokusu o omámení dívky chloroformem a potyčce v autě Maurel zastaví, dívka utíká z vozu a volá o pomoc. Maurel jde za jejím hlasem a narazí na starého zahrádkáře, kolem jehož zahrady dívka utíká. Maurel s pro něj typickým neutrálním, a tím matoucím výrazem, který v daném kontextu nabývá významu bezcitnosti, jde rovnou k zahrádkáři, pozdraví ho, vytrhne mu zahradnické nůžky z ruky a zabodne mu je do břicha (=případ 3). Obratem pak pokračuje v původním úmyslu - ve stíhání prchající dívky (=případ 4). Záběry sledují dívku, která se snaží utíkat v nepřehledném terénu, až se na ni nečekaně z podrostu z boku vrhne Maurel a strhne ji na zem. Po krátkém nerovném boji dívka ztratí vědomí, což evokuje setmění obrazu. Je ponecháno na divákovi, aby si další průběh děje domyslel. Po setmění obrazu Maurel odchází z místa činu a záběr kamery se stáčí ke křoví vedle cesty, pod kterým je vidět bosá noha dívky. Divák tedy pochopí, že dívka byla zavražděna. Překlad do češtiny (druhý moment se odehrál beze slov): [Krákání] - Hej! Co to pohledáváte v mojí zahradě? - Dobrý den, pane. - Dobrý den. [Vpich] [Výkřiky] [Ptačí zpěv] [Krákání] V těchto případech problém nespočívá ve vizuální explicitnosti scén, ale ve způsobu spáchání násilných činů. Vizuálně explicitnější je moment zavraždění starého zahrádkáře. Maurel se zdraví se starým zahrádkářem, ke kterému došel, bez otálení mu sebere zahradnické nůžky a ihned mu je vrazí do břicha. Zabodnutí nůžek skrze košili sleduje po střihu polodetailní záběr. Od místa vpichu proudí trocha tmavé tekutiny. Po střihu je situace vidět z odstupu v polocelku, Maurel stále třímá v ruce držadla zabodnutých nůžek a pohyby nůžek v ráně nahoru a dolů pojišťuje účinek svého činu, až se postava pomalu se hroutícího starce lehce otřásá. Stejný moment je po střihu vidět z jiného úhlu přes záda starce, takže je vidět sveřepý výraz ve tváři vraha. Stařec se pak beze slova zhroutí dolů mimo záběr kamery, která se mu dále nevěnuje. Zvláštností scény je i to, že s výjimkou okamžiku, kdy Maurel odhlédne, aby vytrhl zahrádkáři zahradnické nůžky z ruky, si od vzájemného pozdravu až do zhroucení starce vrah a oběť zblízka hledí do očí. Scéna působí velmi realisticky, ale problém nespočívá ve výraznosti vizuálního zpracování, které je jakoby střídmé a kontrastující s násilným obsahem, ale v nečekanosti násilného činu a v realistické demonstraci brutálního modu operandi duševně vyšinutého pachatele, jehož vizáž a chování předem nesignalizuje, jak může být nebezpečný. Je možné poznamenat, že obě na sebe dějově navazující scény jsou zpracovány tak, že pachatel odchází z místa dvojí vraždy neumazán a nezraněn. V tomto případě je vizuální zpracování scény vysloveně postaveno na potlačené vizuální explicitnosti, které otevírá prostor pro obrazotvornost diváka. V samotném vizuálním obsahu záběrů není nic, co by samo o sobě mohlo představovat nějaký problém. Kontext scény je však předchozím dějem příběhu pečlivě připraven. Divák má již informaci, že Maurel je nebezpečný deviant a sériový vrah, který se úspěšně dokáže bránit podezření a usvědčení, v tomto vylíčení jeho postavy představují vizualizované momenty z jeho posledních dvou vražd jen doplňující prvky divákovi již dostatečně známého obrazu pachatele. Je tak vytvořen prostor pro doplnění míst, kterým se explicitní filmařská vizualizace vyhnula, obrazotvorností diváka, která není limitována vizualizací. Dopad na diváka může být stejně výrazný jako při plně vizuálně explicitním zpracování, a nelze vyloučit, že i výraznější. Např. filmový znalec či fanoušek žánru thrilleru či hororu zvyklí na podobné filmařské finesy mohou ocenit kreativní filmařskou schopnost zasáhnout tímto způsobem emoce diváků, ale prezentace takovéhoto obsahu např. velmi mladým divákům, kteří vzhledem k věku a menším životním zkušenostem nejsou schopni stejného kritického odstupu od prezentovaného obsahu a kterým zákon poskytuje v úseku 6-22 hodin zvýšenou ochranu, je silně problematická, nehledě na to, že jde o poměrně krátké epizody v komplexnějším dramatickém ději. Vyhodnocení: Scéna (1) ve které je realistickým způsobem zachycen zákeřný násilný a život ohrožující útok na bezbrannou oběť. Scéna se odehrává ve vězení, když vězni poslouchají koncert vážné hudby. Jeden z vězňů napadne zezadu nic netušícího jiného vězně, zabodne mu šroubovák do ucha a požaduje prozrazení úkrytu peněz z přepadení banky. Zároveň ho vydírá tím, že mu ukazuje na mobilu snímek jeho ženy s dcerkou, který dosvědčuje, že společníci útočníka venku rodinu napadeného sledují. Utrpení napadeného vyjadřuje bolestná grimasa a krev vytékající z ucha. Detailní záběry dosahují úrovně naturalistického zobrazení násilí, které způsobuje krvavé zranění šroubovákem zabodnutým do zvukovodu ucha, a naturalistického vizuálního vyjádření utrpení oběti bolestným výrazem ve tváři, potom potácením a pádem na zem ve viditelně otřeseném stavu, setměním obrazu evokujícím ztrátu vědomí oběti. Kromě fyzického útoku čelí oběť současně psychickému vydírání. Výraz útočníka je bezcitný, v některých chvílích se oběti směje. Oběť útoku se od nikoho z mnoha přítomných včetně dozorců nedočká pomoci. Rada se domnívá, že problematická je zejména kombinace realisticky ztvárněného fyzického násilí, psychického nátlaku a nezájmu okolí, kdy je oběť napadení v přítomnosti mnoha lidí včetně úředních osob ponechána bez pomoci. Realistické vylíčení páchání brutálního násilí na bezbranném, a současně psychicky vydíraném člověku za netečnosti okolí působilo výrazně tísnivě. Jako další problematickou scénu je možné vyhodnotit scénu (2), která zachycuje krvavou rvačku ve vězeňské dílně s realistickým, místy až naturalistickým vizuálním zpracováním (vysílací čas 16:11:00-16:13:14 hodin). Problematické jsou zejména dva momenty rvačky. V jednom z nich muž čelící napadení třemi muži eliminuje jednoho soupeře tak, že mu zuby vytrhne z krku kus tkáně. Když se odtrhne od ležícího soupeře, divákovi se odkryje naturalistický polodetailní pohled na ležícího, jenž má na hrdle vytržený kus tkáně, a z krvavé rány stříká z porušené tepny krev. Na dalším záběru vyplivne vítěz kus tkáně, který zuby vytrhl z krku soupeře. Druhý moment nastal, když napadený ochromil posledního ze tří útočníků tím, že jeho hlavu několikrát narazil na zeď, a pak jeho hlavou smýkal po drsné zdi, takže za ní zůstávala široká krvavá šmouha. V obou případech je obsažena vysoká míra vizuální explicitnosti násilného obsahu a brutalita krvavého souboje. Zejména méně zkušený, např. velmi mladý divák v akčním průběhu děje nemůže dostatečně uplatnit kritický odstup od zpracování těchto momentů a může být viděným zasažen silněji, než je únosné - otřesen. Dalšími problematickými scénami jsou scény (3) a (4), které líčí hlavní negativní postavu deviantního sériového vraha při činu (vysílací čas 17:13:03-17:13:20 hodin a 17:13:21-17:14:00 hodin). Pachatel s manželkou, která je jeho spolupachatelkou, vlákali do automobilu dívku pod záminkou, že potřebují ukázat cestu k lékaři pro jejich malou dcerku. Po neúspěšném pokusu o omámení dívky chloroformem a potyčce v autě pachatel zastaví, dívka utíká z vozu a volá o pomoc. Pachatel jde za jejím hlasem a narazí na starého zahrádkáře, kolem jehož zahrady dívka utíká. Jde rovnou k zahrádkáři, pozdraví ho, vytrhne mu zahradnické nůžky z ruky a zabodne mu je do břicha. Záběry ukazují, jak pachatel pohybováním zabodnutými nůžkami nahoru a dolů pojišťuje účinek svého činu, až se postava pomalu se hroutícího starce lehce otřásá. Po celou dobu vrah hledí oběti zblízka do očí. Scéna působí velmi realisticky, ale hlavní problém nespočívá ve výraznosti vizuálního zpracování, které je jakoby střídmé a kontrastující s násilným obsahem, ale v nečekanosti násilného činu a v realistické demonstraci brutálního modu operandi duševně vyšinutého pachatele, jehož vizáž a chování předem nesignalizuje, jak může být nebezpečný. Pachatel pak pokračuje ve svém původním záměru - ve stíhání utíkající dívky. Záběry sledují dívku, která se snaží utíkat v nepřehledném terénu, až se na ni nečekaně z podrostu z boku vrhne pachatel a strhne ji na zem. Po střihu dívka leží na zádech na zemi a pachatel jí tiskne dlaň na ústa a nos. Po dalším střihu záběr na zmítající se nohy dívky evokuje moment jejího nerovného boje s útočníkem. Kamera pak sleduje tvář pachatele bez emocionálního výrazu až do stmění obrazu, které evokuje ztrátu vědomí dívky. Po rozetmění obrazu pachatel již odchází z místa činu. Vrací se k autu a záběr kamery se stáčí ke křoví vedle cesty, pod kterým je vidět bosá noha dívky. Divák tak pochopí, že dívka byla zavražděna. V tomto případě je vizuální zpracování scény postaveno na potlačené vizuální explicitnosti, které ve stylu žánru thrilleru otevírá prostor pro obrazotvornost diváka. Kontext scény je však předchozím dějem příběhu pečlivě připraven. Divák má již informaci, že pachatel je nebezpečný deviant a sériový vrah, a vizualizované momenty z jeho posledních dvou vražd představují doplňující prvky divákovi již dostatečně známého obrazu pachatele. Je tak vytvořen prostor pro doplnění míst, jimž se explicitní filmařská vizualizace vyhnula, obrazotvorností diváka, která není limitována vizualizací. Prezentace takovéhoto obsahu např. velmi mladým divákům, kteří vzhledem k věku a menším životním zkušenostem nejsou schopni takového kritického odstupu jako zkušenější dospělý divák, je silně problematická. § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. „Jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě.“ Rada provozovatele v minulosti již upozornila na porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., a to v rámci: - písemného přípisu č.j. RRTV/11402/2018-loj, kde byl tento upozorněn, že porušil ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť se odvysíláním snímku Tenká červená linie (The Thin Red Line), dne 14. března 2018 od 13:05 hod na programu AMC CHANNEL HUNGARY, dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, konkrétně tím, že uvedený snímek obsahoval drastické záběry válečného násilí, odvysílané v odpoledních hodinách, kdy mohou být u obrazovky děti. Záznam realisticky zobrazoval zraněné i mrtvé vojáky, amputované končetiny, vyhřezlé vnitřní orgány, krev a střelbu. Děti na takový obsah mohou reagovat úzkostí, přeceňováním reálného nebezpečí a nepřiměřeným strachem o sebe a své blízké. Následkem může být i snížení citlivosti k páchanému násilí a akceptace násilí jako běžné součásti života, popř. rostoucí agresivita u rizikové skupiny mladých diváků. Lhůta k nápravě byla stanovena na 7 dní od doručení zmíněného upozornění (28. 5. 2018) a uplynula dne 4. 6. 2018. - písemného přípisu č.j. RRTV/11400/2018-loj, jehož prostřednictvím byl provozovatel upozorněn na porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť se odvysíláním pořadu Seven Psychopaths, dne 23. února 2018 od 13:55 hodin na programu FILM CAFE ROMANIA, dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, konkrétně tím, že uvedený film, který byl odvysílán v odpoledním čase, kdy mohou být u obrazovky děti, obsahoval řadu explicitních násilných scén. Násilné scény, které se proplétaly celým filmem, tvořily de facto páteř dějové linky. Násilí bylo prezentováno s cynickým nadhledem (např. zabití ženy střelou do břicha v čase 01:11:05 hodin od začátku pořadu), což mohlo u dětských diváků způsobit snížení citlivosti k projevům násilí a rozostření vnímání hranice mezi dobrem a zlem. Zhlédnutí četných explicitních scén zachycujících brutální násilí (např. upálení muže v čase 00:33:40 hodin od začátku pořadu) pak mohlo u nezletilých osob vyvolat psychický otřes a následné trvalejší stavy úzkosti. Pořad tak mohl ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých. Lhůta k nápravě byla stanovena na 7 dní od doručení zmíněného upozornění (28. 5. 2018) a uplynula dne 4. 6. 2018. Rada konstatuje, že skutky specifikované v uložených upozorněních a skutek, jenž je předmětem tohoto řízení, jsou si typově podobné, neboť se jedná o porušení ust. zákona odvysíláním pořadu, který obsahoval scény zobrazující násilí a které mohly tak ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých. § 59 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. „Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada správní trest neuloží.“ Je nutno konstatovat, že k nápravě nedošlo. § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. „Provozovatel vysílání nebo provozovatel převzatého vysílání se dále dopustí přestupku tím, že zařazuje do vysílání od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady, upoutávky nebo další části vysílání, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, a nejedná se o vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let, k němuž je poskytnuto technické opatření, které znemožňuje přístup k vysílání dětem a mladistvým“ Dle § 60 odst. 7 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb. může Rada za přestupek uložit pokutu „od 20 000 Kč do 10 000 000 Kč“. Na základě výše uvedeného se Rada na svém 12. zasedání usnesla na zahájení řízení o přestupku pro možné porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. odvysíláním pořadu A préda (Nebezpečná kořist) dne 28. března 2020 v úseku 15:40:21-17:35:14 hodin na programu Film Mania (zahájeno dne 20. 7. 2020 č.j. RRTV/10660/2020-loj). Obviněný provozovatel reagoval prostřednictvím písemného přípisu doručeného Radě dne 18. 8. 2020 (č.j. RRTV/12605/2020-vac), v jehož rámci uvedl: - Program Film Mania je programem, na kterém jsou vysílány filmy a seriály určené zejména pro dospělé diváky (není tedy dětským programem). Tento program je vysílán prostřednictvím družic, není tedy dostupný všem televizním divákům, ale pouze těm, kteří si jej na základě svého uvážení vyberou z nabídky televizních operátorů a uhradí sjednanou odměnu. Takový divák by měl být schopen ovlivnit, kdo sleduje tento program, resp. jednotlivé pořady na něm vysílané. - § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. „Provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých; tato povinnost se na provozovatele vysílání nevztahuje, je-li vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytnuto technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým“ - Z pohledu zákona č. 231/2001 Sb. tedy není rozhodné, jaká je cílová skupina diváků. Tato poznámka je tedy irelevantní. - Toto vyjádření obviněného je poněkud vágní. Jak již bylo výše uvedeno pro vyjmutí z povinnosti § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. je nezbytné, aby bylo vysílání koncovému uživateli dostupné na „základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytnuto technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým“. - Obviněný pouze uvádí, že je to divák, který si dle svého uvážení vybere, jaký program chce, aby mu operátor poskytoval. Obviněný nedeklaroval a nedoložil, že divákům k programu Film Mania poskytuje technické opatření k omezení přístupu vysílání dětem a mladistvým. Nestačí pouhé konstatování obviněného, že divák sám rozhodne. - Ačkoliv předmětný program není dětským programem, vybírá obviněný prostřednictvím externích či interních nezávislých hodnotitelů pořady, které jsou vysílány během dne tak, aby dětští diváci, kteří by náhodou program sledovali, nebyli jeho sledováním nikterak ohroženi. - Rada nerozumí odkazu na „nezávislé hodnotitele“, neboť toto ujištění nemá v mezích v současnosti účinného zákona č. 231/2001 Sb. žádný význam při hodnocení závadnosti audiovizuálního obsahu. Je věcí provozovatele, jaké nastaví interní mechanismy kontroly a sestavování programové nabídky, podmínkou ovšem je, aby výsledná programová nabídka zakotvená ve vysílacím schématu neporušovala zákon č. 231/2001 Sb. - Obviněný provozovatel z výše uvedeného důvodu tak zohledňuje klasifikace daného pořadu v okolních státech. - Zohledňování věkové klasifikace audiovizuálních obsahů v kulturně blízkých státech je jistě jedním z užitečných preventivních nástrojů, jak předejít riziku zařazení ohrožujícího pořadu do vysílání v chráněné době. U obviněného ovšem tento systém kontroly a výběru pořadů vhodných do denních vysílacích časů byl buď nedůsledný, nebo nedostatečný a neobstál. - Obviněný provozovatel v podstatě nesouhlasí s hodnocením pořadu Radou, tedy domnívá se, že v předmětném pořadu nebyly obsaženy scény obsahující extrémní násilí, které by mohly ohrozit dětské diváky. - Rada v daném kontextu odkazuje na výše uvedený podrobný popis obsahu pořadu a samozřejmě i na samotný audiovizuální záznam pořadu. Navíc je třeba konstatovat, že není zřejmé, na základě čeho se účastník domnívá, že k ohrožení dětského diváka dochází jen zobrazením extrémního násilí. A rovněž pak, co on sám považuje za extrémní násilí. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že zobrazení hrubého samoúčelného násilí by již spadalo pod skutkovou podstatu § 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb. Takové obsahy nesmí provozovatel do vysílání zařadit v žádnou denní dobu, jelikož takové obsahy vážně narušují fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. - Obviněný dodává, že pořad byl navíc odvysílán v sobotu odpoledne, tedy v době, kdy rodiče mohou kontrolovat, na co se jejich potomek dívá. - Z pohledu ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. je tato poznámka obviněného coby provozovatele vysílání irelevantní, neboť toto ustanovení ukládá základní povinnosti provozovatele. Nelze se tedy z takovýchto základních povinností vyvinit odkazem na rodičovské povinnosti diváků v momentě, kde není splněna podmínka druhé části předmětného zákonného ustanovení. Zařazení filmu v sobotním odpoledni je naopak možné vnímat spíše jako přitěžující okolnost, jelikož ve volném dni je pravděpodobnost dětského diváka u televizní obrazovky vyšší, než ve všední dny, kdy děti mívají různé školní i mimoškolní povinnosti. - Obviněný bere na vědomí odlišný názor Rady a upraví svoje programové schéma tak, aby mu odpovídalo, a nebude již tak předmětný snímek zařazovat v době mezi 06:00 a 22:00 hodinou. - Tento přístup nelze než kvitovat. - Obviněný uvádí, že plně respektuje povinnosti § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., přičemž zdvořile žádá Radu, aby případnou pokutu, přistoupí-li k ní Rada, uložila při dolní hranici. Rada provedla důkaz zhlédnutím audiovizuálního záznamu předmětného pořadu na svém 16. zasedání konaném dne 13. 10. 2020, na nějž byl obviněný řádně pozván (č.j. RRTV/13464/2020- loj). Zástupce obviněného v rámci provádění důkazu nevznesl k tomuto žádné připomínky - viz protokol z provedení důkazu, jež je součástí spisového materiálu. Následně byl obviněný seznámen s obsahem spisu s tím, že je dokazování a sběr podkladů ukončen a byl současně vyzván k jeho poslednímu vyjádření ve věci (č.j. RRTV/14916/2020-loj). Obviněný reagoval písemným přípisem č.j. RRTV/15133/2020-vra, v jehož rámci rozebral hodnocení každé ze scén, které Rada popsala v oznámení o zahájení řízení. Veškerá argumentace obviněného směřuje do délky problematických scén, kterou považuje za rozhodující, neboť právě díky krátkosti násilných scén dle názoru obviněného nemohlo dojít k ohrožení chráněné skupiny obyvatel. Obviněný například uvádí: „Krev je patrna pouze po dobu pár vteřin, v pološeru a navíc až ke konci této Scény“ „Scéna rvačky ve vězeňské dílně obsahuje řadu velmi rychlých na sebe navazujících záběrů, kdy řada z nich není detailní, a není zobrazena po dobu delší než zlomek sekundy“ - Rada odkazuje na popis scén, spolu se screenshoty a následné podrobné vyhodnocení těchto scén. K daném doplňuje, že z argumentace obviněného je zřejmé nízké povědomí o působení audiovizuálního obsahu na jeho příjemce, zejména pak nezralého dětského diváka. Délka problematických scén a jejich explicitnost není vždy rozhodujícím faktorem pro jejich negativní působivost. Stavy strachu a úzkosti vyvolané u dětského diváka se neodvíjejí v přímé úměře délce doby, po kterou je v záběru patrna krev. Rychlý střih a dynamičnost zobrazovaného násilí je zpravidla mnohem více zneklidňující a zúzkostňující než dlouhá, popisná scéna. „Společnost je toho názoru, že tak podrobnou analýzu, jako provedla Rada, jakožto odborník, v Oznámení, nebude běžný divák, natožpak mladistvý, provádět, resp. schopen provést. Společnost je toho názoru, že tuto scénu je nutno vnímat v celkovém kontextu snímku, kdy je patrné, že díky této scéně může hlavní postava - otec unesené dcery, uniknout z vězení a pokusit se ji zachránit.“ - Dítě nebo mladistvý skutečně nebude pořad zkoumat prizmatem mediální analýzy, dětský divák bude konzumovat filmový snímek, aniž by byl schopen odstupu od filmařských postupů a dramaturgických fines, což ovšem v důsledku znamená, že dopad závadných scén bude přímý a neodstíněný rozeznáním fabulace a fikce. Argumentace účastníka v daném kontextu je tak zcela lichá. - Rada výše zcela jasně a logicky na základě svých obsáhlých odborných znalostí a zkušeností popsala, v čem shledává potencionální nebezpečnost takovéhoto materiálu, budou-li mu vystaveny děti či mladiství. „útok na zahrádkáře ze strany záporné postavy není explicitně násilný, přičemž trvá celkem 5-6 vteřin, jedná se tak v podstatě o překonání překážky, která stojí záporné postavě v cestě.“ - Uvedený argument účastníka nelze vyhodnotit jinak než jako hrubě cynický a bezcitný. Pokud vražení zahradnických nůžek do břicha náhodného, nevinného svědka, popíše účastník jako „překonání překážky“, pak je zřejmé, že má mizivou představu o tom, jak zobrazování násilného chování působí na běžného diváka, tím spíš na dítě. „útok na dívku ze strany záporné postavy není téměř vyobrazen, následné ztmavení obrazu pak pouze metaforicky zobrazuje to, co divák s ohledem na všechny dosud získané informace očekává“ - Naznačuje snad obviněný, že pakliže divák očekává na obrazovce násilí, není tímto ovlivněn či šokován? Jestliže divák očekává zavraždění dítěte, pak už je fakt, že dítě bylo opravdu zabito, méně drastický? Jak Rada výše popsala: „V tomto případě je vizuální zpracování scény postaveno na potlačené vizuální explicitnosti, které ve stylu žánru thrilleru otevírá prostor pro obrazotvornost diváka. Kontext scény je však předchozím dějem příběhu pečlivě připraven. Divák má již informaci, že pachatel je nebezpečný deviant a sériový vrah, a vizualizované momenty z jeho posledních dvou vražd představují doplňující prvky divákovi již dostatečně známého obrazu pachatele. Je tak vytvořen prostor pro doplnění míst, jimž se explicitní filmařská vizualizace vyhnula, obrazotvorností diváka, která není limitována vizualizací. Prezentace takovéhoto obsahu např. velmi mladým divákům, kteří vzhledem k věku a menším životním zkušenostem nejsou schopni takového kritického odstupu jako zkušenější dospělý divák, je silně problematická.“ Obviněný následně žádá v případě, že se Rada rozhodne uložit trest ve formě pokuty, o její uložení při spodní hranici. Rada konstatuje, že přestupek porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. „Provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých; tato povinnost se na provozovatele vysílání nevztahuje, je-li vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytnuto technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým,“ je deliktem ohrožovacím, u něhož k vyvození odpovědnosti postačí pouhé ohrožení objektu viz například rozsudek NSS č.j. 8 As 50/2015 ze dne 13. října 2015. „Z logiky ohrožovacího deliktu, jak byla vymezena výše, pak především plyne, že není určující výše či povaha vzniklých škod (na níž byl znalec v citované části posudku dotazován) ..., ale následek jednání stěžovatele, které životní prostředí ohrozilo. Pro účely trestního práva (k němuž lze v případě správního trestání přihlédnout) jsou ohrožovací delikty definovány tak, že „k jejich dokonání postačuje pouhé ohrožení chráněného zájmu. Jejich následek spočívá ve vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí, a chybí jen jeden nebo několik málo aktů k tomu, aby nastala porucha, k níž vyvolaný stav směřuje“ (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, Praha, 2012, str. 2768). Ohrožovací následek znamená vyvolání stavu, který představuje pro objekt přestupku (tedy pro určitý zájem společnosti chráněný zákonem) hrozbu jeho poruchy neboli stav nebezpečí. Poruchový následek pak znamená již přímý zásah objektu přestupku.“ Jinak řečeno, Rada usoudila, že pro porušení zákonné povinnosti provozovatele postačuje vyvolání situace, při níž vzniklo nebezpečí ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Rada dále vzala v potaz: Pro argumentativnost a zřetelnost své správní úvahy se Rada rozhodla definovat pojmy, jichž zákon č. 231/2001 Sb. užívá: ČI. 7 odst. 2) Evropské úmluvy o přeshraniční televizi uvádí: Všechny části programů, které by mohly poškozovat fyzický, psychický či morální vývoj dětí a dospívajících, nesmějí být zařazovány do vysílání v čase, kdy je pravděpodobné, že by je tyto osoby mohly sledovat. Tato podmínka je přímo aplikovaná právě v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. V prvé řadě se Rada rozhodla definovat pojem děti a mladiství, přestože se na první pohled jedná o terminologii obecně známou. Dítětem se dle 61. 1 Úmluvy o právech dítěte (dále jen Úmluva) rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Dle čl. 3 Úmluvy musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy nebo, správními orgány nebo zákonodárnými orgány. Čl. 17 pak upravuje důležitou funkci hromadných sdělovacích prostředků (...) a za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, povzbuzují tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemi a materiály škodlivými pro jeho blaho, majíce na mysli ustanovení čl. 13 a 18 Úmluvy. Zákon č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník) § 30 a následující rozlišují fyzické osoby na zletilé a nezletilé. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. Za mladistvého se dle ustanovení § 42 trestního zákona považuje osoba, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů se dítětem rozumí osoba mladší patnácti let a mladistvým osoba mezi patnáctým a osmnáctým rokem věku. Rada tedy má za to, že v souladu s její povinností dohlížet na dodržování zákonů v oblasti vysílání je také dohlížet v oblasti vysílání na zájmy a blaho dětí tak, jak vychází především z Úmluvy. Další, v právním řádu užívaný, pojem dětí a mladistvých je pak již podskupinou této definice a nepřekračuje její věkové hranice. Rada tedy tvrdí, že § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. rozumí pod pojmem děti a mladiství všechny osoby ve věku do osmnácti let bez dalšího přesnějšího vymezení, (dále jen dítě). Rada se dále zabývala pojmy ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje. Rada se domnívá, že není nutné polemizovat nad obsahem slova vývoj, jakož i pojmu fyzický, nebo-li tělesný a pojmu psychický, nebo-li duševní, neboť se dle jejího názoru jedná o pojmy obecně známé. V případě pojmu morální vychází Rada z morálky, tedy sféry lidského jednání a chování pozorovatelné z hlediska etických hodnot; morální pak chápe jako soubor pravidel morálky, jimiž se řídí jednání lidí v určité společnosti. V této souvislosti považuje Rada za vhodné zmínit také pojem dobré mravy - měřítko hodnocení konkrétních situací, odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Možné ohrožení pak Rada vykládá jako případnou, možnou odchylku z normálního (obvyklého běžného, průměrného) vývoje jedince v důsledku zhlédnutí pořadu nebo upoutávky v televizním vysílání, ke které ale fakticky nemusí dojít (může jí být včasným zásahem, např. dalších osob, zabráněno). Rada má za to, že je její povinností dohlížet, aby konkrétním pořadem nebo upoutávkou nemohla být způsobená odchylka od jedinečného vývoje osobnosti dítěte, a to jednotlivě nebo současně ve všech součástech jeho vývoje, tedy (buď jenom) tělesné, (a/nebo jenom) duševní, jakož (také současně nebo jenom) i v jeho normách chování. § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. „Jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě.“ Rada provozovatele v minulosti již upozornila na porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. - viz výčet výše. Rada konstatuje, že skutky specifikované v uložených upozorněních a skutek, jenž je předmětem tohoto řízení, jsou si typově podobné, neboť se jedná o porušení ust. zákona odvysíláním pořadu, který obsahoval scény zobrazující násilí a které mohly tak ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých. § 59 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. „Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada správní trest neuloží.“ Rada opakuje, že obviněný zjevně k nápravě v rámci stanovených lhůt ve vydaných upozorněních nepřistoupil. Rada má za to, že podmínka § 59 zákona č. 231/2001 Sb. byla naplněna, neboť se nejen jedná o typově obdobné jednání, ale rovněž marně uplynula i lhůta k nápravě. Rada se věcí zabývala na svém 20. zasedání konaném 8. prosince 2020 a s ohledem na vše výše uvedené konstatovala, že došlo ke spáchání přestupku a provozovatele AMC Networks Central Europe s.r.o., uznala vinným v souladu s § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. pro porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu A préda (Nebezpečná kořist) dne 28. března 2020 v úseku 15:40:21-17:35:14 hodin na programu Film Mania (Maďarsko) se dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, konkrétně tím, že uvedený film, který byl odvysílán v úseku, kdy mohou být u obrazovky děti i bez přímého dohledu rodičů, obsahoval výrazně realistické a emotivně působící násilné scény. Nejvýraznějšími případy byla scéna zákeřného napadení muže zezadu s použitím šroubováku zabodnutého do ucha, dále scéna výrazně krvavé rvačky přesily tří mužů proti jednomu, který se bránil mimo jiné vytržením kusu masa zuby z krku jednoho z útočníků a několikanásobným naražením hlavy dalšího útočníka na zeď, a pak smýkáním jeho hlavy velkou silou po drsné zdi, takže za ní zůstávala široká krvavá šmouha, dále scéna nečekaného zavraždění starce deviantním sériovým vrahem zabodnutím zahradnických nůžek do břicha a scéna vraždy dívky deviantním sériovým vrahem zpracovaná sice s potlačenou vizuální explicitností, ale silně emotivním způsobem. V násilných scénách bylo patrné silné fyzické i psychické utrpení postav, tyto scény vyvolávaly pocity stísněnosti, nejistoty a strachu, byly zpracovány výrazně sugestivně, a především u menších dětí mohly vyvolat psychický otřes a následné trvalejší stavy úzkosti. Scény zobrazovaly situace, jež mohou mít u dětských diváků potenciál snižovat citlivost k projevům násilí. Pořad tak mohl ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých. Rada přistoupila k rozhodování o správním trestu. Rada nejdříve vzala v potaz: § 35 zákona č. 250/2016 Sb. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Za přestupek lze uložit správní trest a) napomenutí, b) pokuty, c) zákazu činnosti, d) propadnutí věci nebo náhradní hodnoty, e) zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Rada dále vzala v potaz i ustanovení § 37 a následující zákona č. 250/2016 Sb. zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry se přihlédne zejména a) k povaze a závažnosti přestupku1), b) k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení, c) k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem2), d) u pokusu přestupku k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání přestupku, jakož i k okolnostem a důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo, e) u spolupachatelů k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání přestupku, f) u fyzické osoby k jejím osobním poměrům a k tomu, zda a jakým způsobem byla pro totéž protiprávní jednání potrestána v jiném řízení před správním orgánem než v řízení o přestupku, g) u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti, h) u právního nástupce k tomu, v jakém rozsahu na něj přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného přestupku, a v případě více právních nástupců k tomu, zda některý z nich pokračuje v činnosti, při které byl přestupek spáchán, i) u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání. Dle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. „při určení druhu a výměry správního trestu za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží také k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Dále přihlíží ke stanovisku věcně příslušného samoregulačního orgánu uvedeného v seznamu samoregulačních orgánů, obdrží-li toto stanovisko písemně do 10 pracovních dnů ode dne zahájení řízení.“ Kritérium povaha vysílaného programu a postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy lze popsat takto: Provozovatel je komerčním subjektem, jehož hospodářská činnost spočívá v provozování televizního vysílání. Provozovatel je držitelem více než dvou desítek licencí udělených Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, na jejichž základě vysílá do řady států, tudíž patří mezi nejvýznamnější provozovatele disponující oprávněním k vysílání získaným v České republice. Samotný program Film Mania směřuje své vysílání výhradně na území Maďarska prostřednictvím družice (viz správní rozhodnutí o udělení licence výše). Jde o komerční program, přičemž legitimním cílem provozovatele vysílání je získat pro sledování daného programu co nejvyšší počet diváků, čemuž je také přizpůsobován obsah programu. Program Film Mania je dle licence zaměřen na filmy a seriály, tedy na zábavní formáty. Je tak určen pro značně širokou diváckou skupinu. Rada neobdržela žádné stanovisko od samoregulačního orgánu týkající se obviněného. Rada v souvislosti s výše popsanými kritérii vzala v potaz rovněž tato fakta: K porušení zákona došlo odvysíláním v sobotních odpoledních hodinách v rámci programu Film Mania. Konkrétní údaje o sledovanosti nebyly v rámci řízení o přestupku hodnoceny, nicméně lze obecně konstatovat, že program Film Mania, jehož provozovatelem je společnost AMC Networks Central Europe s.r.o., je programem, který dlouhodobě dosahuje nižších hodnot sledovanosti a není na mediálním trhu dominantním či významněji úspěšným. Ačkoliv údaje o sledovanosti nebyly tedy v rámci řízení hodnoceny, lze čas odvysílání 15:40:2117:35:14 hodnotit jako čas s typicky nižší sledovaností (nejedná se o tzv. prime time). Tyto okolnosti jsou polehčujícím faktorem. Co se týče délky doby, po kterou trvalo protiprávní jednání obviněného, pak k porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., došlo v rámci cca dvouhodinného pořadu, přičemž ohrožující obsah se vyskytoval opakovaně v průběhu celého pořadu. Rozsah protiprávního jednání lze tedy hodnotit jako široký a je třeba jej hodnotit jako mírně závažný. Předmětný pořad byl v rozporu s požadavky odborné péče, neboť jeho cílem nebylo zajištění neohrožení zákonem chráněné skupiny diváků. Obviněný je profesionálem v oboru a dopustil se přestupku přímo v oboru své vlastní podnikatelské činnosti a tuto okolnost (kterou je třeba hodnotit v rámci kritéria „povaha činnosti právnické osoby dle ust. § 37 písm. g) zákon o přestupcích) tak je nutné hodnotit jako přitěžující. Co se týče zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem ohrožen, resp. možný škodlivý následek přestupku, je třeba jej popsat jako ohrožení zákonem chráněné skupiny diváků, a to možným způsobením psychického otřesu a souvisejících důsledků. Psychický otřes lze v tomto kontextu chápat jako přechodné zvýšení úzkosti, tenze, senzitivity či jiný emoční výkyv včetně mírného emočního regresu. Nelze vyloučit ani krátkodobou poruchu spánku (např. živý sen až po intenzitu noční můry) či mírnější odchylku od běžného chování. Takovéto děsivé vjemy se dokáží odpojit od vědomí a myšlení a mohou se uložit v částech mozku, které nejsou verbálně přístupné, přičemž vzniká potenciální podhoubí pro trauma. V případě, kdy brutální a děsivé scény sleduje jedinec, který prodělal i menší trauma, je možné, že film spustí traumatickou reakci v podobě nočních můr, paniky, psychotických atak apod. Může samozřejmě dojít i k potřebě vybití zažitého vzrušení ve formě acting out chování - tzn. převedení potlačeného prožitku např. do agrese vůči okolí. § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb.: „Provozovatel vysílání nebo provozovatel převzatého vysílání se dále dopustí přestupku tím, že zařazuje do vysílání od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady, upoutávky nebo další části vysílání, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, a nejedná se o vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let, k němuž je poskytnuto technické opatření, které znemožňuje přístup k vysílání dětem a mladistvým“ Dle § 60 odst. 7 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb. může Rada za přestupek uložit pokutu „od 20 000 Kč do 10 000 000 Kč“. Rada po zhodnocení všech okolností výše uvedených uložila obviněnému pokutu ve výši 500 000,- Kč, což je 5 % maximální možné zákonné sazby. Vzhledem k tomu, že řízení o přestupku vyvolal obviněný porušením své právní povinnosti, uložila mu Rada v souladu s ustanovením § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. a § 6 vyhlášky. 520/2005 Sb. povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000,- Kč (slovy jedentisíckorun) na účet č. 3711-19223001/0710, variabilní symbol 2020599, úhrada nákladů je splatná do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

Výrok