Věc T-102/96

Rubrum

Právní věta: Je třeba rozlišovat mezi případným zneužitím dominantního postavení, jehož by se členové duopolu mohli v blízké nebo daleké budoucnosti dopustit a jež by bylo, či nebylo kontrolováno prostřednictvím článků 85 a 86 Smlouvy (po změně čl. 81 a 82 SES, nyní čl. 101 a 102 SFEU), a změnou struktury podniků a trhu vyplývající ze spojení. Je pravda, že existence budoucího zneužití není nutně okamžitým důsledkem spojení, jelikož závisí na rozhodnutích, která členové duopolu mohou přijmout, nebo nepřijmout v budoucnu. Nicméně přímým a okamžitým důsledek spojení by bylo vytvoření podmínek, za nichž by tento způsob chování byl nejen možný, ale také hospodářsky rozumný, jelikož by toto spojení významně narušilo účinnou hospodářskou soutěž na trhu tím, že by dlouhodobě změnilo strukturu dotčených trhů.

Výrok

Gencor Ltd proti Komisi Evropských společenství

Odůvodnění

rozsudku: Z těchto důvodů Soud (pátý rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení Komise. 3) Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení.

Poučení

Z odůvodnění rozsudku:

1. K posouzení územní působnosti nařízení č. 4064/89 78 Pokud jde o první otázku, je třeba připomenout, že v souladu se článkem 1 nařízení č. 4064/89 se toto nařízení vztahuje na všechna spojení mající význam pro celé Společenství, tj. na všechna spojení mezi podniky, z nichž každý zvlášť nedosáhne v jednom a témže členském státě více než dvou třetin celkového obratu v rámci celého Společenství, přičemž jejich spojený celkový celosvětový obrat přesahuje 5 000 milionů ECU a celkový obrat každého z nejméně dvou z těchto podniků v rámci celého Společenství přesahuje 250 milionů ECU. 79 Aby spojení bylo považováno za mající význam pro celé Společenství článek 1 nařízení č. 4064/89 nevyžaduje usazení dotyčných podniků ve Společenství ani provozování výrobní činnosti, která je předmětem spojení, na území Společenství. 80 Co se týče kritéria obratu, je třeba konstatovat, jak uvádí bod 13 odůvodnění sporného rozhodnutí, že dotčené spojení má význam pro celé Společenství ve smyslu čl. 1 odst. 2 nařízení č. 4064/89. Dotyčné podniky totiž dosahují celkového celosvětového obratu vyššího než 10 miliard ECU, což je 5 miliard nad prahovou hodnotou stanovenou nařízením č. 4064/89. V posledním finančním roce jak Gencor, tak Lonrho dosáhly ve Společenství každá zvlášť obratu vyššího než 250 milionů ECU. A konečně ani Gencor, ani Lonrho nedosáhla v jednom a témže členském státě více než dvou třetin celkového obratu v rámci celého Společenství. 81 Argumenty žalobkyně vylučující použití nařízení č. 4064/89 na dotčené spojení a vycházející z právního základu nařízení č. 4064/89, jakož i ze znění bodů jeho odůvodnění a z jeho ustanovení, nemohou být přijaty. 82 Jak právní základ nařízení č. 4064/89, tedy články 87 a 235 Smlouvy, a konkrétněji ustanovení, která je mají provést, tedy čl. 3 písm. g) a články 85 a 86 Smlouvy, tak body 1 až 5, 9 a 11 odůvodnění tohoto nařízení pouze poukazují na nutnost zajistit, aby hospodářská soutěž na společném trhu nebyla narušena, zejména prostřednictvím spojení podniků, která vedou k vytvoření nebo posílení dominantního postavení. V žádném případě nevylučují z působnosti nařízení č. 4064/89 spojení podniků, jejichž účinkem, přestože jsou zaměřeny na těžbu nebo výrobu mimo Společenství, je vytvoření nebo posílení dominantního postavení, jehož výsledkem je významné narušení účinné hospodářské soutěže na společném trhu. 83 Konkrétněji, žalobkyně nemůže zakládat svoji tezi na jedenáctém bodě odůvodnění nařízení č. 4064/89. 84 Tento bod odůvodnění stanoví, že „spojování mající význam pro celé Společenství existuje tam [...], kdy se spojují podniky, jejichž hlavní oblast podnikání není ve Společenství, ale které tam provozují významnou činnost“. 85 Nařízení č. 4064/89 tím, že odkazuje obecně na pojem „významná činnost“, nepřisuzuje pro účely vymezení své územní působnosti, větší význam činnostem výrobním než prodejním. Naopak tím, že v článku 1 stanoví objemové prahové hodnoty založené na celosvětovém obratu a obratu Společenství dotyčných podniků, spíše přikládá větší význam prodejní činnosti na společném trhu jakožto faktoru, který pojí spojení podniků se Společenstvím. Není přitom zpochybněno, že Gencor a Lonrho uskutečňují ve Společenství nezanedbatelné prodeje (v hodnotě vyšší než 250 milionů ECU). 86 Ani třicátý bod odůvodnění, ani článek 24 nařízení č. 4064/89 navíc nepotvrzují, že by kritérium umístění výrobních činností bylo relevantní. Článek 24 nařízení č. 4064/89 pouze upravuje postupy, které je třeba dodržovat v situacích, kdy třetí země nejednají s podniky Společenství způsobem srovnatelným s jednáním Společenství vůči podnikům těchto třetích zemí v oblasti kontroly spojování podniků. 87 Žalobkyně nemůže s odkazem na rozsudek Celulóza uplatňovat kritérium plnění kartelové dohody na podporu svého výkladu územní působnosti nařízení č. 4064/89. Toto kritérium plnění kartelové dohody, které zdaleka nemá takový smysl, jaký mu přisuzuje žalobkyně, jakožto pojící faktor mezi touto kartelovou dohodou a územím Společenství, ve skutečnosti tento výklad vylučuje. Podle rozsudku Celulóza je totiž kritérium plnění dohody splněno pouhým prodejem ve Společenství, bez ohledu na umístění zdroje dodávek a výrobního zařízení. Přitom není zpochybněno, že společnosti Gencor a Lonrho uskutečňovaly prodeje ve Společenství před spojením a pokračovaly by v nich i poté. 88 Za těchto podmínek Komise tím, že v projednávané věci použila nařízení č. 4064/89 na návrh spojení oznámený podniky majícími své sídlo a provozujícími těžební a výrobní činnosti mimo Společenství, neprovedla nesprávné posouzení územní působnosti nařízení č. 4064/89.

2. Ke slučitelnosti sporného rozhodnutí s mezinárodním veřejným právem. 89 Soutěžní vztahy mezi Implats a LPD, které předtím existovaly, především pokud jde o jejich prodeje ve Společenství, by v návaznosti na dohodu o spojení zanikly. To by změnilo strukturu hospodářské soutěže na společném trhu, vzhledem k tomu, že namísto tří jihoafrických dodavatelů platinoidů by zůstali jen dva. Uskutečnění navrhovaného spojení podniků by vedlo nejen ke spojení těžebních a výrobních činností stran spojení v oblasti platinoidů v Jižní Africe, ale i ke spojení jejich prodejních činností na celém světě, a zejména ve Společenství, kde Implats a LPD uskutečňovaly významné prodeje. 90 Je třeba poznamenat, že použití nařízení č. 4064/89 je odůvodněné z hlediska mezinárodního veřejného práva, pokud se dá předpokládat, že navrhované spojení bude mít okamžitý a podstatný účinek ve Společenství. 91 V tomto ohledu ze sporného rozhodnutí vyplývá, že výsledkem spojení by bylo vytvoření duopolního dominantního postavení společností Amplats a Implats/LPD na trzích s platinou a rhodiem, což by mělo za následek významné narušení účinné hospodářské soutěže na společném trhu ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení č. 4064/89. 92 Je proto nutné ověřit, zda tři kritéria okamžitého, podstatného a předvídatelného účinku, jsou v projednávaném případě splněna. 93 Zejména pokud jde o kritérium okamžitého účinku, výraz „střednědobý horizont“, použitý v bodech 206 a 210 odůvodnění sporného rozhodnutí ve vztahu k vytvoření duopolního dominantního postavení, je oproti tvrzení žalobkyně prost jakékoli dvojznačnosti. Jasně se vztahuje k období předpokládaného vyčerpání ruských zásob, jež by umožnilo vytvoření duopolního dominantního postavení společností Amplats a Implats/LPD na světových trzích s platinou a rhodiem, a tím i ve Společenství jakožto podstatné části těchto světových trhů. 94 Toto dominantní postavení by nebylo závislé, jak tvrdí žalobkyně, na budoucím chování podniku vytvořeného spojením a společnosti Amplats, ale vyplývalo by zejména ze základních vlastností trhu a ze změny jeho struktury. Když žalobkyně odkazuje na budoucí chování členů duopolu, nerozlišuje mezi případným zneužitím dominantního postavení, jehož by se členové duopolu mohli v blízké nebo daleké budoucnosti dopustit a jež by bylo, či nebylo kontrolováno prostřednictvím článků 85 a 86 Smlouvy, a změnou struktury podniků a trhu vyplývající ze spojení. Je pravda, že existence budoucího zneužití není nutně okamžitým důsledkem spojení, jelikož závisí na rozhodnutích, která členové duopolu mohou přijmout, nebo nepřijmout v budoucnu. Nicméně přímým a okamžitým důsledek spojení by bylo vytvoření podmínek, za nichž by tento způsob chování byl nejen možný, ale také hospodářsky rozumný, jelikož by toto spojení významně narušilo účinnou hospodářskou soutěž na trhu tím, že by dlouhodobě změnilo strukturu dotčených trhů. 95 Spojení by tudíž mělo okamžitý účinek ve Společenství. 96 Pokud jde o kritérium podstatného účinku, je třeba poznamenat, že, jak bude rozhodnuto níže v bodu 297, Komise prokázala právně dostačujícím způsobem, že spojení podniků by vytvořilo dlouhodobé duopolní dominantní postavení na světových trzích s platinou a rhodiem. 97 Žalobkyně nemůže tvrdit, že spojení by nemělo podstatný účinek ve Společenství vzhledem k nízkým prodejům a tržnímu podílu stran spojení v EHP. Zatímco totiž výše prodejů v západní Evropě (20% světové poptávky) a tržní podíl entity vytvořené spojením ve Společenství [(...) %, pokud jde o platinu] již dostatečně odůvodňovaly pravomoc Společenství ve vztahu ke spojení, potenciální dopad tohoto spojení se ukázal jako ještě vyšší než uvedené hodnoty. Jelikož by totiž spojení vedlo vytvoření duopolního dominantního postavení na světových trzích s platinou a rhodiem, je zřejmé, že prodeje ve Společenství potenciálně dotčené spojením by zahrnovaly nejen prodeje společnosti Implats/LPD, ale také společnosti Amplats (přibližně 35 až 50%), což by představovalo více než podstatnou část prodeje platiny a rhodia v západní Evropě a mnohem vyšší spojený tržní podíl společností Implats/LPD a Amplats [přibližně (...) až 65%]. 98 Nakonec není možné přijmout argument žalobkyně, že vytvoření dominantního postavení, na něž odkazuje Komise ve sporném rozhodnutí, se netýká více Společenství než kteréhokoli jiné příslušné entity, a dokonce že se Společenství dotýká méně než ostatních. Skutečnost, že v kontextu světového trhu by i jiné jeho části byly spojením podniků dotčeny, totiž nemůže bránit Společenství ve výkonu kontroly nad spojením podniků, které významným způsobem ovlivňuje hospodářskou soutěž na společném trhu tím, že vytváří dominantní postavení. 99 Z toho důvodu musejí být odmítnuty argumenty žalobkyně, kterými popírá existenci podstatného účinku spojení ve Společenství. 100 Pokud jde o předvídatelný účinek, ze všeho výše uvedeného vyplývá, že bylo skutečně předvídatelné, že vytvoření duopolního dominantního postavení na světovém trhu by mělo za účinek také významné narušení hospodářské soutěže ve Společenství, jež je nedílnou součástí tohoto trhu. 101 Z toho vyplývá, že použití nařízení č. 4064/89 na zamýšlené spojení bylo v souladu s mezinárodním veřejným právem. 102 Dále je třeba přezkoumat, zda Společenství výkonem této pravomoci neporušilo zásadu nevměšování a zásadu proporcionality. 103 Je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého se Společenství mělo ve smyslu zásady nevměšování zdržet zákazu spojení, a vyhnout se tak kompetenčnímu sporu s orgány Jihoafrické republiky, aniž by bylo nutno zkoumat, zda takové pravidlo v mezinárodním právu existuje. K tomu stačí poznamenat, že nebylo rozporu mezi způsobem chování jihoafrické vlády a Společenství, jelikož v dopise ze dne 22. srpna 1995 jihoafrický úřad pro hospodářskou soutěž pouze dospěl k závěru, že dohody o spojení nevyvolávají problém z hlediska politiky hospodářské soutěže, aniž by vyžadoval uzavření takových dohod (viz v tomto smyslu rozsudek Celulóza, bod 20). 104 V tomto ohledu v dopise ze dne 19. dubna 1996 jihoafrická vláda, aniž by zpochybňovala pravomoc Společenství rozhodnout o dotčeném spojení, nejprve pouze vyjádřila svoji obecnou prioritu zasahovat, vzhledem ke strategickému významu těžby v Jihoafrické republice, ad hoc ve zvláštních případech koluze, aniž by zvlášť komentovala průmyslové nebo jiné přednosti zamýšleného spojení mezi společnostmi Gencor a Lonrho. Dále pak pouze vyjádřila názor, že navržené spojení by možná nenarušilo hospodářskou soutěž, a to vzhledem k hospodářské síle společnosti Amplats, k existenci jiných zdrojů dodávek platinoidů a k možnosti vstupu dalších výrobců na jihoafrický trh prostřednictvím udělení nových těžebních koncesí. 105 Nakonec ani žalobkyně, a ostatně ani jihoafrická vláda v dopise ze dne 19. dubna 1996 neprokázaly, kromě pouhých zásadních prohlášení, jakým způsobem by navrhované spojení ovlivnilo vitální zájmy hospodářství nebo obchodu Jihoafrické republiky. 106 Pokud jde o argument, podle kterého se Společenství nemůže prohlásit příslušným ve vztahu ke spojení podniků na základě budoucího a hypotetického chování, tedy souběžného chování podniků působících na dotčeném trhu, které může nebo nemusí spadat do pravomoci Společenství na základě Smlouvy, je třeba poznamenat, jak bylo zdůrazněno výše v souvislosti s otázkou, zda spojení má okamžitý účinek, že i když odstranění rizika budoucího zneužití může být legitimní starostí jakéhokoli orgánu pro hospodářskou soutěž, hlavním cílem kontroly spojování podniků na úrovni Společenství je zajistit, aby výsledkem restrukturalizace podniků nebylo vytvoření postavení s hospodářskou silou, která může významně narušit účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu. Pravomoc Společenství je tedy v první řadě založena na potřebě vyhnout se vytvoření takových struktur trhu, které mohou vytvořit nebo posílit dominantní postavení, a nikoli na potřebě přímo kontrolovat případná zneužití dominantního postavení. 107 V důsledku toho není nutné se vyjadřovat k otázce, zda dopis ze dne 22. srpna 1995 jihoafrického Úřadu pro hospodářskou soutěž představoval konečný postoj ke spojení, zda jihoafrická vláda byla, či nebyla orgánem odpovědným za otázky hospodářské soutěže, a konečně k otázce dosahu jihoafrického práva hospodářské soutěže. Proto rovněž není nutné vyhovět návrhu žalobkyně na organizační procesní opatření nebo dokazování vznesený v dopise ze dne 3. prosince 1996. 108 Za těchto okolností rozhodnutí Komise není v rozporu ani s nařízením č. 4064/89, ani s pravidly mezinárodního veřejného práva, jichž se žalobkyně dovolává. 109 Ze stejných důvodů musí být zamítnuta námitka nepřípustnosti směřující, na základě článku 184 Smlouvy, proti nařízení č. 4064/89, protože toto nařízení uděluje Komisi pravomoc rozhodnout o spojení mezi společnostmi Gencor a Lonhro. 110 Pokud jde o odůvodnění, v napadeném rozhodnutí, pravomoci Společenství použít nařízení č. 4064/89 na spojení, je třeba konstatovat, že vysvětlení obsažená v bodech 4, 13 až 18, 204 až 206, 210 a 213 odůvodnění sporného rozhodnutí jsou v souladu s povinnostmi zavazujícími Komisi ve smyslu článku 190 Smlouvy odůvodnit svá rozhodnutí tak, aby soud Společenství mohl vykonat svůj přezkum, aby strany mohly hájit svá práva a aby se jakákoliv zúčastněná osoba mohla seznámit s podmínkami, za kterých Komise použila Smlouvu a její prováděcí předpisy. 111 Oba dva žalobní důvody směřující ke zrušení tedy musí být zamítnuty, aniž by bylo nutné vyhovět návrhu na organizační procesní opatření nebo dokazování vznesenému žalobkyní v dopise ze dne 3. prosince 1996. Kritérium tržního podílu 199 Zákaz zakotvený v čl. 2 odst. 3 nařízení č. 4064/89 vyjadřuje obecný cíl stanovený čl. 3 písm. g) Smlouvy, tj. zavedení systému zajišťujícího, aby na společném trhu nebyla narušována hospodářská soutěž (první a sedmý bod odůvodnění nařízení č. 4064/89). Tento zákaz se týká spojení podniků, která vytvářejí nebo posilují dominantní postavení, v jehož důsledku by byla významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části. 200 Takové dominantní postavení se týká situace, v níž jeden nebo více podniků má hospodářskou sílu, která jim umožňuje bránit zachování účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu tím, že jim poskytuje možnost jednat do značné míry nezávisle na jejich soutěžitelích, zákaznících a nakonec i spotřebitelích. 201 Existence dominantního postavení může být výsledkem více faktorů, z nichž každý sám o sobě nemusí být rozhodující. Mezi těmito faktory je velmi významná existence velmi vysokých tržních podílů. Nicméně držení značného tržního podílu jakožto důkaz existence dominantního postavení není konstantním faktorem. Jeho význam se mění podle struktury jednotlivých trhů, zejména pokud jde o výrobu, nabídku a poptávku (rozsudek Hoffmann-La Roche v. Komise, uvedený výše, body 39 a 40). 202 Kromě toho vztah mezi tržními podíly podniků, které jsou stranami spojení, a jejich soutěžitelů, zvláště těch, kteří jsou bezprostředně za nimi, představuje relevantní nepřímý důkaz existence dominantního postavení. Tento faktor totiž umožňuje vyhodnotit soutěžní schopnost soutěžitelů dotyčného podniku (tentýž rozsudek, bod 48). 203 Za těchto podmínek skutečnost, že Komise v jiných případech spojování podniků vycházela z víceméně vysokých tržních podílů, aby podpořila své posouzení, zda by bylo vytvořeno nebo posíleno kolektivní dominantní postavení, ji nemůže zavazovat v rámci posuzování jiných věcí týkajících se zejména trhů s odlišnou strukturou nabídky a poptávky, na nichž existují odlišné soutěžní podmínky. 204 Jelikož neexistuje důkaz o tom, že by zkoumaný trh s minerálními vodami anebo trh s potašem ve věcech, ve kterých byla vydána rozhodnutí Nestlé/Perrier a Kali + Salz/MdK/Treuhand, na jedné straně a zkoumaný trh s platinou a rhodiem v projednávaném případě na straně druhé vykazovaly zásadně podobné vlastnosti, žalobkyně nemůže uplatňovat případné rozdíly v tržních podílech členů oligopolu, jež Komise vzala v úvahu v první nebo druhé z těchto dvou věcí, a zpochybnit tak prahovou hodnotu tržního podílu považovanou za ukazatele kolektivního dominantního postavení v projednávaném případě. 205 Navíc, přestože význam tržních podílů se může na jednotlivých trzích lišit, je možné mít správně za to, že velmi vysoké tržní podíly jsou samy o sobě, kromě výjimečných okolností, důkazem existence dominantního postavení (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 1991, Akzo v. Komise, C-62/86, Recueil, s. I-3359, bod 60). Velmi vysoký tržní podíl totiž podniku, který takový podíl po určitou dobu drží, poskytuje, z hlediska objemu výroby a nabídky, které představuje, – aniž by držitelé znatelně nižších podílů mohli urychleně uspokojit poptávku těch podniků, které by chtěly odejít od podniku s největším tržním podílem –, sílu, která z něj činí nevyhnutelného partnera a která mu již z toho důvodu, přinejmenším po relativně dlouhou dobu, zajišťuje nezávislost jednání typickou pro dominantní postavení (rozsudek Hoffmann-La Roche v. Komise, uvedený výše, bod 41). 206 Je pravda, že v kontextu oligopolu skutečnost, že členové tohoto oligopolu drží vysoké tržní podíly, nemá nutně, ve srovnání s analýzou individuálního dominantního postavení, stejný význam z hlediska možnosti těchto členů chovat se jako skupina do značné míry nezávisle na svých soutěžitelích, zákaznících a nakonec i spotřebitelích. Nic to však nemění na skutečnosti, že držení vysokého tržního podílu, zejména v případech duopolu, rovněž může být, neexistuje-li skutečnost prokazující opak, velmi významným znakem existence kolektivního dominantního postavení. 207 V projednávaném případě je třeba uvést, že, jak uvedla Komise ve sporném rozhodnutí (body 81 a 181 odůvodnění), by společnosti Implats/LPD a Amplats měly po spojení každá tržní podíl přibližně 30 až 35%, to znamená spojený tržní podíl přibližně 60 až 70% celosvětového trhu s platinoidy a přibližně 89% světových zásob platinoidů. Tržní podíl Ruska činil 22% a přibližně 10% světových zásob, výrobci v Severní Americe měly tržní podíl 5% a 1% světových zásob a recyklační podniky měly tržní podíl 6%. Bylo přitom pravděpodobné, že poté, co Rusko vyčerpá své zásoby, pravděpodobně během dvou let následujících po vydání sporného rozhodnutí, by společnosti Implats/LPD a Amplats měly každá tržní podíl přibližně 40%, tj. spojený tržní podíl 80%, což by představovalo velmi vysoký tržní podíl. 208 S ohledem na rozdělení tržních podílů mezi stranami spojení a na rozdíl tržních podílů mezi jednak entitou vytvořenou spojením a společností Amplats, a jednak ostatními dodavateli platiny, tak Komise mohla správně dospět k závěru, že navrhované spojení by mohlo vést k vytvoření dominantního postavení jihoafrických podniků. 209 Je třeba konstatovat, že srovnání, které žalobkyně provedla mezi tržními podíly stran spojení a celkovým tržním podílem všech členů oligopolu ve věci, ve které bylo vydáno rozhodnutí Nestlé/Perrier (82%), je nesprávné. Jak totiž Komise zdůraznila, bylo by nutné srovnat 82% podíl se souhrnem všech tržních podílů stran spojení a společnosti Amplats, po faktickém vyloučení ruského výrobce (Almaz), jako významného účastníka trhu, tzn. celkově přibližně 80%. Pokud jde o věc, ve které bylo vydáno rozhodnutí Kali + Salz/MdK/Treuhand, žalobkyně rovněž nesprávně srovnala tržní podíly stran spojení v tomto případě s podíly společností Kali + Salz a MdK (98%) v Německu, kde nešlo o kolektivní dominantní postavení. Ve věci, ve které bylo vydáno rozhodnutí Kali + Salz/MdK/Treuhand, přitom Komise shledala existenci kolektivního dominantního postavení na evropském trhu s výjimkou Německa, kde podnik vytvořený spojením držel spolu s druhým členem duopolu celkový tržní podíl přibližně 60%. Žalobkyně měla tudíž provést srovnání s tímto posledně uvedeným číselným údajem, který je výrazně nižší než spojený tržní podíl společností Amplats a Implats/LPD po spojení. 210 Pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého by spojený tržní podíl společností Implats/LPD vytvořený spojením býval dosáhl pouze (...) % ve Společenství, je třeba zaprvé poznamenat, že relevantní zeměpisný trh je vymezená zeměpisná oblast charakterizovaná dostatečně homogenními soutěžními podmínkami pro všechny hospodářské subjekty. V této oblasti by podnik nebo podniky v dominantním postavení mohly případně zneužít svého postavení a narušit účinnou hospodářskou soutěž (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 14. února 1978, United Brands v. Komise, 27/76, Recueil, s. 207, body 11 a 44). Proto Komise mohla přiměřeně posoudit dopad spojení na hospodářskou soutěž v dané oblasti. Dále je třeba poznamenat, že vzhledem k vlastnostem trhů s platinoidy uvedeným v bodech 68 až 72 odůvodnění sporného rozhodnutí má relevantní zeměpisný trh v projednávaném případě celosvětový rozsah, což účastníci řízení nepopírají. 211 Není tudíž možné odkazovat na „tržní podíly“ stran ve Společenství. Na světovém trhu, jakým je trh s platinou a rhodiem, by totiž celková hospodářská síla, jakou by vytvořily společnosti Implats/LPD a Amplats po spojení, byla silou vyplývající z celosvětového tržního podílu, a nikoli z tržního podílu jedné části světa. 212 Existence regionálních odlišností v rámci vymezení tržních podílů členů oligopolu, kteří dominují na trhu se zastupitelným a snadno přepravovatelným výrobkem, jehož ceny jsou stanoveny na světové úrovni, pouze odráží tradiční obchodní vztahy, které by mohly buď snadno zmizet, pokud by se podniky v dominantním postavení rozhodly uplatňovat predátorské ceny za účelem vyloučení svých soutěžitelů, nebo by bylo obtížné takové obchodní vztahy přetrhat za existence uplatňování zneužívajících cen, pokud by marginální zdroje dodávek nebyly schopny snadno uspokojovat poptávku zákazníků podniků v dominantním postavení uplatňujících takové cenové zneužívání. 213 Jak přitom žalobkyně sama uznává v bodě 4.24 své žaloby, není nijak prokázáno, že podniky působící na trhu s platinou, které nepatří do Komisí označeného duopolu, mohou, ne více než členové samotného duopolu, izolovat společný trh, například aby selektivně čelily rozhodnutí členů dominujícího oligopolu zvýšit ceny na světové úrovni. 214 I kdyby bylo v kontextu celosvětového trhu s platinou a rhodiem nutné přezkoumat přesnou výši prodejů dotyčných subjektů ve Společenství v projednávaném případě, je namístě konstatovat, že celkový tržní podíl společností Implats/LPD-Amplats ve Společenství nebyl podstatně odlišný od jejich podílu na celosvětovém trhu s platinou. 215 Podle údajů poskytnutých stranami spojení ve formuláři CO totiž spojený tržní podíl společností Implats/LPD ve Společenství v průměru činil přibližně (...) % v letech 1992–1995 (viz formulář CO bod 6.1.10, příloha 6 k žalobě), zatímco tržní podíl společnosti Amplats v roce 1994 byl odhadnut na přibližně 35 až 50% a tržní podíl Ruska přibližně na 25 až 35%. Jinými slovy, celkový spojený tržní podíl Implats/LPD-Amplats ve Společenství byl v době spojení přibližně (...) až 65% a měl se zvýšit po vyčerpání ruských zásob na přibližně (...) až na 78%, jelikož podle informací poskytnutých samotnými stranami spojení Rusko od roku 1994 uskutečnilo přibližně 50% prodeje ze svých zásob (viz formulář CO, bod 7.3.2, příloha 7 k žalobě). 216 Proto výtka vycházející z kritéria tržního podílu musí být zamítnuta v plném rozsahu.

Rubrum

Skutkové a právní okolnosti:

1. K posouzení územní působnosti nařízení č. 4064/89 2. Ke slučitelnosti sporného rozhodnutí s mezinárodním veřejným právem. Kritérium tržního podílu Výrok rozsudku: