Věc T-334/94

Rubrum

Právní věta: Takový zákaz, který směřuje k zabránění výměně čistě statistických informací, které nemají povahu individuálních nebo individualizovatelných informací, které by mohly být použity k protisoutěžním účelům, přesahuje míru toho, co je nezbytné ke znovunastolení legality zjištěného chování. Jednak totiž z rozhodnutí nevyplývá, že by Komise považovala výměnu statistických informací za porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy (po změně čl. 81 odst. 1 SES, nyní čl. 101 odst. 1 SFEU). Krom toho samotná skutečnost, že systém výměny statistických informací by mohl být použit k protisoutěžním účelům, jej nečiní systémem porušujícím čl. 85 odst. 1 Smlouvy, neboť za takových okolností je třeba určit konkrétní protisoutěžní účinky.

Výrok

Sarrió SA proti Komisi Evropských společenství

Odůvodnění

rozsudku: Z těchto důvodů Soud (třetí rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Článek 2 první a čtvrtý pododstavec rozhodnutí Komise 94/601/ES ze dne 13. července 1994 v řízení podle článku 85 Smlouvy o ES (IV/C/33.833 – Lepenka) se ruší ve vztahu k žalobkyni, kromě následujících částí: „Pokud tak již neučinily, podniky uvedené v článku 1 okamžitě ukončí výše uvedené protiprávní jednání. Do budoucna se v rámci své činnosti v odvětví lepenky zdrží jakékoli dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, způsobilých mít stejný nebo podobný cíl či účinek, včetně výměny obchodních informací: a) které by účastníky přímo, či nepřímo informovaly o výrobě, prodeji, objednávkách, míře využití strojního zařízení, prodejních cenách, nákladech nebo plánech na uvádění na trh ostatních výrobců. Celý systém výměny obecných údajů, jehož by byly abonenty, například systém Fides nebo jeho následovník, bude řízen tak, aby byly vyloučeny veškeré údaje umožňující identifikaci chování určitých výrobců.“ 2) Částka pokuty uložené žalobci článkem 3 rozhodnutí 94/601 se stanoví ve výši 14 000 000 ECU. 3) Ve zbývající části se žaloba zamítá. 4) Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení, jakož i polovinu nákladů řízení vynaložených Komisí. 5) Komise ponese druhou polovinu vlastních nákladů řízení.

Poučení

Z odůvodnění rozsudku: K žalobnímu důvodu vycházejícímu z neúčasti na kartelové dohodě směřující ke zmrazení podílů na trhu a kontrole nabídky (…)

1. K existenci jednání ve vzájemné shodě směřujícího ke zmrazení podílů na trhu a jednání ve vzájemné shodě směřujícího ke kontrole nabídky 76 Ohledně první části žalobního důvodu je třeba připomenout, že podle článku 1 rozhodnutí se podniky uvedené v tomto ustanovení dopustily porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy tím, se že během referenčního období účastnily dohody a jednání ve vzájemné shodě, na jejichž základě dodavatelé lepenky ve Společenství „dohodli udržení podílů na trhu hlavních výrobců na stálé úrovni s občasnými změnami“ a „přijímali, od počátku roku 1990 stále častěji, opatření ve vzájemné shodě s cílem kontrolovat zásobování trhu ve Společenství, s cílem zajistit uskutečnění výše uvedených zvyšování cen.“ 77 Podle Komise byly tyto dvě kategorie koluzí uvedené v rozhodnutí pod názvem „regulace objemů“ zahájeny účastníky setkání PWG v průběhu referenčního období. Z bodu 37 třetího pododstavce odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že skutečný úkol PWG, jak jej popisuje společnost Stora „spočíval zejména ,v projednávání a přijímání jednání ve vzájemné shodě ohledně trhu, podílů na trhu, cen, jakož i zvyšování cen a objemů.‘ “ 78 Ohledně úlohy PWG ve vztahu ke koluzi o podílech na trhu rozhodnutí (bod 37 pátý pododstavec odůvodnění) uvádí: „Ve vztahu k opatřením týkajícím se zvyšování cen PWG detailně projednávalo podíly na západoevropském trhu v držení národních uskupení, jakož i jednotlivých skupin výrobců. Z toho vyplynula určitá ‚uspořádání‘ mezi účastníky týkající se jejich podílů na trhu, přičemž cílem bylo vyhnout se ohrožení vzájemné shody v oblasti cen převisem nabídky. Velké skupiny výrobců se totiž dohodly na zachování svých podílů na trhu na úrovni odpovídající stavu výroby a prodeje sdělovanému každoročně společnosti Fides, která je v konečné podobě zveřejňovala v březnu následujícího roku. Vývoj podílů na trhu byl analyzován na každém setkání PWG na základě měsíčních výsledků společnosti Fides a v případě významnějších odchylek bylo od podniků považovaných za odpovědné požadováno vysvětlení.“ 79 Podle bodu 52 odůvodnění „dohoda uzavřená v roce 1987 v rámci PWG předpokládala ‚zmrazení‘ podílů na trhu v držení významných západoevropských výrobců na stávající úrovni, jakož i zdržení se jakékoli snahy o získání nových zákazníků nebo zlepšení stávajícího postavení prostřednictvím agresivní cenové politiky.“ 80 Bod 56 první pododstavec odůvodnění zdůrazňuje: „Základní dohoda o zachování podílů na trhu uzavřená mezi hlavními výrobci byla uplatňována po celé období zahrnuté tímto rozhodnutím.“ Podle bodu 57 „byl ,vývoj podílů na trhu‘ přezkoumáván na základě provizorních statistik na každém setkání PWG.“ Konečně, bod 56 poslední pododstavec zdůrazňuje: „Podniky, které se účastnily diskusí o podílech na trhu, byly členy PWG, tedy: Cascades, Finnboard, KNP (do roku 1988), [Mayr-Melnhof], MoDo, Sarrió, dva výrobci skupiny Stora, CBC a Feldmühle a (od roku 1988) společnost Weig“. 81 Je namístě mít za to, že Komise správně určila existenci koluze mezi účastníky setkání PWG týkající se podílů na trhu. 82 Analýza Komise totiž spočívá hlavně na prohlášeních společnosti Stora (přílohy 39 a 43 oznámení námitek) a je podpořena přílohou 73 oznámení námitek. 83 V příloze 39 oznámení námitek společnost Stora vysvětluje: „PWG se scházelo od roku 1986 s cílem přispět k regulaci trhu. […] Kromě jiných (legitimních) činností mělo za cíl projednávání a přijímání jednání ve vzájemné shodě ohledně trhu, podílů na trhu, cen, jakož i zvyšování cen a objemů. Jeho úloha spočívala zejména v hodnocení přesného stavu nabídky a poptávky na trhu, jakož i opatření určených k jejich regulaci a v předložení uvedeného hodnocení předsednické konferenci.“ 84 Konkrétněji ohledně koluze týkající se trhu společnost Stora uvádí, že „podíly získané národními skupinami v Evropském společenství, ESVO a ostatních zemích zásobovaných členy GEP Carton byly rovněž přezkoumány v rámci PWG“ a že PWG „uvažovalo o možnosti zachovat podíly na trhu na jejich úrovni z předchozího roku“ (příloha 39 oznámení námitek, bod 19). Mimo jiné naznačuje (tamtéž, bod 6), že „diskuse o podílech na trhu výrobců v Evropě proběhly v tomtéž období, přičemž prvním referenčním obdobím byl rok 1987.“ 85 Ve své odpovědi na dotaz Komise ze 23. prosince 1991 zaslané dne 14. února 1992 (příloha 43 oznámení námitek) společnost Stora dále upřesnila: „Kartelové dohody o úrovni podílů na trhu uzavřené členy PWG se týkaly Evropy jako celku. Tyto dohody byly založeny na celkových výsledcích za předchozí rok, které byly obvykle v konečné formě k dispozici od března následujícího roku (bod 1.1)“. 86 Uvedené tvrzení je v tomtéž dokumentu potvrzeno těmito slovy: „[…] diskuze o kartelových dohodách vyústily v dohody mezi členy PWG obecně uzavírané v březnu každého roku s cílem zachovat jejich podíly na trhu na úrovni předchozího roku (bod 1.4).“ Společnost Stora uvádí, že „nebyla přijata žádná opatření k zajištění dodržování dohod“ a že účastníci setkání PWG „si byli vědomi, že pokud by zaujali na některém z trhů zásobovaném jinou společností výjimečné postavení, ostatní by se zachovali stejně na dalších trzích (tentýž bod)“. 87 A konečně prohlašuje, že společnost Saffa se účastnila diskusí o podílech na trhu (bod 1.2). 88 Tvrzení společnosti Stora ohledně koluze týkající se podílů na trhu jsou podpořena přílohou 73 oznámení námitek. Tento dokument, který byl nalezen u společnosti FS-Karton, je důvěrná zpráva ze dne 28. prosince 1988 zaslaná obchodním ředitelem prodeje skupiny Mayr-Melnhof v Německu (p. Katzner) generálnímu řediteli společnosti Mayr-Melnhof v Rakousku (p. Gröller) a jejím předmětem je situace na trhu. 89 Podle uvedeného dokumentu, citovaného v bodech 53 až 55 odůvodnění rozhodnutí, z užší spolupráce v rámci „předsednické skupiny“ („Präsidentenkreis“), o níž bylo rozhodnuto v roce 1987, vzešli „vítězové“ a „poražení“. Autor sdělení zařazuje z různých důvodů, zejména následujících, společnost Mayr-Melnhof do kategorie poražených: „2) Dohoda mohla být uzavřena pouze s tím, že nám bude uložena ‚sankce‘ – bylo požadováno, abychom přinesli ‚oběti‘. 3) Podíly na trhu z roku 1987 měly být ‚zmrazeny‘, stávající smlouvy zachovány a nemělo docházet k rozšíření činnosti nebo typu produktů za pomoci propagačních cen (výsledek bude viditelný v lednu 1989 – pokud se všechny strany budou chovat loajálně).“ 90 Předchozí věty by měly být vykládány v širším kontextu celého sdělení. 91 V tomto ohledu autor sdělení pod rouškou úvodu připomíná užší spolupráci „předsednické skupiny“ v evropském měřítku. Tento výraz byl společností Mayr-Melnhof vyložen jako obecně se týkající buď PWG, nebo PC, tedy bez odkazu na konkrétní událost či setkání (bod 2.a přílohy 75 oznámení námitek), přičemž o uvedeném výkladu není třeba v tomto kontextu diskutovat. 92 Autor dále uvádí, že tato spolupráce vedla k „cenové disciplinovanosti“, z níž vzešli „vítězové“ a „poražení“. 93 Tento výraz vztahující se k podílům na trhu před jejich zmrazením v roce 1987 je tedy třeba chápat v kontextu této disciplinovanosti, o níž rozhodla „předsednická skupina“. 94 Navíc odkaz na rok 1987 jako na referenční rok je potvrzen druhým prohlášením společnosti Stora (příloha 39 oznámení námitek; viz bod 84 výše). 95 Ohledně úlohy PWG v koluzi o kontrole zásobování, kterou charakterizuje pozastavení výroby, rozhodnutí uvádí, že PWG hrálo rozhodující úlohu při pozastavení výroby, protože od roku 1990 rostla výrobní kapacita a docházelo ke snížení poptávky: „[…] na počátku roku 1990 považovali hlavní výrobci […] za užitečné dospět v rámci PWG ke shodě ohledně nutnosti pozastavit výrobu. Velcí výrobci uznali, že nejsou schopni zvýšit poptávku snižováním cen a že udržování výroby v plné kapacitě by mělo za následek pouze snížení cen. Teoreticky by doba nutná k nastolení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou mohla být vypočítána na základě zpráv týkajících se objemů […] (bod 70 odůvodnění rozhodnutí).“ 96 Rozhodnutí mimo jiné uvádí: „PWG však formálně neurčovalo dobu pozastavení výroby, kterou by se měli jednotliví výrobci řídit. Podle společnosti Stora by zavedení koordinovaného plánu pozastavení strojů vztahujícího se na všechny výrobce představovalo praktické potíže. Stora uvádí, že to byl důvod proč existoval pouze ‚volný systém doporučení‘ (bod 71 odůvodnění rozhodnutí).“ 97 Je namístě mít za to, že Komise dostatečně určila existenci koluze mezi účastníky setkání PWG týkající se doby pozastavení výroby. 98 Předložené dokumenty podporují její analýzu. 99 Ve svém druhém prohlášení (příloha 39 oznámení námitek, bod 24) společnost Stora vysvětluje: „Spolu s politikou upřednostnění cen před objemem přijatou PWG a progresivním zaváděním ekvivalentních cen od roku 1988, členové PWG uznali, že je nezbytné dodržovat doby pozastavení výroby za účelem zachování cen vzhledem ke sníženému růstu poptávky. Pokud by výrobci nedodržovali doby pozastavení výroby, nemohli by udržet dohodnutou cenovou úroveň kvůli narůstajícímu převisu nabídky.“ 100 V následujícím bodě svého prohlášení dodává: „V letech 1988 a 1989 mohl průmysl fungovat prakticky na plný výkon. Pozastavení výroby jiná než obvyklá pozastavení z důvodů údržby či dovolené se stala nezbytnými od roku 1990. […] Následně se ukázalo jako nezbytné pozastavit výrobu, když došlo k zastavení toku objednávek, a to s cílem udržet politiku upřednostnění ceny před objemem. Pozastavení výroby, které měli výrobci dodržet (za účelem zachování rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou), bylo možno vypočítat na základě zpráv o objemech výroby. PWG formálně doby pozastavení neurčovalo, ačkoli existoval volný systém doporučení […]“ 101 Ohledně přílohy 73 oznámení námitek představují důvody poskytnuté autorem pro vysvětlení, proč v době vzniku sdělení považuje společnost Mayr-Melnhof za „poraženou“, důležitý důkaz o existenci koluze mezi účastníky setkání PWG týkající se pozastavení výroby. 102 Autor konstatuje, že: „4) V tomto bodě se představy zúčastněných stran ohledně sledovaného cíle začínají rozcházet. […] c) Všichni prodejci a evropští zástupci byli uvolněni ze svých objemových rozpočtů a byla zavedena přísná cenová politika nepřipouštějící prakticky žádné výjimky (naši spolupracovníci často nechápali změnu našich postojů ve vztahu k trhu – dříve byl jediným požadavkem objem, zatímco napříště je jediným cílem cenová disciplína s nebezpečím pozastavení výroby).“ 103 Společnost Mayr-Melnhof uvádí (příloha 75 oznámení námitek), že přijetí výše uvedených opatření se týká interní situace podniku. Nicméně s ohledem na širší souvislosti sdělení uvedený výňatek dokládá zavedení přísné cenové politiky na úrovni obchodních zastoupení přijaté „předsednickou skupinou“. Dokument je tedy třeba vykládat v tom smyslu, že účastníci dohody z roku 1987, tedy minimálně účastníci setkání PWG, nepopiratelně zvážili důsledky přijaté cenové politiky, pokud by byla přísně uplatňovaná. 104 Skutečnost, že mezi výrobci probíhaly diskuse ohledně přezkumu pozastavení výroby v době přípravy zvyšování cen, je podpořena zejména sdělením společnosti Rena ze dne 6. září 1990 (příloha 118 oznámení námitek), které se zmiňuje o částkách zvýšení cen v některých zemích, budoucích datech oznámení těchto zvýšení, jakož i stavu objednávek vyjádřených v případě některých výrobců počtem pracovních dnů. 105 Autor dokumentu poznamenává, že někteří výrobci předvídali pozastavení výroby, což vyjadřuje například takto: „Kopparfos 5-15 days 5/9 will stop for five days.“ 106 Na základě výše uvedených skutečností je třeba učinit závěr, že Komise v míře požadované zákonem dostatečně prokázala existenci koluze týkající se podílů na trhu, jakož i pozastavení výroby, mezi účastníky setkání PWG, jakož i existenci koluze týkající se pozastavení výroby stejnými podniky. V rozsahu, v jakém není zpochybněna účast společnosti Sarrió na setkáních PWG, jakož i v rozsahu, v jakém je tato společnost výslovně uvedena v hlavních důkazech (prohlášení společnosti Stora a příloha 73 oznámení námitek), Komise právem považuje žalobkyni za odpovědnou za účast na uvedených koluzích. 107 Námitky žalobkyně proti prohlášení společnosti Stora a příloze 73 oznámení námitek, jejichž cílem je zpochybnit důkazní hodnotu uvedených důkazů, nemohou toto zjištění nijak oslabit. 108 Především ohledně prohlášení společnosti Stora poskytnutých Komisi je nesporné, že pocházejí od jednoho z podniků pokládaných za účastníka údajného protiprávního jednání a že obsahují detailní popis povahy diskusí vedených v rámci orgánů GEP Carton ohledně cílů sledovaných uvedenými podniky seskupenými v jeho rámci, jakož i účasti uvedených podniků na setkáních jednotlivých orgánů tohoto seskupení. Přitom v rozsahu, v jakém je tento ústřední důkaz podpořen ostatními důkazními prvky ve spise, představuje relevantní podporu tvrzení Komise. 109 Dále ohledně přílohy 73 oznámení námitek má žalobkyně za to, že dokazuje pouze jednání ve vzájemné shodě v oblasti cen, protože tam uvedené změny úrovně prodeje jsou jednoduše považovány za následek cenové politiky. Opírá se v tomto ohledu o výklad uvedeného dokumentu společností Mayr-Melnhof (příloha 75 oznámení námitek). 110 Tento výklad žalobkyně však neodpovídá výkladu uvedeného dokumentu v jeho souvislostech a výklad poskytnutý společností Mayr-Melnhof nemá žádnou podpůrnou hodnotu. 111 Podle přílohy 75 oznámení námitek poskytuje příloha 73 „obecný výklad situace sepsaný ředitelem prodeje skupiny FS-Karton pro její vedení, přičemž jde pouze o pokus ospravedlnit před vedením skupiny stagnaci obratu podniku pomocí nové politiky, která přinutila pobočku dodržet přísnou cenovou disciplínu, za cenu úbytku obratu.“ Navíc podle společnosti Mayr-Melnhof: „zmrazení podílů na trhu znamenalo, že za účelem dosažení vyšší ceny v rámci skupiny Mayr-Melnhof bylo třeba nepokoušet se získat další podíly na trhu prostřednictvím prodeje dalších objemů novým zákazníkům nebo prostřednictvím prodeje nových typů výrobků za nerentabilní ceny. Cílem naopak bylo zachovat stávající vztahy se zákazníky navzdory zvyšování cen.“ 112 Přitom tato obecná tvrzení nejsou slučitelná s úvodním odkazem na „předsednickou skupinu“ a celému dokumentu je třeba rozumět v jeho celkovém kontextu. 113 V rozsahu, v jakém údaje v příloze 73 ohledně „zmrazení“ podílů na trhu a regulace nabídky odpovídají údajům obsaženým v prohlášeních společnosti Stora, Komise měla právem za to, že tyto dokumenty jsou jako celek důkazem existence shody záměrů přesahující rámec vzájemné shody pouze v oblasti cen. 114 Jelikož Komise určila existenci dvou dotčených koluzí, není již nezbytné zkoumat námitky žalobkyně proti příloze 102 oznámení námitek.

2. Ke skutečnému chování žalobkyně 115 Druhou a třetí část žalobního důvodu, podle kterých není skutečné chování podniků v souladu s tvrzením Komise ohledně existence dvou sporných koluzí, rovněž nelze přijmout. 116 Zaprvé, samotná existence koluze mezi členy PWG týkající se dvou aspektů „politiky upřednostnění ceny před objemem“ by neměla být zaměňována s jejím prováděním. Důkazy poskytnuté Komisí totiž mají takovou důkazní hodnotu, že informace týkající se skutečného chování žalobkyně na trhu nemohou mít vliv na závěry Komise ohledně samotné existence koluze týkající se dvou aspektů této sporné politiky. Navíc by tvrzení žalobkyně mohla naznačovat, že její chování nebylo plně v souladu s chováním domluveným mezi podniky seskupenými v rámci PWG. 117 Zadruhé, závěry Komise nejsou vyvráceny informacemi, které poskytla žalobkyně. Je třeba zdůraznit, že Komise výslovně uznala, že koluze o podílech na trhu neobsahovala „žádný oficiální mechanismus sankcí či kompenzací […], který by mohl být využit jako donucovací prostředek pro její dodržování“, a že podíly na trhu některých velkých výrobců se rok od roku mírně zvyšovaly (viz zejména body 59 a 60 odůvodnění rozhodnutí). Navíc Komise uznala, že v období do roku 1990, kdy průmysl fungoval na plný výkon, prakticky nebylo nutné přistupovat k pozastavování výroby (bod 70 odůvodnění rozhodnutí). 118 Zatřetí, podle ustálené judikatury skutečnost, že se některý podnik nepodrobí výsledkům setkání, jež mají za cíl omezení hospodářské soutěže, neznamená, že by byl zbaven své plné odpovědnosti za účast na kartelové dohodě, protože se veřejně nedistancoval od obsahu uvedených setkání (viz například rozsudek Soudu ze dne 6. dubna 1995, Tréfileurope v. Komise, T-141/89, Recueil. s. II-791, bod 85). Dokonce i za předpokladu, že chování žalobkyně na trhu nebylo v souladu s dohodnutým chováním, nic to nemění na její odpovědnosti za protiprávní jednání porušující čl. 85 odst. 1 Smlouvy. K žalobnímu důvodu vycházejícímu z omylu Komise, která měla za to, že se jedná o jediné a globální protiprávní jednání a že společnost Sarrió je za ně odpovědná v plném rozsahu (…) 164 Úvodem je třeba zdůraznit, že Komise určila, že žalobkyně porušila čl. 85 odst. 1 Smlouvy tím, že se od poloviny roku 1986 až do dubna 1991 účastnila dohod a jednání ve vzájemné shodě sahajících do poloviny roku 1986 a skládajících se z několika různorodých konstitučních prvků. 165 Podle bodu 116 druhého pododstavce odůvodnění rozhodnutí „protiprávní jednání v zásadě spočívá ve sdružení výrobců po dobu několika let v rámci společného ilegálního podniku prosazujícího společné cíle“. Toto pojetí protiprávního jednání je rovněž vyjádřeno v bodě 128 odůvodnění: „Bylo by nepřirozené rozdělovat něco, co je jednoznačně dlouhodobým společným podnikem s jedním a jediným globálním cílem v několika různých protiprávních jednáních“ (viz rozsudek Soudu, Imperial Chemical Industries v. Komise Evropských společenství, T-13/89, bod 260 odůvodnění). 166 Přestože Komise formálně nepřistoupila ve svém rozhodnutí k použití pojmu „jediné protiprávní jednání“, odkázala na tento pojem implicitně, jak svědčí odkaz na bod 260 rozsudku Soudu ze dne 10. března 1992, ICI v. Komise (T-13/89, Recueil, s. II-1021). 167 Navíc skutečnost, že Komise opakovaně použila slova „kartelová dohoda“ pro označení různých zjištěných protisoutěžních chování, vyjadřuje souhrnný pohled na porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy. Jak totiž vyplývá z bodu 117 odůvodnění rozhodnutí, Komise má za to, že: „Správný přístup v projednávané věci spočívá v prokázání existence a fungování, jakož i hlavních charakteristik kartelové dohody jako celku a následně v určení: a) existence důvěryhodných a přesvědčivých důkazů umožňujících spojit jednotlivé výrobce se společným systémem, b) období účasti jednotlivých výrobců.“ Dále dodává (tentýž bod odůvodnění): „Komise ?…? není povinna rozčlenit jednotlivé základní prvky protiprávního jednání a identifikovat každou z příležitostí, kdy v době trvání dohody došlo k dosažení konsensu v jedné nebo více věcech, nebo každý příklad dohodnutého jednání, a následně ospravedlnit jakoukoli účast výrobce, jehož účast nebyla prokázána přímými důkazy, na dané příležitosti nebo projevu kartelové dohody.“ Mimoto Komise uvádí (bod 118), že „existuje dostatek přímých důkazů k prokázání přistoupení každého z předpokládaných účastníků k protiprávnímu jednání,“ aniž by rozlišovala mezi základními prvky uvedeného souhrnného protiprávního jednání. 168 Jediné protiprávní jednání se v pojetí Komise zaměňuje s „kartelovou dohodou jako celkem“ nebo „souhrnnou kartelovou dohodou“ a je charakterizováno dlouhodobým chováním přijatým několika podniky sledujícími společný protiprávní cíl. Od tohoto pojetí jediného protiprávního jednání se odvíjí i důkazní systém popsaný v bodě 117 odůvodnění rozhodnutí, jakož i jednotná odpovědnost v tom smyslu, že všechny podniky „připojené“ k souhrnné kartelové dohodě jsou považovány za odpovědné za uvedenou dohodu bez ohledu na základní prvky, na kterých je jejich účast prokázána. 169 Přitom, aby Komise mohla považovat jednotlivé podniky uvedené v rozhodnutí za odpovědné, v určeném období, za souhrnnou kartelovou dohodu, musí buď prokázat, že každý z nich souhlasil s přijetím souhrnného plánu zahrnujícího základní prvky kartelové dohody, nebo jejich přímou účast během uvedeného období na všech těchto prvcích. Podnik lze rovněž považovat za odpovědný za souhrnnou kartelovou dohodu, i když je určeno, že se přímo účastnil pouze jednoho nebo několika základních prvků uvedené dohody, jestliže věděl nebo nezbytně musel vědět jednak, že koluze, které se účastnil, byla součástí souhrnného plánu zahrnujícího základní prvky kartelové dohody, a jednak, že tento souhrnný plán zahrnoval základní prvky kartelové dohody. V takovém případě skutečnost, že podnik se přímo neúčastnil všech základních prvků souhrnné dohody, jej nemůže zbavit odpovědnosti za porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy. Nicméně tato okolnost může být zohledněna při hodnocení závažnosti protiprávního jednání, kterého se podnik dopustil. 170 V projednávané věci vyplývá z rozhodnutí, že protiprávní jednání uvedené v jeho článku 1 sestává z koluzí ohledně tří různých záležitostí, avšak sledujících společný cíl a že uvedené koluze musí být považovány za základní prvky souhrnné kartelové dohody. Z uvedeného článku totiž vyplývá, že jednotlivé podniky tam uvedené porušily čl. 58 odst. 1 Smlouvy tím, že se účastnily dohody a jednání ve vzájemné shodě, kterými uvedené podniky a) uzavřely společnou dohodu o pravidelném zvyšování cen každého z uvedených typů lepenky v jednotlivých národních měnách a plánovaly uskutečnění uvedených zvyšování cen, b) dohodly zachování podílů na trhu hlavních výrobců na stálé úrovni s občasnými změnami, a c) přijímaly, od počátku roku 1990 stále častěji, opatření ve vzájemné shodě s cílem kontrolovat zásobování trhu ve Společenství s cílem zajistit uskutečnění výše uvedených zvyšování cen. 171 Ve svém rozhodnutí Komise navzdory svému pojetí jediného protiprávního jednání uvádí, že „ ,klíčové‘ dokumenty prokazující existenci kartelové dohody jako celku nebo jejích jednotlivých projevů často uvádějí účastníky jmenovitě a mimo jiné existuje tlustý svazek písemných důkazů prokazujících úlohu jednotlivých podniků v kartelové dohodě a význam jejich účasti“ (první pododstavec bodu 118 odůvodnění rozhodnutí). 172 Přísluší tedy Soudu, aby s ohledem na výše uvedené úvahy přezkoumal, zda Komise prokázala účast žalobkyně na kartelové dohodě, jak je uvedeno v článku 1 rozhodnutí. 173 V tomto ohledu je třeba připomenout, jak bylo již uvedeno (viz výše bod 48 a následující a bod 76 a následující), že Komise prokázala, že žalobkyně, jako podnik účastnící se setkání PWG od jeho založení, se od poloviny roku 1986 účastnila koluze o cenách, a od počátku roku 1987 koluze o podílech na trhu, jakož i koluze o dobách pozastavení výroby, tedy tří základních prvků protiprávního jednání uvedeného v článku 1 rozhodnutí. Rozhodla se tedy právem považovat žalobkyni za odpovědnou za protiprávní jednání sestávající ze tří koluzí sledujících tentýž cíl. 174 Komise tedy nepřičítá žalobkyni odpovědnost za chování ostatních výrobců a nezaložila její odpovědnost pouze na její účasti v CEP Carton. 175 Aniž je tedy nutné přezkoumat ostatní argumenty dovolávané žalobkyní, musí být žalobní důvod zamítnut. K návrhu na zrušení článku 2 rozhodnutí 264 Je třeba připomenout, že článek 2 rozhodnutí uvádí: „Pokud tak již neučinily, podniky uvedené v článku 1 okamžitě ukončí výše uvedené protiprávní jednání. Do budoucna se v rámci své činnosti v odvětví lepenky zdrží jakékoli dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, způsobilých mít stejný nebo podobný cíl či účinek, včetně výměny obchodních informací, a) které by účastníky přímo, či nepřímo informovaly o výrobě, prodeji, objednávkách, míře využití strojního zařízení, prodejních cenách, nákladech nebo plánech na uvádění na trh ostatních výrobců; b) které by, i bez sdělení individuálních informací, podporovaly, usnadňovaly nebo podněcovaly společnou reakci odvětví v oblasti cen nebo kontroly výroby nebo c) které by umožnily dotčeným podnikům pokračovat ve výkonu nebo dodržování jakýchkoli výslovných či tichých dohod o cenách nebo podílech na trhu ve Společenství. Celý systém výměny obecných údajů, jehož by byly abonenty, například systém Fides nebo jeho následovník, bude řízen tak, aby byly vyloučeny nejen veškeré údaje umožňující identifikaci chování určitých výrobců, ale také veškeré údaje o objednávkách a množství objednávek, předpokládané míře využití výrobních kapacit (v obou případech i v souhrnné formě) nebo výrobní kapacity jednotlivých strojů. Celý systém výměny se omezí na sběr a šíření souhrnných statistik o výrobě a prodeji, které nelze využít k podpoře nebo usnadnění společných postupů odvětví. Podniky se rovněž zdrží veškeré výměny informací zajímavých pro soutěžitele kromě povolených výměn, jakož i veškerých setkání nebo kontaktů s cílem přezkoumat možnou či pravděpodobnou reakci odvětví nebo jednotlivých výrobců na uvedené informace. Pro provedení nezbytných změn všech případných systémů výměny informací je udělena lhůta tří měsíců od okamžiku oznámení tohoto rozhodnutí.“ 265 Jak vyplývá z bodu 165 odůvodnění, článek 2 rozhodnutí byl přijat na základě čl. 3 odst. 1 nařízení č.

17. Ve smyslu tohoto ustanovení, pokud Komise zjistí, že je porušován zejména článek 85 Smlouvy, může prostřednictvím rozhodnutí na dotyčných podnicích požadovat ukončení daného protiprávního jednání. 266 Je ustálenou judikaturou, že použití čl. 3 odst. 1 nařízení č. 17 s sebou může nést zákaz pokračování určitých činností, postupů nebo situací, které byly prohlášeny za protiprávní (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. března 1974, Istituto Chemioterapico Italiano a Commercial Solvents v. Komise, 6/73 a 7/73, Recueil, bod 45, a ze dne 6. dubna 1995, RTE a ITP v. Komise, C-241/91 P a C-242/91 P, Recueil, s. I-743, bod 90), ale také zákaz přijmout podobné chování v budoucnu (rozsudek Soudu ze dne 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise, T-83/91, Recueil, s. II-755, bod 220). 267 Navíc v rozsahu, v jakém použití čl. 3 odst. 1 nařízení č. 17 závisí na zjištěném protiprávním jednání, má Komise pravomoc upřesnit rozsah povinností podniků tak, aby ukončily uvedené protiprávní jednání. Takové povinnosti zatěžující podniky nicméně nesmějí přesáhnout míru vhodnou nebo nezbytnou pro dosažení sledovaného cíle, tedy znovunastolení legality ohledně pravidel, která byla porušena (výše uvedený rozsudek RTE a ITP v. Komise, bod 93; v tomtéž smyslu viz rozsudky Soudu ze dne 8. června 1995, Langnese-Iglo v. Komise, T-7/93, Recueil s. II-1533, bod 209, a Schöller v. Komise, T-9/93, Recueil, s. II-1611, bod 163). 268 V projednávané věci je za účelem přezkoumání, zda, jak tvrdí žalobkyně, výslovné příkazy obsažené v článku 2 rozhodnutí mají příliš velký rozsah, třeba přezkoumat rozsah jednotlivých zákazů udělených podnikům. 269 Pokud jde o zákaz uvedený v článku 2 prvním pododstavci druhé větě, který stanoví, že podniky se do budoucna zdrží jakékoli dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, způsobilých mít stejný nebo podobný cíl či účinek jako protiprávní jednání uvedené v článku 1 rozhodnutí, ten pouze brání podnikům opakovat chování označené za protiprávní. V důsledku toho Komise přijetím takového zákazu nepřekročila pravomoci, které jí uděluje článek 3 nařízení č. 17. 270 Pokud jde o čl. 2 první pododstavec písm. a), b) a c), tato ustanovení uvádějí podrobněji zákazy budoucích výměn obchodních informací. 271 Výslovný příkaz obsažený v čl. 2 prvním pododstavci písm. a) zakazující do budoucna veškerou výměnu informací umožňujících účastníkům přímo či nepřímo získat individuální údaje o konkurenčních podnicích, předpokládá, že Komise v rozhodnutí podle čl. 85 odst. 1 Smlouvy takovou výměnu informací označila za protiprávní. 272 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že článek 1 rozhodnutí neuvádí, že výměna individuálních obchodních informací je sama o sobě porušením čl. 85 odst. 1 Smlouvy. 273 Obecněji stanoví, že podniky porušily uvedený článek Smlouvy tím, že se účastnily dohody a jednání ve vzájemné shodě, na jejichž základě si podniky zejména „vyměňovaly obchodní informace o dodávkách, cenách, pozastavení výroby, objednávkách a míře využití strojního zařízení s cílem podpořit výše uvedená opatření.“ 274 Nicméně vzhledem k tomu, že výrok rozhodnutí musí být vykládán s ohledem na jeho odůvodnění (výše uvedený rozsudek Suiker Unie a další v. Komise, bod 122), je třeba uvést, že bod 134 druhý pododstavec rozhodnutí uvádí: „Výměna mezi výrobci, na setkáních GEP Carton (hlavně na setkáních JMC), obvykle důvěrných a citlivých individuálních obchodních informací o objednávkách, pozastavení výroby a úrovni výroby, byla jednoznačně v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, neboť měla za cíl nastolit co nevhodnější podmínky pro provádění zvyšování cen ?…?.“ 275 Vzhledem k tomu, že Komise v rozhodnutí řádně zohlednila, že výměna individuálních obchodních informací sama o sobě představuje porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy, je zákaz takové výměny informací do budoucna v souladu s podmínkami pro použití čl. 3 odst. 1 nařízení č. 17. 276 Ohledně zákazů ve vztahu k výměně obchodních informací uvedených v čl. 2 prvním pododstavci písm. b) a c) rozhodnutí, je třeba je přezkoumat s ohledem na druhý, třetí a čtvrtý pododstavec téhož článku, které podporují jeho obsah. Právě v této souvislosti je třeba určit, zda, a v případě kladné odpovědi v jakém rozsahu, Komise považovala dotčené výměny za protiprávní, neboť rozsah povinností podniků musí být omezen pouze na míru nezbytnou pro znovunastolení legality jejich chování ve vztahu k čl. 85 odst. 1 Smlouvy. 277 Rozhodnutí musí být vykládáno v tom smyslu, že Komise považovala systém Fides za porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy, jakož i podporu zjištěné kartelové dohody (třetí pododstavec bodu 134 odůvodnění rozhodnutí). Tento výklad je podporován zněním článku 1 rozhodnutí, z něhož vyplývá, že obchodní informace byly vyměňovány mezi podniky „s cílem podpory opatření“ považovaných za porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy. 278 Právě s ohledem na tento výklad Komise ohledně slučitelnosti v projednávané věci systému Fides s článkem 85 Smlouvy musí být posouzen rozsah zákazů do budoucna obsažených v čl. 2 prvním pododstavci písm. b) a c) rozhodnutí. 279 V tomto ohledu jednak dotčené zákazy nejsou omezeny na výměny individuálních obchodních informací, ale týkají se také výměn určitých souhrnných statistických informací ?čl. 2 první pododstavec písmeno b) a druhý pododstavec rozhodnutí?. Krom toho čl. 2 první pododstavec písmeno b) a c) rozhodnutí zakazuje výměnu určitých statistických informací za účelem zabránit možné podpoře protisoutěžního chování. 280 Takový zákaz, vzhledem k tomu, že směřuje k zabránění výměně čistě statistických informací, které nemají povahu individuálních nebo individualizovatelných informací, které by mohly být použity k protisoutěžním účelům, přesahuje míru toho, co je nezbytné ke znovunastolení legality zjištěného chování. Jednak totiž z rozhodnutí nevyplývá, že by Komise považovala výměnu statistických informací za porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy. Krom toho samotná skutečnost, že systém výměny statistických informací by mohl být použit k protisoutěžním účelům jej nečiní systémem porušujícím čl. 85 odst. 1 Smlouvy, neboť za takových okolností je třeba určit konkrétní protisoutěžní účinky. Z toho vyplývá, že argument Komise, podle něhož má článek 2 rozhodnutí čistě deklaratorní charakter (viz výše bod 261), není opodstatněný.

Rubrum

Skutkové a právní okolnosti: K žalobnímu důvodu vycházejícímu z neúčasti na kartelové dohodě směřující ke zmrazení podílů na trhu a kontrole nabídky 1. K existenci jednání ve vzájemné shodě směřujícího ke zmrazení podílů na trhu a jednání ve vzájemné shodě směřujícího ke kontrole nabídky 2. Ke skutečnému chování žalobkyně K žalobnímu důvodu vycházejícímu z omylu Komise, která měla za to, že se jedná o jediné a globální protiprávní jednání a že společnost Sarrió je za ně odpovědná v plném rozsahu K návrhu na zrušení článku 2 rozhodnutí Výrok rozsudku: