13 CO 105/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Dušana Schinzela a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , Spojené království příjmení jméno a anonymizováno země zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 20 621 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 31. 1. 2022, č. j. 33 C 217/2021-76,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 621 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 131 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 490 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 35 051 Kč k rukám advokáta žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 621 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 131 od 30. 3. 2021 do zaplacení a z částky 2 490 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 25 066 Kč (výrok II.). Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném jednak zaplacení úplaty ve výši 18 131 Kč za postoupení pohledávky žalobce vůči dlužníkovi [jméno] [příjmení] žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávky, která byla mezi účastníky řízení uzavřena dne 20. 2. 2021, a dále vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího částce 2 490 Kč, které žalovaný získal tak, že mu žalobce bez právního důvodu zaplatil smluvní pokutu v této výši. Dospěl k závěru, že žalovaný odstoupil od předmětné smlouvy o postoupení pohledávky až po skončení k tomu sjednané lhůty, a tudíž je odstoupení od smlouvy neplatné, a nadále trvá povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvenou úplatu za postoupení pohledávky a žalovaný je také povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení vzniklé tím, že mu žalobce v souvislosti s tímto neplatným odstoupením od smlouvy zaplatil sjednanou smluvní pokutu.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, neboť nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti odstoupení od smlouvy. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jelikož ohledně běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy žalovaným byla nesprávně vyložena a aplikována výkladová pravidla zakotvená v § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Právo žalovaného odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávky nebylo sjednáno do okamžiku splatnosti úplaty, jak chybně vyložil soud prvního stupně, ale do okamžiku provedení úhrady úplaty. Žalovaný tedy odstoupil od smlouvy včas, neboť k úhradě úplaty z jeho strany doposud nedošlo. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalobci.

3. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen a žalovanému byla uložena povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení.

4. Odvolací soud (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) při němž zopakoval část dokazování (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu rozsudku soudu prvního stupně.

5. Nejprve je třeba uvést, že žaloba obsahovala vadu spočívající v neurčitosti požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 2 490 Kč, když ve slovním vyjádření bylo nárokováno zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši a zároveň v konkrétním číselném vyjádření ve výši 8,25 % ročně, ačkoliv zákonná výše úroku z prodlení k rozhodnému dni vzniku prodlení s plněním této částky (tj. k 1. 7. 2021) podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, činila 8,5 % ročně. Odvolací soud proto vyzval žalobce k odstranění této vady. Žalobce vadu žaloby opravil tím způsobem, že požadoval zaplacení úroku z prodlení z částky 2 490 Kč ve výši 8,5 % ročně.

6. Na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně a dokazování zopakovaného odvolacím soudem (listina„ sledování zásilek ze dne 9. 7. 2021“) lze dospět k tomu, že byl zjištěn následující skutkový stav věci: a) mezi žalobcem coby postupitelem a žalovaným jako postupníkem byla dne 20. 2. 2021 písemně uzavřena smlouva o postoupení pohledávky žalobce za dlužníkem [jméno] [příjmení] z titulu dlužného nájemného ve výši 22 664 Kč žalovanému za sjednanou úplatu ve výši 18 131 Kč splatnou do 30 dnů od přijetí podepsané smlouvy. V odstavci V. smlouvy bylo sjednáno právo žalovaného od smlouvy odstoupit kdykoli až do okamžiku úhrady úplaty, a to v případech vyjmenovaných ve smlouvě. Pro tyto případy také byla sjednána povinnost žalobce zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 2 490 Kč do 7 dnů od doručení výzvy k její úhradě. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 2. 2021. b) mezi účastníky řízení bylo nesporné, že smlouvu nejprve dne 20. 2. 2021 podepsal žalovaný, potom ji zaslal prostřednictvím České pošty, s.p. žalobci, který ji podepsanou odeslal dne 22. 2. 2021 zpět žalovanému, a tomu byla doručena dne 25. 2. 2021. Okamžik doručení podepsané smlouvy žalovanému byl zjištěn též z detailní informace k zásilkám ze dne 25. 2. 2021. c) žalovaný dne 25. 3. 2021 od předmětné smlouvy o postoupení pohledávky písemně odstoupil, neboť měl za to, že je splněna podmínka, na základě níž je oprávněn od smlouvy odstoupit, a zároveň vyzval žalobce k úhradě smluvní pokuty ve sjednané výši 2 490 Kč ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy. Tato listina byla žalobci žalovaným odeslána prostřednictvím České pošty, s.p. dne 26. 3. 2021. Tyto skutečnosti byly zjištěny z odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2021 a z podacího archu ze dne 26. 3. 2021. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že toto odstoupení bylo žalovanému doručeno dne 31. 3. 2021. d) žalobce dne 31. 3. 2021 prostřednictvím svého účtu bezhotovostně zaplatil žalovanému smluvní pokutu ve výši 2 490 Kč. Tato skutečnost byla zjištěna z výpisu z účtu žalobce ze dne 31. 3. 2021. e) žalobce dne 2. 7. 2021 vyzval žalovaného k zaplacení sjednané úplaty za postoupení pohledávky ve výši 18 131 Kč a k vrácení zaplacené smluvní pokuty ve výši 2 490 Kč, obojí ve lhůtě do 8. 7. 2021. Tato výzva mu byla odeslána prostřednictvím České pošty, s.p. dne 3. 7. 2021, dne 8. 7. 2021 byla zásilka obsahující výzvu Českou poštou, s.p. uložena a dne 9. 7. 2021 žalovaným vyzvednuta. Tyto skutečnosti byly zjištěny z předžalobní výzvy ze dne 2. 7. 2021, z podacího lístku ze dne 3. 7. 2021 a z detailní informace k zásilkám ze dne 9. 7. 2021. <i>7. Podle § 556 odst. 1, 2 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.</i> <i>Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.</i> <i>K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.</i> <i>Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl odvolací soud k závěru, že mezi žalobcem jako postupitelem a žalovaným coby postupníkem byla písemně uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě níž přísluší žalobci nárok na zaplacení sjednané úplaty žalovaným ve výši 18 131 Kč, který by mu ovšem nenáležel, pokud by žalovaný od smlouvy ve sjednané lhůtě odstoupil, přičemž jeho právo od smlouvy odstoupit bylo ujednáno v odstavci V. bodu 1 smlouvy a běh lhůty pro možné uplatnění tohoto práva byl sjednán do okamžiku úhrady úplaty, která byla splatná do 30 dnů od přijetí podepsané smlouvy. Žalovaný od smlouvy písemně odstoupil a toto odstoupení bylo žalobci doručeno dne 31. 3. 2021. Mezi stranami bylo sporné, zda se tak stalo ještě v průběhu lhůty sjednané pro odstoupení od smlouvy v odstavci V. bodu 1 smlouvy, či až po jejím uplynutí. Žalobce tvrdil, že pokud je konec běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy vázán na okamžik úhrady úplaty, tak se tím rozumí konec lhůty pro splatnost sjednané úplaty za postoupení pohledávky podle odstavce III. bodu 1 smlouvy, tj. 30 dnů od přijetí podepsané smlouvy žalovaným. Zatímco žalovaný tvrdil, že okamžikem úhrady úplaty se rozumí skutečné provedení úhrady úplaty, a tudíž je konec běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy vázán na faktické zaplacení úhrady, k němuž ale doposud nedošlo. Význam ujednání v odstavci V. bodu 1 smlouvy tedy byl nejasný, stal se předmětem sporu mezi účastníky a vedl tak ke vzniku tohoto soudního sporu. Nebylo zjevné, jaká byla skutečná vůle obou účastníků řízení coby smluvních stran ohledně onoho sporného ujednání ve smlouvě, a proto bylo třeba provést výklad jejich právního jednání za užití pravidel uvedených v § 556 o. z. Základním hlediskem pro výklad právního jednání podle § 556 odst. 1 o. z. je úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

9. Jaký byl úmysl jednajících stran ohledně obsahu onoho sporného ujednání při uzavírání předmětné smlouvy, se nepodařilo prokázat ani jednomu z účastníků řízení, jelikož žalobce i přes výzvu a poučení soudu prvního stupně ze dne 8. 12. 2021 nenavrhl žádné důkazy prokazující jeho tvrzení a rovněž i žalovaný navzdory výzvě a poučení odvolacího soudu ze dne 16. 6. 2022 neoznačil žádné důkazy prokazující jeho tvrzení, a právní jednání tak nelze posoudit podle ustanovení § 556 o. z. Protože smlouva byla uzavřena žalobcem v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) s žalovaným jako podnikatelem (§ 420 o. z.) nepoužije se pro její výklad ani § 557 o. z., nýbrž odvolací soud provedl výklad sporného ujednání smlouvy na základě ustanovení § 1812 o. z., tj. z hlediska výkladu pro spotřebitele nejpříznivějšího. A za ten je třeba z pohledu příznivosti pro žalobce považovat, že konec lhůty k uplatnění práva žalovaného na odstoupení od smlouvy byl stanoven k okamžiku splatnosti úplaty. V takovémto případě se totiž jedná o pevně a jednoznačně stanovenou lhůtu v délce 30 dnů, která je poměrně krátká, žalobce tedy není vystaven dlouhodobě trvající možnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného, a její konec je vázán na objektivně danou skutečnost nezávislou na vůli některé ze stran, tj. na uplynutí běhu času od spolehlivě určeného počátečního momentu daného přijetím podepsané smlouvy. Naproti tomu výklad smluvního ujednání, podle něhož by lhůta pro realizaci práva žalovaného na odstoupení od smlouvy běžela až do okamžiku provedení úhrady úplaty žalovaným, by byl pro žalobce méně příznivý, neboť taková lhůta by mohla být i mnohem delší než 30 dnů, její délka by zcela závisela na vůli žalovaného, tj. na okamžiku, kdy on uskuteční úhradu úplaty, nejednalo by se tedy o předem pevně a jednoznačně stanovenou lhůtu vázanou na objektivně danou skutečnost, nýbrž vázanou na nejistou okolnost.

10. Dne 25. 2. 2021 byla podepsaná smlouva vrácena žalobcem žalovanému a od tohoto okamžiku počala běžet lhůta 30 dnů jednak k zaplacení úplaty žalovaným žalobci (podle odstavce III. bodu 1 smlouvy) a rovněž i k případnému uplatnění práva žalovaného od smlouvy odstoupit (dle výkladu sporného ujednání obsaženého v odstavci V. bodu 1 smlouvy provedeného odvolacím soudem). Oněch 30 kalendářních dnů uplynulo v sobotu 27. 3. 2021, a tudíž v souladu s § 607 o. z. běh lhůty skončil v pondělí 29. 3. 2021. Písemné odstoupení od smlouvy učiněné žalovaným bylo žalobci doručeno Českou poštou, s.p. až dne 31. 3. 2021. Pokud žalovaný tvrdil, že odstoupení od smlouvy zaslal žalobci i elektronicky, tak i přes výzvu a poučení soudu prvního stupně neoznačil žádné důkazy prokazující, že by odstoupení od smlouvy doručil touto cestou žalobci dříve než ke dni 31. 3. 2021. Protože odstoupení od smlouvy bylo žalobci doručeno až po uplynutí sjednané lhůty k jeho možnému uplatnění, k jeho právním účinkům předvídaným v § 2001 a násl. o. z. již nemohlo dojít, předmětný závazek mezi účastníky řízení nebyl zrušen. Trvá tedy nesplněný smluvní závazek žalovaného zaplatit žalobci sjednanou úplatu za postoupení pohledávky ve výši 18 131 Kč, a tudíž je žalovaný povinen tuto částku žalobci zaplatit v souladu s § 1879 a násl. o. z. Rozhodnutí soudu prvního stupně ukládající žalovanému povinnost tento dluh žalobci zaplatit je proto správné.

11. Jestliže žalobce v důsledku neúčinného odstoupení od smlouvy zaplatil žalovanému požadovanou smluvní pokutu ve výši 2 490 Kč, stalo se tak bez právního důvodu, žalovaný coby obohacený získal majetkový prospěch na úkor žalobce jako ochuzeného, a je proto povinen vydat žalobci to, oč se obohatil, tj. onu částku 2 490 Kč, v souladu s § 2991 a násl. o. z. Rozhodnutí soudu prvního stupně ukládající žalovanému povinnost tento dluh žalobci zaplatit je proto správné.

12. Žalovaný je v prodlení se splněním obou svých dluhů, a žalobci tak přísluší též úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky ujednána, a proto se za ujednanou výši úroku z prodlení považuje výše stanovená nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení z částky 18 131 Kč činí 8,25% ročně a z částky 2 490 Kč činí 8,5 % ročně. Splatnost úplaty ve výši 18 131 Kč nastala podle smlouvy dne 29. 3. 2021, a žalovaný se tak ocitl v prodlení dne 30. 3. 2021. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 490 Kč, tak podle § 1958 odst. 2 o. z. nastala jeho splatnost dne 9. 7. 2021 doručením výzvy k úhradě ze dne 2. 7. 2021 žalovanému, a ten se tak ocitl v prodlení dne 10. 7. 2021.

13. Soud prvního stupně sice správně co do důvodnosti i určení okamžiku prodlení se splněním obou dluhů přiznal žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení, avšak v případě částky 2 490 Kč nesprávně určil výši úroku z prodlení ve výši 8,25%, ačkoliv v rozhodném období sazba činila 8,5 %, kterou žalobce (po odstranění vady žaloby v průběhu odvolacího řízení) požadoval. Dále ve výroku, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení, nadbytečně uvedl, že se jedná o zákonné úroky z prodlení, přestože uvedl jejich konkrétní výši. A taktéž opomenul uvést, že obě sazby představují roční výši úroku z prodlení.

14. Odvolací soud proto výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, a proto mu vůči žalovanému přísluší náhrada nákladů v řízení před soudy obou stupňů ve výši 35 051 Kč.

16. Tato částka sestává z žalobcem zaplaceného soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 032 Kč, odměny advokáta, který zastupoval žalobce, za 8 úkonů právní služby po 1 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 2. 7. 2021, žaloba ze dne 5. 8. 2021, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 8. 12. 2021 a 24. 1. 2022, písemné podání ze dne 18. 12. 2021, vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 21. 4. 2022 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 16. 6. 2022) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), náhrady hotových výdajů advokáta žalobce za 8 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů advokáta žalobce za cestu z jeho sídla v Hradci Králové k jednání soudu v Brně a zpět dne 8. 12. 2021 ve výši 2 066 Kč (vycházeje z 338 ujetých kilometrů, průměrné spotřeby použitého vozidla 6,3 l /100 km, průměrné ceny motorové nafty 27,20 Kč l a sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,40 Kč km), k jednání soudu v Brně a zpět dne 24. 1. 2022 ve výši 2 357 Kč (vycházeje z 338 ujetých kilometrů, průměrné spotřeby použitého vozidla 6,3 l /100 km, průměrné ceny motorové nafty 36,10 Kč l a sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,70 Kč km) a k jednání soudu v Brně a zpět dne 16. 6. 2022 ve výši 2 593 Kč (vycházeje z 338 ujetých kilometrů, průměrné spotřeby použitého vozidla 6,3 l /100 km, průměrné ceny motorové nafty 47,10 Kč l a sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,70 Kč km) podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, náhrady promeškaného času advokáta v souvislosti s těmito třemi cestami, za každou ve výši 1 000 Kč (10 půlhodin po 100 Kč za každou ze tří cest) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobce, v částce 6 083 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Odměna advokáta, náhrada hotových výdajů advokáta a náhrada za daň z přidané hodnoty za písemné podání ze dne 20. 12. 2021 žalobci nepřísluší, neboť v něm uvedené doplnění důkazních návrhů o výslech svědka [jméno] [příjmení] mohlo být obsaženo již v předchozím podání ze dne 18. 12. 2021 obsahujícím rovněž doplnění důkazních návrhů, a tudíž se nejedná o účelně vynaložený náklad řízení.