13 CO 125/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzel a soudců Mgr. Dany Daňkové a JUDr. Jiřího Horáka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. Bc. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobce a o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 5. 2. 2021, č. j. 29 C 101/2016-690

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění takto: Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se do vlastnictví žalobce přikazuje: a) pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], to vše v katastrálním území Rozdrojovice, b) dluh na jistině a splatných úrocích v celkové výši 497 038,53 Kč, a dluh na příslušenství, které k dluhu v budoucnu přiroste, to vše ze smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba] banka, a.s., [IČO], sídlem [adresa], registrační [číslo] číslo účtu [bankovní účet], c) dluh na jistině a splatných úrocích v celkové výši 1 183 864,60 Kč, a dluh na příslušenství, které k dluhu v budoucnu přiroste, to vše ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s [právnická osoba] banka, a.s., [IČO], sídlem [adresa], registrační [číslo] číslo účtu [bankovní účet], d) dluh na jistině a splatných úrocích v celkové výši 3 673,76 Kč, a dluh na příslušenství, které k dluhu v budoucnu přiroste, to vše ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s [právnická osoba] banka, a.s., [IČO], sídlem [adresa], registrační [číslo] číslo účtu [bankovní účet], e) pohledávka ze smlouvy o účtu vedeném [právnická osoba] banka, a.s., [IČO], sídlem [adresa], číslo účtu [bankovní účet], ve výši 3 642,06 Kč, f) pohledávka ze smlouvy o účtu vedeném [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], a.s., [IČO], sídlem [adresa], číslo účtu [bankovní účet], ve výši 262,26 Kč. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se do vlastnictví žalované přikazuje: g) vybavení kuchyně: mikrovlnná trouba, kávovar, čistící přístroj Rainbow, h) vybavení obývacího pokoje a jídelny: lustr, ozdobný odkládací stolek – masiv a skleněná deska, HD satelitní přijímač, nástěnné poličky, stůl do obývacího pokoje – masiv, televizor 3D, i) vybavení pokoje: postel bílá masiv včetně matrace, skříňky bílé 2 ks, stolek bílý, j) vybavení zahrady: slunečník, zahradní nábytek Petrafleu, k) ostatní vybavení: záclony, garnýže, povlečení, ručníky, podsedáky, lustry, lampičky, polštářky, lůžkoviny, prostírání, ubrusy, nádobí, náčiní, příbory, rychlovarná konvice, mixér, obrazy, keramika, zrcadla, keramické květináče, vázy a další drobné předměty a drobné spotřebiče, stropní svítidlo, věšák na oděvy, l) pohledávka ze smlouvy o účtu vedeném [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], a.s., [IČO], sídlem [adresa], číslo účtu [bankovní účet], ve výši 11 637,15 Kč, m) pohledávka z pojistné smlouvy [číslo] vedené obchodní společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], ve výši 58 645,64 Kč, n) pohledávka z pojistné smlouvy [číslo] vedené [právnická osoba] pojišťovna, a.s., [IČO], sídlem [adresa], ve výši 121 500 Kč. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání zaniklého společného jmění žalobce a žalované částku 3 831 991,99 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 759 608 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 2 266,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 5 287,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. přikázal do vlastnictví žalobce pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [obec], [adresa] (dále jen„ dům“), vše v k. ú. [obec] (dále souhrnně též„ nemovitosti“ nebo„ předmětné nemovitosti“), dále zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba], č. [bankovní účet], v částce 3 642,06 Kč, zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba], č. [bankovní účet], v částce 262,26 Kč, práva a povinnosti z pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba], práva a povinnosti z pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba] Do vlastnictví žalované pak přikázal vybavení kuchyně (mikrovlnná trouba, gril Catler, kávovar, chladnička Ariston, pračka LG, čistící přístroj Rainbow, myčka, barové židle 2 ks, mlýnek na koření), vybavení obývacího pokoje a jídelny (jídelní stůl, jídelní židle, lustr, ozdobný odkládací stolek, masiv, skleněná deska, HD satelitní přijímač, nástěnné poličky, stůl do obývacího pokoje – masiv, sedací souprava rohová IKEA, sedací souprava IKEA, televizor 3D, komoda masiv), vybavení pokoje (postel bílá masiv včetně matrace, skříňky bílé 2 ks, stolek bílý, komoda zásuvková masiv 2 ks, skříň masiv 3 ks), vybavení ložnice (postel masiv), vybavení zahrady (zahradní lehátka, slunečník, zahradní nábytek Petrafleu, gril, stůl na pokrmy po grilování), ostatní vybavení (záclony, garnýže, povlečení, ručníky, podsedáky, lustry, lampičky, polštářky, lůžkoviny, prostírání, ubrusy, nádobí, náčiní, příbory, rychlovarná konvice, mixér, obrazy, keramika, zrcadla, keramické květináče, vázy a další drobné předměty a drobné spotřebiče, stropní svítidlo, zásuvková skříňka – koupelna, věšák na oděvy, regál na víno), dále zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba], č. [bankovní účet], v částce 11 637,15 Kč, práva a povinnosti z pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba], práva a povinnosti z pojistné smlouvy [číslo] u pojišťovny [právnická osoba] Dále přikázal žalobci a žalované rovným dílem k úhradě zůstatek dluhu z úvěru u [právnická osoba] [číslo] ve výši 544 078,94 Kč včetně budoucího příslušenství, č. [bankovní účet] ve výši 1 259 794,31 Kč včetně budoucího příslušenství, č. [bankovní účet] ve výši 24 124,02 Kč včetně budoucího příslušenství, a zavázal žalobce zaplatit žalované na vypořádání zaniklého společného jmění žalobce a žalované částku 3 094 162 Kč. Výrokem II. rozsudku uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28 %, tedy částku 454 594 Kč. Výrokem III. rozsudku zavázal žalobce nahradit státu náklady řízení v částce 1 303 Kč a výrokem IV. zavázal žalovanou nahradit státu náklady řízení v částce 4 651 Kč.

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě žalobce na vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále jen„ SJM“), která byla podána u soudu prvního stupně dne 30. 3. 2016.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobce i žalovaná.

4. Žalobce odvolání odůvodnil tím, že nebylo správně rozhodnuto o dluzích ze třech společných úvěrů [právnická osoba], když navrhoval, aby tyto dluhy byly přikázány výlučně jemu a zohledněny ve vypořádacím podílu. Ohledně vypořádacího podílu namítal jeho nesprávnou výši, zejména kvůli nesprávné výši hodnoty nemovitostí, dále nesouhlasil s nezhodnocením vnosů žalobce a neprovedení jejich valorizace, poukázal na chybné vypořádání částek z pojistných smluv, když tyto zanikly a byly i vyplaceny za trvání manželství, nesouhlasil s nepřiznáním disparity podílů v jeho prospěch a za nesprávné považoval posouzení hranice běžného hospodaření od února 2015 do září 2015.

5. Žalovaná odvolání odůvodnila tím, že soud prvního stupně chybně zohlednil neprokázané vnosy žalobce, oproti tomu nezohlednil vnosy žalované, dále nesprávně hodnotil oprávněnost dispozic žalobce s prostředky v SJM, když nebylo správně zhodnoceno, co bylo a co nebylo běžnou dispozicí. Vadně byly též posouzeny odklony žalobce ze SJM a pohledávky SJM vůči žalobci z titulu splacení jeho výlučného dluhu. Tři úvěry u [právnická osoba], měly být přikázány k úhradě žalobci za současného zohlednění skutečnosti, že z jednoho z úvěrů byl uhrazen výlučný dluh žalobce. Namítla též nesprávné stanovení poměru úspěchu účastníků ve sporu.

6. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ - § 10 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž doplnil dokazování (§ 213 odst. 2, 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu rozsudku soudu prvního stupně.

7. Na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně doplněného v odvolacím řízení lze dospět k tomu, že byl zjištěn následující skutkový stav věci: a) žalobce a žalovaná uzavřeli dne 19. 12. 1998 manželství, jež bylo rozvedeno k návrhu manžela (zde žalobce) ze dne 4. 6. 2015 rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 8. 2015, č. j. 7 C 185/2015-95, jenž nabyl právní moci dne 23. 9. 2015. V uvedeném řízení z výpovědi svědkyně – matky žalobce, vyplynulo, že tato rodinu žalobce finančně podporovala, opakovaně půjčovala žalobci peníze ze svého účtu na opravy jejich domu, přesně si objem finanční podpory nevybavila, byly to půjčky v řádu 40 000 Kč, 50 000 Kč a v obdobných sumách. Z výpovědi manželky (zde žalované) vyplynulo, že manžel jí řekl, že má účet a hypotéku, manžel hradil splátky, opravy domu a vše co bylo třeba, ona měla nižší příjem, starala se o chod domácnosti, když něco ušetřila, koupila nějaké věci, např. televizi či nábytek dětem, takto to bylo v rodině normální. Mezi účastníky bylo nesporné, že manželka se odstěhovala z domu v březnu 2015, příčinami rozvratu bylo vzájemné odcizení a ztráta vzájemné důvěry. To vše bylo zjištěno ze spisu soudu prvního stupně sp. zn. 7 C 185/2015. b) ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. P 271/2014 bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno k návrhu žalované (v tamním řízení matky) ze dne 24. 6. 2014 na úpravu poměrů k tehdy nezletilé dceři účastníků [jméno]. Účastníci v té době žili v jedné domácnosti, měsíční náklady spojené s bydlením žalovaná uvedla: zálohy na energie 7 300 Kč, hypotéka 20 000 Kč, dva úvěry ve výši 7 000 Kč až 8 000 Kč, které hradil žalobce (v tamním řízení otec), a náklady na údržbu rodinného domu. Žalobce k měsíčním výdajům uvedl, že zálohy na služby činí 7 300 Kč, splátky hypotéky 13 000 Kč a 7 000 Kč, uvedené hradí on. Z výpovědi žalované vyplynulo, že účastníci jezdili na drahé nadstandardní dovolené. Žalobce ve výpovědi potvrdil výše uvedené úhrady, dále uvedl, že jeho čistá průměrná mzda činí 50 000 Kč měsíčně, snaží se přivydělávat lektorskou činností. Platí životní pojištění, uhradil kontokorent, kreditní karty i úvěr [anonymizováno] a nyní má dvě hypotéky a půjčku 400 000 Kč, kterou musí doplatit. Od své matky si žalobce půjčil 40 000 Kč, které jí vrátil, doložil smlouvu o zápůjčce ze dne 27. 6. 2014 uzavřenou mezi [anonymizováno] s.r.o. na straně zapůjčitele a žalobcem na straně vydlužitele, jejímž předmětem byla zápůjčka pro žalobce ve výši 400 000 Kč, kterou měl použít ke konsolidaci půjček, kreditní karty a kontokorentních úvěrů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], a vrátit zpět zapůjčiteli do 31. 1. 2015 Náklady na dostavbu domu v letech 2012 až 2013 žalobce uvedl v celkové výši 510 000 Kč s rozpisy jednotlivých položek, například na krb, terasu, saunu, stavební práce, malování, dále je v tomto rozpise uvedeno, že v období od 2002 do 2008 bylo zaplaceno několik půjček na dostavbu domu v celkové výši 280 000 Kč, které již byly splaceny. Ve věci nezletilé dcery účastníků Okresní soud Brno-venkov rozhodl rozsudkem ze dne 15. 4. 2015, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 21. 5. 2015, jímž byla nezletilá svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. c) ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 4 C 135/2015 vyplývá, že byla zamítnuta žaloba žalované ze dne 26. 4. 2015 o výživné nerozvedené manželky s odůvodněním, že žalovaná měla v rozhodné době dostatečné finanční prostředky k pokrytí všech svých nákladů. Krajským soudem v Brně bylo toto rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že žalovaná se dopustila jednání v rozporu s dobrými mravy, když dne 29. 5. 2015 bez vědomí a souhlasu žalobce v době, kdy byl tento na pracovní cestě, odvezla veškeré zařízení rodinné domácnosti, aby je následně nabízela k prodeji na internetu a žalobci vyhrožovala podnětem na finanční úřad a na policii pro daňové úniky, vězením, zabavením všeho majetku, čímž nerespektovala důstojnost žalobce a právo rozhodovat o nakládání se společným majetkem. d) ohledně motorového vozidla [příjmení] [příjmení] se účastníci shodli, že byl součástí SJM a že jeho obvyklá cena ke dni zániku SJM byla 120 000 Kč. Dále se shodli na tom, že vozidlo již žádný z nich nemá v držení, neboť žalovaná jej po rozvodu v lednu 2017 prodala a finanční prostředky si ponechala. e) ohledně movitých věcí tvořících vybavení rodinné domácnosti a navržených k vypořádání, jak jsou uvedeny v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozsudku, byla mezi účastníky shoda ohledně jejich obvyklé ceny ke dni zániku SJM tak, že tato činí celkem částku 200 000 Kč. Účastníci se dále shodli na tom, že část věcí již žalovaná nemá v době rozhodování odvolacího soudu v držení, a ty, které má aktuálně v držení, jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku pod písm. g) až k ). f) za trvání manželství účastníků byly na základě kupní smlouvy ze dne 5. 6. 2002, s právními účinky vkladu ke dni 6. 6. 2002, nabyty předmětné nemovitosti za kupní cenu 3 500 000 Kč. Platební podmínky byly ve smlouvě sjednány tak, že částka 500 000 Kč bude zaplacena v hotovosti v den podpisu smlouvy, částka 1 000 000 Kč bude v den podpisu smlouvy složena kupujícími v hotovosti do notářské úschovy notáře JUDr. [jméno] [příjmení], a částka ve výši 2 000 000 Kč bude hrazena z hypotečního úvěru. Že k uvedenému došlo, dokládá potvrzení [jméno] [příjmení] ze dne 5. 6. 2002 o převzetí první splátky kupní ceny ve výši 500 000 Kč, protokol sepsaný notářem dne 5. 6. 2002, dle kterého účastníci jako kupující na základě výše uvedené kupní smlouvy požádali o přijetí do úschovy částky 1 000 000 Kč. Toto navíc bylo mezi účastníky nesporné. g) obvyklá cena předmětných nemovitostí podle stavu v době rozhodování byla znalcem [příjmení] [příjmení] aktuálně stanovena na částku 11 600 000 Kč, což bylo zjištěno z výslechu uvedeného znalce provedeného odvolacím soudem. Současně odvolací soud od znalce zjišťoval, jak ovlivní obvyklou cenu nemovitostí na nich váznoucí právní závada, a to tři zástavní práva, jimiž jsou nemovitosti zatíženy. K tomu znalec uvedl, že tato právní závada snižuje cenu nemovitostí o částku odpovídající výši zbývající části dluhů účastníků, jež jsou zajištěny zástavními právy (jde celkem o částku 1 684 576,89 Kč – viz písm. k ) tohoto odstavce odůvodnění). Znalcem stanovená obvyklá cena nemovitostí ve výši 11 600 000 Kč byla určena bez zohlednění zmíněné právní závady. Pokud se jedná o námitky žalobce proti znaleckému posudku, zde odvolací soud pro zjednodušení odkazuje na pečlivé a podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odstavec 28 odůvodnění), s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Pokud žalobce v odvolání namítal, že nebyl zohledněn znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba], tak k němu odvolací soud nepřihlédl, jelikož již s ohledem na běh doby není použitelný. Dům byl v průběhu manželství účastníků dobudováván, na čemž se účastníci shodli. h) ještě v době před nabytím předmětných nemovitostí účastníky na základě kupní smlouvy ze dne 5. 6. 2002, žalobce smlouvou o převodu vlastnictví bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemcích ze dne 15. 4. 2002 prodal bytovou jednotku a spoluvlastnický podíl (dále jen„ byt“) na ulici [ulice a číslo] v [obec] kupující [jméno] [příjmení], včetně movitých věcí. Kupní cena movitých věcí byla dohodnuta na částku 115 000 Kč. Kupní cena bytu byla dohodnuta na částku 1 600 000 Kč, která byla ponížena o částku 500 470,43 Kč použitou na úhradu výlučného úvěru žalobce určeného ke koupi uvedeného bytu, proto zbytek kupní ceny za byt činil částku 1 099 529,57 Kč, kterou kupující v den podpisu kupní smlouvy ze dne 15. 4. 2002 převedl na účet u [právnická osoba], [číslo] vedený na jméno Mgr. [jméno] [příjmení] (bylo nesporné, že jde o matku žalobce). To vše je patrno z uvedené smlouvy. Dále žalobce prodal téže kupující garážové stání (dále jen„ garáž“) k výše uvedenému bytu za kupní cenu 160 000 Kč, a to smlouvou o převodu spoluvlastnického podílu na jednotce ze dne 30. 9. 2002, což je patrno z uvedené smlouvy. Žalobce ve výpovědi vysvětlil, že na úhradu kupních cen účastníci spěchali právě kvůli pořízení předmětné nemovitosti a že kupující uhradila veškeré zmíněné platby kupních cen již v dubnu 2002, tj. částku 115 000 Kč za movité věci, částku 1 099 529,57 Kč za byt i částku 160 000 Kč za garáž, celkem částku 1 374 529,57 Kč. Tato částka 1 374 529,57 Kč je vnosem žalobce do majetku v SJM, jelikož byla za trvání manželství vynaložena na pořízení předmětných nemovitostí v SJM, jak je to rozvedeno dále. i) žalovaná namítala, že žalobce neprokázal, že prostředky, které obdržel z prodeje movitých věcí, bytu a garáže na ul. [ulice] v [obec] (1 374 529,57 Kč), byly použity na koupi předmětných nemovitostí. Zde odvolací soud odkazuje na hodnocení soudu prvního stupně (odstavec 31 a 32 odůvodnění jeho rozsudku), s nímž se ztotožňuje a pouze dodává, že žalovaná namítá nesprávnost závěrů ohledně hodnocení její výpovědi, avšak soud prvního stupně vyšel ohledně závěru o prokázání těchto vnosů žalobce jak z listinných důkazů, tak i z výpovědi žalobce a svědkyně (matky žalobce). Navíc u těchto vnosů je zjevná časová souslednost (prodej bytu a garáže časově krátce předcházel nabytí nemovitostí), nakonec sám žalobce uváděl, že na prodej bytu spěchal právně kvůli pořízení nemovitostí. Žalovaná v odvolání dále namítá, že účastníci složili část kupní ceny nemovitostí v hotovosti (1 500 000 Kč), zbytek byl uhrazen z úvěru u [právnická osoba] Uvedené tvrzení ovšem samo o sobě nepopírá, že u hotovosti nešlo (nemohlo jít) právě o prostředky z prodeje bytu a garáže na [anonymizováno]. Naproti tomu to, že se o uvedené prostředky (z prodeje bytu a garáže) jedná, uvedl jak žalobce, tak i slyšená svědkyně a nakonec i sama žalovaná toto soudu prvního stupně ve své výpovědi sdělila. Pokud v odvolání toto své prohlášení zpochybňuje tvrzením, že na základě její výpovědi nelze uzavřít, zda byl vnos do nemovitostí učiněn, a pokud snad ano, tak v jaké výši, tato tvrzení jsou již zjevně účelová a navíc v rozporu s ostatními provedenými důkazy hodnocenými soudem prvního stupně i soudem odvolacím v jejich vzájemné souvislosti. K další námitce žalované, že nebylo prokázáno, jakým způsobem se prostředky za prodej bytu a garáže dostaly z účtu matky žalobce, na který byly při prodeji složeny, do dispozice účastníků, odvolací soud poukazuje na to, že účastníci skládali prostředky na úhradu kupní ceny nemovitostí v částce 1 500 000 Kč v hotovosti, a žalovaná netvrdila, že se jednalo o prostředky z jiného (a z jakého) zdroje, např. z účtu účastníků. Naopak potvrdila, že se jednalo o prostředky za byt a garáž. Vést dokazování žalovanou navrženým směrem k předložení listin o výběru z účtu svědkyně by bylo bezpředmětné, neboť takové dokazování by mohlo prokázat jen výběr finančních prostředků a nikoli následný osud těchto prostředků. j) žalobce uplatnil k vypořádání též vnos ze svého výlučného majetku na majetek v SJM ve výši 200 000 Kč. Uvedl, že se jednalo o dar od matky jako vypořádání podílu z prodeje domu jeho rodiny v [anonymizováno] u [obec] v roce 2011, že tyto prostředky matka žalobce vložila na jeho účet (vložení na účet bylo prokázáno výpisem z účtu u [právnická osoba] ze dne 14. 11. 2011 o dvojím převodu částky 100 000 Kč a výpovědí žalobce a svědkyně – matky žalobce) a dále uvedl, že částku 200 000 Kč následně použil na dostavbu domu. Pokud žalovaná v odvolání namítala, že žalobce neprokázal, že částka 200 000 Kč od matky žalobce byla použita na dostavbu domu a poukázala na výpověď žalobce, že část se prostavěla a část se projedla, je nutno uvést, že žalobce nehovořil v této souvislosti konkrétně jen o částce 200 000 Kč, ale obecně o finančních darech od matky, kterých bylo více, jak to sama uvedla. Žalovaná v odvolání vytrhuje z kontextu jednotlivé části výpovědí účastníků, avšak tyto výpovědi je nutno hodnotit jako celek a současně také ve světle všeho, co v řízení vyšlo najevo a v souladu s dalšími provedenými důkazy. k) za trvání manželství, v únoru 2015, účastníci uzavřeli tři úvěrové smlouvy s [právnická osoba], která na základě těchto smluv účastníkům poskytla tyto tři úvěry: 1) úvěr registrační [číslo] číslo účtu [bankovní účet], 2) úvěr registrační [číslo] číslo účtu [bankovní účet], 3) úvěr registrační [číslo] číslo účtu [bankovní účet] (dále též„ tři úvěry“). Tyto úvěry byly mezi účastníky nesporné. Odvolací soud pouze ze sdělení zmíněné banky ze dne 13. 6. 2022 zjistil, že výše dluhu na jistině a splatných úrocích k datu tohoto rozhodnutí je u prvního úvěru 497 038,53 Kč, u druhého úvěru 1 183 864,60 Kč a u třetího úvěru 3 673,76 Kč (celkem 1 684 576,89 Kč), a dále zjistil, že žalobce na tyto tři úvěry uhradil po zániku manželství ze svých výlučných prostředků celkem částku 980 399 Kč (potvrzeno též výpisy z účtu žalobce). Dluhy z těchto třech úvěrů jsou zajištěny zástavním právem váznoucím na nemovitostech, což bylo zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí. l) žalobce je majitelem účtu č. [bankovní účet] vedeného [právnická osoba] bankou, a.s., pohledávka z tohoto účtu činila ke dni zániku manželství částku ve výši 3 642,06 Kč, kdy uvedené bylo prokázáno sdělením banky, m) žalobce je majitelem účtu č. [bankovní účet] vedeného [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] a.s., pohledávka z tohoto účtu činila ke dni zániku manželství částku 262,26 Kč, kdy uvedené bylo prokázáno sdělením banky, n) pokud se jedná o dvě pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba], a [číslo] u [právnická osoba], uplatněné žalobcem k vypořádání, tak ze sdělení obou pojišťoven vyplynulo, že oba produkty měly ke dni zániku manželství nulovou hodnotu. Nebylo tedy co v tomto směru vypořádávat. Tvrzení žalované o hodnotě 6 800 Kč u první pojistné smlouvy a 3 899 Kč u druhé pojistné smlouvy bylo vyvráceno uvedenými sděleními pojišťoven. Pokud se jedná o zbylé pojistné produkty, odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně uvedené v odstavcích 53 a 54 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. o) žalobkyně je majitelkou účtu č. [bankovní účet] vedeného [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], a.s., pohledávka z tohoto účtu činila ke dni zániku manželství částku 11 637,15 Kč, což bylo zjištěno ze sdělení uvedené společnosti, p) žalobkyně je majitelkou účtu [číslo] vedeného obchodní společností [právnická osoba], pohledávka z tohoto účtu činila ke dni zániku manželství částku 58 645,64 Kč, což bylo zjištěno ze sdělení uvedené společnosti, q) žalobkyně je majitelkou účtu [číslo] vedeného nyní [právnická osoba] pojišťovna, a.s. (dříve [právnická osoba]), pohledávka z tohoto účtu činila ke dni zániku manželství částku 121 500 Kč, což bylo zjištěno ze sdělení uvedené společnosti, r) ohledně výběrů z účtů žalobce, převodů z těchto účtů a úvěrů čerpaných žalobcem za trvání manželství, včetně období od ukončení soužití účastníků do rozvodu manželství, odvolací soud odkazuje na správné hodnocení soudu prvního stupně (odstavce 44 až 47 odůvodnění jeho rozsudku), pouze s výjimkou dvou částek uvedených dále (26 580 Kč a 39 814 Kč). Nejprve však k námitce žalované, že žalobce prováděl řadu transakcí a žalovaná oproti tomu transakce nad 10 000 Kč prakticky nikdy nečinila. Podle odvolacího soudu to však má odraz ve způsobu běžného hospodaření rodiny účastníků, neboť z dokazování vyplynulo, že to byl žalobce, kdo řešil finanční záležitosti rodiny po celou dobu fungování rodiny, tedy po dobu více než 15 let. Paušální námitka žalované, že dispozice žalobce s prostředky na účtech byly nikoli běžné, když disponoval s částkou tvořící polovinu úspor manželů, je proto závěr zavádějící. Pokud žalovaná výběry téměř vůbec nečinila a vše hradil žalobce, je nepochybné, že rodina účastníků musela z něčeho hradit obvyklé náklady domácnosti, ale také platit nákladné dovolené či dostavbu domu. Žalovaná uváděla výši příjmů rodiny mezi 50 000 Kč a 70 000 Kč, potom při délce trvání manželství necelých 17 let by se celkem jednalo o příjem pohybující se mezi částkou cca 10 200 000 Kč až 14 280 000 Kč, když navíc lze uvést, že toto je příjem aktuální a nelze očekávat, že shodný příjem měl žalobce i v roce 1998, kdy uzavřeli manželství. Pokud tedy dle žalované žalobce neoprávněně disponoval výlučně pro sebe částkou téměř 8 milionů, současně účastníci nabyli nemovitosti, kde část kupní ceny byla složena v hotovosti, již není zřejmé, z čeho rodina účastníků po celých 17 let běžně žila a uspokojovala své potřeby, kdy navíc z dokazování vyplynulo, že životní úroveň účastníků byla značně nadstandartní (drahé dovolené) a ještě po celé uvedené období probíhala dostavba či později i přestavba domu účastníků. Ohledně nadstandardního způsobu života účastníků lze opět odkázat na odstavce 39 až 43 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Hodnocení soudu prvního stupně, pokud jde o oprávněnost dispozic s peněžními prostředky, lze tedy považovat za správné (jak co do výše běžných dispozic po dobu trvání soužití účastníků částkou 50 000 Kč, tak i po ukončení soužití částkou 20 000 Kč měsíčně). Odvolací soud pouze shledal opodstatněnou námitku žalobce v odvolání, že v dispozicích nad částku 20 000 Kč po ukončení soužití účastníků byla nesprávně zahrnuta platba částky 26 580 Kč učiněná dne 4. 3. 2015 ve prospěch Státního fondu rozvoje bydlení a platba částky 39 814 Kč ze shodného data, kdy došlo k doplacení leasingu na motorové vozidlo Chevrolet Cruze. Celkem tedy žalobce neoprávněně disponoval s částkou 291 500 Kč (použil ji pro svou potřebu, a šlo tedy o prostředky v SJM vynaložené na výlučný majetek žalobce) a nikoliv s částkou 357 894 Kč, jak to uvedl soud prvního stupně uvedené (viz odstavec 46 jeho rozsudku). Zbývající námitky žalobce ve vztahu k oprávněnosti dispozic považuje odvolací soud již za neopodstatněné. Žalovaná namítala, že závěr soudu prvního stupně, že žalobce prokázal, že peníze čerpané z účtu byly spotřebovány ve prospěch rodiny či na rekonstrukci nemovitosti je natolik zjednodušující, že nese znaky svévole. K tomu odvolací soud uvádí, že žalovaná namítá neoprávněné dispozice žalobce, jež měl spotřebovat výlučně pro sebe prostředky v částce téměř 8 000 000 Kč (konkrétně 7 975 301,13 Kč), což je ale (jak je již výše uvedeno) výrazně více než polovina celkových příjmů domácnosti za celé období trvání manželství (při zohlednění nižších příjmů zpočátku se jedná o cca 80 % příjmů za celé období trvání manželství), což by nepochybně mělo dopad na (vysoký) životní standard rodiny; závěr soudu prvního stupně tak rozhodně nelze označit za zjednodušující. s) pokud se jedná o žalobcem nedůvodně uplatněné částky k vypořádání ve výši 110 000 Kč na zaplacení kontokorentu dne 13. 12. 2012 jeho matkou na účet č. [bankovní účet], 39 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a 159 600 Kč na splacení úvěru [číslo] ze dne 22. 10. 2004 od [právnická osoba], a úvěru ze dne 23. 8. 2004 od [právnická osoba], odvolací soud zde plně odkazuje na skutková zjištění a závěry soudu prvního stupně uvedená v odstavci 34 odůvodnění jeho rozsudku, s nimiž souhlasí, t) žalovaná za dobu existence SJM poskytla své dceři z předchozího manželství jako dar finanční prostředky v částce 100 000 Kč. Nebylo sporu o tom, že se jednalo o částku získanou z jednoho ze třech úvěrů. Odvolací soud zde plně odkazuje na skutková zjištění a závěry soudu prvního stupně uvedená v odstavci 25 odůvodnění jeho rozsudku, s nimiž souhlasí. u) žalovaná tvrdila, že z jednoho ze třech společných úvěrů byl splacen i výlučný dluh žalobce v částce 480 000 Kč. Úhrada této částky nebyla sporná, sporné bylo, zda žalovaná o uvedeném dluhu věděla, což tvrdil žalobce. Žalovaná namítala, že dluh jí znám nebyl, věděla, že z tohoto společného úvěru má být dlužná částka uhrazena, ale tím nevyslovila souhlas s tím, že se jedná o dluh společný, vycházela z toho, že jde o výlučný dluh žalobce. v) žalovaná tvrdila vnos částky 400 000 Kč ze svých výlučných prostředků do SJM s tím, že se jednalo o částku, kterou obdržela v rámci vypořádání SJM z předchozího manželství žalované. Z její účastnické výpovědi však vyplynulo, že tuto částku obdržela ještě před uzavřením manželství se žalobcem a že v té době ji účastníci spotřebovali, proto tento vnos nelze vypořádat (nehledě na to, že ani nebyl prokázán). w) žalovaná dále tvrdila vnos částky 800 000 Kč ze svých výlučných prostředků do SJM s tím, že se jednalo o částku, kterou získala za byt od dědečka. Žalovaná však v rámci své výpovědi uváděla rozličné způsoby použití těchto peněžních prostředků do SJM (tyto způsoby měnila), proto je její výpověď nevěrohodná, a odvolací soud tedy žalované neuvěřil, že tyto prostředky byly použity ve prospěch SJM. Nelze přisvědčit námitce žalované, že jde o obdobnou situaci jako u vnosů žalobce za prodej jeho bytu na [anonymizováno], jelikož výpověď žalované ohledně částky 800 000 Kč byla osamocená, bez dalších důkazů prokazujících uskutečnění prodeje bytu dědečka a výši utržené kupní ceny, navíc žalovaná neprokazuje, že tato částka byla použita na pořízení nemovitostí. K tomu odvolací soud poznamenává, že hodnocení veškerých důkazů je nutno provádět v celkové souvislosti, zejména s ohledem na skutečnost, že je zde projednáváno období téměř dvaceti let manželského soužití.

8. Po zohlednění skutkových zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu dospěl odvolací soud k následujícím právním závěrům.

9. Uzavřením manželství dne 19. 12. 1998 vzniklo podle § 136 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) mezi žalobcem a žalovanou [příjmení], které zaniklo rozvodem manželství účastníků dne 23. 9. 2015. Žalobce a žalovaná neuzavřeli dohodu o vypořádání SJM manželů, a žalobce tak navrhl, aby o vypořádání SJM rozhodl soud (§ 740 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)).

10. Protože k zániku SJM došlo rozvodem manželství po 1. 1. 2014, řídí se vypořádání SJM právní úpravou o. z. Podle § 3028 odst. 2 o. z. se však vznik právních poměrů, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku posuzují podle dosavadních právních předpisů, tj. podle obč. zák. 11. § 742 o. z.: <i>(1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:</i> <i>a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,</i> <i>b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,</i> <i>c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,</i> <i>d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,</i> <i>e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,</i> <i>f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.</i> <i>(2) Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.</i> 12. Odvolací soud předesílá, že pro zjednodušení a stručnost v řadě případů odkazuje v odůvodnění tohoto rozsudku na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, což je přípustný postup, neboť jak uvedl Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2783/2018, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně.

13. K movitým věcem (výrok I. písm. g) až k ) tohoto rozsudku):

14. Mezi účastníky nebylo sporu o ceně celého souboru těchto věcí ani o tom, že mají být přikázány žalované. Odvolací soud proto v souladu se shodným návrhem účastníků věci, které má žalovaná v držení k datu rozhodnutí, přikázal do vlastnictví žalované. Pokud se jedná o položky, které byly prodány či darovány dceři účastníků, tyto odvolací soud již žalované nepřikazoval, avšak (nesporná) hodnota všech movitých věcí ve výši 200 000 Kč byla zohledněna při vypořádání SJM jako hodnota přikázaná žalované.

15. K motorovému vozidlu tovární značky Chevrolet Cruze:

16. V SJM bylo k datu zániku manželství motorové vozidlo [příjmení] [příjmení], které nemohlo být přikázáno žádnému z účastníků, neboť bylo po zániku SJM žalovanou prodáno. Žalovaná polovinu utržené částky žalobci nevyplatila, proto odvolací soud vypořádal obvyklou cenu vozidla ve výši 120 000 Kč jako hodnotu přikázanou žalované.

17. K nemovitostem (výrok I. písm. a) tohoto rozsudku) a k nemovitostem se vztahujícím třem úvěrům (výrok I. písm. b), c) a d) tohoto rozsudku):

18. Obvyklá cena nemovitostí podle stavu v době rozhodování odvolacího soudu činí částku 11 600 000 Kč. Bylo však nutno zohlednit, že na nemovitostech vázne právní závada ve formě zástavního práva k zajištění tří společných úvěrů s celkovou výší dluhu 1 684 576,89 Kč. Od částky 11 600 000 Kč proto odvolací soud odečetl zmíněnou částku dluhu 1 684 576,89 Kč (snižující hodnotu nemovitostí coby právní závada) a při vypořádání SJM počítal s hodnotou žalobci přikázaných nemovitostí ve snížené výši 9 915 423,11 Kč, za současného přikázání společných dluhů ze tří úvěrů pouze do vlastnictví žalobce. Takto bylo postupováno s ohledem na to, že odvolací soud vyhověl návrhu žalobce, aby mu byly přikázány do jeho vlastnictví jak nemovitosti, tak společné dluhy ze tří úvěrů, s čímž žalovaná souhlasila, a dále s ohledem na to, že jde o dluhy, které jsou zajištěny zástavním právem váznoucím na žalobci přikazovaných nemovitostech. Za těchto okolností odvolací soud nestanovil žalované náhradovou povinnost podílet se rovným dílem na splacení předmětných tří úvěrů. Popsané skutečnosti jsou tedy výjimečnými okolnostmi, jež odůvodňují přikázaní společných dluhů pouze žalobci, tj. výjimečný odklon od obecného pravidla, že společné dluhy se při vypořádání SJM přikazují účastníkům rovným dílem. Při tomto postupu odvolací soud aplikoval závěry aktuální judikatury Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho rozsudku ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo].

19. K účtům (výrok I. písm. e), f) a l) tohoto rozsudku):

20. Pokud se jedná o účty přikázané účastníkům, bylo vyhověno shodnému návrhu účastníků a každému z nich byly přikázány účty vedené na jméno toho kterého účastníka. Hodnota takto přikázaných pohledávek dle výše částky, která na každém účtu byla ke dni zániku manželství, byla zohledněna v celkovém hodnotě vypořádávaného majetku.

21. K dispozicím na účtech za trvání manželství:

22. Žalovaná namítá, že žalobce prováděl řadu transakcí a žalovaná oproti tomu transakce nad 10 000 Kč prakticky nikdy nečinila. Toto však má odraz ve způsobu běžného hospodaření rodiny účastníků, když z dokazování vyplynulo, že to byl žalobce, kdo řešil finanční záležitosti rodiny, a to po celou dobu trvání manželství, tedy po dobu více než 15 let. Žalovaná přijala tento model fungování manželů, akceptovala jej a nemůže tak nyní namítat v podstatě každý jednotlivý výběr z účtu (resp. výběr přesahující 10 000 Kč) jako výlučnou dispozici manžela bez jejího souhlasu. Žalovaná si navíc odporuje ohledně toho, co bylo u účastníků obvyklou správou majetku (§ 145 obč. zák.), resp. od 1. 1. 2014 co bylo běžnou záležitostí (§ 714 o. z.). Žalovaná totiž uvádí, že v podstatě po celé manželství nevěděla, jaké jsou majetkové poměry rodiny, že nevěděla o úvěrech, ale současně uváděla, že jí žalobce po celou dobu sděloval, že musí šetřit, protože mají dluhy. Dále tvrdila, že bez výpisů z účtu není schopna tvrdit potřebné skutečnosti, neboť neví, jaká je majetková situace rodiny, avšak ve chvíli, kdy měla výpisy k dispozici, přišla s tvrzením, že účastníci měli domluvenu jako hranici transakcí, přes kterou si budou transakce hlásit, částku 10 000 Kč. Je nepochybné, že účastníci z něčeho museli žít, když sama žalovaná potvrdila, že o finanční chod domácnosti se staral manžel. Není úkolem soudu v rámci vypořádání SJM zkoumat pohyb na účtu u každé jednotlivé položky za celých 17 let a následně požadovat po manželu, který měl finanční hospodaření dle dohody účastníků na starosti, aby prokazoval, na co ten který výběr vynaložil. [příjmení] o vypořádání SJM není zúčtovacím sporem o každou jednotlivou korunu. Uvedené by odporovalo uspořádání vztahů účastníků po dobu celého manželství, kdy jednali ve shodě. Právě touto optikou je nutno nazírat na ust. § 145 odst. 2 obč. zák. či po 1. 1. 2014 na ust. § 714 odst. 1 o. z. I s ohledem na vysokou životní úroveň manželů (od koupi domu v roce 2002 tento de facto po celou dobu dostavovali či přestavovali, a současně jezdili na nákladné zahraniční dovolené) je nutno posuzovat obvyklou správu majetku v SJM, resp. míru běžnosti záležitostí týkajících se SJM.

23. Namítat pak za dané situace paušálně (jak učinila žalovaná v odvolání), že dispozice žalobce s prostředky na účtech byly nikoli běžné, když disponoval s částkou tvořící polovinu úspor manželů je závěr zavádějící. Pokud žalovaná výběry vůbec nečinila a vše hradil žalobce, pak je nepochybné, že rodina účastníků musela z něčeho hradit obvyklé náklady domácnosti, ale také platit nákladné dovolené či dostavbu domu.

24. Odvolací soud posoudil jako opodstatněné pouze námitky žalobce uplatněné v odvolání, že v dispozicích nad částku 20 000 Kč po ukončení soužití účastníků byly zahrnuty i platby, které tam zahrnuty být neměly, konkrétně šlo o platbu 26 580 Kč učiněnou dne 4. 3. 2015 ve prospěch Státního fondu rozvoje bydlení a platbu 39 814 Kč ze shodného data, kdy došlo k doplacení leasingu na vozidlo [příjmení] [příjmení], celkem se tedy jedná o částku 291 500 Kč oproti soudem prvního stupně uvedené částky 357 894 Kč. Zbývající odvolací námitky žalobce ve vztahu k oprávněnosti dispozic považuje odvolací soud za neopodstatněné a plně odkazuje na závěry učiněné soudem prvního stupně uvedené v odstavcích 44 až 46 jeho rozsudku.

25. K vypořádaným pojistným smlouvám (výrok I. písm. m), n) tohoto rozsudku) a k již zaniklým pojištěním žalobce:

26. Zde lze odkázat na závěry soudu prvního stupně ohledně položek pojištění uvedené v odstavcích 53 a 54 odůvodnění jeho rozsudku. Nedůvodná je námitka žalobce, že mělo být zohledněno 15% zdanění u předčasně ukončeného penzijního připojištění u [právnická osoba] smlouvy [číslo] (hodnota ke dni zániku manželství byla 82 581,90 Kč), odvolací soud uvádí, že se nedaní vlastní příspěvky, ale pouze výnosy, a tuto daň odvádí penzijní společnost. Jediné co by případně zdaňoval sám žalobce, by byly prostředky, o které si v uplynulých 10 letech snížil daňový základ podle § 15 odst. 5 zákona č. 586/199Sb., o daních z příjmů, neboť příjmem podle § 10 cit. zákona ve zdaňovacím období, ve kterém k tomuto zániku došlo, jsou částky, o které byl poplatníkovi v uplynulých deseti letech z důvodu zaplacených příspěvků na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření základ daně snížen, což však žalobce netvrdil (uváděl obecné zdanění ve výši 15 %). Neopodstatněná je i námitka žalobce, že částka 30 879 Kč byla ve prospěch žalované započítána 2x, jednak z titulu vypořádacího podílu z životního pojištění žalobce a jednak jako výběry z účtu žalobce, avšak uvedené prostředky byly spotřebovány ještě před zánikem SJM, a není proto co vypořádávat. Zde je na místě poukázat, že pokud byla tato částka spotřebována v době po jejím vyplacení, tj. po 2. 6. 2015, nepochybně nebyla spotřebována ve prospěch rodiny, kdy účastníci již v té době žili odděleně, a je tak dán důvod tuto částku zohlednit ve vypořádání tak, aby podíly účastníků na ní byly stejné (§ 742 odst. 1 písm. a) o. z.).

27. K půjčce žalobce ve výši 480 000 Kč od [právnická osoba] s.r.o. a k další tvrzené půjčce žalobce ve výši 1 300 000 Kč:

28. Odvolací soud přijal, při nezměněné skutkové situaci, odlišný právní závěr oproti soudu prvního stupně. Nebylo sporu o tom, že částka 480 000 Kč byla splacena z jednoho ze tří společných úvěrů účastníků od [právnická osoba] (konkrétně z úvěru reg. [číslo] č. účtu [bankovní účet]). Pokud se jedná o skutkové závěry ohledně této položky, lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že se jednalo o výlučný dluh žalobce, že žalovaná o tomto dluhu (půjčce) nevěděla, avšak věděla, že byl uhrazen ze společného úvěru. Soud prvního stupně následně dospěl k závěru, že žalovaná souhlasem s úhradou dluhu žalobce ze společného úvěru dodatečně schválila jako půjčku společnou (společný dluh). Uvedenému závěru nelze přisvědčit. Z dokazování neplynulo, že by tímto žalovaná souhlasila se zahrnutím dluhu do SJM, pouze souhlasila, že tento výlučný dluh žalobce bude ze společných prostředků uhrazen. Žalovaná sdělila, že souhlasila se splacením tohoto výlučného závazku žalobce z uvedeného úvěru, z toho však nelze dovodit, že by v době poskytnutí půjčky ani následně v době jejího splacení společným úvěrem souhlasila s tím, že se jedná o půjčku společnou a má být uhrazena ze SJM. Žalobce tvrdil, že žalovaná věděla o tomto dluhu od počátku, avšak odvolací soud mu v tomto rozsahu (shodně jako soud prvního stupně) neuvěřil, zejména s ohledem na to, že skutečnosti ohledně dalších dvou dluhů (1 300 000 Kč, a dále 400 000 Kč, jenž byl následně vysvětlen jako půjčka ve výši 480 000 Kč, neboť došlo k navýšení částky 400 000 Kč o 80 000 Kč) od [právnická osoba] s.r.o. a od pana [příjmení] žalobce uváděl nekonzistentně, jakoby sám nevěděl, jaké částky, zda a kdy si skutečně půjčil (přičemž se jednalo o nemalé finanční prostředky, kde by byl takovýto omyl s ohledem na běh doby odůvodněný). V takové situaci nelze očekávat (při způsobu finančního hospodaření účastníků, kdy vše vyřizoval žalobce), že by o uvedeném žalovaná věděla. K této položce tak lze uzavřít, že půjčka žalobce ve výši 480 000 Kč je dluhem, který náleží výhradně žalobci (nejedná se o společný dluh). Za situace, kdy bylo prokázáno, že tato půjčka byla zaplacena ze společných prostředků, je proto důvodný požadavek žalované na vypořádání této částky v rámci SJM ve smyslu § 742 odst. 1 písm. b) o. z., tedy aby žalobce nahradil to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na jeho výhradní majetek. Žalobce tedy v rámci vypořádání nahradí žalované polovinu této částky, tj. částku 240 000 Kč.

29. Žalovaná tvrdila, že nevěděla ani o dalších dvou půjčkách žalobce v částkách 400 000 Kč a 1 300 000 Kč. Žalovaná však netvrdí, zda, kdy a jak měly být tyto údajné půjčky uhrazeny ze společných prostředků, oproti tomu žalobce uvádí, že tyto půjčky nebyly realizovány, resp. že částka 400 000 Kč je vlastně půjčkou ve výši 480 000 Kč, neboť původně bylo zapůjčeno 400 000 Kč a následně došlo k navýšení této částky (viz výše). Není zjevné, co chce žalovaná ohledně těchto dvou položek vlastně vypořádat, neboť předpokladem vypořádání výlučných půjček žalobce je, že byly uhrazeny ze společných prostředků v SJM. Žalovaná nedůvodně v odvolání namítá, že tvrzení o nerealizaci půjček žalobce uplatnil po koncentraci řízení, neboť podle odvolacího soudu účinky koncentrace u soudu prvního stupně vůbec nenastaly z důvodu neprovedení všech úkonů uvedených v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 98/ 2013). Řečeno jinak, při vypořádání SJM je sice každý z manželů povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek (§ 742 odst. 1 písm. b) o. z.), avšak tato okolnost zde nenastala.

30. K částce 100 000 Kč – dar pro dceru žalované:

31. Jelikož žalovaná poskytla své dceři z prvního manželství ze SJM účastníků částku 100 000 Kč jako dar, byla tato částka posouzena ve smyslu § 742 odst. 1 písm. b) o. z., a žalovaná je povinna žalobci nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na její výhradní majetek (majetek její dcery). V rámci výpočtu vypořádacího podílu půjde o náhradu jedné poloviny této částky žalobci, tj. částky 50 000 Kč.

32. K žalovanou tvrzené částce 400 000 Kč, jež obdržela v rámci vypořádání SJM z předchozího manželství, a kterou uplatnila jako vnos do SJM: Z dokazování vyplynulo, že uvedená částka se součástí SJM účastníků vůbec nestala, neboť sama žalovaná uvedla, že byla účastníky spotřebována ještě před uzavřením manželství s žalobcem, a nemohlo se tak z povahy věci jednat o vnos žalované do SJM.

33. K žalovanou tvrzené částce 800 000 Kč, jež obdržela od dědečka za prodej jeho bytu, a kterou uplatnila jako vnos do SJM:

34. Žalovaná v odvolání namítala, že žalobce vnos od dědečka popřel, a jelikož u daru se jedná o dvoustranný právní úkon, je chybný závěr soudu prvního stupně o daru pro oba účastníky. Žalované lze přisvědčit v tom, že pokud žalobce popřel, že by o uvedené částce věděl jako o daru, vylučuje to, aby se jednalo o společný dar, neboť u darovací smlouvy se požaduje přijetí daru obdarovaným (§ 628 odst. 1 obč. zák.). Sama žalovaná však uvedla, že se jednalo o dar od dědečka oběma manželům. Že to žalobce vylučuje, nedokládá, že se jednalo o výlučný dar pro žalovanou (když tato uvedené ani netvrdila), tím méně se pak mohlo jednat o vnos žalované z jejího výlučného majetku do SJM, když sama ani netvrdila, že by se o její výlučný majetek jednalo. Odvolací soud tak uzavírá, že již samotné tvrzení žalované vylučuje možnost vypořádání této položky jako její vnos podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z.

35. K disparitě podílů navržené účastníky:

36. Odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na správnou argumentaci soudu prvního stupně, jehož závěry mají podklad v provedeném dokazování a jsou logicky a přesvědčivě odůvodněny (viz odstavec 62 odůvodnění jeho rozsudku). Na základě obdobné argumentace lze považovat za nedůvodný návrh žalované na disparitu podílů v jejím závěrečném návrhu, kde požadovala podle § 742 odst. 1 písm. e) o. z. zohlednit, že to byla ona, kdo převážně pečovala o dceru účastníků a starala se o rodinnou domácnost. Z dokazování však vyplynulo, že v průběhu manželství měli účastníci paní na úklid a péče o domácnost tak zjevně nebyla výlučně na žalované. I pokud by tomu tak bylo, tak jak již uvedl správně soud prvního stupně, její péče byla vyvážena na druhé straně vyšší zásluhou žalobce na finančním zabezpečení rodiny. Tvrzení žalované, že je nutno zohlednit, že žalobce výlučně užívá dům a ona si musela zajistit vlastní bydlení, je sice pravdivé, není však důvodné na tom založit disparitu podílů. Na druhé straně je to totiž žalobce, kdo nese veškeré náklady spojené s údržbou domu (nemovitostí). Navíc žalovaná si z domu při odchodu odnesla společné věci (vybavení domu) bez vědomí a souhlasu žalobce, který si tak musel zajistit nové vybavení. Žalovaná přitom část věcí ani nepotřebovala a prodávala je přes internet. Lze shrnout, že důvody pro disparitu podílů účastníků nejsou dány.

37. K žalobcem navržené valorizaci vnosů:

38. Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v jeho závěru, že důvody pro valorizaci vnosů žalobce podle § 742 odst. 2 o. z. nejsou dány, což soud prvního stupně řádně a přesvědčivě vyložil v odstavci 36 odůvodnění jeho rozsudku. Lze jen doplnit další argument svědčící proti valorizaci vnosů, a to že v průběhu manželství byl dům dostavován a následně i přestavován, a nelze tak dospět k závěru, že by ke zvýšení hodnoty domu (nemovitostí) došlo výlučně či převážně v důsledku vynaloženého vnosu žalobce. Žalobce namítal, že za jeho finanční prostředky byly zakoupeny i pozemky, jejichž hodnotu lze poměřit, a že soud prvního stupně sice k důkazu provedl znalecké posudky k ocenění pozemků, ale neučinil z nich žádné závěry o neprovedení valorizace vnosů. K tomu lze uvést, že i kdyby tyto posudky k důkazu provedl odvolací soud, tak by zjištění z nich plynoucí na výše vyloženém závěru o nedůvodnosti valorizace vnosů nic nezměnilo.

39. K nevypořádání přeplatku z vyúčtování spotřeby elektřiny:

40. Soud může vypořádat pouze ty položky tvořící součást SJM, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od jeho zániku (§ 741 o. z.). Tzv. pravidlo tří let brání tomu, aby se po uplynutí této lhůty účastníci domáhali vypořádání věcí, pohledávek či dluhů, které do té doby nebyly předmětem řízení. Žalovaná uplatnila požadavek na vypořádání přeplatku z vyúčtování spotřeby elektřiny u [anonymizováno] [právnická osoba], vyplaceného žalobci ve výši 21 831 Kč, avšak učinila tak až v podání ze dne 12. 1. 2021, tedy po uplynutí lhůty tří let od zániku SJM (23. 9. 2015). Soud prvního stupně proto správně tuto položku nevypořádal.

41. Výpočet vypořádacího podílu:

42. Celková hodnota majetku, který je vypořádáván, činí částku 10 570 978,12 Kč. Položky přikázané žalobci jsou v těchto hodnotách: a) 9 915 423,11 Kč – hodnota nemovitostí (výrok I. písm. a) tohoto rozsudku) určená znalcem byla ve výši 11 600 000 Kč, od níž byla odečtena výše tří společných dluhů z úvěrů u [právnická osoba], přikázaných žalobci v celkové výši 1 684 576,89 Kč (výrok I. písm. b), c) a d) tohoto rozsudku), b) pohledávky na účtech v částce 3 642,06 Kč a 262,26 Kč, c) tři pojištění v částkách 82 581,90 Kč a 30 879 Kč a 26 407 Kč. Položky přikázané žalované jsou v těchto hodnotách: a) movité věci v částce 200 000 Kč, b) motorové vozidlo v částce 120 000 Kč, c) pohledávka na účtu v částce 11 637,15 Kč, d) dvě pohledávky z pojistných smluv v částkách 58 645,64 Kč a 121 500 Kč.

43. Žalobce při vypořádání získal majetek v hodnotě 10 059 195,33 Kč a žalovaná získala majetek v hodnotě 511 782,79 Kč.

44. Následně bylo nutno zohlednit vnosy žalobce v celkové výši 1 574 529,57 Kč z jeho výlučného majetku na SJM, jež sestávají z: a) částky 1 374 529,57 Kč (115 000 Kč za movité věci, 1 099 529,57 Kč za byt a 160 000 Kč za garáž, vše v souvislosti s prodejem žalobcova bytu na ul. [ulice] – viz odst. 7 písm. h) odůvodnění), b) částky 200 000 Kč jako daru od matky žalobce na dostavbu domu (odst. 7, písm. j) odůvodnění). Od celkové hodnoty vypořádávaného majetku ve výši 10 570 978,12 Kč bylo nutno odečíst hodnotu vnosů žalobce ve výši 1 574 529,57 Kč a výsledkem je částka 8 996 448,55 Kč. Z této částky činí polovina částku 4 498 224,28 Kč, což je podíl obou účastníků na majetku, zatím bez zohlednění dluhů. Podíl žalobce ve výši 4 498 224,28 Kč navýšen o vnosy činí částku 6 072 753,85 Kč. U žalované je podíl stále ve výši 4 498 224,28 Kč, neboť tato ohledně uplatnění vnosů nebyla úspěšná. Žalobce tak má o 3 986 441,49 Kč více, než činí jeho podíl, a žalovaná má o stejnou částku méně. Dále je nutno zohlednit splátky třech úvěrů u [právnická osoba], které žalobce uhradil po rozvodu manželství do rozhodnutí odvolacího soudu. Jednalo se celkem o částku 980 399 Kč. Sám měl hradit polovinu těchto splátek v částce 490 199,50 Kč a za žalovanou uhradil druhou polovinu v částce 490 199,50 Kč, kterou je zapotřebí odečíst od částky 3 986 441,49 Kč; výsledkem je tedy částka 3 496 241,99 Kč. Následně došlo k zohlednění úhrady výlučného dluhu žalobce ze SJM ve výši 480 000 Kč, a to přičtením poloviny této částky, kterou je povinen uhradit žalované. Součtem částek 3 496 241,99 Kč a 240 000 Kč se dospívá k částce 3 736 241,99 Kč. Poté byl zohledněn dar žalované její dceři v částce 100 000 Kč, a to opět polovinou této částky, neboť právě její polovinu je povinna uhradit žalovaná v rámci vypořádání SJM žalobci. Odečtením částky 50 000 Kč od částky 3 736 241,99 Kč se dospívá k částce 3 686 241,99 Kč. U této položky došlo k zohlednění částky výběrů žalobce od února 2015 do rozvodu manželství účastníků v částce 291 500 Kč (prostředky čerpané žalobcem po ukončení soužití účastníků). Z uvedeného polovina činí částku 145 750 Kč, kterou by byl žalobce povinen zaplatit žalované. Přičtením této částky 145 750 Kč k částce 3 686 241,99 Kč dospěl odvolací soud k výsledné výši vypořádacího podílu, který činí částku 3 831 991,99 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobci k úhradě žalované tímto rozsudkem.

45. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je třeba splnit povinnost uloženou rozsudkem ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce požadoval delší lhůtu k plnění, pokud se jedná o úhradu vypořádacího podílu, souladně se lhůtou, která bude poskytnuta žalované k její žádosti o delší lhůtu k náhradě nákladů řízení. Odvolací soud tomuto návrhu vyhověl a oběma účastníkům stanovil shodnou přiměřenou lhůtu k plnění v délce šesti měsíců.

46. S ohledem na vše výše uvedené proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku odvolacího soudu.

47. O nákladech řízení mezi účastníky v řízení o vypořádání SJM soud rozhoduje podle úspěchu ve věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3649/2015). Procesní úspěch účastníka řízení je třeba posuzovat z více hledisek. Rovnost podílů je pouze jedním z hledisek při posuzování úspěchu účastníka. Je nutno vzít v úvahu výsledek řízení a poměřit jej s návrhy stran v průběhu řízení, přihlížet k výši požadovaného a skutečně přiznaného vypořádacího podílu, zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky o vyšší hodnotě) náleží do SJM a které nikoliv, a je také nutno zohlednit, co každá ze stran požadovala a čeho se jí dostalo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5395/2017).

48. Je tedy zřejmé, že pouhé matematické vyjádření způsobu vypořádání jednotlivých položek pro posouzení úspěchu ve sporu nepostačuje a do výsledného hodnocení se promítá i úvahová složka. Prvotně odvolací soud uvádí, že při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků nezohlednil hodnotu nemovitostí, neboť zde byla od počátku mezi účastníky shoda, komu má být tato položka přikázána. Spor byl pouze o hodnotu nemovitostí, kdy odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vycházel ze znaleckého posudku, a odvolací soud proto uvedenou položku v poměru úspěchu a neúspěchu nezohlednil, neboť by spravedlivě nezohledňovalo výsledek sporu. Do poměru úspěchu a neúspěchu účastníků nezapočetl ani dluh ze tří úvěrů, neboť i zde byly návrhy účastníků ohledně jejich vypořádání shodné. Totéž platí ohledně pohledávek přikázaných každému z účastníků, pokud se jedná o pohledávky z účtu (výrok I. písm. e), f) a l) tohoto rozsudku) a odvolací soud rozhodl o jejich vypořádání v souladu se shodnými návrhy účastníků. Dále nebyla zohledněna ani částka 1 300 000 Kč a 400 000 Kč (tvrzené výlučné půjčky žalovaného), když ohledně nich to byl žalobce, kdo zásadně měnil skutková tvrzení a nebylo by tak spravedlivé přičítat je jako neúspěch žalované. Dále nebyla zohledněna částka 2 754 408 Kč, kdy se jedná o součet částek čerpaných úvěrů (21 jednotlivých položek), k čemuž odvolací soud vedl závěr přijatý k těmto úvěrům o aplikaci disparity podílů, když za této situace se naopak jevilo nespravedlivé zahrnout tyto částky do neúspěchu žalované.

49. Nejprve tedy úspěch žalované: zde se jedná o částky 480 000 Kč (výlučný dluh žalobce), tři částky uplatněné žalobcem neúspěšně k vypořádání, a to 110 000 Kč, 39 000 Kč, 159 600 Kč, dále pak 291 500 Kč (částky neoprávněně čerpané žalobcem po ukončení společného soužití), tři částky pojištění (82 581,90 Kč, 30 879 Kč a 26 407 Kč) a žalobcem neúspěšně uplatněná valorizace vnosu v částce 1 772 000 Kč Celkem je tak úspěch žalované představován částkou 2 991 367,90 Kč. Naproti tomu žalobce byl úspěšný s vnosy do nemovitostí ve výši 1 374 529,57 Kč (1 099 529,57 Kč, 115 000 Kč a 160 000 Kč), s vnosem do nemovitostí ve výši 200 000 Kč z daru od matky, 800 000 Kč uplatněných neúspěšně žalovanou (dar od dědečka), ve výši 400 000 Kč coby žalovanou tvrzený vnos z vypořádání předchozího SJM, ve výši 100 000 Kč coby dar ze SJM dceři žalované. Dále byl žalobce úspěšný s výběry z účtu – zde byly uplatněny 3 různé částky a pro poměr úspěchu odvolací soud zhodnotil jako spravedlivé vyčíslit neúspěch žalované částkou nejnižší, tj. částkou 3 870 073,60 Kč, když u této částky se jednalo o zohlednění celkových převodů a dispozic s účtem přesahující částku 50 000 Kč, ve shodě s tím, jak obvyklou správu majetku posoudil soud prvního stupně. Zahrnout tedy do neúspěchu žalované celou částku uváděných neoprávněných dispozic ve výši 7 975 301,13 Kč se odvolacímu soudu jevilo nepřiměřené a neodpovídající celkovému výsledku sporu. Žalobce byl úspěšný dále co do částek 70 000 Kč a 150 000 Kč (tvrzené neoprávněné dispozice s prostředky v SJM ve vztahu k matce žalobce), dále u pojistného v částkách 6 800 Kč, 3 899 Kč, 14 797 Kč a 38 523 Kč a u přeplatku za elektřinu v částce 21 831 Kč Celkem je tedy vyčíslen úspěch žalobce částkou 7 050 453 Kč.

50. Odvolací soud tak dospěl k závěru o poměru úspěchu žalobce ve výši 70 % oproti úspěchu žalované ve výši 30 %. Ze vzájemného odečtení těchto částek vyplývá, že žalobce má právo na náhradu 40 % jeho nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.

51. Pokud se jedná o tarifní hodnotu pro určení mimosmluvní odměny advokáta žalobce, z ustanovení § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), plyne, že ve věcech vypořádání SJM se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Účastníci učinili předmětem vypořádání: nemovitosti v hodnotě 11 600 000 Kč, motorové vozidlo v hodnotě 120 000 Kč, movité věci celkem v hodnotě 200 000 Kč, vnosy žalobce z jeho výlučného majetku na SJM v hodnotě 1 574 529,57 Kč (1 099 529,57 Kč, 115 000 Kč a 160 000 Kč, 200 000 Kč), žalobcem neprokázané vnosy v hodnotě 110 000 Kč, 39 000 Kč, 159 600 Kč, žalovanou neprokázané vnosy v celkové hodnotě 1 200 000 Kč (800 000 Kč za byt od dědečka, 400 000 Kč prostředky z vypořádání SJM žalované z prvního manželství), hodnotu 100 000 Kč jako dar dceři žalované z prostředků v SJM, pohledávky SJM vůči žalobci z titulu neodsouhlasených dispozic žalobce s penězi v SJM (prostředky na účtu) v hodnotě 7 975 301,13 Kč, půjčka 480 000 Kč, dluhy ze třech úvěrů u [právnická osoba] v částce 1 684 576,89 Kč, neúspěšně uplatněné dary od matky v hodnotě 70 000 Kč, 150 000 Kč a, žalovanou tvrzený dluh žalobce v hodnotě 1 300 000 Kč splacený ze SJM, žalobcem tvrzené zhodnocení vnosu v hodnotě 1 772 000 Kč, pohledávka z titulu vyúčtování přeplatku elektřiny v hodnotě 21 831 Kč, tvrzené pohledávky z pojištění specifikované v odstavci 49, žalovanou uplatněné pohledávky z titulu dluhů žalobce z výlučných úvěrů a neodsouhlasených dispozic na účtech žalobce v hodnotě 2 754 408 Kč, a konečně také hodnota ve výši 291 500 Kč jako prostředky čerpané žalobcem po ukončení soužití účastníků. Celkem tedy hodnota všech věcí, pohledávek a dluhů, které účastníci učinili předmětem vypořádání, činí částku 31 632 139,92 Kč. Z toho polovina je částka 15 816 069,96 Kč, což je tarifní hodnotou podle § 8 odst. 6 advokátního tarifu, a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak podle § 7 bod 7. advokátního tarifu činí částku 50 660 Kč.

52. Náklady řízení žalobce v řízení před soudy obou stupňů představují: soudní poplatek za žalobu ve výši 7 000 Kč; soudní poplatek za odvolání v částce 2 000 Kč; záloha na znalecký posudek v částce 3 000 Kč; odměna mediátora podle zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci, za nařízené první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin podle § 100 odst. 2 o. s. ř. v částce 1 200 Kč (3 x 400 Kč) podle § 15 vyhlášky č. 277/2012 Sb., o zkouškách a odměně mediátora (žalobce požadoval vyšší náklady za skutečně uhrazenou odměnu mediátorovi, tato však přesahuje přiznatelné náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 100 odst. 2. o. s. ř.); náklady právního zastoupení spočívající v mimosmluvní odměně advokáta po 50 660 Kč/úkon za 36 úkonů právní služby v plné výši podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) advokátního tarifu, a to za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, 11 vyjádření ve věci (č. l. 26, 61, 117, 131, 233, 311, 330, 409, 526, 620, 663), 19 účastí u jednání před soudem prvního stupně (jednání dne 25. 1. 2018, jednání ve dnech 20. 3. 2018, 5. 6. 2018, 22. 11. 2018 přesahující 2 hodiny, jednání dne 28. 2. 2019 přesahující 4 hodiny, jednání dne 23. 4. 2019 přesahující 2 hodiny, jednání ve dnech 11. 6. 2019, 13. 8. 2019, 3. 10. 2019, 5. 11. 2019, 13. 10. 2020, 3. 12. 2020 a 28. 1. 2021), odvolání, vyjádření k odvolání žalované, účast u jednání před odvolacím soudem dne 20. 6. 2022, které přesáhlo 2 hodiny; mimosmluvní odměna v poloviční výši 25 330 Kč/úkon za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu za účast u jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, a to před soudem prvního stupně dne 5. 2. 2021 a před odvolacím soudem dne 29. 6. 2022; 38 náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Odměna nebyla pro neúčelnost přiznána za vyjádření žalobce na č. l. 145, 163, 276, 343 a 554, neboť v nich nebyla uváděna nová skutková tvrzení či důkazy. Náklady řízení žalobce tak činí celkem částku 1 899 020 Kč, z níž má žalobce právo na 40 % těchto nákladů, a odvolací soud mu proto přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 759 608 Kč. Ohledně lhůty k plnění odvolací soud odkazuje na odst. 37 odůvodnění tohoto rozsudku.

53. Návrh žalované na tzv. separaci náhrady nákladů řízení (§ 147 odst. 1 o. s. ř.) za účast žalované u jednání soudu prvního stupně dne 3. 12. 2020 není důvodný. Ze zmíněného ustanovení vyplývá, že účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Žalovaná návrh odůvodnila tím, že u jednání dne 3. 12. 2020 již měly být předneseny pouze závěrečné návrhy účastníků, přičemž oba účastníci do protokolu potvrdili, že měli závěrečné návrhy připraveny. Nebylo však možno takto postupovat, neboť žalobce u jednání předložil podání obsahující nové důkazní návrhy. K tomu odvolací soud uvádí, že jednání probíhalo podle protokolu o jednání 1 hodinu, soud prvního stupně prováděl dokazování listinami, rozhodoval o neprovedení důkazu výslechem svědků, a nelze tak přisvědčit žalované, že se mělo jednat pouze o jednání, kde měly být předneseny závěrečné návrhy. Pokud se soud prvního stupně rozhodl namísto přednesení závěrečných návrhů jednání odročit z důvodu nutnosti seznámit se s návrhy žalobce a posoudit jejich přípustnost, nelze to přičítat k tíži žalobce, který důkazními návrhy pouze realizoval své právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

54. Stát v průběhu řízení před soudy obou stupňů platil náklady řízení, a proto má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu těchto nákladů (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Ve sporném řízení odpovídá výsledek řízení v zásadě úspěchu ve věci. Náklady řízení státu pak platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný, případně oba účastníci podle poměru svého úspěchu ve věci. Jelikož úspěch žalobce činí 70 % předmětu řízení a úspěch žalované činí 30 % předmětu řízení, odvolací soud výroky III. a IV. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení oběma účastníkům. Tyto náklady spočívají ve znalečném a činí částku 13 554 Kč, z níž však částka 6 000 Kč byla uhrazena ze záloh složených účastníky (každý uhradil po 3 000 Kč), a proto stát skutečně vynaložil na znalečném částku 7 554 Kč. Podle výsledku řízení (poměru úspěchu účastníků ve věci) pak odvolací soud uložil žalobci povinnost zaplatit státu částku 2 266,20 Kč (30 % nákladů řízení) a žalované uložil povinnost zaplatit státu částku 5 287,80 Kč (70 % nákladů řízení).