13 CO 186/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzela a soudců Mgr. Evy Mildeové a JUDr. Jiřího Horáka ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 21. 8. 2023, č. j. 6 C 103/2020-244

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění takto: Manželka je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení částku 57 944 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění takto: Manželovi se záloha na znalečné ve výši 6 000 Kč nevrací.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] před Městským úřadem Klobouky u Brna se rozvádí (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), manželka je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na znalečném 63 944 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok III.) a manželovi bude vrácena záloha na znalečné ve výši 6 000 Kč (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný, neboť oba manželé shodně potvrdili, že nemají zájem na setrvání v manželství, a navrhovali jeho rozvod.

3. Jiná situace byla podle soudu prvního stupně ohledně příčin rozvratu manželství, kde se stanoviska manželů rozcházela. Podle manželky leží příčiny rozvratu manželství výlučně na straně manžela a spočívají v jeho agresivním chování, v jehož důsledku došlo u manželky k posttraumatické stresové poruše a syndromu týrané osoby. Existenci těchto příčin rozvratu manželství manžel popíral a za příčinu rozvratu manželství považoval rozhodnutí manželky ukončit partnerský vztah. Zástupce manželky po provedeném dokazování výslechem svědků (včetně terapeuta manželky [celé jméno svědka], podle něhož se u manželky jedná o chronickou poststresovou poruchu v důsledku domácího násilí) a dokazování listinami (z nichž vyplývala vzájemnost hádek a konfliktů manželů) trval na tom, že u manželky došlo k posttraumatické stresové poruše a syndromu týrané osoby, a proto soud prvního stupně ustanovil ve věci dvě znalkyně, a to [celé jméno znalkyně] z odvětví psychiatrie a [celé jméno znalkyně] z odvětví psychiatrie, obor klinické psychologie. Z jejich znaleckých posudků zjistil, že oba manželé jsou silně reaktivní se sníženou frustrační tolerancí a hypersensitivitou, kteří začali žít ve společné domácnosti, a jednalo se spíše o vzájemné hádky mezi nimi, kdy oba zavdávali záminky k dalším hádkám a schválnostem. Postupně začalo mít vzájemné chování prvky agrese, averze až alergie jeden na druhého a vztah se stával debaklovým. U manželky znalkyně aktuálně nepozorují známky posttraumatické stresové poruchy, manželka se snaží podíl na situaci bagatelizovat a zdůvodňovat, má tendence se jevit v lepším světle a některé události zamlčuje. Pokud jde o existenci tzv. syndromu týrané osoby, podle znalkyň se o týrání ve vztahu nedá hovořit, a pokud by se určité chování mohlo nazvat jako psychické týrání, je otázkou, nakolik k němu přispívala svým chováním a jednáním sama manželka. Znalkyně popřely přítomnost syndromu týrané osoby u manželky, když u účastníků nebylo patrné rozdělení„ rolí“ v partnerském vztahu na oběť a násilnou osobu. Manželka nebyla zcela evidentně v roli oběti, jelikož nepodnikala některé kroky k odpoutání se od násilné osoby.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k odbornosti znalkyň je třeba přikládat největší význam jejich znaleckým posudkům při zhodnocení příčin situace v manželství, a nelze přisvědčit názoru terapeuta manželky [příjmení] [celé jméno svědka], který obě znalkyně přesvědčivě vyvrací. Lze uzavřít, že konfliktní situace vznikaly vzájemným negativním působením obou manželů, postupně se vyhrocovaly a vedly až k averzi obou stran. Soud nezpochybňuje, že se u manželky mohly objevit určité psychické problémy vyplývající z její osobnosti, ovšem nikoliv porucha popisovaná zástupcem manželky, kterou se mu nepodařilo prokázat.

5. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně výrokem III. rozsudku, a to podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Šlo o náklady státu na znalečné za znalecké posudky znalkyň [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] a [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] včetně jejich výpovědí před soudem v celkové částce 69 944 Kč, od které je třeba odečíst zálohu složenou manželkou v částce 6 000 Kč, a proto soud manželce uložil povinnost zaplatit zbylou část znalečného v částce 63 944 Kč. Tuto povinnost soud uložil manželce proto, že neustále tvrdila a domáhala se prokázání syndromu týrané osoby a posttraumatické stresové poruchy, kterou neprokázala, a navíc to vedlo k neunesení důkazního břemene z její strany a k neúměrnému prodlužování řízení. Výrokem IV. rozsudku soud prvního stupně rozhodl o vrácení zálohy na znalečné ve výši 6 000 Kč, kterou složil manžel.

6. Proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podala manželka odvolání. V něm uvedla, že soud vedl řízení nestandardně a jeho záměrem bylo věc rozhodnout jinak, než vyplynulo z provedených důkazů a průběhu řízení. Od počátku řízení zde byla zpráva terapeuta [anonymizováno] [celé jméno svědka], že došlo k domácímu násilí, za přítomnosti syndromu týrané ženy, a lékařská zpráva o pracovní neschopnosti manželky, což soud přehlížel, a zástupce manželky proto nemohl volit jiný postup, než navrhovat další důkazy. Manželka za silně vyhrocené situace – hrozba bezprostředního násilí, rozbíjení zařízení domu atd. byla nucena ze společného domu odejít (utéct bez jakýchkoliv svých věcí), aby u ní nedošlo ještě k větší újmě. Přes zjištění, že se s největší pravděpodobností jedná o domácí násilí, soud opakovaně ignoroval opakované návrhy zástupce manželky, který na věc upozorňoval a žádal provedení příslušných důkazů. Stejně tak soud přes opakované návrhy zástupce manželky nepořizoval z jednání zvukový záznam, ten byl pořízen až z jednání konaného dne [datum]. Z případně pořízeného záznamu by jednoznačně plynulo, že mnohá jednání proběhla bez zájmu na vyřešení situace, bez vypořádání se s důkazními návrhy zástupce manželky. Je všeobecně známo, že syndrom týrané ženy postupem času odeznívá, jak mimo jiné připustily znalkyně, které hovořily jednoznačně o agresivním jednání manžela a jeho sklonům k agresivitě. Mezi vypracováním znaleckých posudků a případy týrání manželky uplynula značně dlouhá doba, což je nutné brát na zřetel při hodnocení znaleckých posudků, zejména v otázce zjištění syndromu týrané ženy. Z provedených důkazů jednoznačně plyne, že zde byly od počátku okolnosti nasvědčující týrání manželky a domácímu násilí, a tedy navržení znaleckých posudků se jevilo jako nezbytné. Je pochybením soudu, že tento důkaz neprovedl již na začátku řízení, jak to zástupce manželky navrhoval. Kromě zbytečných průtahů by se tímto předešlo i určitému zkreslení situace, způsobené značnou časovou prodlevou mezi jednáním manžela a vypracováním znaleckých posudků. Z provedených důkazů jednoznačně plyne, že docházelo k agresivnímu chování manžela a v reakci na něj došlo ke vzniku psychických problémů u manželky, které stále přetrvávají. Je tudíž na místě, aby náklady státu hradil výlučně manžel, neboť zejména v jeho chování lze spatřovat příčiny rozvratu manželství.

7. Jelikož nebylo podáno odvolání proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, nabyly uvedené výroky rozsudku samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), a nejsou proto předmětem přezkumu odvolacím soudem.

8. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV., řízení jejich vydání předcházející a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu uvedených výroků rozsudku.

9. K výroku III. rozsudku soudu prvního stupně:

10. Soud prvního stupně zcela správně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, které mu vznikly na znalečném, aplikoval ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., které zní: Stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

11. Jelikož manželka netvrdila, že by u ní byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 in fine o. s. ř.), je nutno se zaměřit na to, jaký byl výsledek řízení.

12. Soud prvního stupně manželství rozvedl na základě shodného návrhu obou manželů, kteří nemají o setrvávání v manželství žádný zájem, a tvrdili jeho rozvrat (§ 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). To však neznamená, že nelze posoudit výsledek řízení o rozvod manželství z pohledu příčin rozvratu manželství, které byl soud prvního stupně povinen zjišťovat z úřední povinnosti (§ 757 o. z.) Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v jeho skutkovém závěru, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno tvrzení manželky o tom, že příčinou rozvratu manželství byla agresivita a domácí násilí manžela vůči manželce, které u ní vedlo ke vzniku posttraumatické stresové poruchy a syndromu týrané osoby. Naopak, dokazováním bylo prokázáno (zjištěno), že příčiny rozvratu manželství leží na stranách obou manželů a spočívají ve vzájemných konfliktech vzniklých negativním působením obou manželů, které se postupně vyhrocovaly a vedly ke vzájemné averzi. K těmto závěrům dospěl soudu prvního stupně zejména na základě znaleckého posudku, který shodně jako soud prvního stupně i odvolací soud považuje za přesvědčivý a hodnověrný tak, že lze na základě nich založit spolehlivý skutkový závěr. Ostatní provedené důkazy neprokázaly, že by příčiny rozvratu manželství ležely na straně manžela a spočívaly v jeho agresivním a násilném chování, takto tvrdila manželka.

13. Z pohledu výsledku řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. tedy dospěl soud prvního stupně ke zcela správnému závěru, že je to manželka, která je povinna nahradit státu náklady řízení na znalečné vynaložené na znalecký posudek, jehož vypracování manželka opakovaně navrhovala, a o který soud prvního stupně opřel svůj skutkový závěr, jenž vyzněl v její neprospěch. Jde o to, že manželka neprokázala nejen tvrzení o příčinách rozvratu manželství ležících na straně manžela (jeho agresivitu a domácí násilí), ale neprokázala ani tvrzení o vzniku posttraumatické stresové poruchy a syndromu týrané osoby. Výsledkem řízení ohledně prokázání sporných tvrzení manželky je tedy její neúspěch v podobě neunesení důkazního břemene, v důsledku čehož je povinna nahradit státu jeho náklady na znalečné, jež vznikly v souvislosti s dokazováním týkajícím se příčin rozvratu manželství.

14. Všechny odvolací námitky manželky shledal odvolací soud nedůvodnými. Manželka jen polemizuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které odvolací soud považuje za přesvědčivé, přiléhavě odůvodněné a důkazně podložené. Navíc, pokud měla manželka za to, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, mohla podat návrh na opravu odůvodnění rozsudku (§ 165 odst. 1 o. s. ř.), což neučinila. Výtka manželky, že soud prvního stupně postupoval v řízení nesprávně (při dokazování a hodnocení důkazů) či nestandardně, je taktéž nedůvodná, neboť nic takového odvolací soud z obsahu spisu nezjistil.

15. Přes výše uvedené musel odvolací soud změnit výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, neboť částku nákladů státu na znalečné nestanovil ve správné výši, jelikož podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje jen o náhradě těch nákladů státu, které soud platil z rozpočtových prostředků (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2467/2013).

16. Soud prvního stupně přiznal znalkyním na znalečném celkem částku 69 944 Kč (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2022, č. j. 6 C 103/2020-196, a usnesení ze dne 13. 6. 2023, č. j. 6 C 103/2020-223). Takto přiznané znalečné soud zaplatil znalkyním tak, že částku 57 944 Kč zaplatil z rozpočtových prostředků a částku 12 000 Kč zaplatil ze záloh složených účastníky na znalečné (každý z manželů složil zálohu ve výši 6 000 Kč), což vyplývá z platebních poukazů účtárně soudu (č. l. 200, 201, 225 a 226). Za této situace lze manželce uložit povinnost zaplatit náhradu nákladů státu na znalečné pouze v té výši, kterou stát skutečně zaplatil (z rozpočtových prostředků), tj. ve výši 57 944 Kč, a nikoliv ve výši 63 944 Kč, jak to učinil soud prvního stupně. Pokud jde o částku 12 000 Kč složenou účastníky na zálohách na znalečné, tato částka je poté, co soud zálohy použil na zaplacení znalečného, součástí náhrady nákladů řízení účastníků. O této náhradě však bylo již pravomocně rozhodnuto výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a proto si částku 6 000 Kč nese každý z účastníků ze svého jako náklad řízení.

17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud za přiměřeného užití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení odvolacího soudu.

18. K výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně:

19. Odvolací soud výrokem II. tohoto usnesení za přiměřeného užití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se manželovi záloha na znalečné ve výši 6 000 Kč nevrací, neboť tato záloha již byla soudem prvního stupně použita na zaplacení (části) znalečného, a proto není možné takto soudem„ spotřebovanou“ zálohu manželovi vrátit. Tato záloha je, shodně jako v případě manželky, součástí náhrady nákladů řízení manžela, o které již bylo pravomocně rozhodnuto výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem III. tohoto usnesení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a § 224 odst. l o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na tuto náhradu právo, neboť okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.