13 CO 219/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzel a soudců Mgr. Hany Střítecké a JUDr. Jiřího Horáka ve věci zástavního věřitele: osobní údaje zástavního věřitele bytem a sídlem podnikání ulice a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti zástavnímu dlužníkovi: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o soudní prodej zástavy, o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 19. 7. 2021, č. j. 8 C 306/2020-157,

I. Řízení o odvolání zástavního dlužníka proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za dlužníky [jméno] [příjmení], narozeným [datum], a [jméno] [příjmení], narozenou [datum], oba bytem [adresa], vyplývající ze smlouvy o půjčce, která byla uzavřena dne [datum] mezi zástavním věřitelem a těmito dlužníky ve výši [částka] na jistině, úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši [částka] z jistiny [částka] v sazbě 7,05 % ročně za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení 7,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, jakož i k uspokojení nákladů řízení, se nařizuje prodej těchto nemovitých věcí ve vlastnictví zástavního dlužníka, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území [obec] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [obec]: pozemku parc. [číslo] – zahrada o výměře 295 m2, pozemku parc. [číslo] – zahrada o výměře 17 m2, pozemku parc. [číslo] – orná půda o výměře 521 m2, pozemku parc. [číslo] – orná půda o výměře 83 m2, pozemku parc. [číslo] – orná půda o výměře 628 m2, pozemku parc. [číslo] – orná půda o výměře 530 m2, pozemku parc. [číslo] – orná půda o výměře 1360 m2 (výrok I.). Soud prvního stupně dále zamítl návrh zástavního věřitele v části, v níž se domáhá nařízení prodeje stejných nemovitých věcí k uspokojení pohledávky ze stejné smlouvy o půjčce, a to ve výši [částka] na smluvní pokutě (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zástavní věřitel uzavřel dne [datum] s [jméno] a [jméno] [příjmení], jakožto dlužníky, smlouvu o půjčce, v níž se zavázal poskytnout dlužníkům půjčku [částka] na úrok 24 % ročně. Dlužníci se zavázali půjčku splatit ve 120 měsíčních splátkách po [částka], celkem tedy měli zaplatit [částka]. Dlužníci uhradili [částka], z toho bylo na jistinu započteno [částka] a na úroky [částka]. Půjčka se stala splatnou [datum] z důvodu prodlení dlužníků s úhradou splátek splatných v březnu a dubnu 2013, jak bylo dohodnuto ve smlouvě. Oba dlužníci formou notářského zápisu uznali svůj dluh ze smlouvy o půjčce a svolili k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Ve stejný den jako smlouva o půjčce byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem v k. ú. [obec], a to jednak k pozemkům uvedeným ve výroku I. napadeného rozhodnutí, a jednak k domu [adresa] a k pozemkům parc. [číslo]. Dlužníci prodali kupní smlouvou z [datum] pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, nynějšímu zástavnímu dlužníkovi. Zástavní dlužník je v současné době veden jako vlastník těchto pozemků, v katastru nemovitostí je zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele dosud zapsáno. Dne [datum] bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka [jméno] [příjmení], v rámci insolvenčního řízení byly zpeněženy nemovité věci, které nejsou předmětem tohoto řízení, a zástavní věřitel byl uspokojen v rozsahu částky [částka], z čehož si započetl na smluvní pokutu částku [částka] a zbývající část započetl na zákonný úrok z prodlení.

3. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že byly splněny všechny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy ve smyslu § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť zástavní věřitel osvědčil existenci zajištěné pohledávky s příslušenstvím, kromě smluvní pokuty. Dále osvědčil zástavní právo k zástavě, jakož i to, že zástavní dlužník je vlastníkem zástavy, když tento je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitých věcí. Soud prvního stupně proto nařídil soudní prodej zástavy k uspokojení pohledávky dle výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Návrh pak zamítl ohledně nařízení prodeje zástavy k uspokojení pohledávky ve výši [částka] na smluvní pokutě, když tato pohledávka nebyla zástavním věřitelem osvědčena.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu podal odvolání zástavní dlužník, který zejména namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k promlčení části nároku na smluvní pokutu, neplatnosti ujednání o smluvní pokutě a o smluvních úrocích pro rozpor s dobrými mravy, promlčení úroku z prodlení, k namítané absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce z důvodu, že nese znaky lichevní smlouvy, a k tomu, že dle názoru zástavního dlužníka došlo k promlčení zástavního práva. Zástavní dlužník dále namítal, že došlo k zániku zajištěného závazku, když plnění poskytnuté zástavnímu věřiteli v rámci insolvenčního řízení vedeného ve vztahu k [jméno] [příjmení] mělo být ve smyslu § 165 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, započteno nejprve na jistinu a po té na příslušenství. Zástavní dlužník podáním ze dne [datum] vzal zpět odvolání do výroku II. usnesení soudu prvního stupně.

5. Zástavní věřitel ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně a navrhl, aby bylo napadené usnesení potvrzeno.

6. Podle § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“): <i>Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno je vzít zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.</i> 7. Odvolací soud, vzhledem ke zpětvzetí odvolání proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně, postupoval podle citovaného ustanovení a odvolací řízení zastavil. Právní moc napadeného výroku II. usnesení soudu prvního stupně nastane, jako kdyby k podání odvolání vůbec nedošlo (§ 222 odst. 1 o. s. ř.).

8. Ve vztahu k napadenému výroku I. usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v [obec] (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.) v souladu s § 28 z. ř. s. přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I., řízení jeho vydání předcházející, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení výroku I. usnesení.

9. Podle § 358 z. ř. s . <i>(1) Soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.</i> <i>(3) Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.</i> 10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s hodnocením soudu prvního stupně, který zcela správně uvedl, že soudní prodej zástavy jako právní prostředek zpeněžení zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi, upravené v § 353a až § 358 z. ř. s., jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze (prodeje zástavy soudem), která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle § 251 a násl. o. s. ř., popřípadě podáním návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu) podle § 37 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“), která smí být provedena jen prodejem zástavy.

11. V řízení o soudním prodeji zástavy, jako první fázi soudního prodeje zástavy, soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou (jak vyplývá z § 358 odst. 1 věty první z. ř. s.) v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. při obdobné právní úpravě v § 200y až § 200za o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo již ve vztahu k právní úpravě obsažené v § 353a až § 358 z. ř. s. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2155/2016). Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že k vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy není třeba, aby měl zástavní věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze zajištěné pohledávky exekuční titul.

12. Odvolací námitky zástavního dlužníka jsou prakticky shodné s námitkami, které zástavní dlužník vznesl již v řízení před soudem prvního stupně. Se všemi námitkami se soud prvního stupně v napadeném usnesení řádně vypořádal a odvolací soud odkazuje na podrobné a zcela přiléhavé odůvodnění napadeného usnesení, se kterým se ztotožňuje. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo prostřednictvím vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. V řízení o soudním prodeji zástavy se při zkoumání, zda bylo doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, jak požaduje zástavní dlužník, avšak (jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze soudního prodeje zástavy) jen tehdy, vyšel-li tento důvod z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009). Zde správně konstatoval soud prvního stupně, že to, že důvod neplatnosti zástavní smlouvy nebo důvod neplatnosti smlouvy, z níž j dovozována pohledávka zajištěná zástavním právem, vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzením účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků, týkající se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v § 358 z. ř. s. neumožňuje soudu provést dokazování ke sporným tvrzením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 384/2016). Rovněž tak zkoumání otázky promlčení části nároku či promlčení zástavního práva je relevantní až ve zmíněné druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy, tedy v rámci výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. I v tomto ohledu postupoval soud prvního stupně zcela správně.

14. K námitce zástavního dlužníka, že pohledávka zástavního věřitele již zanikla splněním, když na ni měla být správně započítána částka vymožená v rámci insolvenčního řízení obligačního dlužníka [jméno] [příjmení], nutno zopakovat odůvodnění soudu prvního stupně, že pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy není rovněž významné, zda zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením nebo z jiného důvodu; k takové obraně zástavního dlužníka lze přihlédnout až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 676/2010). Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně nařídil soudní prodej zástavy zcela správně a za splnění všech zákonných předpokladů uvedených v § 358 odst. 1 z. ř. s., neboť zástavní věřitel doložil a) existenci zajištěné pohledávky, b) existenci zástavního práva k nemovitostem a c) že [právnická osoba] [právnická osoba] je zástavním dlužníkem, neboť je vlastníkem předmětných nemovitostí (zástavy).

15. Své opodstatnění může mít snad jen námitka neplatnosti smlouvy o půjčce, avšak její neplatnost by musela jasně vyplývat z obsahu smlouvy nebo jinak vyjít za řízení najevo, což však rozhodně splněno nebylo. Ostatní námitky jsou nedůvodné, neboť nemohou mít vliv na splnění výše zmíněných třech předpokladů pro nařízení soudního prodeje zástavy.

16. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy, a proto usnesení soudu prvního stupně, v napadeném výroku I., jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť v případě vyhovění návrhu zástavního věřitele a nařízení soudního prodeje zástavy se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 114/06, ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 68/11, nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2246/17). Z totožných důvodů ostatně o náhradě nákladů řízení zcela správně nerozhodoval ani soud prvního stupně.