13 CO 241/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzel a soudců JUDr. Terezy Richterové a JUDr. Jiřího Horáka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem nám. datum , PSČ obec zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy o vzájemné žalobě o nahrazení souhlasu žalobkyně s vydáním předmětu úschovy o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 30. 6. 2022, č. j. 11 C 238/2020-167

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v tomto znění: Žaloba, podle které by byl žalovaný povinen souhlasit s vydáním částky 723 860,34 Kč coby předmětu úschovy složené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 21 Sd 25/2019 žalobkyni, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje v tomto znění: Žalobkyně je povinna souhlasit s vydáním částky 692 963,78 Kč coby předmětu úschovy složené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 21 Sd 25/2019 žalovanému.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění takto: Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 43 698,51 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě částku 45 262,92 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení o žalobě částku 30 024,61 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení o vzájemné žalobě částku 29 734,21 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov soudní poplatek za vzájemnou žalobu v částce 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl výrokem I. tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by příjemci 1 (žalovanému) byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, tedy částky ve výši 723.860,34 Kč, příjemci 2 (žalobkyni), výrokem II. uložil žalobkyni povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, tj. částky ve výši 692.963,78 Kč, ze soudní úschovy Okresního soudu Brno-venkov žalovanému, a výrokem III. uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 45 305,69 Kč.

2. Výrokem I. rozsudku soud prvního stupně rozhodl o žalobě žalobkyně o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním částky 723 860,34 Kč coby předmětu úschovy složené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 21 Sd 25/2019, a výrokem II. rozsudku rozhodl o vzájemné žalobě žalovaného o nahrazení souhlasu žalobkyně s vydáním částky 692 963,78 Kč coby předmětu úschovy složené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 21 Sd 25/2019.

3. Soud prvního stupně shledal žalobu žalobkyně nedůvodnou, neboť žalobkyni nikdy nenáležel hmotněprávní nárok na vydání částky 723.860,34 Kč složené do úschovy. Žalobkyně totiž nebyla účastnicí řízení, ve kterém byla tato částka vybrána soudní exekutorkou Mgr. [jméno] [příjmení] (dále též„ exekutorka“), jelikož žalobkyně nebyla účastnicí exekučního řízení vedeného Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 19 Nc 5458/2007 vůči povinným [příjmení] ([právnická osoba], a [právnická osoba], (dále též„ povinní“), a v té souvislosti nebyla ani účastnicí řízení vedeného exekutorkou pod sp. zn. 114 EX 550/08. Navíc částka 723 860,34 Kč není výtěžkem exekuce, ale jde o zálohu na odměnu exekutorky, kterou jí složil žalovaný (dále též„ oprávněný“) na základě exekutorkou vystavené faktury. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V něm zejména uvedla, že právo k předmětu úschovy dovozuje z platně a účinně uzavřených smluv o prodeji podniku ze dne [datum], které coby kupující uzavřela s povinnými. Dále své právo k předmětu úschovy dovozuje z toho, že se jedná o výtěžek exekuce, neboť předmět úschovy byl součástí částky 2 874 226,60 Kč, jež byla na účet oprávněného složena panem [jméno] [příjmení] dne [datum]. Uschovanou částku tedy vyplatil exekutorce oprávněný z celkově v exekuci vymožené částky, a to na základě podání soudní exekutorky ze dne [datum]. Tím, že část výtěžku exekuce oprávněný poukázal na účet exekutorky, se na hmotněprávním charakteru výtěžku exekuce nic nezměnilo. Vlastnický nárok žalobkyně k částce je pak dán tím, že exekuce byla zastavena proto, že neměla být vůbec nařízena, z čehož je zřejmé, že žalovanému nikdy nevznikl hmotněprávní nárok k uschované částce; naopak tento nárok doložila žalobkyně platným a účinným právním jednáním učiněným smlouvami o prodeji podniku. Žalobkyně též navrhla, aby řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 132/2018 o žalobě na určení platnosti a účinnosti smluv o prodeji podniku. Žalobkyně navrhla zrušení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a změnu jeho výroku II. tak, že žalovaný je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobkyni.

5. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

6. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž zopakoval část důkazů provedených již soudem prvního stupně a zčásti dokazování doplnil (§ 213 odst. 3, 4, § 213a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení meritorních výroků I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, a důvody pro změnu výroku III. rozsudku o náhradě nákladů řízení.

7. Usnesením ze dne 17. 1. 2023, č. j. 13 Co 241/2022-229, odvolací soud zamítl návrh žalobkyně ze dne [datum] na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 132/2018 o žalobě [právnická osoba] s.r.o. (zde žalobkyně) se proti subjektu G (C PACIFIC NIUE LIMITED o určení platnosti a účinnosti smluv o prodeji podniku ze dne [datum], jejichž platnost posuzoval i odvolací soud v tomto řízení. Zamítnutí tohoto návrhu na přerušení řízení odvolací soud odůvodnil tím, že podle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř. bude výrok pravomocného rozsudku vydaného v řízení vedeném Okresním soudem v Jindřichově Hradci závazný jen pro jeho účastníky, ovšem pro odvolací soud rozhodující tuto věc rozsudek závazný nebude, jelikož žalovaný není účastníkem zmíněného řízení.

8. Pokud žalobkyně navrhla přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 132/2018 opětovně podáním ze dne [datum], odvolací soud o tomto návrhu rozhodl u jednání dne [datum] tak, že řízení o něm podle § 159a odst. 4, § 167 odst. 2 a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro překážku věci rozhodnuté, neboť o témže návrhu již rozhodl usnesením ze dne 17. 1. 2023, č. j. 13 Co 241/2022-229.

9. Z důkazů provedených soudem prvního stupně a odvolacím soudem byl zjištěn, v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí věci, následující skutkový stav věci: a) Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 19 Nc 5458/2007-7, nařídil exekuci ve věci oprávněného (zde žalovaného) na majetek povinných G& [právnická osoba], a [právnická osoba], podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], sp. zn. [číslo], k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty a nákladů předcházejícího řízení, jakož i nákladů exekuce (viz usnesení na č. l. 32 spisu), b) v notářském zápisu ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], sepsaném notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], prohlásili povinný [právnická osoba], a [jméno] [příjmení], že souhlasí s plněním třetí osobou oprávněnému podle rozhodčího nálezu ze dne [datum], sp. zn. [číslo], ve výši 2 874 226,60 Kč (viz notářský zápis na č. l. 8 spisu). Dne [datum] byla na účet oprávněného připsána částka 2 874 226,60 Kč (potvrzení [právnická osoba] na č. l. 9 spisu). c) dne [datum] uzavřel povinný G& [právnická osoba], jako prodávající se [právnická osoba] s.r.o. (zde žalobkyní) jako kupující smlouvu o prodeji podniku podle § 476 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (viz smlouva o prodeji podniku na č. l. 13-22 spisu). d) dne [datum] uzavřel povinný [právnická osoba], jako prodávající se [právnická osoba] s.r.o. (zde žalobkyní) jako kupující smlouvu o prodeji podniku podle § 476 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (viz smlouva o prodeji podniku na č. l. 23-31 spisu). e) soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení] vystavila dne [datum] pod [číslo] oprávněnému fakturu na částku 723 860,34 Kč jako zálohu na náklady exekuce (viz faktura na č. l. 197 spisu). Částku 723 860,34 Kč oprávněný zaplatil exekutorce na její účet dne [datum] (viz výpis z účtu u [právnická osoba] na č. l. 27 spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 21 Sd 25/2019). f) exekutorka usnesením ze dne 19. 3. 2010, č. j. 114 EX 550/08-208, rozhodla o pokračování v exekučním řízení namísto dosavadních povinných se [právnická osoba] Pacific Niue Limited coby právním nástupcem povinných (viz usnesení na č. l. 196 spisu), g) Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 8. 12. 2014, č. j. 19 Nc 5458/2007-541, zastavil exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 19 Nc 5458/2007-7, a oprávněnému uložil povinnost zaplatit exekutorce na náhradě nákladů exekuce částku 30 896,56 Kč (viz usnesení na č. l. 28 spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 21 Sd 25/2019). h) z připojeného spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 21 Sd 25/2019 odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 15. 6. 2020, č. j. 21 Sd 25/2019-44, zmíněný soud rozhodl o přijetí částky 723 860,34 Kč do úschovy od exekutorky coby složitelky. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že exekutorka částku složila do úschovy proto, že jde o částku složenou oprávněným dne [datum] coby záloha na náklady exekuce, která byla dne [datum] zastavena. Na tuto částku si činí nárok [právnická osoba] s . (zde žalobkyně) z titulu právního nástupnictví po povinných. Složitelka nemůže posoudit, zda částku vydat oprávněnému nebo zmíněné společnosti. Ze spisu dále vyplývá, že na výzvu soudu reagovala [právnická osoba] s . a oprávněný tak, že nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy druhému subjektu, a proto byli oba soudem poučeni o tom, že musí podat žalobu o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 odst. 1 z. ř. s . 10. § 229 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“): <i>Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.</i> 11. Po právním posouzení skutkového stavu věci dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobu žalobkyně o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním částky 723 860,34 Kč coby předmětu úschovy žalobkyni zamítl (výrok I. rozsudku), a pokud vyhověl vzájemné žalobě žalovaného tak, že nahradil souhlas žalobkyně s vydáním částky 692 963,78 Kč coby předmětu úschovy žalovanému.

12. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmět úschovy ve výši 692 963,78 Kč náleží žalovanému, neboť exekutorka byla po zastavení exekuce povinna z částky 723 860,34 Kč (zaplacené dne [datum] oprávněným exekutorce na základě její faktury jako záloha na náklady exekuce) oprávněnému vrátit částku 692 963,78 Kč, což je rozdíl mezi zaplacenou zálohou (723 860,34 Kč) a exekutorce přiznanou náhradou nákladů exekuce (30 896,56 Kč). Žalobkyni k uschované částce žádné právo nesvědčí, neboť tuto částku exekutorce zálohově zaplatil žalovaný coby oprávněný, a proto k vypořádání této částky může dojít pouze ve vztahu mezi exekutorkou a žalovaným.

13. Žalobkyni žádné právo k uschované částce nesvědčí již proto, že není právním nástupcem povinných. Na základě smluv o prodeji podniku ze dne [datum] nemohlo k právnímu nástupnictví dojít, neboť tyto smlouvy jsou neplatné s ohledem na to, že je povinní uzavřeli v době trvání tzv. generálního inhibitoria ve smyslu ustanovení § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění do [datum], podle něhož po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem (s tam uvedenými výjimkami, jež se však na posuzovanou věc nevztahují), a to pod sankcí neplatnosti právního úkonu, kterým by povinný tuto povinnost porušil. Předmětnými smlouvami o prodeji podniku povinní nakládali se svým majetkem (podnikem) tím, že jej převedli na žalobkyni, a proto jsou obě smlouvy neplatné. Ke shodnému závěru dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 8. 2021, č. j. 28 Cdo 41/2001-1135, jež vydal v nyní posuzovaném exekučním řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 Nc 5458/2007 Nejvyšší soud se v uvedeném rozhodnutí zabýval důvodností zastavení řízení o návrhu [právnická osoba] s.r.o. (zde žalobkyně) na její procesní vstup do exekučního řízení a dospěl k závěru, že tato společnost není právním nástupcem povinných na základě smluv o prodeji podniku ze dne [datum] proto, že tyto smlouvy porušují § 44 odst. 7 exekučního řádu, a jsou tedy postiženy neplatností.

14. Žalobkyně nemá žádné právo k uschované částce ani na základě argumentace, že tato částka představuje výtěžek exekuce, na který má žalobkyně coby právní nástupce povinných nárok jako bezdůvodné obohacení vzniklé zastavením exekuce. Tato argumentace je nedůvodná nejen proto, že žalobkyně není právním nástupcem povinných, jak již bylo vysvětleno výše, ale nemůže být důvodná též z podstaty věci, neboť uschovaná částka výtěžkem exekuce není. Předmětná částka byla totiž zaplacena oprávněným coby záloha na náklady exekuce, a s výtěžkem exekuce nemá nic společného. Výtěžkem exekuce je pouze částka 2 874 226,60 Kč zaplacená oprávněnému dne [datum] panem [příjmení] namísto povinných, ostatně zaplacení této částky se žalobkyně domáhala proti žalovanému v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 7/2017, které však bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu (viz usnesení Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně na č. l. 191-195 spisu). Uschovaná částka byla oprávněným zaplacena exekutorce dne [datum], kdežto částku 2 874 226,60 Kč oprávněný obdržel od pana [příjmení] již o více než rok dříve, a to dne [datum], kdy došlo ke smísení vymožené částky s ostatními finančními prostředky žalovaného. Nelze v žádném případě dovozovat, že částka 723 860,34 Kč má svůj původ ve výtěžku exekuce. Otázka výtěžku exekuce je však v projednávané věci otázkou jen akademickou, neboť podstatné je jen a pouze to, že žalobkyně není právním nástupcem povinných a uschovanou částku (zálohu) exekutorce neuhradila, a proto nemá k výtěžku exekuce ani k zaplacené záloze žádný právní vztah.

15. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodů výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Tyto výroky potvrdil v upřesňujícím znění proto, aby v nich bylo uvedeno, u jakého soudu a pod jakou spisovou značkou je předmětná částka uschována (složena). Z výroku I. rozsudku soudu prvního stupně pak odvolací soud„ vypustil“ označení žalovaného jako„ příjemce 1“ a označení žalobkyně jako„ příjemce 2“, neboť zde nejde o řízení o úschovách (§ 289 a násl., § 292 z. ř. s.), ale o řízení sporné podle části třetí o. s. ř., kde mají účastníci procesní postavení„ žalobce“ a„ žalovaného“. Soud prvního stupně při označení účastníků zřejmě vycházel z petitu žaloby, kterým je však vázán pouze obsahově a nikoliv doslovně.

16. Pokud jde o výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, odvolací soud jej podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, a to ze dvou důvodů. Jednak soud prvního stupně opomněl žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení o jeho vzájemné žalobě, a dále nesprávně rozhodl náhradě nákladů řízení jedním výrokem, ačkoliv měl o této náhradě rozhodnout zvlášť pro řízení o žalobě a zvlášť pro řízení o vzájemné žalobě. Předmětem řízení totiž byly dva samostatné nároky, o nichž sice bylo rozhodováno v jednom společném řízení, oba nároky však mají samostatný život, a proto ve vztahu ke každému z nich musí být určena náhrada nákladů řízení samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 794/2015).

17. Řízení u soudu prvního stupně bylo vedeno o žalobě a o vzájemné žalobě, když v obou řízeních byl plně úspěšný žalovaný (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), který má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení potřebných k bránění se žalobě a k uplatnění svého práva vzájemnou žalobou. Odvolací soud postupoval tak, že výši náhrady nákladů řízení žalovaného u soudu prvního stupně určil zvlášť pro řízení o žalobě a zvlášť pro řízení o vzájemné žalobě.

18. Ve vztahu k určení výše náhrady nákladů řízení žalovaného lze předeslat, že výše mimosmluvní odměny advokáta v řízení o žalobě činí částku 11 220 Kč stanovenou z tarifní hodnoty 723 860,34 Kč (částka složená v úschově soudu, jejíhož vydání se domáhala žalobkyně). V řízení o vzájemné žalobě pak mimosmluvní odměna činí částku 11 100 Kč stanovenou z tarifní hodnoty 692 963,78 Kč (částka složená v úschově soudu, jejíhož vydání se domáhal žalovaný). V obou řízeních tedy byla tarifní hodnota určena podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Pokud jde o náhradu hotových výdajů advokáta žalovaného (§ 13 advokátního tarifu) a náhradu za jeho promeškaný čas (§ 14 advokátního tarifu), tak v případech, kdy se tyto náhrady týkaly obou řízení, byla jejich výše rozdělena rovným dílem (napůl), neboť daný výdaj nevznikl zvlášť v každém řízení, ale vznikl jen jednou. U paušálních náhrad hotových výdajů (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) odvolací soud přiznal jejich polovinu (150 Kč) tam, kde se daný úkon právní služby týkal obou řízení (tj. za účast u jednání soudu prvního stupně), avšak pokud se úkon týkal pouze řízení o žalobě nebo řízení o vzájemné žalobě, přiznal paušální náhradu v plné výši 300 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení v řízení o žalobě; vyjádření k žalobě; převzetí a příprava zastoupení v řízení o vzájemné žalobě; vzájemná žaloba).

19. Náhrada nákladů žalovaného v řízení o žalobě činí celkem částku 43 698,51 Kč, jež sestává z těchto položek: mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu prvního stupně dne [datum]) po 11 220 Kč; polovina ze tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (tj. 450 Kč); polovina náhrady za čas advokáta promeškaný na cestě z jeho sídla k soudu prvního stupně za 9 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (tj. 450 Kč); náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu v plné výši 3 108,95 Kč, ze které byla přiznána její polovina, tj. částka 1 554,47 Kč (za cestu motorovým vozidlem Škoda Kodiaq, vycházeje z těchto údajů: celková vzdálenost 421 km; průměrná spotřeba podle osvědčení o registraci vozidla 5, [číslo] km – třetí údaj o kombinované spotřebě dle metodiky EU 2016; sazba základní náhrady 4,70 Kč/km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.; cena pohonných hmot (nafty) 47,10 Kč podle § 4 písm. c) cit. vyhlášky); náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z mimosmluvní odměny a náhrad ve výši 7 584,04 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

20. Náhrada nákladů žalovaného v řízení o vzájemné žalobě činí celkem částku 45 262,92 Kč, jež sestává z těchto položek: soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který byl žalovanému uložen k zaplacení výrokem VI. tohoto rozsudku; mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání vzájemné žaloby, účast u jednání soudu prvního stupně dne [datum]) po 11 100 Kč; polovina ze tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (tj. 450 Kč); polovina náhrady za čas advokáta promeškaný na cestě z jeho sídla k soudu prvního stupně za 9 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (tj. 450 Kč); náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu v plné výši 3 108,95 Kč, ze které byla přiznána její polovina, tj. částka 1 554,48 Kč (za cestu motorovým vozidlem Škoda Kodiaq, vycházeje z těchto údajů: celková vzdálenost 421 km; průměrná spotřeba podle osvědčení o registraci vozidla 5, [číslo] km – třetí údaj o kombinované spotřebě dle metodiky EU 2016; sazba základní náhrady 4,70 Kč/km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.; cena pohonných hmot (nafty) 47,10 Kč podle § 4 písm. c) cit. vyhlášky); náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z mimosmluvní odměny a náhrad ve výši 7 508,44 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

21. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, byl v něm úspěšný žalovaný (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.), kterému odvolací soud přiznal vůči neúspěšné žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení o žalobě (výrok IV.) i náhradu nákladů odvolacího řízení o vzájemné žalobě (výrok V.).

22. Náhrada nákladů žalovaného v odvolacím řízení o žalobě činí celkem částku 30 024,61 Kč, jež sestává z těchto položek: mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 11 220 Kč; polovina ze dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (tj. 300 Kč); polovina náhrady za čas advokáta promeškaný na cestě z jeho sídla k odvolacímu soudu za 9 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (tj. 450 Kč); náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu v plné výši 3 247,46 Kč, ze které byla přiznána její polovina, tj. částka 1 623,73 Kč (za cestu motorovým vozidlem Škoda Kodiaq, vycházeje z těchto údajů: celková vzdálenost 421 km; průměrná spotřeba podle osvědčení o registraci vozidla 5, [číslo] km – třetí údaj o kombinované spotřebě dle metodiky EU 2016; sazba základní náhrady 5,20 Kč/km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.; cena pohonných hmot (nafty) 44,10 Kč podle § 4 písm. c) cit. vyhlášky); náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z mimosmluvní odměny a náhrad ve výši 5 210,89 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

23. Náhrada nákladů žalovaného v řízení o vzájemné žalobě činí celkem částku 29 734,21 Kč, jež sestává z těchto položek: mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši 11 100 Kč; polovina ze dvou náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (tj. 300 Kč); polovina náhrady za čas advokáta promeškaný na cestě z jeho sídla k odvolacímu soudu za 9 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (tj. 450 Kč); náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu v plné výši 3 247,46 Kč, ze které byla přiznána její polovina, tj. částka 1 623,73 Kč (za cestu motorovým vozidlem Škoda Kodiaq, vycházeje z těchto údajů: celková vzdálenost 421 km; průměrná spotřeba podle osvědčení o registraci vozidla 5, [číslo] km – třetí údaj o kombinované spotřebě dle metodiky EU 2016; sazba základní náhrady 5,20 Kč/km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.; cena pohonných hmot (nafty) 44,10 Kč podle § 4 písm. c) cit. vyhlášky); náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z mimosmluvní odměny a náhrad ve výši 5 160,49 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

24. Výrokem VI. tohoto rozsudku odvolací soud žalovanému uložil podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, povinnost zaplatit soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši 2 000 Kč (podle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků), neboť žalovaný soudní poplatek za vzájemnou žalobu nezaplatil (k zaplacení soudního poplatku nebyl soudem prvního stupně ani vyzván).