13 CO 248/2019

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzel a soudců Mgr. Dany Daňkové a JUDr. Jiřího Horáka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení, o uložení povinnosti, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 9. 1. 2019, č. j. 8 C 320/2009-678,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. opravuje tak, že namísto výše nákladů řízení„ číslo“ se uvádí výše nákladů řízení„ 58 500 Kč“.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 650 Kč, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

1. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“) nejprve výrokem I. tohoto rozsudku opravil, postupem podle § 164 a § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zjevnou nesprávnost ve výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně, kde u výše nákladů řízení nebyla nedopatřením uvedena měna částky, tj. koruna česká (Kč).

2. V záhlaví označeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že zamítl návrh žalobce na určení, že ukončení jeho pobytu v zařízení žalované ke dni datum je neplatné (výrok I.), zamítl návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o poskytování sociálních služeb v zařízení žalovaného podle § 91 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, o obsahu uvedeném ve výroku rozsudku (výrok II.), zamítl návrh žalobce, aby soud žalované zavázal poskytnout žalobci rovnocennou bytovou náhradu pro případ nevyhovění návrhu na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem smlouvu o poskytování sociálních služeb (výrok III.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 58 500 Kč (výrok IV.).

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, v němž se zamítnutím žaloby nesouhlasil.

4. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

5. Odvolací soud (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění soudu a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Nejprve se odvolací soud zabýval odvolací námitkou žalobce, že soudkyně JUDr. jméno příjmení je podjatá (č. l. 696) s ohledem na to, jak projednávanou věc rozhodla; jde o odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Uvedená soudkyně se k námitce žalobce vyjádřila (č. l. 735) tak, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení a zástupkyni žalované, zná je pouze z úřední činnosti, na výsledku řízení nemá žádný zájem a o projednávané věci jsou jí známy pouze skutečnosti zjištěné z důkazů, tvrzení účastníků a jednání před soudem. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je soudce z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen tehdy, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Z § 14 odst. 4 o. s. ř. dále vyplývá, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Jelikož žalobce spatřuje důvody k vyloučení soudkyně v okolnostech, jež spočívají výlučně v jejím postupu při projednávání a rozhodnutí věci, je evidentní, že důvody k jejímu vyloučení nejsou dány. Současně nevyšly najevo ani jiné skutečnosti, které by zakládaly důvod pro vyloučení soudkyně, jelikož tato nemá žádný poměr k věci, účastníkům řízení ani k zástupkyni žalované.

7. Pokud jde o skutkovou stránku věci, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. jméno a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud plně ztotožňuje. Závěr o skutkovém stavu věci soud prvního stupně výstižně shrnul do odst. 28 odůvodnění rozsudku a odvolací soud na tento závěr pro stručnost odkazuje. Pokud jde o právní posouzení věci, odvolací soud se tímto posouzením se soudem prvního stupně také zcela shodl. Podrobné a výstižné právní posouzení věci je obsaženo v odstavcích 29 až 37 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost též odkazuje.

8. Skutkový stav, pokud jde důvodnost odepření uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby domova pro seniory žalovanou z důvodů uvedených v § 91 odst. 3 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nedoznal žádné změny ani po doplnění dokazování odvolacím soudem. Žalobce na výzvu odvolacího soudu, aby sdělil, zda na jeho straně došlo ke změně zdravotního stavu, místa bydlení nebo příspěvku na péči v době od vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně do současnosti pouze nově předložil pouze záznam úřadu práce o obnovení výplaty příspěvku na péči od datum (č. l. 840) a oznámení obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum (č. l. 842) o úpravě výše srážek na úhradu závazků žalobce na částku 1 177 Kč. Dále žalobce předložil poštovní poukázky o výplatě částky úřadem práce ve výši 550 Kč dne datum a částky 880 Kč dne datum, jakož i poštovní ústřižek pro příjemce starobního důchodu za období od datum do datum ve výši 10 565 Kč. Zmíněné listiny nemohou zvrátit správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce není cílovou skupinou žalované pro poskytnutí sociální služby domova pro seniory, neboť ani ke dni vydání tohoto rozsudku žalobce není osobou se sníženou soběstačností, jehož situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby (§ 49 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), resp. že nespadá do okruhu osob, jež jsou pro žalovanou uvedeny v registru poskytovatelů sociálních služeb.

9. Z pohledu možnosti (oprávněnosti postupu) žalované odmítnout uzavřít s žalobcem požadovanou smlouvu podle § 91 odst. 3 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, jde tedy o to, že žalobce nespadá do okruhu osob, jež jsou uvedeny v registru poskytovatelů sociálních služeb pro žalovanou (č. l. 870), poskytující sociální službu domova pro seniory. Odvolací soud přitom zjistil, že vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb nedoznalo u žalované od doby vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně žádné změny, jak to vyplývá z popisu realizace poskytované sociální služby domova pro seniory (č. l. 848), podle něhož jsou cílovou skupinou žalované senioři, kteří dosáhli věku 60 let, v nepříznivé sociální situaci, se sníženou soběstačností v základních životních dovednostech, s omezenou schopností sebeobsluhy zejména z důvodu věku, kteří potřebují trvalou pomoc jiné osoby a nemohou zůstat v přirozeném prostředí. Obdobně má žalovaná předmět činnosti sociální služby domova pro seniory zapsán v obchodním rejstříku (č. l. 850-851).

10. Skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce nemá sníženou soběstačnost a nepotřebuje pravidelnou pomoc jiné osoby, byl v průběhu odvolacího řízení dále podpořen nově nastalou skutečností, že žalobce obdržel výpověď z nájmu bytu v Centru sociálních služeb obec, příspěvkové organizaci, kterou mu zmíněný subjekt udělil dopisem ze dne datum z důvodu hrubého porušování povinností žalobce vyplývající mu z nájemní smlouvy přes opakovaná upozornění a výzvy, a to nerespektováním domovního řádu a řádu společenských místností, opakovaným úmyslným porušováním právních předpisů a poškozováním vybavení domu. Žalobce se soudně domáhal určení, že zmíněná výpověď je neoprávněná a neplatná, jeho žalobu však pravomocně zamítl Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 29 C 118/2020-123 (č. l. 860 tohoto spisu). V odůvodnění tohoto rozsudku je podrobně popsáno jednání a chování žalobce, z něhož lze jednoznačně dovodit, že není osobou se sníženou soběstačností, jehož situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

11. Z pohledu možnosti (oprávněnosti postupu) žalované odmítnout uzavřít s žalobcem požadovanou smlouvu podle § 91 odst. 3 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, odvolací soud zjistil, že žalovaná stále nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby domova pro seniory žalobci. Žalovaná totiž aktuálně eviduje 97 žádostí (č. l. 846-847) o poskytnutí sociální služby, z toho je 37 žádostí mužů, přičemž z celkových 52 lůžek domova pro seniory jsou pro muže vyhrazena pouze 4 lůžka.

12. Ke správným důvodům, které soud prvního stupně vedly k zamítnutí žaloby žalobce na určení neplatnosti ukončení pobytu v zařízení žalované ke dni datum (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), lze ještě doplnit, že taková žaloba nemůže mít naději na úspěch již z toho důvodu, že k ukončení pobytu žalobce nedošlo na základě žádného právního jednání (jež by mohlo být případně neplatné), nýbrž k ukončení došlo uplynutím doby tří let na základě přechodného ustanovení § 120 odst. 6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

13. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně správně žalobu výroky I. až III. rozsudku zamítl, a odvolací soud proto tyto výroky, za užití § 219 o. s. ř., jako věcně správné potvrdil. Stejně tak potvrdil i správný výrok IV. o náhradě nákladů řízení, kterou je povinen žalované zaplatit neúspěšný žalobce, přičemž výše této náhrady odpovídá jak obsahu spisu, tak právní úpravě.

14. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšná žalovaná má vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 650 Kč, jež sestává z mimosmluvní odměny advokátky žalované podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), b), § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když tarifní hodnotou je součet tarifních hodnot dvou spojených věcí, tj. částka 70 000 Kč (35 000 Kč + 35 000 Kč), a to za 1 úkon právní služby v poloviční výši 1 950 Kč za odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nikoliv ve věci samé na č. l. 743 (§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu), 2 úkony právní služby po 3 900 Kč za podání ze dne datum na výzvu odvolacího soudu a za účast u jednání dne datum (§ 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu) a 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč za uvedené 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není samostatně přípustné proti rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.