13 CO 38/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzel a soudců Mgr. Hany Střítecké a JUDr. Jiřího Horáka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o uložení povinnosti zdržet se zásahů do práv žalobce, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 19. 8. 2020, č. j. 8 C 66/2017 -545,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 356 Kč, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobce.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že výrokem I. vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalované zdržet se ve společných prostorách budovy [adresa] na pozemcích parc. [číslo] v [katastrální uzemí]: a) obtěžování vlastníků a uživatelů jednotek, a to křikem, nadávkami, fyzickým napadáním, nahráváním hovorů v jednotkách ze společných prostor na záznamové zařízení, b) jakýchkoli úprav písemností vyvěšených žalobcem na informační tabuli v přízemí budovy [adresa], c) zakrývání jakýmkoliv způsobem informací a přípisů žalobce uveřejněných ve skleněné vitríně v přízemí budovy [adresa]. Soud prvního stupně dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 56 934 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě podané žalobcem dne [datum], jíž se domáhal stanovení povinností žalované citovaných v odst.

1. V žalobě uvedl, že žalovaná opakovaně a dlouhodobě zasahuje do práv vlastníků jednotek ve společných prostorách domu, když tyto obtěžuje hlukem, opakovaně na ně útočí křikem, nadávkami, fyzickými útoky. Žalovaná rovněž svým neustálým křikem a nadávkami znemožňuje konání shromáždění vlastníků jednotek. Dále si ve společných prostorách nahrává hovory vlastníků jednotek v jejich bytech. Na oficiální vývěsce v domě pozměňuje písemná sdělení pro bydlící, hanlivě uráží statutární orgán, znehodnocuje pozvánky na shromáždění i obecné informace pro bydlící. Jednání žalované v rámci společných prostor bytového domu je neúnosné a dlouhodobě neakceptovatelné. Žalovaná svým chováním zasahuje do práv ostatních vlastníků jednotek nerušeně a pokojně užívat své jednotky i společné části domu. Její jednání je zcela mimo míru přiměřenou poměrům.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je společenství vlastníků jednotek v domě [adresa] v [obec] a žalovaná je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v tomto domě. Žalovaná nejméně od roku 2015 doposud napadá křičením, urážkami, vulgárními výrazy předsedu žalobce i ostatní obyvatele domu, a to jednak ve společných prostorách, tak i vně domu, či z lodžie svého bytu. Takto se žalovaná chová i k rodinným příslušníkům obyvatel domu či jejich návštěvám. Její hlasité projevy jsou slyšet v celém okolí. Ohledně konfliktů mezi účastníky proběhlo několik přestupkových řízení, která většinou byla zastavena pro prekluzi. Svým chováním je žalovaná známa i na [anonymizováno] úřadě [obec]. Žalovaná mnohokrát znemožnila konání schůze společenství vlastníků bytových jednotek, neboť zde vždy křičí, nepustí nikoho ke slovu a neustále opakuje své výhrady k práci statutárního orgánu žalobce. Žalovaná svým písmem popisuje oznámení vyvěšovaná na nástěnku domu, přičemž používá hrubé a urážlivé výrazy, případně z nástěnky strhává zde zveřejněné listiny. I po té, co byla pořízena skleněná vitrína, snaží se znemožnit viditelnost sdělení zde vyvěšených tím, že vitrínu polepuje letáky. Žalovaná je invalidní důchodkyně, léčí se na psychiatrii, avšak medikaci doporučenou lékařem odmítá. Její lékař neshledal důvody pro omezení svéprávnosti žalované.

4. Při právním posouzení vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a z ústavního zákona č. 23/1991 Sb., Listiny základních práv a svobod, když právě ochrana vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práva a svobod je dále rozvedena v § 1042 o. z. V tomto směru se soud prvního stupně zabýval i aktivní legitimací žalobce, když dospěl k závěru, že tato je nepochybně dána. Své závěry opřel i o judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, kterou podrobně uvedl v odst. 59 napadeného rozsudku. Soud prvního stupně po právním hodnocení věci dospěl k závěru, že v důsledku jednání žalované nemůže žalobce a jednotliví vlastníci bytů řádně a nerušeně vykonávat vlastnické právo k domu, pozemku, společným částem domu ani ke svým jednotkám. Jednání žalované brání žalobci v naplnění jeho vlastnického práva a pro žalobce a jednotlivé vlastníky jednotek je i nebezpečné. Svým chováním žalovaná porušuje svoji povinnosti dle § 1183 a § 1175 odst. 1 o. z. a rovněž povinnosti vlastníka jednotky stanovené v čl. 6 stanov žalobce.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, v němž nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně a navrhla změnu jeho rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalovaná zejména namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil aktivní legitimaci žalobce a při posuzování otázky, zda jednáním žalované došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce, vycházel z nesprávně hodnoceného skutkového stavu. Soud prvního stupně neměl přihlížet k přestupkovým řízení, která nebyla pravomocně skončena ani k těm, která byla zastavena. Dále má žalovaná za to, že účastnické výpovědi i výpovědi svědků se vyznačovaly značnou tendenčností a negativitou vůči žalobkyni a vycházely z osobních sporů slyšených osob se žalobkyní, proto rovněž neměly být brány v úvahu. [příjmení] a zvukové nahrávky nelze užít jako důkaz, když nebyly pořízeny se souhlasem žalované. Z fotografií, ze kterých soud rovněž vycházel, pak není zřejmé, kým a kdy byly pořízeny, či zda nebyly upravovány. Ostatní provedené důkazy pak dle názoru žalované soud prvního stupně nesprávně zhodnotil. Žalovaná má za to, že její jednání, které je popisováno v žalobě, nebylo v řízení prokázáno a nelze tak dospět k závěru, že by porušila povinnost dle § 1183 o. z. Výrok I. napadeného rozsudku je dle žalované také neurčitý a nevykonatelný.

6. Žalobce se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když uvedl, že má za to, že veškeré popisované jednání žalované, kterým narušuje vlastnické právo žalobce tak, jak bylo popsáno v žalobě, bylo jednoznačně provedeným dokazováním prokázáno. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Krajský soud v [obec] (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění soudu a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

8. Pokud jde o skutkovou stránku věci, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. [jméno] a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud plně ztotožňuje. Skutkový stav věci soud prvního stupně shrnul do odst. 54 a 55 odůvodnění rozsudku a odvolací soud na toto shrnutí pro stručnost odkazuje. Nutno dodat, že sama žalovaná ve svých vyjádřeních či při výpovědi učiněné před Policií ČR potvrdila některé ze skutků, které byly žalobcem v žalobě popsány. Takto např. ve vyjádření ze dne [datum] uvedla, že okolnosti spočívající v pozměňování listin na domovní nástěnce se zakládají na pravdě, byť částečně (č. l. 205 spisu). Při podání vysvětlení na Policii ČR dne [datum] pak potvrdila, že psala panu [příjmení] vzkazy na papír na nástěnku (č. l. 216 spisu). Při zohlednění těchto vyjádření žalované a dalších soudem prvního stupně provedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, lze nepochybně dospět k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná.

9. Rovněž tak právní posouzení věci soudem prvního stupně odvolací soud shledává zcela správným a v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které je obsaženo v odstavcích 56 až 65, na něž odvolací soud pro stručnost také odkazuje. Soud prvního stupně právně vyhodnotil daný skutek zcela precizně, přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem se vypořádal z řešenou problematikou. Námitky žalobkyně vznesené v odvolání jsou v podstatě totožné, jako její argumentace v řízení před soudem prvního stupně, s níž se řádně vypořádal již soud prvního stupně.

10. Ve vtahu k námitce nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce lze zcela souhlasit se soudem prvního stupně, který se touto námitkou zabýval, a zcela správně dospěl k závěru, že žalobce je aktivně legitimován k podání této žaloby. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která jsou uvedena v odst. 59 odůvodnění napadeného rozsudku. Je sice pravdou, že skutkové okolnosti popisované v citovaných rozhodnutích nejsou zcela totožné s projednávanou situací, avšak toto nelze v daném případě očekávat. Obtěžování v podobě imisí hluku může mít nepřeberné množství variant a je nutno zhodnotit, zda skutkové okolnosti daného případu dopadají pod závěry, ke kterým Nejvyšší soud v daných rozhodnutích dospěl. Odvolací soud má za to, že skutkový stav, který byl soudem prvního stupně řádně a správně zjištěn, zcela odpovídá tomu, že je zde dán požadavek na ochranu pokojného bydlení obyvatel domu, což spadá pod správu domu a pozemku prováděnou žalobcem v širším smyslu podle § 1194 o. z. Tato správa zahrnuje vše, co bytovému domu slouží k uspokojení potřeb vlastníků bytů, ať už se to týká údržby domu či pozemku, nebo zajištění pohody obyvatel domu při užívání bytů ve svém vlastnictví, informování vlastníků o podstatných záležitostech týkajících se společenství apod. Společenství vlastníků jednotek je oprávněno v rámci správy domu podat negatorní žalobu, proti osobě, která neoprávněně zasahuje do práv vlastníků jednotek ke společným částem domu. Pokud tedy žalovaná zasahuje do pokojného bydlení ostatních vlastníků bytových jednotek, ať již svým křikem, nadávkami, fyzickým napadáním obyvatel domu a jejich návštěvníků, či poškozováním nebo upravováním částí společných prostor, jde o neoprávněný zásah do práv ke společným částem domu a žalobce je oprávněn se bránit podáním této žaloby.

11. Soud prvního stupně se řádně vypořádal i s námitkou nepříznivého zdravotního stavu žalované. V řízení před soudem prvního stupně bylo náležitě zkoumáno, zda zdravotní stav žalobkyně je natolik nepříznivý, že má vliv na její schopnost ovládnout své jednání. Soud prvního stupně si vyžádal stanoviska jejích ošetřujících lékařů, vyšel z lékařských zpráv předložených samotnou žalovanou, a odvolací soud je ve shodě s ním toho názoru, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by zde byl důvod k omezení svéprávnosti žalované. Právě s ohledem na závěry vyplývající ze zdravotní dokumentace žalované byl žalované soudem prvního stupně k ochraně jejích zájmů v řízení ustanoven zástupcem advokát, a její práva tak byla náležitě zajištěna. Pokud se žalovaná odvolává na to, že není schopna ovládnout své reakce při konfliktních situacích, je nutno pouze dodat, že v řízení bylo prokázáno, že původcem konfliktních situací je právě žalovaná, a je tak na ní, aby se jich vyvarovala a konflikty nevyvolávala, zvláště v situaci, kdy si je vědoma, že má problém s jejich zvládnutím.

12. Námitka žalované, že při posuzování otázky, zda jednáním žalované došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce, soud prvního stupně vycházel z nesprávně hodnoceného skutkového stavu, rovněž není případná. Jak už odvolací soud uvedl výše, ztotožňuje se se soudem prvního stupně jak ve skutkových zjištěních, tak i s jejich právním hodnocením. Pokud žalovaná namítá, že soud prvního stupně neměl přihlížet k přestupkovým řízení, která nebyla pravomocně skončena, ani k těm, která byla zastavena, nutno říci, že toto z napadeného rozsudku nevyplývá. Soud prvního stupně nehodnotil to, jakým způsobem byla přestupková řízení skončena, ale v rámci hodnocení věci vycházel z obsahu dokazování, které bylo v jednotlivých přestupkových řízeních provedeno. K důkazu provedl jednotlivé spisy, týkající se přestupkových řízení vedených se žalovanou, a při hodnocení věci se omezil pouze na skutkové okolnosti zjištěné z těchto spisů, které následně sám vyhodnotil. Tento jeho postup je tak zcela správný.

13. Žalovaná se domnívá, že účastnické výpovědi i výpovědi svědků se vyznačovaly značnou tendenčností a negativitou vůči ní, a že vycházely z osobních sporů slyšených osob s žalovanou, proto k nim rovněž nemělo být přihlíženo. Ani tato námitka není důvodná. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že obtěžující chování žalované je záležitostí dlouhodobou a chování žalované je pro všechny obyvatele domu i jeho okolí nesnesitelné. Slyšení svědkové pak popisovali své osobní zážitky a zkušenosti s každodenním setkáváním se žalovanou. Z dokazování vyplynulo, že v domě neexistuje prakticky žádná osoba, se kterou by se žalovaná nedostala do konfliktu. Je tak zřejmé, že většina svědků má se žalovanou osobní spory, což však neubírá ničeho na věrohodnosti slyšených svědků, když předmětem dokazování je právě jednání žalované, která tyto osobní konflikty s obyvateli domu vyvolává. Pokud je tedy předmětem řízení takovéto chování žalované, je zřejmé, že svědci budou v tomto směru i vypovídat. Současně je zcela logické, že pokud se jedná o dlouholeté obyvatele domu, kteří se znají z každodenního života a byli předvoláni k jednání jako svědci, nebudou před jednací síní sedět a tvářit se, že se neznají, ale budou spolu hovořit stejně tak, jako při běžném setkání v domě a jeho okolí. Z jednotlivých výpovědí svědků pak nevyplynulo, že by vypovídali na základě nějaké jejich dohody. Jejich výpovědi byly autentické, každý popisoval události, ke kterým v domě při konfliktech se žalovanou dochází, svým způsobem a ze svého úhlu pohledu tak, jak je on osobně vnímá. Z jejich výpovědí nevyplývá, že by byli k výpovědím naváděni či jinak manipulováni, jak to tvrdí žalovaná.

14. Pokud jde námitku, že obrazové a zvukové nahrávky neměly být jako důkaz provedeny, když nebyly pořízeny se souhlasem žalované, ani s touto se odvolací soud neztotožňuje. V daném případě se nejednalo o záznamy, které by se týkaly projevů osobní povahy. Nahrávky provedené k důkazu se týkaly jednání žalované na veřejnosti a ve společných částech domu, proto jsou přípustné jako důkaz (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3717/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004). Navíc některé nahrávky předkládala soudu či přestupkové komisi (pokud byly založeny ve spisech týkajících se projednání přestupků žalované) sama žalovaná. Rovněž tak důkazy fotografiemi byly provedeny soudem prvního stupně zcela řádně. To, že z fotografií není zřejmé, kým a kdy byly pořízeny, není v daném kontextu rozhodné, neboť obsah fotografií plně odpovídá dalším důkazům provedeným v řízení a je s těmito důkazy v naprostém souladu.

15. V neposlední řadě odvolací soud považuje za nedůvodnou i námitku žalované, že by výrok I. napadeného rozsudku měl být neurčitý či nevykonatelný. Ve zmíněném výroku je zcela určitě, jasně a srozumitelně popsáno jednání, kterého se má žalovaná do budoucna zdržet. Odvolací soud nemá výhrady ani k formulaci výroku I. písm. b) rozsudku soudu prvního stupně, kde je uváděna„ informační tabule“, která se dle tvrzení žalované v domě již nenachází. V řízení bylo prokázáno, že v domě byla a nadále je určitá informační tabule. Její konkrétní vzhled v dané věci není důležitý, je nerozhodné, zda se jedná o informační tabuli zasklenou či nikoli. Podstatné je zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná svým jednáním upravuje písemnosti zde zveřejněné či se snaží je učinit nečitelnými.

16. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a zjistil z něj náležitě skutkový stav. Bylo možno zcela vyjít ze zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud považuje za prokázaná, a bylo tak nadbytečné provádět další dokazování. Odvolací soud proto z důvodu hospodárnosti řízení zamítl důkazní návrhy, které účastníci v odvolacím řízení vznášeli.

17. Lze tak shrnout, že žalovaná porušuje své povinnosti vlastníka bytové jednotky dané § 1175 o. z., dle kterého má vlastník jednotky právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt, jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv, ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části domu. Žalovaná totiž zcela jednoznačně svým jednáním ztěžuje ostatním vlastníkům bytových jednotek v předmětném bytovém domě užívání společných částí domu i prostor v jeho okolí, a ostatní vlastníky svým chováním obtěžuje a ohrožuje. Taktéž bylo prokázáno, že pozměňuje a poškozuje společné části, které v daném případě představuje informační tabule či skleněná vitrína umístěná v domě pro potřeby podávání informací všem vlastníkům bytových jednotek. Žalovaná současně porušuje povinnosti stanovené v § 1012 o. z., dle kterého se vlastníku zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Jednání žalované, které bylo v řízení prokázáno, naplňuje všechny atributy citovaného ustanovení. Dlouhodobost a intenzita chování žalované ve vztahu k ostatním vlastníkům bytových jednotek jsou pro ostatní vlastníky natolik nesnesitelné a neakceptovatelné, že toto její jednání překračuje míru přiměřenou běžným neshodám mezi sousedy v jenom domě. Bylo tak zcela namístě, že žalobce využil svého oprávnění dle § 1042 o. z., a domáhal se ochrany proti žalované, která neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší.

18. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací námitky žalované nejsou důvodné, a lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně správně výrokem I. rozsudku stanovil žalované povinnost zdržet se obtěžování vlastníků jednotek v předmětném domě jednáním popsaným v písm. a) až c) výroku I. napadeného rozsudku. Odvolací soud proto tento výrok, za užití § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil i výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, jejíž výše odpovídá jak právním přepisům, tak obsahu spisu.

19. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšný žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč Tyto náklady jsou tvořeny odměnou zástupce žalobce za dva úkony právní služby dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 756 Kč.