13 CO 78/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzel a soudců Mgr. Dany Daňkové a JUDr. Jiřího Horáka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 22. 12. 2021, č. j. 29 C 40/2021-90

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu o převodu jednotky [číslo] způsob využití: byt, jednotka vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb., nacházející se v budově [číslo] stojící na pozemku [parcelní číslo], včetně ideálního spoluvlastnického podílu na společných částech budovy [adresa] o velikosti [číslo] a včetně ideálního spoluvlastnického podílu na pozemku [parcelní číslo] o velikosti [číslo] (dále jen„ předmětný byt“), vše v katastrálním území Židlochovice, za kupní cenu 1 Kč (výrok I.), a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13 552 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě na nahrazení projevu vůle, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného (jako prodávajícího) k uzavření kupní smlouvy s žalobkyní (jako kupující) o převodu předmětného bytu za kupní cenu ve výši 1 Kč, kterou se žalobkyně zavázala uhradit při podpisu smlouvy, a s tím souvisejícího převodu vlastnického práva se všemi součástmi a příslušenstvím a se všemi právy a povinnostmi v tom rozsahu, jak tyto doposud sama užívala, mohla užívat či k nim byla oprávněna strana prodávající. Dále smlouva obsahovala prohlášení prodávajícího, že před kupující nezamlčel žádné podstatné skutečnosti týkající se předmětu převodu, že na předmětu převodu neváznou žádné dluhy, služebnosti, věcná břemena ani jiné povinnosti či závady, dále že splnil veškeré poplatkové a daňové povinnosti, dosud mu uložené a související s předmětným bytem a že na něm neváznou žádné dluhy související se správou domu a pozemku. Dále byl ve smlouvě závazek prodávajícího, že nebude po uzavření smlouvy ohledně předmětného bytu uzavírat jakékoliv smlouvy, jimiž by předmětný byt zcizoval, zatěžoval nebo omezoval jeho užívání, prováděl jakékoliv stavební úpravy bez souhlasu kupující a že neučiní nic, čím by zhoršil stav předmětný byt. Dále smlouva obsahovala závazek prodávajícího poskytnout kupující veškerou potřebnou součinnost při převodu odběru médií vztahujícím se k předmětnému bytu, obsahovala též ujednání stran pro případ, že nedojde ke vkladu vlastnického práva k předmětnému bytu ve prospěch strany kupující do katastru nemovitostí podle smlouvy (dále jen„ vklad“), že účastníci uzavřou novou kupní smlouvu nebo dodatek stejného obsahu, který splní zákonné podmínky pro provedení vkladu, případně že na pokyn katastrálního úřadu tuto kupní smlouvu či návrh na vklad náležitě doplní.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 12. 11. 2007 nájemní smlouvu, kde žalovaný byl na straně pronajímatele a žalobkyně na straně nájemce. Předmětem nájmu byl předmětný byt, současně bylo sjednáno uhrazení částky 272 284 Kč označené jako investiční podíl, jednalo se však svým obsahem o„ předplacené“ nájemné. Nájemní smlouva neobsahovala žádné ujednání o možnosti pozdějšího odkupu předmětného bytu za kupní cenu 1 Kč. Možnost odkupu bytů v daném bytovém domě za 1 Kč byla sjednávána pouze s prvními nájemci v období let 1998 až 1999. V pozdějším období (tedy i v době, v níž uzavírala nájemní smlouvu žalobkyně) došlo ke změně přístupu žalovaného, který již neměl zájem nájemníkům nabízet pozdější odkup bytů za 1 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že jí byla původně předložena verze nájemní smlouvy, kde takováto možnost obsažena byla, ale tato skutečnost byla vyvrácena svědeckými výpověďmi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], právničky městského úřadu žalovaného, a Ing. [jméno] [příjmení], vedoucí finančního odboru městského úřadu žalovaného, když tyto zaměstnankyně žalovaného vyloučily, že by v roce 2007 byly uzavírány nájemní smlouvy s možností následného odkupu; nakonec tento závěr potvrzují i další dvě nájemní smlouvy uzavřené roku 2007. Navíc žalobkyně ani netvrdila, že smlouva takovéhoto obsahu byla kdy uzavřena a pouze namítala, že o možnosti tohoto odkupu byla ústně ujišťována zaměstnancem žalovaného panem [příjmení], což chtěla prokázat svým účastnickým výslechem a svědeckými výpověďmi [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Současně uváděla, že takto byl uveden v omyl i další nájemce pan [příjmení] [příjmení], k čemuž označila svědeckou výpověď svědkyně paní [příjmení], jeho sestry, která měla prokázat, že i dalšímu nájemci, který uzavíral nájemní vztah v roce 2007, byla ústně přislíbena možnost následného odkupu.

4. Soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 34, § 35, § 43, §43a odst. 1, §43c odst. 1, § 46, § 50a odst. 1, § 685 odst. 1, § 686 odst. 1 a § 850 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a ustanovení § 4 odst. 1, § 3030 a § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl po právní stránce k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyni nesvědčí právo, kterého se žalobou domáhá. K přijetí tohoto závěru vedly soud prvního stupně zejména tyto důvody: a) žalobkyně ani netvrdila, že by došlo k uzavření písemné smlouvy obsahující ujednání o možnosti následného odkupu předmětného bytu za 1 Kč, jen uvedla, že byla o této možnosti ujišťována ústně zaměstnancem žalovaného panem [příjmení], avšak pro smlouvu o budoucí kupní smlouvě je nutná písemná forma, kdy současně musí být ujednány veškeré podstatné náležitosti této smlouvy, b) jednání předcházející uzavření předmětné nájemní smlouvy vedla žalobkyně s žalovaným v písemné formě, stejně tak jednání s předchozím nájemcem předmětného bytu panem [příjmení] činila žalobkyně v písemné formě (mezi žalobkyní a panem [příjmení] došlo k ujednání o zaplacení 100 000 Kč). Soud prvního stupně proto dovodil, že žalobkyně přisuzovala právním úkonům, které se týkaly předmětného bytu, důležitost, kterou odrážela i písemná forma jednání. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by žalobkyně či žalovaný učinili návrh na uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě obsahující závazek žalovaného převést byt na žalobkyni za 1 Kč, tím méně pak, že by takový návrh byl přijat. c) dle zákonných ustanovení bylo třeba, aby nájemní smlouva byla uzavřena v písemné formě, pokud by byla uzavírána dohoda o budoucí smlouvě kupní, i tato musela být dle ustanovení obč. zák. účinného v době sjednávání nájemního vztahu v písemné formě. Lze si jen stěží představit, že by se žalobkyně neseznámila řádně s obsahem předmětné nájemní smlouvy, o jejíž uzavření opakovaně usilovala, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi Ing. Kafkové. Nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky je zcela srozumitelná, není nepřiměřeně dlouhá, je přehledně koncipována a rozdělena do pěti oddílů označených římskými čísly a srozumitelně pojmenovaných. Žádný oddíl smlouvy nenavozuje dojem, že by měl obsahovat závazek žalovaného převést žalobkyni předmětný byt za 1 Kč. d) tvrzení žalobkyně, že původní nájemní smlouva, o které jednala s žalovaným, měla dotčené ustanovení o možnosti převodu bytu obsahovat a že jí záměrně byla předložena jiná smlouva, je zcela účelové a bylo vyvráceno výpovědí slyšených svědkyň. Žalobkyně si měla obsah smlouvy řádně prostudovat, když v době jejího uzavření byla plně svéprávná ve smyslu § 4 odst. 1 o. z., na základě kterého lze očekávat, že osoba uzavírající nájemní smlouvu si tuto před podpisem řádně prostuduje a zhodnotí, zda je namístě, aby ji uzavřela či nikoliv. e) nejednalo se ani o veřejný příslib ve smyslu § 850 obč. zák., jak žalobkyně namítala s poukazem na zápis zasedání městské rady ze dne 18. 6. 1999, když v projednávané věci se nejednalo o slib plnění blíže neomezenému počtu osob. Záměr prodeje se vztahoval na zcela určitou skupinu osob, kterými byly nájemci předmětného bytového domu, nájemní smlouvy s nimi byly sjednávány individuálně, stejně tak s těmi, kteří měli ve smlouvách sjednávány možnosti odkupu, byly individuálně sjednávány smlouvy o následném převodu vlastnictví. V tomto smyslu soud prvního stupně odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 1999, č. j. 5 Cmo 195/99-95.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že soud neprovedl jí navržené důkazy, konkrétně výslechy svědků paní [příjmení], sestry [jméno] [příjmení], která měla prokázat, že i dalšímu nájemci, který uzavíral nájemní vztah později, byla ústně přislíbena pracovníkem městského úřadu žalovaného panem [příjmení] možnost následného odkupu předmětného bytu za 1 Kč. Dále žalobkyně namítala, že soud neprovedl její účastnická výpověď a výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], jimiž mělo být prokázáno, že žalobkyně byla ústně ujišťována o následné možnosti odkupu předmětného bytu za 1 Kč.

6. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že neprovedení žalobkyní navržených důkazů je v pořádku, když u svědeckých výpovědí se jednalo o svědky odvozené (nejednalo se o nájemce, ale o osoby, které měly být od nájemců o uvedeném informovány), tedy mělo jít o nepřímý důkaz. Pokud se jedná o výslech žalobkyně, tato se jednání soudu prvního stupně opakovaně neúčastnila a její výslech tak nemohl být proveden. Dále žalovaný poukázal na to, že slyšené svědkyně jednoznačně vysvětlily, že rozdílný přístup k nájemcům, jež uzavírali nájem v letech 2006 2007 (oproti nájemcům z konce let devadesátých) byl dán změnou přístupu žalovaného, pokud se jedná o nakládání se svým majetkem. Soud prvního stupně podle žalovaného rozhodl na základě správně zjištěného skutkového stavu a tento i správně právně posoudil.

7. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ - § 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku.

8. Pokud jde o skutkovou stránku věci, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně jasně, detailně a přesvědčivě popsal, na základě jakých důkazů dospěl k jednotlivým skutkovým zjištěním. Uvedl, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil. Důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně se odvolací soud plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje (odst. 11 až 24 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

9. Odvolací soud se zcela shoduje i s právním hodnocením skutkových zjištění soudem prvního stupně (odst. 26 až 42 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a souhlasí s jeho závěrem, že nárok žalobkyně není důvodný, neboť jelikož nedošlo k uzavření písemné smlouvy o budoucí kupní smlouvě podle § 50a obč. zák. (který je nutno na daný právní vztah aplikovat podle § 3028 o. z.), není nárok žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalovaného jako prodávajícího uzavřít kupní smlouvu se žalobkyní jako kupující z čeho odvodit. Žalobkyně tvrdila, že byla o možnosti převodu předmětného bytu za 1 Kč ústně ujišťována, avšak ani případné prokázání tohoto tvrzení by nevedlo k odchylnému závěru odvolacího soudu, jelikož z tohoto údajného ujišťování žalobkyni nárok na uzavření navrhované smlouvy nevznikl. Z uvedeného vyplývá, že správný byl postup soudu prvního stupně, pokud neprovedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání zmíněného tvrzení (výslech žalobkyně a svědků [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení]). Ze stejných důvodů byl správný postup soudu prvního stupně, pokud neprovedl žalobkyní navržený výslech svědkyně [příjmení] k prokázání tvrzení žalobkyně, že i dalšímu nájemci předmětného bytu panu [příjmení] byla ústně přislíbena pracovníkem městského úřadu žalovaného panem [příjmení] možnost následného odkupu bytu za 1 Kč.

10. Žalobkyně svůj nárok na uzavření smlouvy o převodu předmětného bytu opírala též o veřejný příslib žalovaného ve smyslu ustanovení § 850 obč. zák., podle kterého se veřejným příslibem zavazuje ten, kdo veřejně prohlásí, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z blíže neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu. V projednávané věci se však (jak správně uvedl soud prvního stupně) nejednalo o veřejný příslib žalovaného prohlášený vůči více osobám z blíže neomezeného počtu, neboť žalovaný převody bytů za kupní cenu ve výši 1 Kč realizoval pouze v letech 1998 až 1999, a to vždy individuálně, na základě konkrétních dvoustranných nájemních smluv. Pokud tedy postupem času došlo ke změně této politiky žalovaného, který v roce 2007 již nájemní smlouvy s možností následného převodu bytu za 1 Kč neuzavíral, nemůže se žalobkyně svého práva domáhat s odkazem na údajný veřejný příslib žalovaného.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný za použití § 219 o. s. ř. potvrdil. Shodně tak učinil i u správného výroku II. rozsudku, jímž byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, jejichž výše odpovídá obsahu spisu i právní úpravě.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení v částce 6 776 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem dne 9. 6. 2022) podle § 6 odst. 1, § 7 bod. 5, § 9 odst. 3 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dvou náhrad hotových výdajů advokáta za 2 úkony služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v částce 1 176 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.