14 CO 1/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobců: a/ MUDr. jméno příjmení , datum narození b/ jméno příjmení , datum narození oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa o určení vlastnictví, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 18. 10. 2021, čj. 11 C 232/2019-128

I. Rozsudek soudu I. stupně a/ potvrzuje ve výroku I o věci samé, b/ mění ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení částku 28 021 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 728 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že budova bez čísla popisného a čísla evidenčního – sklep pod pozemky parcelní [číslo] parcelní číslo st. 155 v katastrálním území Horní Věstonice, nezapsaný v katastru nemovitostí, je ve společném jmění manželů [příjmení] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], a [jméno] [příjmení], [rodné číslo] (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 45 370,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Vytýká v něm soudu I. stupně, že nevyřešil základní otázku, a to, zda stavba sklepu pod povrchem pozemku je věcí samostatnou či je součástí pozemků. Nelze dle žalované souhlasit se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, že sklep pod spornými pozemky je jejich příslušenstvím. S tím pak souvisí i vyřešení toho, komu svědčí příslušnost hospodaření k této stavbě jakožto nemovité věci, která se nezapisuje do katastru nemovitostí a je ve vlastnictví státu. Ve vztahu k této problematice nebyl dle žalované učiněn žádný závěr. Žalovaná poukázala na historii nemovitostí, kdy v knihovní vložce 196 pozemkové knihy byl pozemek st. PK 155 zapsán ve vlastnictví [jméno] [příjmení], jehož majetek byl konfiskován, pozemek parcelní [číslo] byl zapsán v knihovní vložce [číslo] jako majetek [jméno] a [jméno] [příjmení] a pozemek PK [číslo] byl zapsán v knihovní vložce [číslo] jako vlastnictví [jméno] [příjmení] a rovněž tyto pozemky byly konfiskovány. V roce 1947 byl vypracován přídělový plán, kterým vznikl grafický příděl [číslo] sestávající z konfiskovaných pozemků a přídělcem se stal [jméno] [příjmení]. Konfiskované pozemky PK 32, parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] byly sloučeny a obnoveny jako pozemek parcelní [číslo] který zůstal ve vlastnictví státu, a správa pozemku byla dle zápisu z [datum] předána Státnímu pozemkovému úřadu. Dne [datum] byl vyhotoven zápis o vyúčtování s odcházejícím přídělcem zemědělského majetku, dle něhož na pozemcích z přídělu [číslo] hospodařil v letech 1947 – 1948 [jméno] [příjmení], který se přídělu vzdal ve prospěch státu. Dne [datum] byl vyhotoven návrh na přidělení pozemků st. PK 155 stavební plocha se sklepem do správy MNV v [obec], v žádosti bylo výslovně uvedeno, že sklep není vyúčtován na úhradovém účtu přídělu [číslo] z čehož je možné dovodit, že sklep byl již v té době vnímán jako samostatná právní věc a po přídělu zůstal jako konfiskát ve vlastnictví státu. V rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání [jméno] a [jméno] [příjmení] není výslovně uvedeno, že byl přidělen i sklep tak, jak naopak bylo výslovně uvedeno v přídělové listině MNV [obec]. Předmětem přechodu práva osobního užívání ze zůstavitele [jméno] [příjmení] ke sklepu byla zřejmě stavba vinného sklepa na pozemku parcelní číslo st.

155. Žalobci měli nabýt vlastnické právo kupní smlouvu odkazující na rozhodnutí Státního notářství v [obec] z 31. 5. 1990, sp. zn. D 60/90, které však rozhodlo o přechodu práva osobního užívání sklepa na parcele číslo st. 155 a nikoli i sklepa pod tímto pozemkem situovaným. Žalobce nechrání dobrá víra ve správnost zápisu ve veřejném seznamu, převodci nedisponovali žádnou listinou, na základě níž by se mohli domnívat, že jim dobrá víra svědčila. Soud I. stupně se nezabýval blíže otázkou vydržení vlastnictví, v rozhodnutí absentuje úvaha o splnění zákonem daných podmínek vydržení. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Uvedli, že předmětem řízení je určení vlastnictví žalobců k vinnému sklepu, nikoli jiné osoby či státu. Pokud by soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, zamítl by ji a neurčoval by vlastnictví jiné osoby. Soud nebyl také povinen rozhodnout o tom, která organizační složka státu by měla být příslušná se sklepem hospodařit. Žalovaná ještě v době komunikace s žalobci nevěděla, že předmětný sklep by mohl být ve vlastnictví státu. Vyřešení této otázky však nemá pro samotný předmět sporu žádný význam, neboť pasivní legitimace České republiky je dána. Otázka samostatnosti stavby sklepa byla soudem I. stupně vyřešena, žalobci nerozumí námitce žalované o nesprávnosti závěru soudu I. stupně o tom, že sklep je příslušenstvím pozemků. Tento závěr z odůvodnění rozsudku nevyplývá. Soud I. stupně ohledně celistvosti stavby provedl několik důkazů a správně uzavřel, že sklep je nemovitou věcí nezapsanou v katastru nemovitostí a jeho nezaměnitelnosti odpovídá označení jako budovy bez čísla popisného a evidenčního pod pozemky parcelní [číslo] st. 155 v katastrálním území Horní Věstonice. Jedná se o podzemní stavbu se samostatným účelovým určením. Je tvořena částí nadzemní, kterou se vstupuje do části podzemní, a je vyloučeno, aby se jednalo o dvě samostatné věci. Nemožnost stavebního a funkčního oddělení nadzemní a podzemní části znamená nemožnost oddělení vlastnického práva. Nadzemní část sklepa byla vždy evidována v katastru nemovitostí spolu s pozemkem parcelní číslo st. 155 a takto byl sklep převáděn. To potvrzují výpisy z katastru nemovitostí z listu vlastnictví [číslo] od roku 1976 a 1982, na nichž je pozemek evidován jako sklep. Na rozhodnutí soudu I. stupně nemůžou nic změnit ani skutečnosti týkající se konfiskace pozemků, navíc se jedná o nepřípustné novoty. Vyplývá z nich to, že s pozemkem parcelní [číslo] nikdy nebyl sklep spojován, a to ani v roce 2014, kdy došlo k předání majetku Státnímu pozemkovému úřadu. Rodině [příjmení] náleželo právo osobního užívání nejen k pozemku parcelní číslo st. 155, ale i ke sklepu, v rámci dědických řízení bylo převáděno na další generace a následně se přeměnilo na právo vlastnické. Nejpozději od roku 1972 sklep užívala tato rodina a podmínky pro vydržení splnila, přičemž postačí zkoumat oprávněnou držbu posledního z držitelů.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Žalobci se v dané věci domáhají určení, že jsou spoluvlastníky v režimu společného jmění manželů sklepa nacházejícího se pod pozemky parcelní [číslo] st. 155 v katastrálním území Horní Věstonice, a to na základě tvrzení, že jej nabyli kupní smlouvou uzavřenou s prodávajícími [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [datum], žalovaná na jejich žádost o pronájem pozemku parcelní [číslo] prohlásila, že je vlastnicí tohoto sklepa, a že tento sklep byl původně přidělen do osobního užívání manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], posléze byl jejich právními nástupci zděděn a tito stejně jako žalobci byli v dobré víře, že jim vlastnické právo náleží. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že vlastnické právo ke sklepu bylo na žalobce převedeno kupní smlouvou z [datum], o vlastnickém právu prodávajících nebylo pochyb, neboť byl přidělen do osobního užívání, které se dnem [datum] změnilo ve vlastnické právo, a i kdyby s ohledem na nepřesné označení sklepa v rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec] z [datum] nebyl přidělen řádně, byli přídělci v dobré víře, že se tak stalo a že sklep užívají oprávněně. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

6. Odvolací soud zopakoval dle ustanovení § 213 odstavec 2 o. s. ř. dokazování hospodářskou smlouvou z [datum] číslo zem. 1973 o převodu správy národního majetku a o převodu vlastnictví národního majetku, dle níž předávající Okresní národní výbor [obec] předal Místnímu národnímu výboru [obec] parcelu [číslo] sklep a parcelu [číslo]. Dále odvolací soud doplnil dokazování dotazníkem a čestným prohlášením z [datum] vyplněným za účelem registrace převodní smlouvy týkající se mimo jiné sklepa – zboru se stavební plochou [číslo] v katastrálním území Horní Věstonice, v němž je uvedeno že převodci [jméno] a [jméno] [příjmení] jsou spoluvlastníky nemovitostí na základě přídělové listiny ONV v [obec] z [datum], čj. Zem. [číslo], a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku z [datum] a dohodnutá cena za sklep – zbor a za právo osobního užívání parcely [číslo] st. plocha sklepu měla činit 976 Kč. Dále doplnil dokazování rozhodnutím Státního notářství [obec] z 15. 5. 1979, sp. zn. D 416/79 v dědické věci po [jméno] [příjmení], dle něhož zůstavitelův syn [jméno] [příjmení] zdědil mimo jiné pozemek st. parcelní [číslo] sklep, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku, a rozhodnutím téhož státního notářství z 31. 5. 1990, sp. zn. D 60/90, dle něhož zůstavitelova manželka [jméno] [příjmení] a děti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mladší nabyli z pozůstalosti po [jméno] [příjmení] sklep na st. pl. 155 v osobním užívání, každý ideální jednu čtvrtinu. Dne [datum] byl vyhotoven zápis o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu týkající se pozemkové parcely [číslo] druh pozemku vinice, která byla předána Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových k hospodaření Státnímu pozemkovému úřadu. Výzvou z [datum] se žalobci obrátili na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s žádostí o uznání jejich vlastnického práva ke spornému sklepu. Uvedli, že k jejich žádosti jim Státní pozemkový úřad [datum] oznámil, že mu nevznikla příslušnost hospodařit se sklepem, protože se nejedná o součást pozemku parcelní [číslo] hospodaření s tímto sklepem na základu zápisu z [datum] nepřevzal a přes další dotazy nebyla žalobcům poskytnuta informace, který z úřadů je příslušný hospodařit s pozemkem parcelní [číslo] ani nedošlo k uznání vlastnického práva žalobců k předmětnému sklepu, ačkoliv za něj bylo zaplaceno několik set tisíc korun. Konečně odvolací soud zopakoval dokazování výpisem z evidence nemovitostí týkajícím se uvedeného pozemku, který je zapsán na listu vlastnictví [číslo] jako vlastnictví České republiky s příslušnosti hospodařit Státního pozemkového úřadu a pozemek je evidován jako vinice, a částí znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z [datum], v níž znalec uvedl, že budova bez čísla evidenčního zapsaná k pozemku parcelní číslo st. 155 funkčně souvisí s podzemní částí vinného sklepa nacházejícího se pod tímto pozemkem a pozemkem parcelní [číslo]. Vinné sklepy v [obec] se stavěly tak, že nadzemní část tvořil portál se vstupem, na něj bezprostředně navazovala lisovna, dále vstup do podzemní části sklepa, který přecházel pod podzemní části pozemků a v ní se nacházel samotný sklep. Zachované torzo vinného sklepa je s velkou pravděpodobností zůstatkem nadzemní části lisovny tvořící rovněž vstup do podzemní části, která se rozkládá z větší části pod pozemkem parcelní [číslo].

7. Dle ustanovení § 80 písmeno c) o. s. ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce věcná legitimace účastníků a existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Tento je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění. Pokud určovací žaloba nemůže být způsobilým procesním nástrojem ochrany práva žalobce, není dán na požadovaném určení naléhavý právní zájem a v takovém případě soudu žalobu o určení zamítne, aniž by se mohl zabývat současně také věcí samou.

8. Odvolací soud stejně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci na požadovaném určení svého vlastnického práva ke spornému sklepu mají naléhavý právní zájem, který nemůže vyplývat ze skutečnosti jeho zápisu pro žalovanou v katastru nemovitostí, neboť tento se v katastru nemovitostí neeviduje, ale z toho, že ačkoli dle tvrzení žalobců jsou jeho vlastníkem oni, žalovaná jejich vlastnické právo zpochybňuje a za vlastníka se naopak považuje ona, což může mít negativní dopad na výkon vlastnických oprávnění žalobců, jejichž právní postavení je tak v současné době nejisté, a mají proto právo na poskytnutí soudní ochrany.

9. Na základě dokazování provedeného soudem I. stupně a jeho zopakování v odvolacím řízení odvolací soud shodně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že pozemek parcelní číslo st. 155 o výměře 34 m2 byl přidělen [jméno] a [jméno] [příjmení] do osobního užívání rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec] z 10. 3. 1972, čj. Fin/72/POU-2068 [číslo] za účelem mimo jiné„ odkupu sklepa“. Tomuto rozhodnutí předcházela hospodářská smlouva ze [datum], čj. zem. 1973 týkající se převodu parcely [číslo] označené jako„ sklep“ do vlastnictví MNV v [obec]. Poměrně krátce poté v roce 1976 proběhla jednání o převodu„ sklepa se stavební plochou“ z manželů [příjmení] na jejich syna [jméno] [příjmení], kdy bylo jednáno i ceně za převod práva osobního užívání takto označené nemovitosti. K uzavření převodní smlouvy posléze nedošlo a po smrti [jméno] [příjmení] se stal dědicem nemovitosti označené jako„ st. pl. [číslo] sklep jeho syn [jméno] [příjmení] a po jeho smrti na základě shora uvedeného rozhodnutí Státního notářství v [obec] z [datum] se stali spoluvlastníky právní předchůdci žalobců, kdy nemovitost je označena jako„ sklep na [webová adresa] 155 v osobním užívání“. Nabývacím titulem pro žalobce je pak kupní smlouva z [datum], kde je sporná nemovitost označena jako„ parcela číslo st. 155 o výměře 34 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova bez čísla popisného a evidenčního, jiná stavba, a vinný sklep – podzemní stavba nezapsaná v katastru nemovitostí nacházející se pod pozemkem parcelní číslo st. 155 a [číslo] v katastrálním území Horní Věstonice“.

10. Dle ustanovení § 3028 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sb., tzv. „nového“ občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

11. Dle ustanovení § 498 odstavec 1 „nového občanského zákoníku“ nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

12. Dle ustanovení § 134 odstavec 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, dále jen„ o. z.“, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

13. Dle ustanovení § 130 odstavec 1 o. z. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná.

14. Předpoklady pro nabytí vlastnického práva vydržením je oprávněná držba ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě. [příjmení] se někdo mohl považovat za oprávněného držitele, musí nejen věc fakticky ovládat a nakládat s ní jako s vlastní, ale musí být zároveň v dobré víře, že mu věc patří. [obec] víra musí být hodnocena nejen z hlediska subjektivního osobního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl nebo nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. [obec] víra držitele se především musí vztahovat k titulu, na jehož základě by mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, ač nevzniklo. To znamená, že takový titul sice není dán, ale držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je, tedy že je jeho omyl omluvitelný, pokud jde jen o domnělý právní titul.

15. Podle ustanovení § 868 o. z. účinného od 1. 1. 1992 pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními zákona, kterým byl novelizován občanský zákoník, i právní vztahy vzniklé před [datum], vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před [datum] se však posuzují podle dosavadních předpisů. Z textu novelizovaného zákona vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po [datum] splní podmínky stanovené v ustanovení § 134 o. z., a je možné tedy přihlížet i k době, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v držbě před [datum]. Zákon váže právní důsledky na uplynutí stanovené doby, po kterou oprávněný držitel věc držel, přičemž tyto důsledky se mohou uplatnit jen v případě, že podmínky pro vydržení tu byly ke dni nabytí účinnosti novelizačního zákona č. 509/1991 Sb. s tím, že nový vlastnický vztah vzniká až nabytím účinnosti této novely občanského zákoníku.

16. V daném případě je předmětem řízení určení vlastnictví ke stavbě vinného sklepa, tedy k podzemní stavbě postavené ze stavebního materiálu, jež je stavbou se samostatným účelovým určením sloužící primárně k výrobě, skladování a archivaci vín. Podle dosavadních právních předpisů účinných do [datum] tato stavba nebyla součástí pozemku (§ 120 odstavec 2 o. z.), a nestala se součástí pozemku ani dnem [datum], neboť ve smyslu ustanovení § 498 nového občanského zákoníku podzemní stavby nejsou součástí pozemku, pokud od něj jsou svým účelovým určením odlišné. Účel, jemuž má podzemní stavba sloužit, je v daném případě jiný, než je účelové určení dvou pozemků nacházejících se nad ním ve vlastnictví různých vlastníků, neboť jde o zemědělskou výrobu související s pěstováním vinné révy na vinici, která představuje druh využití pozemku.

17. Uvedená stavba se skládá z nadzemní části, jíž je pozůstatek bývalé lisovny, a dále z podzemní klenuté části. Jedná se o samostatně stojící sklep, u něhož katastr nemovitostí eviduje pouze část vystupující nad povrch, a to ve spojení s pozemkem, na kterém je tato nadzemní část vystavena. V daném případě je tak stavba sklepa spojována s pozemkem parcelní číslo st. 155 v katastrálním území Horní Věstonice, na němž se nachází viditelná nadzemní část a menší část podzemní části, i když převážná část podzemní části sklepa se nachází na sousedním pozemku ve vlastnictví žalované. S tímto pozemkem však sporný sklep v žádné z listin, kterými bylo provedeno dokazování, spojován není a jako druh využití tohoto pozemku je vždy uváděna pouze vinice, nikoli sklep. Pozemek parcelní číslo st. 155 je naopak ve všech listinách označován jako sklep představující způsob využití, když zjevně takto byl sklep zjednodušeně označen s odkazem na svou nadzemní část nacházející se na tomto pozemku. Pokud tedy byl pozemek v roce 1972 přidělen do osobního užívání manželům [příjmení], nepochybně byl přidělen včetně sklepa s ním spojeného. V rozhodnutí o přidělení pozemku parcelní číslo st. 155 sice není označen druh pozemku tak, jak byl označen v evidenci nemovitostí (dle výpisu z [datum] to byl sklep) i jak byl pozemek označován v dřívějších evidencích i v samotné hospodářské smlouvě ze [datum], avšak je zjevné, že předmětem přídělu měla být nejen pozemková parcela, ale i stavba sklepa, jak to vyplývá z obsahu rozhodnutí, neboť na toto rozhodnutí měl navazovat i prodej sklepa. Navíc je třeba uvést, že nebyl zjištěn obsah dohody o osobním užívání, která měla být na základě přídělového rozhodnutí uzavřena, a tak není vyloučeno, že v této dohodě sklep uveden byl.

18. To sice zjištěno nebylo, ale bez ohledu na to bylo zjištěno, že pozemek již se stavbou celého sklepa v režimu osobního užívání byl předmětem dědického řízení po původním uživateli [jméno] [příjmení] a jeho právním nástupci, synovi [jméno] [příjmení], kdy autoritativním rozhodnutím státu bylo potvrzeno nabytí práva osobního užívání pozemku se sklepem právním předchůdcům žalobců. Ti sporný sklep užívali stejně jako jejich právní předchůdci v dobré víře, že jim náleží právo jeho osobního užívání, jež se s účinností od [datum] transformovalo na právo vlastnické, aniž by jejich dobrá víra byla jakkoliv narušena. To bylo dostatečně prokázáno svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří se k době a způsobu užívání sklepa svou rodinou v minulosti podrobně vyjádřili. O nemožnosti užívání sklepa třetími osobami, zejména pak žalovanou, svědčí i to, že do sklepa byl a je přístup pouze z nadzemní části nacházející se na pozemku žalobců, přičemž žalovaný až poté, co byl žalobci požádán o pronájem svého pozemku parcelní [číslo] provedl šetření za účelem zjištění existence sklepa pod svým pozemkem včetně určení organizační složky státu mající k uvedenému pozemku právo hospodaření.

19. Za této situace je třeba dospět k závěru, že i kdyby snad právní předchůdci žalobců vlastnické právo k spornému sklepu uvedenými listinami nezískali z důvodu jeho nepřesného označení v rozhodnutí o přidělení sklepa do osobního užívání, v němž sporný sklep není uveden, a to v rozporu se zápisem pozemku parcelní číslo st. 155, který v té době byl v pozemkových evidencích označován v části týkající se druhu pozemku jako sklep pod touto parcelou), tak nepochybně následná dědická rozhodnutí vycházející při označení druhu pozemku z pozemkové evidence i z faktického stavu představují domnělý právní titul pro nabytí jejich vlastnictví. Od vydání posledního dědického rozhodnutí po [jméno] [příjmení] v roce 1990 tak již v roce 2000 tehdejším nabyvatelům a současně právním předchůdcům žalobců uplynula desetiletá vydržecí doba, tito se nejpozději v roce 2000 stali spoluvlastníky sporného sklepa a žalobci jej platně uzavřenou kupní smlouvou z [datum] nabyli do svého spoluvlastnictví.

20. Odvolací námitky žalované nejsou důvodné, z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud I. stupně sklep posoudil jako samostatnou stavbu, která byla činěna předmětem občanskoprávních vztahů, a nezabýval se vůbec tím, zda se jedná o příslušenství stavby či pozemku. Otázka příslušnosti hospodaření k této stavbě byla posuzována v souvislosti se zápisy týkajícími se příslušnosti k hospodaření s pozemkem parcelní [číslo] kdy soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že sklep s tímto pozemkem nikdy nebyl spojován a nebyl nikdy předán k hospodaření Státnímu pozemkovému úřadu. Skutečnosti týkající se vlastnického práva ke sklepu před rokem 1972 nebyly uplatněny v řízení před soudem I. stupně a jejich uplatnění je ve smyslu ustanovení § 119a o. s. ř. nepřípustné v odvolacím řízení, a to bez ohledu na to, zda by vůbec byly způsobilé zpochybnit shora uvedené závěry o vydržení vlastnického práva předchůdců žalobců.

21. S ohledem na vše shora uvedené byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

22. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně sice správně dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení úspěšným žalobcům, o jejich výši však správně nerozhodl. Při určování tarifní hodnoty věci postupoval soud I. stupně dle ustanovení § 9 odstavec 3 písmeno a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“, ačkoliv správně je třeba postupovat dle ustanovení § 9 odstavec 4 písmeno b/ advokátního tarifu, neboť se jedná o určení vlastnictví k nemovité věci, kdy sazba mimosmluvní odměna činí 3 100 Kč. Soud I. stupně také nesprávně nepřiznal každému z žalobců paušální náhradu hotových výdajů zástupce a nesprávně rovněž uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobcům k ruce společné a nerozdílné, ačkoliv každému z nich vznikly náklady řízení samostatně. Opomněl také každému z žalobců přiznat náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši jedné poloviny, tedy 2 500 Kč.

23. Náklady řízení každého z žalobců jsou tedy tvořeny polovinou zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 500 Kč, odměnou zástupce žalobců za sedm úkonů právní služby po 2 480 Kč (odměna ve výši 3 100 Kč snížená o 20 % při společném zastupování dvou osob), a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z [datum], sepis žaloby a podání ve věci samé z [datum] a za účast zástupce žalobců u jednání soudu I. stupně konaných ve dnech [datum], [datum] a [datum], celkem 17 360 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 4 písmeno b/, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ a § 12 odstavec 4 advokátního tarifu), dále sedmi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalobců po 300 Kč, celkem 2 100 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), dále náhradou za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč, celkem 1 200 Kč, pro každého z žalobců ve výši jedné poloviny, tedy 600 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), a dále náhradou cestovních výloh zástupce žalobců vzniklých při použití osobního automobilu značky Škoda Octavia na cestách z [obec] do [obec] a zpět ke shora uvedeným třem jednáním. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 4,40 Kč/km (§ 1 písmeno b/ vyhlášky číslo 589/2021 Sb.), zde tedy při ujetí 360 km celkem 1 584 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při spotřebě 4,9 l [číslo] km (zjištěno z technického průkazu číslo UC [číslo]), při ujetých 360 km a ceně motorové nafty 27,20 Kč (§ 4 písmeno c/ vyhlášky číslo 589/2020 Sb.) činí 480 Kč. Cestovní výlohy tak činí celkem 2064 Kč, z toho na každého z žalobců připadá polovina, tedy částka 1 032 Kč Celkem náklady právního zastoupení každého z žalobců činí částku 21 092 Kč a k nim je třeba připočíst částku 4 429 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobců osvědčením o registraci vyhotoveným [datum] Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště [obec] I prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady žalobců před soudem I. stupně činí částku 28 021 Kč (2 500 + 17 360 + 2 100 + 600 + 1 032 + 4 429) splatnou k rukám jejich zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

24. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení neúspěšnou žalovanou stíhá povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení tvořené odměnou jejich zástupce za dva úkony právní služby po 2 840 Kč, celkem 4 960 Kč za vyjádření k odvolání a účast zástupce žalobců u jednání odvolacího soudu konaného [datum] (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 4 písmeno b/, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalobců po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odstavec 3 advokátního tarifu) a částkou 1 168 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. Celkem tak náklady odvolacího řízení každého z žalobců činí 6 728 Kč (4 960 + 600 + 1 168) splatných rovněž k rukám jejich zástupce.