14 CO 110/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 115 415 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 12. 3. 2021, čj. 16 C 100/2019-133

I. Odvolací řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu I. stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném přísudečném výroku I a/ potvrzuje v části o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 62 Kč od 22. 7. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 69 951 Kč od 22. 7. 2017 do 14. 10. 2019, b/ mění ve zbývající části tak, že se žaloba o zaplacení částky 57 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 57 400 Kč od 22. 7. 2017 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 25 477 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 57 462 Kč, úrok z prodlení z částky 57 462 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 7. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 69 951 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 7. 2017 do 14. 10. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu zamítl ohledně částky 57 953 Kč a ohledně úroku z prodlení z částky 57 953 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 7. 2017 do zaplacení Výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 694,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce i žalovaný. Žalovaný napadl odvoláním přísudečný výrok I a vytýká v něm soudu I. stupně, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům a věc nesprávně právně posoudil. Poukázal na rozhodnutí téhož senátu v jiných sporech, které žalovaný s žalobcem vede, zejména na rozsudek vydaný v řízení o vyklizení nemovitosti a na rozsudek o zaplacení za neoprávněně sklizenou kukuřici. Uvedl, že ve snaze odvrátit tento spor nabídl žalobci za užívání jeho pozemku částku 15 Kč/m2 ročně, avšak soud I. stupně tento vstřícný postoj vyhodnotil v neprospěch žalovaného a své rozhodnutí přiznat žalobci částku 16,50 Kč/m2 ročně odůvodnil i tím, že žalovaný si je vědom toho, že užívání předmětného pozemku má takovou hodnotu. Žalovaný přitom platí vlastníkům pozemků v zemědělském areálu částky v rozmezí 4 – 7 Kč/m2 za rok a v průběhu řízení byla uhrazena částka dle revizního znalce [příjmení] [příjmení]. [příjmení] 16,50 Kč/m2 ročně byla stanovena jako průměr částky 24 Kč stanovené v posudku Ing. [příjmení] a revizního znalce [příjmení] [příjmení], v němž se částky pohybovaly okolo 9 Kč/m2 ročně. Tímto postupem byl zcela pominut znalecký posudek Ing. [příjmení], čímž byl žalovaný významně poškozen a naopak žalobce zvýhodněn. Soud I. stupně dle žalovaného zcela pominul, že znalec [příjmení] [příjmení] neprovedl dostatečné místní šetření a vyšel z koeficientů, které jsou u některých položek pravděpodobně nadsazené. Přes vlastní zjištění revizního znalce, že nejvyšší místní nájemné činí 15 Kč/m2 ročně, stanovil soud obvyklé nájemné ještě vyšší částkou. Nájemné ve výši 15 Kč/m2 ročně se vymyká i ostatním zjištěným nájmům v obdobných obcích, jako jsou [obec], takový nájem požaduje pouze Ing. [příjmení], který je znám svými vysokými nároky na výši nájemného. Taková částka by měla být považována již za exces, rozhodně ne za minimum pro stanovení obvyklého nájemného. V praxi je běžné, že porovnávané ceny oscilují kolem určitého průměru, nikoliv, že nejvyšší zjištěné nájemné v daném místě je stále pod hranicí obvyklého nájemného, jak rozhodl soud I. stupně. Posudek Ing. [příjmení] vychází z kupních cen, jež místní poměry nezohledňují a nadto jsou nadsazené. Sám znalec u jednání uvedl, že u osmi porovnávaných nabídek nevěděl, zda a za jakou cenu se obchody skutečně realizovaly. Znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že je nepřesné vycházet pouze z nabídek, protože nabídková cena neodráží obvyklou cenu. Oba znalci vypracovali znalecký posudek jinou metodou než revizní znalec, neboť neměli k dispozici realizované nájmy v dané či obdobné lokalitě. Revizní znalec však tyto údaje k dispozici měl a mohl stanovit obvyklé nájemné nejpřesněji. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, proč soud I. stupně tyto skutečnosti nezohlednil. Zcela se pak soud vyhnul vyhodnocení námitky uplatněné u jednání 3. 10. 2018 týkající se existence dvou originálů znaleckého posudku. Rozhodnutí je dle žalovaného nesprávné i ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, protože soud hodnotil pouze procentuální úspěch žalobce, přestože žalovaný nezavdal vlastní nabídkou příčinu k podání žaloby, žalobce požadoval přemrštěnou výši nájemného a nad rámec mimosoudní nabídky byl úspěšný v mizivém poměru. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby ve výroku I a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že za podjatost nelze označit okolnosti, které spočívají v konkrétním postupu soudce v daném řízení nebo jeho rozhodování v jiných obdobných věcech. Je atributem soudního rozhodnutí, že minimálně jedna ze stran s ním není srozuměna, což však nemůže vést k závěru o předpojatosti soudu. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný užívá sporný pozemek, a tento již na začátku řízení deklaroval ochotu uhradit částku odpovídající nájemnému ve výši 15 Kč/m2 ročně, avšak nezaplatil nic. Ani po zahájení řízení, kdy žalovaný tvrdil částku dle posudku znalce [příjmení] [příjmení] ve výši 5 Kč/m2 ročně, však nezaplatil ani takto vyčíslenou částku a k dílčí úhradě se odhodlal až pod tlakem soudního řízení a vypracování revizního znaleckého posudku. Podklady pro jeho zpracování však poskytl znalci samotný žalovaný, takže z takových podkladů nemohou být učiněny závěry objektivně způsobilé podat věrný obraz o tržní ceně nájmu v dané oblasti. K postupům a závěrům revizního znalce a zvolené metodě se žalobce vyjadřoval ve sporu vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 16 C 178/2017. Žalovaný pozemek stále užívá a není ochoten jej vyklidit, je seznámen s požadavkem žalobce na částku odpovídající nájmu ve výši 24 Kč/m2 ročně, a pokud za této situace pozemek užívá, je zjevné, že uvedenou částku akceptuje. Žalobce jako vlastník pozemku má právo určit výši náhrady, za kterou poskytne svůj majetek jinému, a to tím spíše, pokud je mu takový majetek bez souhlasu zabrán. Nechce již řízení dále protahovat, i když má stále za to, že má právo požadovat po žalovaném vyčíslenou náhradu za užívání pozemku.

4. Žalobce svým odvoláním napadl zamítavý výrok II a výrok III o náhradě nákladů řízení účastníků, a to bez bližšího odůvodnění. Písemným podáním doručeným soudu I. stupně 28. 5. 2021 vzal žalobce odvolání výslovně zpět. Odvolací soud proto odvolací řízení dle ustanovení § 207 odstavec 2 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, zastavil.

5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I a III a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedeným důkazem (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je z převážné části důvodné.

6. Žalobce se v dané věci domáhá zaplacení celkem částky 115 415 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému v období tři roky zpětně od podání žaloby, tedy od 26. 3. 2014 do 26. 3. 2017, a to na základě tvrzení, že je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], že část pozemku o výměře 2 574 m2 žalovaný užívá bez nájemní smlouvy či jiného právního důvodu a za užívání nic neplatí a že výše bezdůvodného obohacení byla stanovena znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z 23. 6. 2017 v částce 24 Kč/m2 ročně. Soud I. stupně žalobě zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl s odůvodněním, že je třeba vyjít ze závěrů znaleckých posudků znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a revizního znalce [titul] [jméno] [příjmení] o výši obvyklého nájemného a výši bezdůvodného obohacení stanovit průměrem částek oběma znalci stanovenými. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje.

7. Dle ustanovení § 2991 odstavec 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle ustanovení § 2999 odstavec 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

9. Dle ustanovení § 3003 nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.

10. Dle ustanovení § 3004 odstavec 1 věta prvá o. z. obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal.

11. Plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, je i stav, kdy je pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez souhlasu vlastníka nebo jiného obdobného titulu. Prospěch v takovém případě vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to cokoliv platil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. Výše náhrady za vzniklé bezdůvodné obohacení odpovídá obvyklé výši nájemného v daném místě a čase, tedy částce, již by za obvyklého běhu okolností musel takový uživatel vynaložit na zajištění práva srovnatelné nemovitosti užívat na základě nájemní smlouvy k totožnému či obdobnému účelu.

12. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem shora uvedeného pozemku a žalovaný jej v části o výměře 2 574 m2 v rozhodném období užíval, a to jako manipulační plochu v souvislosti s užíváním zemědělských staveb postavených na sousedních pozemcích již v dřívější době, a to pro provozování své zemědělské činnosti, jíž je chov dobytka. Sporný pozemek se nachází v areálu bývalého Zemědělského družstva [obec] a v tomto areálu se nacházejí další pozemky ve vlastnictví třetích osob, které jsou rovněž v užívání žalovaného. Ke sporné otázce výše vzniklého bezdůvodného obohacení soud I. stupně provedl k důkazu znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] předložený žalobcem, který obvyklou výši nájemného stanovil jako procentní podíl z obvyklé ceny sporného pozemku jako pozemku stavebního, tedy ve výši 24 Kč/m2 ročně, a dále revizní znalecký posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení], jehož zopakováním odvolací soud dále zjistil, že při posouzení obvyklého nájemného je nejvýhodnější zjistit porovnáním obvyklé nájmy v dané lokalitě, případně v širší lokalitě, a teprve pokud by ani toto nebylo možné, je možné odvodit nájemné od obvyklé ceny pozemku. Znalec pro porovnávací metodu vybral pozemky v areálu tzv. zbytkového statku v [obec], kde část pozemků je ve vlastnictví Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a pozemky byly v průměru pronajímány bez rozdílu využití ve výši 10,50 Kč/m2 ročně, dále pozemky v bývalém zemědělském areálu ve [příjmení] [jméno], kdy pozemky ve vlastnictví právnické osoby byly pronajímány za roční nájem 20 Kč/m2, dále pozemky v zemědělském areálu ve [obec], které jsou aktivně využívány jednotlivými vlastníky staveb a vlastník pozemků Zemědělské družstvo [obec] je pronajímalo za 3 Kč/m2 ročně, dále pozemky v zemědělském areálu [obec], kde průměrný nájem činil 12 Kč/m2 ročně. Většinová hladina nájmů se tak pohybuje v úrovni 6 – 12 Kč/m2 ročně vyjma [územní celek], průměr pak činí 10,01 Kč/m2 ročně. Dle nájemních smluv uzavřených vlastníky pozemků v předmětném areálu činilo obvyklé nájemné v roce 2015 částku 8,53 Kč m2 (u pronajímatelů [anonymizováno] 7,01 Kč/m2, u pronajímatele [příjmení] 4 Kč/m2, o pronajímatele [anonymizováno] [obec a číslo] Kč/m2, u pronajímatele [příjmení] 15 Kč/m2 a u pronajímatele [příjmení] 7,29 Kč/m2), přičemž znalec stanovil nájemné za 1 m2 zprůměrováním takto zjištěných hodnot ve výši 9,44 Kč v roce 2014, 9,08 Kč v roce 2015, 9 Kč v roce 2016 a 8,83 Kč v roce 2017.

13. Na základě takto doplněného dokazování dospěl odvolací soud shodně se soudem I. stupně k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení co do základu je dán, neboť žalovaný v rozhodném období užíval označený pozemek ve vlastnictví žalobce bez uzavřené nájemní smlouvy či jiného titulu jej k užívání opravňujícího, a to v souvislosti s provozováním živočišné výroby v budovách postavených na sousedních pozemcích jako manipulační plochu, pozemek se nacházel v areálu a byl užíván výlučně žalovaným. Žalovanému tak vzniklo jako nepoctivému příjemci na úkor žalobce bezdůvodné obohacení odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobného pozemku, tedy výši obvyklého nájemného. Odvolací soud při svém rozhodování vyšel z revizního znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení], který výši obvyklého nájemného v rozhodném období určil shora uvedenými částkami, a to na základě použití srovnávací metody, kdy ke srovnání byly použity nemovitosti nabízené k pronájmu nebo pronajímanými jak v okolních lokalitách nacházejících se v okrese [obec], tak i přímo v areálu, v němž se nachází i sporný pozemek. Revizní znalecký posudek se vyjádřil i k dosud v řízení provedeným znaleckým posudkům a k důvodům, pro které některá jejich zjištění a závěry nejsou objektivní, a to i pokud se jedná o znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], z něhož mimo jiné vyšel při svém rozhodování i soud I. stupně.

14. Je zjevné, že v žádném případě nebylo možné vycházet ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl označen jako zcela nepřezkoumatelný, ale správný nebyl ani postup soudu I. stupně, který použil závěry dalších dvou znaleckých posudků a obvyklou výší nájemného stanovil jako aritmetický průměr těmito posudky zjištěných obvyklých cen. Je třeba tak vyjít z revizního znaleckého posudku, který při stanovení obvyklé ceny nájemného v daném místě a čase použil na rozdíl od znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] nejobjektivnější metodu, a to metodu srovnávací, kdy ke srovnání použil nejen nájmy placené nájemci v předmětném areálu, ale rovněž v obdobných lokalitách v bližším okolí. Jedná se nepochybně o tržní nájmy a neobstojí námitka žalobce, že se týkají výlučně žalovaného a že ten předložil pouze nájemní smlouvy s nižším nájemným. I kdyby snad znalci nebyly předloženy všechny dostupné nájemní smlouvy, měl k dispozici dostatek srovnávacích nájemních smluv uzavíraných i s jinými nájemci než s žalovaným, a z nich jednoznačně vyplývá běžná hladina nájemného v jednotlivých porovnávaných místech, která nikde nepřekračuje částku 20 Kč/m2 a v průměru se pohybuje v částkách revizním znalcem uvedených. V dané věci bylo zohledněno i to, že pozemek slouží jako manipulační plocha v souvislosti s využíváním staveb žalovaného na vedlejších pozemcích, což jeho hodnotu i hodnotu samostatného pronájmu významně snižuje, takže v této souvislosti nelze považovat požadavek žalobce na placení nájemného ve výši 24 Kč/m2 ročně za opodstatněný, neboť taková cena pronájmu znalcem nikde zjištěna nebyla, nejvyšší cena byla dosažena v okresním městě [obec] a tato cena vybočovala z běžně sjednávaných nájmů, takže nebyla použitelná stejně jako na druhé straně extrémně nízké částky nájemného. Lze tak postup znalce, který zjištěné hodnoty„ zprůměroval“, považovat za zcela přiléhavý a odrážející obvyklou cenovou hladinu nájemného za užívání srovnatelných pozemků v daném místě a čase, závěry revizního znalce jsou přesvědčivé a vysoce odborné.

15. Není přitom právně významné, že žalovaný nabízel platbu bezdůvodného obohacení ve výši 15 Kč/m2 ročně, neboť žalovaný mohl být při nabídce této částky veden snahou o mimosoudní vyřízení věci různými důvody a okolnostmi nezohledňujícími obvyklou cenu nájemného, která mu nemusela být ani známa. Na žalovaného nelze pohlížet ani jako na podnikatelský subjekt, který snad z pozice síly diktuje vlastníkům výši nájemného, které bude za užívání jejich pozemků platit, neboť nepochybně platí zákonný princip„ smluvní volnosti“, kdy strany sjednávají v nájemních smlouvách výši nájemného dobrovolně a bez nátlaku dohodou, tato je předmětem nabídky a poptávky a v poněkud výhodnějším postavení je naopak pronajímatel, na jehož podmínky, pokud chce nájemní smlouvu uzavřít, spíše musí přistoupit nájemce než naopak.

16. Výměra žalovaným užívaného pozemku činí celkem 2 574 m2 a nájemné za období od 26. 7. 2014 do 31. 12. 2014 při sazbě 9,44 Kč/m2 ročně činí částku 10 473,20 Kč, za období roku 2015 při sazbě 9,08 Kč/m2 činí částku 23 371,90 Kč, v roce 2016 při sazbě 9 Kč/m2 činí částku 23 166 Kč za období od 1. 1. 2017 do 26. 7. 2017 při sazbě 8,83 Kč/m2 činí částku 13 001,70 Kč, celkem 70 013 Kč. Žalovaný žalobci v průběhu řízení zaplatil částku 69 951 Kč (ohledně této částky bylo řízení již pravomocně zastaveno), takže žaloba zůstala důvodnou, pokud jí bylo napadeným výrokem I vyhověno, pouze ohledně částky 62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně odpovídající dvojnásobku repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaný je přitom v prodlení se zaplacením částky 21,57 Kč od 22. 7. 2017, neboť v té době již uplynula lhůta k zaplacení poskytnutá mu žalobcem ve výzvě z 10. 7. 2017, a se zaplacením částky 69 951 Kč byl v prodlení od 22. 7. 2017 do 14. 10. 2019, kdy tato částka byla žalobci zaplacena.

17. S ohledem na vše shora uvedené byl proto rozsudek soudu I. stupně v části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 57 440,40 Kč s příslušenstvím dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno b/ o. s. ř. změněn tak, že i v této části byla žaloba zamítnuta, a ve zbývající části o zaplacení částky 62 Kč s příslušenstvím dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 2, § 142 odstavec 2 a § 146 odstavec 2 věta druhá o. s. ř. Žalobce byl v řízení před soudem I. stupně úspěšný z 38 % se zohledněním práva na náhradu nákladů řízení v souvislosti s částečným zastavením řízení, jež zavinil žalovaný zaplacením zpětvzaté částky 69 951 Kč po podání žaloby, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 62 %, a má proto právo na náhradu 24 % svých nákladů řízení. Ty jsou tvořeny před soudem I. stupně odměnou za 6 úkonů právní služby po 8 540 Kč, celkem 51 240 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, písemné podání ve věci samé z 13. 6. 2018 a účast zástupce žalovaného na jednáních soudu I. stupně konaných ve dnech 3. 10. 2018 a 21. 11. 2018 svou délkou trvání přesahujícího dvě hodiny, kdy předmětem řízení bylo zaplacení původně žalované částky 185 366 Kč (ustanovení § 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“), za jeden úkon právní služby ve výši 5 740 Kč, a to za účast u jednání soudu I. stupně konaného 8. 3. 2021, kdy předmětem řízení bylo zaplacení částky 115 415 Kč s příslušenstvím, sedmi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného po 300 Kč, celkem 2 100 Kč (§ 13 advokátního tarifu), a částkou 12 407 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně. Celkem náklady řízení žalovaného před soudem I stupně tak činí částku 71 487 Kč (51 240 + 5 740 + 2 100 + 12 407) a z toho 24 % představuje částku 17 157 Kč.

19. V odvolacím řízení byl téměř v celém rozsahu úspěšný žalovaný (a jeho neúspěch je nepatrný) a má proto právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení tvořených odměnou zástupce za dva úkony právní služby po 3 420 Kč, celkem 6 840 Kč vycházející z tarifní hodnoty 57 462 Kč za sepis odvolání a účast zástupce žalovaného u jednání odvolacího soudu konaného 17. března 2022 (§ 7 bod 5, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 advokátního tarifu), dále cestovným zástupce žalovaného ke shora uvedenému jednání odvolacího soudu na cestě z [obec] do [obec] a zpět, kdy základní náhrada při sazbě 4,70 Kč/km (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a ujetých 120 km činí 564 Kč a výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při ceně automobilového benzinu 37,10 Kč, průměrné spotřebě použitého motorového vozidla [příjmení] [příjmení] 7,1 l /100 km (zjištěno z technického průkazu vozidla) činí 316 Kč Celkem náklady odvolacího řízení žalovaného činí 8 320 Kč (6 840 + 600 + 564 + 316). Žalované tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové částce 25 477 Kč (17 157 + 8 320).