14 CO 121/2019

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 25.2.2019, č.j. 11 C 50/2013-218,

I. Rozsudek soudu I. stupně se a) potvrzuje v části zamítavého výroku I o věci samé ve vztahu mezi žalobcem a tehdejšími žalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ohledně spoluvlastnického práva žalobce v rozsahu ideální jedné šestiny k pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 692 m2, jehož součástí je stavba [adresa], občanská vybavenost, v katastrálním území a obci [obec], zapsaného nyní ve prospěch žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [rok] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], b) mění ve výrocích II a III o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku, která bude určena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Soud I. stupně rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení svého spoluvlastnického práva k pozemku parc. [číslo] se stavbou [adresa] v obci a [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětná nemovitost“), a to v rozsahu ideální jedné šestiny ve vztahu k tehdejšímu žalovanému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], a v rozsahu ideálních dvou dvanáctin ve vztahu k tehdejším žalovaným [jméno] a [jméno] [příjmení] (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a tehdejšími žalovanými [jméno] a [jméno] [příjmení] (výrok II a III).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, který navrhl jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Setrval na argumentací uplatněné v prvostupňovém řízení, že nabyl spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti po právních předchůdcích tehdejších žalovaných jako k věci jimi opuštěné.

3. Ve vztahu k tehdejšímu žalovanému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], bylo odvolací řízení skončeno usnesením zdejšího odvolacího soudu z 8.1.2020, č. j. 14 Co 121/2019-247 tak, že napadený rozsudek byl v této části zrušen a řízení proti tomuto žalovanému bylo zastaveno na základě skutečnosti, že tento žalovaný zemřel již [datum], tedy dávno před zahájením řízení a neměl tedy od počátku řízení způsobilost být jeho účastníkem.

4. Ve zbývající části ohledně dvou ideálních dvanáctin ve vztahu k tehdejším žalovaným [jméno] a [jméno] [příjmení] pak odvolací soud odvolání žalobce projednal a po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o.s.ř.“), přezkoumal napadený rozsudek ve zbývající části i řízení mu předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o.s.ř.) a rozhodl rozsudkem z 18.3.2021, č. j. 14 Co 121/2019-283 tak, že rozsudek soudu I. stupně ve zbývající části věci samé potvrdil, změnil rozhodnutí o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

5. Tento rozsudek nabyl po doručení účastníkům právní moci 28.4.2021, ale na základě dovolání žalobce byl poté zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky z 30.11.2021, č. j. 22 Cdo 2562/2021-325 a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V něm je odvolací soud vázán (§ 243g odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 226 o.s.ř.) vysloveným právním názorem dovolacího soudu na právní otázku o nemožnosti domáhat se ochrany formou určení práva či právního vztahu podle § 80 o.s.ř. v případech, kdy byla nemovitost v rozhodném období (stanoveném pro restituční nároky) převzata státem bez právního důvodu, mohla-li taková osoba uplatnit nárok podle ustanovení restitučního právního předpisu, a nezabýval se již právní otázkou opuštění věci právní předchůdkyní žalovaných pro její bezpředmětnost, neboť již druhá dovolacím soudem řešená otázka může samostatně vést k vyhovění žalobnímu nároku.

6. Vzhledem ke změnám právně významných skutečností nastalých po vydání prvního rozsudku odvolacího soudu a z nich vyplývajícím procesními změnám se shora uvedené právní závěry dovolacího soudu staly pro další rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání žalobce nepříslušnými z níže uvedených důvodů.

7. Žalobce u jednání odvolacího soudu 10.2.2022 navrhl vstup Ing. [jméno] [příjmení] do řízení jako žalovaného na místo dosavadních žalovaných [jméno] a [jméno] [příjmení] na základě skutečnosti, že kupní smlouvou z 12.8.2020 byly ideální spoluvlastnické podíly v rozsahu dvou dvanáctin tehdejších žalovaných převedeny do vlastnictví Ing. [jméno] [příjmení], přičemž k zápisu tohoto spoluvlastnického práva ve prospěch Ing. [jméno] [příjmení] do katastru nemovitostí došlo 26.7.2021 s účinky k 25.6.2021 Odvolací soud na základě zjištění této právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde, rozhodl podle § 107a odst. 1 o.s.ř. usnesením z 10.2.2022, č. j. 14 Co 121/2019-361 tak, že v řízení bude nadále pokračováno na místě dosavadních žalovaných [jméno] a [jméno] [příjmení] s Ing. [jméno] [příjmení] jako s novým žalovaným. Toto usnesení nabylo právní moci 18.2.2022.

8. Odvolací soud doplnil dokazování o nově nastalých právně významných skutečnostech výše uvedenou kupní smlouvou, z níž zjistil, že byla podepsána nynějším žalovaným 12.6.2020 a předchozími žalovanými [jméno] a [jméno] [příjmení] 6.8.2020 a 12.8.2020, že jejím předmětem byl převod spoluvlastnických podílů k předmětné nemovitosti v rozsahu dvou ideálních dvanáctin od předchozích žalovaných na nynějšího žalovaného, pro něj tedy celkem v rozsahu ideální jedné šestiny, že předchozí žalovaní výslovně upozornili nynějšího žalovaného, že ohledně převáděného práva je vedeno zdejší soudní řízení, které skončilo v prvnímu stupni rozhodnutím o určení práva předchozích žalovaných, ale řízení o podaném odvolání žalobce se„ nachází“ před Krajským soudem v [obec] (článek IV odst. 2 smlouvy), v souvislosti s čímž si obě smluvní strany výslovně sjednaly, že účinnost celé kupní smlouvy bude odložena do doby pravomocného skončení„ sporu vedeného u Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 11 C 50/2013“ (článek IV odst. 3 smlouvy).

9. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitosti (k datu 10.2.2022), a to z listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], odvolací soud zjistil tutéž skutečnost jako pro rozhodnutí o nástupnictví žalovaného, že jako spoluvlastník předmětné nemovitosti v rozsahu ideální jedné šestiny je zapsán nynější žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení], zatímco Česká republika je duplicitně zapsána jako vlastník již jen v rozsahu ideálních pěti šestin předmětné nemovitosti, v němž je zapsána i příslušnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových hospodařit s tímto majetkem státu). Z předchozích výpisů z katastru nemovitostí (k datům 25.6.2021 a 26.7.2021), a to z téhož listu vlastnictví, zjistil odvolací soud nejen skutečnost vyplývající z již provedeného dokazování, že zde projednávané spoluvlastnické právo bylo zapsáno duplicitně v rozsahu dvou ideálních dvanáctin pro předchozí žalované [jméno] a [jméno] [příjmení] i pro žalobce [příjmení] republiku (v jejíž prospěch bylo vlastnické právo k celku), ale i to, že 15.7.2021 byl na základě listiny„ Oznámení o podaném žalobním návrhu na určení práva a žádost o zápis upozornění na podané odvolání ze dne 29.6.2021“ proveden zápis poznámky spornosti z důvodu podaného dovolání (ve vztahu ke dvěma ideálním dvanáctinám tehdy zapsaných spoluvlastníků [jméno] a [jméno] [příjmení]), a to s právními účinky zápisu ke dni 29.6.2021. Tento záznam v oddíle D listu vlastnictví č. [rok] je ve výpisu z katastru nemovitostí až podle stavu evidovaného k datu 26.7.2021, nikoli ještě podle stavu evidovaného k datu 25.6.2021.

10. Ze zjištění těchto skutečností nově nastalých v průběhu odvolacího řízení vyplývá, že poté, co rozsudek zdejšího odvolacího soudu z 18.3.2021 nabyl právní moci 28.4.2021, došlo k převodu spoluvlastnického práva k předmětné nemovitosti ve zde projednávaném rozsahu z původních žalovaných na nynějšího žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] podle kupní smlouvy sice uzavřené již před vydáním rozsudku, ale na základě vkladu práva do katastru nemovitostí navrženého 25.6.2021 a realizovaného 26.7.2021, tedy po nabytí právní moci prvního rozsudku odvolacího soudu v této věci a před jeho zrušením rozhodnutím dovolacího soudu.

11. Podle § 1105 občanského zákoníku (dále „o.z.“) převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

12. Toto zákonné ustanovení aplikoval odvolací soud pro rozhodnutí o (připuštění) vstupu nynějšího žalovaného do řízení podle § 107a o.s.ř. pro závěr, že nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod zde projednávaného práva, stejně tak je nutné toto ustanovení aplikovat pro závěr o pasívní věcné legitimaci pro určení spoluvlastnického práva ve věci samé tak, že vkladem do katastru nemovitostí došlo k převodu tohoto práva na jinou osobu, v důsledku čehož je nutné posoudit důvodnost podané žaloby na určení (dříve duplicitně zapsaného) práva ve vztahu k nynějšímu žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], v jehož prospěch je nyní v katastru nemovitostí zapsáno (nyní již výlučně) na základě shora uvedené nově nastalé skutečnosti.

13. Za těchto okolností daných změnou uvedených právních skutečností se odvolací soud pro závěr o důvodnosti žaloby ztotožňuje s výkladovými právními závěry ve vztahu k ust. § 243g odst. 2 o.s.ř. nyní účinného (a obsahově totožného ust. § 243d odst. 2 o.s.ř. účinného do 31.12.2012), že na existenci práva nabytého smlouvou od neoprávněného, kterému však svědčilo pravomocné soudní rozhodnutí, nemůže mít vliv to, že později bylo pravomocné rozhodnutí v dovolacím řízení zrušeno (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2178/2013). Žaloba na určení vlastnického práva se v takovém případě opírá o jiný skutkový stav než dosud a případná neplatnost smlouvy, jíž projednávané právo nabyl ten, kdo do řízení vstoupil podle § 107a o.s.ř. může být shledána jen pro jiné vady způsobující její neplatnost, nikoli z důvodu, že převedené právo bylo nabyto od neoprávněného, jemuž svědčilo pravomocné soudní rozhodnutí. Jestliže třetí osoba nabyla na základě smlouvy vadné jen pro nedostatek práva předchůdce, jemuž však svědčilo pravomocné soudní rozhodnutí, tak toto právo nabude originárním způsobem. Tento právní závěr, s nímž se odvolací soud ztotožňuje, že smlouva o převodu vlastnictví není neplatná jen proto, že převodce vlastnické právo odvozoval rozhodnutí, které bylo po uzavření této smlouvy zrušeno dovolacím soudem, vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 778/2005 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 55/2007. I z jiných publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, vyplývá, že třetí osoba je ustanovením § 243d odst. 2 o.s.ř. (nyní ust. § 243g odst. 2 o.s.ř.) chráněna tak, jako by nabyla věc, jíž se týkalo zrušovací rozhodnutí, od jejího vlastníka (sp. zn. 28 Cdo 2364/2003), a že právní vztahy třetí osoby nemohou být novým rozhodnutím ve věci, ve které bylo pravomocné rozhodnutí zrušeno, dotčeny i bez ohledu na skutečnost, že dotčená osoba věděla o tom, že proti rozhodnutí, na jehož základě bylo nabyto právo, bylo podáno dovolání (sp. zn. 22 Cdo 812/2000).

14. Žalobce v této nové souvislosti namítl nedostatek dobré víry žalovaného při nabytí předmětné nemovitosti, neboť ten věděl o tomto soudním řízení, jehož předmětem převedené právo bylo a o tom, že proti rozsudku odvolacího soudu bylo žalobcem podáno dovolání. Ve zde uplatněné souvislosti jede o„ dobrou víru“ podle § 984 odst. 1 o.z. při nabytí práva zapsaného ve veřejném seznamu za úplatu od osoby, která byla podle zapsaného stavu oprávněná, a to ve smyslu § 980 odst. 2 o.z. stanovující princip„ materiální publicity“ a účinků zápisů do veřejného seznamu. Takto konstruovaná dobrá víra může mít za následek platné nabytí práva od nevlastníka, jemuž zápis ve veřejném seznamu (zde katastru nemovitostí) svědčil, byť byl v rozporu se skutečným právním stavem. Na základě toho tedy smlouva o převodu práva, které převodci nesvědčilo, může být přesto platná, pokud byl nabyvatel v dobré víře založené zápisem převáděného práva v katastru nemovitostí, který nebyl v souladu se skutečným právním stavem.

15. Ve zdejším případě byl zápis spoluvlastnického práva předchozích žalovaných [jméno] a [jméno] [příjmení] v souladu s tím„ skutečným“ právním stavem, který vyplýval z pravomocného soudního rozhodnutí, jímž bylo toto právo jako výlučné převodcům přiznáno, na což nemůže mít ze shora uvedených důvodů vliv, že tato pravomocné soudní rozhodnutí bylo poté zrušeno.

16. Z publikované soudní judikatury vyšších soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 688/2021, 21 Cdo 4540/2018, 21 Cdo 1353/2019 a 22 Cdo 2087/2020 či Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 3644/19) vyplývá, že pochybnosti o skutečném právním vztahu odlišném od stavu zapsaného ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) způsobilé narušit tuto dobrou víru by mohly být na místě jen tam, že by seznatelné okolnosti byly zjevně nepřiměřené, vzbuzovaly by objektivní pochybnost, musely by být důsledně verifikovány a musely by přímo vyvracet dobrou víru ve správnost zápisu ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí). K jejímu zpochybnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 792/2013) nelze dospět např. v případě okolností jen„ přinejmenším neobvyklých“ daných při uzavření převodní smlouvy, které nemohou zakládat úvahy o možném budoucím vlastnickém sporu ohledně nemovitosti, která byla předmětem nabytí.

17. K tomu je pak nutné i uvést, že všechna tato rozhodnutí řeší dobrou víru nabyvatele v případech, kdy zápis v katastru nemovitostí byl založen na soukromoprávních aktech (smlouva o převodu či o zřízení práva, smlouva o vypořádání spoluvlastnictví), ve vztahu k nimž může ve výjimečných vzniknout objektivní pochybnost o jejich existenci, správnosti či platnosti. Ve zde projednávané věci je však zápis v katastru nemovitosti založen na pravomocném soudním rozhodnutí, které je podle § 159a odst. 1 a 3 o.s.ř. závazné pro účastníky řízení i pro všechny (veřejné) orgány a ve vztahu k němuž by podmínky k důvodným pochybnostem o správnosti takového zápisu musely být ještě výjimečnější než u soukromoprávního aktu.

18. Nedostatek dobré víry žalovaného jako nabyvatele sice nemůže být z výše uvedeného právního důvodu dán ani vědomostí o dovolacím řízení, ale i kdyby tento právní názor neměl být správný, tak ze shora uvedeného dokazování tato vědomost žalovaného, nevyplývá. Poznámka spornosti z důvodu podaného dovolání byla do katastru nemovitostí zapsána 15.7.2021 (byť se se zpětnou účinností k 29.6.2021) a návrh na vklad smlouvou převedeného práva do katastru nemovitostí byl podán 25.6.2021 (byť byl proveden až poté 26.7.2021). Z dokazování doplněného listinami o komunikaci žalovaného a žalobce z doby před vydáním prvního odvolacího rozsudku vyplývá pouze to, že žalovaný projevil u žalobce zájem o převod (celé) předmětné nemovitosti a že věděl o tomto soudním řízení, nikoli však to, že by věděl o žalobcem podaném dovolání dříve, než byl podán návrh na vklad převedeného a rozsudkem přiznaného práva do katastru nemovitostí, do něhož byla poznámka spornosti z důvodu podaného dovolání zapsána ještě později.

19. Odvolací soud tedy dospěl na základě dokazování doplněného v druhé fázi odvolacího řízení (po zrušení prvního odvolacího rozsudku) k závěru, že zde projednávané spoluvlastnické právo k předmětné nemovitosti nabyl žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] platně kupní smlouvou podepsanou 12.6.2020, 6.8.2020 a 12.8.2020, jejíž účinnost smluvní účastníci při vědomí běžícího soudního řízení o tom, zda převáděné právo převodcům svědčí, odložili do jeho pravomocného skončení ve prospěch převodců a navrhli vklad převedeného práva do katastru nemovitostí až poté, co soudní rozhodnutí, které je převodcům přiznalo, nabylo právní moci a ještě předtím, než bylo zrušeno. Proto odvolací soud zamítavý rozsudek soudu I. stupně ve zbývající projednávané části ohledně spoluvlastnického práva v rozsahu ideální jedné šestiny zapsaného nyní ve prospěch žalovaného potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.), byť z jiného právního důvodu, než pro který žalobu zamítl v této části soud I. stupně.

20. Z tohoto důvodu jsou po uvedených změnách již nevýznamné právní závěry, z nichž vycházelo jak napadené rozhodnutí soudu I. stupně, tak první (nyní již zrušené) rozhodnutí odvolacího soudu, tak zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, neboť platný převod projednávaného práva nynějším žalovaným zakládá jeho skutkově novou obranu proti uplatněné žalobě. Z toho důvodu odvolací soud v této poslední fázi odvolacího řízení nehodnotil dosud zjištěné právní skutečnosti o spoluvlastnickém právu předchůdců žalovaného, při němž by byl vázán shora uvedeným právním názorem dovolacího soudu, z toho důvodu je nadbytečné i hodnotit důkazy provedené odvolacím soudem o držbě předmětné nemovitosti žalobcem v předchozím období (navíc jen v období od roku 1974, ač pro dosavadní závěry byla významná tato držba již od roku 1949), které předložil nynější žalovaný, z toho důvodu odvolací soud také nedoplnil dokazování důkazy, které k téže skutečnosti nyní již právně nevýznamné navrhoval nynější žalobce.

21. Odvolací soud k tomu poznamenává, že tyto jeho závěry nejsou setrváváním na právním názoru, na jehož základě potvrdil zamítnutí žaloby svým prvním rozhodnutím, a že by při absenci uvedených změn bezvýhradně respektoval závazný právní názor dovolacího soudu, že ve vztahu k tehdejším žalovaným [jméno] a [jméno] [příjmení] by byla žaloba důvodná. Nově nastalou situaci je však nezbytné hodnotit shora uvedeným způsobem, tedy výkladem ust. § 243g odst. 2 o.s.ř. ve prospěch ochrany dobré víry nabyvatele práva zapsaného v katastru nemovitostí, a to na základě tehdy pravomocného a účinného soudního rozhodnutí.

22. Výroky II a III napadeného rozsudku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a právními předchůdci žalovaného [jméno] a [jméno] [příjmení] je předmětem odvolacího přezkumu v důsledku závislosti na napadeném výroku o věci samé, k němuž je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, že soud I. stupně přiznal tehdejším úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve vztahu k nynějšímu žalobci, který vstoupil do všech práv svých předchůdců, je tento závěr soudu I. stupně v základu správný, neboť žalovanému stejně jako jeho právním předchůdcům svědčí konečný plný úspěch ve věci. Odvolací soud však z výše uvedených důvodů shledává podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř., dle něhož lze výjimečně náhradu nákladů řízení oprávněnému účastníku zcela nebo zčásti nepřiznat, jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné. Těmi je v daných souvislostech právě skutečnost, že žaloba by v dosud projednávané části byla proti předchůdcům žalovaného [jméno] a [jméno] [příjmení] úspěšná, což vyplývá ze shora uvedeného závazného právního názoru Nejvyššího soudu ČR založeného na právním stavu před převodem projednávaného práva na nynějšího žalovaného. Konečný úspěch nynějšího žalovaného v řízení je založen právě jen na skutečnosti, že tímto převodem v době, kdy první rozhodnutí odvolacího soudu bylo pravomocné a dosud nezrušené, nabyl projednávané právo platně, přestože k jeho právním předchůdcům by žaloba důvodná byla. Tato okolnost zvláštního zřetele hodná vede odvolací soud k závěru o odepření práva na náhradu nákladů řízení žalovanému v té části, v níž jde o náklady jeho právních předchůdců, což se týká celého řízení před soudem I. stupně. Proto odvolací soud změnil (§ 220 o.s.ř.) rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II a III o nákladech řízení tak, že žalovanému právo na náhradu těchto nákladů nepřiznal.

23. Stejně je odůvodněno rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II tohoto rozsudku o nákladech odvolacího a dovolacího řízení, jejichž náhradu je důvodné přiznat žalovanému jen ohledně jeho vlastních nákladů za zastoupení advokátkou, tedy až v poslední fázi odvolacího řízení po vstupu žalovaného do něj. Ty jsou tvořeny odměnou advokátky žalovaného za tři úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 3.100 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), k nimž přísluší tři paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 10.200 Kč, k tomu přísluší náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je advokátka žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), v zákonné sazbě 21 %, tedy 2.142 Kč, což celkem činí 12.342 Kč. Proto odvolací soud zavázal neúspěšného žalobce zaplatit úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů odvolacího i dovolacího pouze tuto částku, a to k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).